Ztracená hudba z Osvětimi

Ztracená hudba z Osvětimi vypráví příběh britského skladatele a muzikologa Lea Geyera o jeho osmileté misi, jejímž cílem bylo shromáždit kolekci zapomenutých fragmentů hudebních rukopisů nalezených v archivech muzea v Osvětimi (Auschwitz-Birkenau). Ve výsledku zahrál jeho orchestr hudbu, kterou složitě rekonstruoval přesně tak, jak kdysi zněla v Osvětimi poprvé po osmdesáti letech.

Osvětim-Birkenau byl největším vyhlazovacím táborem, jaký kdy svět spatřil. Zahynulo tam přes milión lidí, většina z nich Židů. V táboře však působilo také šest orchestrů tvořených vězni. Mnoho rukopisů, které po sobě zanechali, je téměř nečitelných a některé byly poškozené. Takže jejich interpretace vyžadovala rozsáhlou hudebně detektivní práci.

Skladatel Geyer objevil řadu příkladů rebelujících hudebníků, kteří tajně vkládali do koncertů zakázané melodie. Orchestr hraje hudbu Fryderyka Chopina a Wolfganga Amadea Mozarta, stejně jako skladby složené vězni během nuceného pobytu v Osvětimi. Toto hudební pátrání je protkáno citově silnými rozhovory s některými z posledních zbývajících přeživších, stejně jako dosud nevysílanými výpověďmi a písemnými svědectvími.