Bílá nemoc
V Evropě na pokraji války propukne pandemie neznámé, smrtelné choroby. Doktor Galén najde proti Bílé nemoci lék. Za svůj objev žádá jediné, aby nebyla válka. Jeho požadavek je ale nad možnosti společnosti vedené vojenských diktátorem... Čapkovo dílo se až vizionářsky zabývá podstatnými hrozbami moderní civilizace. Činí tak samozřejmě v kontextu své doby a vyhrocující se společenská situace si může vyžádat i úpravy textu. Příkladem je filmová verze Bílé nemoci, pro kterou zvolili Čapek s Haasem “útěšnější” konec. V inscenaci Městských divadel pražských hraje doktora Galéna a současně Maršála Miroslav Donutil. Kromě mimořádné herecké příležitosti předkládá toto řešení k úvaze i myšlenku, zda pacifista Galén a militarista Maršál nejsou jen dvě strany téže mince. Obdobné výtky k postavě Galéna se objevily už za Čapkova života, záhy po vydání textu hry, kdy bylo Galénovi vyčítáno, že jako jednoznačně kladná postava nemůže porušit lékařskou etiku. Inscenace Michala Dočekala problematizuje jednoznačnost Galéna a Maršála jako ztělesnění dobra a zla, humanity a nelidskosti a vede k zamyšlení, zdali mírotvůrce Galén není podobný fanatik jako válkychtivý maršál a pokud ano, co z toho pro nás plyne.
Čapek neusiloval ve svých hrách o divadlo psychologických konfliktů, ale o divadlo lidského údělu a postavení člověka ve společnosti. Z toho důvodu také Dočekalova inscenace vychází z principů brechtovského divadla (zcizovací komentáře, převedení nedramatických částí do hudební podoby, projekce atd.). Současnými postupy a prostředky se tak podařilo ukázat, že v Čapkově skoro devadesát let staré hře je uloženo leccos nadčasového, co v nové společenské konstelaci přirozeně ožívá. V dalších rolích hrají Eva Salzmannová, Tomáš Milostný, Milan Kačmarčík, Kryštof Krhovják, Radek Melša a Kristýna Jedličková.
