Karel Höger ve filmovém přepisu novely Františka Hrubína o šanci stárnoucího muže začít znovu (1965). Dále hrají: E. Límanová, S. Budínová, I. Prachař, V. Tichánková, B. Holišová, O. Sklenčka a další. Scénář F. Hrubín a O. Vávra. Kamera A. Barla. Režie O. Vávra
00:00:12Někde je ustavičně místo,
00:00:15někde je věčně čas našeho nejkrásnějšího okamžiku.
00:00:23Není ztracen.
00:00:25Nemohl se ztratit, někde je. Někde je...
00:00:35Konečně jsem tady.
00:00:38Ale ne, ne, nikdy jsem odtud přece neodešel.
00:00:46Jsem tady. Odjakživa jsem tady.
00:01:01Řeka... Moje řeka...
00:01:10Musím po sobě nechat běžet vodu. Běžet vodu... Po sobě...
00:03:37Musím po sobě nechat běžet vodu...
00:03:42Potom půjdu od téhle řeky k druhé.
00:03:45Musím jít přesně tou cestou jako tenkrát.
00:03:54Ještě není pozdě. Ještě nemůže být pozdě.
00:04:19(zvuk auta)
00:04:51-Tak díky!
-Ahoj, slečno!
00:05:20Tak už jsme tady.
00:05:23Čekáte dlouho?
00:05:28Vykoupat se ještě můžete. A má to cenu? V září jde o reuma.
00:05:33-Raději už pojďte!
-Haló, tady!
00:05:44-Kde to máte?
-Tam v té 2. řadě!
00:05:47-Jak se tam dostaneme? -Autem ne.
-Ale snášet ho se stráně?!
00:05:52Musíte s ním zatřást, ať si jde do toho lehnout sám!
00:06:10Polez ven, to bude zase porod!
00:06:31Ten most tady tenkrát ještě nebyl. Ta silnice také ne.
00:06:36Ale ty kameny tu byly. Ty tu budou pořád.
00:06:41Po nich jsem tehdy šel.
00:06:44Musím po nich jít zas.
00:06:55Proboha, mám mít plátěnky na nohou!
00:06:59Tenkrát jsem je měl. Takové děravé.
00:07:03Měl jsem po sobě nechat běžet vodu. To mně překazili.
00:07:08Musím se dostat do vsi. Přes tyhle kameny.
00:07:14(kostelní zvon)
00:07:16(dívčí hlas)
00:07:18Mám hroznou radost, že v neděli budeme spolu.
00:07:21Neviděli jsme se celou věčnost, celý týden.
00:07:26Strašně tě chci. Ani nevíš, jak moc tě potřebuji.
00:07:32Lenko, slyšíš? Já už jdu. Zítra se uvidíme!
00:07:37Ale to už je pozdě. Měl jsi přijít tenkrát, jak jsi slíbil.
00:07:41Zítra uvidíš, že určitě přijdu. Proto jsem přijel. Vážně!
00:07:45-Teď už jsem jiný.
-To se uvidí.
00:07:51Tuhle jse zkusil chodit po rukou.
00:08:05Tam v 1 stavení přespím a zítra půjdu dál
00:08:09přes tamten les k druhé řece.
00:08:12Tenkrát jsem tu cestu nedokončil. Nechal jsem se svést.
00:08:17Ale teď mě nezadrží nic.
00:08:21Teď mě nezadrží nic!
00:08:44-Kdo je tam?
-Prosím vás,
00:08:48jsou doma Zunovi?
00:08:54Tatínek je na schůzi.
00:09:00-Tak ty jsi... Tak vy jste...
-Božka.
00:09:04No jo, Božka... Hned jsem poznal, že jste Zunová.
00:09:09Tatínek měl takové tváře. Pořád mu jen hořely.
00:09:13Já jsem Jenda.
00:09:15Co má být?
00:09:23Mami, někdo tady je!
00:09:26-Tak mami!
-Už jdu.
00:09:31Je tady nějaký cizí chlap.
00:09:37To jsi ty? Božka, to je náš Jenda!
00:09:47Pěkně vítám! Jsi pořád stejný! To náš táta...
00:09:52Vidíš, náš táta... Kdopak ví, kdy přijde, je na schůzi!
00:09:56-Já počkám.
-Jdeme s Božkou do kina. Na co?
00:10:00-Lední revuje.
-Žes nenapsal... Co ti dám?
00:10:06Počkej!
00:10:14-Jestli chceš jít, tak pojď!
-Ty mě neblázni.
00:10:18Tadyhle se posaď, nikam nechvátej.
00:10:23Aspoň ten táta kdyby byl doma... Že by... no...
00:10:29-Ukroj si!
-Tak děkuji,
00:10:33já na něho počkám.
00:10:36Něco na sebe hodím!
00:10:42Tak zůstaň doma, mohu jít sama. Copak jsem malé dítě?
00:10:47-Uteču, uvidíš, že uteču!
-Mlč!
00:10:51Ať mi vleze na záda!
00:10:59Vidíš... Jo, to mléko!
00:11:19Střepy jsou štěstí!
00:11:24Kdy jsme se to viděli naposledy? Na tetině pohřbu, to už je 15 let!
00:11:30Od té doby jsem v Praze nebyla. Vypadáš pořád ještě jako mladík!
00:11:35Že někdy nepřijedeš? Od války jsi se tu neukázal! Posaď se, jez!
00:11:43Věříš, že bych se spálit nedala? Co když člověk ten oheň cítí?
00:11:49A nemysli, že ti dají všechen ten popel domů, kdepak!
00:11:52Z člověka toho přece musí zbýt více!
00:11:58Už jsem šedivá, viď?
00:12:02-Ale vypadáš dobře!
-To tobě by nikdo nehádal 50!
00:12:09-Už 51.
-A máš se dobře, co?
00:12:14-Nic ti neschází.
-Celkem nic.
00:12:21Co se tebou uděláme, Jendo? Musíme pryč. Nechceme ji pouštět samotnou.
00:12:29Jdu napřed. Zůstaň tady, jestli chceš.
00:12:33Však z tebe musí být nějaký popel i z rakve a domů ti dají hrstičku!
00:12:39Chceš tu opravdu čekat? Napsat jsi měl!
00:12:44Chudák teta, od malička tě vychovala, vyštudovat tě dala,
00:12:48bylo mi tě líto. Říkala jsem si: teď je Jenda po 2. sirotek!
00:12:52Mami...!
00:12:57Nic by z tebe nebylo. Stará panna, děti neměla.
00:13:01Jez! Nedej se pobízet. Toník bude mít radost!
00:13:06Ještě jsi se neoženil?
00:13:10-Zatím ne.
-Nebudeš se tady bát, viď?
00:13:23Teď bych se měl sebrat a odejít. Ale musím tu přespat.
00:13:43Kde jinde bych natrhal jablka ze zlaté renety,
00:13:46než tady v zahradě za chalupou?
00:13:49Slíbil jsem je Lence, bude mě zítra čekat na našem místě.
00:14:14(šramot)
00:14:40Nesmím odtud, musím tu přespat.
00:14:45To místo je místo našeho nejkrásnějšího okamžiku.
00:14:50A ten čas, ten čas také musí být!
00:15:59(hluk letadla)
00:16:17(dívčí hlas) Řekněte mi to ještě jednou!
00:16:21(hlas Jendy) (Latinské citáty)
00:16:27(pokračuje v citaci)
00:16:30To je jako kdy? Pod jakou hvězdou?
00:16:44Čemu se smějete?
00:16:47Že tatínek říká tady panu řídícímu "Pane kolego".
00:16:51Vážně jenom tomu se smějete?
00:16:55Vezmeš kolo a pojedeš ke kolegovi do Tramtárije
00:16:59a řekneš mu, aby mi půjčil duši rostlin.
00:17:02V kterém roce to jsme?
00:17:07Nekuřte pořád!
00:17:12-Já už jsem přece starý...
-Je nám stejně.
00:17:22-Proč nemám kouřit?
-Abyste nestonal.
00:17:27-Jinak by vám to nevadilo?
-Ne.
00:17:30Měla jsem hrozný vztek. Ani jsem nevěděla, že taková ves vůbec je.
00:17:37-Teď už vztek nemáte?
-Teď ne.
00:17:44Víte, že už se známe 5 hodin?
00:17:485 hodin!
00:18:0228 let...! Co jsem s těmi lety udělal?
00:18:11-Zůstanete tu dlouho?
-Zítra už musím domů.
00:18:18-Daleko?
-To byste se našlapal. 3 hodiny.
00:18:24To je toho, třeba si půjčím kolo!
00:18:34Lenko, už vím, jak to bude dál.
00:18:38Lenko, já už vím. Tohle už je všechno pryč.
00:18:43Daleko pryč, rozumíš?
00:18:47Víte, jaká jablka mám nejraději?
00:18:51Zlatou renetu.
00:18:57Já vám je přinesu.
00:19:00-Strýček je má na zahradě.
-Než dozrají, to dávno zapomenete!
00:19:11To mě neznáte...
00:19:41(šramot)
00:19:46Haló, kdo je tam?
00:20:01Čičí...!
00:20:08Ty jsi mě poznala?
00:20:13Tys mě opravdu poznala?
00:21:07(zvuk letadla)
00:21:14(hvízdání šrapnelů-bomb)
00:21:41Co je to tady...?
00:21:45To jsem já, Jenda...
00:21:51Těbůh, Toníku!
00:21:53No ne, to je nám pocta!
00:22:01To tě tu nechaly jen tak samotného?
00:22:05Kde se tu, člověče, bereš? Já myslel, že už nejsi na světě!
00:22:10-Vždyť jsem si vzpomněl!
-To je dost! Tak to oslavíme!
00:22:25Jo, tak to ne! Nebudu. Musím být zítra fit, nezlob se!
00:22:30Neblbni, to je pravý kubánský, to bys ani nebyl náš!
00:22:38-Ale kouříš?
-To jo!
00:22:54Děkuji.
00:22:59Pij!
00:23:05Já jim stejně ty rajzy zatrhnu, staré i Božce!
00:23:12Čičí...!
00:23:17Koukej, hned mě poznala!
00:23:19-Kdo?
-Minda!
00:23:22Minda možná před válkou. Tohoto prevíta máme 2 roky!
00:23:27-Jdeš...!
-No!
00:23:33Jsi pořád v té knihovně?
00:23:38Na!
00:23:42-Proč nepiješ?
-Děkuji, Toníku, nepiju...
00:23:45Už 8 let nepiju. Dneska teprve nesmím, dneska ne!
00:23:50A co vlastně děláš v té knihovně?
00:23:57(sirény)
00:25:44Teto, já ti pomůžu!
00:25:48Podívej, co se mi to stalo...
00:25:50Tak to nemohu odvést. Musím všechno vyprat znova!
00:25:54Jeníčku, nech toho, ještě to více ušpiníš!
00:25:59Proč se takhle ničíš? Dělám to všechno pro tebe!
00:26:02Jak dlouho to takhle můžeš vydržet?
00:26:10Proč mi neodpovídáš na ty dopisy?
00:26:14Tolik tě potřebuji...
00:26:17Proboha, ozvi se, abych věděla, že jsi vůbec naživu.
00:26:43Dobré, dobré, výborné veršíky na tak mladého chlapce!
00:26:57Nikde ti je nechtějí vzít? Vykašli se na ně!
00:27:01Je to samá závist. Každého oddělají, kdo umí trochu víc.
00:27:09Jistě už jsi nebožtík.
00:27:12A pij, to ti dá křídla!
00:27:19Všecko odhodíš. Celou zemi odhodíš!
00:27:27Budeš veliký.
00:27:38(zpěv opilců)
00:27:53(výstřel)
00:28:05Co se děje? Máme zatemněno?
00:28:08-Kolik je hodin?
-Zhasni raději.
00:28:36Jsou tady!
00:28:39Co chtějí?
00:28:52(kroky po schodech)
00:29:01(německé povely, výstřely)
00:29:11Kristepane...!
00:29:38(zvonek)
00:29:53-Neotvírej!
-Tiše...
00:30:02(zvonek)
00:30:18(šepot za dveřmi) Paní Moulisová...
00:30:23Paní Moulisová, jste tam? Už ho mají.
00:30:28On se tu schoval. Na půdě.
00:30:33-Na půdě?
-Vy jste je neviděla?
00:30:38To je hrozné!
00:30:40To je hrozné...
00:30:45(budík)
00:30:50Co je?
00:31:03No jo...
00:32:07Není ti něco?
00:32:12Tak pij, hned nám bude líp!
00:32:19Jsi pořád v té knihovně? Jó, ty jsi se uměl narodit!
00:32:23A pořád škrábeš ty básničky? Nebožka teta říkala:
00:32:27V tom Jendovi přece něco je!
00:32:30Na zdraví!
00:32:37Chci znovu začít tam, kde jsem před 28 lety přestal.
00:32:49Přijel jsem to po letech okouknout!
00:32:55Podívej se na tu ruku! To je od toho prašivého kouření.
00:32:59Nikdy se mi ruka netřásla!
00:33:08No jo, tys tu vlastně nebyl jako tenkrát kvůli té holce!
00:33:15No jo, jak se jmenovala?
00:33:20Tys mi ji vyfoukl!
00:33:24Rád bych věděl, co s ní je. To už dnes bude také bába!
00:33:31-Víš, že za ní zítra jdu?
-Co blbneš, člověče? A kam?
00:33:35Nestarej se. Zítra s ní budu mluvit!
00:33:40Ráno za ní půjdu, rovnou odtud.
00:33:45Ne, nechápeš. Tak!
00:33:49Dost s pitím. Ráno musím být čerstvý.
00:33:52Mám před sebou dlouhou cestu.
00:34:07Já myslel, že máte jenom Božku.
00:34:14Hezký kluk. Voják...
00:34:21Vypadá takový opuštěný.
00:34:24Jenom generálové a vojevůdcové nejsou na obrazech opuštěni.
00:34:29Kdybys je zvětšil 1000x, viděl bys jejich vyznamenání a řády.
00:34:34Jsou pomníky s nespočetnými portréty padlých.
00:34:41Hezké!
00:34:43To jsem řekl Hitlerovi do očí. Dělal, že mě neposlouchá
00:34:46a začal rozkládat velké čtvrtky.
00:34:49Na akvarelech zbořených vesnic bylo ticho. To maloval on sám.
00:34:55Mrtví a umírající byli odvezeni rovnou k spalovacím pecím,
00:35:01aby všude bylo slyšet jen pěnkavy,
00:35:04naházeli děti za živa rovnou k mrtvolám.
00:35:10To je Božčin amant odsud z posádky!
00:35:14Jsi malicherný, nemáš fantazii!
00:35:16-Nefantazíruju, je ženatý!
-Praštil jsem mu do jeho malovánek,
00:35:211 mu zůstal v ruce. Začal se točit rychle jako gramofonová deska.
00:35:26Zbořené vesnice zmizely, na listu se objevil jiný obrázek.
00:35:32Děvčátko sype zrní slepičkám na prahu rozkošné chaloupky,
00:35:38do síně padalo dveřmi vycházející slunce,
00:35:43pozlacovalo pěknou ženskou nohu.
00:35:47Byla položena na houpadle kolíbky a v kolíbce se usmíval andílek.
00:35:55Nefantazíruj! Má 2 děti.
00:35:58On si myslí, že si mě koupí za flašku a za cigarety!
00:36:03Adolfovi vstouply slzy do očí, objal mě, rozplakal se na mé vestě.
00:36:09Jste velký, řekl jsem mu, obludně velký!
00:36:13Zamáčkl byste mě jako mšici!
00:36:16Do teď jsem byl zticha, ani jsem se nehnul, ale teď vám to povím!
00:36:21Jsem malý, bezvýznamný a proto vás přežiju!
00:36:25Malé věci přežijí spíše než velké, prstýnek se vždy někde zakutálí.
00:36:31Ale Dráždany ne. Co vy na to?
00:36:34Co ty na to? Tak mluv!
00:36:37Řekl jsem mu: Rošťáku!
00:36:41Chtěl jsem zahlédnout v jeho očích vršek hřbetu lochnesské obludy.
00:36:46Honem, řekni něco! Uvidět místo jazyka špičku chřestýšího ocasu!
00:36:57Já třeba nejsem tak malý člověk.
00:37:03Krásné zvíře...!
00:37:07Rostliny... Rostliny ne.
00:37:11Rostliny ne.
00:37:14Kočky jsou jediní slušní obyvatelé této planety. Vadí ti to?
00:37:20Mámě to nevadí, Božce teprve ne, ale mně to vadí.
00:37:27Toníku, přemýšlej trochu.
00:37:32Co to je, vznést se v kosmické lodi,
00:37:35obletět 64x Zemi ve vzdálenosti 240 km. Co to je?
00:37:41Co to je, Toníku, za odvahu?
00:37:44Mnohem víc odvahy je třeba k tomu, bez skafandru...
00:37:51Bez skafandru,
00:37:54bez možnosti položit ruku na řídící páku,
00:37:58bez telemetrických přístrojů, bez televize, bez vysílačky,
00:38:02bez všech přístrojů a systémů vydržet na této Zemi.
00:38:07Ta se může roztrhnout stejně jako kosmická loď.
00:38:12Ta se zjeví, až to uvidí...
00:38:15Udržet se na Zemi a vědět, že se otáčí kolem své osy,
00:38:20že přitom obíhá kolem Slunce, se Sluncem kolem středu galaxie,
00:38:25s galaxií kolem dalšího neznámého středu
00:38:29a všecko to letí do nějaké...
00:38:34A nikde není možnost přistát.
00:38:40Není to dobrodružnější?
00:38:43Dobře, že jsi tady. Snad bych ji dneska v noci zabil.
00:38:47Jedeš!
00:38:49Je to moje dítě! Nesnesu, aby se tady kurvila!
00:38:56A ještě více odvahy je třeba k tomu,
00:39:02aby člověk začal znova.
00:39:12Pamatuješ, moje nebožka máma tloukla vždycky kafe v hmoždíři?
00:39:20Ono je to všechno stejně zkurvené. Vidíš tu ruku?
00:39:27(zvuk tryskového letadla)
00:39:32(potlesk)
00:39:41Jak je sedřená...
00:39:45A nic z toho.
00:39:48Máme dělat dohromady a každý dělá stejně jen pro sebe.
00:39:53Dnes už je mi to fuk.
00:39:57Dělám a je mi to fuk, co dělám.
00:40:01Ale malý, to já nejsem.
00:40:06Co tam máte?
00:40:55Holka se mi kurvit nebude!
00:40:59Mrchy...!
00:41:02Pojď se podívat!
00:41:08Ještě, že jsme to nezapojili. A nač?
00:41:12Stačí ta v síni.
00:41:15Vidíš? Běží bezvadně.
00:41:22To je její, Božčina. Co říkáš?
00:41:27Pěkné...
00:41:29Ale jak byl těžký ten krám...
00:41:36To hlavní ti ukážu teď. Pojď!
00:41:50Tady mám celý obývák... Třetí lednička...
00:41:55Tu v síni jsi viděl...
00:41:59To je jediná jistota.
00:42:07Ona se dala uhranout ženatým.
00:42:11Ta jeho cikánka tu byla i s děckama.
00:42:14On je odněkud až z Moravy.
00:42:38Au revoir!
00:42:42Ty se ale umíš blbě smát!
00:42:49Ach ne...
00:42:52-To už je dávno pryč.
-Co se děje?
00:42:56Počkej, takhle se kafe nepije!
00:44:09Máš přece po službě!
00:44:12Musím udělat výzdobu do skříňky.
00:44:21Také bys měla vyvěsit vlajky!
00:44:24Už jsem je vyvěsila ve dne. Za to se nestydím. Jen se dobře podívej!
00:44:29A jo.
00:44:31Mám to dobré, co? Nikdo mi nemůže vyčítat, že jsem je nevyvěsil,
00:44:36když bydlím ve sklepě.
00:44:41Jé, to je psina!
00:44:43-Podívej se tam naproti!
-Nemůžu. -To stojí zato!
00:44:47Tam nikdo nechce být první!
00:44:58Tam je sundavá...
00:45:00Chlape, proč sis to neobhlídl zvenku?
00:45:11Tam už je mají... Vyvěsit či nevyvěsit?
00:45:16To je otázka, že? Abychom nebyli první!
00:45:21Panebože, to je zábava!
00:45:25-Že jsi si tu funkci vzala...
-Co dělám, dělám ráda.
00:45:35To jsem si všiml před chvílí.
00:45:42Nebuď sprostý a nech mě! Nech mě, ať to můžu dodělat.
00:46:10(Zvonek)
00:46:27(zvonění pokračuje)
00:47:02(zvonění)
00:47:21Prosím vás, je Marta doma?
00:47:24-Není.
-Musím s ní nutně mluvit.
00:47:31Co jí mám vyřídit?
00:47:35Sebrali Vaška.
00:47:40Psst!
00:47:57-Přece znáte mého muže, je také u obce. -Ne, neznám.
00:48:03Myslela jsem, že by mě Marta mohla pomoci. Má ty funkce.
00:48:07To je těžké dneska...
00:48:10Ale přece vlastní sestře... Já na ni počkám.
00:48:17Tak pojďte dál. Počkejte, má noční.
00:48:21Ježíšikriste...! Já už jsem zoufalá.
00:48:26No tak, nemějte strach, já jí to vyřídím.
00:48:32Kdyby se něco dozvěděla, tak se u vás zastaví.
00:48:35-Budete hodný.
-Tak sbohem.
00:48:56(zvonek)
00:49:25Hezký.
00:49:31Co jsem to slyšel. Skálu zašili.
00:49:38Prosím tě...!
00:49:40No, tvého švagra.
00:49:44Vaška?
00:49:48To snad není možné. Takový slušný kluk...!
00:49:55No občas rumcal... A je to fakt? Kde jsi to slyšel?
00:50:02No říkali to. Dneska je možné všechno!
00:50:06Počkej, pro nic za nic...
00:50:09-Ale přece ho znám!
-To nemůžeš vědět!
00:50:13Před týdnem to byl náš vedoucí s tajemníkem, také slušní lidé!
00:50:16Něco provést musel, jen tak by ho nesebrali.
00:50:20Chudák Karla! Musím se na to zeptat.
00:50:24Kde, prosím tě? Ať se do něčeho nenavezeš sama.
00:50:29-Mám čisté svědomí!
-To o sobě nikdo neví.
00:50:33Máš zase řeči. Zítra jdu za Karlou a ona mi poví, jak to bylo.
00:50:38Co ti může říci? Hele, raději od toho dál!
00:50:45Dobrou noc.
00:51:01A nebudeš pít, viď?
00:51:50Co ti vadí?
00:52:01Já mám tohle, ty zase ty pitomé brožurky.
00:52:10Já tomu udělám konec!
00:52:18Co to děláš, prosím tě?!
00:52:22Myslíš jen na sebe, jako tenkrát! Zapřeš mou vlastní sestru.
00:52:26-Já? Kdy, prosím tě?
-Když zavřeli Vaška! Zbabělče!
00:52:40Šlo mi o tebe, aby jsi se nedostala do maléru.
00:53:24(zvuk silného větru)
00:53:34Toníku!
00:53:36Musím jít spát, jestli mě tu necháte.
00:53:41Ty máš řeči!
00:53:44Pojď, myslel jsem, že už ti ustlaly.
00:53:50-Mám před sebou dlouhou cestu.
-Neboj, neboj.
00:53:54Ale tyhle dveře nikam nevedou! Tam nemůže nic být.
00:53:59Ale jo, uvidíš!
00:54:06Ještě tam nemáme světlo.
00:54:18Zatracené ženské!
00:54:25Dobrou noc! Nebudeš se tu bát?
00:55:07(šramot)
00:55:10Hergot, sirky!
00:55:19Musím otevřít okno.
00:55:25Kde je?
00:55:33Jsem zazděný...
00:55:35Potřebuji světlo, bez světla neusnu!
00:55:46(siréna)
00:56:23(tluče na dveře)
00:56:36Marto... Marto...
00:56:40Pojď sem...
00:56:45Prosím tě...
00:56:47Co by sis beze mne počal?
00:56:51Proč tady nezůstaneš, prosím tě?! Pořád sem musíš takhle běhat.
00:57:00Přestěhuj se ke mně, jo? Bude všechno v pořádku, ano?
00:57:12Tichounce, bude všecko dobře... Všecko dobře.
00:57:49Marto!
00:57:53-Milá, matka...
-Ne.
00:57:57-Tchýně...
-Ne.
00:58:03Tak v jakém vztahu jste byl k zemřelé?
00:58:07Soused. Ale pak jsme spolu bydleli.
00:58:11-Tak družka.
-Nesmysl! To je zbytečné to parte!
00:58:16Komu bych to posílal? "Družka" nepište!
00:58:24100 kg nevážila?
00:58:28Ne.
00:58:30(vnitřní hlas) Blbče, kdybys Martu znal...
00:58:37Věnce - kolik?
00:58:51Kafe...
00:58:55Jendo, z tebe je úplně jiný člověk!
00:59:03A co říkají lidé v baráku?
00:59:09To víš, někteří se ušklebují:
00:59:13"Takový kořala se přeci nevyléčí!"
00:59:18Blbouni. My jim ukážeme, viď?
00:59:30Marto, já mám takový pocit,
00:59:34že se se mnou léčí celý svět!
00:59:39Budete jistě spokojen.
00:59:45Ještě se mi tuhle podepište.
00:59:53-Dobrý den.
-Dobrý den!
00:59:55Připojíte svůj podpis na blahopřejnou adresu?
00:59:58K 70. soudruha Stalina.
01:00:01-Ovšemže ano. Pojďte dál, soudružko! -Děkuji.
01:00:07Jestli se sem vůbec 2 vejdeme.
01:00:10Bála jsem se sem jít.
01:00:14Vy nemáte knížky? Já hrozně ráda čtu.
01:00:19-Myslela jsem, že máte nejvíce knížek v domě. -Mám.
01:00:26Tyhle 2 ještě jako kluk... Pardon!
01:00:30Lovec jelenů... Verneovku. Ostatní jsem prodal, totiž propil.
01:00:35To vám nemusím zatajovat, tady se o mně přece ví všecko.
01:00:39Já na to nedám.
01:00:43Jsem sám, no. Už jako kluk.
01:00:46Tatínek mi padl ve válce, maminka se chudák udřela.
01:00:50To vy ani nevíte, co to tenkrát bylo!
01:00:53-To jste ještě nebyla na světě.
-Myslíte, že jsem tak mladá?
01:00:5825!
01:01:01To musíte ještě hodně přidat!
01:01:04Pomalu, pomalu...
01:01:07Dokud žila teta, byl jsem u ní. Měl jsem kousek domova.
01:01:11-Já jsem také sama.
-Až u nebe.
01:01:14To je můj sen, bydlet takhle vysoko.
01:01:18Mohl bych se také 1x dívat na lidi svrchu!
01:01:28-Jistě mu to pošlete, jo?
-To budou miliony podpisů!
01:01:34-Celý archiv sváží do knih.
-To nestačí ani přečíst.
01:01:37Mohl byste mi tam u vás v knihovně půjčit nějaké knížky?
01:01:42Moc rád.
01:01:46-A kdy jste doma?
-Když mám denní, tak večer.
01:01:52(ženský hlas)
01:01:55Z šatů je také popel.
01:01:58A z rakve.
01:02:01A dají toho domů hrstičku.
01:02:05Z člověka toho přeci musí zbýt víc.
01:02:24Jendo...!
01:02:26Měl jsi vůbec někdy někoho rád?
01:04:52(zvuk jedoucího vlaku)
01:05:04Marto...
01:05:07Prosím tě, už mě nech!
01:05:10Ty jsi mrtvá, ale já jsem živý!
01:05:29Tak si jeď, stejně nejsi k ničemu!
01:05:35Když gruntuji, jsem nejraději sama!
01:05:39Když neumíš vydělat, musím to odřít sama. Celý den jsem v trafice,
01:05:44-pak mám obskakovat chlapa!
-Kde mám plavky? -Neblázni!
01:05:49Teď v září? Vždyť už nejsi žádný mladík!
01:05:56A přivez mi nějaká jablka!
01:06:02Mám děsně ráda čerstvě natrhaná jablka!
01:06:08Tak pa. Viď, že máme hezkou lásku!
01:06:17-(Jendův hlas)
-Jakou hezkou lásku?
01:06:21Bál jsem se spát v noci sám...
01:07:05Měl jsem někoho rád. Měl...
01:07:10Teď vidím, že jsem měl celý život někoho rád.
01:07:15A ještě mám.
01:07:22Nazdar, Lenko...!
01:07:29Chudáku, ty vypadáš!
01:07:32Lenko, nezlob se, že jsem jen tak.
01:07:36Pyžamo mám v síni v aktovce.
01:07:39Myslel jsem, že se sejdeme až zítra.
01:07:42Teď máme to nejhorší za sebou.
01:07:46Uvidíš, že z toho, co nám zbylo, ještě dokážeme udělat život.
01:07:51Tenkrát jsi říkal, že celý tvůj život patří mně.
01:07:56A nepřinesl jsi mi ani jablíčko z té zlaté renety.
01:08:01Zítra ti je přinesu.
01:08:04Určitě!
01:08:22(slyší různá volání)
01:08:27Ticho, ticho!
01:08:29-(hlasy za dveřmi)
-Rajda je to!
01:08:33-(políček)
-Vztekloune!
01:08:37Já už tu nebudu ani den!
01:08:44Uteč, má sekeru!
01:08:47-Já tě zabiju, povím to všecko tátovi! -(úder a výkřik)
01:08:51(Jenda lomcuje s klikou)
01:09:02-(šepot)
-Utři to...
01:09:05Já ji odnesu.
01:09:10(kroky)
01:09:18(staví kbelík na zemi)
01:09:35(tichý pláč)
01:09:41(myje podlahu)
01:09:58-(Jendův vnitřní hlas)
-Kde asi umřu?
01:10:03Ale copak můžu umřít?
01:10:06Nemám přece komu bych umřel.
01:10:11-(ženský hlas)
-Jendo, Jendo!
01:10:16Hned!
01:10:38-Tady! -Dobré jitro.
-Dopij, ještě ti naliji!
01:10:45Jak se ti u nás spalo? Zítra zase do práce, viď?
01:10:50Co pořád děláš v té knihovně?
01:10:54-Pořád stejně.
-Jako všichni...
01:10:57Tak jak se ti u nás spalo?
01:11:02-Rád bych se trochu opláchl.
-Bože, teplou ještě nemám...
01:11:09Raději studenou. Musím být čerstvý, půjdu daleko.
01:11:14To je hotový led. Zrovna jsem ji přinesla.
01:11:22Že tě tam nechali tak dlouho v té knihovně.
01:11:25-(Jendův vnitřní hlas)
-Co se ptáš na takové blbosti?
01:11:29V noci tu byly jatky a ty mě budeš kádrovat?
01:11:33Nechali. Do ničeho se nepletu a na všechno kývnu.
01:11:44Jsem moc malý a obyčejný člověk!
01:11:49Ty mlč, ty zrovna! Jen když jsi se vyspal.
01:11:54-Počkej, čistý ručník!
-Ne, zůstanu chvíli mokrý!
01:11:59To je zdravé.
01:12:49Ne aby tě napadlo mu dát můj ručník!
01:12:54-Čert ho sem nosil. -Psst!
-Ať to slyší!
01:12:59V noci slyšel jiné věci.
01:13:06Toník musel pryč, nechá tě pozdravovat.
01:13:20Doraž to, to ti udělá dobře, je to jen slza.
01:13:31Toník tě nechá pozdravovat.
01:14:34Čičí...!
01:14:40Co jste to ztratil?
01:14:43No v té trávě!
01:14:52Nic.
01:14:54Nevěděla jsem, že jste takový posera!
01:15:02Ještě řekněte, že jste v noci nic neslyšel!
01:15:09Proč mi vykáš?
01:15:13Byl jste ožralý, že jo?
01:15:15Tak vy si taky myslíte, že jsem rajda...!
01:15:24Musíš brát život tak, jak je.
01:15:29Zamkli jste mě! Dobře vím, že jste mě zamkli!
01:16:26(ženský hlas)
01:16:28Mám hroznou radost, že už v neděli budeme spolu.
01:16:31Neviděli jsme se věčnost, celý týden.
01:16:45-Tak ty už jdeš?
-Už.
01:16:50Poznal jsem tě podle kalhot.
01:16:55-Tak ty už jdeš... Hromské kameny!
-Tak těbůh!
01:17:00Tohle je moje parcela na garáž.
01:17:05Chtěl jsem trochu materiálu. Bourali panský špejchar.
01:17:11Půjč mi sirku!
01:17:15(silný zvuk letadla)
01:17:28Syčáci!
01:17:31Chtěl jsem fůrku materiálu a oni mi sem zatáhli tohle!
01:17:35Teď se s tím odtud nehnu. Jako zoufalý člověk.
01:17:40To bych musel mít jeřáb.
01:17:43Takové základy měl ten špejchar.
01:17:48Ať někdo zkusí odtlačit tenhle sakrament!
01:17:53To by spíš odtlačil Měsíc.
01:17:56-Tak těbůh, Toníku, už musím jít!
-Mohl jsi tu ještě zůstat.
01:18:01-Až jindy. -Mě štve, že někdo pro mne vymýšlí práci.
01:18:07A na to nejsem zvědavý.
01:18:14Co tam vlastně děláš v té knihovně?
01:18:40(zvuk vysypávání kovového odpadu)
01:20:18(ženský hlas)
01:20:20Nejraději bych tě samou láskou utrápila, ale to nesmím!
01:20:25Na světě to bude čím dál krásnější!
01:20:28A já tenkrát nic nevěděl. Věř, že ne!
01:20:33Z těch dopisů jsem to nemohl vyčíst.
01:20:37Není možné, když se máme tak rádi, aby o tom svět nevěděl.
01:20:41Aby se podle toho nezařídil.
01:20:44-(hlas Toníka)
-Celé léto se nám kurvila!
01:20:48-Jak to mohla udělat, nešťastná holka... -Co jsi to za mámu?!
01:20:52Kdoví s kým to má, ale já to z ní vytluču!
01:20:57-Co budeme dělat?
-Dá to pryč!
01:21:00Musí to dát pryč, běhno! Kurvo!
01:21:04Mohli jsme mít děti, kdyby jsi se nekurvila!
01:21:22Čas...
01:21:26Čas našeho nejkrásnějšího okamžiku.
01:21:30Byl...
01:21:33Už není, už nebude.
01:21:39Ani to místo už není.
01:21:42Tady bylo to místo, ale není. Už není.
01:21:50Všechno je zatopeno.
01:21:55Ale já ještě jsem. A ona také je.
01:22:02Přece ještě není pozdě...
01:22:06Dokud jsem živ, není pozdě.
01:22:16-To jsou zlaté renety, že?
-Kdepak renety, ty jsou zimní!
01:22:29-Dobrý den.
-Dnes už je po návštěvách!
01:22:33Vím. Chtěl bych se jen zeptat, je-li tu zaměstnaná sestra Lenka.
01:22:37-Ne.
-Promiňte, že jsem obtěžoval.
01:22:45Počkejte...
01:22:47Nemyslíte tu... Snad ne asistentku Mikovou?
01:22:51Nevím, já znám jenom její dívčí jméno.
01:22:56-Ještě vám ho podržím.
-Děkuji, jste moc hodná.
01:24:02(vnitřní hlas)
01:24:04Co vlastně děláš v té knihovně?
01:24:07Pořád stejně. Už od předválky.
01:24:11Na kartičku napíšu jméno autora, pro mě je Petr jako Pavel,
01:24:17a název knížky: Válka s mloky, Mein Kampf, 1. člověk ve vesmíru,
01:24:24kus jako kus.
01:24:31Toníku, já jsem byl rád, že pro mě někdo vymýšlí práci.
01:24:38A také jsem doufal, že za mě někdo také vymyslí život.
01:25:23Skryté titulky Rudolf Světecký
Námětem filmu Zlatá reneta je stejnojmenná vzpomínková novela Františka Hrubína, kterou autor spolu s režisérem Otakarem Vávrou v polovině šedesátých let volně přepracovali do filmového scénáře. Vyprávějí v ní o krátkém návratu stárnoucího muže do vesnice, v níž prožil mládí, o pokušení navázat tam, kde kdysi před lety skončil, o iluzích a rozčarování. Znovu si oživuje historii velké lásky k dívce, s níž se vlastní vinou rozešel. Dá se začít znovu, napravit omyl, kterého se dopustil?
Pro hlavní roli si Otakar Vávra vybral výborného Karla Högera, který v tomto filmu podal jeden ze svých největších výkonů před kamerou. Dále se setkáte se Slávkou Budínovou, Evou Límanovou, Iljou Prachařem a Věrou Tichánkovou. Film Zlatá reneta reprezentoval naši kinematografii na mnoha mezinárodních filmových festivalech. Nejvyššího uznání se mu dostalo v San Sebastiánu, kde získal v roce 1965 kromě Velké ceny Zlaté mušle ještě dvě další ocenění – Cenu FIPRESCI a Cenu CIDALC.
