Karel Höger ve filmovém přepisu novely Františka Hrubína o šanci stárnoucího muže začít znovu (1965). Dále hrají: E. Límanová, S. Budínová, I. Prachař, V. Tichánková, B. Holišová, O. Sklenčka a další. Scénář F. Hrubín a O. Vávra. Kamera A. Barla. Režie O. Vávra
00:00:12 Někde je ustavičně místo,
00:00:15 někde je věčně čas našeho nejkrásnějšího okamžiku.
00:00:23 Není ztracen.
00:00:25 Nemohl se ztratit, někde je. Někde je...
00:00:35 Konečně jsem tady.
00:00:38 Ale ne, ne, nikdy jsem odtud přece neodešel.
00:00:46 Jsem tady. Odjakživa jsem tady.
00:01:01 Řeka... Moje řeka...
00:01:10 Musím po sobě nechat běžet vodu. Běžet vodu... Po sobě...
00:03:37 Musím po sobě nechat běžet vodu...
00:03:42 Potom půjdu od téhle řeky k druhé.
00:03:45 Musím jít přesně tou cestou jako tenkrát.
00:03:54 Ještě není pozdě. Ještě nemůže být pozdě.
00:04:19 (zvuk auta)
00:04:51 -Tak díky!
-Ahoj, slečno!
00:05:20 Tak už jsme tady.
00:05:23 Čekáte dlouho?
00:05:28 Vykoupat se ještě můžete. A má to cenu? V září jde o reuma.
00:05:33 -Raději už pojďte!
-Haló, tady!
00:05:44 -Kde to máte?
-Tam v té 2. řadě!
00:05:47 -Jak se tam dostaneme? -Autem ne.
-Ale snášet ho se stráně?!
00:05:52 Musíte s ním zatřást, ať si jde do toho lehnout sám!
00:06:10 Polez ven, to bude zase porod!
00:06:31 Ten most tady tenkrát ještě nebyl. Ta silnice také ne.
00:06:36 Ale ty kameny tu byly. Ty tu budou pořád.
00:06:41 Po nich jsem tehdy šel.
00:06:44 Musím po nich jít zas.
00:06:55 Proboha, mám mít plátěnky na nohou!
00:06:59 Tenkrát jsem je měl. Takové děravé.
00:07:03 Měl jsem po sobě nechat běžet vodu. To mně překazili.
00:07:08 Musím se dostat do vsi. Přes tyhle kameny.
00:07:14 (kostelní zvon)
00:07:16 (dívčí hlas)
00:07:18 Mám hroznou radost, že v neděli budeme spolu.
00:07:21 Neviděli jsme se celou věčnost, celý týden.
00:07:26 Strašně tě chci. Ani nevíš, jak moc tě potřebuji.
00:07:32 Lenko, slyšíš? Já už jdu. Zítra se uvidíme!
00:07:37 Ale to už je pozdě. Měl jsi přijít tenkrát, jak jsi slíbil.
00:07:41 Zítra uvidíš, že určitě přijdu. Proto jsem přijel. Vážně!
00:07:45 -Teď už jsem jiný.
-To se uvidí.
00:07:51 Tuhle jse zkusil chodit po rukou.
00:08:05 Tam v 1 stavení přespím a zítra půjdu dál
00:08:09 přes tamten les k druhé řece.
00:08:12 Tenkrát jsem tu cestu nedokončil. Nechal jsem se svést.
00:08:17 Ale teď mě nezadrží nic.
00:08:21 Teď mě nezadrží nic!
00:08:44 -Kdo je tam?
-Prosím vás,
00:08:48 jsou doma Zunovi?
00:08:54 Tatínek je na schůzi.
00:09:00 -Tak ty jsi... Tak vy jste...
-Božka.
00:09:04 No jo, Božka... Hned jsem poznal, že jste Zunová.
00:09:09 Tatínek měl takové tváře. Pořád mu jen hořely.
00:09:13 Já jsem Jenda.
00:09:15 Co má být?
00:09:23 Mami, někdo tady je!
00:09:26 -Tak mami!
-Už jdu.
00:09:31 Je tady nějaký cizí chlap.
00:09:37 To jsi ty? Božka, to je náš Jenda!
00:09:47 Pěkně vítám! Jsi pořád stejný! To náš táta...
00:09:52 Vidíš, náš táta... Kdopak ví, kdy přijde, je na schůzi!
00:09:56 -Já počkám.
-Jdeme s Božkou do kina. Na co?
00:10:00 -Lední revuje.
-Žes nenapsal... Co ti dám?
00:10:06 Počkej!
00:10:14 -Jestli chceš jít, tak pojď!
-Ty mě neblázni.
00:10:18 Tadyhle se posaď, nikam nechvátej.
00:10:23 Aspoň ten táta kdyby byl doma... Že by... no...
00:10:29 -Ukroj si!
-Tak děkuji,
00:10:33 já na něho počkám.
00:10:36 Něco na sebe hodím!
00:10:42 Tak zůstaň doma, mohu jít sama. Copak jsem malé dítě?
00:10:47 -Uteču, uvidíš, že uteču!
-Mlč!
00:10:51 Ať mi vleze na záda!
00:10:59 Vidíš... Jo, to mléko!
00:11:19 Střepy jsou štěstí!
00:11:24 Kdy jsme se to viděli naposledy? Na tetině pohřbu, to už je 15 let!
00:11:30 Od té doby jsem v Praze nebyla. Vypadáš pořád ještě jako mladík!
00:11:35 Že někdy nepřijedeš? Od války jsi se tu neukázal! Posaď se, jez!
00:11:43 Věříš, že bych se spálit nedala? Co když člověk ten oheň cítí?
00:11:49 A nemysli, že ti dají všechen ten popel domů, kdepak!
00:11:52 Z člověka toho přece musí zbýt více!
00:11:58 Už jsem šedivá, viď?
00:12:02 -Ale vypadáš dobře!
-To tobě by nikdo nehádal 50!
00:12:09 -Už 51.
-A máš se dobře, co?
00:12:14 -Nic ti neschází.
-Celkem nic.
00:12:21 Co se tebou uděláme, Jendo? Musíme pryč. Nechceme ji pouštět samotnou.
00:12:29 Jdu napřed. Zůstaň tady, jestli chceš.
00:12:33 Však z tebe musí být nějaký popel i z rakve a domů ti dají hrstičku!
00:12:39 Chceš tu opravdu čekat? Napsat jsi měl!
00:12:44 Chudák teta, od malička tě vychovala, vyštudovat tě dala,
00:12:48 bylo mi tě líto. Říkala jsem si: teď je Jenda po 2. sirotek!
00:12:52 Mami...!
00:12:57 Nic by z tebe nebylo. Stará panna, děti neměla.
00:13:01 Jez! Nedej se pobízet. Toník bude mít radost!
00:13:06 Ještě jsi se neoženil?
00:13:10 -Zatím ne.
-Nebudeš se tady bát, viď?
00:13:23 Teď bych se měl sebrat a odejít. Ale musím tu přespat.
00:13:43 Kde jinde bych natrhal jablka ze zlaté renety,
00:13:46 než tady v zahradě za chalupou?
00:13:49 Slíbil jsem je Lence, bude mě zítra čekat na našem místě.
00:14:14 (šramot)
00:14:40 Nesmím odtud, musím tu přespat.
00:14:45 To místo je místo našeho nejkrásnějšího okamžiku.
00:14:50 A ten čas, ten čas také musí být!
00:15:59 (hluk letadla)
00:16:17 (dívčí hlas) Řekněte mi to ještě jednou!
00:16:21 (hlas Jendy) (Latinské citáty)
00:16:27 (pokračuje v citaci)
00:16:30 To je jako kdy? Pod jakou hvězdou?
00:16:44 Čemu se smějete?
00:16:47 Že tatínek říká tady panu řídícímu "Pane kolego".
00:16:51 Vážně jenom tomu se smějete?
00:16:55 Vezmeš kolo a pojedeš ke kolegovi do Tramtárije
00:16:59 a řekneš mu, aby mi půjčil duši rostlin.
00:17:02 V kterém roce to jsme?
00:17:07 Nekuřte pořád!
00:17:12 -Já už jsem přece starý...
-Je nám stejně.
00:17:22 -Proč nemám kouřit?
-Abyste nestonal.
00:17:27 -Jinak by vám to nevadilo?
-Ne.
00:17:30 Měla jsem hrozný vztek. Ani jsem nevěděla, že taková ves vůbec je.
00:17:37 -Teď už vztek nemáte?
-Teď ne.
00:17:44 Víte, že už se známe 5 hodin?
00:17:48 5 hodin!
00:18:02 28 let...! Co jsem s těmi lety udělal?
00:18:11 -Zůstanete tu dlouho?
-Zítra už musím domů.
00:18:18 -Daleko?
-To byste se našlapal. 3 hodiny.
00:18:24 To je toho, třeba si půjčím kolo!
00:18:34 Lenko, už vím, jak to bude dál.
00:18:38 Lenko, já už vím. Tohle už je všechno pryč.
00:18:43 Daleko pryč, rozumíš?
00:18:47 Víte, jaká jablka mám nejraději?
00:18:51 Zlatou renetu.
00:18:57 Já vám je přinesu.
00:19:00 -Strýček je má na zahradě.
-Než dozrají, to dávno zapomenete!
00:19:11 To mě neznáte...
00:19:41 (šramot)
00:19:46 Haló, kdo je tam?
00:20:01 Čičí...!
00:20:08 Ty jsi mě poznala?
00:20:13 Tys mě opravdu poznala?
00:21:07 (zvuk letadla)
00:21:14 (hvízdání šrapnelů-bomb)
00:21:41 Co je to tady...?
00:21:45 To jsem já, Jenda...
00:21:51 Těbůh, Toníku!
00:21:53 No ne, to je nám pocta!
00:22:01 To tě tu nechaly jen tak samotného?
00:22:05 Kde se tu, člověče, bereš? Já myslel, že už nejsi na světě!
00:22:10 -Vždyť jsem si vzpomněl!
-To je dost! Tak to oslavíme!
00:22:25 Jo, tak to ne! Nebudu. Musím být zítra fit, nezlob se!
00:22:30 Neblbni, to je pravý kubánský, to bys ani nebyl náš!
00:22:38 -Ale kouříš?
-To jo!
00:22:54 Děkuji.
00:22:59 Pij!
00:23:05 Já jim stejně ty rajzy zatrhnu, staré i Božce!
00:23:12 Čičí...!
00:23:17 Koukej, hned mě poznala!
00:23:19 -Kdo?
-Minda!
00:23:22 Minda možná před válkou. Tohoto prevíta máme 2 roky!
00:23:27 -Jdeš...!
-No!
00:23:33 Jsi pořád v té knihovně?
00:23:38 Na!
00:23:42 -Proč nepiješ?
-Děkuji, Toníku, nepiju...
00:23:45 Už 8 let nepiju. Dneska teprve nesmím, dneska ne!
00:23:50 A co vlastně děláš v té knihovně?
00:23:57 (sirény)
00:25:44 Teto, já ti pomůžu!
00:25:48 Podívej, co se mi to stalo...
00:25:50 Tak to nemohu odvést. Musím všechno vyprat znova!
00:25:54 Jeníčku, nech toho, ještě to více ušpiníš!
00:25:59 Proč se takhle ničíš? Dělám to všechno pro tebe!
00:26:02 Jak dlouho to takhle můžeš vydržet?
00:26:10 Proč mi neodpovídáš na ty dopisy?
00:26:14 Tolik tě potřebuji...
00:26:17 Proboha, ozvi se, abych věděla, že jsi vůbec naživu.
00:26:43 Dobré, dobré, výborné veršíky na tak mladého chlapce!
00:26:57 Nikde ti je nechtějí vzít? Vykašli se na ně!
00:27:01 Je to samá závist. Každého oddělají, kdo umí trochu víc.
00:27:09 Jistě už jsi nebožtík.
00:27:12 A pij, to ti dá křídla!
00:27:19 Všecko odhodíš. Celou zemi odhodíš!
00:27:27 Budeš veliký.
00:27:38 (zpěv opilců)
00:27:53 (výstřel)
00:28:05 Co se děje? Máme zatemněno?
00:28:08 -Kolik je hodin?
-Zhasni raději.
00:28:36 Jsou tady!
00:28:39 Co chtějí?
00:28:52 (kroky po schodech)
00:29:01 (německé povely, výstřely)
00:29:11 Kristepane...!
00:29:38 (zvonek)
00:29:53 -Neotvírej!
-Tiše...
00:30:02 (zvonek)
00:30:18 (šepot za dveřmi) Paní Moulisová...
00:30:23 Paní Moulisová, jste tam? Už ho mají.
00:30:28 On se tu schoval. Na půdě.
00:30:33 -Na půdě?
-Vy jste je neviděla?
00:30:38 To je hrozné!
00:30:40 To je hrozné...
00:30:45 (budík)
00:30:50 Co je?
00:31:03 No jo...
00:32:07 Není ti něco?
00:32:12 Tak pij, hned nám bude líp!
00:32:19 Jsi pořád v té knihovně? Jó, ty jsi se uměl narodit!
00:32:23 A pořád škrábeš ty básničky? Nebožka teta říkala:
00:32:27 V tom Jendovi přece něco je!
00:32:30 Na zdraví!
00:32:37 Chci znovu začít tam, kde jsem před 28 lety přestal.
00:32:49 Přijel jsem to po letech okouknout!
00:32:55 Podívej se na tu ruku! To je od toho prašivého kouření.
00:32:59 Nikdy se mi ruka netřásla!
00:33:08 No jo, tys tu vlastně nebyl jako tenkrát kvůli té holce!
00:33:15 No jo, jak se jmenovala?
00:33:20 Tys mi ji vyfoukl!
00:33:24 Rád bych věděl, co s ní je. To už dnes bude také bába!
00:33:31 -Víš, že za ní zítra jdu?
-Co blbneš, člověče? A kam?
00:33:35 Nestarej se. Zítra s ní budu mluvit!
00:33:40 Ráno za ní půjdu, rovnou odtud.
00:33:45 Ne, nechápeš. Tak!
00:33:49 Dost s pitím. Ráno musím být čerstvý.
00:33:52 Mám před sebou dlouhou cestu.
00:34:07 Já myslel, že máte jenom Božku.
00:34:14 Hezký kluk. Voják...
00:34:21 Vypadá takový opuštěný.
00:34:24 Jenom generálové a vojevůdcové nejsou na obrazech opuštěni.
00:34:29 Kdybys je zvětšil 1000x, viděl bys jejich vyznamenání a řády.
00:34:34 Jsou pomníky s nespočetnými portréty padlých.
00:34:41 Hezké!
00:34:43 To jsem řekl Hitlerovi do očí. Dělal, že mě neposlouchá
00:34:46 a začal rozkládat velké čtvrtky.
00:34:49 Na akvarelech zbořených vesnic bylo ticho. To maloval on sám.
00:34:55 Mrtví a umírající byli odvezeni rovnou k spalovacím pecím,
00:35:01 aby všude bylo slyšet jen pěnkavy,
00:35:04 naházeli děti za živa rovnou k mrtvolám.
00:35:10 To je Božčin amant odsud z posádky!
00:35:14 Jsi malicherný, nemáš fantazii!
00:35:16 -Nefantazíruju, je ženatý!
-Praštil jsem mu do jeho malovánek,
00:35:21 1 mu zůstal v ruce. Začal se točit rychle jako gramofonová deska.
00:35:26 Zbořené vesnice zmizely, na listu se objevil jiný obrázek.
00:35:32 Děvčátko sype zrní slepičkám na prahu rozkošné chaloupky,
00:35:38 do síně padalo dveřmi vycházející slunce,
00:35:43 pozlacovalo pěknou ženskou nohu.
00:35:47 Byla položena na houpadle kolíbky a v kolíbce se usmíval andílek.
00:35:55 Nefantazíruj! Má 2 děti.
00:35:58 On si myslí, že si mě koupí za flašku a za cigarety!
00:36:03 Adolfovi vstouply slzy do očí, objal mě, rozplakal se na mé vestě.
00:36:09 Jste velký, řekl jsem mu, obludně velký!
00:36:13 Zamáčkl byste mě jako mšici!
00:36:16 Do teď jsem byl zticha, ani jsem se nehnul, ale teď vám to povím!
00:36:21 Jsem malý, bezvýznamný a proto vás přežiju!
00:36:25 Malé věci přežijí spíše než velké, prstýnek se vždy někde zakutálí.
00:36:31 Ale Dráždany ne. Co vy na to?
00:36:34 Co ty na to? Tak mluv!
00:36:37 Řekl jsem mu: Rošťáku!
00:36:41 Chtěl jsem zahlédnout v jeho očích vršek hřbetu lochnesské obludy.
00:36:46 Honem, řekni něco! Uvidět místo jazyka špičku chřestýšího ocasu!
00:36:57 Já třeba nejsem tak malý člověk.
00:37:03 Krásné zvíře...!
00:37:07 Rostliny... Rostliny ne.
00:37:11 Rostliny ne.
00:37:14 Kočky jsou jediní slušní obyvatelé této planety. Vadí ti to?
00:37:20 Mámě to nevadí, Božce teprve ne, ale mně to vadí.
00:37:27 Toníku, přemýšlej trochu.
00:37:32 Co to je, vznést se v kosmické lodi,
00:37:35 obletět 64x Zemi ve vzdálenosti 240 km. Co to je?
00:37:41 Co to je, Toníku, za odvahu?
00:37:44 Mnohem víc odvahy je třeba k tomu, bez skafandru...
00:37:51 Bez skafandru,
00:37:54 bez možnosti položit ruku na řídící páku,
00:37:58 bez telemetrických přístrojů, bez televize, bez vysílačky,
00:38:02 bez všech přístrojů a systémů vydržet na této Zemi.
00:38:07 Ta se může roztrhnout stejně jako kosmická loď.
00:38:12 Ta se zjeví, až to uvidí...
00:38:15 Udržet se na Zemi a vědět, že se otáčí kolem své osy,
00:38:20 že přitom obíhá kolem Slunce, se Sluncem kolem středu galaxie,
00:38:25 s galaxií kolem dalšího neznámého středu
00:38:29 a všecko to letí do nějaké...
00:38:34 A nikde není možnost přistát.
00:38:40 Není to dobrodružnější?
00:38:43 Dobře, že jsi tady. Snad bych ji dneska v noci zabil.
00:38:47 Jedeš!
00:38:49 Je to moje dítě! Nesnesu, aby se tady kurvila!
00:38:56 A ještě více odvahy je třeba k tomu,
00:39:02 aby člověk začal znova.
00:39:12 Pamatuješ, moje nebožka máma tloukla vždycky kafe v hmoždíři?
00:39:20 Ono je to všechno stejně zkurvené. Vidíš tu ruku?
00:39:27 (zvuk tryskového letadla)
00:39:32 (potlesk)
00:39:41 Jak je sedřená...
00:39:45 A nic z toho.
00:39:48 Máme dělat dohromady a každý dělá stejně jen pro sebe.
00:39:53 Dnes už je mi to fuk.
00:39:57 Dělám a je mi to fuk, co dělám.
00:40:01 Ale malý, to já nejsem.
00:40:06 Co tam máte?
00:40:55 Holka se mi kurvit nebude!
00:40:59 Mrchy...!
00:41:02 Pojď se podívat!
00:41:08 Ještě, že jsme to nezapojili. A nač?
00:41:12 Stačí ta v síni.
00:41:15 Vidíš? Běží bezvadně.
00:41:22 To je její, Božčina. Co říkáš?
00:41:27 Pěkné...
00:41:29 Ale jak byl těžký ten krám...
00:41:36 To hlavní ti ukážu teď. Pojď!
00:41:50 Tady mám celý obývák... Třetí lednička...
00:41:55 Tu v síni jsi viděl...
00:41:59 To je jediná jistota.
00:42:07 Ona se dala uhranout ženatým.
00:42:11 Ta jeho cikánka tu byla i s děckama.
00:42:14 On je odněkud až z Moravy.
00:42:38 Au revoir!
00:42:42 Ty se ale umíš blbě smát!
00:42:49 Ach ne...
00:42:52 -To už je dávno pryč.
-Co se děje?
00:42:56 Počkej, takhle se kafe nepije!
00:44:09 Máš přece po službě!
00:44:12 Musím udělat výzdobu do skříňky.
00:44:21 Také bys měla vyvěsit vlajky!
00:44:24 Už jsem je vyvěsila ve dne. Za to se nestydím. Jen se dobře podívej!
00:44:29 A jo.
00:44:31 Mám to dobré, co? Nikdo mi nemůže vyčítat, že jsem je nevyvěsil,
00:44:36 když bydlím ve sklepě.
00:44:41 Jé, to je psina!
00:44:43 -Podívej se tam naproti!
-Nemůžu. -To stojí zato!
00:44:47 Tam nikdo nechce být první!
00:44:58 Tam je sundavá...
00:45:00 Chlape, proč sis to neobhlídl zvenku?
00:45:11 Tam už je mají... Vyvěsit či nevyvěsit?
00:45:16 To je otázka, že? Abychom nebyli první!
00:45:21 Panebože, to je zábava!
00:45:25 -Že jsi si tu funkci vzala...
-Co dělám, dělám ráda.
00:45:35 To jsem si všiml před chvílí.
00:45:42 Nebuď sprostý a nech mě! Nech mě, ať to můžu dodělat.
00:46:10 (Zvonek)
00:46:27 (zvonění pokračuje)
00:47:02 (zvonění)
00:47:21 Prosím vás, je Marta doma?
00:47:24 -Není.
-Musím s ní nutně mluvit.
00:47:31 Co jí mám vyřídit?
00:47:35 Sebrali Vaška.
00:47:40 Psst!
00:47:57 -Přece znáte mého muže, je také u obce. -Ne, neznám.
00:48:03 Myslela jsem, že by mě Marta mohla pomoci. Má ty funkce.
00:48:07 To je těžké dneska...
00:48:10 Ale přece vlastní sestře... Já na ni počkám.
00:48:17 Tak pojďte dál. Počkejte, má noční.
00:48:21 Ježíšikriste...! Já už jsem zoufalá.
00:48:26 No tak, nemějte strach, já jí to vyřídím.
00:48:32 Kdyby se něco dozvěděla, tak se u vás zastaví.
00:48:35 -Budete hodný.
-Tak sbohem.
00:48:56 (zvonek)
00:49:25 Hezký.
00:49:31 Co jsem to slyšel. Skálu zašili.
00:49:38 Prosím tě...!
00:49:40 No, tvého švagra.
00:49:44 Vaška?
00:49:48 To snad není možné. Takový slušný kluk...!
00:49:55 No občas rumcal... A je to fakt? Kde jsi to slyšel?
00:50:02 No říkali to. Dneska je možné všechno!
00:50:06 Počkej, pro nic za nic...
00:50:09 -Ale přece ho znám!
-To nemůžeš vědět!
00:50:13 Před týdnem to byl náš vedoucí s tajemníkem, také slušní lidé!
00:50:16 Něco provést musel, jen tak by ho nesebrali.
00:50:20 Chudák Karla! Musím se na to zeptat.
00:50:24 Kde, prosím tě? Ať se do něčeho nenavezeš sama.
00:50:29 -Mám čisté svědomí!
-To o sobě nikdo neví.
00:50:33 Máš zase řeči. Zítra jdu za Karlou a ona mi poví, jak to bylo.
00:50:38 Co ti může říci? Hele, raději od toho dál!
00:50:45 Dobrou noc.
00:51:01 A nebudeš pít, viď?
00:51:50 Co ti vadí?
00:52:01 Já mám tohle, ty zase ty pitomé brožurky.
00:52:10 Já tomu udělám konec!
00:52:18 Co to děláš, prosím tě?!
00:52:22 Myslíš jen na sebe, jako tenkrát! Zapřeš mou vlastní sestru.
00:52:26 -Já? Kdy, prosím tě?
-Když zavřeli Vaška! Zbabělče!
00:52:40 Šlo mi o tebe, aby jsi se nedostala do maléru.
00:53:24 (zvuk silného větru)
00:53:34 Toníku!
00:53:36 Musím jít spát, jestli mě tu necháte.
00:53:41 Ty máš řeči!
00:53:44 Pojď, myslel jsem, že už ti ustlaly.
00:53:50 -Mám před sebou dlouhou cestu.
-Neboj, neboj.
00:53:54 Ale tyhle dveře nikam nevedou! Tam nemůže nic být.
00:53:59 Ale jo, uvidíš!
00:54:06 Ještě tam nemáme světlo.
00:54:18 Zatracené ženské!
00:54:25 Dobrou noc! Nebudeš se tu bát?
00:55:07 (šramot)
00:55:10 Hergot, sirky!
00:55:19 Musím otevřít okno.
00:55:25 Kde je?
00:55:33 Jsem zazděný...
00:55:35 Potřebuji světlo, bez světla neusnu!
00:55:46 (siréna)
00:56:23 (tluče na dveře)
00:56:36 Marto... Marto...
00:56:40 Pojď sem...
00:56:45 Prosím tě...
00:56:47 Co by sis beze mne počal?
00:56:51 Proč tady nezůstaneš, prosím tě?! Pořád sem musíš takhle běhat.
00:57:00 Přestěhuj se ke mně, jo? Bude všechno v pořádku, ano?
00:57:12 Tichounce, bude všecko dobře... Všecko dobře.
00:57:49 Marto!
00:57:53 -Milá, matka...
-Ne.
00:57:57 -Tchýně...
-Ne.
00:58:03 Tak v jakém vztahu jste byl k zemřelé?
00:58:07 Soused. Ale pak jsme spolu bydleli.
00:58:11 -Tak družka.
-Nesmysl! To je zbytečné to parte!
00:58:16 Komu bych to posílal? "Družka" nepište!
00:58:24 100 kg nevážila?
00:58:28 Ne.
00:58:30 (vnitřní hlas) Blbče, kdybys Martu znal...
00:58:37 Věnce - kolik?
00:58:51 Kafe...
00:58:55 Jendo, z tebe je úplně jiný člověk!
00:59:03 A co říkají lidé v baráku?
00:59:09 To víš, někteří se ušklebují:
00:59:13 "Takový kořala se přeci nevyléčí!"
00:59:18 Blbouni. My jim ukážeme, viď?
00:59:30 Marto, já mám takový pocit,
00:59:34 že se se mnou léčí celý svět!
00:59:39 Budete jistě spokojen.
00:59:45 Ještě se mi tuhle podepište.
00:59:53 -Dobrý den.
-Dobrý den!
00:59:55 Připojíte svůj podpis na blahopřejnou adresu?
00:59:58 K 70. soudruha Stalina.
01:00:01 -Ovšemže ano. Pojďte dál, soudružko! -Děkuji.
01:00:07 Jestli se sem vůbec 2 vejdeme.
01:00:10 Bála jsem se sem jít.
01:00:14 Vy nemáte knížky? Já hrozně ráda čtu.
01:00:19 -Myslela jsem, že máte nejvíce knížek v domě. -Mám.
01:00:26 Tyhle 2 ještě jako kluk... Pardon!
01:00:30 Lovec jelenů... Verneovku. Ostatní jsem prodal, totiž propil.
01:00:35 To vám nemusím zatajovat, tady se o mně přece ví všecko.
01:00:39 Já na to nedám.
01:00:43 Jsem sám, no. Už jako kluk.
01:00:46 Tatínek mi padl ve válce, maminka se chudák udřela.
01:00:50 To vy ani nevíte, co to tenkrát bylo!
01:00:53 -To jste ještě nebyla na světě.
-Myslíte, že jsem tak mladá?
01:00:58 25!
01:01:01 To musíte ještě hodně přidat!
01:01:04 Pomalu, pomalu...
01:01:07 Dokud žila teta, byl jsem u ní. Měl jsem kousek domova.
01:01:11 -Já jsem také sama.
-Až u nebe.
01:01:14 To je můj sen, bydlet takhle vysoko.
01:01:18 Mohl bych se také 1x dívat na lidi svrchu!
01:01:28 -Jistě mu to pošlete, jo?
-To budou miliony podpisů!
01:01:34 -Celý archiv sváží do knih.
-To nestačí ani přečíst.
01:01:37 Mohl byste mi tam u vás v knihovně půjčit nějaké knížky?
01:01:42 Moc rád.
01:01:46 -A kdy jste doma?
-Když mám denní, tak večer.
01:01:52 (ženský hlas)
01:01:55 Z šatů je také popel.
01:01:58 A z rakve.
01:02:01 A dají toho domů hrstičku.
01:02:05 Z člověka toho přeci musí zbýt víc.
01:02:24 Jendo...!
01:02:26 Měl jsi vůbec někdy někoho rád?
01:04:52 (zvuk jedoucího vlaku)
01:05:04 Marto...
01:05:07 Prosím tě, už mě nech!
01:05:10 Ty jsi mrtvá, ale já jsem živý!
01:05:29 Tak si jeď, stejně nejsi k ničemu!
01:05:35 Když gruntuji, jsem nejraději sama!
01:05:39 Když neumíš vydělat, musím to odřít sama. Celý den jsem v trafice,
01:05:44 -pak mám obskakovat chlapa!
-Kde mám plavky? -Neblázni!
01:05:49 Teď v září? Vždyť už nejsi žádný mladík!
01:05:56 A přivez mi nějaká jablka!
01:06:02 Mám děsně ráda čerstvě natrhaná jablka!
01:06:08 Tak pa. Viď, že máme hezkou lásku!
01:06:17 -(Jendův hlas)
-Jakou hezkou lásku?
01:06:21 Bál jsem se spát v noci sám...
01:07:05 Měl jsem někoho rád. Měl...
01:07:10 Teď vidím, že jsem měl celý život někoho rád.
01:07:15 A ještě mám.
01:07:22 Nazdar, Lenko...!
01:07:29 Chudáku, ty vypadáš!
01:07:32 Lenko, nezlob se, že jsem jen tak.
01:07:36 Pyžamo mám v síni v aktovce.
01:07:39 Myslel jsem, že se sejdeme až zítra.
01:07:42 Teď máme to nejhorší za sebou.
01:07:46 Uvidíš, že z toho, co nám zbylo, ještě dokážeme udělat život.
01:07:51 Tenkrát jsi říkal, že celý tvůj život patří mně.
01:07:56 A nepřinesl jsi mi ani jablíčko z té zlaté renety.
01:08:01 Zítra ti je přinesu.
01:08:04 Určitě!
01:08:22 (slyší různá volání)
01:08:27 Ticho, ticho!
01:08:29 -(hlasy za dveřmi)
-Rajda je to!
01:08:33 -(políček)
-Vztekloune!
01:08:37 Já už tu nebudu ani den!
01:08:44 Uteč, má sekeru!
01:08:47 -Já tě zabiju, povím to všecko tátovi! -(úder a výkřik)
01:08:51 (Jenda lomcuje s klikou)
01:09:02 -(šepot)
-Utři to...
01:09:05 Já ji odnesu.
01:09:10 (kroky)
01:09:18 (staví kbelík na zemi)
01:09:35 (tichý pláč)
01:09:41 (myje podlahu)
01:09:58 -(Jendův vnitřní hlas)
-Kde asi umřu?
01:10:03 Ale copak můžu umřít?
01:10:06 Nemám přece komu bych umřel.
01:10:11 -(ženský hlas)
-Jendo, Jendo!
01:10:16 Hned!
01:10:38 -Tady! -Dobré jitro.
-Dopij, ještě ti naliji!
01:10:45 Jak se ti u nás spalo? Zítra zase do práce, viď?
01:10:50 Co pořád děláš v té knihovně?
01:10:54 -Pořád stejně.
-Jako všichni...
01:10:57 Tak jak se ti u nás spalo?
01:11:02 -Rád bych se trochu opláchl.
-Bože, teplou ještě nemám...
01:11:09 Raději studenou. Musím být čerstvý, půjdu daleko.
01:11:14 To je hotový led. Zrovna jsem ji přinesla.
01:11:22 Že tě tam nechali tak dlouho v té knihovně.
01:11:25 -(Jendův vnitřní hlas)
-Co se ptáš na takové blbosti?
01:11:29 V noci tu byly jatky a ty mě budeš kádrovat?
01:11:33 Nechali. Do ničeho se nepletu a na všechno kývnu.
01:11:44 Jsem moc malý a obyčejný člověk!
01:11:49 Ty mlč, ty zrovna! Jen když jsi se vyspal.
01:11:54 -Počkej, čistý ručník!
-Ne, zůstanu chvíli mokrý!
01:11:59 To je zdravé.
01:12:49 Ne aby tě napadlo mu dát můj ručník!
01:12:54 -Čert ho sem nosil. -Psst!
-Ať to slyší!
01:12:59 V noci slyšel jiné věci.
01:13:06 Toník musel pryč, nechá tě pozdravovat.
01:13:20 Doraž to, to ti udělá dobře, je to jen slza.
01:13:31 Toník tě nechá pozdravovat.
01:14:34 Čičí...!
01:14:40 Co jste to ztratil?
01:14:43 No v té trávě!
01:14:52 Nic.
01:14:54 Nevěděla jsem, že jste takový posera!
01:15:02 Ještě řekněte, že jste v noci nic neslyšel!
01:15:09 Proč mi vykáš?
01:15:13 Byl jste ožralý, že jo?
01:15:15 Tak vy si taky myslíte, že jsem rajda...!
01:15:24 Musíš brát život tak, jak je.
01:15:29 Zamkli jste mě! Dobře vím, že jste mě zamkli!
01:16:26 (ženský hlas)
01:16:28 Mám hroznou radost, že už v neděli budeme spolu.
01:16:31 Neviděli jsme se věčnost, celý týden.
01:16:45 -Tak ty už jdeš?
-Už.
01:16:50 Poznal jsem tě podle kalhot.
01:16:55 -Tak ty už jdeš... Hromské kameny!
-Tak těbůh!
01:17:00 Tohle je moje parcela na garáž.
01:17:05 Chtěl jsem trochu materiálu. Bourali panský špejchar.
01:17:11 Půjč mi sirku!
01:17:15 (silný zvuk letadla)
01:17:28 Syčáci!
01:17:31 Chtěl jsem fůrku materiálu a oni mi sem zatáhli tohle!
01:17:35 Teď se s tím odtud nehnu. Jako zoufalý člověk.
01:17:40 To bych musel mít jeřáb.
01:17:43 Takové základy měl ten špejchar.
01:17:48 Ať někdo zkusí odtlačit tenhle sakrament!
01:17:53 To by spíš odtlačil Měsíc.
01:17:56 -Tak těbůh, Toníku, už musím jít!
-Mohl jsi tu ještě zůstat.
01:18:01 -Až jindy. -Mě štve, že někdo pro mne vymýšlí práci.
01:18:07 A na to nejsem zvědavý.
01:18:14 Co tam vlastně děláš v té knihovně?
01:18:40 (zvuk vysypávání kovového odpadu)
01:20:18 (ženský hlas)
01:20:20 Nejraději bych tě samou láskou utrápila, ale to nesmím!
01:20:25 Na světě to bude čím dál krásnější!
01:20:28 A já tenkrát nic nevěděl. Věř, že ne!
01:20:33 Z těch dopisů jsem to nemohl vyčíst.
01:20:37 Není možné, když se máme tak rádi, aby o tom svět nevěděl.
01:20:41 Aby se podle toho nezařídil.
01:20:44 -(hlas Toníka)
-Celé léto se nám kurvila!
01:20:48 -Jak to mohla udělat, nešťastná holka... -Co jsi to za mámu?!
01:20:52 Kdoví s kým to má, ale já to z ní vytluču!
01:20:57 -Co budeme dělat?
-Dá to pryč!
01:21:00 Musí to dát pryč, běhno! Kurvo!
01:21:04 Mohli jsme mít děti, kdyby jsi se nekurvila!
01:21:22 Čas...
01:21:26 Čas našeho nejkrásnějšího okamžiku.
01:21:30 Byl...
01:21:33 Už není, už nebude.
01:21:39 Ani to místo už není.
01:21:42 Tady bylo to místo, ale není. Už není.
01:21:50 Všechno je zatopeno.
01:21:55 Ale já ještě jsem. A ona také je.
01:22:02 Přece ještě není pozdě...
01:22:06 Dokud jsem živ, není pozdě.
01:22:16 -To jsou zlaté renety, že?
-Kdepak renety, ty jsou zimní!
01:22:29 -Dobrý den.
-Dnes už je po návštěvách!
01:22:33 Vím. Chtěl bych se jen zeptat, je-li tu zaměstnaná sestra Lenka.
01:22:37 -Ne.
-Promiňte, že jsem obtěžoval.
01:22:45 Počkejte...
01:22:47 Nemyslíte tu... Snad ne asistentku Mikovou?
01:22:51 Nevím, já znám jenom její dívčí jméno.
01:22:56 -Ještě vám ho podržím.
-Děkuji, jste moc hodná.
01:24:02 (vnitřní hlas)
01:24:04 Co vlastně děláš v té knihovně?
01:24:07 Pořád stejně. Už od předválky.
01:24:11 Na kartičku napíšu jméno autora, pro mě je Petr jako Pavel,
01:24:17 a název knížky: Válka s mloky, Mein Kampf, 1. člověk ve vesmíru,
01:24:24 kus jako kus.
01:24:31 Toníku, já jsem byl rád, že pro mě někdo vymýšlí práci.
01:24:38 A také jsem doufal, že za mě někdo také vymyslí život.
01:25:23 Skryté titulky Rudolf Světecký
Námětem filmu Zlatá reneta je stejnojmenná vzpomínková novela Františka Hrubína, kterou autor spolu s režisérem Otakarem Vávrou v polovině šedesátých let volně přepracovali do filmového scénáře. Vyprávějí v ní o krátkém návratu stárnoucího muže do vesnice, v níž prožil mládí, o pokušení navázat tam, kde kdysi před lety skončil, o iluzích a rozčarování. Znovu si oživuje historii velké lásky k dívce, s níž se vlastní vinou rozešel. Dá se začít znovu, napravit omyl, kterého se dopustil?
Pro hlavní roli si Otakar Vávra vybral výborného Karla Högera, který v tomto filmu podal jeden ze svých největších výkonů před kamerou. Dále se setkáte se Slávkou Budínovou, Evou Límanovou, Iljou Prachařem a Věrou Tichánkovou. Film Zlatá reneta reprezentoval naši kinematografii na mnoha mezinárodních filmových festivalech. Nejvyššího uznání se mu dostalo v San Sebastiánu, kde získal v roce 1965 kromě Velké ceny Zlaté mušle ještě dvě další ocenění – Cenu FIPRESCI a Cenu CIDALC.
