Lída Baarová v roli dívky přinášející marnou oběť nemocnému milenci. Filmová adaptace stejnojmenného románu Marie Majerové (1937). Dále hrají: Z. Štěpánek, J. Průcha, F. Kreuzmann, A. Mandlová, L. Boháč, F. Filipovský a další. Scénář: F. Čáp, A. J. Urban, O. Vávra a M. Majerová. Kamera J. Roth. Režie O. Vávra
00:00:04 (hudba)
00:03:00 -Jdou od krámu, jo?
-Dýchat můžu. Vzduch je zadarmo!
00:03:27 Haló, pane, neviděl jste tu nějaký taxík?
00:03:31 Skouřenino!
00:03:49 Dobré jitro, Haničko! Jak to děláte? Jste pořád hezčí a hezčí.
00:03:54 To mi říkáte každý den.
00:04:03 -Jezdíte čím dál později!
-To říkaj každý den.
00:04:08 Sbohem!
00:04:14 Nemůžeš dát pozor?! Nač myslíš, nemehlo?
00:04:19 Vylít všechno, tak nemáme nic! Tvůj táta všechno prohrál v kartách,
00:04:23 a můj druhý není ještě z flámu doma.
00:04:27 Rukulíbám, milostpaní!
00:04:30 -Maucta.
-Račte si přát?
00:04:32 -Přivezli máslíčko...
-Dejte mi kostku Sany.
00:04:36 Prosím. Čím mohu dále sloužit?
00:04:39 -Máte čerstvý chřest?
-Chřest ne, ale čerstvý pórek.
00:04:44 Mami!
00:04:46 Jdi tam a vyhoď je na dvůr!
00:04:51 Pojď, já tě učešu!
00:04:59 -Kde mám boty?
-Tam, kde sis je zul.
00:05:01 Tak to máme 1 Sanu za 3,20,
00:05:05 svazek pórku za 0,50...
00:05:07 (zvonek u vchodu do krámu)
00:05:11 1 kg brambor za 1 korunu, 1/2 chleba za 1 korunu,
00:05:16 3 vejce - 2,10, 1/2 kg mouky za 2,50,
00:05:21 od minule 13,50,
00:05:24 a z minulého měsíce 5,20.
00:05:27 Tak to máme...
00:05:33 -28 korun.
-Jak se to mohlo stát?
00:05:37 Zapomněla jsem si peníze. Napište mi to na účet!
00:05:40 No dovolte?!
00:05:46 Peníze musí být, paničko, co se dá dělat!
00:05:49 Co si to dovolujete? Obtěžovat mě? Do toho krámu nevkročím!
00:05:54 Nemusíte. O takovouhle zákaznici nikdo nestojí!
00:06:03 Vás už tady zná každý! To bych tu mohla rovnou zavřít!
00:06:10 Na oběd to nemá, ale dámu to umí dělat!
00:06:13 Koukejte to zaplatit, to víte, my se známe!
00:06:18 Prý zapomněla peníze! To už je potřetí.
00:06:48 Dobré ráno!
00:06:51 Dobré jitro!
00:07:25 To jsem nevěděl, že už jsi slečna!
00:07:31 Počkej, panenko, staré už mám dost!
00:08:10 -Ale mamičko...
-Mlč! Ještě budeš něco povídat!
00:08:16 Ty couro!
00:08:25 Táhni!
00:09:12 -Myslím, že dnes už nikdo nepřijde.
-14 dní a nezavadila jsem o nic!
00:09:17 A když zavadíš? Včera jsem nastoupila a dnes už jsem tady!
00:09:21 Ona tam měla 5 lidí za 6 neděl!
00:09:27 -Dobrý den. -Má úcta, pane restauratére. Mohu sloužit?
00:09:32 -Holku pro kuchyň.
-Račte si vybrat!
00:09:36 Ale v automatu musí nějak vypadat! Přijde také do lokálu.
00:09:44 Tamhleta by se vám nehodila?
00:09:47 -Která?
-Vstaňte! Vy ne, tam ta na konci!
00:09:51 Vstaňte! Pojďte sem!
00:10:01 Můžu to zkusit!
00:10:12 -Jak se daří, Lilinko?
-Nijak. Dnes je vás hodně, co?
00:10:19 -Jsou čerstvé, Mařenko?
-Mary, buďte tak laskav, doktore.
00:10:23 -Co na tom máte?
-Zní to lépe.
00:10:27 -Budu si to pamatovat.
-Kolik stojí tenhle, Mařenko?
00:10:40 Dejte sem tu kukuřici!
00:10:48 Dělej, ať mi to pomůžeš utřít!
00:10:51 Musím jít uklízet do automatu, máme málo nádobí!
00:10:55 Co se toho v takovém krcálku prodá!
00:10:58 To je zlatý důl!
00:11:07 Poslouchej, to je hezká holka!
00:11:10 Nějaká slečinka! Koukej, jaké má ruce!
00:11:13 Pusť, vždyť to také unesu!
00:11:17 Jsi nějaká nemluva. Jakpak se vlastně jmenuješ?
00:11:21 Hana Poláčková.
00:11:24 -Už jsi někde sloužila?
-Ne.
00:11:27 -Jak se ti u nás líbí?
-Lépe než doma.
00:11:39 Nemůžete dát pozor, trdlo?!
00:11:49 To vám strhnu!
00:12:09 Podruhé dejte pozor!
00:12:13 Takhle by vám za chvíli nestačila ani týdenní mzda.
00:12:21 Tác se drží zespodu!
00:12:45 Vezměte si bílou zástěru a jděte uklízet nádobí!
00:12:48 -Nemám žádnou bílou zástěru.
-Barča vám nějakou půjčí.
00:13:00 Asi tu uděláš kariéru!
00:13:05 Prosím, Kč 1,50!
00:13:11 Děkuji.
00:13:13 -Dobré jitro, pane rado.
-Jako obyčejně. -Prosím.
00:13:21 Kampak dnes večer, Lilinko?
00:13:24 Dnes večer mám službu, pane rado.
00:13:36 Docela hezká holka. Podívej se honem!
00:13:46 Člověče, tak jsem najednou dostal hlad!
00:13:52 -Slečinka je tady nová, co?
-Ano, prosím.
00:14:03 -Prosím, slečno. -Díky, pane.
-Nemáte zač.
00:14:07 Nechte to! Víte co to je?
00:14:10 Promiňte...
00:14:14 Nebo to smažte. Beztoho to nestojí za nic.
00:14:22 -Vidíš, neříkal jsem to?
-Co?
00:14:34 -Pomalu, slečno.
-Promiňte...
00:14:37 -Uctivý služebník, pane rado.
-Umíte hledat perly, všecka čest!
00:14:42 Jak to, že takové skvělé děvče umývá nádobí?
00:14:46 -Také na to myslím, pane rado...
-No proto!
00:14:51 Právě proto!
00:14:55 -Sbohem.
-Uctivý služebník, pane rado.
00:15:07 -Tak co, Terezo?
-Přejete si, pane šéfe?
00:15:10 -Co děláme?
-Večer nic. Jsem volná.
00:15:15 To mě nezajímá. Myslím co tady děláš?
00:15:20 Také nic, co? Podívej se, takhle by to nešlo.
00:15:25 Už několik dní máš...
00:15:29 Máš ze všech děvčat nejmenší obrat. Hosté ti utíkají. To nejde.
00:15:34 -Za to přece nemůžu.
-Půjdeš do kuchyně!
00:15:38 Potřebujeme umývačku.
00:15:42 -Ale tam je přece...
-Už není.
00:15:45 Tak... to mě teda ani nenapadne!
00:15:50 Nekřič, nejsi doma!
00:15:55 Nedám se tak lehko odstavit! Byla jsem vám dobrá, co?
00:15:59 -Ticho, povídám!
-Ať to všichni slyší!
00:16:02 To ti nepomůže. Jaképak dlouhé štráchy.
00:16:06 Buď přijdeš zítra do kuchyně, nebo nemusíš chodit vůbec!
00:16:14 Rukulíbám!
00:16:28 Prosím, to je koruna...
00:16:33 Děkuji.... Prosím?
00:16:36 Kč 1,20. Moment... Děkuji.
00:16:48 Neber si to tak! Tohle já už mám dávno za sebou.
00:17:00 Jde vám to docela dobře.
00:17:03 Hlavně si pamatujte, že musíte být ke všem hodně příjemná.
00:17:07 -To už mi Lili také říkala.
-No ta je zase až moc.
00:17:13 Služebník!
00:17:15 -Dobré jitro, pane rado. Jako obyčejně? -Jako obyčejně.
00:17:24 Pozor, Haničko, pan rada se nějak o vás zajímá!
00:17:29 Prosím, pane rado.
00:17:34 Děkuji. Rohlíček, pane rado?
00:17:37 Ne. Dnes mám chuť na něco sladkého.
00:17:45 -Dobré jitro, děťátko!
-Račte si přát, pane rado?
00:17:50 Třeba tenhle.
00:17:52 Ani se tu neohřála a už nám hosty přetahuje! To ten svatý obličej!
00:17:58 -Je mazaná.
-Mohla by na to jednou doplatit.
00:18:03 Kč 1,50. Děkuji.
00:18:08 Jestlipak víte, co vám u mě nadělil Mikuláš?
00:18:11 A 3,50 je 5.
00:18:21 To je za to, Haničko, že se tu s námi, starými dědky, trápíte.
00:18:27 Ale jak to...
00:18:51 Jak jste to myslel s panem radou?
00:18:53 Ten? Tomu vy nerozumíte, Haničko.
00:18:57 On má rád takové panenky. Ale panenky. Dělá si z nich sbírku.
00:19:03 To je jeho koníček. Platí báječné sumy za poctivé zboží.
00:19:09 -1 světlé.
-Prosím, vašnosti.
00:19:14 Drží si nákladný byt. Dědek není hloupý. Dejte si pozor, Haničko.
00:19:24 Tentokrát myslím, že kupuje lacino.
00:19:27 Nekupuje, protože nic neprodávám.
00:19:39 Přejete si něco, pane?
00:19:41 Chci se vás na něco zeptat, slečno.
00:19:45 Prosím. Co to má být?
00:19:48 Prosím vás, řekněte mi, je ten koláč dnešní?
00:19:55 Zaručeně dnešní. Můžete být bez starostí.
00:19:58 Jistě? Tak já bych si ho teda vzal.
00:20:02 -Prosím, pane. Kč 1,50.
-Děkuji vám, slečno.
00:20:08 -Děkuji...
-Na shledanou.
00:21:12 (hra na klavír)
00:21:49 Proč si nerozsvítíte, pane Jimeši, kazíte si oči!
00:21:57 Děkuji.
00:22:05 Nemáte sedět pořád ohnutý za klavírem, když vám není dobře.
00:22:12 A kouřit také nemáte!
00:22:17 Náhodou mi nikdy nebylo lépe, než dnes!
00:22:20 Mikula říkal, že mi nic není a ten tomu rozumí jako doktor!
00:22:23 -Také řekl, že se máte šetřit!
-Člověk má pracovat, ne se šetřit!
00:22:33 Nevydržel bych ležet se založenýma rukama a dívat se do stropu.
00:22:37 Divně byste se na mě dívala, kdybych prvního nepřinesl činži!
00:22:42 Dělejte jak chcete. Myslím to s vámi dobře!
00:22:45 -Vím. Také jsem to tak nemyslel!
-Jděte brzo spát. Dobrou noc!
00:22:50 Dobrou noc.
00:22:56 (hraje na klavír)
00:23:11 -Venku je krásně.
-Přijdeme pozdě do biografu!
00:23:16 -Už to bude.
-Já už jsem!
00:23:18 -Jdeš s námi?
-Proč? Nechcete mě s sebou?
00:23:22 -Myslela jsem, že máš rande.
-S kým, prosím tě?
00:23:25 -Přece s panem šéfem, ne?
-No dovol?
00:23:29 -Ještě ne? Tak to přijde!
-Co tě to napadá?
00:23:33 Musíš mu být přece vděčná, když tě dal do automatu, nastěhoval k nám.
00:23:37 -Dnes je zadaná s panem radou!
-Co si o mně myslíte?
00:23:43 -Je to prstýnek od pana rady?
-A co na tom?
00:23:46 -Dal mi ho a víc nic.
-To známe. Nejdříve prstýnek,
00:23:51 pak náramek. Nepomůže-li ani ten, pak náhrdelník. Ten už nedostaneš.
00:23:57 Zůstane u něho a pro ten si musíš přijít!
00:24:01 Každá si přišla.
00:24:03 Konečně o 1 muže méně, nebo více. Na tom dnes nesejde.
00:24:08 A jen tak, bez lásky?
00:24:10 V lásce je to jako v automatu. Každou chvíli přijde jiný host.
00:24:13 (zaklepání)
00:24:16 -Účet za plyn!
-To je činže...
00:24:20 (klepání)
00:24:22 -Kdo je to?
-Já.
00:24:25 -Kdo já?
-No já!
00:24:29 A já!
00:24:55 -Dobrý večer!
-Dobrý večer, dámy!
00:24:58 Jdeme si pro vás!
00:25:01 -Nezlobte se, chystaly jsme se do biografu! -Počkej!
00:25:05 -O co jde?
-Jsem totiž velký básník.
00:25:09 -To si tak neberte.
-Ale pochopený básník!
00:25:12 -Vážně?
-A oceněný!
00:25:15 -Gratuluji!
-Dostal dnes cenu za své dílo!
00:25:18 Zvu vás. Oslavíme to společně! Kde je slečna Mary?
00:25:23 -Totiž Mary není dobře.
-Tak s námi nepůjde?
00:25:26 -Asi těžko.
-Kdo to říkal?! Už jdu!
00:25:29 -Měl bych zkaženou náladu.
-Kde vlastně vězí?
00:25:33 Nech toho a pojď s námi do ulic! Přece nezkazíš Hejtmánkovi radost,
00:25:38 -když chce oslavit úspěch!
-Nikam nejdu. Chci pracovat.
00:25:41 -Jdou s námi děvčata!
-Nejdu.
00:25:44 -I Lili, Mary také...
-Nejdu!
00:25:49 -A Hanička jde také.
-Ne!... Jdu!
00:25:58 Slečno, to nemyslíte vážně! Co vás to napadlo? Ztřeštěnost!
00:26:03 Nestojím-li vám za takovou maličkost, tak jdu domů!
00:26:05 Dobrý večer, panstvo! Kam se jde?
00:26:09 Nevím. Tady slečna Hanička... Slečna Hanička chce vidět...
00:26:13 -Je to nesmysl.
-Ale co?
00:26:15 Chce vidět dámy z velkého světa.
00:26:20 Spíše z polosvěta.
00:26:22 -Vážně?
-Není to od ní roztomilé?
00:26:24 Chcete-li vědět, každá 2. ženská, kterou teď uvidíte,
00:26:28 je taková dáma s poněkud širokým svědomím.
00:26:32 -To bych si vyprosila!
-Přítomných se to netýká.
00:26:35 -Chci vidět ty nejubožejší!
-Proč? -Tak. Chci.
00:26:39 -Nemůžete mi něco udělat kvůli?
-Dáme se na vojnu a budeme bojovat!
00:26:48 (hra na klavír)
00:26:54 (zpěv)
00:26:55 Kdo je zná, kdo to ví, kterou cestou se dát,
00:27:00 těžko je přec všechno příští znát.
00:27:06 Proto se nedivím, co se může někdy snad
00:27:12 mně i tobě lehce v žití stát.
00:27:19 Proč se mi to někdy zdá,
00:27:23 že se tak marně ptám, kdo mi své srdce dá?
00:27:30 Vždyť není to záhada,
00:27:34 ví to každý sám, že si to srdce vzal.
00:27:41 Ten, kdo je tak bláhový,
00:27:47 sám žije a málo ví.
00:27:54 Proč se mi to někdy zdá,
00:27:58 že se tak marně ptám,
00:28:01 kdo mi své srdce dá?
00:28:05 Proč se mi to někdy zdá,
00:28:11 že se tak marně ptám, kdo mi své srdce dá?
00:28:19 Vždyť není to záhada,
00:28:23 ví to přec každý sám,
00:28:26 že se mu to snad zdá...
00:28:30 Ten, kdo je však bláhový,
00:28:35 sám si jenom odpoví
00:28:42 Proč se mi to někdy zdá,
00:28:47 že se tak marně ptám
00:28:53 kdo mi své srdce dá?
00:29:11 Už vidíte, co jste chtěla?
00:29:19 Ale počkej ještě chvilku!
00:29:30 (mluví potichu)
00:29:34 -Dáš mi také na taxík? Mám to daleko. -Vrchní, rozměňte mi!
00:29:43 Služebník, prosím...
00:29:49 -20, 30, a 20 je 50.
-Děkuji.
00:29:57 Víš co? Hrozně mě bolí hlava a jsem ospalá. Přijď až zítra.
00:30:03 Půjč mi 30 Kč, mám tu nezaplacený účet! Jen půjčit, nic nechci!
00:30:12 Děkuji. Dobrou noc, chlapečku!
00:30:21 Ta je mazaná!
00:30:43 S vámi není žádná řeč. Jste samá legrace, pořád kolem je moc lidí,
00:30:47 nejsem s vámi chvilku sám.
00:30:50 Jste si jist, že bychom si měli sami spolu co povídat?
00:30:54 -Zkusme to, schválně.
-A kde?
00:30:57 To je jedno. Třeba u mě v ateliéru.
00:31:01 Měla bych před vámi větší respekt, vidět vás se štětkou v ruce?
00:31:06 Zase si děláte legraci a já chci s vámi navázat vážnou známost!
00:31:12 Řekla jsem snad ne?
00:31:44 To jsem nevěděl, že už jsi slečna!
00:31:50 Počkej, panenko, své staré už mám dost!
00:32:06 Co je vám, Haničko? Co se vám stalo? Proč se mě bojíte?
00:32:12 -Prosím vás, pojďte pryč!
-Neměli jsme sem chodit.
00:32:16 Tady to není nic pro vás.
00:32:43 Dobrou noc.
00:32:46 Nepřejete si pokoj?
00:32:49 -U nás nebudete mít nepříjemnost.
-Nechci!
00:32:51 Jak račte. Uctivost, služebník. Dobrou noc!
00:33:57 Dobrou noc, Haničko.
00:34:01 Dobrou noc, Pavle.
00:34:25 Ať se vám něco hezkého zdá!
00:34:48 (hra na trubku)
00:36:35 Tam jít nemůžete! Neviděl jste? Zhaslo světlo. Hana je doma!
00:36:41 Pojďte dolů, musím barák zamknout!
00:37:00 Mě to bolí...!
00:37:50 Pane Jimeši, nemáte doopravdy rozum! Jděte si lehnout!
00:37:54 Víte, že už bude ráno?! Toto by ani zdravý nevydržel!
00:37:57 Nezlobte se, nechte mě. Nevidíte? Všecko ve mně hoří!
00:38:03 Dlouho jsem nemohl se skladbou hnout.
00:38:05 Dnes, když vydržím, tak ji dokončím!
00:38:08 To bude velká věc, paní Kučerová!
00:38:11 Chcete-li mi pomoci, uvařte mi silnou černou kávu!
00:38:15 Ale to už bude poslední!
00:39:42 Ježišmarjá...!
00:39:45 Nelekejte se, to nic nebylo.
00:39:49 Myslím, že jsem trochu usnul.
00:40:02 Služebník, pane rado!
00:40:05 Dobře, že jste s přestavbou hotovi, neměl jsem týden kam chodit!
00:40:10 Jak si člověk zvykne, že ano?
00:40:19 -Zařídil si to docela hezky, co?
-Dobrý obchodník, to je marné.
00:40:28 Na shledanou.
00:40:31 -Dobré poledne, pane doktore!
-Jéje, slečno Haničko!
00:40:35 Povýšila jste? To je báječné.
00:40:39 -Koukej, jak ji oblékl!
-Jako královna na trůně!
00:40:43 -No jo, ta to umí!
-Co je to za umění? Podívej na něj!
00:40:56 Jakživ se o sebe nestaral, teď tu chodí navoněný!
00:41:02 18,50... Prosím!
00:41:11 -Jak vám to jde? -Děkuji. Budu se snažit, aby to šlo lépe.
00:41:16 -Jsem vám vděčná.
-Jsem rád, že vám mohu prospět.
00:41:19 Zasluhujete si to. Nebudete-li něco vědět, zavolejte. Rád pomohu.
00:41:29 Tak už máme pomalu podzim.
00:41:33 Ale u vás je teď opravdu moc útulno.
00:41:36 Zvláště v poslední době.
00:41:40 -Jak račte?
-No, jak...
00:41:44 Sám víte nejlépe. Měl jste opravdu moc dobrý nápad!
00:41:50 Báječný.
00:42:00 -Ach tak!
-No...
00:42:03 Povězte, nešlo by to nějak seznámit se s ní? Chtěl bych...
00:42:12 Zvláštní půvab. Nelitoval bych peněz.
00:42:16 Děvčeti by to pomohlo, mělo by výbavu! Slyšel jsem, že je chudá.
00:42:25 Račte odpustit, ale nezabývám se obchody toho druhu.
00:42:29 Zdá se, že je tu docela spokojená. Nebude zkrácena o svou výbavu,
00:42:34 poněvadž její poměry chci zlepšit sám.
00:42:38 Vidím, že si to zaslouží.
00:42:46 Něco vím.
00:42:50 Upřímně vám radím, Haničko, berte od obou!
00:42:53 Když dávají, ať dávají!
00:43:01 Ale držte je. Jak povolíte, je konec. Nebuďte hloupá!
00:43:04 Uvidíte, že vám starý co nejdříve přidá!
00:43:12 Prosím... 7,30.
00:43:16 Děkuji.
00:43:18 Kde je pan Jimeš? Dnes nepřijde?
00:43:20 Nechte ho, nevidíte, že má souchotiny?
00:43:26 -Je to pravda?
-Ale jděte...
00:43:30 Myslela jste to vážně? To se mi ta legrace povedla dokonale!
00:43:34 Občas ho bolí hlava od věčného sedění u klavíru,
00:43:38 to je vše. Nemusíte mít starosti. Mějte se hezky, na shledanou!
00:43:43 Slečno, tady je lístek!
00:43:48 Děkuji.
00:43:59 -Co si račte přát?
-Mohu mluvit s panem Jimešem?
00:44:07 -Jak se daří panu Jimešovi?
-Dnes mu doktor dovolil vstát.
00:44:13 Prosím.
00:44:22 -Dobrý den, Pavle!
-Haničko, vítám tě!
00:44:28 -To je milé, že jsi přišla.
-Už je ti dobře? -Nic mi není.
00:44:32 Mikula by mě nejraději pohřbil zaživa. Chtěl jsem jít za tebou.
00:44:36 -Máš dnes volno?
-Mám, ale ven nesmíš!
00:44:39 Nic mi není. Podívej se na to slunce venku!
00:44:42 -Kam bys chtěla jít?
-Na Vltavu. Je to letos naposledy!
00:45:04 Mám ráda vodu. Je v ní něco tajemného.
00:45:10 Když je hluboká, dovede tak vznešeně mlčet.
00:45:13 -Vždycky mě lákalo její ticho.
-A to vidíme jenom hladinu.
00:45:18 Jak hrůzně krásné je to asi na dně,
00:45:21 pod tíhou těch nesmírných vodních spoust.
00:45:26 Tady je moc hluboko. Odtud se prý nezachrání ani dobrý plavec.
00:45:32 Kdo se utopí, tomu se prý zdají ty nejkrásnější sny...
00:45:38 Chtěla bys takhle snít? Stačí 1 neopatrný pohyb...
00:45:44 Vstanu, opřu se nohou do boku lodičky,
00:45:48 a budeme snít spolu.
00:45:52 Ty se bojíš?
00:45:54 -Pavle!
-Hano...
00:46:02 Že nechceš umřít, Pavle? Ne, nechtěj!
00:46:07 Umřít je zlé. Umřít znamená konec.
00:46:10 To nejsou nejkrásnější sny.
00:46:13 Smrt zapomíná, nepláče, nesměje se,
00:46:17 my se můžeme spolu smát!
00:46:20 A můžeme spolu plakat.
00:46:23 Proč bychom umírali? Nechci umřít!
00:46:30 Byla jsem včera v biografu na tom Taylorovi! To je krásný kluk!
00:46:35 -Na čem jsi to byla?
-Nevím, jak se to jmenovalo.
00:46:37 Jdi se podívat, bude se ti to líbit! Ten líbá!
00:46:43 -Kdo? Tvůj Mikula?
-Ten také.
00:46:46 Vždy se dívám na plátno a myslím si, že mě líbá Taylor!
00:46:50 Nic si nemyslím a jdu ke Karlovi do ateliéru!
00:46:52 -Jsi nestydatá.
-Dovol? Karel mě maluje.
00:46:56 Bylo by mi milejší být modelkou, než stát u pitomého espressa.
00:47:00 Dobré jitro, děvčata! Jako obyčejně!
00:47:03 -Dobré jitro.
-Dobré jitro.
00:47:07 Vy jste se dnes vyspala do růžova, Haničko!
00:47:11 Jako obyčejně!
00:47:15 Mám už toho až po krk!
00:47:17 Pořád tu stát a čekat, až přijde nějaký starý paprika
00:47:21 a usmívat se na něj za Kč 1,50 a ještě mu pak dát černé kafe!
00:47:25 Haničko, něco jsem vám přinesl. Jak se vám to bude líbit?
00:47:31 -Není to snad náramek?
-Jak to víte?
00:47:35 Jen tak. Uhodla jsem?
00:47:39 -Líbí se vám?
-Bože, ten je krásný!
00:47:42 Je váš.
00:47:46 Nemohu od vás přijímat takové drahé věci.
00:47:50 To by mě zavazovalo a to já nechci!
00:47:52 -Jistě ne?
-Nehněvejte se.
00:47:59 Bože, děvčátko, já vám nebudu nic vnucovat. Máte ho u mne schovaný.
00:48:05 Rozmyslíte-li se, přijďte ke mně
00:48:08 a můžete si vybrat, co se vám bude líbit. Na shledanou, holčičko!
00:48:13 Sbohem, pane rado.
00:48:20 Slečno Hano, mám z vás velkou radost!
00:48:24 To jste moc dobře udělala. Víte, bylo by vás škoda.
00:48:32 Slečno pokladní, k telefonu!
00:48:37 -Jděte, slečno, vezmu to za vás!
-Děkuji vám, pane šéf.
00:48:49 -Co je?
-Volá tě dr. Mikula.
00:48:52 Dobrý den, tady Hana.
00:48:55 Buďte klidná, říkám vám, buďte klidná, všechno dobře dopadne.
00:49:01 Jistě... Neměl vycházet. Já jsem mu to říkal.
00:49:06 Půjdu k němu s kolegou specialistou a ten ho vyšetří.
00:49:11 Ovšem, navštívit ho můžete.
00:49:14 Na shledanou.
00:49:47 -Spí?
-Ne, musí mít klid. -Co lékař?
00:49:52 Dobrý den, slečno Haničko.
00:49:53 Slečno, teď k němu nesmíte. Běžte si odpočinout!
00:49:58 Pane doktore, jak je s Jimešem? Že to není tak zlé...
00:50:02 Je to velmi vážná věc, slečno. Nevím, mám-li vám říci pravdu.
00:50:08 Řekněte mi ji. Musím ji vědět! Vždyť víte...
00:50:14 Právě proto, že vím.
00:50:17 Řekněte mi to.
00:50:20 Neměla bych teď žádný klid, když už jste mi napověděl...
00:50:24 Tak milá slečno Hano, pojďte!
00:50:39 Opravdu povážlivé. Plíce má na obou stranách zachvácené a nešetří se!
00:50:45 Musí vydělávat. Prý je mu milejší strávit zbytek života podle svého,
00:50:50 než aby si ho ztrpčoval podle cizích rad.
00:50:55 Jaro je pro něj nejhorší. Přežít příští jaro, má na rok vyhráno.
00:51:00 -Ale...
-Ale?
00:51:04 To není tak jisté. Pomohlo by mu, kdyby mohl jet do Tater.
00:51:08 -To půjde ztěžka.
-To by stálo moc peněz, že?
00:51:12 No dost. Aspoň 5.000.
00:51:21 Poslyšte, pane doktore...
00:51:25 Mám dostat časem větší sumu peněz. Kdy byste radil tu cestu do Tater?
00:51:31 -Nejlépe hned.
-Hned...?
00:51:39 Tak já vám ty peníze zítra večer dám. Přijďte si ke mně.
00:51:46 Nějak je vnuťte Jimešovi, třeba jako že mu je půjčujete.
00:51:52 Buďte tak laskav.
00:51:54 Ujednáno.
00:52:04 Dnes je u nás veselo jako o pohřbu.
00:52:07 Nic z tebe nevymáčkneme. Co je s tebou?
00:52:10 Ale nic.
00:52:14 Už jsi někdy potřebovala hodně peněz?
00:52:19 Ještě se mi nestalo, že bych je nepotřebovala. Proč?
00:52:23 Musím mít 5.000.
00:52:26 5.000? Sláva. Bála jsem se, že si ode mě chceš půjčit 5 korun!
00:52:33 -A na co je potřebuješ?
-Potřebuji, no!
00:52:37 5.000, to je dnes moc peněz.
00:52:44 Jsi hezká, dobře vypadáš...
00:52:47 Možná, že by nějaký ten starý pán...
00:52:51 Třeba pan rada.
00:52:54 Pan rada?
00:52:58 To bych ty peníze musela moc potřebovat.
00:53:45 Slečinka někoho hledá?
00:53:48 Ano, pana komerčního radu Rese.
00:53:51 Tak to je 1. patro napravo.
00:53:55 Děkuji vám.
00:54:13 (bouchnutí dveří)
00:54:34 Copak? Nemůžete to najít? 1. patro napravo. Má tam vizitku!
00:54:39 Druhé dveře... Děkuji.
00:54:56 (slyší kroky)
00:56:19 Kdo je?
00:56:20 Já...
00:56:26 Otevřte!
00:56:44 Odpusťte, že vás takhle vítám, ale netušil jsem, že přijdete už dnes.
00:56:49 -Proč jste mi o tom neřekla?
-Ráda bych si s vámi promluvila.
00:56:56 -Proč to...?
-Prosím!
00:57:10 Račte se posadit.
00:57:14 -Myslím, slečno, že vím proč...
-Ano, pane.
00:57:45 Jste hodná...
00:57:48 Prosím... Vidíte? Je pořád váš!
00:57:53 Všecko, co chcete!
00:57:56 Prosím, odložte si... Tak...
00:58:19 Věděl jsem, že přijdete.
00:58:24 Máte krásné vlasy, nádherné!
00:58:31 Nádherné...!
00:58:55 Nechci! Nic nechci!
00:59:15 Promiňte, mám tu čepici!
01:01:40 Slečno Haničko!
01:02:18 Slečno Hano, jak to vypadáte? Co se vám stalo? Kde jste byla?
01:02:22 -Nechte mě, nechci nikoho vidět!
-Takhle vás nepustím!
01:02:27 To tak, abyste ještě něco provedla!
01:02:57 Odpočiňte si. Nebudu na vás mluvit.
01:03:01 Nemusíte nic říkat, nebudu se ptát. Seďte a uklidněte se.
01:03:11 No tak...
01:03:18 Slečno Haničko...
01:03:26 Doktore, náš kamarád...
01:03:31 Můj milý Pavel umře.
01:03:36 Protože ty peníze nemám a nedostanu je.
01:03:41 Neměla jsem tolik odvahy, není to moje vina.
01:03:48 Má láska to zavinila.
01:03:52 Má veliká láska.
01:04:00 Vy se mě na nic neptáte... Děkuji vám.
01:04:06 Jste moc hodný.
01:04:09 Ale možná, že vám to právě řeknu jednou sama,
01:04:14 že tím nejsem vinna já.
01:04:19 Ale moje veliká láska.
01:04:31 Haničko, podívejte se, kdo to k nám jde!
01:04:36 -Pavle! -Už jsme mysleli, že jste na nás zapomněl!
01:04:40 -Jen abych vám nezevšedněl.
-Ale nesmíš ven!
01:04:43 Už mi to nevadí. Jsem zachráněn! Musel jsem ti to přijít říct.
01:04:48 -Co se stalo?
-Pojedu do Tater a uzdravím se.
01:04:52 Vrátím se ti zdravý a silný. Nebudu už polehávat, budu celý člověk!
01:04:57 -To stojí moc peněz!
-Sám bych to nesehnal.
01:05:01 Mikula mi půjčí. Dědil. Budu mu to splácet jak se dá.
01:05:10 Vidíš, jaký jsem mrzák. Peníze přijdou v nejvyšší čas.
01:05:14 Máš jít k šéfovi. Vezmu to za tebe.
01:05:16 -Počkáš tu chvilku?
-To víš.
01:05:20 Jsi hezká. Já jsem se na tebe tak těšil!
01:05:25 Tak co, kdy zase někam vyjdeme všichni dohromady?
01:05:29 -Jen co se vrátím. Jedu do Tater.
-Ne, vážně? -Určitě.
01:05:34 Ježíši, to vám závidím. Vezměte mě s sebou!
01:05:40 -Přál jste si, pane šéfe?
-Slečno, musím s vámi mluvit
01:05:45 o něčem důležitém, ale tady... Nechci, aby nás někdo rušil.
01:05:49 Prosím, pojďte se mnou ke mně do bytu.
01:05:54 Dávám vám své slovo, že nemyslím nic špatného. Věříte mi? Půjdete?
01:06:03 -Kdy, pane šéfe?
-Teď. Nechci to už odkládat.
01:06:08 -Rozloučím se jen s 1 známým.
-Dobře.
01:06:11 -Počkám v pasáži u zadního vchodu.
-Ano.
01:06:16 -Musím někam se šéfem obchodně!
-Zase brzo přijdu.
01:06:20 Pavle... Máš mě rád?
01:06:23 -Copak to nevíš?
-Řekni, že mě máš rád.
01:06:27 -Že mě máš strašně rád.
-Mám tě strašně rád, miláčku.
01:06:32 Chtěla bych, abys mi to říkal pořád.
01:06:37 -Na shledanou.
-Sbohem, Pavle. Mysli na mě hodně.
01:06:42 Pamatuj, že jsi má jediná láska.
01:07:12 Podívejte se...!
01:07:21 Pan rada...
01:07:24 Jak se mu to mohlo stát?
01:07:32 Pojďte dál!
01:07:47 Dovolíte...?
01:07:58 Pardon.
01:08:15 Dal jsem zařídit docela znova celý byt.
01:08:27 Přál bych si, aby tu bylo co možná nejútulněji.
01:08:31 Tak to je tedy jídelna.
01:08:37 A tady je ložnice. Jak se vám tu líbí?
01:08:43 Hezké.
01:08:46 Slečno Hano,
01:08:49 miluji vás.
01:08:53 Chtěl bych vás za ženu.
01:09:00 Vezmete si mě?
01:09:01 -Nevím, zasloužila-li jsem si té cti. -Miluji vás.
01:09:06 Chci založit s vámi nový domov.
01:09:10 Chci začít doopravdy žít.
01:09:15 Nejsem přece tak starý.
01:09:18 Mohu přece začít nový život.
01:09:23 Řekněte - mohu?
01:09:30 -Můžete.
-Co mi na to odpovíte?
01:09:35 Bude to "ano"?
01:09:38 Ano.
01:09:49 Jste tu doma.
01:09:53 Vždyť si na mě zvyknete! Nejsem vám cizí.
01:09:59 Nejste.
01:10:07 To jsou novinky, viďte? Pozítří už bude Hana paní šéfovou!
01:10:14 Dělala, jako by neuměla 5 počítat a teď tu bude dělat paní!
01:10:19 Haně nerozumím. Pořád to vypadalo s Jimešem jako velká láska,
01:10:25 teď mu provede tohle.
01:10:26 To víte, chudá holka a prachy jsou prachy!
01:10:30 Byla by hloupá! Co by s tím Jimešem měla?
01:10:34 Kdybyste věděl, co všechno jí pan šéf nakoupil!
01:10:37 Samé prima prádlo a tolikery šaty! A nový byt jí zařídil.
01:10:42 Jak je vidět, za nevinnost se ještě dobře platí.
01:10:46 Zapomněla jsem vám říci: dostala 10.000 jako svatební dar na ruku!
01:10:51 Vidíte, slečno Lili, za své životní dílo jsem dostal 700.
01:10:58 Dobrý den, pane doktore, prosím vás, jen na okamžik...
01:11:02 Milostivá, nemám kdy, spěchám.
01:11:04 Jsem vám nepříjemná, vyhýbáte se mi, ale jde o Pavla.
01:11:08 Prosím, nemluvte přede mnou o Pavlovi!
01:11:12 Nechte mě aspoň domluvit! Slíbila jsem vám ty peníze pro Pavla.
01:11:18 Chtěla jsem vám jen říci, že je přece dostanu a že vám je dám!
01:11:23 -Vy mi je chcete dát?
-Ano, pozítří.
01:11:26 Tak proto jste to udělala...! Hano, vy nemáte rozum!
01:11:30 -Dáte je Pavlovi?
-Ano, ovšem.
01:11:33 -Jen jestli to bude...
-Co? -Nic. Nic.
01:11:37 Nevím, Hano, mám-li se na vás zlobit, nebo mám-li vás obejmout.
01:12:14 Paní Kučerová!
01:12:24 -Chtěl jste něco, pane Jimeši?
-Přišly už noviny?
01:12:30 Dnes vůbec nepřišly. To je ale také pořádek!
01:12:33 -Já si to s tím klukem vyřídím!
-Mikula tu nebyl?
01:12:36 Říkal, že přijde odpoledne.
01:12:39 A Hanička také ne?
01:12:42 Slečna Hanička? Ta ano.
01:12:46 Ale spal jste, tak jsem vás nechtěla budit.
01:12:50 -Seděla tu chvíli u vás.
-Také mi musíte všechno zkazit!
01:12:56 Víte, jak jsem na ni těšil!
01:13:04 Jak bylo dobře, že jsem tě poslala z domova!
01:13:07 Ať se děje co chce, nikdy člověk neví, k čemu to bude dobré!
01:13:12 Vím, že na nás nezapomeneš teď, když budeš mít všecko!
01:13:16 -Byla jsi vždycky hodná holka!
-Jako andílek je slečna.
01:13:20 Ještě jsem neoblékala tak krásnou nevěstu.
01:13:23 Ještě závoj a slečna nevěsta může jít k oltáři!
01:13:28 Na slečnu bych moc nedala, patří k její profesi chválit zákaznice,
01:13:33 ale mně můžeš věřit: víš, že ti ty šaty vážně závidím?
01:13:38 Chtěla bych mít z nich tak upřímnou radost jako ty.
01:13:41 -Ty nemáš?
-Netvař se, jako bys šla na funus!
01:13:45 Trochu se napudruj! Vypadáš, jako bys týden nespala.
01:13:48 -Ovšem, to nesmím...
-Ten vám bude krásně slušet!
01:13:53 Dovolíte? Nasadím ho sama.
01:13:57 Krásná... No, mně je tě hrozně líto.
01:14:02 Jsem jiná než ty. Také se na to docela jinak dívám.
01:14:06 Věř mi, na všechno si člověk zvykne.
01:14:09 Časem o tom nebudeš ani vědět.
01:14:11 Tak jsme mluvily všechny, když jsme se rozcházely s 1. láskou.
01:14:17 Málokomu to dopadne tak, jak by si přál.
01:14:20 Aby měl celý život neděli a nikdy všední den.
01:14:27 A každý se s tím smíří.
01:14:31 Vidíte, že jsem měla pravdu. Rozkošné!
01:14:34 Pan manžel na vás nechá oči!
01:14:38 Teď už stojí Hana před oltářem.
01:14:42 Kdybych já měla svatbu, také bych ji chtěla mít v kostele!
01:14:46 Hodně drůžiček a dlouhé bílé šaty.
01:14:52 Vdává se pro peníze.
01:14:55 Když jsem včera toho chudáka Pavla viděl...
01:15:00 A čeká pořád jen na ni.
01:15:03 Mám na ni takový vztek!
01:15:06 Nepřál bych ji, aby mi někdy přišla do cesty!
01:15:09 Můžeš jí křivdit. Třeba to udělala jen pro to,
01:15:13 že ho měla až příliš ráda.
01:15:16 Pěkně děkuji za takovou lásku!
01:15:19 My bychom se raději vzali, viď Lili?
01:15:23 Máš nápady! To si to máme zrovna v tom nejlepším kazit?
01:15:38 To bude báječná hostina! Má to takový cumploch štěstí!
01:15:42 Udělalas štěstí, jen co je pravda! Važ si toho!
01:15:45 Nenapadlo mi, že se mi dítě vdá za tak šlechetného pána!
01:15:52 Pamatuj si, že za to musíš být dobrodinci nadosmrti vděčná!
01:15:56 Vychovali jsme vám chudou, ale počestnou ženu!
01:16:00 Počestnou! To je dnes u děvčete největší poklad!
01:16:04 Ještě jsme si to u vás pořádně neprohlédli...!
01:16:08 Na takovou nádheru se člověk nemůže ani dost vynadívat!
01:16:12 Provedu vás. Hanička je trochu unavena.
01:16:20 Prosím...
01:16:26 Bože, to je krása!
01:18:23 Haló, prosím pana doktora Mikulu.
01:18:27 Je u pana Jimeše. Už delší dobu.
01:21:31 (Hlas Lili)
01:21:32 Věř mi, na všechno si člověk zvykne.
01:21:34 Ono to málokomu dopadne tak, jak by si přál,
01:21:38 aby měl celý život jen neděli a nikdy všední den.
01:21:42 A každý se s tím smíří.
01:21:51 Skryté titulky Rudolf Světecký
Filmovou adaptaci románu Marie Majerové Panenství scenáristicky i režijně připravil Josef Rovenský. Po prvním natáčecím dni však náhle a těžce onemocněl. Filmu se ujal nadaný umělec Otakar Vávra. Ten přepracoval scénář, nově obsadil hlavní role a za necelé dva týdny natočil příběh chudého děvčete, které přinese marnou oběť nemocnému milenci. Do hlavní role obsadil Lídu Baarovou, která do té doby hrála pouze jednodušší role. Až pod jeho vedením se jí poprvé podařilo vytvořit hlubší a psychologicky propracovanou postavu. I další postavy potvrdily budoucí vývoj Otakara Vávry k respektování hereckých individualit – znamenitý byl Zdeněk Štěpánek v roli asociálního majitele automatu, Jaroslav Průcha jako chlípný rada Res, František Kreuzmann jako Hančin otčím, také Adina Mandlová a František Filipovský. Otakar Vávra hojně pracoval se specifickými prvky filmové řeči: filmovými zkratkami, montážemi i symbolickými detaily, které navozovaly atmosféru příběhu způsobem zcela ojedinělým. Také subjektivní kamera Jana Rotha i výtvarné prvky Štěpána Kopeckého přispěly ke kvalitě filmu. Premiéra filmu se konala 4. 11. 1937 (den po premiéře Josef Rovenský zemřel). Kritika přijala film s nadšením. Již tehdy bylo jasné, že šestadvacetiletý režisér se stane významnou osobností naší kinematografie.
