Takový malý výpadek paměti – a co to s člověkem udělá! Česká komedie podle divadelní hry Olgy Scheinpflugové Okénko (1947). Hrají: J. Pivec, D. Frýbortová, P. Vrbenská, J. Gruss, O. Motyčka a další. Scénář J. Gerstel. Kamera J. Střecha. Režie Vladimír Slavínský
00:01:47 Jaruško, poslouchej, to sako není špatný, viď?
00:01:50 Mně by to docela slušelo, co? Takový... -Hele. Prófa Johánek.
00:01:54 -Teď si šplhnem, holka. To je kapacita. Počkej.
00:02:01 -Dobrý den, pane docente.
-Dobrý den.
00:02:04 -Dobrý den, pane docente.
-Dobrý den.
00:02:10 Promiňte laskavě.
00:02:13 -Taky byste mohl dát pozor.
00:02:15 -Na ulici se nečte.
00:02:29 -Pardon, pane. Byl byste tak laskav a řekl mi, kolik je hodin?
00:02:34 -Za deset minut deset.
-Děkuji vám.
00:02:38 -Deset... Za de... deset deset.
00:02:47 -Haló, Jakube.-Nazdar, Plevko.
-Zdravím tě.-Nazdar.
00:02:51 -No to jsem rád, že tě potkávám. Pročpak se nedáš někdy vidět?
00:02:55 -Jsem zapřažen od rána do noci. Ordinace, přednášky na univerzitě...
00:02:59 -To všechno vím. Ale měl bys myslet i na příjemné stránky života.
00:03:03 Takhle mně zestárneš a nakonec tě ani neožením.
00:03:06 -Ale kterápak žena by si takového nezábavného nešiku vzala?
00:03:10 -Nono nono. Jen se nepodceňuj. Ty bys měl jít sám k psychiatrovi.
00:03:15 -Jindro, já už jiný nebudu. Přišly už moje časopisy, slečno?
00:03:18 -Zásilka ze Švýcar přijde až zítra, pane docente.-Až zítra?
00:03:22 -A kdy ke mně přijdeš? Zastav se někdy, člověče.
00:03:25 -No příští týden určitě. Ale teď musím letět.
00:03:27 Paní Houšková, co otvírá pacientům když ordinuji,
00:03:30 musela narychlo k matce a jsem teď na všechno sám.
00:03:33 -Copak to, že jsi dneska v gala?
-No byl jsem u ministra.
00:03:36 Já se chystám, že tě překvapím...
-No ne, počkej, to by mě zajímalo.
00:03:40 -Musím běžet. Pardon.
00:03:43 No. Tak já ti najednou z ničeho... abych jako... no co je?
00:03:47 No ty snad... To je beznadějný.
-No dobře. Tak nic.-Podívej se...
00:03:53 -Tak co ti chtěl pan ministr?
-Všecko ti povím až příště.
00:03:57 Teď ale musím běžet. Na shledanou.
-Na shledanou.
00:04:02 A dej se brzy vidět.
00:04:40 -Děkuji vám za diskrétnost, pane.
00:04:43 -Docent Johánek. Jdete ke mně?
-Ne, pane docente.
00:04:45 Moje nervy a duše jsou naprosto v pořádku.
00:04:48 Hledám svoji sestřenici. Bydlí tady. Růžena Vojtíšková.-Vojtíšková...
00:04:53 Růžena... Ta roztomilá štíhlá brunetka je vaše sestřenice?-Ano.
00:04:58 -Má takové modré zasněné oči.
-Zasněné oči?
00:05:02 To nevím. Já už jsem ji totiž 5 let neviděla.
00:05:04 -To já ji vidím téměř každý den. Ale ještě jsem s ní nemluvil.
00:05:08 -To se ani nezdravíte?-Ne, prosím.
-Ne? Tak jí vyřídím pozdravení.
00:05:12 -Když byste byla tak velmi laskavá. Ne, prosím, nedělejte to.
00:05:16 Myslím, že by to nebylo příznivě přijato.-A proč ne?
00:05:19 -Ona se vždycky na mě, když se potkáme, řekl bych...
00:05:22 ...ironicky usmívá.
00:05:24 -Ale to si jistě namlouváte. Růženka je strašně milé děvče.
00:05:28 -No je. Ale ke mně ne.
-To jistě není pravda.
00:05:31 Tak vám děkuju, pane docente. Na shledanou.
00:05:34 -Prosím. Poklona, slečno.
00:05:47 -Pardon, promiňte. Moje jméno Blažek.
00:05:50 Račte být pan docent doktor Johánek?
-Ano, to jsem já.
00:05:54 -Pane doktore, prosím vás, mohl byste mi pomoci?
00:05:57 -No to uvidíme. Račte dál.
-Prosím.
00:06:00 -Jen pojďte dál.
00:06:04 Všecko mi to povíte. Jen jděte.
00:06:08 -Pane doktore, to je prostě děsné. Kdybyste mě toho tak mohl zbavit.
00:06:12 -Jen pojďte, příteli, hezky se posaďte.-Děkuji.
00:06:16 -Tak a teď mi řekněte, oč vlastně jde.
00:06:18 -No, to je taková úzkost. Nesnesitelná úzkost.
00:06:23 -Jaká úzkost? Čeho se bojíte?
-Že stojí za mnou.-Kdo?
00:06:27 -To já nevím. Já ho nikdy neviděl. Je to jen takový pocit.
00:06:30 Jako když za mnou stojí anebo když za mnou jde.
00:06:33 Bojím s ohlédnout, když to na mne přijde.-Ano.
00:06:37 Tak tak. Svlékněte si kabát.
00:06:39 -Bude to bolet?
-Ne.
00:06:53 Proč se neohlédnete
00:06:55 a nepřesvědčíte se, že to je jen vaše představa?
00:06:59 -To já nevím. Co kdybych ho tam uviděl?
00:07:02 To bych pak byl opravdu blázen, že? Stejně do toho daleko nemám.
00:07:07 -Kouříte?
-No, sem tam nějakou cigaretku.
00:07:11 -A co alkohol? Pijete?
00:07:16 Tak co? Sem tam skleničku? Dvě, tři?
00:07:21 -No... Když přijde ta úzkost, pane doktore, tak se to nepočítá.
00:07:26 -Tak vidíte. To vám ale neprospívá.
00:07:47 Tak to bychom měli.-Pane doktore, nejsem blázen? Zbavím se toho?
00:07:52 -Není to duševní choroba. Říkáme tomu úzkostná neuróza.
00:07:56 Jste předrážděn a ten alkohol to značně zhoršuje.
00:07:59 Nesmíte vůbec pít. Ani kapku. Budete k tomu mít dostatek vůle?
00:08:04 Nebo byste raději někam do ústavu?
00:08:06 -Ne, kdepak do ústavu. Kdo by se staral o živnost?
00:08:09 To já raději zkusím nepít. Když říkáte, že je to od toho.
00:08:17 -Jů.
-Tak pojď!
00:08:21 -Co když to zase na mě přijde, pane doktore?
00:08:24 Myslím ta úzkost, že za mnou někdo stojí.
00:08:26 Já se neohlédnu, pane doktore. Za nic na světě ne.
00:08:29 -Tak si vezměte tohleto.
-Co je to?-Zrcátko.
00:08:32 Až to na vás zase přijde, tak se do něho takhle podíváte.
00:08:35 A uvidíte, že za vámi nikdo není.
00:08:37 -No a co když...-Musíte to zkusit. Uvidíte, že tam nikdo nebude.
00:08:42 -No já nevím, pane doktore.
-Vsadím se s vámi.ZVONEK
00:08:46 -Co jsem dlužen, pane doktore?
-To necháme až najednou.
00:08:49 A zítra přijdete ke mně na injekci. Pojďte.
00:08:56 -Má poklona.
-Na shledanou.
00:08:58 Vítám vás, pane Kučero.
-Klaním se, pane docente.
00:09:02 -Jakpak se daří mamince?-Už lépe.
-No tak pojďte dál.
00:09:06 -Smím vás poprosit, pane docente?
-Čím mohu posloužit?
00:09:09 -Dobrý den, pane docente.
-Dobrý den.
00:09:12 -Dobrý den.-Nazdar, nazdar. Prosím, slečno.
00:09:14 -Smím si u vás, pane docente, schovat kufr?-Prosím.
00:09:18 -Sestřenice totiž ještě není doma. Kdybych aspoň věděla, kdy se vrátí.
00:09:23 -Dnes vstávala po páté, odcházela po šesté.
00:09:27 Vrátí se k polednímu.
00:09:29 Příští týden odchází po třetí odpoledne a přijde k půlnoci.
00:09:33 -Jak jste výborně informován. Tak na ni počkám na chodbě.
00:09:37 -Dobrej den, pane docente.
-Dobrý den.
00:09:39 Paní správcová jde k slečně uklízet.
-Ano? Tak děkuju vám, pane docente.
00:09:44 -Prosím.
00:09:47 -Kampak, kampak?
-Jsem Káťa.
00:09:50 -Kdo?-Kateřina Kostková. Sestřenice slečny Vojtíškové.
00:09:54 Už tady na ni čekám přes hodinu.
-Tak to je jiné. Pojďte dál.
00:09:58 Slečna tady bude každou chvíli. Jdu jí sem uklidit.
00:10:01 -Pomohu vám.
-Ale není zapotřebí.
00:10:03 Slečna je pořádná, má to tady jak v kapličce.
00:10:10 No, koukněte.
-Bože. Ta to tu má hezké.
00:10:14 -Viďte. Já se jdu podívat, jestli má umytý nádobí.
00:10:17 Někdy na to nemá čas, když musí tak časně ráno do práce.
00:10:47 -A co ten pán vedle? Pan docent. Je ženatý?
00:10:51 -Kdepak ten a ženatej.
00:10:56 -Má hezký byt?-Krásnej. Pro svobodnýho člověka je ho škoda.
00:11:01 -A má aspoň známost?
-Ale co vás nemá. Ten?
00:11:04 Toho by si musela ženská sama namluvit.
00:11:07 Ten už zůstane na ocet, slečno. Ale on měl od malička těžký život.
00:11:12 -Od malička. To ho znáte tak dlouho?
-No. Už jako kloučka.
00:11:16 S jeho maminkou jsme byly kamarádky.
00:11:18 Na studiích se protloukal tím, že učil jiný. Na děvčata neměl čas.
00:11:23 A holkám se nelíbil, že chodil ve vobnošenejch šatech.
00:11:28 Jednou mu to bylo malý, podruhý zas velký, jenom nikdy akorát.
00:11:32 -No, ale co když vystudoval?
00:11:34 -To měl dlouho tak mizernej plat,
00:11:37 že si musel přivydělávat vyučováním po domech.
00:11:39 A ještě k tomu podporoval maminku.
00:11:42 Ale chválabohu, už se mu vede dobře. Však si to taky zaslouží.
00:11:46 Jako doktor má zlatý ruce. A jako člověk zlatý srdce.
00:11:50 -Tenhle pan docent Johánek, to je zpropadeně drahý doktor.
00:11:54 Počítat 11 700 za léčení. To se potom člověk nemůže divit,
00:12:00 že se pacient brání takový účet zaplatit.
00:12:02 -Co to říkáte, prosím vás, Brhlíku.
00:12:05 Doktor Johánek tomu pacientovi za léčení počítal jenom 1 000 korun.
00:12:09 Těch 10 000 mu půjčil. Na sanatorium a nemocnici.-Jo tak.
00:12:13 -Je vidět, že pacient byl uznalý, když to naráz zaplatil.-Uznalý?
00:12:18 To jste ho měl vidět, pane doktore. Bránil se jako křeček.
00:12:22 Ale já se do něj zakousl jako lev, a nepustil,
00:12:26 až z něj všechny ty prachy vypadly.
00:12:29 -No, klobouk dolů, Brhlíku.
00:12:37 -Jé! Káťo!
00:12:42 Ani trochu ses nezměnila. Vypadáš báječně.
00:12:46 -A ty ohromně. Úplná holčička.
-Holčička. 24letá.-Nepovídej.
00:12:52 -Ale jsi hodná, že ses přišla na mne podívat.
00:12:55 A jsi v Praze jenom na návštěvě? Nebo natrvalo?
00:13:00 -Natrvalo. V angažmá.
00:13:02 Hledám byt.
00:13:04 Ale to víš, dneska.
00:13:07 -No víš, jestli se chceš tady se mnou tísnit, tak...
00:13:14 než si něco najdeš...
00:13:15 -Ty jsi zlatá, Růžo.-A nemáš hlad?
-Mám, že bych polykala hřebíky.
00:13:20 -Proč bys měla vyjídat železářství, když ti mohu udělat príma guláš.
00:13:24 A ty mi zatím vypravuj, cos ten celý čas dělala.
00:13:27 -No to víš, holka. Sedm roků u venkovských operet.
00:13:30 Pořád na zájezdech, na cestách, a nikde doma.
00:13:34 A Praha, tam o člověku neví. Ani kariéra, ani film, jen štrapáce.
00:13:41 Tak jsem zatím přijala místo v kavárně Olympia jako zpěvačka.
00:13:44 Ale až si tu najdu slušné angažmá... a byt,
00:13:49 tak potom už snad konečně budu někde doma.
00:13:53 Doma.
00:13:55 Poslyš, Růžo...
-Copak?
00:13:57 -Nemůžeš se přimluvit v rozhlase, abych tam mohla zpívat?
00:14:01 -To není tak snadný, Káťo.
00:14:03 Ale přimluvím se, aby s tebou udělali aspoň zkoušku.
00:14:06 A kde máš zavazadla?
-V hotelu.
00:14:09 Ale tam nemůžu zůstat. Ten by spolkl celou moji gáži.
00:14:12 A v soukromí byt dneska neseženeš ani za nic na světě.
00:14:17 Za takovýhle byt, jako ty máš, bych upsala duši třeba čertu.
00:14:22 Jsem touhou po vlastním bytě úplně nemocná. Posedlá.
00:14:27 Ty, Růžo...
-No?
00:14:30 -Nebudeš se vdávat?
-Che! Prosím tě, co tě to napadlo?
00:14:34 -A... známost taky nemáš?
00:14:37 -Cha. Mne žádný nechce.
00:14:41 -Vím o jednom krásným muži
00:14:47 který tě šíleně miluje.
00:14:51 -To se ti asi něco zdá!
-Ne.
00:14:55 Nic se mi, nic se mi, nic se mi nezdálo.
00:15:01 -Toho muže bych ráda znala.
00:15:03 -Říkal, že máš takové zasněné oči.
00:15:08 -Cože?
-Tak hluboké a jasné.
00:15:13 Jako... jako... jako jako-jako-jako-jako hvězdičky.
00:15:20 -Plácáš nesmysly, děvenko.
00:15:23 Prosím tě, který muž by se o mne zajímal?
00:15:26 -Ten muž je tvůj soused, pan docent doktor Johááááánek!
00:15:32 -Ticho. Proboha. Tady jsou papírové stěny.
00:15:36 A odtud tam je slyšet každé slovo.
-A odtamtud sem ne? Hm?
00:15:40 KYCHNUTÍ
00:15:42 -Na zdraví.-Děkuji, slečno. Nápodobně.-Děkuji též.
00:15:46 -Prosím tě, Kateřino.
00:15:47 -Ať vidí, že má slušnou sousedku.
00:15:50 -S tebou není řeč.
00:15:51 -Poslyš, ten docent, hm...
00:15:53 -Tady je zpráva o vašem příteli. Už jste ji četl, pane doktore?
00:15:57 -Ne, nečetl.
00:16:00 Ministr školství
00:16:02 udělil doktoru Jakubu Johánkovi Venia Docendi v oboru psychiatrie
00:16:06 na medicínské fakultě Karlovy univerzity.
00:16:09 No konečně. Děkuji vám, Brhlíku.
-Prosím. Prosím.
00:16:22 -Zavolejte mé paní, že přijdu později k obědu.
00:16:28 -Alespoň kdybych měla dítě.
-A proč dítě?
00:16:31 -No pak bych možná dostala byt.
-A máš už muže?-Che! Do týdne.
00:16:36 Pak ohlášky, to trvá tak tři týdny.
00:16:39 Ale dítě? Ať spěcháš jak spěcháš, tak rok na to potřebuješ nejmíň.
00:16:44 Ty, a poslyš, kde tady vlastně budu spát?
00:16:50 -Tady.
-Tady?
00:16:51 Jako bych rostla dětských let. Jako malá jsem spala taky tak.
00:16:55 Jedna postel, nahoře spali rodiče a dole v šupleti spaly tři děti.
00:16:59 Ne, ale poslyš, teď vážně.
00:17:01 Holka, máš to tady hrozně maličké. Budu ti strašně na obtíž.-Nebudeš.
00:17:07 -Poslyš, nemohla by sis vzít toho docenta?
00:17:10 -Prosím tě, co máš pořád s tím docentem?
00:17:13 -No... Jedna z nás dvou musí odtud. To je jasné.
00:17:17 A kdyby sis ho vzala... tak by mi zůstal tady ten byt.
00:17:22 -Ty jsi takhle ohromně milá. Tak proto mě chceš provdat.
00:17:26 Ale jestli se mi líbí nebo ne, to je ti jedno.
00:17:30 Vlastně máš pravdu. Co by se ti taky na něm líbilo?
00:17:33 Vypadá přihlouple a je to budižkničemu.-To zase ne.
00:17:38 Za prvé je to znamenitý lékař a za druhé slušný a jemný muž.
00:17:42 Prostě skvělý člověk.
00:17:45 -A potom říkej, že se ti nelíbí.
00:17:48 Ale řekni mi, proč se na něho tak ironicky usmíváš? Hm?
00:17:53 -A kdo ti tohle řekl?
-On sám.
00:17:55 No, podívej.
00:17:57 Jestli jsem se někdy na někoho mile usmívala, tak to byl právě on.
00:18:01 No řekni sama. Je tohle snad ironický úsměv?
00:18:06 No.
00:18:07 Tak tedy... Jak já tomu rozumím, tak je pan docent učiněný rampouch.
00:18:13 Že už ti dávno nedal hubičku. ZVONEK
00:18:16 -Půjdu otevřít.
-Jen seď. To zvoní vedle.
00:18:18 -Vedle? A to je všechno tak slyšet?
-No všechno.
00:18:22 -A jeje. Tak to bych tu asi zůstala na ocet.
00:18:26 -No, nono. Ty jsi mi hezký kamarád.
-Tak co se vlastně stalo?
00:18:30 -Tak byl jsi u ministra? Jmenoval tě docentem?
00:18:33 Tak pročs to starému kamarádovi zatajil?
00:18:36 -Já se ti tedy přiznám. Docentem jsem už měsíc.
00:18:39 Vždyť to mám taky venku na dveřích. Dnešní návštěva byla jen formalita.
00:18:45 -Tak proč jsi mi to neřekl?
-Ale bál jsem se.
00:18:48 Že bys mě vytáhl na flám.-Jo tak.
-Jak ty ses o tom dověděl?
00:18:53 -Tady.
00:18:55 -Ministr školství jmenoval na návrh profesorského sboru... Johánka...
00:19:04 To máš radost, viď? Upřímně ti blahopřeji.-Dovol? Ty mně?
00:19:08 -Měl jsi z mých úspěchů větší radost než já. A vždy jsi je oslavoval ty.
00:19:13 -Tentokrát tě to nemine. Ne, nenene. Dnes to oslavíme společně.-Nenene.
00:19:18 Zítra mám v 10 přednášku v rozhlase, a vůbec, jakápak je se mnou zábava.
00:19:22 Jsem takový studený patron.
-No právě. Chci tě trošku rozehřát.
00:19:26 Tak jestli tuhle docenturu se mnou neoslavíš,
00:19:30 tak ti tady slavnostně prorokuju, že do smrti nebudeš profesorem.
00:19:35 -No toto... dede...
00:19:36 -Jo, jo, jo.
00:19:38 -Plevko, jsi přece můj přítel. Nemohl bys to oslavit za nás za oba?
00:19:42 A já ti zde slavnostně prohlašuji, že budu v duchu stále s tebou.
00:19:45 -Ne, nene. Nic. Nejen tvého ducha, i tvé tělo chci s sebou.
00:19:49 Basta fidli... A jde se!
00:19:53 -Basta fidli...
00:19:56 A jde se.
00:20:12 -Otevři, Jakube!
00:20:14 -Šmárjá, pane docente, já chci uklízet.
00:20:25 -Tak probuď se konečně, Jakube!
00:20:28 -Pro pět ran do hlavy, otevřte konečně, pane docente.
00:20:31 Já už nemůžu dýl čekat.
00:20:33 ZVONĚNÍ, TLUČENÍ
00:20:40 -Můžete mi to vysvětlit, paní Dynybylová?
00:20:42 -Můžu vysvětlit... Já si to sama nedovedu vysvětlit.
00:20:46 Vždyť tohle pan docent nikdy nedělá. Ježišmarja. Já mám strach.
00:20:50 -Proč? Co by se mohlo stát?
00:20:53 -No jo. Už jo. Já se bojím... Necejtíte plyn, pane doktore?
00:20:58 -Ne, necítím. Ale pro jistotu jděte a zavřete hlavní plynový přívod.
00:21:02 -Jakej plynovej přívod? Vždyť my tady žádnej plyn nemáme.
00:21:05 My jsme elektrickej dům. Co si jenom počneme.
00:21:10 Kdo ví, jestli je vůbec doma.
00:21:12 -Haló. Je doma. Slyším ho chrápat až k nám.
00:21:15 -Děkujeme vám, slečno.
-Prosím.
00:21:18 MOCNÉ CHRÁPÁNÍ
00:21:22 ZVONĚNÍ
00:21:35 -Haló? Tady doktor Johánek.
00:21:38 -Tady Plevka. Jakube, vstávej!
00:21:40 -Vždyť už jsem vstal. Strašně mě bolí hlava.
00:21:44 Tak co máš na srdci?
-No chci s tebou mluvit.-Tak mluv.
00:21:48 -Pane docente. Šmárjá, otevřte. Vždyť já nemám kdy tu stát.
00:21:54 -Moment, Jindro. Paní správcová mi tady mlátí do dveří.
00:21:57 Jdu jí otevřít. Počkej vteřinku.
00:22:15 -Pro umučenou hodinu. Pane docente, vždyť vy kulháte.
00:22:19 -Ano. Musím vyhledat nějakého lékaře specialistu.
00:22:23 Tak už jsem tady, Plevko. Cos mi chtěl?
00:22:26 -Abys nezapomněl, že máš v 10 hodin přednášku v rozhlase.
00:22:31 -Proboha. Na tu jsem zapomněl jako na smrt.
00:22:34 -Nemusíš pospíchat. Mám tady vůz. Dovezu tě tam.
00:22:38 -Jsi báječný kamarád, Plevko. Za chvilku budu dole. Na shledanou.
00:22:48 Kde se tu bereš? Odkud jsi telefonoval?
00:22:53 -Odnikud. Už tady s tebou půl hodiny mluvím, člověče.
00:22:57 -Af... Co se to se mnou děje?
00:23:01 -Nic. No trošku jsi včera přebral. No bóže. Pár skleniček koňaku. No.
00:23:05 -Ko... koňak. Já.
-Jo, jo, koňak. Ty.
00:23:08 -A kde?
-V kavárně Olympii.
00:23:11 -A kdy?-Včera v noci. Jak jsme slavili to tvé jmenování.
00:23:16 -Ap... ap... Počkej. Počkej.
00:23:20 Už se mi to vybarvuje.
00:23:23 Velká místnost, hudba, zpěv...
00:23:28 Mosazná koule. Velká pleš.
00:23:33 A pak už nic. Naprosto nic.
00:23:37 -Člověče, a kde jsi nechal střevíc?
00:23:40 -Nevím. Nic nevím.
00:23:43 Paní Dynybylová, poohlédněte se mi po tom střevíci.
00:23:46 -Jo jo.
00:23:50 -Po pravém střevíci.
00:23:53 Víš?
00:23:56 -Tohle svět neviděl.
00:23:58 -Prosím tě, Plevko, nevyváděl jsem tam nějaké hlouposti?
00:24:02 -Celkem ne. No, trošku jsi zpíval.
00:24:05 -Já jsem zpíval? No to je ovšem strašné.
00:24:09 -Po půlnoci jsi zmizel. Patrně jsi poznal, že máš dost.
00:24:13 Šel jsi rovnou domů?
-Domů? Opravdu nevím.
00:24:16 Je to záhada.
00:24:18 Víš, Plevko, myslím, že jsem vůbec nešel.
00:24:23 -A jak ses dostal domů? Kdo ti vlastně otvíral?
00:24:27 -Mám přece klíč od domu, ne?
-Jo, jo. Nic nemáš. Tady je.
00:24:31 Dal jsi ho včera v kavárně šatnáři místo spropitného.
00:24:35 Ještě štěstí, že mě zná.
00:24:38 -To je hrůza.
00:24:40 -Paní správcová. Otvírala jste včera v noci panu docentovi?
00:24:44 -Ani já ani můj starej jsme nikomu neotvírali.
00:24:48 A ten střevíc tu není.
00:24:49 -Tak vidíš. Další záhada.
00:24:52 -A jak ses dostal domů? Taky nevíš?-Nevím. Nic nevím.
00:24:57 Ale počkej.
00:25:00 Svítalo. Ptáci krásně zpívali.
00:25:04 A já se hrozně styděl, že vůbec neumím zpívat.
00:25:11 Ty říkáš, že jsem před půlnocí zmizel?
00:25:13 -Umhm.-Víš to určitě, že jsem s vámi nebyl až do rána?
00:25:17 -Dovol? Určitě.
-To jsem blázen.
00:25:21 Poslechni, Plevko, nestřílíš ty si ze mne?
00:25:24 -Nestřílím. Mé slovo.
00:25:26 Kamaráde, pojď se trošku opláchnout, ať přijdeš k sobě.
00:25:29 Tak poběž, poběž. Honem.
00:25:32 -Počkej. Já to tady uklidím.
00:25:41 -Počkej! Snad se nechceš koupat? Na to není čas.
00:25:45 -Do vany.
-Nic nic. Tady. Opláchni se.
00:25:48 -Jindro, to je strašný pocit. Jako by se mi náhle zastavila paměť.
00:25:54 To by svědčilo zřejmě o duševní poruše.
00:25:59 -No, je to stav, který je možno definovat asi takto:
00:26:04 Po vypití několika sklínek koňaku nastala dočasná porucha paměti,
00:26:09 doprovázená ztrátou vědomí, takže v čase od půlnoci do úsvitu
00:26:13 jednal pod bezuzdnými impulsy podvědomí,
00:26:16 kterýžto stav sluje v obecné řeči flamendrů výstižným slůvkem okénko.
00:26:22 -Okénko? Co je to okénko?
00:26:24 -Mezera ve vědomí. Někdy bývá doprovázena zuřením.
00:26:28 -Prosím tě, Jindro, nestraš.
00:26:44 DIALOGY NEJSOU SLYŠET
00:27:09 NESROZUMITELNÉ
00:27:51 -Kateřino, Kateřino,
00:27:53 toužebně tě voláme.
00:28:01 Kateřino, Kateřino...
00:28:04 -Tak mi on vždy říkával.
00:28:08 Kateřino, Kateřino,
00:28:12 Když mě domů volával.
00:28:15 Haló, haló, haló, haló,
00:28:19 sestup dolů z oblaků.
00:28:22 V bázni klekám, marně čekám na jeden ze zázraků.
00:28:30 Je právo žen aspoň o den prodloužit chvíle čekání.
00:28:36 Kdekdo to ví, že nejsladší je právě kouzlo zdráhání.
00:28:44 -Kateřino, Kateřino.
00:28:48 -Tak mi on vždy říkával.
00:28:51 Kateřino, Kateřino,
00:28:55 kdopak by se lásky bál?
00:29:01 -Ta zpěvačka je mi nějak povědomá.
-To se podívejme. Tichá voda.
00:29:06 -Jestli zaspím přednášku v rozhlase, tak mě máš na svědomí.
00:29:11 -Ale žádné strachy. Přijdu tě vzbudit.
00:29:13 -Vzbudit... Che.
00:29:25 -O čem budeš přednášet, Jakube?
00:29:28 -O atavistických silách našeho já a nakonec něco o filozofii bláznů.
00:29:34 Poslechni si ji. Třeba ti to bude moc prospěšné.
00:29:37 -Co... co tím chceš říci? Nerozumím ti.
00:29:41 -To je s podivem, že si s normálními lidmi těžko rozumím. Víš, co?
00:29:46 Podívej. Zblázni se, a uvidíš, jak si hned krásně porozumíme.
00:29:51 Nazdar.
00:29:55 -Je právo žen aspoň o den prodloužit chvíle čekání.
00:30:05 Kdekdo to ví, že nejsladší je právě kouzlo zdráhání.
00:30:14 -Kateřino, Kateřino...
00:30:18 -Tak mi on vždy říkával.
00:30:21 Kateřino, Kateřino,
00:30:25 Kdopak by se lásky bál.
00:30:31 -Kateřino! Kateřino!
00:30:34 (šeptem) Kateřino.
00:30:38 Kateřino, Kateřino... Tatatatá. Tatatatá.
00:30:43 No tak vida, vida. Už si začínáš vzpomínat?
00:30:46 Vzpomínám si, jak jste mě pak škádlili s tou zpěvačkou,
00:30:49 a tys mi slíbil, že mě nenecháš zaspat rozhlas. A potom už nic.
00:30:54 Jindro, stalo se ti to také, že jsi nevěděl vůbec nic?
00:30:57 -No jéje. Jakpak by ne. Když jsem dělal maturitu, víš.
00:30:59 Tak tenkrát jsem vytloukl okna v zádušním úřadě.
00:31:02 -To je děsné. Ty si myslíš, že jsem taky vytloukl okna v zádušním úřadě?
00:31:06 -Možná ještě něco horšího.
-Ale...
00:31:09 -Hlavní je, že tě při tom nechytli. Nejvyšší čas, kamaráde, dělej.
00:31:12 -No dělám, no. A já šel kolem fary, nebo...
00:31:17 Věř mi, Jindro, hrůza mě obchází při pomyšlení,
00:31:21 co jsem asi dělal od půlnoci do úsvitu.
00:31:24 -Tak ten střevíc tady není. Kde jste ho nechal?-Asi ztratil.
00:31:27 -Teda ztratit se může knoflík, nebo portmonka nebo všelicos.
00:31:30 Ale střevíc.
00:31:32 A šaty a druhý střevíce jsem vám tam připravila.
00:31:35 -Teď chápu, Jindro, jaké strašné pudy jsou v člověku utajeny.
00:31:41 Civilizace, toť jenom tenká skořápka,
00:31:45 pod níž se skrývají nezkrotné podvědomé animální síly.
00:31:50 -No, no, no, Jakube. Jen své animální síly nepřeceňuj.
00:31:55 -Cítím to, Jindro.
00:31:57 Dnes v noci se odchlípla povrchní slupka mého já,
00:32:01 a pod ní se zjevilo cosi utajeného a nespoutaného.
00:32:05 -U tebe?
00:32:08 Vyloučeno.
00:32:11 -To neříkkej. Možná, že dnes v noci se probudil ve mně jeskynní člověk,
00:32:16 zmítaný bestiálními pudy.
00:32:18 -Inu, všechno je možné.
00:32:20 Poslyš, nebyl jsi dnes v noci v Radlicích?
00:32:23 Tady zrovna čtu, že dnes v noci neznámý opilec v Radlicích
00:32:27 pobodal malíře pokojů Slivku Františka.
00:32:30 -Dej pokoj. Žádného malíře pokojů neznám.-Ale pobodat jsi ho mohl.
00:32:34 A co v Břevnově? Taky jsi nebyl?
00:32:37 V Břevnově dnes v noci někdo vyloupil trafiku.
00:32:39 No? Jak chceš dokázat, žes to nebyl právě ty?
00:32:42 -O... Jindro... Jindro, víš, že máš vlastně pravdu?
00:32:45 Kdyby mě dnes někdo nařkl, že jsem se dnes mezi půlnocí a úsvitem
00:32:49 dopustil nějakého násilí, nebo loupeže, nebo krádeže,
00:32:54 či nějaké jiné ničemnosti,
00:32:57 tak tu stojím zcela bezbranný a bez možnosti se nějak hájit.
00:33:00 -Ale neměj strach. Máš kamaráda advokáta.
00:33:03 A ten by ti v případě potřeby nějaké to spolehlivé alibi opatřil.
00:33:07 Tři čtvrti na deset!
-Panebože, rozhlas!
00:33:16 -Pane docente, ten střevíc tu není.
-Tak už ho nehledejte.
00:33:20 A po 10. hodině, kdyby tu byli pacienti, uveďte je dál.-Klíče.
00:33:25 -Tak dělej, dělej!
-Jindřišku, dělám, dělám.
00:33:28 -To je nějakýho spěchu. Najednou.
00:33:37 -Pěkně vítám, paní správcová.
-Ale dobrej den, slečno.
00:33:40 Jé, vy tady máte už uklizeno. Tak to zase můžu jít.
00:33:43 -Kdybyste umyla okna.
00:33:45 Umyla bych je sama, ale mám závrať. Já bych sebou žuchla dolů.
00:33:48 -Já vím. Já ji nemám, tu závrať. Já se do toho pustím.
00:33:57 -Prosím vás, paní správcová. Co se to tam vedle dělo?
00:34:02 Nemohli jste pana docenta probudit?
-No, nemohli.
00:34:05 On si totiž včera tak nabral, že neví, kdy a jak se dostal domů.
00:34:12 Představte si, že ztratil střevíc.
00:34:16 -Ztratil střevíc? Prosím vás, jak je tohle možné?
00:34:20 -To ví pámbu. Ten musel ale vyvádět.
00:34:23 -Otevřel se mi svět podvědomého chaosu, živelných pudů
00:34:28 a zvířecích impulsů.
00:34:30 Napíši o tom knihu Bezohledné a drtivé introspekce.
00:34:34 -Jak o tom chceš psát? Když vůbec nevíš, co jsi tropil.
00:34:38 -To se možná dovím od jiných.
00:34:40 -Já na tvém místě bych o to moc nestál.
00:34:43 Možná, že by ses do hloubi duše styděl.
00:34:45 -Přímé vysílání pro ženy.
00:34:47 Následuje hudba z gramofonových desek.
00:34:57 Růžo, co tu děláš? -Nazdar, Vašku.
-Ty ses nějak vyštípla.
00:35:00 Ale rozhlas televizi ještě nevysílá.
-Máš moc řečí. Nebolí tě zub?
00:35:04 Nebo nemáš nějakou nutnou cestu? Víš, chtěla bych tě zaskočit.
00:35:09 -To se tu ještě nestalo, aby mi sem někdo lez dobrovolně.
00:35:12 -Tady ten docent Johánek je můj soused. -Co je s ním?
00:35:15 -No, chtěla bych ho sama ohlásit. Je to takový skvělý člověk.
00:35:20 -Když je tak skvělý, rád ustoupím.
-Chci mu pomoct. Je to nováček.
00:35:23 Tak prosím tě zavolej do kontroly, že ho ohlásím ze studia. Jo?
00:35:27 -Dobrá.
00:35:29 Tady Vašek.
00:35:39 -Dobrý den, pane docente.
-Dobrý den.
00:35:44 Poklona, slečno. Jak vy tu...
00:35:47 -Já tu ohlásím vaši přednášku, pane docente.
00:35:49 -To je milé překvapení. Opravdu. Prosím.
00:36:00 -Vysílač Praha 1. Končíme hudbu z gramofonových desek
00:36:04 a zařazujeme přednášku docenta Karlovy univerzity,
00:36:07 doktora Jakuba Johánka, nazvanou Atavistické síly našeho já.
00:36:10 Hovoří autor.
00:36:12 -Prosím.
00:36:18 Chci ve své přednášce pojednat o některých jevech,
00:36:21 nazvaných souhrnně atavistické síly našeho já.
00:36:26 Jak praví...
00:36:30 ...André Saint Bouillon.
00:36:32 Vědomí, toť ochranný obal našeho já.
00:36:39 Chceme-li proniknout do vlastního nitra,
00:36:42 musíme porušit tuto zevní kompaktní epidermis svého vědomého života.
00:36:48 Hluboký španělský myslitel Alfonso de Hanrade řekl...
00:36:52 -Bůhví, co ten dělal od půlnoci do svítání.
00:36:56 Kdyby na mě někdo svedl loupež nebo vraždu,
00:36:58 tak jsem v hrozný šlamastyce a nemůžu se vůbec bránit.
00:37:01 Tohle všecko povídal.
00:37:04 -Zajímavé. Včera před půlnocí byl u nás v Olympii.
00:37:07 -A to měl už v hlavě?
00:37:09 -No dost.
00:37:16 Tak... vy říkáte, že on vůbec neví, co dělal od půlnoci do rána?
00:37:21 -Neví. Vůbec nic neví. Panebože. Ten musel mít ale nakoupíno.
00:37:28 Ježišmarja. Slečinko, kolik je hodin?
00:37:31 -Za 5 minut půl 11.
00:37:33 -I pro pána krále. To už musím jít.
00:37:47 Á, vy tady čekáte na pana docenta.
-Ano. -Tak pojďte. Já vám otevřu.
00:37:51 -Děkujem.
00:37:55 -Jděte dál, posaďte se. Pan docent tady bude za chviličku.
00:38:03 POBRUKOVÁNÍ
00:38:25 -Naopak, paní.
00:38:27 Právě v ústavě bude víc naděje na uzdravení vašeho manžela.
00:38:30 -Věřím vám, pane docente. A poslechnu vás. Co jsem dlužná?
00:38:36 -Ale nic, nic. Přece jsem vám nepomohl.
00:38:38 -Děkuju vám mockrát.
-Není zač.
00:38:41 -A s pánembohem.
-S pánembohem.
00:38:44 Další, prosím.
00:38:46 -Dobrý den, pane docente.
-Vítám vás, příteli.
00:38:50 Tak co, jakpak se daří?
-Moc dobře, moc dobře, pane docente.
00:38:53 Totiž, včera, když jsem šel od vás, tak to... na mne trošku přišlo.
00:38:57 -Byl za vámi někdo?
-Nebyl.-No proto.
00:39:00 -Já jsem se... Já jsem se podíval... Přece nejsem blázen.
00:39:04 -No a co? Pil jste?
-Od včerejška ani kapku.
00:39:09 -Tak si svlékněte kabát, dostanete injekci.-Prosím.
00:39:35 -Teď to bude den ze dne lepší.
-Věřím vám, pane doktore.
00:39:39 No, nebýt vás, tak jsem se určitě zbláznil.
00:39:42 Já jsem vám, věřte mi, tak vděčen, že se to nedá ani vyjádřit.
00:39:46 Copak jsem dlužen?
00:39:48 -No...-No nežinýrujte se, pane doktore. Jen si řekněte.
00:39:53 Já to rád zaplatím. Každý peníze.
00:39:56 -Dostanu 200 korun.
00:39:58 -Dvě.. dvě stě korun.
00:40:00 Jo. Není to moc?
00:40:03 -No, ty injekce jsou drahé, příteli. Víte co?
00:40:06 Přijděte se mi pozítří ukázat. Třeba na kliniku.
00:40:09 -Na kliniku. Tam je to zadarmo, že. No tak to určitě přijdu.
00:40:13 Tak na shledanou, pane doktore. Děkuji vám.
00:40:16 Dvě stovky... Kdo by to byl řekl, sakra.
00:40:39 -Jdete ke mně, slečno?
00:40:43 -Ano, pane docente.
00:40:45 -Prosím.
-Děkuji.
00:40:54 -Máte nějaké nervové obtíže, slečno? Prosím, svěřte se mi bez ostychu.
00:40:59 -Přicházím ve věci své sestřenky, pane docente.
00:41:03 -Bože. Stalo se jí něco?
00:41:05 -Něco hrozného.
-A co, proboha?
00:41:09 Prosím.
00:41:12 -Dnes v noci, když šla domů, jeden zběsilec ji zatáhl do svého bytu
00:41:18 a tam ji začal objímat a líbat.
00:41:21 -A což nevolala o pomoc?
-Ona nemohla. On... on ji škrtil.
00:41:28 -To je strašné. A dále?
00:41:31 -Potom... potom patrně asi došlo k tomu nejhoršímu.
00:41:36 Protože ona teď chuděrka kudy chodí, tudy pláče.
00:41:41 -Pláč nepomůže. Je ve veřejném zájmu, aby pachatel byl dopaden.
00:41:46 Jde-li o muže chorobně zatíženého, je nutno dát ho do ústavu,
00:41:49 a jde-li o rozeného násilníka, je nutno příkladně ho potrestat.
00:41:53 -A to má být jméno mé sestřenky vláčeno v nějakém senzačním procesu?
00:41:57 Hm?-Vaše námitka je velmi závažná. Ale viník nesmí ujít trestu.
00:42:03 Už vím, jak na to. Můj přítel advokát se postará,
00:42:06 aby tato věc byla vyřízena v naprosté diskrétnosti.
00:42:09 Teď jde o jasnou formluaci případu. Ta hrozná věc se stala dnešní noci?
00:42:14 -Ano, pane docente.
-V které čtvrti, prosím?
00:42:18 -Stalo se to... tady.
00:42:20 -Tady? Toť poněkud široký pojem. Prosím o bližší označení.
00:42:26 -Tady. V tomto pokoji se to drama odehrálo.
00:42:30 -Tady? A kdo byl pachatelem?
00:42:34 Já? To není možné.
00:42:37 Prosím o bližší označení, kdy se to vlastně stalo.
00:42:41 -Mezi půlnocí a úsvitem.
00:42:43 -Pane na nebi. Vyloučeno.
-Vy mi nevěříte?
00:42:48 -Před půl hodinou jsem mluvil s vaší sestřenkou v rozhlase.
00:42:51 Nebyla nijak vzrušena a byla ke mně přívětivá.
00:42:54 Ba co dím, velmi roztomilá.
-Roztomilá?
00:42:57 Chudinka. To ji stálo asi hodně přemáhání.
00:43:00 Nechtěla si asi v úřadě s vámi vyřizovat svoje osobní účty.
00:43:05 A vy nemáte tolik mužné odvahy, abyste se k tomu přiznal?
00:43:10 -Prosím...
00:43:13 Já teda tu ohavnost připouštím.
00:43:17 -Jak jste mohl něco takového udělat?
00:43:22 -Dovolte, já vám to vysvětlím. Vaše sestřenka...
00:43:29 Vaše sestřenka se mi od prvního okamžiku velmi líbila.
00:43:32 Ale její ironické úsměvy mi braly všecku odvahu.
00:43:36 Dnes v noci jsem trošku přebral.
00:43:39 A tu snad při náhodném setkání probudily se ve mně utlačované city.
00:43:44 Podle zákona nejsem za ten čin odpověden.
00:43:47 Ale podle hlasu svědomí, jakožto mravní subjekt, ano.
00:43:52 Chápete to, slečno?
00:43:54 -Zajisté, že chápu. Ale co bude s Růženkou?
00:43:59 -Prosím, jsem čestný muž. Chci nést důsledky svého zločinu.
00:44:03 Na to vám dávám svoji ruku.
-No dobře.
00:44:07 Ale... nebylo by lépe, kdybyste tu ruku raději dal... Růžence?
00:44:12 -Vyřiďte jí laskavě, že jsem jí k dispozici.
00:44:16 Budu šťasten, bude-li se chtít za mne provdat.
00:44:20 -Výborně.
-Ne, prosím, já myslel Růženka.
00:44:23 -Vítám vás jako přírůstek mezi příbuzné.-Prosím. Kdyby Růženka...
00:44:28 -Růženka bude mít ohromnou radost, až jí o tom řeknu.-Ano, ano.
00:44:32 -Ježíši, půl dvanácté, musím vařit. Na shledanou, pane docente.-Ano.
00:44:54 -Kateřino... Kateřino... Tak mi on vždy říkával...
00:45:00 Kateřino, Kateřino, když mi domů volával.
00:45:06 Haló, haló, haló, haló,
00:45:10 sestup dolů z oblaků,
00:45:13 v bázni klekám, marně čekám...
00:45:17 ...a byt bude můj!
00:45:20 Tajemství zázraků.
00:45:23 -Prosím, pan doktor je přítomen.
-Děkuji, slečno.
00:45:27 Děkuji. Děkuji.
00:45:30 Jindro. Jindro. Jindro.
00:45:34 Tak už vím, co jsem dnes dělal od půlnoci do úsvitu.
00:45:37 -No zaplať pámbu, že to víš. To tě snad uklidní. Vítám tě.
00:45:41 -Nepodávej mi ruku, jsem zločinec.
-Neříkej.
00:45:44 -Dnes v noci jsa pod vlivem alkoholu,
00:45:46 spáchal jsem na své sousedce slečně Růženě Vojtíškové...
00:45:52 NENÍ SLYŠET, CO ŠEPTÁ
00:45:55 -Co! To ti řekla ona sama?
-Ne. Její sestřenice.
00:45:59 -Ty že jsi... No dovol, to ne. Tomu nevěřím.
00:46:06 -Jindro, nesměj se. Také jsem tomu zprvu nevěřil.
00:46:09 Ale pak jsem došel k přesvědčení, že jsem to spáchal.
00:46:12 Potkávaje ji, míval jsem všelijaké myšlenky.
00:46:15 -I hrome.
00:46:18 Chm. To je poněkud nemilá věc. To tě bude rozhodně něco stát.
00:46:23 No ty jsi vlastně divoch.
00:46:25 -Dnes v noci se probudil ve mně jeskynní člověk s palicí v ruce.
00:46:29 -Tak počkej. Tys ji omráčil palicí?
-No to nevím. Snad ne.
00:46:34 Její sestřenice o palici nemluvila. Ale Jindro, já ji škrtil!
00:46:40 -Ne. No poslechni, Jakube, vážně. Na to už je několik paragrafů.
00:46:45 -A to ještě není všecko.
-Proboha, co ještě?
00:46:48 -To se dovím, až se najde můj střevíc.
00:46:50 Víš, Jindro, mně se zdá, že jsem provedl ještě něco hroznějšího.
00:46:53 -Copak ti nestačí škrtit ženskou?
-Nestačí, Jindro. Nestačí.
00:46:58 Nemáš ponětí, kolik je ve mně ukryto temných běsů.
00:47:01 -Tak počkej. Nic si nevymýšlej a spokoj se s tím škrcením.
00:47:05 Ostatně, s tím děvčetem si promluvím.
00:47:07 -Jindro... to se nenamáhej. Už jsem jí nabídl ruku.
00:47:11 -Ale to jsi neměl dělat. Varuji tě. Ta se spokojí s menším výpalným.
00:47:16 -Jindřišku, to nechci. Určitě a rád si ji vezmu.
00:47:20 Ano, ano. To jsem ti chtěl říci jako svému dobrému příteli.
00:47:23 A teď sbohem.
00:47:24 -Poklona.
-Poklona.
00:47:26 -Nazdar, nazdar.
00:47:29 Znáte ho?
-Jak by ne. Doktor Johánek.
00:47:31 -Stala se mu taková nepříjemná věc. 125.
00:47:34 -125? On? To je vyloučeno. A vy tomu věříte?
00:47:38 -Naopak. Jsem přesvědčen, že se jedná o podfuk.
00:47:41 Ta ženská se dověděla, že se opil, a teď ho chce vydírat.
00:47:45 -A co on sám? On tomu věří?
-Bohužel.
00:47:48 -To nechápu. Takový psychiatr.
00:47:50 -To je právě ten kámen úrazu. Jiný by se tomu vysmál.
00:47:54 Ale psychiatr, věčně bádající v hlubinách lidské duše,
00:47:57 obtěžkaný naukami o dědičnosti, o nečekaných duševních poruchách,
00:48:01 ten právě takovéhle báchorce uvěří nejsnáz.
00:48:05 Musím si něco vymyslet, jak bych ho z toho dostal.
00:48:08 -No to by bylo záhodno.
00:48:10 Pane doktore, odskočím si na oběd. Za půl hodinky jsem zpátky.
00:48:13 -No dobrá, dobrá. Dobrou chuť!
00:48:20 -Na shledanou, pane doktore.
-Na shledanou.
00:48:28 Brhlíku.
-Nezdržovat, píšu.
00:48:31 -No tak haló, Brhlíku.
-No tak pořád, co...
00:48:34 Doktore. To jsem...
00:48:36 -Vy jste už brilantně vyřešil mnohý případ, který jsem vám svěřil.
00:48:39 Mám teď pro vás věc nanejvýš delikátního rázu.
00:48:42 -Děkuju za důvěru, pane doktore.
00:48:44 -Víte kde bydlí doktor Johánek?
-Ano, ano, ano.
00:48:47 Jednou jsem mu tam nesl knihy a jednou deštník.
00:48:49 Ale nikdy nebyl doma. Ale myslím, že mě vůbec nezná. Ale já jeho jo.
00:48:54 -Dobrá. Tak na téže chodbě, hned za bytem pana doktora,
00:48:57 bydlí jakási Růžena Vojtíšková.
00:48:59 Podle všeho je to děvče všelijaké. Ale potřebuji to zjistit.
00:49:04 Tak si vymyslete nějakou záminku, jak byste se k ní dostal.
00:49:07 -Nó. Pro mne je to maličkost, pane doktore.
00:49:11 Hned po obědě se tam k ní vypravím.
-Dobře.
00:49:15 -Ty jsi děsný, sobík, Kateřino.
00:49:17 Vyvolala bys i novou světovou válku, jen abys podědila tenhle pokojík.
00:49:21 -Tobě se to mluví. Na mém místě bys byla ještě horší.
00:49:26 -Jak sis o něm mohla vymyslet něco tak příšerného?
00:49:29 -Ty jsi naivka. Co je na tom tak příšerného?
00:49:32 Ostatně, jednala jsem tak trochu v tvém zájmu, ne?
00:49:35 Máš ho ráda a on se v tobě zrovna vidí, tak jakýpak copak.
00:49:39 -Ne, Káťo. Takovýmhle podvodem ho získat nechci.
00:49:42 Ostatně, je to na pováženou. Když se tak hrozně opíjí.
00:49:46 -Prosím tě. Pro jednou. Takový skvělý člověk.
00:49:50 -Skvělý? A co na něm vlastně vidíš? Ostatně, proč si ho nevezmeš ty?
00:49:55 Když se ti tak hrozně líbí.
00:49:58 -Vzala bych si ho od hodiny. Muže s tak vzácnou povahou.
00:50:01 A s tak krásným velkým bytem. Ale on chce jenom tebe.
00:50:05 -Proto takový podvod nemohu dopustit.
00:50:08 Jakmile se vrátí, půjdu k němu. KLAPNUTÍ DVEŘÍ
00:50:15 -Je doma. Slyším jeho kroky.
-Safra, safra.
00:50:18 Ty máš v tom odposlouchávání nějakou praxi. Tatatatá. Tatatatá.
00:50:23 Taky taky?-Jdu k němu.
-Nechoď tam. Bude tě to mrzet.
00:50:27 Za měsíc bys mohla být paní Johánkovou.
00:50:30 -Za těchto podmínek nikdy.
00:50:39 -Prosím tě, Růžo, nechoď tam.
00:50:48 -Právě jsem vás chtěl navštívit. Prosím, posaďte se.
00:50:53 -Ne, děkuju. Přišla jsem vám říct,
00:50:56 že všechno, co vám tu povídala má sestřenice je od A až do Z...
00:50:59 -Prosím, neopakujte tu hroznou věc. Propadl bych se před vámi hanbou.
00:51:05 -Dnešní noci mezi vámi a mnou... Propána. Jak bych vám to jen řekla?
00:51:12 -Vidíte, váš dívčí stud vám brání, abyste opakovala tu hroznou věc.
00:51:16 Ujišťuji vás svou upřímnou lítostí.
00:51:18 -A já vás ujišťuji, že opravdu nemáte čeho litovat.
00:51:21 -Teď jste to řekla krásně.
00:51:23 Vyciťuji z toho, že ani já vám nejsem zcela lhostejný.
00:51:27 A já se vám teď přiznám, že toho taky nelituji, že jsem se opil.
00:51:31 Vždyť jinak bych se byl sotva něčeho podobného odvážil.
00:51:34 Ačkoliv jste se mi vždycky velmi, velmi líbila.
00:51:38 Tak. Teď už je to venku.
00:51:41 Prosím, přichystejte si osobní průkazy,
00:51:44 jakmile je budete mít, půjdeme k ohláškám.
00:51:47 Teď prosím raději odejděte, nemohu za sebe ručit.
00:51:51 -Ej... ja...
-Ne, prosím, nemohu.
00:51:54 Nemohu. Vaše přítomnost, rozumějte, mě vzrušuje.
00:52:00 Děkuji vám za návštěvu a prosím, nezapomeňte na ty doklady.
00:52:04 Na shledanou, slečno Růženko.
-Sbohem, pane docente.
00:52:08 -Nas...
00:52:29 -Tak sbohem, Růženko.
00:52:31 -Kam jdeš?
-Na vandr. Stěhuju se.
00:52:34 -A proč?-No přece tady po tom všem nemohu zůstat.
00:52:38 Kdybych ho měla potkat na schodech, tak abych skočila přes zábradlí.
00:52:42 -Nemusíš nikam skákat. Já mu nic neřekla.-Že ne?
00:52:46 Ježíši, ty jsi zlatá. Jsi to nejhodnější děvče na světě.
00:52:50 Tak to tedy abych si vybalila šaty, aby se mi nepomačkaly, viď?
00:52:54 Tak o čem jste spolu hovořili? Povídej.-O čem jsme hovořili?
00:53:00 Vůbec mě nepustil ke slovu. Ale to jsem mu přece řekla.
00:53:03 Že se nemá za co stydět a že nemá čeho litovat.
00:53:07 -A co on, prosím tě? Co on? No tak mluv už.
00:53:11 -On si však má slova špatně vyložil. A je dokonce rád, že to provedl.
00:53:18 Mám prý si sehnat doklady kvůli ohláškám.-Vidíš? Vidíš?
00:53:22 A pak říkáš, že je budižkničemu.
-A nakonec mě vyhodil.
00:53:28 Že prý za sebe neručí.
00:53:30 -A ty ses dala vyhodit? No to jsou dneska děvčata...
00:53:35 Tak ty jsi vlastně nevěsta. No tak to ti gratuluju.
00:53:38 -No počkej. To ještě nevím. Sbohem. Jdu ke švadleně.
00:53:42 -Nepovídej. Jdeš shánět svatební doklady.
00:53:44 Ale to je maličkost. Je jich jenom 85.
00:53:47 Osvědčení národní spolehlivosti, vysvědčení o státní příslušnosti,
00:53:50 vysvědčení zachovalosti, výtah z kmenového listu z roku 1940,
00:53:54 z roku 1948, poslední školní vysvědčení,
00:53:56 domovský list, doklad o státním občanství.
00:53:58 -Ale jdi, ty blázne. Vždyť pospíchám.
00:54:00 -Oddací listy rodičů, prarodičů, praprarodičů, sourozenců...
00:54:04 -Prosím tě, prosím tě, nezdržuj.
-Vysvědčení chudoby.
00:54:08 Potvrzení o zaplacení daní a zvláštního vodného,
00:54:11 vysvědčení lékařské, vysvědčení dětského lékaře.
00:54:14 Ne starší 10 let!
00:54:16 Biřmovací list, tabačenku, účet za plyn a za elektriku.
00:54:22 Tá dá, ta dá-lalá lalá lá...
00:54:58 Už je to uděláno, už je to... hoto-vo.
00:55:04 Pět vajíček na rendlíček...
00:55:10 trochu mejdla do to... ho.
00:55:31 ZVONEK
00:55:42 -Dobrý den.-Dobrý den. Prosím, račte dále. Přijdu hned.
00:55:55 -Jéj. No maucta.
00:55:59 Račte se posadit... Prosím, milostivá, prosím.
00:56:11 Jéžiš.
00:56:14 -Co jste přinesl dobrého?
00:56:17 -Přišel jsem se podívat, jestli vám neteče voda.-Teče nám.
00:56:20 -Totiž přišel jsem zjistit, jestli vám teče voda, když nemá týct.
00:56:24 O vodu je nouze.
00:56:25 A unikající voda z kohoutů znamená v milionovým městě celou řeku.
00:56:29 -Ale nepovídejte.
-Nojo.
00:56:31 -Tak to snad abyste se na to podíval, ne?-Jo, jo.
00:56:34 -Koupelna, dveře vpravo. Račte.
-Koupelna, první dveře.
00:56:53 -Teplá voda teče ráno a večer.
-Jo tak.
00:57:06 -Teplá voda teče ráno a večer.
-Jo tak.
00:57:12 Tak, kohoutky bychom měli v pořádku.
00:57:15 -Jen jestli jste je nepokazil.-No, teď z nich poteče rovnou šampaňský.
00:57:20 -Á, já mám raději koňak.
00:57:22 -Jej, koňak. To mi mluvíte z duše.
00:57:25 A často, často si dáte?
00:57:27 -No... Při svém povolání se tomu často ani neubráním.
00:57:31 -No, to chápu, to chápu. Tak na shledanou, slečinko. Sbohem.
00:57:34 -Sbohem.
00:57:37 -No, tak co jste vyšetřil, Brhlíku?
00:57:41 -Pane doktore, u ní to vypadalo jako po těžkým náletu.
00:57:44 Všude samý hadry.
00:57:46 Po stole, na židlích, na gauči, po podlaze, na stole střevíce.
00:57:51 No cikánský tábor hadr.
00:57:54 A kromě toho jsem z ní vytáhl,
00:57:56 že při svým povolání náramně holduje koňaku.
00:58:00 -Co?-No co vám mám povídat, pane doktore.
00:58:03 -No nic, nic, nic. To mně úplně stačí. Tak prosím.
00:58:06 A takovouhle ženskou si chce můj nejlepší přítel odvést k oltáři.
00:58:12 -Andělíčku můj strážníčku.
00:58:14 Já na vašem místě bych mu na důkaz věrnýho přátelství
00:58:17 přerazil vobě nohy, aby k tomu voltáři nedošel.
00:58:20 -No, no, no. To jsou špatné vtipy, Brhlíku.
00:58:23 Ale je nutno, abychom ho dostali z klepet té ženštiny.
00:58:27 -To rozhodně, to rozhodně.
-Musíme pro něho opatřit alibi.
00:58:32 To jest, dokázat mu, že v udaný čas spáchal někde jinde něco jiného.
00:58:39 Ale teď co?
00:58:41 -No jo, jo, jo... Neměli bychom se podívat do novin?
00:58:45 -To není špatný nápad.
00:58:49 Přehlédněte je rychle.
00:59:01 -Ve Strašnicích se včera poprali.
-Hm. To nic není.
00:59:06 Musí to páchnout kriminálem, a musí to být daleko na periferii.
00:59:10 Aby na to prasklo alespoň 5 hodin. Vloupání v Libni, to taky nic...
00:59:15 -No jo. To nic není. To vím, no...
00:59:23 Už to mám! V Lahovicích.
00:59:26 To máme jednu a půl hodiny od elektrické dráhy,
00:59:29 a zrovna tolik nazpátek a máme krásně procouranou celou noc.
00:59:33 Tadydle je to, pane doktore.
-Ukažte.
00:59:37 No výborně. Brhlíku, pašák! Ten stoh, ten je za všechny prachy.
00:59:43 No jo. Ale teď jen, jak ho do toho zamotat? Jak jenom?
00:59:46 No tak přemejšlejte, Brhlíku.
00:59:49 -Jo, přemejšlejte.
00:59:53 -Johánek. Zapomněl tady rukavici. No jo. Profesor.
00:59:59 -Rukavice. No co. Co s rukavicí? To...
01:00:02 Rukavice. Stoh a rukavice, jak to jde dohromady?
01:00:12 -No a co když... Ále. Vy také máte nápady, Brhlíku.
01:00:17 -Já mám... nápady. Já jsem to vymyslel s tou rukavicí.
01:00:21 Já tady přemejšlím, až se mně pomalu mozek vaří a...
01:00:27 To je to... Taky trošku toho uznání, že jo.
01:00:32 -Ale...
01:00:35 Tak si něco vymyslete, když jste takový chytrák.
01:00:38 -Jo. Chytrák, chytrák. Já nejsem advokát.
01:00:43 Co bysme...
01:00:45 Počkat! Počkat!
01:00:49 Už to mám.
01:00:52 Corpus delicti.
01:00:53 -Co?
-Corpus delicti. Už k němu letím.
01:00:59 Ten bude kulit voči.
01:01:08 -Zpívám, když mě samota tísní, srdce dokáže písní
01:01:15 vytvořit na zemi ráj.
01:01:20 Zpívám o tom, co všichni víme,
01:01:24 že až se domluvíme,
01:01:27 rozkvete na světě máj.
01:01:30 Souží mě touha věčná, zem je neskutečná
01:01:34 maškaráda.
01:01:36 Jednou se zamilovat, růži podarovat,
01:01:40 někoho koho ráda mám.
01:01:45 Když mě samota tísní, jemu dokázat písní,
01:01:50 že na něho vzpomínám.
01:01:56 To je moje nová písnička pro Olympii.
01:01:58 Ale poprvé ji zazpívám až o tvých zásnubách.
01:02:02 -Ty jsi nenapravitelná. A je doma?
-Odešel krátce po tobě.
01:02:06 -Tak to je asi na klinice... a za chvíli se vrátí.BOUCHNUTÍ
01:02:11 -Už přišel. A teď půjdu k němu.
-Prosím tě, Růžo, nedělej to.
01:02:15 Neber mu iluzi, že byl taky jednou divokým a výbojným mužem.
01:02:18 ZVONEK -Á? Už k němu nemůžeš. Má návštěvu, pan docent.
01:02:23 To ti sám osud dává výstrahu, abys k němu nechodila.
01:02:27 -Umíš ale být protivná.
-Umím, viď? Že ano?-Ano.-Ano.
01:02:33 -Brej den, pane šéf.
01:02:35 -Ještě sice neordinuji, ale vezmu vás. Prosím.
01:02:43 Prosím.
01:02:45 -Já přišel skrzevá tu jejich věc.
-Skrze jakou věc? Kdo račte být?
01:02:51 -Lojza Vrkoč. Ale slyším jenom na Lojzu. Umělec na křídlovku.
01:03:00 -Moc hezký, ale uklidněte se.
01:03:03 -Mám na svědomí jednu věc, pane šéfe. A vono to člověka žere.
01:03:09 -Posaďte se, pane Lojzo.
-Děkuju.
01:03:12 -Potřebujete rady či mravní posily?
-Vobojí, pane šéf.-Svěřte se mi.
01:03:18 -No. Vono je to těžká věc, pane šéfe.-Důvěřujte mi.
01:03:23 -No tak tedy... Já viděl jednoho pána.
01:03:28 -No to není tak závažné. To se může stát každému.
01:03:31 -No jo. Ale já toho pána viděl v Lahovicích, a to dnes v noci.
01:03:35 -Dnes v noci?
01:03:38 -Dnes v noci. A právě při tom.
01:03:42 -V Lahovicích? Tam jsem v životě nebyl.
01:03:47 -Krutibrko, pane šéf, chcete říct, že žádný Lahovice nejsou?
01:03:51 -Nenene. To netvrdím. Prosím, pokračujte, pane Lojzo.
01:03:56 -No tak teda včera večer jsem hrál v jednom vejčepu na Zbraslavi
01:04:00 a po koncertě si to šinu domů pěšky, anžto už nic nejelo.
01:04:05 A když tak přijdu k Lahovicům, tak najednou vidím ze silnice,
01:04:09 že tam hoří stoh.
01:04:11 A před ním poskakuje nějakej mužskej jako indián.
01:04:14 -To byl bezpochyby nějaký pyromaniak. A poznal byste ho?
01:04:18 -Aby ne. Byl jste to vy.
-Já?
01:04:23 Pane na nebesích. A kdy to bylo?
01:04:27 -Tak někdy mezi druhou a třetí. Tadyhle si to přečtěte, pane šéf.
01:04:31 -V Lahovicích u Zbraslavi shořel dnes v noci stoh slámy.
01:04:38 Škoda činí 18 000 korun. Po pachateli se pátrá.
01:04:42 To je omyl. Já jsem byl dnes v noci zaměstnán někde jinde a jinak.
01:04:47 -Tak vy chcete zapírat, pane šéf, co? A co je todle?
01:04:51 -Rukavice.
-No jo, rukavice. Ale jaká rukavice?
01:04:55 -Levá.
01:04:57 -Levá. Kde myslejí, že je ta pravá, pane šéf?
01:05:00 -No promiňte, pane Lojza, jak já bych to mohl vědět?
01:05:02 Tak klid, klid. Svlékněte si kabát, já vám změřím tlak.
01:05:06 -Tak koukají pane šéf, todle je levá rukavice.
01:05:10 A ta pravá jim kouká z kapsy. Tudle jsem sebral u toho stohu.
01:05:15 Aby tam nebylo corpus delicti. Podívaj se. Ten prst je propálenej.
01:05:22 -A jak jste se dověděl, kde bydlím?
-Vždyť jsem vás doved k baráku.
01:05:27 Byl jste nadranej jak zákon káže.
01:05:29 -Panebože, jsem tedy obyčejný žhář. Žhář.
01:05:34 -Ale nevěšte hlavu, pane šéf. Dyk my dva se dohodneme.
01:05:39 -Kolik požadujete?
-No, kouknou se.
01:05:42 Nechci na nich vydělat ani floka. Nejsem žádnej šmelinář, hergot.
01:05:46 Ale utápět červa zlýho svědomí, s tím je velká režie.
01:05:50 Daj mně na to dva tácy, a je to.
-Tácy? Co to je, tácy?
01:05:54 -No jo, s vámi je to těžký, když nerozumíte česky.
01:05:57 Tak teda dva papíry, no.
-Pap... Jaký papíry?
01:06:02 -No tak teda dvě tisícovky, no.
-Tolik u sebe nemám.
01:06:05 -No tak dobrá. Tak já se tady zastavím zejtra ve 3 hodiny.
01:06:09 A kdyby se jim, pane šéf, zdály ty dva papíry moc,
01:06:12 tak se zeptají svýho advokáta, kolik by za ten stoh vyfásli.
01:06:16 Podle mýho, nejmíň dva roky těžkýho.
01:06:21 Zdravíčko, pane šéfe.
01:06:25 -Velmi mě těšilo, pane Lojzo.
-Good bye, pane šéf.
01:06:44 -Ty zvíře.
01:06:49 -Návštěva odešla, teď jdu k němu já.
01:07:03 -Vidíš? Osud ti zase dává výstrahu, aby sis nekazila štěstí.
01:07:08 -Máš řečí...
-Mám, že jo?
01:07:33 -Byl tak poplašený... Asi ho potkala nějaká nehoda.
01:07:37 -A ty se divíš? Muži jsou před svatbou víc rozčilení nežli ženy.
01:07:41 -Ty tomu rozumíš.
-No to bych taky prosila, ne?
01:07:54 -Zastavte, prosím.
01:08:17 -Tak co? Uvěřil všemu, co jste mu nakukal?
01:08:20 -Jako slovu Božímu. Však jsem mu to taky zahrál.
01:08:23 Vždyť jsem starý ochotník. Myslím, že sem přilítne co nevidět.
01:08:28 Raději zmizím.
01:08:37 -Dostanu 37 kaček, prosím.
01:08:40 -Tady máte 100, dostanu 50 nazpět.
-Prosím, prosím.
01:08:43 -Aktovku jsem tam zapomněl.
-Aktovku jste neměl, pane továrníku.
01:08:46 -Neměl?-Ne.
-A že mi tak ta aktovka...
01:08:49 -Ne, tu jsem prosím....
01:08:57 ZVONEK
01:09:05 -Je přítomen, pane docente.
-Děkuji.
01:09:08 -Vítám tě. Jsem právě na odchodu. Máš něco důležitého?
01:09:11 -Jindro, je to smrtelně vážné. Musíš mi poradit.
01:09:15 -No tak co je?
01:09:16 -Představ si to. Dnes v noci jsem zapálil v Lahovicích stoh slámy.
01:09:23 Jsem žhář.
-Ty?-Já. Čti.
01:09:29 Vzešlou škodu přirozeně nahradím.
01:09:32 Vyzvednu své úspory, ale 8 táců si musím ještě vypůjčit.
01:09:36 No tácy, to jsou tisícovky, víš?
-Nemusíš si nic vypůjčovat.
01:09:39 Poukázal jsem na tvůj účet do banky 11 000.
01:09:42 A jak víš, že jsi ten stoh zapálil právě ty?
01:09:45 -Řekl mi to očitý svědek mého zločinu. Jakýsi pan Lojza.
01:09:48 Poctivý český muzikant. Přinesl mi doklad.
01:09:50 Mou vlastní rukavici, kterou jsem tam ztratil.
01:09:53 -Že tě zas někdo vydírá?
-Vydírá?
01:09:55 Ten chlapík na mne udělal ten nejlepší dojem.
01:09:57 Má takové dobré bezelstné oči.
-Myslím, že to bude nějaký darebák.
01:10:03 -Naopak. To on mi řekl, abych se poradil se svým advokátem.
01:10:06 -To ti řekl? No, ovšem, potom je to určitě poctivý člověk.
01:10:10 -Zítra ve tři si ke mně přijde pro dva tisíce.
01:10:13 Aby prý utopil červa. Víš? Není to mnoho?-Jakého červa?
01:10:17 -Červa zlého svědomí. Je prý s tím velká režie.
01:10:20 -Dva tisíce? No na červa to není tak moc.
01:10:24 -Jindro, trnu hrůzou, co asi vyjde najevo, až se najde můj střevíc.
01:10:28 -Prosím tě. Copak ti násilí a žhářství nestačí?
01:10:31 -Ale stačí nestačí.-Tak dost. Mezi těmi zločiny je časová kolize.
01:10:37 -Prosím, to násilí je mimo pochyby. Slečna Vojtíšková je důvěryhodná.
01:10:43 -To hned uvidíme. To hned uvidíme. Já zase věřím ve žhářství.
01:10:47 Řádným svědkem a rukavicí doložené. Prosím, posaď se.
01:10:49 -Jsem rozčilen, nesednu.
-Prosím, sedni si!
01:10:52 -Nebuď na mě...-Sedni si, nebo budeš sedět doopravdy.
01:10:55 Sedni si.
-Žádné násilí.
01:10:57 -Obžalovaný, použil jste při své cestě do Lahovic tramvaje?
01:11:01 -A... p... Prosím tě, copak to vím?
01:11:05 -Připusťme, že ano.
01:11:07 Z konečné stanice do Lahovic je to dobré půldruhé hodiny.
01:11:11 Zpátky jste šel pěšky, nebo jste jel elektrikou?
01:11:14 -Ten muzikant mi říkal, že jsme šli pěšky až před barák kde bydlím.
01:11:20 -Dobrá, tak to tedy spočítáme.
01:11:23 Do Lahovic a zpět jste, obžalovaný, spotřeboval nejméně 5 hodin.
01:11:26 Ergo na nějaké násilí vám prosím nezbyla ani vteřinka času.
01:11:29 A kromě toho mám o té dámě prabídné informace.
01:11:32 V jejím bytě to vypadá jako v cikánském táboře, ano prosím.
01:11:36 A ona navštěvuje dokonce noční podniky a opíjí se.
01:11:39 -To není pravda. Nepoznal jsem ženy ušlechtilejší.
01:11:42 Její hluboký pohled... vždycky... Co ti to povídám.
01:11:48 A vůbec, já už musím domů. Jindro, mám k tobě prosbu.
01:11:51 Přijď zítra ke mně ve 3 hodiny, pan Lojza tam bude také.
01:11:54 -Prosím, já přijdu, ovšem když také pozveš tu dámu. Prosím.
01:11:58 -No prosím, tu dámu pozvu a přijde. Na shledanou.-Na shledanou.
01:12:07 -Holka, to jsem se ti nalítala.
-A co chystáš k večeři?
01:12:12 -Karbenátky.
-Jé, to je príma.
01:12:14 -Zeleninové. Máš je ráda?
-E... hrozně.
01:12:18 -Máš. Tak dostaneš dvojitou porci. ZVONEK
01:12:26 BEZ HLASU
01:12:34 -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:12:37 -Chtěl bych vás...
01:12:40 Směl bych prosit o krátkou rozmluvu?
-Já jsem vás taky chtěla navštívit.
01:12:44 Prosím, pojďte dál, pane docente.
-Děkuji.
01:12:52 Máte to tu přívětivé. Cikánský tábor? Ani tuchy.
01:12:57 To jsou lidi. Máte to tu velmi přívětivé.
01:13:02 -Prosím, posaďte se.
-Jste velmi laskavá.
01:13:07 -Čemu mám děkovat za vaši návštěvu?
01:13:13 -Přišel jsem k vám ve věci pro mne velmi trapné, slečno Růženko.
01:13:19 Promiňte mi to důvěrné oslovení.
-Prosím, pane... Jakube.
01:13:23 -Jak krásně jste to řekla.
01:13:26 Pane Jakube. O to je těžší má situace.
01:13:31 -A stalo se něco?
01:13:34 -Nevím opravdu, jak bych začal.
-No, jen se prosím neostýchejte.
01:13:40 -Nabídl jsem vám ruku, není-liž pravda, slečno Růženko.
01:13:43 -Ano, pane Jakube.
-Jsou vám známy zákony dědičnosti?
01:13:50 -Slyšela jsem o tom něco.
-Pak tedy jistě víte o tom,
01:13:53 že děti zločinného otce mají rovněž zločinecké sklony.
01:13:59 Z toho důvodu si vás nemohu vzít, drahá slečno Růženko.
01:14:03 -A kdo vám to zakazuje?
01:14:05 Ujišťuji vás znovu, že na mně jste se žádného zločinu nedopustil.
01:14:09 -Jenomže, drahá slečno Růženko, těch mých zločinů je víc.
01:14:14 Kdyby naše děti zdědily moje zločinné sklony,
01:14:18 jak často bychom spolu sedávali doma, jako například teď tu sedíme,
01:14:23 a čekali na jejich návrat z kriminálu.
01:14:27 -Nevěřím ve vaše zločiny. Muž tak ušlechtilý jako vy...
01:14:31 -To, co na mně vidíte, je jen zevní kulturní slupka.
01:14:36 Uvnitř jsem přeplněn dravčími pudy člověka...
01:14:41 diluviálního.
01:14:44 Chcete-li se přesvědčit o pravdivosti mých slov,
01:14:48 navštivte mě zítra ve 3 hodiny, abyste z úst očitého svědka
01:14:52 vyslechla vylíčení mého posledního zločinu.
01:14:56 Přijdete?
-Já... já ještě nevím.
01:15:00 -Snažně vás o to prosím.
01:15:03 Je to důležité. Velmi důležité, slečno Růženko.
01:15:07 Věřím, že určitě přijdete. Na shledanou.
01:15:10 -Na shledanou, pane docente.
01:15:19 -Věříš, Růžo, že bych se ho teď bála?
01:15:21 Mluví jen o samých zločinech. Neber si ho.
01:15:24 Já raději... ten pokojíček oželím.
-To máš na svědomí ty.
01:15:30 Naočkovalas mu zločin, a on se teď z toho pomátl.
01:15:33 -A půjdeš k němu zítra ve tři?
01:15:47 ZVONEK
01:15:53 -Nazdar, Jindro.
01:15:54 -Nazdar, Jakube.
01:15:57 Tak co, už jsou tady?
-Pojď dál. Přijdou hned.
01:16:00 Tady je těch 18 000 a ihned je pošli hospodářskému družstvu v Lahovicích.
01:16:05 -No, to tak nepospíchá. Ale je vyloučeno,
01:16:08 abys byl ve stejný čas na dvou místech.ZVONEK
01:16:16 -Vítám vás, Růženko.
-Dobrý den, pane docente.
01:16:20 -Prosím, pojďte dál.
01:16:23 Dovolíte? Doktor Plevka, slečna Růžena Vojtíšková.
01:16:27 -Těší mě, že vás poznávám.
-Prosím. Pan Lojza přijde hned.
01:16:34 -Smím se vás na něco zeptat, slečno?
-Nesmíš.
01:16:37 Slečna sem přišla jenom proto, aby vyslechla výpověď toho svědka.
01:16:41 -Prosím, jen se tažte, pane doktore.
-Můj přítel, docent Johánek,
01:16:45 se k vám nechoval včera v noci právě vzorně.
01:16:48 -Prosím, neodpovídejte mu. Nic mu do toho není.-Pardon.
01:16:52 Mluvila jsem s panem docentem poprvé v životě včera v rozhlase.
01:16:57 Předevčírem jsem šla spát v 10 hodin.
01:17:00 A spala jsem až do rána. Z toho tedy vyplývá...
01:17:05 -Bylo tomu zcela jinak, slečno Růženko. Přece vím, co vím.
01:17:09 -Jsem potěšen vaší odpovědí, slečno.
01:17:11 Ale tak se mi zdá, že jste mého přítele trošku zarmoutila.
01:17:14 -Prosím tě, ušetři si takové řeči, Jindro, ano?
01:17:17 Což jako dobrý advokát nepoznáš,
01:17:19 že slečna Vojtíšková ve své vrozené ušlechtilosti...ZVONEK
01:17:22 -Pardon.
01:17:25 -No... tak... chm.
01:17:31 -Brej den, pane šéf.
01:17:33 -Vy jste ten svědek?-Sím ano.
-Pojďte dál.-Sím ano.
01:17:39 -Tak to je svědek tvého zločinu?
-Ano, Jindro, to je on.
01:17:43 Pánové, posaďte se.
01:17:47 -Tak prosím. Vypravujte nám, jak se věci sběhly.
01:17:51 -A to prosím... tady před tou slečinkou?
01:17:54 -Ano, ano. Tu jsem pozval, aby vyslechla vaše svědectví.
01:17:57 -Chm-hm, mně je to jedno. Moje vostuda to nebude, že jo.
01:18:00 -No tak začněte.
-No tak teda...
01:18:03 Když jsem si to včera v noci šinul po koncertě ze Zbraslavi
01:18:07 k matičce Praze, tak jsem viděl, jak tam hoří stoh slámy.
01:18:13 Běžím tam a vidím,
01:18:15 jak před tím vohněm vesele poskakoval tadyhle vašnosta,
01:18:19 pan šéf, pan docent.
01:18:22 Vopodál ležela na zemi rukavice.
01:18:24 Čapnul jsem ji, pak jsem popadnul pana šéfa za ruku
01:18:27 a utíkal s ním na silnici, a po ní trádá ku Praze.
01:18:30 Tam jsme dorazili až za svítání.
01:18:33 -Jste tedy přesvědčen, že pan docent Johánek ten stoh zapálil.
01:18:36 -No aby ne. Držel v ruce krabičku sirek.-Počkat, pane Lojzo.
01:18:40 O zápalkách jste mi nic neřekl. A já zápalky nikdy u sebe nenosím.
01:18:44 -Třeba sis je vypůjčil v kavárně.
01:18:46 -No, dyk...-To by... bb... já... No konečně, no, to by bylo možné.
01:18:51 Ostatně jsem zápalky musel mít, když jsem ten stoh zapálil.
01:18:56 -Vzpomínáš si tedy, že jsi ten stoh zapálil?
01:18:58 -No totiž... Já se nepamatuji vůbec na nic.
01:19:03 Ostatně, když to pan Lojza tady tak živě popisuje, musím tomu věřit.
01:19:08 -Pane doktore, prohlašuji... Včerejší noc.
01:19:11 Od půlnoci do svítání jsem strávila ve společnosti pana docenta.
01:19:14 -Ale to přece není možný, když byl v Lahovicích.
01:19:17 -Kdo mu otvíral dům? Vy?-Ano.
-On vás potom zatáhl do svého bytu?
01:19:22 -Ale jak se to vyjadřuješ. Zatáhl.
-Ne. Šla jsem k němu dobrovolně.
01:19:26 -Vy jste šla dobrovolně?
-Tak mlč, prosím tě.
01:19:29 Tedy vy jste se ho ujala.
-Bylo mi ho líto.-Ujala...
01:19:33 -Ale pan docent sám tvrdí, že se k vám choval protizákonně.
01:19:37 -To není pravda.
01:19:40 -Přece jako zkušený advokát jistě dobře víš,
01:19:42 že stud bývá největší zábranou upřímného doznání.
01:19:45 Mně slečna Růženka jistě řekne plnou pravdu. Prosím.
01:19:50 Kdybych mohl... víš, no... co ti...
01:20:04 A teď mi, slečno Růženko, nic nezamlčujte. A nešetřete mě.
01:20:08 Vstoupil jsem s vámi do této místnosti?
01:20:11 -Ano, pane docente.
01:20:13 -A co bylo potom?
01:20:15 -Odestlala jsem vám lůžko.
01:20:19 -A já... já... já...
01:20:24 Jak jsem se k vám choval?
01:20:28 -Pane doktore, to není vůbec ta ženská, co jsem s ní mluvil.
01:20:34 -A jéje. To jste zase něco zvoral.
01:20:36 Teď ho máme zamotaného v zločinech, a já ho z nich nedostanu.
01:20:40 -Tak myslím, že jsme tady úplně zbytečně.
01:20:43 Dejte mu tu rukavici a já jdu radši do kanceláře.
01:20:47 -A to jsem se vás po celou tu dobu ani nedotkl?
01:20:51 -Jednu chvíli jste mě vzal za ruce.
-Za ruce.
01:20:56 Dovolíte laskavě?
01:21:01 Asi takhle, ne?
-Ano.
01:21:03 -A potom?
-Potom?
01:21:06 Potom jste mě uchopil za lokty a přitiskl mě k sobě.
01:21:11 -Za lokte... Dovolíte laskavě? Asi takto, ne?
01:21:18 -Ano.-A potom jsem vás škrtil, že?
-Ano. Ale jenom zcela zlehounka.
01:21:24 -Dovolíte? Zcela zlehounka.
01:21:28 Asi takto, že?-Ano. A potom... potom jste mě líbal.
01:21:34 -Líb... Dovolte...
01:21:38 -Snad... abych... odešla.
01:21:42 -Nenenene. Ano ano.
01:21:44 Ne, ne.
01:21:54 Kde je pan Lojza?
-Odešel.
01:21:57 Nechce prý s tím mít nic společného. Corpus delicti tady zanechal.
01:22:01 Proč ta slečna tak utíkala?
-Do toho ti vůbec nic není.
01:22:06 Ale nikdo na světě už mi nenamluví, že tady ten zločin jsem nespáchal.
01:22:10 Já se ti musel takhle držet, aby nedošlo k opakování zločinu.
01:22:14 -No, však už bylo na čase, aby ses jednou vzmužil.
01:22:17 -No dovol, Jindro? No prosím?
-Tak na shledanou.
01:22:20 -Ne, Jindříšku. Podívej se. Řekni. Bylo by tohle děvče schopno lži?
01:22:25 -No, myslím, že ne. Mé informace o ní byly zkreslené.
01:22:28 Je to inteligentní a velmi hezké děvče.-Hezké, viď?
01:22:31 No jak ti říkám, Jindříšku. Takhle jsem se musel držet, abych...
01:22:35 -S tím se teda nechlub. Nazdar.
-No ne, počkej, Jindříšku.
01:22:39 Já ti to neřekl celý.
01:22:46 -Tak mi už konečně řekni, co se tam vlastně dělo,
01:22:49 že jsi taková vyplašená. Hm?
-Bylo to hrozné. Hrozné.
01:22:55 Ale krásné.-Ale co? Co, prosím tě? Tak mluv už.
01:22:59 -Představ si, že mě najednou začal objímat.
01:23:02 -Che!-A líbat. Ale jak! Najednou se mi začla točit hlava.
01:23:07 No představ si, že jsem musela utýct.
01:23:11 -Bóže, ona uteče. No to bolí. Jdi mi, prosím tě.
01:23:16 -A proč?
-Proč.
01:23:42 -Dobrý den, pane docente.
-Dobrý den.
01:23:44 -Studující medicíny Divíšek, prosím.
-Znám vás. Bydlíte v tomto domě.
01:23:48 Copak si přejete?
-Frekventuji prosím vaše přednášky.
01:23:51 -A ták. Tak pojďte dál, prosím.
01:23:55 Je vám snad něco z mých přednášek, řekl bych, nejasné?
01:23:59 -Nic takového, pane docente. Přinesl jsem váš střevíc, prosím.
01:24:03 -Ale bože můj, střevíc. Ale to je dobře.
01:24:06 Kdepak jste jej našel?
-Pod mou postelí, prosím.
01:24:09 -Pod vaší postelí. Bože. Ale to je dobré.
01:24:15 -Vy jste mě totiž včera v noci poctil svou vzácnou návštěvou.
01:24:19 -Včera v noci? Kdy to bylo?
-Od půlnoci do svítání, prosím.
01:24:26 -Varuji vás. Už toho mám dost. Já vás dám sebrat.
01:24:33 -Přišel jsem snad nevhod? Neměl bych raději odejít?
01:24:37 -Ne. Mějte chvilku strpení. Policie tu bude hned.
01:24:41 -Po... po... policie? Och, já jsem nic neproved, prosím.
01:24:45 -Ne. Nedám vás zavřít. Je mi vás líto, zbloudilý mladíku.
01:24:51 Vidím ve vaší tváři kromě stop neřesti i jiskřičku inteligence.
01:24:56 Jste patrně oběť poválečných mravů. Přijít lehko k penězům, prohýřit je.
01:25:01 Jak jste přišel k mé botě?
-Ráčil jste ji u mne zout, prosím.
01:25:04 -Zout... Tak prosím. Prosím. Pěkně od začátku.-Ano prosím.
01:25:08 Včera po půlnoci, když jsem se vracel ze studentské schůze,
01:25:11 na rohu naší ulice jsem zastihl pana docenta, an hovoří.-S kým?
01:25:16 -S nikým. Ráčil jste hovořit sám se sebou.
01:25:19 Nemínil jsem se vměšovat do rozhovoru,
01:25:21 jen jsem pozdravil a šel jsem dále. Tu mě pan docent zavolal zpět.
01:25:26 A za rozhovoru jsme došli k domu. Dovolil jsem si otevřít dům.
01:25:30 Pan docent se právě velmi energicky ohražoval proti naukám exesti...
01:25:34 existe... fíít.
-Proč hvízdáte?
01:25:37 -To já vždycky, když mám trému. Existencionalistů. Už jsem to řekl.
01:25:42 A pak už ani nevím jak se to stalo, když jsme se octli u mne.
01:25:46 -A co jsem dělal?
-Pokračoval jste v polemice.
01:25:50 -A jak dlouho jsem se u vás zdržel?
-Až do kuropění.
01:25:53 -Do kdy? Do kuropění?
-Ano, pane docente.
01:25:56 Ptáci už zpívali, tu náhle jste se začal zouvat, řekl jste mi:
01:26:00 "Jsem unaven, příteli, jděte, ulehnu."
01:26:03 Tu jsem si vás dovolil upozornit, že račte bydlet o 4 poschodí níže.
01:26:06 Vy jste řekl: "To nevadí". A odešel jste. No.
01:26:09 Ten střevíc jsem před chvilkou našel pod svou postelí.
01:26:12 -Tak to vy jste mi tedy otevřel dům?
-Ano prosím.
01:26:15 -A já jsem u vás prodlel celou tu dobu?-Ano prosím.
01:26:19 -To je... děsné.
01:26:24 To ovšem mění celou situaci.
01:26:27 Pane kolego...
-Ano prosím. Totiž Divíšek.
01:26:30 -Pane kolego, odpusťte prosím, že se vám nemohu déle věnovat.
01:26:34 Musím vyřídit několik naléhavých věcí. Prominete laskavě.
01:26:45 -Och.
01:26:48 -Ty peníze tomu družstvu neposílej.
01:26:51 A jestli tě navštíví ten svědek, dej ho zavřít. Je to vyděrač.
01:26:55 Žádný stoh jsem nezapálil, a žádného násilí jsem se nedopustil.
01:26:59 Jsi chytrý advokát, ale tentokrát jsi pořádně nalítl.
01:27:05 -Co? Já že nalítl? No dovol!
01:27:09 Běhal jsem snad já k tobě a říkal, že já jsem násilník a žhář?
01:27:14 No to je vedlejší. Co uděláš s tou roztomilou slečnou?
01:27:20 -S tou? S tou se ihned vypořádám.
-Ááá! Hm. Tak poslyš.
01:27:26 Jsi báječný doktor. Zázračný psychiatr.
01:27:30 Ale ve věcech milostných jsi... no prostě ty jsi takový... Ach...
01:27:36 Už jsem ti mockrát naznačil, co jsi. Tak nazdar.
01:27:41 -Jak to, že mi naznačil, co jsem? Vyjadřuje se vždycky tak nejasně.
01:27:52 Jdete ke mně, pane kolego?
-Ano. Já bych totiž rád...
01:27:56 -Bohužel, nemám právě čas.
01:27:59 -Ale já tady prosím... s tou botou, že ano.
01:28:06 -Dobrý den.
01:28:08 -Ach.
01:28:10 -Smím vás prosit, slečno Růženko, abyste mě navštívila?
01:28:15 -Je to opravdu velmi těžké.
-Pardon, pane docente.-Prosím.
01:28:21 -Jdi, Růženko. Jdi. A buď statečná. A neutíkej zase.
01:28:26 Děkuji vám, pane docente. Prosím.
01:28:29 -Děkuji. Prosím.
01:28:39 -Prosím, já bych totiž, kdybyste...
-Vidíte, že nemám kdy.-Vidím.
01:28:45 -Prosím.
01:28:49 -Já bych do toho...
01:28:53 -Porád...
01:28:56 -O jejej. Já tu botu neudám a neudám.
01:29:01 -Jste zkažené děvče, Růženko. Skrz na skrz prolhaná.
01:29:04 -To není pravda.-Je to pravda. Vy jste mi neotvírala dům.
01:29:08 Nebyla jste tu se mnou až do rána. Vy jste si to vymyslela.
01:29:11 To bylo od vás ošklivé, Růženko. Proč jste to udělala?
01:29:14 -Je to tak těžké tohle pochopit? Nevěřila jsem, že byste byl žhářem.
01:29:19 Abych zabránila vydírání, odhodlala jsem se k té lži.
01:29:22 -Ale potom jste dala v sázku svoji dobrou pověst.
01:29:28 Růženko... vy mě snad...
01:29:31 -To jste objevil teprve teď? Jakube...
01:30:24 -Tak je přece pár pohromadě.
01:30:38 -Zpívám když mě samota tísní,
01:30:42 srdce dokáže písní
01:30:45 vytvořit na zemi ráj.
01:30:50 Zpívám o tom, co všichni víme,
01:30:54 že když se domluvíme,
01:30:57 rozkvete na světě máj.
01:31:01 Souží mě touha věčná, sen je neskutečná maškaráda.
01:31:06 Stačí se zamilovat, růží podarovat,
01:31:10 někoho, koho ráda mám.
01:31:15 Když mě samota tísní jemu dokázat písní
01:31:21 že na něho vzpomínám.
01:31:25 Skryté titulky: Raimund Koplík Česká televize 2010
Úspěšný psychiatr dr. Jakub Johánek (Jan Pivec) byl před měsícem jmenován docentem. Svému nejlepšímu příteli, právníku Plevkovi (Jan Gruss) to však neřekl, aby ho kamarád nevytáhl na flám. Docent Johánek je totiž mimořádně plachý a až úzkostlivě zdvořilý. Mladou sousedku Růženu Vojtíškovou (Dagmar Frýbortová), která se mu líbí, se na chodbě ani neodváží oslovit. Jednou ho však Plevka přece jen na oslavu jmenování zatáhne. A protože Johánek je kromě jiného též zapřisáhlý abstinent, stačí mu pár sklenek koňaku, aby si ráno vůbec nepamatoval, co dělal. Růženina sestřenice Kateřina (Pavla Vrbenská) toho využije a oznámí Johánkovi, že v noci Růženu svedl. Kdyby si totiž Johánek musel sestřenici vzít za ženu, tak by Kateřině zůstal její pěkný byt. A Johánek historce o svém „zvířecím“ chování skutečně uvěří…
Konverzační komedie režiséra Vladimíra Slavínského vznikla na motivy divadelní hry Olgy Scheinpflugové Okénko. Je to již druhá filmová verze této předlohy. O patnáct let dříve ji Slavínský převedl na plátno s Hugem Haasem, kterého v poválečné verzi vystřídal Jan Pivec.
