Claudio Abbado diriguje Prokofjeva a Mahlera
Italský dirigent Claudio Abbado, který byl synem houslisty a hudebního pedagoga Michelangela Abbada, se narodil v Miláně 26. června1933. Studoval klavír na milánské konzervatoři a dirigování u Hanse Swarovského na Vídeňské akademii hudby.
V roce 1958 vyhrál Koussevitského dirigentskou soutěž, po které s úspěchem účinkoval na koncertech a v operních domech po rodné Itálii. Poté co získal Mitropoulosovu cenu, která mu umožnila půlroční stáž u Newyorské filharmonie, se rychle stal uznávaným orchestrálním a operním dirigentem. V polovině šedesátých let minulého století se již objevil na Salcburském festivalu, kde řídil světovou premiéru jevištního díla Giacoma Manzoniho Atomtod (Atomová smrt). V té době také debutoval v Británii u Hallé Orchestra v Manchesteru a představil se rovněž v Covent Garden za dirigentským pultem Verdiho opery Don Carlos.
Od r. 1969 se Abbado stal rezidenčním dirigentem, později též uměleckým ředitelem milánské Scaly, kde pozdvihl interpretační úroveň a rozšířil repertoár o moderní díla. Uvedl zde Bergova Vojcka v kombinaci se stejnojmennou Büchnerovou činohrou, Verdiho Simona Boccanegru, Aidu, Maškarní ples. Jeho orchestrální koncerty ve Scale zahrnuly symfonická díla Mahlerova, Brucknerova, Schönbergova, Nonova, Beriova, Stockhausenova, Ligetiho a Pendereckého. Stal se hlavním dirigentem Vídeňských filharmoniků, jako šéf pravidelně řídil Londýnský symfonický orchestr.
V letech 1989–2002 byl šéfdirigentem Berlínských filharmoniků. Po odchodu z Berlína, motivovaném vážnými zdravotními potížemi, působil ve švýcarském Lucernu, kde založil festivalový orchestr složený převážně ze sólistů. V jeho čele stál až do svého skonu v lednu 2014. Tři roky předtím byl v anketě hudebního časopisu Classic Voice označen za nejvýznamnějšího žijícího dirigenta světa, a to mezi stovkou navržených osobností.
Prokofjevův třetí klavírní koncert byl dokončen při skladatelově exilu ve Spojených státech amerických, i když druhá věta Téma s variacemi vznikla ještě v Rusku před první světovou válkou. Při prosincové světové premiéře 1921 s Chicagským symfonický orchestrem hrál autor sám klavírní part, za dirigentský pult vystoupil Frederick Stock. Dílo nezískalo hned popularitu, ke slávě ho dovedlo až pařížské provedení se Sergejem Koussevitským o rok později.
