Karajan diriguje Straussovy symfonické básně
Dirigent Herbert von Karajan (1908–1989) byl původem Rakušan. Narodil se v Salcburku, kde vystudoval gymnázium a hudebně se vzdělával na Mozarteu, na Vídeňské univerzitě pak studoval hudební vědu. Karajanův otec byl chirurg v Salcburku a při nedělním odpočinku si Karajanovi doma vždycky hrávali komorní hudbu. A každé léto, když probíhal Salcburský operní festival, nosil Herbert, mladý student konzervatoře, slovutným dirigentům kávu. Sedával na zkouškách a jako houba nasával všechno, co slyšel. Učňovská léta si pak už odbyl v Německu a ve svých sedmadvaceti letech se stal generálním hudebním ředitelem v Cáchách. Později byl současně šéfem Vídeňských i Berlínských filharmoniků, doživotním uměleckým ředitelem Vídeňské společnosti přátel hudby (Wiener Gesellschaft der Musikfreunde), uměleckým vedoucím salcburského festivalu a jako vůbec první umělec jiné, než italské národnosti zastával řadu let i funkci uměleckého ředitele milánské Scaly.
Symfonická báseň Richarda Strausse Smrt a vykoupení (Tod und Verklärung) byla dokončena na podzim 1889. Tehdy bylo jejímu tvůrci 25 let. Zpodobňuje umělcův skon ve čtyřech obrazech. Umírajícímu muži se vybavují vzpomínky na jeho život, nevinné dětství, spory a boje v dospělosti, dosažení jeho kariérních cílů a konečné vykoupení. Není bez zajímavosti, že skladatel před svou smrtí prohlásil tuto skladbu za kompozičně dokonalou, přesně zrcadlící jeho pocity. Straussovy Metamorfózy z roku 1945 reagují na vybombardování Vídeňské opery a vyjadřují skladatelův smutek nad troskami poraženého Německa. Příznačná je citace prvních taktů smutečního pochodu z Beethovenovy třetí symfonie Es dur s podtitulem Eroica. Obě symfonické skladby vnitřně spolu souvisí. Není bez zajímavosti, že se Herbert von Karajan a Richard Strauss dobře znali a měli k sobě vzájemný respekt. Karajanovo provedení opery Elektra považoval Strauss za nejlepší možnou interpretaci své hudebně dramatické kompozice. Karajan dirigoval téměř celé orchestrální dílo Richarda Strausse.
