Otec, matka a Michael

Život ve čtvrtek zesnulého evangelického kazatele Alfréda Kocába v sobě odrážel stěžejní zlomy minulého století. Narodil se české matce ve Vídni a dospívání prožil v Rakousku v zázemí katolické rodiny. Po anšlusu odmítl narukovat do říšské armády a byl nuceně nasazen v pobočce koncentračního tábora Mauthausen. Kvůli očitým svědectvím utrpení skutečných vězňů se rozešel s katolickou církví, která dle něj nesplnila hlavní úkoly ve společnosti a nestala se otevřenou opozicí. Stal se ateistou a po válce se na výzvu Edvarda Beneše usadil v Čechách a začal studovat na Filosofické fakultě UK, později přešel na Vysokou školu politickou a sociální. Ambice vydat se po politické dráze však vyprchaly během Února 1948. Opuštění Československa si rozmyslel, jelikož v té době začal opět směřovat k víře a ztotožnil se s Českobratrskou církví evangelickou, i když neváhal kritizovat její instituce. Vystudoval teologii na Husově bohoslovecké fakultě, kvůli odmítnutí spolupráce se Státní bezpečností však byl nuceně přemisťován a ocital se pod státním dozorem. V 60. letech se stal jedním z iniciátorů duchovního hnutí Nová orientace a za její aktivity mu byla po srpnové okupaci znemožněna duchovní činnost. Deset let strávil v kotelně, v té době se stal jedním z prvních signatářů Charty 77 a zakládajícím členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Ke svému povolání se mohl vrátit v červenci 1989 a z farské služby odešel v roce 1996. Následujícího roku převzal z rukou prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy.

Jako vzpomínku na výjimečného muže uvádíme rodinný portrét, v němž vystupuje jeho syn Michael Kocáb, v době vzniku dokumentu výrazná politická osobnost rodící se demokracie, a manželka Darja – psycholožka a psychoterapeutka, která v období minulého režimu prosazovala nové a nezvyklé terapeutické metody a úspěšně nacházela cestu k nejtěžším pacientům.