Manželé Chýlovi zažili na vlastní kůži násilnou kolektivizaci zemědělství, která se tragicky podepsala na jejich osudech (1990). Scénář a režie J. Fairaizl
00:00:01 Zvu vás teď k Mlýnu na konci cesty.
00:00:07 Nepochybně jsou pozoruhodnější místa, než je údolí říčky Kocáby.
00:00:14 Známe nesrovnatelně dramatičtější lidské osudy než těch lidí z mlýna.
00:00:23 Právě ta všednost mě zaujala.
00:00:29 Ta nedůležitost lidských osudů,
00:00:34 v nichž nezněly kroky z vězeňských chodeb
00:00:40 a povely popravčích čet.
00:00:44 Zazdálo se mi totiž, že přece jen ty povely zněly.
00:00:50 Dokonce v podobě nejzrůdnější,
00:00:54 protože výkon rozsudku byl rozložen na dlouhá desetiletí.
00:01:00 Přemýšlejme o tom nikoliv pro nostalgii vzpomínek.
00:01:04 Přemýšlejme ve vlastním zájmu.
00:01:08 Poměřme své dnešní sny s těmi odeznělými sny.
00:01:13 Byly stejné, byly jich miliony a zplaněly.
00:01:19 Zkusme do hloubky popřemýšlet i o důvodech.
00:01:25 A poměřme při tom i svou vlastní pevnost,
00:01:29 opravdovost svých postojů, poctivost, ochotu k obětem.
00:01:36 Poměřme své skutečné činy v minulosti i teď.
00:01:42 Žádný člověk nebyl a není bezejmenný.
00:01:46 V každém lidském osudu je skryto poznání,
00:01:49 které se nakonec týká všech.
00:01:53 Právě tohle poznání zkusme objevit u toho Mlýna na konci cesty.
00:02:11 KOMENTÁŘ: Vzduch je zde průzračný a dohlédnout lze až k obzoru.
00:02:17 Pole a lesy... jakápak nevšednost!
00:02:22 Při zběžném pohledu do krajiny ani náznak přítomnosti lidí.
00:02:35 A přece jsou zde, tam v údolí, jakoby docela zapomenutí.
00:02:44 Až se vnucuje otázka:
00:02:47 Jak se vlastně stávají lidé zapomenutými. A proč?
00:03:59 Opět je léto. 82. zdejší léto Františka Chýly.
00:04:14 Ta stejná skála.
00:04:24 Ten stejný pahýl padlé olše.
00:04:37 To stejné čekání.
00:04:48 A otcova tabulka ve štítu už sotva čitelná.
00:04:53 Stejná přes půl století.
00:05:00 To už se musí udržovat tradice.
00:05:08 -A kdy zemřeli vaši rodiče?
-Asi kolem 50. roku.
00:05:17 Nevěděli jsme, jak to v mlýně dělat.
00:05:22 Když není výuční list, nedostanete povolení.
00:05:27 -Vy jste se vyučil?
-Ano.
00:05:30 Teď bychom to hůře snášeli.
00:05:35 Když jsme byli mladí, tak jsme si zvykli.
00:05:43 Nejlepší to bylo za císaře Františka Josefa I.
00:05:53 Ten to udržel dlouho bez války.
00:05:59 Když byl starší, pustil to z ruky, a už se to sralo.
00:06:06 Já se moc do politiky nepletu.
00:07:01 KOMENTÁŘ: I odeznělé hlasy na opuštěném dvoře vracejí otázku:
00:07:07 Proč? Rázem je ticho, odpověď žádná.
00:07:19 Nebýt komunistů, všechno to tady mohlo být zařízené.
00:07:26 Co by si zasloužili!
00:07:30 Všechno sebrali, ale nedali nic.
00:07:35 Ten jeden to koupil a o všechno přišel.
00:07:39 Copak tohle se dělá? Tohle se nedělá!
00:08:00 Není to mlýn z pohádek, byť je staročeský.
00:08:05 Ostatně je to bývalý mlýn. Bývalý náhon.
00:08:09 Bývalé mlýnské kolo pod střechou.
00:08:13 Bývalý mlynář Chýla.
00:08:21 A voda, co pořád teče někam dolů.
00:08:26 Mlýn už míjí a nevrátí se.
00:08:35 Snad jen v paměti.
00:08:46 ...než tady začal Hitler vládnout.
00:08:51 Tenkrát jsem mlel v noci.
00:08:57 Tady se honili ve dne v noci.
00:09:04 Hlásili, že už udělali příměří i s Francií.
00:09:13 Tak já jsem to pustil víc, měl jsem do toho chuť.
00:09:18 Ale ono to vlastně teprve začalo.
00:09:22 Ten toho nechal a musel jít na Rusy.
00:09:31 To bylo za války?
00:09:34 To už jsem musel v roce 1942 rozbourat.
00:09:40 -Tu dřevěnou část?
-A takhle jsem to udělal.
00:09:47 Němci to zastavili, že je to staré, tak jsem to musel přestavovat.
00:09:55 Dělal jsem to 2 roky s jedním zedníkem sám.
00:10:00 Všechen písek z potoka vynést nahoru.
00:10:05 Proházet přes prohazovačku, s krávou přivézt na dvůr.
00:10:11 To jsem všechno zažil. 6 let jsem mlel a konec.
00:10:21 -Jak jste dělali ty cihly?
-Nahoru se hnala hadicí voda.
00:10:27 A měli jsme tady cihláře.
00:10:33 -Kolik?
-23 tisíc. To byl těžký život.
00:10:44 KOMENTÁŘ: 23 tisíc vlastnoručních cihel.
00:10:50 A každý pohled v dávnou naději dodnes zpřítomňuje
00:10:56 to úsilí, tu hořkost, že na omítku už nebylo dopřáno.
00:11:03 Výdrže, chuti? Času nebylo dopřáno.
00:11:18 Ta chuť do života byla jen malou chvíli.
00:11:24 -Po válce?
-3 roky.
00:11:29 Jak to dostali do ruky, už to nestálo za nic.
00:11:35 Stěhování národů. Kolik tady vyhnali sedláků!
00:11:42 Pro postrach těm malým, aby tam vstoupili sami.
00:11:48 -Do družstva?
-Ano.
00:11:52 Dostali výměrový základ, a šlo to.
00:12:02 Donutili ho velkými dodávkami, takže toho velkého utloukli.
00:12:11 Když jste chtěl něco koupit, třeba vápno, pořád nic neměli!
00:12:17 Pořád nebylo.
00:12:28 KOMENTÁŘ: Přizpůsobivost. To zvláštní slůvko,
00:12:33 za něž se platí ctí. To zvláštní slůvko s pachutí.
00:12:38 A přece tak oblíbené ve zdejších krajích.
00:12:47 Zná přizpůsobivost i mlynář Chýla?
00:12:53 Zná vzdor.
00:12:59 A čím on vlastně platil ve své opuštěnosti na říčce Kocábě,
00:13:05 když čest mu zůstala?
00:13:12 Platil životem, který ztratil smysl jen zdánlivě.
00:13:20 Neboť podal důkaz o své pravdě.
00:13:29 A po prospěchu se pravda neptá.
00:13:47 Já už tady jsem 50 let.
00:13:51 -Jste spokojení?
-Dneska ne, kdepak.
00:13:56 Vždyť to vidíte...
00:14:00 -Těch padesát let...
-Je vám líto?
00:14:07 Nevím, jak bych to řekl. Co bylo před tím, to mě bavilo.
00:14:16 6 šťastných let z 82 let.
00:14:22 Mnoho či málo?
00:14:26 6 šťastných let za tak dlouhý život.
00:14:43 A plány? Končí tu cesta.
00:14:47 Ale dá se to vnímat i v opačném smyslu, že cesta začíná.
00:14:54 Chtěl vystavět pekárnu, vždyť cihly už uměl.
00:14:59 A potom hospodu, vždyť se tu každému tak líbilo.
00:15:05 Jenže tady cesta skutečně jen končí.
00:15:14 Měli jsme tady sekerníky. Byli tu 3 neděle, než ho udělali.
00:15:22 A takhle to dopadlo.
00:15:24 KOMENTÁŘ: Kvůli novému mlýnskému kolu přišla ta návštěva.
00:15:30 Jednomu bylo 20, druhému asi 40. Bylo to někdy po Novém roce.
00:15:37 Já jsem vařila čaj a on řekl, že mám takový dobrý čaj.
00:15:43 Tak jsem jim dala. Řekl, jestli nedám trochu řepíčku.
00:15:51 Ještě jim dám řepíček, za to, že nám to jdou zaplombovat?
00:15:56 Řekli, že za to nemůžou, že je poslali.
00:16:02 Zaplombovali to a šli pryč.
00:16:07 KOMENTÁŘ: Nikdo za nic nemůže a nemohl. Zase! Už tenkrát.
00:16:21 I na dveře ke kolu dali plombu. A čaj jim tak chutnal.
00:16:27 Byli to obyčejní lidé, kdosi je zkrátka poslal.
00:16:31 Co vlastně dokázali?
00:16:34 Čí výhra vzešla ze zkázy mlýnského kola,
00:16:39 ve šťastné pohodě čerstvě dokončeného sekerníky před 40 lety?
00:17:04 Kdosi poslal kohosi.
00:17:07 A bylo to úplně všední a plomby pevné. I dohled?
00:17:31 Zůstala paměť, toužící rozpoznat důkaz, že to nebyla jen zrůdnost.
00:17:37 A přece byla.
00:17:42 Vzpomenou dnes i milovníci čaje?
00:17:52 S jakými pocity? Aspoň studu?
00:17:58 Ne, ani stud neznají... Zase.
00:18:12 Za Hitlera se muselo dávat seno, maso, brambory, všechno.
00:18:21 Nejdřív se dávalo málo. Pak to stoupalo, pořád víc a víc.
00:18:26 Když vzali mlýn, řekl jsem si, že na těch polích budu dělat sám.
00:18:36 To bych musel chodit brzy ráno uklízet krávy.
00:18:45 Tenkrát se dělalo za málo.
00:18:52 Kdo co neukradl, to neměl. A já jsem byl zvyklý na mlýn.
00:18:58 My jsme skromní. Vajíčka jsou doma, mléko.
00:19:08 Dříve jsem musel nanosit 2000 litrů mléka 2 km do kravína.
00:19:16 Každý den ráno v 6 hodin.
00:19:21 Mlýn mu zavřeli, ale odstupné ne, ani korunu.
00:19:29 Na to nezbývalo.
00:19:33 Říkali o něm, že má v prstech laboratoř.
00:19:37 Vnímal vlhkost zrna naprosto přesně.
00:19:40 Vnímal vlhkost zrna celou bytostí.
00:19:49 Přijížděli za ním zdaleka, přiváželi žito, pšenici i ječmen.
00:19:54 Přiváželi svůj letní pot a chtěli jistotu pro čas zimy.
00:19:59 A 6krát přes válce, mlýnské kolo roztočené ve dne v noci.
00:20:08 Koho by napadlo, že tahle noc bude tak dlouhá?
00:20:24 To máte tak, udělali velké družstvo, spojili to.
00:20:30 Ale 80 jich je v kanceláři. Dříve když nedbal, tak o to přišel.
00:20:37 V tom malém neměl takovou režii.
00:20:49 Vždyť je to mužský, a ženské dřív oraly!
00:20:56 A chlapi chodili do práce.
00:20:58 Dneska akorát kočárek a jet na vandr.
00:21:08 -Na co nejraději vzpomínáte?
-Na masarykovskou svobodu.
00:21:15 A před ním to bylo ještě lepší, za Rakouska.
00:21:19 -A v čem?
-Svoboda podnikání.
00:21:27 -Potřebují naplácat zadek.
-Kdo?
00:21:31 Ti, co jsou rozmazlení.
00:21:39 Ostrůvky mechu na střechách nejsou pro sedláka dobrým svědectvím.
00:21:46 Ani zřícený přístřešek.
00:21:51 Ani zanesený náhon, jímž odplouvala voda, co odevzdala práci.
00:21:58 Komu voda odevzdala práci?
00:22:02 Snad sedlákovi? Ne, tady byl vládcem pan otec.
00:22:09 Mlynář je víc než sedlák.
00:22:13 A stárek, jeho zástupce.
00:22:17 Mládek, chasník po vyučení.
00:22:21 Učedníci aby chodili pro pivo veselým mlečům.
00:22:28 Mlynář je určitě víc než všichni.
00:22:36 Byla to pýcha, sebeúcta?
00:22:40 Zaťatá pokora před otcovým odkazem, jež syn František nesměl povznést?
00:22:48 Proto mlynář Chýla odmítl být sedlákem? Možná.
00:22:56 Ale neodmítl slovy, co bývají zrádná svou jednoznačností.
00:23:02 Své odmítnutí dal najevo kopřivami na střechách.
00:23:11 Nebyl jsem na to zvyklý.
00:23:17 -Takže kvůli svobodě jste nešel?
-Ano.
00:23:24 Mlýn mi vzali, tak co bych se cpal ještě někam jinam?
00:23:31 Mlýn shnil a pro pole to stejně nemá cenu.
00:23:37 Ty stráně by nikdo nedělal. Se stroji to nejde a jinak taky ne.
00:23:44 Tuhle louku mi vzali, tu u lesa taky.
00:23:49 Pak mi ji vrátili, že je mokrá.
00:23:53 Gauneři! A sám tam nešel dělat! To víte, že tu byli.
00:23:59 V roce 1952 to zakázali celostátně.
00:24:04 Vláda dělá zákony.
00:24:11 Sice s donucením, loutková vláda.
00:24:19 Aby se nemlelo, tak to zaplombovali a takhle to dopadlo.
00:24:27 Tak jsem to neudělal, vlezlo do toho jedno s druhým...
00:24:39 Ta úporná snaha navzdory všem sám sebe si vážit.
00:24:46 Nepokořit se, vydržet.
00:24:53 Být připraven, až nadejde čas a sny budou k nahmátnutí.
00:25:01 Že čas se opozdil? Budiž.
00:25:06 V tom bylo riziko a on o něm věděl.
00:25:11 Tedy riskoval a prohrál? Kdo posoudí tohle?
00:25:30 Vždyť to vidíte, to je na hadry. Tak co s ním?
00:25:37 To je jako JZD nebo státní statky, to je zlodějina.
00:25:44 Na co se tolik namáhat, když může dělat méně a uživí se také?
00:25:50 Měli mít také ohled na lidi.
00:25:55 Tak jsme byli vychovaní, že jednou budou staří a my také.
00:26:01 Proti tomu se nedá nic dělat. To je zákon přírody.
00:26:07 -Takže to uchovat dál?
-Ano.
00:26:12 Já nevím, jak dál, mně se nepovedlo předat to někomu dál.
00:26:22 Já bych to už dávno nemusela mít, já už to dala dávno z ruky pryč.
00:26:29 -Myslíte, že bych to držela?
-A co vás u toho drží?
00:26:36 Co mě baví? Nic mě nebaví.
00:26:39 A proč to děláte dál?
00:26:47 Je přirozeností žen, které dávají život,
00:26:51 vnímat ten život jen starostmi o jeho uchování docela beze snů.
00:27:28 Je přetěžký úděl žen i zátěží mužů, kteří jsou vedle nich.
00:27:36 A přece... Jak jinak by se dalo žít společně?
00:28:06 Je zdánlivá zátěž oporou?
00:28:18 To je povaha, víte?
00:28:22 Z čeho může být veselý? Z té hrdosti?
00:28:28 To už je povaha. Každý to má jiné.
00:28:37 Pouze práce, ve dne v noci.
00:28:41 Co to bylo, jaká mouka?
00:28:43 Pšeničná a žitná.
00:28:48 Kroupy, krupky, krupice a šroty.
00:28:56 Bylo všechno.
00:29:01 Dneska bychom vám to nenamleli, sám vidíte, jak to nechali zničit.
00:29:17 -To je Pejsek.
-On se jmenuje Pejsek? -Ano.
00:29:21 Byl malý a už mu to zůstalo.
00:29:27 Narostl a je velký.
00:29:32 Spletenec kořenů a síla půdy pod nimi, v nich.
00:29:46 Mlat udusaný v poctivé službě.
00:29:58 Ale ta skutečná síla je přeci jen dole v zemi.
00:30:07 Patřila jeho rodičům a oni mu ji předali s nadějí, že ji uchová.
00:30:14 Uchoval ji, ano či ne?
00:30:21 Jak dlouho má člověk povinnost k rodičům?
00:30:26 Má ji i v létě, které je již v pořadí 82. Má ji navždy.
00:30:36 -Děti jste měli?
-Čtyři.
00:30:40 Proč tu nejsou s vámi?
00:30:44 Dva kluci jsou pryč a děvčata se vdala taky pryč.
00:30:52 -Kolik jim bylo?
-Klukům?
00:30:57 Jednomu bylo 2 a půl, utopil se. Odplaval až tamhle dolů k chatě.
00:31:04 A druhému bylo 52.
00:31:07 -Ten se udřel a upil.
-Pil? -Ano.
00:31:13 Pití, kouření a práce.
00:31:17 Na Slovensku říkali ABC, co je to?
00:31:23 Alkohol, baby, cigarety.
00:31:28 Prokletá voda, co odnesla syna.
00:31:34 Požehnaná voda nikdy neochabující.
00:31:39 Páchnoucí voda v nečinnosti.
00:31:47 Na co sázím? Na nic.
00:31:53 Na pořádný domácí chleba.
00:31:56 Když jsem si sám semlel, sám upekl, tak jsem věděl, co tam je.
00:32:03 Protože do té chlebové mouky se dá zamíchat, co tam nepatří.
00:32:10 Žitná mouka to musí být.
00:32:13 Ne jen pšeničná, z toho nejde udělat ani topinka.
00:32:18 Maso jsem měl rád, raději tlustější a pivo.
00:32:23 Zavedli pouze hospody, nic jiného.
00:32:28 Ale pořádně pracovat nedovedou.
00:32:33 -Takže smutný život, myslíte?
-Já z toho neměla žádný zisk.
00:32:39 Co já už mohu chtít?
00:32:44 Co bylo se už nevrátí, tak to musím brát, jak to je.
00:32:54 Tamhle byla nějaká paní. Kdybyste viděl, jak byla sedřená.
00:33:01 A plakala na chodníku, že jí nedali ani důchod.
00:33:06 Já jí říkám, jak to? Bylo jí určitě přes 80.
00:33:11 A ona říká, že byla živnostnice, tak jí nic nedali.
00:33:20 Když nebude brát nic, tak z čeho má být živa?
00:33:31 Mlynář, to znělo honosně, jak zněla mlynářka?
00:34:01 -Pořád je co dělat, že?
-Tak pojďte makat!
00:34:07 To teprve uvidíte, co je těžká práce.
00:34:20 Já jsem se naučil v mládí tahat. Tomu jak si jednou přivyknete!
00:34:30 Ti mladí říkají, nechtěl by to zpět, raději se tam udře.
00:34:39 Když je ti 30, ty se tam odděláš s těžkým traktorem.
00:34:46 Ono na tebe dojde.
00:34:50 Tohle není družstvo, tohle je nejzdravější.
00:34:55 Děláte několik prací za den, když je to takhle soukromě.
00:35:00 Tam děláte celý život to samé, a to není dobře.
00:35:06 -Že si člověk vyhoví, že ano?
-Ano.
00:35:10 -Takže byste znovu takhle volil?
-Ano.
00:35:17 Tahle všednost příbytku z nejvšednějších
00:35:23 není místem pro gesta.
00:35:28 Co tu lze spatřit je pouze povrch, ne příliš důležitý.
00:35:49 Vše podstatné je skryto v duších, které skomírají tiše.
00:35:58 Měsíce, léta, desetiletí.
00:36:10 Bolí snad skomírání duší méně než zející rány těl?
00:36:18 Kdo to chce tvrdit?
00:36:27 Kdybych ho sem mohl jednou dostat.
00:36:31 -Koho?
-Havla.
00:36:35 -A co byste mu řekl?
-To bychom se rozpovídali.
00:36:42 On je rozumný.
00:36:45 Umí si vydělat, ale nedělá ze sebe nic.
00:36:54 To já nevím, to je ve hvězdách, to já nemohu vědět, co bude.
00:37:02 Copak já jsem věděla, že to takhle přijde? To jsem nevěděla.
00:37:08 Co bude dál? Ono mně to může být už jedno.
00:37:18 My už hovno dokážeme, ale ti mladí, aby si to nepokazili.
00:37:25 Protože nám to zavřeli,
00:37:29 člověk se nadřel, dělal cihly a takhle to dopadlo.
00:37:33 Kdo ví, co přijde po nás? Jaká svoboda?
00:37:41 Ještě to nemají pořádně v rukou, tak ještě nelze říkat hop.
00:37:49 To se ještě může změnit.
00:37:53 -Jakou máte nejhezčí vzpomínku?
-Já dneska už žádnou.
00:37:58 -Nějakou vzpomínku.
-Na nic.
00:38:01 Protože jsem viděla, že to je na nic. Na nic nemám vzpomínku.
00:38:09 Začali jim tlouct do hlavy, že je to vykořisťovatel
00:38:15 a obohacuje se, a to je už po chuti.
00:38:34 To víte, nikdo není vševědoucí.
00:38:43 Jak říká sedlák, jednou je toho na hnoji hodně, jednou málo.
00:38:54 Stále se musíme učit a zatím jde život dál.
00:39:02 Je jim dohromady téměř sto sedmdesát let.
00:39:14 Málokdo z pocestných se od nich dozví, jak se stali zapomenutými.
00:39:24 To znamená, že nejdůležitější odpověď nebyla nalezena.
00:39:31 Proč se tak stalo?
00:39:37 Ta skličující otázka trvá a občas i vzlykne.
00:39:47 Proč? Nikdo to zkrátka už neví.
00:40:29 Při zběžném pohledu do kraje je tu liduprázdno.
00:40:54 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Chceme připomenout všem, kteří si na padesátá léta nemohou nebo nechtějí pamatovat, jak se tato doba podepsala na jednotlivých lidských osudech. Přinášíme svědectví manželů Chýlových, kteří – jako jedni z mnoha tisíců – zažili na vlastní kůži kolektivizaci zemědělství a zestátňování soukromého majetku.
