Jak vypadala stávka herců Divadla na Vinohradech koncem roku 1989. Režie M. Chlupáč
00:00:07 Ohlížíme se, události se vzdalují a stávají se historií.
00:00:13 Dny prožité v našem divadle byly dramatické a plné zvratů.
00:00:18 Byla to ta nejživější a nejsmysluplnější dramaturgie
00:00:22 posledních dvaceti let.
00:01:03 Prosím vás, protože nejprve musíme uspokojit diváky, kteří mají
00:01:07 platné vstupenky. To chápete. Ty ostatní, kteří nemají platné
00:01:11 vstupenky, budeme pouštět po deseti u jedněch dveří
00:01:18 do okamžiku, než se zaplní hlediště do únosné kapacity.
00:01:26 Vstupenky postranními vchody! Vstupenky postranními vchody!
00:01:33 Já jsem přijela z Pelhřimova, kde jsem mluvila
00:01:39 asi pro dva a půl tisíce lidí, nedokáži to odhadnout.
00:01:46 A poprvé slyšeli a bylo to fascinující, když na mě křičeli:
00:01:49 Děkujem, děkujem, skandovaně a to je pravda, to je pravda.
00:01:55 Ono se říká, že to nemá smysl, ale já si myslím, že to smysl má.
00:02:01 Aby se to lidé dozvěděli.
00:02:03 A tohle nedělám proto, že chci být krásná, ale protože už vypadám
00:02:06 tak nemožně, že to bylo nutné.
00:02:10 Takže takhle to všecko je.
00:02:20 Přišli jsme se podívat na herce, kteří nám jsou teď
00:02:25 čtyřnásobně sympatický, než nám byli předtím.
00:02:28 Co očekáváte?
00:02:30 Očekávám, že uvidím herce a nasaji atmosféru dnešních dnů,
00:02:34 protože celé věci fandím.
00:02:38 Chceme si zopakovat večer, který jsme zažili předevčírem,
00:02:42 kdy lidé měli pocit, že mohou chytit kus ztraceného života.
00:02:59 Jan Vedral: Urmefisto. Ta hra se měla dnes hrát.
00:03:05 Vědomí souvislostí dává slovům neuvěřitelný obsah.
00:03:10 Jsem tedy sama, nehnete prstem, tak strašlivá lhostejnost.
00:03:23 Tak lhostejný strach, já říkám ne, já nebudu mlčet.
00:03:33 Takhle to přece už nemůže zůstat!
00:03:39 Města se zmítají, dmou se a úpí.
00:03:45 Nad jizvami zbabělých zvedá důtky strach.
00:03:50 To, co se děje už přesáhlo meze!
00:03:55 Chcete se zaprodat nečinností?
00:04:03 Co stalo se jednomu, to nás všech se týká.
00:04:09 Pomoc jednomu je pomocí všem.
00:04:14 Kdo lhostejně přihlíží neštěstí druhých,
00:04:18 sám sobě ortel tím podepisuje.
00:04:36 Chceme takového ministra školství, který bude hájit zájmy studentů
00:04:40 a bude nás považovat za rovnoprávné partnery.
00:04:44 Naše školství ve službě tohoto režimu se dvacet let systematicky
00:04:47 snaží vychovat z nás konformní, konzervativní a loajální občany.
00:04:52 Politicky slepé a netečné, ale nepodařilo se mu to.
00:04:56 My, vysokoškoláci, mladí dělníci, učni a ostatní mladí lidé,
00:05:01 my děti tohoto režimu však umíme rozpoznat pravdu.
00:05:05 Víme, na kterou stranu se postavit.
00:05:08 Jsme hrdi na svou občanskou statečnost a prohlašujeme,
00:05:11 že už se nechceme vrátit do škol, kde nám lhali!
00:05:15 Jsme čestní lidé, je nám to opravdu nesmírně líto, ale
00:05:19 za těchto okolností hrát nemůžeme, pane ministerský předsedo.
00:05:23 Naše stávka vznikla na podporu studentských požadavků.
00:05:27 Jejich jádrem bylo zjištění viníků neslýchaných událostí
00:05:30 ze 17. listopadu a jejich spravedlivé potrestání.
00:05:34 Vy jste nám, místo toho ústy vládního mluvčího, nabídli
00:05:38 vyšetření příčin těchto událostí a uměřenosti zásahu.
00:05:43 To není hra se slovíčky.
00:05:46 Čeština je jazyk nádherný, ale neúprosně přesný.
00:05:50 Předseda vlády ČSR požádal o vyšetření těchto příčin
00:05:53 generálního prokurátora a postavil ho patrně před nesplnitelný úkol,
00:05:59 vyšetřit hloubku dnes očividných příčin tohoto jevu, je patrně
00:06:02 nejspíš schopna fundovaná komise sociologů a politologů.
00:06:06 Ale generální prokurátor opravdu sotva.
00:06:10 Není třeba se zamyslet nad tím, že po té, co byl před 41 lety
00:06:15 vybojován socialismus, který se brzy zvrhl
00:06:19 ve stalinismus a v sedmdesátých letech ve stagnující brežněvismus,
00:06:25 jste se už žádné další generace nepotřebovali ptát,
00:06:30 jestli v něm chce žít.
00:06:33 Nezbavovalo vás to povinnosti učinit ho pro další generaci
00:06:37 tak přitažlivým, aby v něm i ona svobodně a dobrovolně chtěla žít.
00:06:44 Já jsem tady předseda stávkového výboru, já bych vám chtěl ukázat,
00:06:47 že jsme trošku pružnější než naše současné vedení a předvést vám,
00:06:52 jak vypadá u nás způsob práce po dobu stávky.
00:06:55 Prosím vás, kdo z přítomného souboru Divadla na Vinohradech
00:06:58 je pro, abychom se rozsadili na jevišti? Kdo je proti?
00:07:06 Kdo se zdržel hlasování? Nechte nám minutu pauzu, děkuji vám.
00:07:19 Přátelé, prosím vás, dovolte mi, abych vám řekl, že před naším
00:07:23 divadlem venku na mraze, stojí asi tisíc diváků, kteří nic nevidí,
00:07:27 jenom nás poslouchají a já jsem strašně šťastný, že je můžu
00:07:30 pozdravit a prosím vás, abyste je pozdravili potleskem.
00:07:47 Říkanky. Naříkáme, už jen naříkáme, ale když jsme říkali,
00:07:55 abychom si věci vyříkali, bylo nám řečeno, musíte si umět odříkat
00:08:04 a mnohého i zříci a věřit našim říkankám. Co se nám toho naříkali.
00:08:15 Teď s námi naříkají, že to a to nám neřekli
00:08:19 a v tom i v tom se přeřekli. Kdyby šlo jen o slovní hříčky.
00:08:37 Demokratizace. Ze strachu nikdy nevznik demokrat.
00:08:43 Tak jako demokracie by nepočala strach.
00:08:49 Však demokratizaci přivést v krach,
00:08:52 v tom může strach svou hlavní roli hrát.
00:09:03 Přestavba. V čele, nebo v cele?
00:09:12 V tom je háček, v kterém to je celé.
00:09:21 Diskuse je věc vhodná, jsou-li stanoviska shodná.
00:09:28 Dialog se změní v dueto a bude to.
00:09:36 Člověk se někdy musí přestat chovat s ohledem na politické
00:09:40 důsledky, politickou prozíravost a politické zkušenosti, které říkají
00:09:45 něco jiného a řídit se tím, na co tak často zapomínáme.
00:09:50 Ale co musíme v sobě stále vyvolávat a to je lidské svědomí.
00:09:55 Já jsem včera na Václavském náměstí citoval Karla Sabinu,
00:09:59 že nejsme lůza, ale lid a národ této země.
00:10:03 Já bych chtěl říct, že jsme národ jednotný, zatím.
00:10:10 Já mám velikou starost, aby nám ta jednota vydržela.
00:10:14 Dneska jedeme na vlně, která nás nese, a jsme uchvácení nadšením,
00:10:19 na které nikdo z nás do smrti nezapomene.
00:10:23 V jednotě je síla!
00:10:33 Doufáme, a svým úsilím chceme přispět k tomu, aby dialog,
00:10:38 který se v důsledku událostí ze 17.listopadu 1989 rozvíjí,
00:10:43 přinesl výsledky ku prospěchu a opravdové demokratizaci
00:10:47 celé naší společnosti a tím i naší pospolitosti.
00:10:52 Vážení přátelé, závěrem, se obracím jako věřící a duchovní
00:11:00 k pospolitosti, která byla postižena tak tragickými událostmi
00:11:04 během 2. světové války, k celému lidu naší republiky , k věřícím,
00:11:10 i těm bez vyznání těmito slovy proroka Zachariáše: "Ne silou,
00:11:25 ne mocí, nýbrž duchem mým, praví Hospodin zástupů. Duchem lásky
00:11:31 bližního k bližnímu, duchem tolerance a víry
00:11:36 v lepší budoucnost nás všech.
00:11:41 Svatý Václave, píseň Petra Skoumala
00:11:46 ze hry Záviš z Falknštejna, se stala naší druhou hymnou.
00:11:59 Svatý Václave, neodjížděj a zůstaň s námi,
00:12:08 vévodo naší víry, naší samoty. Neopouštěj nás! Neopouštěj nás!
00:12:55 Kolegové tentokráte v roli vyslanců.
00:12:59 Jen několik upřímných vět chtěli říci za nás všechny,
00:13:01 členům Ústředního výboru KSČ při jejich mimořádném zasedání.
00:13:07 Po nezbytném čekání a vyjednávání byli vpuštěni do budovy,
00:13:12 přesněji řečeno do hovorny. Tam to ale všechno skončilo.
00:13:25 O to víc nás zajímalo, jak plenární zasedání dopadne.
00:13:30 Rekvizitárna se stala nejrušnějším místem našeho divadla.
00:13:36 Co očekáváš od dnešního mimořádného zasedání ÚV KSČ?
00:13:41 Celý národ očekává kádrové změny a já nemůžu očekávat nic jiného.
00:13:46 Myslím, že kádrové změny nastanou, že přijdou, ale bylo by to málo.
00:13:49 Myslím, že je potřeba, aby se Ústřední výbor vyjádřil
00:13:54 k zásadním věcem, které lidé chtějí slyšet.
00:13:56 A my sami bychom chtěli, aby to byla reakce i na naše prohlášení,
00:14:00 které jsme přijali ve středu.
00:14:05 Je půl osmé, stojíme připraveni v portálech a najednou potlesk,
00:14:12 nadšený potlesk, který nebere konce. V hledišti někdo vykřikl
00:14:17 předsednictvo ÚVKSČ odstoupilo.
00:14:34 Nevzpomínám si, že by slova některé divadelní hry vyvolala
00:14:39 v hledišti a vlastně i na jevišti takové ovace.
00:14:44 Ten potlesk vstoupí do dějin našeho divadla.
00:15:12 Vláda slyší jen svůj hlas. Ví, že slyší jen svůj vlastní hlas.
00:15:20 Ale dále si namlouvá, že slyší hlas národa. A přitom vyžaduje
00:15:27 i od národa, aby tomu dál věřil. Národ sám potom propadá zčásti
00:15:37 politické pověře, zčásti politické nevíře, nebo se úplně odvrací
00:15:46 od státního života a mění se v tlupu lidí žijících soukromými zájmy.
00:15:53 Karel Marx.
00:16:03 Anatolij Koroljov. Dobrý večer, přátelé,
00:16:10 bohužel nemluvím česky, já poprosím...
00:16:15 Když jsem spatřil vaše obchody, a to bylo před čtrnácti dny,
00:16:22 pomyslel jsem si, že tady jsou změny nemožné.
00:16:28 Že zde má občan ucpaná ústa místo roubíkem, salámem.
00:16:35 Že sytost zvítězila nad duchem. Ale zmýlil jsem se.
00:16:44 Češi ukázali, že jim je jako dřív nejdražší ze všeho ideál svobody,
00:16:51 ideál lidských práv. Zkrátka vaše listopadová revoluce je dítětem
00:16:58 důstojnosti a cti. A to je krásné. Jenom udělejte všechno proto,
00:17:07 aby nezvítězilo žvanění. Ať vítězí nikoli krásná gesta, ale činy.
00:17:29 Vzhledem k tomu, že nám bylo odepřeno zažít tyto
00:17:32 nezapomenutelné chvíle, které prožívají naši kolegové společně
00:17:36 s vámi, neboť náš ředitel Pauer nám odmítl vydat klíče všech scén
00:17:41 Národního divadla, musíme hovořit se svými diváky před divadlem.
00:17:48 Takže jsme se přišli ohřát na těle i na duchu sem ke svým kolegům,
00:17:52 kteří nás laskavě přijali a chci vás pozdravit opravdu doslova
00:17:58 jménem naprosto jednotného Národního divadla, vyjma jeho
00:18:03 ředitele pana Pauera.
00:18:10 Máme mnoho možností a máme jen dvě jistoty. Jistotu, že není návratu
00:18:19 k předchozímu totalitnímu způsobu vlády, který dovedl naší zemi
00:18:21 na pokraj duchovní, mravní, politické, hospodářské
00:18:26 a ekologické krize.
00:18:28 Naší druhou jistotou je, že chceme žít ve svobodném, demokratickém
00:18:33 a prosperujícím Československu, které se musí vrátit do Evropy.
00:18:38 A že se tohoto ideálu nikdy nevzdáme.
00:18:40 Byť by se v následujících dnech dělo cokoli.
00:18:46 Budu pokračovat bodem číslo 9.
00:18:48 Požadujeme legalizaci nezávislých skupin.
00:18:57 Bod číslo 10. Požadujeme vydat výzvu ke zrušení Lidových milicí
00:19:14 a nepoužití jejich zbraní.
00:19:22 Bod 11. Požadujeme konání svobodných voleb.
00:19:31 Bod 12. Na podporu požadavků tohoto
00:19:34 prohlášení jsme připraveni k manifestačnímu přerušení práce
00:19:38 dne 27. 11. 1989 mezi 12 a 14 hodinou.
00:19:52 Zameškanou dobu nahradíme.
00:20:10 Za pět let mi bude šedesát. A budu-li chtít, aby mi platil
00:20:15 řidičský průkaz, budu muset chodit na pravidelné lékařské kontroly.
00:20:21 K tomu, aby někdo mohl řídit stát v tomto věku, na žádné kontroly
00:20:24 nechodí. Ono se dokonce ukázalo, že oni ani řidičák nemají.
00:20:42 Já jsem Rudolf Jelínek z Vinohradského divadla.
00:20:48 Jsem členem strany, zůstanu v ní, jsem ve stávce a nejsem řízen
00:20:56 žádnou základní centrálou.
00:21:15 Pánové, já už si tady připadám jako, že nestávkujeme,
00:21:19 jak vy hodně točíte. Můžu se vás na něco zeptat?
00:21:25 Ano, můžete. Samozřejmě.
00:21:26 Jaká si, myslíte, že je role divadla v době, jako je tato?
00:21:30 Role divadla v době jako je tato, já myslím, když se mě na to ptáte,
00:21:35 tak jsme svoji roli asi sehráli špatně, protože jsme tu roli
00:21:39 divadla v plenéru, v terénu a v praxi ukázali jednoznačně.
00:21:44 Já si myslím, jestli chceme, jestliže chceme dělat kulturu,
00:21:48 tak si především nesmíme nechat líbit jakékoliv násilí, jakoukoliv
00:21:52 brutalitu, jakoukoliv surovost, jakoukoliv nehumánnost.
00:21:56 A protože chceme dělat kulturu a chceme jí dělat dobře, tak jsme se
00:22:00 okamžitě museli proti této skutečnosti postavit
00:22:05 a do tohoto momentu na této pozici stojíme, protože
00:22:07 doufáme, že se nám přece jenom podaří požadavky studentů
00:22:13 podpořit tak, aby byly splněny.
00:22:17 Myslím si, že žádného herce, ani divadelníka nemohlo potkat
00:22:22 nic lepšího, než poznat ten slavnostní pocit nehrát.
00:22:29 Protože to divadlo dostalo vyšší stupeň. Protože ten kontakt
00:22:36 s divákem je při rozsvíceném sále a my máme možnost prostřednictvím
00:22:43 textu autora, ale vlastně i svým vlastním postojem ukázat lidem
00:22:48 kde stojíme, o čem přemýšlíme, co nás trápí a jak bychom rádi
00:22:54 i my staří ještě trochu žili.
00:22:59 Je to pocit neméně krásný, naplněnější, mám z něj pocit
00:23:03 většího osobního zisku, i větší emocionality toho setkání s lidmi.
00:23:10 A větší odpovědnosti, čímž nepodceňuji divadelní představení.
00:23:13 Tam se schovávám za postavu, nebo jednám postavou, tady musím jít
00:23:16 za sebe, jako Viktor Preiss, je to těžší, ale krásné.
00:23:26 Město je plné modliteb a nářků. Dým stoupá z obětí a rozléhá se
00:23:33 pláčem. V takových časech král posílá posly, aby se dozvěděli.
00:23:39 Přišel jsem k vám sám, já, nazývaný všemi slavný Oidipus.
00:23:46 Ty muži, předstup. Tobě věk dal právo. Za všechny pověz,
00:23:50 co vás přivádí. Žal, úzkost, strach nebo víra ve mne?
00:24:00 Mor ničí město hůř než nepřítel a bez milosti vylidňuje Théby.
00:24:07 Marný je nářek, pláč jen násobí ozvěny ticha v krutém zmaru.
00:24:17 Probuď náš stát k novému životu.
00:24:35 Za vrchy bez moří, leží ta zem, překročte pohoří a dělte stem.
00:24:49 Rozlohy velmocí a délky prašných cest
00:24:59 a jet tak půlnocí tam, kde růže začínají kvést.
00:25:10 Za vrchy bez moří leží má zem, svět o ní hovoří v dobrém i zlém.
00:25:23 Tam zvony vyzvání a lidem plane tvář, když loď se naklání,
00:25:32 jsme lidé, lidé, mějme lidskou tvář.
00:25:40 Doufej a zpívej, národ tolik síly má, aby moh žít.
00:25:54 Dobře se dívej, abys věděl co se má a kam chceš jít.
00:26:07 To je tvá zem, to je tvůj hlas, člověče zpívej, pro dětský hlas,
00:26:24 pro dětský hlas, člověče zpívej, to je tvůj hlas, pravda bývá štít.
00:26:52 Všechny programy do budoucnosti jsou krásné. Existuje jedna věta,
00:26:59 jedno heslo a vlastně jenom dvě slova, která jsou zcela nadřazena
00:27:06 všem ostatním sebedelším sebepodrobnějším programům.
00:27:12 Jsou to svobodné volby. A to z toho důvodu...
00:27:26 a to z toho důvodu, že pouze jimi vede cesta k budoucnosti, protože
00:27:33 pouze v nich mohou vzniknout skuteční politici, tedy ta
00:27:39 kategorie, kterou tak zoufale postrádáme. Profese, která byla
00:27:45 v této zemi důsledně vyhubena. A od těchto politiků budoucích,
00:27:52 vznikajících politiků musíme chtít, aby ve volebním procesu,
00:27:56 ve svobodném argumentačním boji dokázali předložit své konkrétní
00:28:02 programy a dokázali je obhajovat konkrétními argumenty.
00:28:09 Chceme být pány ve svém domě. To heslo se mi z mnoha příčin líbí.
00:28:17 Mám sympatie k tomu, když je někdo pánem ve svém domě
00:28:22 a přál bych si, aby všichni byli pány ve svém domě.
00:28:29 Být pánem v domě, to ovšem neznamená pokřikovat po chodbách,
00:28:33 aby každý viděl, kdo že je tady pánem.
00:28:38 Být pánem domu znamená starat se o ten dům, aby netekla střecha
00:28:45 a nemokvaly zdi. Aby to byl krásný, čistý a dokonale
00:28:52 udržovaný dům. Být pánem v domě není totéž jako být panem domácím.
00:29:00 Pan domácí může šikanovat obyvatele domu a dávat jim najevo,
00:29:04 že tu jsou jenom trpěni, že poroučí on a basta.
00:29:10 Každý má být pánem, každý má cítit, že ten dům,
00:29:16 ten dobrý dům je také jeho.
00:29:21 Ale lidé utlačení se nemohou cítit pány v domě.
00:29:27 Ten dům musí být dobrý pro všechny.
00:29:32 Teprve pak budem v něm všichni pány a všichni ve svém domě,
00:29:38 jinak by heslo, že chceme být pány ve svém domě znamenalo, že někteří
00:29:43 budou v tom domě domácími pány a druzí chudou pakáží,
00:29:49 která mrzne někde ve sklepě nebo v podkroví. Máme-li my všichni,
00:29:56 my národ, být pány ve svém domě, pak musíme koukat, aby nebyl
00:30:03 pro spoustu lidí trudnou a nelidskou dírou.
00:30:21 Kde domov můj, kde domov můj?
00:30:28 Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách,
00:30:44 v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled!
00:30:58 A to je ta krásná země, země česká, domov můj,
00:31:15 země česká , domov můj.
00:31:23 Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú.
00:31:28 Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú.
00:31:33 Zastavme sa bratia, veď sa oni stratia,
00:31:38 Slováci ožijú.
00:31:42 Zastavme sa bratia, veď sa oni stratia,
00:31:47 Slováci ožijú.
00:31:55 Ohlížíme se, čas odnáší horečku těch dnů.
00:32:00 Hráli jsme ty nejlepší kusy, měli jsme to nejlepší publikum.
00:32:08 Chtěli bychom si ho zasloužit i v budoucnu.
Konec roku 1989 byl hodně bouřlivý. Kvůli brutálnímu zásahu policie proti studentům na Národní třídě v Praze 17. listopadu se vzedmula vlna protestů. Do stávky vstoupili nejen studenti, ale i dělníci a herci. Někteří stihli i objíždět republiku, aby vyprávěli, co se v Praze děje. Státní televize přinášela jen velmi kusé, často i zkreslené informace. Nabízíme unikátní dokument o tom, jak v té době vypadala představení Divadla na Vinohradech. Přišla je podpořit i Jana Hlaváčová, členka Národního divadla, protože tehdejší ředitel Paur nevydal hercům klíče, takže nemohli ani stávkovat ani hrát. Viktor Preiss říká, že tak bouřlivé ovace během představení nikdy nezažil.
