00:00:52 -Kruci, co je to tady za blbej hadr?

00:00:55 -Václave, to jsi ty? Prosím tě, já na tebe tak dlouho čekám.

00:00:59 Co tady děláš?
-Vyndej mě z toho!

00:01:01 -No co to děláš? Ty jsi nemehlo.

00:01:04 -Vem si to. Vem si to. Jsem tu proboha dobře ve svým bytě?

00:01:07 -No tak taky v mém bytě, miláčku, víš.

00:01:10 Nejsi tady sám.

00:01:15 -Kde mám sakra zase ty starý bačkory?

00:01:18 -Už pětadvacet let.-Bohužel.
-Cože? Říkal jsi něco?

00:01:28 -Kde se tu vzalo to piano?
-Jaký piano?

00:01:32 -Co tu v hale dělá to piano?
-Aha, to piano.

00:01:36 Tak pokud si vzpomínáš, tak jsme na dnešní večer pozvali děti.

00:01:40 A piano a děti se tam nevejdou.
-To jich máme tolik?

00:01:43 -Jenom dvě.
-Pánbůh zaplať.

00:01:46 -Jenomže, nezapomeň,

00:01:48 že ty naše dvě děti mají zase svoje dvě děti.

00:01:51 -Ale, Valerie, prosím tě, co tady...

00:01:55 všude dělají ty hadry?

00:01:58 -Myslíš ty závěsy?
-Já myslím, kde se tu vzaly?

00:02:01 -No tak to se dělá tak, že se koupí látka, ušije se,

00:02:05 nastříhá se a pověsí se.
-Jo.

00:02:07 -Stálo mě to dost peněz. Nelíbí se ti snad?

00:02:13 -Věšet... do dveří závěsy, jaký to má smysl?

00:02:17 -Proč chodíš v ponožkách?

00:02:19 -Buď dveře, nebo závěs. Jedno, nebo druhé!

00:02:22 -Vem si trepky, prosím tě.
-Jakou to má logiku?

00:02:27 -Abychom to tady měli pěkný.

00:02:30 -Pěkný.
-Pěkný.

00:02:33 -Jo? Pěkný je to, co je účelný.

00:02:36 Uvažuj, vejdu do dveří, ruce plný tašek.

00:02:39 Klíče, musím odemknout, teď ještě rozhrnout závěs. Čím?

00:02:43 Víš, kolik já musím udělat pohybů navíc, prosím tě?

00:02:47 -Zase se ti něco nelíbí, viď.

00:02:50 -Jo. Ty hadry ve dveřích!

00:02:53 -Tak dobře, já je sundám.

00:02:56 Protože to bych slyšela od rána do večera.

00:02:59 Sundám je a basta.
-Jeden jsem už sundal.

00:03:02 -Shodil. I s konzolí. Víš, co mi to dalo práce?

00:03:06 -Ale zbytečný práce!
-Ale mojí práce.

00:03:09 -Ale.
-Jenomže v tom to je.

00:03:18 -A kdopak nám vlastně přidělal ty konzolinky, co?

00:03:22 -No ty bys je nepřidělal.
-Jenže on je přidělal, že?

00:03:29 -Nevážíš si vůbec práce druhého.

00:03:32 -Druhého?
-Druhého.

00:03:35 -Valerie, mysli trochu.
-Jistě, jistě, já nemyslím!

00:03:40 -Nemyslíš prakticky!

00:03:43 Prosím tě, nemyslíš na účel věcí,

00:03:46 rozumíš, ale na jejich líbivost.

00:03:49 Drahá moje, koukej, já už jsem starej člověk.

00:03:52 Pochop mě, já vejdu do dveří, ruce plný tašek, klíče...

00:03:57 -To už jsi říkal.
-No ty na mě nastražíš past!

00:04:00 -Cheche, past?
-Past.

00:04:05 Ty hadry mě omotaj, já neudělám ani krok

00:04:07 a jsem kde? No v pasti.

00:04:09 -Ne, to se nedá... Každej má ve dveřích závěs.

00:04:13 -No jo, tak to neznamená, že je musíme mít my.

00:04:16 -Tak ti děkuju. Děkuju ti.

00:04:18 Dal jsi mi moc hezkej dárek k našemu výročí.

00:04:23 -Počkej, Valinko, počkej... Chachacha.

00:04:35 Ale... já ti ještě nic nedal.
-Já taky od tebe nic nechci.

00:04:40 -Ale no ták.
-Týden tady dřu, uklízím,

00:04:44 abychom to tady měli hezké, když jednou zase přijdou děti!

00:04:48 Myslela jsem, že aspoň jednou v životě uslyším obyčejný děkuju.

00:04:52 Ale ne, dostanu jako vždycky jenom vynadáno!

00:04:56 -Valerie...
-Nemluv na mě!

00:04:58 -Sedni si, prosím, a chvíli mě poslouchej.

00:05:08 To křeslo bylo ještě včera tam v tom rohu.

00:05:12 -Máš mě ještě rád?

00:05:14 -Ale je to... důležitý, co ti chci říct!

00:05:18 -Důležité je, jestli ještě mě máš rád.

00:05:23 -Vlastně o nic nejde, je to maličkost.

00:05:27 Jenomže právě z těchhle maličkostí vznikají nedorozumění,

00:05:32 jako je to dnešní s těmi závěsy.

00:05:35 -Ten ubrousek...

00:05:39 To šampaňský by se mělo dát chladit.

00:05:42 -Posloucháš mě vůbec?
-Pak bude teplý.

00:05:45 A teplý šampaňský se vůbec nedá pít.

00:05:50 Jo, prosím tě, byl jsi v tý čistírně?

00:05:53 -Já tě žádám, abys mě vyslechla. Chci snad tolik?

00:05:58 Sedni si sakr...! No vidíš.

00:06:05 Byl jsem v čistírně.
-A můj kabát jsi vyzvedl?

00:06:09 -Proč jsi přendala to křeslo?

00:06:12 -Já se tě ptám, jestli jsi vyzvedl můj kabát.

00:06:15 -A já se tě ptám, proč jsi přendala to křeslo?

00:06:17 Moje křeslo!

00:06:19 -Ale jak se to ptáš? Copak jsem u výslechu?

00:06:22 Teď si sedni, teď mluv, teď mlč. Já se taky ptám teď.

00:06:24 Já ten kabát potřebuju.

00:06:26 -Ještě včera bylo tady, prosím, tady v tom rohu.

00:06:29 -No a teď je tam. Tam v tom rohu.

00:06:32 -Proč?
-Protože je to tak lepší.

00:06:35 -Proč je to tak lepší?
-Protože...

00:06:39 Proto.

00:06:41 -Aha, to teda nechápu.
-Ale ty vůbec nic nechápeš.

00:06:46 -To teda nechápu! Já nechápu,

00:06:49 proč v týhle domácnosti není nikdy nic na svém místě!

00:06:53 Já... já když si konečně už zase jednou zvyknu,

00:06:56 že to křeslo je tady, tak jsou tady hodiny, no.

00:07:01 -Já jsem myslela, že aspoň dnes dáš pokoj.

00:07:05 -Ty si vždycky najdeš vhodnou záminku k té své hře

00:07:08 škatulata, hejbejte se.

00:07:10 Jednou je to svatba, podruhý narozeniny,

00:07:14 potom třeba tvůj špatnej spánek. A stěhuje se co? Moje postel.

00:07:21 Prosím tě, jednu věc prodáš, protože není moderní.

00:07:26 Druhou koupíš, protože je moderní.

00:07:29 A se mnou hergot taky furt postrkuješ

00:07:32 jak s nějakou starou škatulí!

00:07:39 Valerie... já...

00:07:41 já mám strach.

00:07:45 V tobě je jakýsi neklid. Je, Valerie, je.

00:07:48 V tobě je neklid a toho já se strašně bojím.

00:07:53 Jsi pořád jako sopka před výbuchem.

00:07:56 -Co chceš? A míchej, prosím tě.

00:08:01 -Co chci? No co?

00:08:04 Aby věci v téhle domácnosti byly na svém místě.

00:08:11 -Jo, to je všechno?
-Šmarjá.

00:08:16 Alespoň moje věci!

00:08:19 Abych nemusel věčně něco hledat, věčně si zvykat na nové.

00:08:23 Já jsem... já jsem starej člověk, pochop to.-Jo.

00:08:27 -Já už v tomhle věku potřebuju mít svý jistoty.-Jo.

00:08:34 A spát v jeskyni na otýpce slámy, ano.

00:08:38 -Jo.

00:08:41 Pokud bych věděl, že ta otýpka slámy je moje...

00:08:45 A pokud by mi ji pořád někdo s někým nepřendával z rohu do rohu.

00:08:50 -V jeskyni nejsou rohy.

00:08:53 -Ježiš, to je vtipné.

00:08:57 POZPĚVOVÁNÍ

00:09:02 -Poslyš...

00:09:05 Třeba bych si taky mohl něco přát,

00:09:08 když už jsme těch 25 let svoji, co říkáš?

00:09:12 Valinko. No, haf, haf! Pojď ke mně.

00:09:18 -No tak.

00:09:22 Jaké máš přání?

00:09:25 -Jedno jediné.

00:09:28 Abys neuklízela.

00:09:30 -Ty nechceš, abych uklízela.

00:09:33 -Přesně tak. Nechci, abys uklízela...

00:09:35 -Ale to přece nejde.
-A tak uklízíš.

00:09:39 -Uklízím špatně?
-Ne, ale moc.

00:09:42 Neuklízej, drahá moje, neuklízej a budeme šťastní.

00:09:48 -Ty jsi blázen! Ty jsi blázen!

00:09:50 -Já jsem blázen.
-Ty patříš k nám na psychiatrii!

00:09:53 Ty mě, ty mě ničíš, ty mě týráš tou svou pedanterií

00:09:58 a nesmyslnou žárlivostí!

00:10:07 -Jo, ten kožák jsem ti...

00:10:12 z čistírny vyzvedl.
-No dík.

00:10:15 -Cheche, ale zdá se mně nějak kratší.

00:10:20 -Jak kratší? Co kratší?

00:10:23 No je to vidět?
-No když je kratší.

00:10:26 -Ukaž!

00:10:43 No páni. Novej kabát!

00:10:46 -Vážně je kratší.

00:10:48 -A proč jsi to hned nereklamoval? Tak tam zajdeš znovu.

00:10:51 Znovu! Já nemůžu, já nemám čas.

00:10:54 -Když pořád stěhuješ nábytek.
-JÁ CHODÍM DO PRÁCE!

00:10:56 -Á, zatímco já ne.
-Nikdo ti to nevyčítá.

00:11:15 -Koukni...

00:11:18 tuhle mě tak napadlo, co kdybych šel dělat

00:11:21 třeba nočního hlídače, nebo k vám do špitálu vrátnýho.

00:11:25 -K nám vrátnýho? No to ne.

00:11:28 Snad vydělám dost pro nás oba.

00:11:31 -Co pro oba? Mám svůj důchod.

00:11:34 -Tak za ten si toho koupíš.
-Mně to stačí.

00:11:38 -Václave, prosím tě, nudíš se snad? Máš doma málo práce?

00:11:42 Ráno jsem ti napsala seznam, co všecko máš udělat.

00:11:46 Jít na mandl, u koupelny u dveří padá klika,

00:11:51 pořád mi zůstává v ruce. U kozaček mám rozbitej zip.

00:11:55 -No jo.
-Už jsem ti to napsala stokrát.

00:12:00 -Koukejme, jé!

00:12:03 Holky moje.

00:12:05 -Slyšíš mě? Našel jsi ten seznam?

00:12:08 -Jistě že našel, cheche.

00:12:10 Po hodině usilovného snažení, ale našel.

00:12:14 -Byl přece na nočním stolku.
-Skvělý nápad.

00:12:17 Obvykle ho necháváš tady u telefonu.

00:12:21 Ale už ti mně to připadalo fádní, změna je život.

00:12:24 -Já jsem chtěla, abys ho měl hned na očích,

00:12:27 jak se probudíš.
-Jo, taky je výborný,

00:12:29 když ho necháš třeba v koupelně na pračce nebo na zrcadle.

00:12:33 -A tobě ty seznamy vadí?

00:12:35 -Ale vůbec ne, trocha napětí neuškodí.

00:12:42 To hledání mně naopak připadá velmi zábavné.

00:12:49 -Stejně je to hloupej zvyk, slavit stříbrnou svatbu.

00:12:56 -Stejně zábavné mi připadá, když tady s doktůrkem stěhujete

00:13:00 nábyteček a věšíte konzolinky. To je od vás milé.

00:13:05 -Tebe posadím sem, vedle Jarmilu,

00:13:09 Vítěnku, Honzíka...

00:13:12 Jé, víš, že se Honzíkovi prořezaly zoubky, chudák.

00:13:20 -To neuhádneš, kde byly. He?

00:13:25 -Tak už tam byly 5krát, v tom koši.

00:13:28 -Ale mně se v nich dobře chodí, to už jsem ti říkal víc než 5krát.

00:13:33 Já mám rád tyhle bačkory a žádný jiný nechci sakra.

00:13:36 Já už jsem prostě takovej, že mám rád věci,

00:13:38 na který si zvyknu. Hergot, to je pohodlíčko.

00:13:41 -Každý Vánoce dostáváš od dětí nový.

00:13:43 -V těchhle mě nebolej nohy.

00:13:46 -Takže je tam budu muset hodit znovu, do toho koše.

00:13:50 -Kdepak, kdepak, kdepak, já už je z nohou nesundám.

00:13:56 A víš, co já udělám? No? Já v nich budu spát.

00:14:00 -No to je úžasný.
-Úžasný.

00:14:03 Já v nich polezu do postele! Chachacha.

00:14:08 Jé, ťap, ťap, ja.

00:14:11 -Václave, prosím tě, chci ti připomenout,

00:14:14 když máme to výročí,
-No jo.

00:14:17 -aby ses choval aspoň trošku normálně. A hlavně,

00:14:20 aby sis odpustil ty svoje narážky na doktora Linharta.

00:14:24 Hlavně před dětmi, jsou víc než trapné.

00:14:28 -To je trapné.

00:14:30 -No jestli to nevíš, tak sem vlastně chodí kvůli tobě.

00:14:33 -Neříkej.
-No, jsi jeho pacient.

00:14:35 -Ježiš...

00:14:37 Tak on sem chodí kvůli mně.

00:14:44 Stůl.

00:14:46 Počkej.

00:14:48 Poč... poč... sakra! TŘÍŠTĚNÍ SKLA

00:14:51 KDE...

00:14:53 KDE JE NÁŠ STŮL!

00:14:55 -Prosím tě, nekřič a nech si to vysvětlit.

00:14:58 -Co vysvětlit?

00:15:00 -Já... stůl, k starýmu bysme se nevešli.

00:15:02 -Co nevešli? Vždycky jsme se vešli!

00:15:04 -Ale je nás víc, tak já jsem ho vyměnila!

00:15:06 -CO? SAMA, JO?

00:15:08 -NE, SAMA NE! DOKTOR LINHART MI POMOHL!

00:15:11 -HERGOT!

00:15:13 DOKTOR LINHART! DOKTOR LINHART!

00:15:16 Ten tvůj doktůrek nemá právo brát mi můj stůl! Stůl mojí rodiny!

00:15:22 Stůl, který já mám rád, u kterého jsem 20 let snídal,

00:15:26 obědval, večeřel! U kterýho mě hlavně potkalo...

00:15:30 Sakra...

00:15:32 Ježiš, jů, ůů...

00:15:39 -Vidíš, vždyť jsi nemocný. Musíš si to už konečně přiznat.

00:15:47 -Porád mě cpete těma pilulama, bolí mě po nich žaludek.

00:15:51 -Vždyť jsou to neškodná sedativa, na.

00:15:53 -Jo, to říkáš ty. On taky.

00:15:56 -No jistě, chceme tě otrávit. Na.

00:16:01 -Bylo by ti možná líp...

00:16:03 -To říkáš ty.

00:16:09 -Promiň.

00:16:20 Děkuju.

00:16:26 A nezlob se na mě.

00:16:30 Já vím, se mnou život, to...

00:16:33 -Ale... dyť to byl dobrej život.

00:16:40 -Myslíš to vážně?
-To víš, že jo.

00:16:47 -Já... já si tě snad ani nezasloužím.

00:16:53 -Jdi ty.
-Víš co?

00:16:57 Já půjdu do tý čistírny, ještě je čas.

00:17:00 -To jsi hodnej.
-Tak pa, pa.

00:17:03 -Václave, potom se oholíš, viď?
-Jo, potom, potom.

00:17:08 -Já to tady zatím trošku... uklidím.

00:17:12 Jo, Václave!

00:17:14 Vem, prosím tě, ještě pár chlebíčků.

00:17:17 -Vezmu.

00:17:21 Děkuju. To je dobrý. Tak pa, pa.-Pa.

00:17:28 Václave!
-Ano?

00:17:34 -Cestou je hodíš do popelnice, viď?

00:17:41 -Holky moje. Tak pa.

00:18:10 -No, to jsem já.

00:18:14 No. Ne, šel pryč.

00:18:17 Cože? No.

00:18:19 Miluješ mě?

00:18:24 Já tebe taky.

00:18:28 Ano. Cože?

00:18:31 Jo, jo, potom. SMÍCH

00:18:49 ZVONEK

00:18:52 BOUCHNUTÍ DVEŘÍ

00:18:57 -Haló!

00:19:08 KLEPÁNÍ Je tu někdo?

00:19:15 CHRÁPÁNÍ

00:19:23 -Hadry vykupujete?

00:19:28 -Co? Vo co de?
-Jestli vykupujete hadry se ptám?

00:19:32 -Jo, jo, jo, hadry, papír, obaly, sklo taky, starý sklo.

00:19:37 -To je dobře.

00:19:49 -Tadyhle to máte.
-Jo.

00:19:55 -Vážený pane, tohle je výkupna sběrných surovin.

00:19:58 -A hadrů?
-Hadrů taky.

00:20:00 -No tak jsem tady správně.

00:20:02 -A tohle, co jste přines...
-To je hadr.

00:20:05 -Tohle že je hadr do sběru?
-Kam jinam?

00:20:08 -Hele, víte co, vemte si to, vodneste si to, končím, zavírám.

00:20:12 -Nikam nejdu.

00:20:14 -Já taky ne.

00:20:22 -Kolik dostanu za ten hadr?

00:20:30 -Mladý muži, tohle jsou luxusní dámský šaty!

00:20:35 A žádnej hadr!
-To říkáte vy.

00:20:37 -A co říkáte vy?

00:20:39 -Co říkám já, to vůbec není důležitý.

00:20:41 Důležitý je, co řekla moje manželka.

00:20:44 A ta řekla, že toto je hadr.

00:20:46 A když to řekla moje manželka, pak je toto hadr!

00:20:49 Byl jste někdy ženatej?

00:20:54 -Jo to... jasně... helejte se, já vám dám čistej papír...

00:21:03 -Vy jste mi špatně rozuměl.
-Ale jo, rozuměl.

00:21:06 Já vám to zabalím a vy si to odnesete zas.

00:21:08 -Já nikam nepudu, nic si odnášet nebudu.

00:21:11 -Sakra, přece nebudu tyhle ty luxusní šaty dávat mezi ten pucvol!

00:21:15 Mezi ty hadry! Vy mladí, vy jste hrozně prchliví.

00:21:20 Co koukáte, odejdete a pak vás to bude mrzet.

00:21:23 -Ji to bude mrzet.

00:21:31 -Chm, chm... Co chcete?

00:21:35 -Zvážit.

00:21:42 -A ven a ven, ven, ven, ven!

00:21:44 -Zavolejte mi vedoucího!
-Vedoucím jsem tady já!

00:21:47 Už 8 let! A za celejch 8 let se mně ještě nestalo,

00:21:49 aby se někdo sháněl po vedoucím!

00:21:51 -A já vám řeknu, proč se vám to nestalo!

00:21:54 Dřív si ženy dovedly vážit hodného manžela a to... to... hodnot!

00:21:58 Moje maminka, když dostala nový šaty od tatínka,

00:22:01 tak mu hezky poděkovala.

00:22:03 Moje babička líbala dědečkovi ruku za nový šaty! A dneska?

00:22:06 Jenom ušklíbnout se a vohrnout nos, to dovedou!

00:22:09 Co je vám?

00:22:12 -Nic, já... já si musím jenom

00:22:14 chvilku sednout.
-Můžu vám nějak pomoct, dědo?

00:22:20 -Neříkejte mně dědo!
-Tak mi to promiňte, s dovolením.

00:22:25 -Hele, votevřte mně tam...

00:22:31 Vo... vo... votevřte.

00:22:34 Vejš, u vokna...
-Jo tohle?

00:22:37 -Tam, no.
-Aha, kapky, že jo?

00:22:39 -Jo, ale ty velký tam jsou.
-Jo tyhle kapky.-Jo, ty, ty, ty.

00:22:47 Ale honem, honem. Dej mi to.

00:22:55 Jé.

00:22:57 Nalejte si taky.
-Ne, děkuju.

00:23:01 Já nepiju a nekouřím.

00:23:05 -A do hospody chodíš, jo?
-Ne, nechodím.

00:23:09 No, řekněte mně, dědo, co může manželka chtít víc?

00:23:13 -No tak to poznáš ještě.

00:23:15 Hele, otoč tím klíčem v těch dveřích,

00:23:17 aby nám sem nikdo nelez.
-Dobře.-Jo, no.

00:23:23 Jo, jo, jo, to je vono.

00:23:25 -No schválně, odpovězte mně, co může manželka chtít víc?

00:23:29 -Já se nesmím rozčilovat.

00:23:31 Já se takhle nesmím rozčilovat, já to mám zakázaný. Od doktora.

00:23:36 Hele, nalej mi ještě kapku, jo.
-Jo.

00:23:45 -No tak, no nestyď se, přidej.

00:23:50 Pamatuj si, dobrý pití nemůže nikdy škodit. Chehe.

00:23:56 A je po pracovní době.

00:23:58 -Jo a jo! Tak teď už se vám konečně ulevilo, že jo?

00:24:01 -Jo, už je to dobrý. Ale tys mně dal.

00:24:04 -Ale copak já, vy jste mně dal.

00:24:06 -Já jsem totiž vyučenej krejčí, rozumíš.-Vážně?

00:24:09 -A tyhle ty šaty, rozumíš, to je paráda.

00:24:12 Ušít takovýhle šaty, to je věda. A tohle je jak pírko.

00:24:16 To vezmeš látku, hodíš to na stůl, narovnáš, srovnáš, vemeš nůžky.

00:24:21 A už, když ty nůžky máš v ruce, to máš někdy až strach,

00:24:24 abys to správně nastřihl. Haha.

00:24:26 Pak to odzkoušíš, jo.

00:24:29 To je... to je... Jak bych to řekl sakra?

00:24:32 Teď jsem to zapomněl. Ne věda, to je hotovej...

00:24:34 -Rituál.
-Rituál, jo, jo, jo, rituál!

00:24:37 Dneska? Pche, čím větší pytel, tím větší paráda.

00:24:41 To je model?
-To je model.

00:24:44 -Originál, jo?
-Originál.

00:24:46 -Hm, pro ženskou parádu já mám smysl, víš.

00:24:49 Moje žena byla švadlena. Manželka.

00:24:52 Hochu, co my jsme za život voblíkli lidí, cha, jé.

00:24:56 Ale ty mladý, ty ženský, ty já jsem radši svlíkal.

00:25:01 No. Tohle muselo stát hotovej majlant, že jo?

00:25:05 -Celou moji druhou vejplatu to stálo.

00:25:09 Měsíc jsem chodil po nocích dělat,

00:25:12 abych si moh dovolit něco takovýho koupit.

00:25:15 Máme s manželkou výročí svatby, tak jsem ji chtěl jako...

00:25:18 překvapit.

00:25:20 Tak jsem chtěl koupit dar s velkým D.

00:25:23 -No tak tohle je dar s velkým D. To jsou šaty pro královnu!

00:25:28 -Jo, jo, jo.

00:25:30 -Jo, jo, jo. Tos vybíral sám, tohle?

00:25:33 -Hm, jo.
-Hm, to máš vkus.

00:25:36 -Díky. Helejte, vážně jste byl krejčí?

00:25:39 -No.
-Já že na to nevypadáte.

00:25:42 -No tak mně řekni, jak vypadá takovej krejčí?

00:25:45 No?
-To máte pravdu, to nevím.

00:25:47 -Ono to nejde dohromady, ta veteš, krejčí. Dneska!

00:25:50 Ale zamlada.

00:25:52 Já jsem bejval pane lev salonů, chachá!

00:25:55 -Člověk nikdy neví, jak skončí.

00:25:59 -Já jsem tady rád. Já jsem na to hrdej.

00:26:03 Já jsem byl všude rád, vždycky! A ty?

00:26:08 -Já mám teďka jiný starosti.

00:26:10 -Prosím tě, jaký ty můžeš mít starosti?

00:26:16 -Takový!
-Cha! Cheche.

00:26:20 Hele, podívej, takhle vypadá mladej votrávenej člověk.

00:26:26 É, blázne. Že nechce tvý šaty, no tak co?

00:26:30 Tak je dáš jiný.

00:26:32 To budeš koukat, jakej bude kolotoč.

00:26:34 -Jak vás tak poslouchám, tak vy jste o tom moc nepřemejšlel.

00:26:37 -Vo čem?-Jako která ženská vám padne zrovna pod ruku.

00:26:41 -To se moc mejlíš.

00:26:43 Vo ženskejch já jsem vždycky přemejšlel.

00:26:47 Třeba taková... taková Andulka. Anebo Růženka.

00:26:51 Anebo Klárka! To byly... to...

00:26:54 Pamatuj si, všecky ženský jména jsou krásný.

00:26:57 -Jenomže jenom jedno je to nejhezčí.

00:27:01 -To bych rád věděl, který?

00:27:03 -Tak my dva si asi těžko budeme rozumět.

00:27:06 Copak jste neměl žádnou rád opravdu?

00:27:08 -Měl, měl. Všecky!

00:27:11 -Výborně.
-Třeba taková... taková Andulka.

00:27:14 Představ si, ona sama v noci... v noci šla sama přes hřbitov.

00:27:19 -Proč?
-Co proč?

00:27:21 -No proč se promenovala v noci po hřbitově?

00:27:25 -To... to já nevím. To už je strašně dávno.

00:27:28 To mně bylo takovejch 15. Ona měla taky 15.

00:27:32 Taková statečná žena.

00:27:35 -To moje Maruška, ta se bojí i cvaknutí vypínače.

00:27:40 -Ženská se má bát! Ženská se musí bát!

00:27:44 Ono jí to líp sluší, víš.

00:27:47 To moje Fanynka, ta se bála i kuchyňskýho nože.

00:27:51 -No, to je otázka, jestli to byl strach?

00:27:55 Jestli neměla takovou tu tulení nemoc.

00:27:58 -Jo, jo, jo, to mě taky napadlo, když mně pak najednou

00:28:02 začalo kručet...

00:28:04 Tohle já jsem neměl tenkrát.

00:28:07 To mám až od tý doby, co jsem chodil s Pavlínkou.

00:28:11 To byla kuchařka, ha!
-S Pavlínkou, jo?-Jo.

00:28:14 -Tak s tím já nesouhlasím, protože střídat ženy,

00:28:19 to je... zvířecké.
-No jo, no já...

00:28:22 Když ona měla takovou krásnou pihu tady na nose.

00:28:26 -Ta Pavlínka, pihu? Ta kuchařka?

00:28:30 -Jaká kuchařka? Božka byla z pošty.

00:28:34 -No moment, Božka z pošty...

00:28:37 -Hele, sedni si, ono ti to bude líp zapalovat.

00:28:41 Já ti teďka budu vyprávět o Jarmilce.

00:28:44 -Ne! Já už vím, co mám rád.

00:28:46 Jak jste se mně ptal, co mám rád.
-No.

00:28:49 -Jé, čerstvě povlečený peřiny, to já mám rád.

00:28:53 Cejtíte tu vůni?

00:28:56 -No, tak tohle je naftalín. Ale já se vrátím k tý Jarmilce.

00:29:00 Ona ti měla takový krásný dlouhý žlutý vlasy.

00:29:07 A ony se jí zaplejtaly do čerstvě pokosený trávy.

00:29:11 A to ti tak vonělo.

00:29:13 -Teda, dědo, vy si tak vymejšlíte.

00:29:16 -Trochu, no.

00:29:19 -Ale jak jste říkal o tý čerstvě pokosený trávě, to já znám.

00:29:23 My jsme byli s Maruškou jednou na louce,

00:29:26 taky čerstvě pokosená, a ona se bála, že nastydne.

00:29:29 -A nastydla, jo?
-Ále nenastydla, odešla.

00:29:34 A co ta Jarmilka?

00:29:37 -Che, ta nastydla.
-Jo? Takže neodešla?

00:29:40 -Ne.
-A hned potom jste si ji vzal, jo?

00:29:42 -Jo, jo. Helenku jsem si vzal.

00:29:45 -Jak jste přišel zase na Helenku?

00:29:48 -Helenka se uměla krásně smát, nádherně. A proto jsem si ji vzal.

00:29:53 Víš, to je totiž hlavní, aby se ženská uměla smát.

00:29:57 Umí se ta tvoje taky smát?

00:29:59 -Maruška? No ta se směje krásně.

00:30:02 Ovšem nejvíc teda, když se šťouchnu do oka.

00:30:04 Nebo když uklouznu po mokrým hadru, to je výborný.

00:30:06 -Tak Irena, Irena, ta se taky takhle smála.

00:30:10 Co smála, ta se řehtala jak kobyla.

00:30:12 Jsem jednou vylez na strom, tam byla třešně, poslední.

00:30:14 Samozřejmě, že ona ji chtěla.

00:30:16 Tak jsem tam vylez, rup, větev, už jsem byl dole.

00:30:19 A vona dole hehehe! Jak kobyla.
-Ale to není ten správnej smích.

00:30:22 -To cejtíš, ne?-To cejtím.
-A tohle vona necejtila.

00:30:26 Vona nemohla pochopit, že já už ji nechci!

00:30:37 Hele, di dál kousek.

00:30:43 -Takže rozchod.
-Jo.-To je ale smutná historka.

00:30:48 -Ale má to logiku.
-Chm, logiku.

00:30:51 Ženská a logika, to asi má logiku.

00:30:56 -No, tak...

00:30:59 Ale já jsem jednu logickou znal.
-Jo?-Představ si,

00:31:03 tý jsem přines jednou kytku a ona logicky přišla na to,

00:31:07 že k tý kytce musí bejt váza.
-Hergot, chytrá holka.

00:31:10 -Jo. A k tý váze, že musí bejt stůl.

00:31:12 K tomu stolu, že musí bejt křeslo.

00:31:14 K tomu křeslu, že musí bejt pokoj.

00:31:16 Všecko tohle, co říkala, to bylo naprosto logický.

00:31:19 A teď v tom pokoji, že musí bejt ložnice.

00:31:21 A když bude ložnice, tak že přijdou děti.

00:31:24 A potom musí bejt dětskej pokoj, pak zahrada samozřejmě.

00:31:27 No a když přišla k tomu logickýmu konci,

00:31:29 že ten barák musím postavit já...
-Tak jste vzal roha, že jo?

00:31:36 Tak s tím já nesouhlasím, pane.
-Ale ona s tím taky nesouhlasila.

00:31:41 -Jenomže já ten barák postavil!

00:31:46 Mít tak vaši odvahu.

00:31:49 -Jo, hochu, mít já tenkrát tu tvoji odvahu.

00:31:55 -Nemusíte mě utěšovat.

00:31:58 Můžu si taky nalejt?
-No jo, nalej.

00:32:05 Ale počkej, hergot, dyť ty přece nepiješ.

00:32:10 -Já jsem nepil,

00:32:12 protože jsem byl vůl.

00:32:15 Ale vy jste mně otevřel oči, a proto teďka piju.

00:32:26 -Mám takovej dojem, že jsme nějak zesmutněli.

00:32:30 No jo, no tak, jak teď takhle vypadáme,

00:32:34 to předtím, to jsme byli úplní klauni.

00:32:38 Hele, podívej, ty šaty.

00:32:43 To ti je úplná nádhera pro mý starý oči.

00:32:48 -Vážně se vám líběj?

00:32:50 -Líběj? To je slabý slovo. Já kdybych byl tvoje žena...

00:32:54 -Já vám něco řeknu, dědečku.

00:32:59 Ona už mě nemá ráda.

00:33:01 -No tak tohle já bych neříkal.

00:33:05 -Já už jsem se před svatbou rozmejšlel,

00:33:08 jestli Maruška je ta pravá.

00:33:12 -Hele, hele, nalej mi tam kapku ještě.

00:33:26 -Řekněte sám, takhle se přece nechová

00:33:30 milující žena, když jí milující manžel

00:33:32 koupí dárek. Rozumíte, já jsem přines balíček.

00:33:36 Ty šaty byly v takovým krásným malinkým balíčku.

00:33:39 Ona to rozbalila, zbledla, podívala se na mě takovým

00:33:43 divným pohledem. Víte, co řekla?

00:33:48 -Co řekla?
-Já je nechci!

00:33:50 -To že řekla?
-To že řekla.

00:33:53 A koukala se na mě pořád takovým divným pohledem.

00:33:56 Já jí povídám: "Prosím tě, ale řekni mně teda proč?"

00:33:59 -No a co řekla?
-"Ty to moc dobře víš," mně řekla.

00:34:02 -A ty to víš.-Ale nevím. Nikdy nic podobnýho neřekla.

00:34:06 -No dobře, a co jsi řek ty?

00:34:08 -Co jsem řek, já jsem ji přímo prosil.

00:34:12 "Tak si je aspoň zkus," jí povídám.

00:34:14 -A co ona, co ona?

00:34:17 -Zase se na mě podívala tím divným pohledem.

00:34:19 Měsíc už se takhle na mě kouká.

00:34:21 A řekla mi: "Seš trapnej." Slyšíte to, dědo?

00:34:25 -Neříkej mi pořád dědo.

00:34:28 -Tak já jí dám dárek a jsem u ní trapnej!

00:34:30 -Já jsem starej nemocnej... Povídej, jak to bylo dál.

00:34:34 -Potom ještě řekla: "Takovej hadr."

00:34:38 -To že řekla? "Takovej blbej hadr?"

00:34:41 -Takhle vzala ty šaty konečkama prstů,

00:34:43 jako kdyby se jich štítila, hodila je na podlahu,

00:34:47 podívala se na mě, zase tím pohledem,

00:34:51 šlápla na ně...
-To že udělala?

00:34:54 -Takhle kolem mě prošla, jako kdybych byl vzduch.

00:34:56 Pak jsem jenom slyšel, jak se zamkla v pokoji.

00:35:00 Tak co vy na to, dědo?

00:35:03 -No tak... tohle není divný.

00:35:09 To je smutný.

00:35:14 Pche, ženská, která si na sebe neveme,

00:35:18 nezkusí nový šaty, to mně neříkej,

00:35:22 to jsem ještě neslyšel.

00:35:25 No dobře, ale proč? Proč to udělala?

00:35:28 -No dyť vám to porád vykládám. Ona mě prostě už nemá ráda.

00:35:32 A copak ráda, ona mě nenávidí, ona mnou pohrdá!

00:35:35 To všechno bylo v tom pohledu totiž.

00:35:39 -Láska a nenávist maj k sobě strašně blízko.

00:35:45 To jsou jak dvě oči. Vedle sebe.

00:35:48 V jedný hlavě. Koukaj společně.

00:35:52 -Ale tohle jste řek hezky, jako ty oči a koukaj vedle sebe.

00:35:55 -No, to jsem někde čet.

00:35:58 Ale my bysme měli přemejšlet, proč se některý lidi chovaj divně?

00:36:02 -Jo.-Poslouchej, neublížil ty jsi své ženě?

00:36:07 -Já? Dyť já neublížím ani mouše.

00:36:10 -Třebas jí ublížil, ani o tom nevíš.

00:36:13 -Ne, to teda nevím, o ničem takovým nevím.

00:36:15 -Podívej se, mně to můžeš říct.

00:36:17 Já jsem se takovejch blbostí v životě nadělal.

00:36:20 No, klidně mi to můžeš říct. Já mám pro to pochopení.

00:36:23 -Kolikrát vám mám říkat, že jsem jí nic neudělal.

00:36:25 -Podívej se, já jsem jednou se svojí druhou ženou byl na plese.

00:36:28 To byla krásná ženská.

00:36:30 Ona hrozně ráda tancovala, tak jsme šli na ten ples.

00:36:33 Jak jsme tam přišli, chlapi už hned oči po ní,

00:36:36 ona samozřejmě po těch chlapech taky ty oči hned.

00:36:39 To jsem nemoh snýst. No co jsem? Žárlil jsem!

00:36:43 Přišli jsme domů, šaty jsem z ní strhal, vzal jsem nůžky

00:36:46 a rozstříhal jsem to na cimpr campr! Che, blbec!

00:36:50 -No jo, ale já jsem jí přece šaty nerozstříhal.

00:36:53 Já jsem jí je dal.
-Ale to ti vyjde nastejno.

00:36:56 No a co jsem musel udělat? Musel jsem jí koupit nový.

00:36:59 A to mně přišlo dvakrát tak...
-Tak a proč jste to udělal?

00:37:05 -No protože jsem ji měl rád.

00:37:07 -Ale ne, já nemyslím, proč jste jí dal ty nový.

00:37:10 Proč jste jí je rozstříhal?
-No protože jsem žárlil!

00:37:13 A to je špatná věc.

00:37:15 -Jistěže špatná, s tím já souhlasím.

00:37:18 -Ublížíš druhýmu, ani nevíš jak.

00:37:22 Jé, hele, já už to mám!
-A co?

00:37:25 -Tvoje žena žárlí.
-Ale nesmysl! Na koho?

00:37:29 -Na koho, na tebe. A když žárlí, tak tě miluje.

00:37:34 -Ale nemiluje jsem řek.
-Ale miluje.

00:37:36 Počkej, teď ti něco řeknu, to si dobře pamatuj.

00:37:38 Ženská se dokáže zamilovat bezdůvodně.

00:37:41 Ale k žárlivosti si důvod vždycky najde.

00:37:44 Počkej, vrátíme to zpátky k těm nočním, jak jsi říkal.

00:37:47 No jak jsi chodil celej měsíc po nocích dělat.

00:37:50 -No to jsem chodil.

00:37:52 Potřeboval jsem peníze navíc, abych moh koupit tenhle ten dárek.

00:37:55 Máme dvě děti, nějakou tu půjčku,

00:37:58 žena je doma. Já dělám ve výzkumáku.

00:38:00 A 10. výročí svatby není každej den.

00:38:03 No tak jsem jí prostě chtěl koupit něco lepšího než punčochy.

00:38:06 -No jo, co mně budeš povídat.

00:38:08 -Zkrátka, vzal jsem si u nás ve výzkumáku úklid.

00:38:10 Ale do půlnoci jsem byl dycky doma.

00:38:13 -Aha, takže ty jsi v šest večer sbalil fidlátka

00:38:16 a o půlnoci ses vrátil.

00:38:18 -Ano, vytřít pět pater, to je docela fuška.

00:38:21 -A... a věděla tvoje žena, kam chodíš?

00:38:23 -To by nebylo to překvapení.

00:38:25 -Aha, to by nebylo to... No jo, no jo.

00:38:27 No ale nějak jsi jí to přece musel vysvětlit.

00:38:30 Něco jsi jí přece musel říct, ne?

00:38:32 -To bylo to nejhorší. Já totiž vůbec nesnáším lež.

00:38:35 -No tak hele, mně můžeš nějakou tu lež říct, ne?

00:38:39 -Můžu, no.

00:38:41 Tak nejčastěji ze všeho jsem chodil k Nováčkovi hrát šachy.

00:38:48 No co je?

00:38:50 -Šachy, no to je hlava!

00:38:53 A předtím jsi taky chodil k Nováčkovi hrát šachy?

00:38:57 -Ale, dyť já ani nevím, která figurka kam táhne.

00:39:00 -Takže předtím jsi k tomu Nováčkovi ty šachy nikdy hrát nešel.

00:39:04 -Jistěže ne.
-Předtím jsi byl vždycky doma, jo?

00:39:07 -No doma. Je na tom něco špatnýho,

00:39:09 že jsem rád doma?
-Ale ne, vůbec ne!

00:39:12 Ale divíš se, že tvoje žena najednou...

00:39:15 Dřív v tobě viděla jenom domácího ptáka.

00:39:17 Teď najednou se začneš toulat po nocích!

00:39:19 -No jo, začala se vyptávat.

00:39:22 Já už jsem nevěděl, co si mám vymejšlet.

00:39:24 Nemůžu jí denně vykládat, že chodím do kina nebo do divadla.

00:39:27 Taky jsem si vymejšlel, že chodím jako do parku,

00:39:30 dýchat vzduch.
-Jo, jo, jo, sám. A v noci.

00:39:33 -No kdo by hlídal děti?

00:39:35 Vy mě porád pletete. Nesměla to přece vědět!

00:39:38 -No jo, no.
-No.

00:39:40 Taky jsem chodil upravovat nástěnku ROH do hvězdárny.

00:39:48 -Nástěnku... ROH... do hvězdárny...?

00:39:52 V noci?
-No, kdy jindy?

00:39:58 -Hm. No a tak kam jsi chodil ještě?

00:40:01 -No a jednou jsem vymyslel věc. Ale to bylo vůbec nejlepší.

00:40:06 Řek jsem jí, že du oslavovat k šéfovi narozeniny.

00:40:09 No na to nemohla říct ani ň.
-Ale mohla, mohla.

00:40:11 I tam si voděj ženy. Teda vlastní.

00:40:14 -To je, jako kdybyste se domluvili.

00:40:16 No strašně se urazila. Přestala se vyptávat,

00:40:19 a to byla ta chvíle, kdy se začla dívat tím divným pohledem.

00:40:22 -No a divíš se?
-Samozřejmě, že se divím.

00:40:26 Já jsem přece nechodil na zálety, já jsem chodil dělat!

00:40:29 -Ty osle, ty trdlo, ty pitomče, ty moulo.

00:40:31 Tvá žena tě miluje! No miluje!

00:40:34 Kdyby tě neměla ráda, tak si oblíkne ty šaty,

00:40:36 ani nemrkne. Ta tě má tak ráda,

00:40:38 že pro tu svou lásku ty šaty vůbec ani neviděla!

00:40:41 Ta viděla jenom to tvoje špatný svědomí.

00:40:43 Copak to nechápeš? Ty osle!

00:40:46 Vždyť ona ti dala ten nejkrásnější důkaz lásky.

00:40:49 Ona si myslela, že si ji chceš koupit, trdlo!

00:40:52 -Koupit?
-No co koukáš?

00:40:54 To se tak dělá, aby byly potichu.

00:40:57 Ty...

00:40:59 šaty...

00:41:03 ty šaty se hejbou.

00:41:06 -To bude tím průvanem.

00:41:08 -A ne. A ne. Cheche.

00:41:12 To není tím průvanem.

00:41:15 Ty šaty se hejbou, jako kdyby tady byly

00:41:19 s náma Růženka, Helenka...

00:41:24 Jarmilka.

00:41:26 -A s těma se všema jste chodil?

00:41:30 -A všecky jsem měl rád.

00:41:35 -To jste teda dobrej.

00:41:37 Helejte, tak vy myslíte, že Maruška...

00:41:43 že mě Maruška...

00:41:47 No, nakonec máte zkušenosti, že jo. Že mě Maruška miluje, jo?

00:41:54 -Předváděj se, potvory.

00:42:03 -Dědo! Neměl bych zavřít to okno?

00:42:06 Dělá se nějakej vítr, asi bude bouřka.

00:42:11 Slyšíte, dědo?

00:42:13 Haló!

00:42:17 Dědo, já du. CHRÁPÁNÍ

00:43:42 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2020