Bandité
Bandité měli pařížskou premiéru brzy po padesátinách svého autora - Jacquesa Offenbacha. Tato opereta - to je především ostrý výsměch tehdejší politice a politikům,což tehdejší obecenstvo na sklonku šedesátých let minulého století nepochopilo. Její triumfální návrat do Paříže nastal až o pár desetiletí později,kdy si už její melodie prozpěvovala celá Evropa. Banda lupiče Falsacappy dychtí po splatné státní půjčce tří miliónů tolarů, které při sňatku obdrží od manžela - vévody italského knížectví - španělská princezna. Falsacappa s půvabnou dcerou Fiorellou nastrojí roztodivné léčky, jen aby se peněz zmocnili. Ale ouha,když se zdá, že tolárky zazvoní - přizná se italský ministr financí,že vévodská pokladnice je téměř prázdná, protože svěřené peníze ukradl a "prošustroval". To už není svět pro poctivého lupiče a Falsacappa hodlá skončit v penzi,neboť shledává,že "velikost zlodějské kořisti musí být dnes přímo úměrná společenskému postavení zloděje". A tak tato drsná fraška,v níž Offenbach nastavil politikům III.ho napoleonského císařství ostré zrcadlo, je nakonec nucena v bývalém banditovi pozdravit nového policejního prezidenta podle chvalně známého rčení,kdo že je nejlepším zahradníkem.