Milan Kňažko

V polovině roku 1989 začíná druhá kariéra úspěšného, oblíbeného i protěžovaného herce. V dusivé atmosféře posledních křečí hroutícího se režimu podepisuje do té doby spíše apolitický Milan Kňažko petici "Několik vět" s plným vědomím možných konsekvencí, které na sebe nenechaly dlouho čekat ve formě šikanování, zákazů a snad i hrozby předčasného ukončení herecké dráhy, ke kterému skutečně záhy došlo, ovšem z naprosto jiných důvodů. Spolu s mnoha dalšími kolegy se stává protagonistou velkolepého představení - dodatečně nazvaného "Sametovou revolucí" - aby se na rozdíl od většiny ostatních před divadelní a filmové publikum (dosud) nevrátil. Potlesku zvyklému i herci bylo dlouho aplaudováno i v politické roli, ovšem postupně se začíná ozývat i pískot: nejdříve na české scéně, pak i na "domácím hřišti", posléze i z řad vlastních spoluhráčů, takže se z předního člena vládnoucí koalice najednou stává exponent menšinové opozice. Televizní dokument režisérky D. Průchové začíná stejně jako skutečná životní cesta Milana Kňažka v drsné a krásné krajině kolem Velkého Krtíša, která určitě také předznamenala jeho osud, o němž hovoří s nebývalou upřímností a otevřeností. Kromě zajímavých výpovědí o jedné umělecké generaci je zároveň cenným svědectvím o vývoji událostí, charakterů a vztahů mezi dvěma blízkými národy ve druhé polovině XX. století.