Osobní poplach

Autor stejnojmenné knihy Josef Holcman, který příběh svého strýce Jožky Slováka vypráví, jej označuje přídomky vzdělanec samouk, mistr estetiky a surový humanista, provokatér, furiant. Slovák, rodák z horňácké Velké nad Veličkou, se přižení na vinařské Slovácko a prožívá se svou novou rodinou všechny strázně dobových poměrů. Těm se mistr řeznický brání humorem, drzostí, absurdními situacemi vyvolanými neodolatelnou touhou po společnosti a sklence alkoholu. Rozčiluje lidi, stejně jako je dokáže nadchnout, baví se situacemi, které mají v sobě proletářskou poezii. Podobně se vyrovnává i s osobní rodinnou tragédií, kdy jeho milovaná žena nevyléčitelně onemocní. Hlavního hrdinu ztvárnil velmi přesvědčivě Zdeněk Julina. Jak napsal Milan Uhde: "Jde o neobvyklý, vynikající výkon. Jeho Jožka mluví vážně i nevážně, tančí, zpívá, provokuje, zlobí, umí nakazit okolí radostí, ale také zklamat. Je ohleduplný a něžný, a přesto dovede občas zranit, jeho žerty jsou někdy drsné, ale vždy lidsky správně zacílené, a přitom působí naprosto autenticky a přesvědčivě, jako by vystoupil ze záběru z rodinné kroniky." Oporou v jeho výkonu jsou další herci zlínského souboru – Eva Daňková v tragické úloze manželky anebo soucitného švagra v podání Gustava Řezníčka. Podstatnou složku inscenace tvoří hudba. Živou ji přinášejí horňáčtí muzikanti v čele s hostujícími Jurou Petrů a Petrem Mičkou. Jedinečný znalec folkloru a originální současný skladatel Jiří Pavlica se zasloužil o to, že muzika rozvíjí v inscenaci obecné téma hodnoty trvající přes hranice času.

Režisér Břetislav Rychlík v této inscenaci zúročil znalost regionu a jeho dějin, skloubil dokumentární pohled s divadelní imaginací. Intenzitu zážitku prohlubuje i fakt, že Josef Holcman hraje sám sebe coby synovec hlavní postavy a vypravěč jejího strhujícího osudu. Jde o pozoruhodný úkaz: na scéně se promítají fotografie ze života autentického hrdiny, řezníka Josefa Slováka, na kterého vzpomíná reálný svědek jeho bouřlivého života a smrti.