Malíř Alfons Mucha a jeho Slovanská epopej jsou tématem vyprávění historika a scenáristy Zdeňka Mahlera, jenž by se v těchto dnech dožil 90 let (1995). Připravili J. Lebeda a M. Pešek
00:00:25Co se dá dělat. Tohle bude vyprávění o české marnotratnosti.
00:00:32Půjde o příklad naší nevděčnosti.
00:00:39Všechno začalo v roce 1860 v Ivančicích.
00:00:44Do rodiny soudního sluhy se narodil chlapec.
00:00:50Brzy se ukázalo, že je nadán kreslířskou zručností.
00:00:57Kreslil levou rukou a pak přidal pravou.
00:01:02Brzy se mu to hodilo, protože od 11 let se musel sám starat
00:01:10o svoji obživu. Jedna jeho z prvních výtvarných prací
00:01:15měla zvláštní podobu. Nakreslil si na pecen chleba křídou krajíčky
00:01:22Tak jak si je bude smět den po dni odkrajovat.
00:01:28Jako učeň se dostal do Vídně a pomáhal malovat divadelní kulisy.
00:01:34A rozhlížel se v mocnářském městě. A co mohl, bylo toho hodně, se učil
00:01:42Jmenovitě od tehdejšího módního malíře Makarta.
00:01:49Kreslířská zručnost mladíka byla tak výrazná že jí všiml
00:01:52i hrušovanský hrabě a nechal si od něho vymalovat zámecké komnaty.
00:01:58A poctil ho i stipendiem. Vypravil ho na akademii do Mnichova.
00:02:03Za chvíli se panská přízeň odvrátila, a tak se mladík,
00:02:09Alfons Mucha, o něm mluvíme, přesunul do centra,
00:02:14do mekky všech mladých malířů, do Paříže.
00:02:19Ubytoval se v latinské čtvrti, kde žila německá bohéma.
00:02:23A studenti a švadlenky. Koupil si pytel uhlí, aby nezmrznul.
00:02:30A pytel čočky, aby měl co jíst. A 16 hodin denně pracoval.
00:02:38Vydával se se skicákem po Paříži, protože v té době Francie
00:02:44a jmenovitě Paříž procházela převratnou etapou.
00:02:49Vrstvily se vynálezy, sport, móda. V módě to byl kankán.
00:02:55Velocipedy, balony, vzducholodě. Vynalezly se automobily.
00:03:01Došlo k vynálezu filmu, fonografu, telegrafu a věda mílovými kroky
00:03:06pokročila a s ní i řada obskurních nauk, včetně módního spiritizmu.
00:03:13Došlo k Dreifusově aféře a stavěla se Eiffelovka.
00:03:17Chystala se světová výstava a Sára Bernhardtová sklízela úspěchy.
00:03:24Na okraji života pilně pracoval Alfons Mucha.
00:03:31Pracoval na reklamách, zhotovoval plakáty.
00:03:35Sem tam dostal možnost ilustrovat nějaké knížky.
00:03:39Jeho virtuozita a brilantnost ho vedla k tomu, že jednou v tísni
00:03:45ho tiskař požádal, aby narychlo, v záskoku přes Vánoce roku 1894,
00:03:52připravil jako náhradník plakáty pro premiéru Sáry Bernhardtové.
00:04:02Mucha na mramorový stolek v kavárně namaloval návrh.
00:04:07Přes noc ho rozkreslil a vytiskli ho.
00:04:12Plakát byl koncipován na výšku. V životní velikosti.
00:04:17Byl vylepován v řadách. Jeho tlumené barvy a zvláštní kompozice
00:04:23nesmírně upoutala pozornost pařížských občanů.
00:04:27A tak se stalo, že nejen tento plakát, ale i jeho tvůrce,
00:04:32se stal hitem, hvězdou, pojmem ve výtvarné Paříži.
00:04:42Byl zajištěn smlouvou na 6 roků.
00:04:46Připravoval pro divadla nejen výpravy, ale i kostýmy.
00:04:50Pro svoji heroinu navrhoval i šperky, nábytek, výzdobu bytu.
00:04:56On sám se stal tvůrcem ideálu krásy, osudové ženy.
00:05:03Napříště všechny ženy, které byly spojovány se secesí,
00:05:09nesly pečeť Alfonse Muchy. Byly to zvláštní ženy,
00:05:13které zadumány hleděly dovnitř své duše.
00:05:18Naslouchaly neznámým hlasům a Mucha je vytvářel doslova v sériích
00:05:24pro kalendáře. Pro jednotlivé měsíce a pro zvěrokruhová znamení.
00:05:30A v cyklech pro jaro, léto, podzim a zimu.
00:05:34Pro ráno, poledne, večer a noc.
00:05:37Došlo k tomu, že tyto zamyšlené krásky obklopené množstvím květů,
00:05:44motýlů, lodyh a stvolů, ornamenty, křivkami, smyčkami
00:05:50vytvořily kánon doby. A nejen tyto krásky.
00:05:55Ten sloh, který Mucha vytvořil, vykročil ze salonu do ulic
00:06:01a zmocnil se města. A přešel do dalších uměleckých odvětví.
00:06:08Architektura dostala najednou secesní podobu.
00:06:12A Mucha se stal zákonodárcem, veleknězem toho,
00:06:19co bylo nazváno secesí.
00:06:22Jedním slovem to byl styl Mucha. Po francouzsku styl "Miša".
00:06:33To vše mu přineslo věhlas, slávu, peníze, vyznamenání.
00:06:40Velikou společenskou prestiž. Jeho ateliér byl střediskem
00:06:45slavných lidí společenských celebrit.
00:06:50Kolem něho se vytvořily mýty o chudém chlapci,
00:06:53který se proslavil. O veleúspěšném krajanovi.
00:06:57Mucha byl hvězda.
00:07:01Geniální dekoratér a toto uznání ho nejvíc hnětlo.
00:07:07Začalo se rodit něco, co překvapilo celou Paříž.
00:07:12On sám dávno už v duši nesl pocit nespokojenosti.
00:07:19On měl jiné představy. Měl v sobě náročnější vizi.
00:07:26A tak se stalo, že se zlomem století došlo i ke zlomu,
00:07:32který překvapil Paříž. Mucha sám se rozhodl všechno přerušit.
00:07:41A nekompromisně chtěl nastoupit a my bychom to mohli nazvat
00:07:46jako finále jeho života. Jakkoliv to finále znamenalo třetinu života,
00:07:54reprezentovalo to příštích plných 20 let jeho tvorby.
00:08:04Dlouhý pobyt Alfonse Muchy v zahraničí.
00:08:09Jeho styk s velkým světem z něj vytvářel světoobčana.
00:08:14Na druhé straně, to dlouhé odloučení od domova v něm
00:08:18posilovalo pocit vlastenectví. Vypjatého patriotizmu.
00:08:22Setkáme se u něho s formulacemi, které vypadají pateticky.
00:08:26Cokoliv nedělám pro svůj národ, nepokládám za práci.
00:08:30Můj drahocenný čas padá na nicotnosti, zatímco mému národu
00:08:35k utěšení žízně je podávána voda z kaluží.
00:08:39Tehdy na přelomu století, přesně o silvestrovské půlnoci,
00:08:44Mucha složil slavnostní slib. A sám ho dosvědčuje výrokem:
00:08:49"Byla půlnoc a já jsem stál a hleděl na všechny své věci.
00:08:53Na dosavadní tvorbu a tu jsem pronesl svatý slib,
00:08:56že zbytek svého života vyplním prací pro svůj národ".
00:09:03Mucha měl o umění daleko větší představy.
00:09:08Umění představovalo úspěch a peníze a všednost.
00:09:14Pro něho to byla služba kráse, bohu a národu.
00:09:19Když mu řeknu, aby ilustroval dějiny Německa,
00:09:22odkloní se k obrázkům, že na dějinách Německa se zúčastní
00:09:26český prvek. Císař Rudolf II. se svým astrologem.
00:09:31Pražská defenestrace, zavraždění Valdštejnovo,
00:09:35Vídeň obléhaná Turky a účast Čechů v obraně.
00:09:43Největším podnětem, od kterého si Mucha nejvíc sliboval, byla zakázka
00:09:51aby pro světovou výstavu připravil pavilon Člověka.
00:09:56Palác lidského ducha. Ve skicách si představoval,
00:10:01že na podstavec Eiffelovky nechá zbudovat obrovský glóbus.
00:10:08Jako obrovské těžítko a uvnitř bude muzeum lidských výbojů
00:10:15a nadějí a lidské budoucnosti. Tento projekt se nerealizoval.
00:10:22Možná ta negativní zkušenost přivedla Muchu k rozhodnutí.
00:10:29Napříště se věnovat tomu, co považoval za životní krédo
00:10:34a za cestu k absolutnu.
00:10:38Jeho nacionalismus měl podobu, nad kterou se nezaslouží lámat hůl.
00:10:46Jeho vlastenectví nesměřovalo na žádný výboj,
00:10:51neobsahovalo žádnou složku expanze, přehlížení.
00:10:57To byla sebezáchovná reakce. Věděl, že ten národ vždycky žil
00:11:02v ohrožení a v bídné materiální a sociální situaci.
00:11:09Věčně obklopen brutalitou a útlakem.
00:11:12A národ mu imponoval proto, že po staletí projevoval odhodlanost.
00:11:23Muchovy vlastenecké úvahy byly posilovány ještě představou
00:11:30o spasitelské roli Slovanstva v dějinách lidstva.
00:11:36Byly to představy dobově příznačné. Vycházelo se z toho, že po dlouhé
00:11:41éře románského vlivu a po dlouhé éře působení Germánstva
00:11:47nadchází pro Slovanstvo velice světlá chvíle.
00:11:55Muchu tyto koncepce zastihly v etapě, kdy se postupně bortily
00:12:01a neosvědčovaly se. Mucha jim ve své vizi věnoval pozornost.
00:12:07Poukazoval na momenty, kdy došlo ke sbratření Slovanů a k tomu,
00:12:14kdy Slované dokázali vytvářet velká inspirativní a kulturní centra.
00:12:20Postupně se Mucha soustřeďoval na to, co považoval za podstatné.
00:12:26Pro nás závazné. To jest na úvahy a zpodobňování klíčových momentů
00:12:33našich národních dějů. Není divu, že se soustředil k tomu,
00:12:38co považoval za inspirativní nejen pro Čechy, ale i pro Evropu.
00:12:44Soustředil se na to, co můžou Češi nabídnout Evropě ve sféře myšlenek
00:12:50a mravů.
00:12:53Mucha shrnul význam svého díla do slov: "Střehl jsem se ve všech
00:12:58obrazech všeho, co by mohlo připomínat strohé spory a krev,
00:13:02ve sporech prolitou. Účelem mého díla nebylo nikdy bořit,
00:13:08ale vždy stavět, klást mosty. Neboť nás všechny musí živit naděje
00:13:12že se celé lidstvo sblíží a to tím snáze, dobře-li se pozná navzájem".
00:13:20Mucha se ve svých úvahách nořil hloub a hloub.
00:13:25Až do roviny mýtů a podobenství a odvěkých symbolů.
00:13:31Jemu nešlo o to zpodobovat jedinečné historické scény.
00:13:36On měl na mysli obecní řád.
00:13:40A tak v jeho zamýšleném cyklu se muselo obrazit to dějinné
00:13:46kulturní podloží, které začalo pohanskými mýty.
00:13:52Pak přerostlo do obrovského křesťanského konceptu.
00:13:57Navíc vývojem vědy a osvícenství a tím, co koncipovali zednářské lóže,
00:14:05jako filantropická centra, to se všechno slilo v Muchově uvažování.
00:14:12A začalo to vytvářet významové vrstvy.
00:14:16Myšlenkový obsah, momenty a postavy jeho výjevů.
00:14:23Symbolika, která je tam zašifrovaná to je všechno pro zasvěcence
00:14:29tajenka a pro nás, kteří k tomu přicházíme,
00:14:33je to nabídka významových soustav. Jedno je jim však společné.
00:14:44Snaha po harmonii.
00:14:47Naděje a univerzální lásky.
00:14:53Souběžně s tím, jak si Mucha ujasňoval co bude a co nebude
00:15:00zpodobňovat, tak si ujasňoval, jak ty věci výtvarně vyjádřit.
00:15:08Ujasňoval si tvarosloví. Věděl, že to, co má na srdci, nelze
00:15:14zpodobnit nějakou impresí. Jako to dělali dosavadní obrázkáři.
00:15:21Musel se rozhodnout pro určité prvky historického realizmu.
00:15:25U něj mrtví i živí existují pohromadě. Reálie s legendou.
00:15:32Mýty se sny. Banální se sakrálním.
00:15:38U Muchy je významný paradox. Pro Muchu zdánlivá prázdnota,
00:15:47to jsou nebesa nebo moře, obloha nebo terén, který je vpředu.
00:15:56Je jako neosazený, ale vytváří prostor pro naši imaginaci.
00:16:02Pro naši představivost.
00:16:09Říká se, že náhoda slouží připravenému.
00:16:13Muchova představa o cyklu se postupně zpřesňovala.
00:16:18Velmi často posloužila i náhoda.
00:16:21Cítil, že by cyklus měl být monumentální.
00:16:25Jak realizovat myšlenku, to ho napadlo, když byl na lodi.
00:16:30Plavil se do Ameriky, aby sehnal mecenáše.
00:16:33Loď kombinovala parostroj s plachtami.
00:16:36Pobyt na palubě a pohled na vzduté plachty inspiroval Muchu tak,
00:16:42že se velká plátna rozhodl malovat na lodní plachty.
00:16:49Naplánoval si dvacet obrazů. A obraz za obrazem.
00:16:55Měl být o ploše 6 x 8 metrů. Je to téměř půl aru.
00:17:04Mucha se domníval, že na tom díle bude dělat pět let.
00:17:09A dělal na něm vlastně dvacet let. Poslední třetinu svého života.
00:17:18Když si Mucha všechno ujasnil, vznikl zvláštní paradox.
00:17:25Mucha, který vydělával nepředstavitelné peníze,
00:17:30nikdy smysl pro peníze neměl. A tak je nikdy nebyl schopen našetřit.
00:17:37A pro ten veliký projekt teď potřeboval základní kapitál.
00:17:44A rozhodl se, že si pro peníze pojede do Ameriky.
00:17:49Od baronky Rothschildové dostal doporučující dopisy.
00:17:54Nejel tam za slávou, říká to naprosto otevřeně.
00:17:58Jel si tam vydělat, aby mohl nerušeně pracovat.
00:18:02Programově to formuloval: "Vydělám si peníze v cizině.
00:18:07A svému národu dám to, co potřebuje, zadarmo".
00:18:13V tom byl čítankový idealista. Pravil: "Práce pro národ nesmí být
00:18:18poskvrněna finančním zájmem. Přímo se mi hnusilo, že bych svatou
00:18:24myšlenku mohl spojit se ziskem".
00:18:28Tak maloval nudné zbohatlické dámy.
00:18:32Až se mu podařilo potkat se s mecenášem.
00:18:37Byl to chicagský milionář, mecenáš a podivín Charles Krein.
00:18:46Mlčenlivý, ale velice hluboký pán. Přátelil se s budoucími prezidenty.
00:18:55S profesorem Tomášem Masarykem a s profesorem Woodrowem Wilsonem.
00:19:03Tak se s Kreinem dohodli, že provozní náklady zaplatí milionář
00:19:10a za americké peníze uskuteční český umělec svůj životní sen.
00:19:19A dohodli se, že ukončený cyklus věnují městu Praze s podmínkou,
00:19:28že Praha za to nedá ani korunu. Pouze se zaváže k tomu, aby pro
00:19:34tento cyklus vybudovala pavilon, kde bude cyklus instalován.
00:19:43Z kulturních center Paříže a Ameriky se Mucha přesunul
00:19:47na samotu do Čech. Na zámek ve Zbirohu.
00:19:51Tady, v bývalé jídelně si zařídil nový ateliér.
00:19:56Bylo tam pouze to, co souviselo s realizací jeho snu.
00:20:00Sem přicházel den co den a měl od místních řemeslníků připravené rámy
00:20:07a na nich napnutá velká plátna. Ty rámy byly na kolejnicích.
00:20:11Bylo je možné přesouvat a byly zavěšeny.
00:20:15Bylo v nich možné listovat. Sem Mucha přicházel s tím,
00:20:21že denně byl na štaflích 10 - 12 hodin.
00:20:24Aby nebyl ničím rušen, všechno si bral nahoru, nejen barvy,
00:20:28ale i štětce a držel je často v zubech.
00:20:31Do pláště si bral i jídlo. Měl hrozinky, mandle, datle.
00:20:36A tak pracoval den co den na uskutečnění svojí vize po 18 roků.
00:20:44Tak skončila fáze promýšlení a příprav.
00:20:48Muchova koncepce snesla srovnání s velkolepostí,
00:20:51s jakou Michelangelo chystal Sixtinskou kapli.
00:20:54Byla srovnatelná s germánským hudebním veledílem
00:20:58Prsten Nibelungův, od Richarda Wágnera.
00:21:01Nebo s cyklem symfonických básní od našeho Bedřicha Smetany.
00:21:07Konečně mohl Mucha zahájit práci na Slovanské epopeji.
00:21:12A toto je vstupní akord.
00:21:18Otevření cyklu, výběr námětu není u Muchy pochopitelně náhodné.
00:21:26Možná je to balada z naší pravlasti.
00:21:32Možná, biblicky řečeno, je to scéna znázorňující vyhnání z ráje.
00:21:40Za obzorem hoří dědina. Nájezdníci, kteří se zmocňují kořisti, odhánějí
00:21:47stáda a vesničany. Nejspíš do otroctví.
00:21:54Jako se u nejvýznamnějších obrazů Muchových snoubí reálná sféra
00:22:02s mýtickou, tak i tady máme božskou sféru zastoupenou nahoře
00:22:08pohanským žercem a ten se přimlouvá u bohů, obklopen mužem a ženou.
00:22:16Praslovanským Adamem a Evou. On je ve zbroji a ona v bílém.
00:22:23On reprezentant mužského principu a ona ženského.
00:22:27Boj, mír, těch významů je spousta.
00:22:32A je na každém, aby si vybral, co je mu blízké.
00:22:36Astrologové přijdou s tím, že přesně na průsečíku úhlopříček
00:22:42v tom stádu je výrazná postava skopce. Tím se otevírá zvěrokruh.
00:22:49Tak se otevírá i cyklus. Byl jsem vždycky fascinován
00:22:55zobrazením nebeské klenby. Je povědomá, totožná s klenbou,
00:23:02jakou známe my. Velký vůz, Polárka.
00:23:08Jakoby ten obraz navozoval, abychom se pokoušeli řešit vztah
00:23:13člověka a kosmu. Dívají se na nás ty hvězdy lhostejně?
00:23:19Je tam mezi nimi ta, s kterou se rodíme a umíráme?
00:23:24To nejdůležitější je řešení vztahu člověk a život.
00:23:31Podívejte se na tu dvojici, která jediná přežívá tu tragédii.
00:23:36Dlouho jsem se domníval, že je to matka s dcerou.
00:23:40Potom jsem si všiml, jaké velké a upracované ruce má ta figura.
00:23:46Možná je to také muž a žena, pozemská analogie Adama a Evy.
00:23:53Podstatné je však jejich pohled. Oni svými vytřeštěnými zraky
00:24:01hledají pomoc a jsou bezpomocní. Hledají soucit, řešení, východisko.
00:24:10Oni jsou ti první, kterými začíná to přežívání nekonečné řady Lidic.
00:24:18Bůh ví, kde to je. Možná je to tady a nedávno a že jsme to i my.
00:24:27Svým výrazem nám říkají, že život u nás nebyl nikdy samozřejmý.
00:24:34Že jsme museli vždycky překonávat ohrožení. To je náš dějinný úděl.
00:24:42Ten utkvělý pohled, to varovné memento spojuje první obraz
00:24:47s dalším a tady je to zastoupeno pohledem ženy s robátkem.
00:24:55Otevírá scénu, která je pozdějšího data.
00:25:00Konala se na březích Baltického moře, kdesi na Rujáně.
00:25:05Tam stával chrám slovanského boha Svantovíta i jeho socha.
00:25:10Byl to bůh, který měl čtyři tváře a každoročně se zde konaly
00:25:15slavnosti boží. Slavnosti byly plné tance a zpěvu a hodování.
00:25:21A také přehlídka krásných děvčat. Byly spojeny také s obětmi.
00:25:26Vidíte obětního býka. Z hlediska astrologů je to opět
00:25:30reprezentant zvěrokruhu. Ten utkvělý pohled navozuje,
00:25:36že to bezstarostné veselí má svůj kontrapunkt.
00:25:42Ten protichůdný děj, který předurčí budoucnost těchto kmenů,
00:25:48je zpodobněn v tom mýtickém pásu nahoře.
00:25:51Podívejte, jakoby fatálně se tam zjevuje germánský bůh.
00:25:59Někdy se mluví o Thorovi, někdy o Vatanovi,
00:26:03obklopený smečkou vlkodlaků, kteří uchystají příští tragický
00:26:09úděl slovanských kmenů. Poslední slovanský panovník
00:26:14na běloušovi klesá a hudci už hudou velice smutně.
00:26:21Oba dva ty pásy, ten každodenní reálný a pak ten mýtický jsou
00:26:27spojeny dvojicí, která tvoří klasický výtvarný motiv.
00:26:32Je to múza a mladý umělec.
00:26:38Jeho meditativní výraz, to tušení hořkého konce, mě vede k tomu,
00:26:44že se nemůžu ubránit pocitu, sice subjektivnímu,
00:26:48že je to trošku zpodobení mladého Muchy.
00:26:54Ten výjev předznamenává v tom krásném jasu ten tragický zvrat.
00:27:04V podstatě vyhubení Polabských slovanských kmenů.
00:27:13Toto je třetí část triptychu. Je to scéna, která se odehrála
00:27:18na Velehradě někdy roku 879. Po dvaceti letech se podařilo
00:27:22prosadit slovanskou liturgii při bohoslužbách, oficiálně stvrzenou.
00:27:29V té době je Cyril na pravdě boží a Metoděj jako stařec se vrací
00:27:33z německého věznění. Ke dvoru knížete Svatopluka dorazil
00:27:38papežský legát, který předčítá schvalovací bulu.
00:27:42Byla provázena tajným vzkazem, aby se Svatopluk zasadil o opětovné
00:27:47zavedení liturgie latinské. Aby zlikvidoval Metodějovo dílo.
00:27:53Aby se spojil s německým císařem. Což se pak všechno stalo.
00:27:58Skutečnost je zachycena symbolicky na horním pásu,
00:28:01kde vidíte papeže i německého císaře.
00:28:05A slovanské bratry, jak se loučí a odchází do exilu.
00:28:10Na Rus, do Bulharska.
00:28:14Na prvním dílu jsme sledovali zánik vesnice.
00:28:19Na druhém jsme sledovali zánik kmenů.
00:28:23Na třetím sledujeme zánik říše. Velkomoravská říše skončila.
00:28:32Utkvělý varovný pohled je tady vystřídán jiným apelem.
00:28:38Povzbuzujícím. Je to postava mladíka, který drží kruh.
00:28:43Jako symbol jednoty, svornosti. Druhou zaťatou rukou dává najevo,
00:28:50že je potřebná nezdolnost a svébytnost.
00:28:54Můžeme říct, že je to naše socha svobody.
00:29:05Představte si, že mystik a spiritista Mucha,
00:29:11měl svoji ložnici přímo nad studnou, která byla vyhloubená
00:29:16ve 14. století v buližníkové skále. A je snad nejhlubší v celé Evropě.
00:29:23Měří 162 metrů.
00:30:19Pak Mucha otevřel další triptych a nazval ho Síla slova.
00:30:27Soustředil se na české dějiny, na husitské nápravné hnutí.
00:30:33Hrdiny tohoto triptychu jsou tři kazatelé.
00:30:36Jan Milíč z Kroměříže. Byla to charismatická osobnost.
00:30:41Byla mu svěřena funkce v královské kanceláři.
00:30:45I kanovnické místo v katedrále svatého Víta.
00:30:49Milíč se obou výnosných funkcí vzdal a napříště žil v úplné
00:30:54chudobě jako František z Assisi. Jeho kázání bylo tak radikální,
00:31:00že se nevyhýbalo papežovi ani králi.
00:31:04Byl přesvědčen o tom, že ryba hnije od hlavy.
00:31:08V kázání byl tak působivý, že došlo k tomu,
00:31:12že na Starém Městě pražském, kde stál nevěstinec,
00:31:17se nevěstky rozhodly opustit dům a rozbořit ho.
00:31:22Všechny cennosti a vzácná roucha daly pak dohromady,
00:31:27aby zde byl postaven klášter. Převlékly se do bílého
00:31:32a jako řeholnice v počtu 200 vstoupily do kláštera,
00:31:36který nazvaly Jeruzalém. A kaple byla zasvěcena Máří Magdaléně.
00:31:44Milíč, který je na obraze, otevírá husitskou trilogii.
00:31:50Je po Muchovu způsobu utajen. Hrdinové Muchových výjevů jsou
00:31:57někde skryti, skoro se ztrácejí. Vidíte ho tam za tím pilířem.
00:32:09Milíč byl radikální kazatel a byl dvakrát předvolán,
00:32:14aby se zodpovídal u papežského dvora.
00:32:18Při druhé cestě zůstal v Avinonu a tam také zemřel před procesem.
00:32:28On je předobrazem toho, kdo přijme pochodeň a kdo bude následovat.
00:32:35Tomu už patří další obraz.
00:32:42Druhý a nejvýznamnější kazatel působil v Betlémské kapli.
00:32:48V době, kdy Mucha maloval tento obraz,
00:32:51nemohl interiér Betlémské kaple znát a tak si ho udělal podle
00:32:55svých představ se sloupy a klenbami.
00:33:00Na kazatelně vidíte rektora Karlovy univerzity,
00:33:04mistra Jana Husa. Káže proti nehodným pánům.
00:33:07A o povinnosti žít v souladu s poznanou pravdou.
00:33:11Ne náhodou je za ním freska svatého Jiří útočícího na draka.
00:33:16Ne náhodou pod freskou objevujeme postavu Janu Žižky.
00:33:23Mezi posluchači, kteří přicházeli na kázání, byly zastoupeny všechny
00:33:29vrstvy, složky tehdejší Prahy. Chudina, řemeslníci, měšťané,
00:33:39šlechta a dokonce je přítomna i královna. Manželka Václava IV.
00:33:46Pozoruhodná je i tvář dvořanky, která sedí po boku královny.
00:33:52Má odvrácený pohled a sleduje, co za křtitelnicí dělá tajemný mnich.
00:34:00Je to špicl a zapisuje si hlášení pro arcibiskupa Zajíce.
00:34:06Celý výjev zpodobuje rozloučení Husa s Prahou.
00:34:11Je to jedno z posledních kázání, než byl povolán, aby se zpovídal
00:34:17na koncilu v Kostnici, než byl odsouzen a upálen.
00:34:21Mucha spoléhal na to, že to všechno lidé znají.
00:34:26Proto nemaloval závěrečné drama. To je vlastně za obrazem.
00:34:32Pozoruhodným detailem je to, že obraz Mucha dokončil 6. 7. 1915.
00:34:42V den 500. výročí od umučení Husa. Aniž to tušil, přesně v souladu
00:34:50na den s tím, kdy Masaryk vyhlásil ve Švýcarsku zahájení odboje.
00:34:58Úsilí o založení svobodného Československa.
00:35:05Husitská trilogie se třemi kazateli vrcholí fascinujícím obrazem,
00:35:12který Mucha postavil na výšku. Pod zlověstným nebem,
00:35:18které proťal blesk se schyluje k bouři, k válce.
00:35:25Je hlášena Křížová výprava proti Čechám. A tak se Češi smluvili
00:35:31na schůzce, na výšině na jih od Prahy.
00:35:34Jmenuje se Na křížkách dodnes!
00:35:38Tady se sešel venkovský lid s Pražany, kteří se blíží údolím.
00:35:45Na slaměnou střechu chýše zbudovali narychlo řečniště pro radikálního
00:35:51kněze Korandu. Ten dal signál k revoluci.
00:35:57"Bratři, vězte, že naše vinice vzkvetla,
00:36:02ale kozlové ji chtějí spásti. Pročež napříště odložte poutnické
00:36:09hole a chopte se mečů".
00:36:15U ohníčku rodina ještě vaří večeři. A koně se klidně napájejí.
00:36:24A velké dějiny se jako žhavá láva daly do pohybu.
00:36:34Princip trojice uplatnil Mucha i v bitevních scénách.
00:36:41Bitevní scény jsou vlastně pobitevní scény.
00:36:45Vyznačují se statičností a zamyšleností.
00:36:48Je to přehlídka pole mrtvých těl.
00:36:53První výjev se vztahuje k bitvě na Grunwaldskému poli v roce 1410,
00:37:00kde se sjednotily slovanské voje proti německému řádu křižáků,
00:37:05který pronikal na východ a násilně šířil křesťanství.
00:37:09Tady došlo k vítězství, kde ze 7 tisíc křižáků zůstalo 15 naživu.
00:37:19Polský král, který přehlíží bitevní pole, je obklopen spolubojovníky.
00:37:26A zjistíte, že se boje zúčastnili i Češi. Tam nahoře, jeden z nich
00:37:31má přes oko chlípec. Ano, je to Jan Žižka.
00:37:39Celá atmosféra tohoto výjevu není triumfální.
00:37:43To nepatřilo k filozofii Muchy. Je to scéna, která navozuje smutek.
00:37:49Otázku nad hodnotou obětí, nad prolitou lidskou, křesťanskou krví.
00:38:03Toto je druhý obraz z triptychu bitevních scén.
00:38:08Ukazuje vítězství na Vítkově roku 1420.
00:38:12Po porážce první křížové výpravy, vedené císařem Zikmundem.
00:38:18Žižka zabodl meč a obrátil tvář k nebi.
00:38:24Všichni jsou přesvědčeni o tom, že Bůh je na jejich straně.
00:38:28Oni jsou boží bojovníci. V centru je polní oltář,
00:38:34lemovaný dvěma knězi, kteří drží monstranci v podobě slunce.
00:38:39Čtveřice v pokoře padla k zemi. Žena, která tvoří putovní motiv
00:38:47v Muchově cyklu, původně upírala svůj zrak na diváky.
00:38:53Mucha její zrak odklonil.
00:38:59Toto je závěr bitevních výjevů. Krajinou se valí válečný běs.
00:39:06Husité pobíjejí papežence. Katolící pobíjejí kališníky.
00:39:13Na obzoru hoří město a uprchlíci přenesli mrtvé na břeh rybníka.
00:39:19Jeden z nich hrozí zaťatou pěstí pomstou.
00:39:26Jeho gesto zastavil místní zeman, jménem Petr Chelčický.
00:39:33Samouk a svérázný myslitel, který uvnitř husitského hnutí
00:39:38razí druhou koncepci. To jest, nerozmnožovat zlo zlem.
00:39:45Postupovat proti násilí nenásilnými prostředky.
00:39:50Jeho dílo se dostane po staletích do rukou literátu a mysliteli,
00:39:56Tolstému, který napíše nadšený esej a ten se později dostane do rukou
00:40:02muži, který vstoupí do světových dějin pod jménem Móhandás Gándhí.
00:40:08Nenásilí bude uznáno jako univerzální způsob jak řešit
00:40:14moderní problémy lidských vztahů.
00:40:32Mucha se snažil, aby všechny jeho obrazy cyklu vedly k aktuálnímu
00:40:38apelu a tento je aktuálního vyznění.
00:40:44Jakkoliv k němu došlo v hloubce 15. století.
00:40:48Kališnický král Jiřík z Poděbrad přijal papežského legáta Fantina.
00:40:53Nechal ho stát, protože české poselstvo u papeže bylo přijato
00:40:58také vstoje. Tentokrát papežský legát, který je Muchou obdařen
00:41:05profilem papeže Pia II., přijel s ultimativním příkazem,
00:41:11aby se Jiřík vzdal kompaktát. To jest, dvojí víry.
00:41:15Jiřík na to reagoval hněvně, odkopnul stoličku.
00:41:19Celá scéna bude mít dalekosáhlé důsledky. Na výrazu všech svědků
00:41:23je to patrné. Ve fialovém hábitu arcibiskup Rokycana.
00:41:28Písař Jiříkova dvora. Reaguje také velmi vzdorně.
00:41:35Mladík zaklapl knihu, na které je napsáno Romafinita.
00:41:39V pravém rohu vidíme jedinou komickou postavičku celého cyklu.
00:41:44Celý cyklus je laděn vážně. Ta postava je Jiříkův šašek, Paleček.
00:41:53Střetnutí vedlo k izolaci Jiříka a jeho království.
00:41:58Jiřík se snažil blokádu prorazit. Rozesílal k jednotlivým královským
00:42:04dvorů poselstva, aby evropské státy vytvořily unii.
00:42:11Ten projekt je stále naléhavější. Je předmětem našich současných úvah
00:42:22Hlavní myšlenky Chelčického rozvíjela Jednota bratrská.
00:42:26A její školu, vzdělanecké středisko v Ivančicích vymaloval Mucha
00:42:32s láskou, protože byl ivančický rodák.
00:42:37Jeho obraz připomíná Raffaelův obraz, zvaný Athénská akademie.
00:42:43Shromaždiště učenců a vzdělanosti. Sledujeme mecenáše Žerotína,
00:42:49který se přišel podívat na tiskárnu,
00:42:53která už v českém překladu vydala Bibli, Kancionál,
00:42:59Českou gramatiku. V zahradě vidíme pilnou práci studentů nad texty.
00:43:06Po pěšinách se procházejí vzdělanci a vedou učené rozpravy.
00:43:11Zaujala nás dvojice v levém rohu. Osleplý stařec, představitel
00:43:18moudrosti, kterému je sdělována nová moudrost mladíkem.
00:43:23Poznáváme v něm tvář Muchy. Atmosféra obrazu je utěšená.
00:43:31Vládne mu vzdělanost, kultura, mír a je to výjev z podzimu.
00:43:41Příroda je unavená a muž nese košík plný jablek.
00:43:47Kolem věže ivančického chrámu se houfují vlaštovky k odletu.
00:43:52Tím je možná i symbolicky naznačeno že i toto bratrstvo zakrátko čeká
00:43:58tragický úděl. Bude v nepřízni poměrů vyhnáno z vlasti do ciziny.
00:44:05Do dlouholetého exilu.
00:44:16Tímto obrazem se uzavírá vrcholný triptych.
00:44:20Možná sám obraz je vrcholem Muchova cyklu. Mucha ho měl nejradši.
00:44:29Jediný tento obraz je signován. Je tam tvůrcův podpis.
00:44:34Zpodobňuje klasické téma umělců a filozofů.
00:44:40Je to smrt velkého učence.
00:44:45Tam sedí Jan Ámos Komenský. A jak víte, většinu svého života
00:44:52prožil v nuceném exilu. Na sklonku svých dějin nechal
00:44:58vynést křeslo nad záliv u moře.
00:45:03Tady tváří v tvář nebesům a moři, to je nekonečnosti a věčnosti,
00:45:12přemýšlel o smyslu lidského usilování i o tragičnosti
00:45:17svého osobního údělu. Teď umírá.
00:45:23Přišla se s ním rozloučit skupinka krajanů.
00:45:30Zbytkem naděje je snad už jen symbolické světélko v lucerně.
00:45:39Nevím, jestli se s ním loučil Mucha. Myslím si, že naopak.
00:45:45Tato obrovsky patetická scéna byla nejen pro Muchu,
00:45:51ale i pro všechny výzvou. Protože vše, co předcházelo
00:45:57a všichni co předcházeli, byli přípravou.
00:46:02Ti vytvářeli v osobnosti Komenského syntetu.
00:46:07Komenský byl pro Muchu klíčová osobnost, zákonodárce.
00:46:12Ten, který slučoval víru a vědu. Tradici a moderní poznání.
00:46:19Patriotizmus a evropanství. Od něho se Mucha, jako od zákonodárce
00:46:27přenesl rovnou do moderního věku.
00:46:34V době, kdy Mucha pracoval na svém cyklu a předával ho městu Praze,
00:46:41byla situace nepříliš utěšená. Neexistovala Národní galerie.
00:46:48Současní malíři neměli kde vystavovat.
00:46:51Považovali Muchovu nabídku za protěžování sebe sama.
00:46:56Začali Muchův projekt označovat za trojského koně. Za vnucený dar.
00:47:04To pak vedlo k tomu, že se zvedla vlna výhrad, útoků a posměchu.
00:47:13Muchovo dílo bylo slaveno i proklínáno.
00:47:17Sklízelo úspěch i zatracení.
00:47:20Mezi výroky, které se v té době objevily, byly výroky avantgardistů
00:47:26přesvědčených o své moderní pravdě. A došlo k tomu, že Muchovo dílo
00:47:32bylo označováno jako rekvizita. Jako cosi, co je passé.
00:47:37Jako falešná mytologie a zastydlé pivní vlastenectví.
00:47:42Jako Slovanství, které vyčpělo. Co patří minulému století.
00:47:47Byla mu vytýkána akademická popisnost, didaktismus.
00:47:51Teatrální podání, literární malířství, nesnesitelný patos.
00:47:56Pompéznost a říkalo se, že jde o tragické neporozumění umělce
00:48:01sobě samému. O zabloudění, o omyl, o prohranou šanci.
00:48:07Při své práci na obřím cyklu stačil Mucha vyzdobit i část
00:48:15Obecního domu v Praze. A navrhnout bankovky.
00:48:19A poštovní známky pro československý stát.
00:48:23A pro zbirožské spoluobčany vymaloval do sokolovny,
00:48:29do místního divadla oponu. Vidíte ji s námi vůbec poprvé.
00:48:35Nikdo na světě ji dosud nezná.
00:48:38Byla nedávno zachráněna našimi vojáky.
00:48:41Nás na ní zajímá hlavně ten motiv zámku ve Zbirohu.
00:48:45A to okno, které propouštělo svrchní světlo do Muchova ateliéru,
00:48:52kde vznikal ten obrovský cyklus, ty epopeje.
00:48:56Mucha začal sám rozpornost pociťovat.
00:49:01Byl před to neustále stavěn. Jde o umění nové nebo staré?
00:49:05O sestup či objev? O únavu či druhý dech?
00:49:09Znejistěn se radil s kartářkou. Obracel se i na záhrobí.
00:49:18Na duchy, které se snažil vyvolávat a u nich hledat stvrzení.
00:49:26Umění není radno rozlišovat ve smyslu nové či staré.
00:49:32Umění je dobré nebo špatné. Buď je nebo není.
00:49:38Pokud jde o zpoždění, tak v jeho obrazech byla profesionalita.
00:49:44On sám svůj projekt zdůvodňoval slovy: "Láska k vlastnímu národu
00:49:49přece nemůže být nikdy opožděna. Může být jen chvíli nemoderní.
00:49:55Jako dlouhé nebo krátké sukně. Až se smažou rozdíly etap,
00:50:00zůstane jen veliké umění. Jde o to, přečkat 50 let,
00:50:05až odezní generační rozpory".
00:50:11Soustavné útoky zbavily Muchu rozhodnosti.
00:50:17Naleptaly jeho inspiraci. Malířská suverenita zeslábla.
00:50:24Závěr cyklu Mucha nedokončil. Část obrazu zůstala nedomalována.
00:50:35Prázdné obličeje působí otřesnou výmluvností.
00:50:52Pak se Mucha od epopeje odklonil. A možná v předtuše příštích dějů
00:50:59si načrtnul nový triptych. Je velice baladický.
00:51:04Jsou na něm vidět kostely s dýmajícími komíny.
00:51:08A množství mrtvých lidských těl. Předtucha byla oprávněná.
00:51:14Krátce na to přišlo k okupaci Československa.
00:51:19Mezi prvními, které gestapo předvolalo k výslechu, byl
00:51:22Alfons Mucha, brzy pak zemřel. Byl mu odepřen čestný pohřeb.
00:51:27Odepřeny i církevní obřady. Nad jeho rakví mluvil úhlavní
00:51:31protivník a ostatky Muchovy byly uloženy do vyšehradského Slavína.
00:51:42A jaký osud měla Muchova epopej? Cyklus, který byl jeho uměleckou
00:51:48sumou, dílo kterému věnoval vrcholná desetiletí?
00:51:52Dar, který nám zdarma předložil, čeho se dočkalo?
00:51:58Muchovo jedinečné gesto mravní hodnoty.
00:52:04Pravda, o umístění cyklu byla řada úvah.
00:52:09Vystřídaly se v nich kromě Petřína návrhy na Průmyslový palác,
00:52:16Emauzy, Anežský klášter, Veletržní palác.
00:52:22Uvažovalo se také o Hradu, o Jízdárně nebo o Míčovně.
00:52:27Také se vynořil návrh, že by cyklus byl vynikající výzdobou Parlamentu.
00:52:34Tak, aby poslanci měli na očích odkaz dějin.
00:52:39Stále se nedělo nic a milionář přišel s návrhem,
00:52:43že by se celý cyklus měl odvézt do Ruska natrvalo jako dar.
00:52:49Mucha tomu zabránil a dál se uvažovalo o Valdštejnské jízdárně,
00:52:54o Vyšehradu, o pavilonu v Riegrových sadech.
00:52:57I o Hvězdě a o Břevnovském klášteru, Vítkově, včetně úvah
00:53:03o zámku ve Zbirohu nebo v Mníšku.
00:53:09Za války byl cyklus srolovaný na cívkách a uložen ve sklepení
00:53:17jedné pražské školy. Došlo k tomu, že praskla voda a chodby byly
00:53:24zaváté sněhem a dílo bylo hodně poškozené.
00:53:30Místy se objevily zlomy a malba se vydrolila a odmáčela se.
00:53:37Po válce, když Muchův cyklus vynesli na dvůr,
00:53:43pravili experti: "To nic není, takový Mucha, takové kulisy.
00:53:50Nemá to žádnou cenu". U tohoto výroku se náhodou
00:53:55ocitnul tehdejší okresní tajemník z Moravského Krumlova.
00:54:02Dostal snadný souhlas k tomu, aby celý cyklus byl jako zápůjčka
00:54:08převezen na zámek do Moravského Krumlova.
00:54:21Kdokoliv se na něj přijde podívat, nemůže si neuvědomit,
00:54:27že jsme o něj mohli dávno přijít. Že tento cyklus nemusel existovat.
00:54:36V jistém smyslu se nám dochoval zázrakem.
00:54:41V 60. letech byl Mucha znovu objeven a stal se světovou módou.
00:54:52Přesně řečeno to, co považoval za nepodstatné, se stalo módou
00:55:00a vstoupilo do obecného povědomí. Co považoval za páteř svého díla,
00:55:06vyznání, zůstává nadále mimo naši pozornost.
00:55:11Dvě třetiny století uplynuly. A Muchův cyklus nadále existuje
00:55:18v provizoriu. Člověka nad tím chtě nechtě napadne:
00:55:25Kdyby ten cyklus měli Američané nebo Francouzi,
00:55:32to by se o něm už dávno ve světě vědělo.
00:55:39My se vyznačujeme tím, že pro nás už národ, jako pojem existuje
00:55:46v uvozovkách. Dostali jsme se tak daleko, že revidujeme své dějiny.
00:55:52A dokazujeme, že nejsme schopni stát na vlastních nohách.
00:55:55A v dějinách jsme se jen proviňovali, byli vždy odhozeni.
00:56:02Je snad otázka, jestli vůbec máme právo na vlastní existenci.
00:56:07Všechny tyto úvahy ochromují naše prosté sebevědomí.
00:56:14Můžeme to označit jako nihilizmus v moderních dějinách.
00:56:21Kdyby ti, kteří tyto úvahy rozvíjejí,
00:56:24kdyby ti, se především postarali o to, abychom se poučili u Muchy.
00:56:32Protože v našem amputovaném státě a v národě, který si buduje svoji
00:56:40tvářnost, je čas se ptát nad Muchou a jeho dílem: Kdo jsme a jací jsme?
00:56:49Odkud jdeme a k čemu směřujeme?
00:56:57V Muchově bytě existuje taková malá černá tabulka,
00:57:03na kterou křídou psával vzkazy. Jeho poslední vzkaz na této tabulce
00:57:10napsaný křídou je ve francouzštině. Mucha viendra.
00:57:20Mucha se vrátí. Ano, Mucha se vrátí.
Průvodcem dokumentárního snímku zaměřeného především na monumentální cyklus malíře Alfonse Muchy Slovanská epopej je Zdeněk Mahler, od jehož narození v těchto dnech uplyne 90 let. Významný muzikolog, spisovatel a popularizátor historie, díky jehož vědomostem vznikla díla jako Formanův Amadeus, Dynastie Straussů či Božská Ema, dokáže mluvit o slavném malíři stejně zasvěceně a s nemenším zápalem jako o géniích světa hudby.
Zdeněk Mahler nazval jedinečné dílo v podtitulu „vyprávěním o české marnotratnosti“. Se zaujetím a schopností vyložit v souvislostech smysl díla i umělcova života se zabývá osudem malíře, který na konci století v Paříži vynikl ve stylu nazývaném secese, art nouveau nebo také styl „Myša“. Byl nepřekonatelný v oboru, kterému dnes říkáme užité umění – maloval reklamy, plakáty, navrhoval šperky a toalety velkých hereček, zařízení salónů, vzorky tapet i oblekových tkanin. Stal se tvůrcem ideálu krásy, kreslil „zamyšlené krásky obklopené množstvím květů, motýlů a lodyh“, byl považován za velekněze secese.
Po návratu do Čech před první světovou válkou nastává zlom v Muchově tvorbě a tento světoobčan náhle zaplane až patetickým pocitem vlastenectví a chce svým uměním posloužit především svému národu. Stačí ještě odjet do Ameriky, aby malováním portrétů milionářů a jejich manželek vydělal na ohromný projekt zamýšlený jako 20 grandiózních pláten o velikosti 6 x 8 metrů ze slovanské mytologie a českých dějin. Rozvrhl si práci na pět let, ale strávil se Slovanskou epopejí téměř dvě dekády. Zdeněk Mahler tvrdí, že Muchova snaha po harmonii, po naplnění ideálů víry, naděje a lásky z něj činila přímo čítankového idealistu. Jaký byl osud Muchův v Čechách? Když dokončil Epopej, byla tady nová doba, nová Evropa, nastoupila nová umělecká generace. V jejích očích Alfons Mucha příliš uznání a přízně nedošel.
O Slovanské epopeji malíře Alfonse Muchy se v posledních letech hodně mluvilo. Diskuze probíhaly zejména kolem soupeření Prahy a Moravského Krumlova o umístění cyklu. Nakonec byl spor vyřešen a dílo je prozatímně instalováno ve Veletržním paláci v Praze. Stále čeká na důstojný prostor, v němž by plnohodnotně vyniklo a který by v jiných kulturních metropolích jako je Paříž či New York již určitě dávno získalo.
