Malíř Alfons Mucha a jeho Slovanská epopej jsou tématem vyprávění historika a scenáristy Zdeňka Mahlera, jenž by se v těchto dnech dožil 90 let (1995). Připravili J. Lebeda a M. Pešek
00:00:25 Co se dá dělat. Tohle bude vyprávění o české marnotratnosti.
00:00:32 Půjde o příklad naší nevděčnosti.
00:00:39 Všechno začalo v roce 1860 v Ivančicích.
00:00:44 Do rodiny soudního sluhy se narodil chlapec.
00:00:50 Brzy se ukázalo, že je nadán kreslířskou zručností.
00:00:57 Kreslil levou rukou a pak přidal pravou.
00:01:02 Brzy se mu to hodilo, protože od 11 let se musel sám starat
00:01:10 o svoji obživu. Jedna jeho z prvních výtvarných prací
00:01:15 měla zvláštní podobu. Nakreslil si na pecen chleba křídou krajíčky
00:01:22 Tak jak si je bude smět den po dni odkrajovat.
00:01:28 Jako učeň se dostal do Vídně a pomáhal malovat divadelní kulisy.
00:01:34 A rozhlížel se v mocnářském městě. A co mohl, bylo toho hodně, se učil
00:01:42 Jmenovitě od tehdejšího módního malíře Makarta.
00:01:49 Kreslířská zručnost mladíka byla tak výrazná že jí všiml
00:01:52 i hrušovanský hrabě a nechal si od něho vymalovat zámecké komnaty.
00:01:58 A poctil ho i stipendiem. Vypravil ho na akademii do Mnichova.
00:02:03 Za chvíli se panská přízeň odvrátila, a tak se mladík,
00:02:09 Alfons Mucha, o něm mluvíme, přesunul do centra,
00:02:14 do mekky všech mladých malířů, do Paříže.
00:02:19 Ubytoval se v latinské čtvrti, kde žila německá bohéma.
00:02:23 A studenti a švadlenky. Koupil si pytel uhlí, aby nezmrznul.
00:02:30 A pytel čočky, aby měl co jíst. A 16 hodin denně pracoval.
00:02:38 Vydával se se skicákem po Paříži, protože v té době Francie
00:02:44 a jmenovitě Paříž procházela převratnou etapou.
00:02:49 Vrstvily se vynálezy, sport, móda. V módě to byl kankán.
00:02:55 Velocipedy, balony, vzducholodě. Vynalezly se automobily.
00:03:01 Došlo k vynálezu filmu, fonografu, telegrafu a věda mílovými kroky
00:03:06 pokročila a s ní i řada obskurních nauk, včetně módního spiritizmu.
00:03:13 Došlo k Dreifusově aféře a stavěla se Eiffelovka.
00:03:17 Chystala se světová výstava a Sára Bernhardtová sklízela úspěchy.
00:03:24 Na okraji života pilně pracoval Alfons Mucha.
00:03:31 Pracoval na reklamách, zhotovoval plakáty.
00:03:35 Sem tam dostal možnost ilustrovat nějaké knížky.
00:03:39 Jeho virtuozita a brilantnost ho vedla k tomu, že jednou v tísni
00:03:45 ho tiskař požádal, aby narychlo, v záskoku přes Vánoce roku 1894,
00:03:52 připravil jako náhradník plakáty pro premiéru Sáry Bernhardtové.
00:04:02 Mucha na mramorový stolek v kavárně namaloval návrh.
00:04:07 Přes noc ho rozkreslil a vytiskli ho.
00:04:12 Plakát byl koncipován na výšku. V životní velikosti.
00:04:17 Byl vylepován v řadách. Jeho tlumené barvy a zvláštní kompozice
00:04:23 nesmírně upoutala pozornost pařížských občanů.
00:04:27 A tak se stalo, že nejen tento plakát, ale i jeho tvůrce,
00:04:32 se stal hitem, hvězdou, pojmem ve výtvarné Paříži.
00:04:42 Byl zajištěn smlouvou na 6 roků.
00:04:46 Připravoval pro divadla nejen výpravy, ale i kostýmy.
00:04:50 Pro svoji heroinu navrhoval i šperky, nábytek, výzdobu bytu.
00:04:56 On sám se stal tvůrcem ideálu krásy, osudové ženy.
00:05:03 Napříště všechny ženy, které byly spojovány se secesí,
00:05:09 nesly pečeť Alfonse Muchy. Byly to zvláštní ženy,
00:05:13 které zadumány hleděly dovnitř své duše.
00:05:18 Naslouchaly neznámým hlasům a Mucha je vytvářel doslova v sériích
00:05:24 pro kalendáře. Pro jednotlivé měsíce a pro zvěrokruhová znamení.
00:05:30 A v cyklech pro jaro, léto, podzim a zimu.
00:05:34 Pro ráno, poledne, večer a noc.
00:05:37 Došlo k tomu, že tyto zamyšlené krásky obklopené množstvím květů,
00:05:44 motýlů, lodyh a stvolů, ornamenty, křivkami, smyčkami
00:05:50 vytvořily kánon doby. A nejen tyto krásky.
00:05:55 Ten sloh, který Mucha vytvořil, vykročil ze salonu do ulic
00:06:01 a zmocnil se města. A přešel do dalších uměleckých odvětví.
00:06:08 Architektura dostala najednou secesní podobu.
00:06:12 A Mucha se stal zákonodárcem, veleknězem toho,
00:06:19 co bylo nazváno secesí.
00:06:22 Jedním slovem to byl styl Mucha. Po francouzsku styl "Miša".
00:06:33 To vše mu přineslo věhlas, slávu, peníze, vyznamenání.
00:06:40 Velikou společenskou prestiž. Jeho ateliér byl střediskem
00:06:45 slavných lidí společenských celebrit.
00:06:50 Kolem něho se vytvořily mýty o chudém chlapci,
00:06:53 který se proslavil. O veleúspěšném krajanovi.
00:06:57 Mucha byl hvězda.
00:07:01 Geniální dekoratér a toto uznání ho nejvíc hnětlo.
00:07:07 Začalo se rodit něco, co překvapilo celou Paříž.
00:07:12 On sám dávno už v duši nesl pocit nespokojenosti.
00:07:19 On měl jiné představy. Měl v sobě náročnější vizi.
00:07:26 A tak se stalo, že se zlomem století došlo i ke zlomu,
00:07:32 který překvapil Paříž. Mucha sám se rozhodl všechno přerušit.
00:07:41 A nekompromisně chtěl nastoupit a my bychom to mohli nazvat
00:07:46 jako finále jeho života. Jakkoliv to finále znamenalo třetinu života,
00:07:54 reprezentovalo to příštích plných 20 let jeho tvorby.
00:08:04 Dlouhý pobyt Alfonse Muchy v zahraničí.
00:08:09 Jeho styk s velkým světem z něj vytvářel světoobčana.
00:08:14 Na druhé straně, to dlouhé odloučení od domova v něm
00:08:18 posilovalo pocit vlastenectví. Vypjatého patriotizmu.
00:08:22 Setkáme se u něho s formulacemi, které vypadají pateticky.
00:08:26 Cokoliv nedělám pro svůj národ, nepokládám za práci.
00:08:30 Můj drahocenný čas padá na nicotnosti, zatímco mému národu
00:08:35 k utěšení žízně je podávána voda z kaluží.
00:08:39 Tehdy na přelomu století, přesně o silvestrovské půlnoci,
00:08:44 Mucha složil slavnostní slib. A sám ho dosvědčuje výrokem:
00:08:49 "Byla půlnoc a já jsem stál a hleděl na všechny své věci.
00:08:53 Na dosavadní tvorbu a tu jsem pronesl svatý slib,
00:08:56 že zbytek svého života vyplním prací pro svůj národ".
00:09:03 Mucha měl o umění daleko větší představy.
00:09:08 Umění představovalo úspěch a peníze a všednost.
00:09:14 Pro něho to byla služba kráse, bohu a národu.
00:09:19 Když mu řeknu, aby ilustroval dějiny Německa,
00:09:22 odkloní se k obrázkům, že na dějinách Německa se zúčastní
00:09:26 český prvek. Císař Rudolf II. se svým astrologem.
00:09:31 Pražská defenestrace, zavraždění Valdštejnovo,
00:09:35 Vídeň obléhaná Turky a účast Čechů v obraně.
00:09:43 Největším podnětem, od kterého si Mucha nejvíc sliboval, byla zakázka
00:09:51 aby pro světovou výstavu připravil pavilon Člověka.
00:09:56 Palác lidského ducha. Ve skicách si představoval,
00:10:01 že na podstavec Eiffelovky nechá zbudovat obrovský glóbus.
00:10:08 Jako obrovské těžítko a uvnitř bude muzeum lidských výbojů
00:10:15 a nadějí a lidské budoucnosti. Tento projekt se nerealizoval.
00:10:22 Možná ta negativní zkušenost přivedla Muchu k rozhodnutí.
00:10:29 Napříště se věnovat tomu, co považoval za životní krédo
00:10:34 a za cestu k absolutnu.
00:10:38 Jeho nacionalismus měl podobu, nad kterou se nezaslouží lámat hůl.
00:10:46 Jeho vlastenectví nesměřovalo na žádný výboj,
00:10:51 neobsahovalo žádnou složku expanze, přehlížení.
00:10:57 To byla sebezáchovná reakce. Věděl, že ten národ vždycky žil
00:11:02 v ohrožení a v bídné materiální a sociální situaci.
00:11:09 Věčně obklopen brutalitou a útlakem.
00:11:12 A národ mu imponoval proto, že po staletí projevoval odhodlanost.
00:11:23 Muchovy vlastenecké úvahy byly posilovány ještě představou
00:11:30 o spasitelské roli Slovanstva v dějinách lidstva.
00:11:36 Byly to představy dobově příznačné. Vycházelo se z toho, že po dlouhé
00:11:41 éře románského vlivu a po dlouhé éře působení Germánstva
00:11:47 nadchází pro Slovanstvo velice světlá chvíle.
00:11:55 Muchu tyto koncepce zastihly v etapě, kdy se postupně bortily
00:12:01 a neosvědčovaly se. Mucha jim ve své vizi věnoval pozornost.
00:12:07 Poukazoval na momenty, kdy došlo ke sbratření Slovanů a k tomu,
00:12:14 kdy Slované dokázali vytvářet velká inspirativní a kulturní centra.
00:12:20 Postupně se Mucha soustřeďoval na to, co považoval za podstatné.
00:12:26 Pro nás závazné. To jest na úvahy a zpodobňování klíčových momentů
00:12:33 našich národních dějů. Není divu, že se soustředil k tomu,
00:12:38 co považoval za inspirativní nejen pro Čechy, ale i pro Evropu.
00:12:44 Soustředil se na to, co můžou Češi nabídnout Evropě ve sféře myšlenek
00:12:50 a mravů.
00:12:53 Mucha shrnul význam svého díla do slov: "Střehl jsem se ve všech
00:12:58 obrazech všeho, co by mohlo připomínat strohé spory a krev,
00:13:02 ve sporech prolitou. Účelem mého díla nebylo nikdy bořit,
00:13:08 ale vždy stavět, klást mosty. Neboť nás všechny musí živit naděje
00:13:12 že se celé lidstvo sblíží a to tím snáze, dobře-li se pozná navzájem".
00:13:20 Mucha se ve svých úvahách nořil hloub a hloub.
00:13:25 Až do roviny mýtů a podobenství a odvěkých symbolů.
00:13:31 Jemu nešlo o to zpodobovat jedinečné historické scény.
00:13:36 On měl na mysli obecní řád.
00:13:40 A tak v jeho zamýšleném cyklu se muselo obrazit to dějinné
00:13:46 kulturní podloží, které začalo pohanskými mýty.
00:13:52 Pak přerostlo do obrovského křesťanského konceptu.
00:13:57 Navíc vývojem vědy a osvícenství a tím, co koncipovali zednářské lóže,
00:14:05 jako filantropická centra, to se všechno slilo v Muchově uvažování.
00:14:12 A začalo to vytvářet významové vrstvy.
00:14:16 Myšlenkový obsah, momenty a postavy jeho výjevů.
00:14:23 Symbolika, která je tam zašifrovaná to je všechno pro zasvěcence
00:14:29 tajenka a pro nás, kteří k tomu přicházíme,
00:14:33 je to nabídka významových soustav. Jedno je jim však společné.
00:14:44 Snaha po harmonii.
00:14:47 Naděje a univerzální lásky.
00:14:53 Souběžně s tím, jak si Mucha ujasňoval co bude a co nebude
00:15:00 zpodobňovat, tak si ujasňoval, jak ty věci výtvarně vyjádřit.
00:15:08 Ujasňoval si tvarosloví. Věděl, že to, co má na srdci, nelze
00:15:14 zpodobnit nějakou impresí. Jako to dělali dosavadní obrázkáři.
00:15:21 Musel se rozhodnout pro určité prvky historického realizmu.
00:15:25 U něj mrtví i živí existují pohromadě. Reálie s legendou.
00:15:32 Mýty se sny. Banální se sakrálním.
00:15:38 U Muchy je významný paradox. Pro Muchu zdánlivá prázdnota,
00:15:47 to jsou nebesa nebo moře, obloha nebo terén, který je vpředu.
00:15:56 Je jako neosazený, ale vytváří prostor pro naši imaginaci.
00:16:02 Pro naši představivost.
00:16:09 Říká se, že náhoda slouží připravenému.
00:16:13 Muchova představa o cyklu se postupně zpřesňovala.
00:16:18 Velmi často posloužila i náhoda.
00:16:21 Cítil, že by cyklus měl být monumentální.
00:16:25 Jak realizovat myšlenku, to ho napadlo, když byl na lodi.
00:16:30 Plavil se do Ameriky, aby sehnal mecenáše.
00:16:33 Loď kombinovala parostroj s plachtami.
00:16:36 Pobyt na palubě a pohled na vzduté plachty inspiroval Muchu tak,
00:16:42 že se velká plátna rozhodl malovat na lodní plachty.
00:16:49 Naplánoval si dvacet obrazů. A obraz za obrazem.
00:16:55 Měl být o ploše 6 x 8 metrů. Je to téměř půl aru.
00:17:04 Mucha se domníval, že na tom díle bude dělat pět let.
00:17:09 A dělal na něm vlastně dvacet let. Poslední třetinu svého života.
00:17:18 Když si Mucha všechno ujasnil, vznikl zvláštní paradox.
00:17:25 Mucha, který vydělával nepředstavitelné peníze,
00:17:30 nikdy smysl pro peníze neměl. A tak je nikdy nebyl schopen našetřit.
00:17:37 A pro ten veliký projekt teď potřeboval základní kapitál.
00:17:44 A rozhodl se, že si pro peníze pojede do Ameriky.
00:17:49 Od baronky Rothschildové dostal doporučující dopisy.
00:17:54 Nejel tam za slávou, říká to naprosto otevřeně.
00:17:58 Jel si tam vydělat, aby mohl nerušeně pracovat.
00:18:02 Programově to formuloval: "Vydělám si peníze v cizině.
00:18:07 A svému národu dám to, co potřebuje, zadarmo".
00:18:13 V tom byl čítankový idealista. Pravil: "Práce pro národ nesmí být
00:18:18 poskvrněna finančním zájmem. Přímo se mi hnusilo, že bych svatou
00:18:24 myšlenku mohl spojit se ziskem".
00:18:28 Tak maloval nudné zbohatlické dámy.
00:18:32 Až se mu podařilo potkat se s mecenášem.
00:18:37 Byl to chicagský milionář, mecenáš a podivín Charles Krein.
00:18:46 Mlčenlivý, ale velice hluboký pán. Přátelil se s budoucími prezidenty.
00:18:55 S profesorem Tomášem Masarykem a s profesorem Woodrowem Wilsonem.
00:19:03 Tak se s Kreinem dohodli, že provozní náklady zaplatí milionář
00:19:10 a za americké peníze uskuteční český umělec svůj životní sen.
00:19:19 A dohodli se, že ukončený cyklus věnují městu Praze s podmínkou,
00:19:28 že Praha za to nedá ani korunu. Pouze se zaváže k tomu, aby pro
00:19:34 tento cyklus vybudovala pavilon, kde bude cyklus instalován.
00:19:43 Z kulturních center Paříže a Ameriky se Mucha přesunul
00:19:47 na samotu do Čech. Na zámek ve Zbirohu.
00:19:51 Tady, v bývalé jídelně si zařídil nový ateliér.
00:19:56 Bylo tam pouze to, co souviselo s realizací jeho snu.
00:20:00 Sem přicházel den co den a měl od místních řemeslníků připravené rámy
00:20:07 a na nich napnutá velká plátna. Ty rámy byly na kolejnicích.
00:20:11 Bylo je možné přesouvat a byly zavěšeny.
00:20:15 Bylo v nich možné listovat. Sem Mucha přicházel s tím,
00:20:21 že denně byl na štaflích 10 - 12 hodin.
00:20:24 Aby nebyl ničím rušen, všechno si bral nahoru, nejen barvy,
00:20:28 ale i štětce a držel je často v zubech.
00:20:31 Do pláště si bral i jídlo. Měl hrozinky, mandle, datle.
00:20:36 A tak pracoval den co den na uskutečnění svojí vize po 18 roků.
00:20:44 Tak skončila fáze promýšlení a příprav.
00:20:48 Muchova koncepce snesla srovnání s velkolepostí,
00:20:51 s jakou Michelangelo chystal Sixtinskou kapli.
00:20:54 Byla srovnatelná s germánským hudebním veledílem
00:20:58 Prsten Nibelungův, od Richarda Wágnera.
00:21:01 Nebo s cyklem symfonických básní od našeho Bedřicha Smetany.
00:21:07 Konečně mohl Mucha zahájit práci na Slovanské epopeji.
00:21:12 A toto je vstupní akord.
00:21:18 Otevření cyklu, výběr námětu není u Muchy pochopitelně náhodné.
00:21:26 Možná je to balada z naší pravlasti.
00:21:32 Možná, biblicky řečeno, je to scéna znázorňující vyhnání z ráje.
00:21:40 Za obzorem hoří dědina. Nájezdníci, kteří se zmocňují kořisti, odhánějí
00:21:47 stáda a vesničany. Nejspíš do otroctví.
00:21:54 Jako se u nejvýznamnějších obrazů Muchových snoubí reálná sféra
00:22:02 s mýtickou, tak i tady máme božskou sféru zastoupenou nahoře
00:22:08 pohanským žercem a ten se přimlouvá u bohů, obklopen mužem a ženou.
00:22:16 Praslovanským Adamem a Evou. On je ve zbroji a ona v bílém.
00:22:23 On reprezentant mužského principu a ona ženského.
00:22:27 Boj, mír, těch významů je spousta.
00:22:32 A je na každém, aby si vybral, co je mu blízké.
00:22:36 Astrologové přijdou s tím, že přesně na průsečíku úhlopříček
00:22:42 v tom stádu je výrazná postava skopce. Tím se otevírá zvěrokruh.
00:22:49 Tak se otevírá i cyklus. Byl jsem vždycky fascinován
00:22:55 zobrazením nebeské klenby. Je povědomá, totožná s klenbou,
00:23:02 jakou známe my. Velký vůz, Polárka.
00:23:08 Jakoby ten obraz navozoval, abychom se pokoušeli řešit vztah
00:23:13 člověka a kosmu. Dívají se na nás ty hvězdy lhostejně?
00:23:19 Je tam mezi nimi ta, s kterou se rodíme a umíráme?
00:23:24 To nejdůležitější je řešení vztahu člověk a život.
00:23:31 Podívejte se na tu dvojici, která jediná přežívá tu tragédii.
00:23:36 Dlouho jsem se domníval, že je to matka s dcerou.
00:23:40 Potom jsem si všiml, jaké velké a upracované ruce má ta figura.
00:23:46 Možná je to také muž a žena, pozemská analogie Adama a Evy.
00:23:53 Podstatné je však jejich pohled. Oni svými vytřeštěnými zraky
00:24:01 hledají pomoc a jsou bezpomocní. Hledají soucit, řešení, východisko.
00:24:10 Oni jsou ti první, kterými začíná to přežívání nekonečné řady Lidic.
00:24:18 Bůh ví, kde to je. Možná je to tady a nedávno a že jsme to i my.
00:24:27 Svým výrazem nám říkají, že život u nás nebyl nikdy samozřejmý.
00:24:34 Že jsme museli vždycky překonávat ohrožení. To je náš dějinný úděl.
00:24:42 Ten utkvělý pohled, to varovné memento spojuje první obraz
00:24:47 s dalším a tady je to zastoupeno pohledem ženy s robátkem.
00:24:55 Otevírá scénu, která je pozdějšího data.
00:25:00 Konala se na březích Baltického moře, kdesi na Rujáně.
00:25:05 Tam stával chrám slovanského boha Svantovíta i jeho socha.
00:25:10 Byl to bůh, který měl čtyři tváře a každoročně se zde konaly
00:25:15 slavnosti boží. Slavnosti byly plné tance a zpěvu a hodování.
00:25:21 A také přehlídka krásných děvčat. Byly spojeny také s obětmi.
00:25:26 Vidíte obětního býka. Z hlediska astrologů je to opět
00:25:30 reprezentant zvěrokruhu. Ten utkvělý pohled navozuje,
00:25:36 že to bezstarostné veselí má svůj kontrapunkt.
00:25:42 Ten protichůdný děj, který předurčí budoucnost těchto kmenů,
00:25:48 je zpodobněn v tom mýtickém pásu nahoře.
00:25:51 Podívejte, jakoby fatálně se tam zjevuje germánský bůh.
00:25:59 Někdy se mluví o Thorovi, někdy o Vatanovi,
00:26:03 obklopený smečkou vlkodlaků, kteří uchystají příští tragický
00:26:09 úděl slovanských kmenů. Poslední slovanský panovník
00:26:14 na běloušovi klesá a hudci už hudou velice smutně.
00:26:21 Oba dva ty pásy, ten každodenní reálný a pak ten mýtický jsou
00:26:27 spojeny dvojicí, která tvoří klasický výtvarný motiv.
00:26:32 Je to múza a mladý umělec.
00:26:38 Jeho meditativní výraz, to tušení hořkého konce, mě vede k tomu,
00:26:44 že se nemůžu ubránit pocitu, sice subjektivnímu,
00:26:48 že je to trošku zpodobení mladého Muchy.
00:26:54 Ten výjev předznamenává v tom krásném jasu ten tragický zvrat.
00:27:04 V podstatě vyhubení Polabských slovanských kmenů.
00:27:13 Toto je třetí část triptychu. Je to scéna, která se odehrála
00:27:18 na Velehradě někdy roku 879. Po dvaceti letech se podařilo
00:27:22 prosadit slovanskou liturgii při bohoslužbách, oficiálně stvrzenou.
00:27:29 V té době je Cyril na pravdě boží a Metoděj jako stařec se vrací
00:27:33 z německého věznění. Ke dvoru knížete Svatopluka dorazil
00:27:38 papežský legát, který předčítá schvalovací bulu.
00:27:42 Byla provázena tajným vzkazem, aby se Svatopluk zasadil o opětovné
00:27:47 zavedení liturgie latinské. Aby zlikvidoval Metodějovo dílo.
00:27:53 Aby se spojil s německým císařem. Což se pak všechno stalo.
00:27:58 Skutečnost je zachycena symbolicky na horním pásu,
00:28:01 kde vidíte papeže i německého císaře.
00:28:05 A slovanské bratry, jak se loučí a odchází do exilu.
00:28:10 Na Rus, do Bulharska.
00:28:14 Na prvním dílu jsme sledovali zánik vesnice.
00:28:19 Na druhém jsme sledovali zánik kmenů.
00:28:23 Na třetím sledujeme zánik říše. Velkomoravská říše skončila.
00:28:32 Utkvělý varovný pohled je tady vystřídán jiným apelem.
00:28:38 Povzbuzujícím. Je to postava mladíka, který drží kruh.
00:28:43 Jako symbol jednoty, svornosti. Druhou zaťatou rukou dává najevo,
00:28:50 že je potřebná nezdolnost a svébytnost.
00:28:54 Můžeme říct, že je to naše socha svobody.
00:29:05 Představte si, že mystik a spiritista Mucha,
00:29:11 měl svoji ložnici přímo nad studnou, která byla vyhloubená
00:29:16 ve 14. století v buližníkové skále. A je snad nejhlubší v celé Evropě.
00:29:23 Měří 162 metrů.
00:30:19 Pak Mucha otevřel další triptych a nazval ho Síla slova.
00:30:27 Soustředil se na české dějiny, na husitské nápravné hnutí.
00:30:33 Hrdiny tohoto triptychu jsou tři kazatelé.
00:30:36 Jan Milíč z Kroměříže. Byla to charismatická osobnost.
00:30:41 Byla mu svěřena funkce v královské kanceláři.
00:30:45 I kanovnické místo v katedrále svatého Víta.
00:30:49 Milíč se obou výnosných funkcí vzdal a napříště žil v úplné
00:30:54 chudobě jako František z Assisi. Jeho kázání bylo tak radikální,
00:31:00 že se nevyhýbalo papežovi ani králi.
00:31:04 Byl přesvědčen o tom, že ryba hnije od hlavy.
00:31:08 V kázání byl tak působivý, že došlo k tomu,
00:31:12 že na Starém Městě pražském, kde stál nevěstinec,
00:31:17 se nevěstky rozhodly opustit dům a rozbořit ho.
00:31:22 Všechny cennosti a vzácná roucha daly pak dohromady,
00:31:27 aby zde byl postaven klášter. Převlékly se do bílého
00:31:32 a jako řeholnice v počtu 200 vstoupily do kláštera,
00:31:36 který nazvaly Jeruzalém. A kaple byla zasvěcena Máří Magdaléně.
00:31:44 Milíč, který je na obraze, otevírá husitskou trilogii.
00:31:50 Je po Muchovu způsobu utajen. Hrdinové Muchových výjevů jsou
00:31:57 někde skryti, skoro se ztrácejí. Vidíte ho tam za tím pilířem.
00:32:09 Milíč byl radikální kazatel a byl dvakrát předvolán,
00:32:14 aby se zodpovídal u papežského dvora.
00:32:18 Při druhé cestě zůstal v Avinonu a tam také zemřel před procesem.
00:32:28 On je předobrazem toho, kdo přijme pochodeň a kdo bude následovat.
00:32:35 Tomu už patří další obraz.
00:32:42 Druhý a nejvýznamnější kazatel působil v Betlémské kapli.
00:32:48 V době, kdy Mucha maloval tento obraz,
00:32:51 nemohl interiér Betlémské kaple znát a tak si ho udělal podle
00:32:55 svých představ se sloupy a klenbami.
00:33:00 Na kazatelně vidíte rektora Karlovy univerzity,
00:33:04 mistra Jana Husa. Káže proti nehodným pánům.
00:33:07 A o povinnosti žít v souladu s poznanou pravdou.
00:33:11 Ne náhodou je za ním freska svatého Jiří útočícího na draka.
00:33:16 Ne náhodou pod freskou objevujeme postavu Janu Žižky.
00:33:23 Mezi posluchači, kteří přicházeli na kázání, byly zastoupeny všechny
00:33:29 vrstvy, složky tehdejší Prahy. Chudina, řemeslníci, měšťané,
00:33:39 šlechta a dokonce je přítomna i královna. Manželka Václava IV.
00:33:46 Pozoruhodná je i tvář dvořanky, která sedí po boku královny.
00:33:52 Má odvrácený pohled a sleduje, co za křtitelnicí dělá tajemný mnich.
00:34:00 Je to špicl a zapisuje si hlášení pro arcibiskupa Zajíce.
00:34:06 Celý výjev zpodobuje rozloučení Husa s Prahou.
00:34:11 Je to jedno z posledních kázání, než byl povolán, aby se zpovídal
00:34:17 na koncilu v Kostnici, než byl odsouzen a upálen.
00:34:21 Mucha spoléhal na to, že to všechno lidé znají.
00:34:26 Proto nemaloval závěrečné drama. To je vlastně za obrazem.
00:34:32 Pozoruhodným detailem je to, že obraz Mucha dokončil 6. 7. 1915.
00:34:42 V den 500. výročí od umučení Husa. Aniž to tušil, přesně v souladu
00:34:50 na den s tím, kdy Masaryk vyhlásil ve Švýcarsku zahájení odboje.
00:34:58 Úsilí o založení svobodného Československa.
00:35:05 Husitská trilogie se třemi kazateli vrcholí fascinujícím obrazem,
00:35:12 který Mucha postavil na výšku. Pod zlověstným nebem,
00:35:18 které proťal blesk se schyluje k bouři, k válce.
00:35:25 Je hlášena Křížová výprava proti Čechám. A tak se Češi smluvili
00:35:31 na schůzce, na výšině na jih od Prahy.
00:35:34 Jmenuje se Na křížkách dodnes!
00:35:38 Tady se sešel venkovský lid s Pražany, kteří se blíží údolím.
00:35:45 Na slaměnou střechu chýše zbudovali narychlo řečniště pro radikálního
00:35:51 kněze Korandu. Ten dal signál k revoluci.
00:35:57 "Bratři, vězte, že naše vinice vzkvetla,
00:36:02 ale kozlové ji chtějí spásti. Pročež napříště odložte poutnické
00:36:09 hole a chopte se mečů".
00:36:15 U ohníčku rodina ještě vaří večeři. A koně se klidně napájejí.
00:36:24 A velké dějiny se jako žhavá láva daly do pohybu.
00:36:34 Princip trojice uplatnil Mucha i v bitevních scénách.
00:36:41 Bitevní scény jsou vlastně pobitevní scény.
00:36:45 Vyznačují se statičností a zamyšleností.
00:36:48 Je to přehlídka pole mrtvých těl.
00:36:53 První výjev se vztahuje k bitvě na Grunwaldskému poli v roce 1410,
00:37:00 kde se sjednotily slovanské voje proti německému řádu křižáků,
00:37:05 který pronikal na východ a násilně šířil křesťanství.
00:37:09 Tady došlo k vítězství, kde ze 7 tisíc křižáků zůstalo 15 naživu.
00:37:19 Polský král, který přehlíží bitevní pole, je obklopen spolubojovníky.
00:37:26 A zjistíte, že se boje zúčastnili i Češi. Tam nahoře, jeden z nich
00:37:31 má přes oko chlípec. Ano, je to Jan Žižka.
00:37:39 Celá atmosféra tohoto výjevu není triumfální.
00:37:43 To nepatřilo k filozofii Muchy. Je to scéna, která navozuje smutek.
00:37:49 Otázku nad hodnotou obětí, nad prolitou lidskou, křesťanskou krví.
00:38:03 Toto je druhý obraz z triptychu bitevních scén.
00:38:08 Ukazuje vítězství na Vítkově roku 1420.
00:38:12 Po porážce první křížové výpravy, vedené císařem Zikmundem.
00:38:18 Žižka zabodl meč a obrátil tvář k nebi.
00:38:24 Všichni jsou přesvědčeni o tom, že Bůh je na jejich straně.
00:38:28 Oni jsou boží bojovníci. V centru je polní oltář,
00:38:34 lemovaný dvěma knězi, kteří drží monstranci v podobě slunce.
00:38:39 Čtveřice v pokoře padla k zemi. Žena, která tvoří putovní motiv
00:38:47 v Muchově cyklu, původně upírala svůj zrak na diváky.
00:38:53 Mucha její zrak odklonil.
00:38:59 Toto je závěr bitevních výjevů. Krajinou se valí válečný běs.
00:39:06 Husité pobíjejí papežence. Katolící pobíjejí kališníky.
00:39:13 Na obzoru hoří město a uprchlíci přenesli mrtvé na břeh rybníka.
00:39:19 Jeden z nich hrozí zaťatou pěstí pomstou.
00:39:26 Jeho gesto zastavil místní zeman, jménem Petr Chelčický.
00:39:33 Samouk a svérázný myslitel, který uvnitř husitského hnutí
00:39:38 razí druhou koncepci. To jest, nerozmnožovat zlo zlem.
00:39:45 Postupovat proti násilí nenásilnými prostředky.
00:39:50 Jeho dílo se dostane po staletích do rukou literátu a mysliteli,
00:39:56 Tolstému, který napíše nadšený esej a ten se později dostane do rukou
00:40:02 muži, který vstoupí do světových dějin pod jménem Móhandás Gándhí.
00:40:08 Nenásilí bude uznáno jako univerzální způsob jak řešit
00:40:14 moderní problémy lidských vztahů.
00:40:32 Mucha se snažil, aby všechny jeho obrazy cyklu vedly k aktuálnímu
00:40:38 apelu a tento je aktuálního vyznění.
00:40:44 Jakkoliv k němu došlo v hloubce 15. století.
00:40:48 Kališnický král Jiřík z Poděbrad přijal papežského legáta Fantina.
00:40:53 Nechal ho stát, protože české poselstvo u papeže bylo přijato
00:40:58 také vstoje. Tentokrát papežský legát, který je Muchou obdařen
00:41:05 profilem papeže Pia II., přijel s ultimativním příkazem,
00:41:11 aby se Jiřík vzdal kompaktát. To jest, dvojí víry.
00:41:15 Jiřík na to reagoval hněvně, odkopnul stoličku.
00:41:19 Celá scéna bude mít dalekosáhlé důsledky. Na výrazu všech svědků
00:41:23 je to patrné. Ve fialovém hábitu arcibiskup Rokycana.
00:41:28 Písař Jiříkova dvora. Reaguje také velmi vzdorně.
00:41:35 Mladík zaklapl knihu, na které je napsáno Romafinita.
00:41:39 V pravém rohu vidíme jedinou komickou postavičku celého cyklu.
00:41:44 Celý cyklus je laděn vážně. Ta postava je Jiříkův šašek, Paleček.
00:41:53 Střetnutí vedlo k izolaci Jiříka a jeho království.
00:41:58 Jiřík se snažil blokádu prorazit. Rozesílal k jednotlivým královským
00:42:04 dvorů poselstva, aby evropské státy vytvořily unii.
00:42:11 Ten projekt je stále naléhavější. Je předmětem našich současných úvah
00:42:22 Hlavní myšlenky Chelčického rozvíjela Jednota bratrská.
00:42:26 A její školu, vzdělanecké středisko v Ivančicích vymaloval Mucha
00:42:32 s láskou, protože byl ivančický rodák.
00:42:37 Jeho obraz připomíná Raffaelův obraz, zvaný Athénská akademie.
00:42:43 Shromaždiště učenců a vzdělanosti. Sledujeme mecenáše Žerotína,
00:42:49 který se přišel podívat na tiskárnu,
00:42:53 která už v českém překladu vydala Bibli, Kancionál,
00:42:59 Českou gramatiku. V zahradě vidíme pilnou práci studentů nad texty.
00:43:06 Po pěšinách se procházejí vzdělanci a vedou učené rozpravy.
00:43:11 Zaujala nás dvojice v levém rohu. Osleplý stařec, představitel
00:43:18 moudrosti, kterému je sdělována nová moudrost mladíkem.
00:43:23 Poznáváme v něm tvář Muchy. Atmosféra obrazu je utěšená.
00:43:31 Vládne mu vzdělanost, kultura, mír a je to výjev z podzimu.
00:43:41 Příroda je unavená a muž nese košík plný jablek.
00:43:47 Kolem věže ivančického chrámu se houfují vlaštovky k odletu.
00:43:52 Tím je možná i symbolicky naznačeno že i toto bratrstvo zakrátko čeká
00:43:58 tragický úděl. Bude v nepřízni poměrů vyhnáno z vlasti do ciziny.
00:44:05 Do dlouholetého exilu.
00:44:16 Tímto obrazem se uzavírá vrcholný triptych.
00:44:20 Možná sám obraz je vrcholem Muchova cyklu. Mucha ho měl nejradši.
00:44:29 Jediný tento obraz je signován. Je tam tvůrcův podpis.
00:44:34 Zpodobňuje klasické téma umělců a filozofů.
00:44:40 Je to smrt velkého učence.
00:44:45 Tam sedí Jan Ámos Komenský. A jak víte, většinu svého života
00:44:52 prožil v nuceném exilu. Na sklonku svých dějin nechal
00:44:58 vynést křeslo nad záliv u moře.
00:45:03 Tady tváří v tvář nebesům a moři, to je nekonečnosti a věčnosti,
00:45:12 přemýšlel o smyslu lidského usilování i o tragičnosti
00:45:17 svého osobního údělu. Teď umírá.
00:45:23 Přišla se s ním rozloučit skupinka krajanů.
00:45:30 Zbytkem naděje je snad už jen symbolické světélko v lucerně.
00:45:39 Nevím, jestli se s ním loučil Mucha. Myslím si, že naopak.
00:45:45 Tato obrovsky patetická scéna byla nejen pro Muchu,
00:45:51 ale i pro všechny výzvou. Protože vše, co předcházelo
00:45:57 a všichni co předcházeli, byli přípravou.
00:46:02 Ti vytvářeli v osobnosti Komenského syntetu.
00:46:07 Komenský byl pro Muchu klíčová osobnost, zákonodárce.
00:46:12 Ten, který slučoval víru a vědu. Tradici a moderní poznání.
00:46:19 Patriotizmus a evropanství. Od něho se Mucha, jako od zákonodárce
00:46:27 přenesl rovnou do moderního věku.
00:46:34 V době, kdy Mucha pracoval na svém cyklu a předával ho městu Praze,
00:46:41 byla situace nepříliš utěšená. Neexistovala Národní galerie.
00:46:48 Současní malíři neměli kde vystavovat.
00:46:51 Považovali Muchovu nabídku za protěžování sebe sama.
00:46:56 Začali Muchův projekt označovat za trojského koně. Za vnucený dar.
00:47:04 To pak vedlo k tomu, že se zvedla vlna výhrad, útoků a posměchu.
00:47:13 Muchovo dílo bylo slaveno i proklínáno.
00:47:17 Sklízelo úspěch i zatracení.
00:47:20 Mezi výroky, které se v té době objevily, byly výroky avantgardistů
00:47:26 přesvědčených o své moderní pravdě. A došlo k tomu, že Muchovo dílo
00:47:32 bylo označováno jako rekvizita. Jako cosi, co je passé.
00:47:37 Jako falešná mytologie a zastydlé pivní vlastenectví.
00:47:42 Jako Slovanství, které vyčpělo. Co patří minulému století.
00:47:47 Byla mu vytýkána akademická popisnost, didaktismus.
00:47:51 Teatrální podání, literární malířství, nesnesitelný patos.
00:47:56 Pompéznost a říkalo se, že jde o tragické neporozumění umělce
00:48:01 sobě samému. O zabloudění, o omyl, o prohranou šanci.
00:48:07 Při své práci na obřím cyklu stačil Mucha vyzdobit i část
00:48:15 Obecního domu v Praze. A navrhnout bankovky.
00:48:19 A poštovní známky pro československý stát.
00:48:23 A pro zbirožské spoluobčany vymaloval do sokolovny,
00:48:29 do místního divadla oponu. Vidíte ji s námi vůbec poprvé.
00:48:35 Nikdo na světě ji dosud nezná.
00:48:38 Byla nedávno zachráněna našimi vojáky.
00:48:41 Nás na ní zajímá hlavně ten motiv zámku ve Zbirohu.
00:48:45 A to okno, které propouštělo svrchní světlo do Muchova ateliéru,
00:48:52 kde vznikal ten obrovský cyklus, ty epopeje.
00:48:56 Mucha začal sám rozpornost pociťovat.
00:49:01 Byl před to neustále stavěn. Jde o umění nové nebo staré?
00:49:05 O sestup či objev? O únavu či druhý dech?
00:49:09 Znejistěn se radil s kartářkou. Obracel se i na záhrobí.
00:49:18 Na duchy, které se snažil vyvolávat a u nich hledat stvrzení.
00:49:26 Umění není radno rozlišovat ve smyslu nové či staré.
00:49:32 Umění je dobré nebo špatné. Buď je nebo není.
00:49:38 Pokud jde o zpoždění, tak v jeho obrazech byla profesionalita.
00:49:44 On sám svůj projekt zdůvodňoval slovy: "Láska k vlastnímu národu
00:49:49 přece nemůže být nikdy opožděna. Může být jen chvíli nemoderní.
00:49:55 Jako dlouhé nebo krátké sukně. Až se smažou rozdíly etap,
00:50:00 zůstane jen veliké umění. Jde o to, přečkat 50 let,
00:50:05 až odezní generační rozpory".
00:50:11 Soustavné útoky zbavily Muchu rozhodnosti.
00:50:17 Naleptaly jeho inspiraci. Malířská suverenita zeslábla.
00:50:24 Závěr cyklu Mucha nedokončil. Část obrazu zůstala nedomalována.
00:50:35 Prázdné obličeje působí otřesnou výmluvností.
00:50:52 Pak se Mucha od epopeje odklonil. A možná v předtuše příštích dějů
00:50:59 si načrtnul nový triptych. Je velice baladický.
00:51:04 Jsou na něm vidět kostely s dýmajícími komíny.
00:51:08 A množství mrtvých lidských těl. Předtucha byla oprávněná.
00:51:14 Krátce na to přišlo k okupaci Československa.
00:51:19 Mezi prvními, které gestapo předvolalo k výslechu, byl
00:51:22 Alfons Mucha, brzy pak zemřel. Byl mu odepřen čestný pohřeb.
00:51:27 Odepřeny i církevní obřady. Nad jeho rakví mluvil úhlavní
00:51:31 protivník a ostatky Muchovy byly uloženy do vyšehradského Slavína.
00:51:42 A jaký osud měla Muchova epopej? Cyklus, který byl jeho uměleckou
00:51:48 sumou, dílo kterému věnoval vrcholná desetiletí?
00:51:52 Dar, který nám zdarma předložil, čeho se dočkalo?
00:51:58 Muchovo jedinečné gesto mravní hodnoty.
00:52:04 Pravda, o umístění cyklu byla řada úvah.
00:52:09 Vystřídaly se v nich kromě Petřína návrhy na Průmyslový palác,
00:52:16 Emauzy, Anežský klášter, Veletržní palác.
00:52:22 Uvažovalo se také o Hradu, o Jízdárně nebo o Míčovně.
00:52:27 Také se vynořil návrh, že by cyklus byl vynikající výzdobou Parlamentu.
00:52:34 Tak, aby poslanci měli na očích odkaz dějin.
00:52:39 Stále se nedělo nic a milionář přišel s návrhem,
00:52:43 že by se celý cyklus měl odvézt do Ruska natrvalo jako dar.
00:52:49 Mucha tomu zabránil a dál se uvažovalo o Valdštejnské jízdárně,
00:52:54 o Vyšehradu, o pavilonu v Riegrových sadech.
00:52:57 I o Hvězdě a o Břevnovském klášteru, Vítkově, včetně úvah
00:53:03 o zámku ve Zbirohu nebo v Mníšku.
00:53:09 Za války byl cyklus srolovaný na cívkách a uložen ve sklepení
00:53:17 jedné pražské školy. Došlo k tomu, že praskla voda a chodby byly
00:53:24 zaváté sněhem a dílo bylo hodně poškozené.
00:53:30 Místy se objevily zlomy a malba se vydrolila a odmáčela se.
00:53:37 Po válce, když Muchův cyklus vynesli na dvůr,
00:53:43 pravili experti: "To nic není, takový Mucha, takové kulisy.
00:53:50 Nemá to žádnou cenu". U tohoto výroku se náhodou
00:53:55 ocitnul tehdejší okresní tajemník z Moravského Krumlova.
00:54:02 Dostal snadný souhlas k tomu, aby celý cyklus byl jako zápůjčka
00:54:08 převezen na zámek do Moravského Krumlova.
00:54:21 Kdokoliv se na něj přijde podívat, nemůže si neuvědomit,
00:54:27 že jsme o něj mohli dávno přijít. Že tento cyklus nemusel existovat.
00:54:36 V jistém smyslu se nám dochoval zázrakem.
00:54:41 V 60. letech byl Mucha znovu objeven a stal se světovou módou.
00:54:52 Přesně řečeno to, co považoval za nepodstatné, se stalo módou
00:55:00 a vstoupilo do obecného povědomí. Co považoval za páteř svého díla,
00:55:06 vyznání, zůstává nadále mimo naši pozornost.
00:55:11 Dvě třetiny století uplynuly. A Muchův cyklus nadále existuje
00:55:18 v provizoriu. Člověka nad tím chtě nechtě napadne:
00:55:25 Kdyby ten cyklus měli Američané nebo Francouzi,
00:55:32 to by se o něm už dávno ve světě vědělo.
00:55:39 My se vyznačujeme tím, že pro nás už národ, jako pojem existuje
00:55:46 v uvozovkách. Dostali jsme se tak daleko, že revidujeme své dějiny.
00:55:52 A dokazujeme, že nejsme schopni stát na vlastních nohách.
00:55:55 A v dějinách jsme se jen proviňovali, byli vždy odhozeni.
00:56:02 Je snad otázka, jestli vůbec máme právo na vlastní existenci.
00:56:07 Všechny tyto úvahy ochromují naše prosté sebevědomí.
00:56:14 Můžeme to označit jako nihilizmus v moderních dějinách.
00:56:21 Kdyby ti, kteří tyto úvahy rozvíjejí,
00:56:24 kdyby ti, se především postarali o to, abychom se poučili u Muchy.
00:56:32 Protože v našem amputovaném státě a v národě, který si buduje svoji
00:56:40 tvářnost, je čas se ptát nad Muchou a jeho dílem: Kdo jsme a jací jsme?
00:56:49 Odkud jdeme a k čemu směřujeme?
00:56:57 V Muchově bytě existuje taková malá černá tabulka,
00:57:03 na kterou křídou psával vzkazy. Jeho poslední vzkaz na této tabulce
00:57:10 napsaný křídou je ve francouzštině. Mucha viendra.
00:57:20 Mucha se vrátí. Ano, Mucha se vrátí.
Průvodcem dokumentárního snímku zaměřeného především na monumentální cyklus malíře Alfonse Muchy Slovanská epopej je Zdeněk Mahler, od jehož narození v těchto dnech uplyne 90 let. Významný muzikolog, spisovatel a popularizátor historie, díky jehož vědomostem vznikla díla jako Formanův Amadeus, Dynastie Straussů či Božská Ema, dokáže mluvit o slavném malíři stejně zasvěceně a s nemenším zápalem jako o géniích světa hudby.
Zdeněk Mahler nazval jedinečné dílo v podtitulu „vyprávěním o české marnotratnosti“. Se zaujetím a schopností vyložit v souvislostech smysl díla i umělcova života se zabývá osudem malíře, který na konci století v Paříži vynikl ve stylu nazývaném secese, art nouveau nebo také styl „Myša“. Byl nepřekonatelný v oboru, kterému dnes říkáme užité umění – maloval reklamy, plakáty, navrhoval šperky a toalety velkých hereček, zařízení salónů, vzorky tapet i oblekových tkanin. Stal se tvůrcem ideálu krásy, kreslil „zamyšlené krásky obklopené množstvím květů, motýlů a lodyh“, byl považován za velekněze secese.
Po návratu do Čech před první světovou válkou nastává zlom v Muchově tvorbě a tento světoobčan náhle zaplane až patetickým pocitem vlastenectví a chce svým uměním posloužit především svému národu. Stačí ještě odjet do Ameriky, aby malováním portrétů milionářů a jejich manželek vydělal na ohromný projekt zamýšlený jako 20 grandiózních pláten o velikosti 6 x 8 metrů ze slovanské mytologie a českých dějin. Rozvrhl si práci na pět let, ale strávil se Slovanskou epopejí téměř dvě dekády. Zdeněk Mahler tvrdí, že Muchova snaha po harmonii, po naplnění ideálů víry, naděje a lásky z něj činila přímo čítankového idealistu. Jaký byl osud Muchův v Čechách? Když dokončil Epopej, byla tady nová doba, nová Evropa, nastoupila nová umělecká generace. V jejích očích Alfons Mucha příliš uznání a přízně nedošel.
O Slovanské epopeji malíře Alfonse Muchy se v posledních letech hodně mluvilo. Diskuze probíhaly zejména kolem soupeření Prahy a Moravského Krumlova o umístění cyklu. Nakonec byl spor vyřešen a dílo je prozatímně instalováno ve Veletržním paláci v Praze. Stále čeká na důstojný prostor, v němž by plnohodnotně vyniklo a který by v jiných kulturních metropolích jako je Paříž či New York již určitě dávno získalo.
