Jan Klusák aneb co bych chtěl říci o sobě

Skladatele Jana Klusáka (nar. 18. 4. 1934) znají televizní diváci především jako autora hudby k seriálu Nemocnice na kraji města, ti erudovanější vědí, že v roce 1963 vytvořil scénickou hudbu k premiéře hry Václava Havla Zahradní slavnost v Divadle Na Zábradlí. Jeho kompoziční styl byl zprvu ovlivněn meziválečným neoklasicismem - zejména skladateli Išou Krejčím, Bohuslavem Martinů, Igorem Stravinským i Pavlem Bořkovcem, jehož byl žákem kompozice na pražské Akademii múzických umění. Od roku 1959 úzce spolupracoval s dirigentem a spolužákem Liborem Peškem, jehož souboru Komorní harmonie působícímu na zmíněné scéně věnoval řadu avantgardních skladeb.

Od šedesátých let se Klusák uplatňoval i ve filmu a to nejen jako skladatel, ale i herec. Výrazné role ztvárnil ve snímcích tzv. České nové vlny, např. O slavnosti a hostech (J. Němec), Sedmikrásky (V. Chytilová) a Valerie a týden divů (J. Jireš). V této době nastala i zásadní proměna v Klusákově stylové kompoziční orientaci - jako jeden z prvních se odvážně přiklonil k technikám Druhé vídeňské školy, Nové hudby, Darmstadtu, dodekafonie, serialismu, které byly tehdejší ideologií potlačovány, a staly se mu východiskem pro jeho následující tvorbu. Příznačnou formou Klusákovy kompozice je invence- jednovětá skladba o jediném tématu pro různá instrumentální seskupení.

Po srpnu 1968 byla jeho veřejná činnost husákovským režimem utlumována a byl označen za politicky nežádoucí osobu, protože mimo jiné zkomponoval hudbu ke dvěma zakázaným filmům: Den sedmý, osmá noc (Evald Schorm) a Konec srpna v hotelu Ozon (Jan Schmidt).