Setkání zpěváků v Divadle hudby
V pátek 4. února 1977 se v odpoledních hodinách v pražském Divadle hudby sešli textaři, hudebníci a zpěváci zábavné a populární hudby, aby podpořili Provolání československých výborů uměleckých svazů přijaté 28. ledna 1977 v Národním divadle. V publiku zasedla celá pěvecká a hudební špička tehdejší československé populární hudby. S úvodním projevem vystoupil Karel Gott a hlavní projev přednesla zpěvačka Eva Pilarová.
Na průběh zasedání dohlíželi funkcionáři Komunistické strany Československa: vedoucí oddělení kultury ústředního výboru KSČ Miroslav Müller, ministr kultury České socialistické republiky Milan Klusák, vedoucí představitelé monopolních uměleckých agentur Pragokoncert a Slovkoncert, národního podniku Supraphon a ředitelé Československé televize a Československého rozhlasu.
Na závěr setkání přítomní umělci podepsali archy s Provoláním československých výborů uměleckých svazů.
Zkrácený záznam z této angažované akce proti manifestu Charta 77 ještě téhož dne odvysílaly Televizní noviny. O dva dny později, 6. února 1977, byl do vysílání zařazen záznam celý.
Záznam z této vysoce angažované akce byl součástí kampaně proti autorům a prvním signatářům Charty 77. Dochovaný záznam je nejvěrnějším důkazem chování totalitního režimu vůči občanům nesouhlasícím s jeho politikou a každodenními projevy, ale i vůči ostatním, které dokáže donutit účastnit se veřejného vyjádření loajality.
Text Charty 77 byl zveřejněn v zahraničních sdělovacích prostředcích 7. ledna 1977. Na druhý den započal hon Státní bezpečnosti na její autory a první signatáře a zanedlouho začal i propagandistický útok ve sdělovacích prostředcích. 12. ledna 1977 otiskl deník ústředního výboru KSČ Rudé právo velký článek s titulkem »Ztroskotanci a samozvanci«, ve kterém hrubě napadl Chartu 77, její autory a první signatáře.
Československá televize zahájila protichartistickou kampaň 13. ledna 1977. V odpoledních Zprávách byly odvysílány ohlasy kladenských dělníků na článek Rudého práva »Ztroskotanci a samozvanci«. V Televizních novinách redaktor Josef Morávek ve svém komentáři označil prohlášení Charty 77 za „pamflet“, který „hrubě a lživě pomlouvá ČSSR a revoluční vymoženosti lidu“. Autory a signatáře Charty 77 nazval „zrádci a samozvanci“ a „zkrachovalými organizátory kontrarevoluce 1968“. Protichartistická kampaň ve vysílání Československé televize rychle nabrala obrátky. Ve všech zpravodajských relacích začaly být zveřejňovány protestní rezoluce stranických organizací i pracovních kolektivů z nejrůznějších závodů, úřadů, nemocnic či škol. Na obrazovce se denně střídali nejrůznější funkcionáři a političtí pracovníci, kteří se ve svých vystoupeních vyjadřovali o chartistech, jako o „rozvratnících“ a „služebnících imperialismu“. Odsoudit Chartu neváhali i lidé veřejně známí. Do televizního programu byly mimořádně zařazovány pořady a reportáže, které měly za úkol odpůrce režimu skandalizovat.
Po shromáždění kulturních pracovníků v Národním divadle se charakter protichartistické kampaně změnil. Štvavá a pomlouvačná kampaň ustoupila do pozadí a sdělovací prostředky, včetně Československé televize, žily prohlášením umělců, přijatým v Národním divadle. Počátkem února 1977 kampaň zeslábla a zdálo se, že se situace uklidní. Dokonce i Rudé právo 2. února ve svém úvodníku oznámilo, že s kampaní končí. Ale za tři dny ji obnovilo v souvislosti se shromážděním umělců populární hudby v pražském Divadle hudby, kteří se tak přidali ke svým hereckým kolegům a dalším pracovníkům v umění. Záznam z této akce odvysílala Československá televize 6. února.
Ještě v průběhu roku 1977 bylo vyrobeno a do vysílání zařazeno několik dalších pořadů, které útočily proti některým signatářům Charty 77 a odpůrcům režimu i proti některým západním zemím. V dalších letech se Československá televize vracela k Chartě 77 již jen sporadicky; nebylo žádoucí veřejnosti připomínat spoluobčany stojící v opozici proti komunistickému režimu. Text Charty Československá televize před Listopadem 1989 nikdy nezveřejnila.
Daniel Růžička
