Celostátní shromáždění kulturní fronty v Národním divadle

V pátek 28. ledna 1977 od 10 hodin proběhlo v historické budově Národního divadla setkání představitelů československých uměleckých svazů. Jejich zástupci se zde ve svých vystoupeních přihlásili k politice Komunistické strany Československa a vyhranili se proti autorům Charty 77 a jejím prvním signatářům. V hledišti divadla seděli významní představitelé československé kultury, zasloužilí a národní umělci, populární herci, hudebníci, spisovatelé, výtvarní umělci.

Z lóží na průběh setkání dohlíželi představitelé Komunistické strany Československa a státu: tajemník ústředního výboru KSČ Josef Havlín, místopředseda vlády České socialistické republiky Matej Lúčan, vedoucí oddělení kultury ÚV KSČ Miroslav Müller, vedoucí oddělení kultury ústředního výboru Komunistické strany Slovenska Rudolf Jurik, ministr kultury České socialistické republiky Milan Klusák a ministr kultury Slovenské socialistické republiky Miloslav Válek.

Na závěr setkání přednesla předsedkyně Svazu československých dramatických umělců, členka ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) a herečka, zasloužilá umělkyně Jiřina Švorcová Provolání československých výborů uměleckých svazů »Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru« (dnes známé pod názvem anticharta), které posléze přítomní umělci na podpisových arších podepsali.

Československá televize setkání vysílala přímým přenosem na 1. programu a záznam o dva dny později, v neděli 30. ledna 1977 večer na svém 2. programu.

Přímý přenos z této vysoce angažované akce byl součástí kampaně proti autorům a prvním signatářům Charty 77. Dochovaný záznam je nejvěrnějším důkazem chování totalitního režimu vůči občanům nesouhlasícím s jeho politikou a každodenními projevy, ale i vůči ostatním, které dokáže donutit účastnit se veřejného vyjádření loajality.

Text Charty 77 byl zveřejněn v zahraničních sdělovacích prostředcích 7. ledna 1977. Na druhý den započal hon Státní bezpečnosti na její autory a první signatáře a zanedlouho začal i propagandistický útok ve sdělovacích prostředcích. 12. ledna 1977 otiskl deník ústředního výboru KSČ Rudé právo velký článek s titulkem »Ztroskotanci a samozvanci«, ve kterém hrubě napadl Chartu 77, její autory a první signatáře.

Československá televize zahájila protichartistickou kampaň 13. ledna 1977. V odpoledních Zprávách byly odvysílány ohlasy kladenských dělníků na článek Rudého práva »Ztroskotanci a samozvanci«. V Televizních novinách redaktor Josef Morávek ve svém komentáři označil prohlášení Charty 77 za „pamflet“, který „hrubě a lživě pomlouvá ČSSR a revoluční vymoženosti lidu“. Autory a signatáře Charty 77 nazval „zrádci a samozvanci“ a „zkrachovalými organizátory kontrarevoluce 1968“. Protichartistická kampaň ve vysílání Československé televize rychle nabrala obrátky. Ve všech zpravodajských relacích začaly být zveřejňovány protestní rezoluce stranických organizací i pracovních kolektivů z nejrůznějších závodů, úřadů, nemocnic či škol. Na obrazovce se denně střídali nejrůznější funkcionáři a političtí pracovníci, kteří se ve svých vystoupeních vyjadřovali o chartistech, jako o „rozvratnících“ a „služebnících imperialismu“. Odsoudit Chartu neváhali i lidé veřejně známí. Do televizního programu byly mimořádně zařazovány pořady a reportáže, které měly za úkol odpůrce režimu skandalizovat.

Po shromáždění kulturních pracovníků v Národním divadle se charakter protichartistické kampaně změnil. Štvavá a pomlouvačná kampaň ustoupila do pozadí a sdělovací prostředky, včetně Československé televize, žily prohlášením umělců, přijatým v Národním divadle. Počátkem února 1977 kampaň zeslábla a zdálo se, že se situace uklidní. Dokonce i Rudé právo 2. února ve svém úvodníku oznámilo, že s kampaní končí. Ale za tři dny ji obnovilo v souvislosti se shromážděním umělců populární hudby v pražském Divadle hudby, kteří se tak přidali ke svým hereckým kolegům a dalším pracovníkům v umění. Záznam z této akce odvysílala Československá televize 6. února.

Ještě v průběhu roku 1977 bylo vyrobeno a do vysílání zařazeno několik dalších pořadů, které útočily proti některým signatářům Charty 77 a odpůrcům režimu i proti některým západním zemím. V dalších letech se Československá televize vracela k Chartě 77 již jen sporadicky; nebylo žádoucí veřejnosti připomínat spoluobčany stojící v opozici proti komunistickému režimu. Text Charty Československá televize před Listopadem 1989 nikdy nezveřejnila.

Daniel Růžička