Praga

Milníkem a stěžejním dílem v Sukově prvním tvůrčím období (do r. 1904) je scénická hudba k Zeyerově dramatické pohádce Radúz a Mahulena (1898), která ovlivnila celou další skladatelovu tvorbu. Monumentálním výrazem je obdařena zejména lyrická i epicko-dramatická glorifikace našeho hlavního města v symfonické básni Praga. Příznačný melos a barevnost zmíněných skladeb se promítly i do dalších skladeb – sborů na texty slovanské lidové poezie (např. Deset zpěvů pro ženský sbor a klavír na čtyři ruce), baladicko-dramatické Fantazie g moll pro housle a orchestr, Fantastického scherza i Symfonie E dur. V podobném duchu napsal Suk scénickou hudbu k Zeyerově legendě Pod jabloní, z níž byla též sestavena suita. Tryskající slunná melodika a šťavnatost děl odrážejí Sukovy prožitky štěstí z naplněného vztahu s Dvořákovou dcerou. Velkou intenzitu a barvitost dostávají v klavírním cyklu Jaro, složeném po narození synka spolu s trojicí eklog Letní dojmy. V těchto cyklech se již objevují i impresionistické prvky.

Josef Suk (4. ledna 1874 Křečovice – 29. května 1935 Benešov) byl český skladatel, houslista a pedagog, žák a zeť Antonína Dvořáka. Byl velkým lyrikem české hudby na přelomu pozdního romantismu a moderny 20. stol. Spolu s Vítězslavem Novákem byl nejvýraznějším představitelem Dvořákovy kompoziční školy a jedním ze zakladatelů české hudební moderny.