Skleněný pokoj

Když si rodina Tugendhatů nechala koncem dvacátých let postavit vilu, která se stala jednou z nejdůležitějších funkcionalistických staveb 20. století, netušila, kolik příběhů díky ní prožije a kolik jich inspiruje. Před několika lety napsal britský spisovatel Simon Mawer román Skleněný pokoj. „V knize tento dům hraje spíš druhotnou, metaforickou roli. To, že se stal jakýmsi jevištěm příběhu, jsem si uvědomil až poté, co román vyšel. Fascinovalo mě, že vila Tugendhat skutečně existuje a má své dějiny. Příběh rodiny, která v ní žila, jsem si musel vymyslet,“ říká Simon Mawer. Román tak vypráví osudy Liesel a Viktora Landauerových odehrávající se v Brně mezi dvěma válkami. On nadějný průmyslník, ona bohatá kráska z dobré rodiny, jako svatební dar dostali pozemek a od rakouského architekta si nechali postavit monumentální dům ze skla a betonu. Uvnitř domu se odehrává jak jejich rodinný život, ale i vášnivé příběhy – nevěra a dokonce lesbická láska. Přes sklo své vily však mohou pozorovat také hnědou hrozbu blížící se z hitlerovského Německa a proměny mladé československé republiky. Když se hrozba stane skutečnou, pochopí Landauerovi, že jejich čas se v románovém Městě a v domě se skleněným pokojem naplnil.

Prostřednictvím Mawerova románu můžeme prožít kus evropských dějin, ale i spleť dramatických vztahů. Jak přenesl románové Město, dům se skleněným pokojem a jeho obyvatele na jeviště Městského divadla Brno Stanislav Moša? Moša, který letos slaví 65 let, je autorem divadelní adaptace i režisérem. Hlavních rolí se zhostili: Pavla Vitázková (Liesel Landauerová), Petr Štěpán (Viktor Landauer), Ivana Vaňková (Hana Hanáková), Zdeněk Junák (Oskar Hanák), Michal Isteník (šofér, soudruh) a další členové soubour MDB. Scénu vytvořil německý scénograf Christoph Weyers, kostýmy navrhla Andrea Kučerová, hudbu složil Zdenek Merta. Městské divadlo uvedlo Skleněný pokoj ve světové premiéře v roce 2015.