Romantická pohádka podle pověsti o anglické princezně (1992). Hrají: S. Postlerová, M. Vašut, letošní jubilantka H. Maciuchová, L. Munzar, M. Pleštilová, N. Konvalinková a další. Scénář J. Chalupa. Kamera V. Opletal. Režie S. Simonová
00:00:47 Vítejte na Andělské hoře. Je tu krásně, viďte?
00:00:52 Andělská hora.
00:00:54 Snad se tak jmenuje podle andělů,
00:00:58 kteří tu odpočívali na svých dlouhých cestách.
00:01:03 Nebo tudy letěl anděl pouze jediný a usídlil se tu natrvalo?
00:01:10 A místo bylo pojmenováno po něm?
00:01:13 Já tvrdím, že všechno bylo a je docela jinak.
00:01:18 A že klíč k odhalení tajemství zdejšího hradu znám.
00:01:28 Měl bych se asi představit.
00:01:31 Když dovolíte, jsem Charles Eduard of Canterbury.
00:01:36 V pořadí už 238. Prosím?
00:01:39 Mysleli jste, že jsem obyčejný voříšek?
00:01:43 No dovolte! Jsem z královského rodu.
00:01:47 Můj praprapradědeček strávil svá nejlepší léta...
00:01:53 ...na dvoře anglického krále.
00:01:56 Promiňte. To je moje sestřenice. Viktorie Windsdorská.
00:02:02 Řekl jsem jí, že do sámošky přivezli telecí párky.
00:02:08 Kde jsem to přestal? Už vím!
00:02:11 Zmiňoval jsem se, že jsem z královského rodu.
00:02:16 Nevěříte? Máte-li chvilku, přesvědčím vás.
00:02:21 Historie mého rodu je totiž spjata s historií tohoto tajuplného hradu.
00:02:28 A nejen jeho.
00:02:30 Také s historií jednoho hradu v daleké Anglii,
00:02:35 kde můj příběh začíná.
00:02:40 Medvídku, chyť si nás!
00:02:45 Huu!
00:02:54 Už tě mám!
00:02:57 -Kdo jsi? Ta nejkrásnější?
-To sotva.
00:03:02 -Tak ta nejbohatší.
-To už teprve ne.
00:03:07 Nejveselejší!
00:03:10 Marion, to jsem si mohl myslet!
00:03:13 -Chtěl jsi chytit princeznu, viď?
-Já? Ne.
00:03:20 Ali, slyšíš, chtěl chytit tebe.
00:03:23 Medvídku, nebuď smutný. Víš co? Zkus to ještě jednou.
00:03:31 Pojď! Chytej! Chytej!
00:03:35 Jsem král medvědů a hledám si svou princeznu.
00:03:40 Au!
00:03:47 Král medvědů si chytil královnu stromů!
00:04:04 Chcete snad naznačit, že už je ráno?
00:04:10 Nechtěla jsem vás probudit, Veličenstvo. Ale je skoro poledne.
00:04:17 Cože? Poledne?
00:04:19 My se to samozřejmě zase dozvíme jako poslední.
00:04:24 -Ráčil jste spát.
-Ano, ráčili jsme spát.
00:04:29 Měli jsme pozdě do noci jednání. Prosím vás, nevíte s kým?
00:04:35 Vlámové s vámi dojednávali nějaký obchod.
00:04:40 Ano. Flámové to byli. Hlava nás bolí!
00:04:46 -Nevíte, jak to jednání dopadlo?
-Jistě dobře, když jste ho vedl vy.
00:04:54 Vy jste na nás taková hodná. Posaďte se k nám.
00:04:59 My si ještě trošku poležíme. Nebo si dáme snídani?
00:05:04 Dáme si ji spolu tady a hned.
00:05:08 Dala bych si ráda vejce na slanině. Pokud si ovšem mohu vybrat.
00:05:15 Ano. Budete mít vejce na anglické slanině.
00:05:19 Budete mít všecko, co chcete, protože jste královna.
00:05:26 My bychom měli zkusit vládnout takhle z postele.
00:05:32 To by se nám docela líbilo. Tak to zkusíme. Občas, ne?
00:05:39 -Je tu snídaně.
-Á, naše anglická snídaně!
00:05:54 Ursi! Ursine!
00:06:03 Kde jsi?
00:06:08 Už mě to nebaví.
00:06:09 Pořád se s tebou jen honit. Pořád si hrát.
00:06:14 To už mě nebaví.
00:06:17 Ne?
00:06:18 A poslouchat tvé věčné příkazy. Ursi tady, Ursi támhle.
00:06:24 -To už mě vůbec nebaví.
-Chápu, to tě nemůže bavit.
00:06:29 Jen se směj!
00:06:32 -Podívej!
-Máš úžasnou sílu, Ursi.
00:06:40 A k čemu mi je, Alvíno? Pověz mi, k čemu?
00:06:45 Abych lámal dříví v lese?
00:06:48 A co bys vlastně chtěl lámat, Ursi?
00:06:53 Třeba tvoje srdce.
00:06:55 Oženit se s tebou, to bych chtěl. Starat se o tebe.
00:07:01 A ne za tebou jen běhat v té hloupé medvědí kůži.
00:07:06 Náhodou ti sluší.
00:07:09 -Prosím tě!
-Nevěříš?
00:07:18 -Miluješ mě?
-No to se ví.
00:07:21 A jak moc!
00:07:23 Vážně?
00:07:25 -Tak o tom zkus přesvědčit tatínka.
-Taky že ho přesvědčím. Uvidíš!
00:07:36 -Pro dnešek je s honičkou konec.
-O to zajímavější bude asi oběd.
00:07:43 -Ten bychom neměly zmeškat.
-To tedy určitě ne.
00:08:06 -To že je tetřev?
-Zajisté, Veličenstvo.
00:08:11 Co nám to chceš namluvit?
00:08:14 Je to dar vašeho skotského bratrance, drahý.
00:08:18 Aha! Skotský tetřev! To jste měla říct dřív.
00:08:23 Předpokládali bychom, že náš skotský bratránek...
00:08:29 ...si splete tetřeva se slepicí nebo s vránou.
00:08:34 Plete se často a rád. Zvlášť, když ho to nic nestojí.
00:08:40 Odneste to!
00:08:41 -Drahý, snad jste se nerozčílil?
-Vůbec ne!
00:08:46 Ale jako anglický král snad máme právo na anglického tetřeva!
00:08:53 -A co je tohle?
-Hovězí na zázvoru, Veličenstvo.
00:08:58 Ještě že jsme dnes vydatně, zato později, snídali, má drahá.
00:09:05 My se dnes totiž ani nenaobědváme. Hovězí na zázvoru!
00:09:11 Na to mám právě úžasnou chuť, tatínku.
00:09:15 A kdepak jsme se toulali?
00:09:18 Byli jsme v zahradě, králi. Já a Alvína.
00:09:22 A já bych chtěl říct, králi, že Alvína...
00:09:27 ...tedy chci říct, že miluji...
00:09:30 Snad ne hovězí na zázvoru?
00:09:35 Tak ano, nebo ne? My můžeme nechat přinést pstruhy. Nebo zemlbábu.
00:09:43 -Ano, třeba.
-Třeba!
00:09:45 Ne, totiž ne!
00:09:47 Já jsem vlastně chtěl říct, králi, že miluji tady Alvínu.
00:09:53 A chci si ji vzít za ženu. Moc to chci.
00:10:01 Ten chlapec má vkus. To se musí ocenit.
00:10:06 Uvážíme-li, že je to nalezenec, kterého jsme jako dítě zachránili.
00:10:13 Rozlícená medvědice se na něho drápala.
00:10:17 My jsme ho zachránili.
00:10:20 Dali jsme mu domov, jídlo, výchovu a jakés takés vzdělání.
00:10:26 A zrovna dnes jsme si tak říkali, ten Ursinus je udatný chlapec.
00:10:33 Z toho by byl zdatný zbrojnoš.
00:10:37 To jsme ovšem netušili, že on nám šilhá přímo po trůnu!
00:10:43 -Ale Ursi přece...
-Ursi zapomněl, kde je jeho místo.
00:10:49 Nebo ho přemohla tentokrát drzost místo medvědice?
00:10:54 Tohle já nemohu, králi, poslouchat.
00:10:58 Právě že moc dobře vím, kde je moje místo!
00:11:04 Neber to tak, milý Ursi. Uznej jen, žes to přehnal.
00:11:09 -Nikdy.
-Co, nikdy?
00:11:12 Já a zbrojnoš, madam? To je směšná urážka.
00:11:17 Já odcházím.
00:11:19 Vlastně, chtěl jsem říct - odcházíme.
00:11:29 Pojď.
00:11:43 Nevím. Asi bych měla jít.
00:11:47 Tati!
00:11:57 Co tomu říkáte, můj drahý?
00:12:01 Je to málo opepřené.
00:12:09 Tak už konečně promluv. O čem pořád přemýšlíš?
00:12:14 -O tom jediném.
-A co je to?
00:12:17 -Co? Opravdu to chceš vědět?
-Ano.
00:12:22 Tak já ti to povím.
00:12:24 Ptám se oblaků, je-li hradní věž dost vysoká,
00:12:29 aby ze mne, když z ní skočím, nezbyla než hrstka prachu.
00:12:36 Snad nechceš...
00:12:38 -Chci. A taky to udělám.
-Ale proč?
00:12:44 -Proč?
-Bez tebe pro mne život nemá smysl.
00:12:49 Ale já tě přece chci! Ty můj blázínku!
00:12:54 -Ty, ale co král?
-Tatínek to pochopí, uvidíš.
00:12:59 -Jen musíš být trpělivý.
-To tedy nemusím.
00:13:04 A co po mně vlastně chceš?
00:13:08 Ursi, udělám pro tebe všechno.
00:13:14 Vážně?
00:13:16 Tak mě dobře poslouchej. Víš, co mě napadlo?
00:13:21 Utečeme spolu. Co tomu říkáš?
00:13:24 Jestli mě máš opravdu ráda, tak spolu utečeme.
00:13:30 -A hned teď! -Ursi, to nejde.
-Proč ne?
00:13:35 To po mně nemůžeš chtít.
00:13:40 Pokud myslíte, že Alvína s Ursinem neutekla,
00:13:45 pak nevíte nic o životě.
00:13:47 Nebo jste neodhadli Ursinovu umíněnost.
00:13:52 Utekli. Ještě tutéž noc.
00:13:55 To se ví, že sem.
00:13:58 Však taky zapadlejší a pro úkryt vhodnější kraj by těžko hledali.
00:14:07 Ale přesto, nebo právě proto, tady už tenkrát muselo být překrásně.
00:14:22 Ano. Právě takhle nějak to tady na hradě vypadalo.
00:14:28 Rodinný krb hřál, libé teplo klížilo oči.
00:14:36 A tady je můj praprapradědeček Charles Eduard IX.
00:14:41 Že mu to sluší?
00:14:43 A uznejte, že jsem svému slavnému předkovi nadmíru podobný.
00:14:50 Praprapradědeček Alvínu miloval.
00:14:53 Byla-li šťastná ona, byl šťastný i on.
00:14:57 Jenomže...
00:15:00 Ursi! Jaký báječný úlovek!
00:15:04 To je, co? Opravdu báječný.
00:15:09 Zatímco jiní vládcové pořádají hony na jeleny a divočáky,
00:15:16 zatímco jinde se při hostinách stoly pod jídlem prohýbají, my...
00:15:23 Uděláme si je třeba s brusinkami.
00:15:27 My budeme obírat kostičky a dávat dobrý pozor,
00:15:32 aby nám náhodou některá z nich nezaskočila v hrdle.
00:15:40 Uložím holčičku, paní.
00:15:47 Zdál se ti zlý sen, drahý? A stále tě tlačí?
00:15:55 Jsem šťastná, abys věděl. Jsem šťastná s tebou.
00:16:00 A chceš-li, pozveme honce a vydáte se na jelena.
00:16:05 Nic nechápeš.
00:16:07 Tak jako je bažant malý, ve srovnání s jelenem,
00:16:12 je naše panství malé, ve srovnání s královstvím.
00:16:17 Záleží na tom? Tatínek by měl radost z toho, jak si tu vedeš.
00:16:24 Tvůj podařený tatínek! Sám si vládne celé zemi, a já?
00:16:30 Panství, které objedeš na kulhavé kobyle za jeden jediný den,
00:16:37 nestojí za nic.
00:16:38 -Už mě to nebaví.
-Nerozumím ti.
00:16:42 Přemýšlím jen, co je lepší, víš, drahá?
00:16:47 Ukousat se tu nudou, nebo skočit z té naší věže.
00:16:52 Už zase? Není dost vysoká, hlupáčku.
00:16:56 No tak si ji přistavíme.
00:16:59 Jednou se z té odporné medvědí kůže dostat musím.
00:17:04 Myslela jsem, že jsme ji nechali v Anglii.
00:17:09 Taky jsem si myslel. Ale mýlil jsem se.
00:17:13 Bohužel. A já se nerad mýlím, Alvíno.
00:17:18 Já se po čertech nerad mýlím.
00:17:24 Ondřeji!
00:17:27 Pane?
00:17:27 Připrav vše k honu na jelena. Za chvíli odjíždíme.
00:17:33 -Tak rychle nikoho neseženu.
-Tak pojedeme sami dva.
00:17:39 -Dělej, připrav koně!
-Jak poroučíte, pane.
00:17:44 Slyšelas? Jak já poroučím.
00:17:49 Já.
00:18:03 Pane! Slyšíte?
00:18:12 Pane!
00:18:15 Co tady hulákáš?
00:18:19 -Chceš ho vyplašit?
-Stejně tu žádný není.
00:18:24 Chceš snad říct, že v mém lese není žádný jelen?
00:18:30 -Najisto to říci nemohu.
-Možná máš pravdu.
00:18:37 Ale v Černé rokli? To by byla jiná, co?
00:18:41 Pane, víte, co se o Černé rokli povídá?
00:18:46 Snad bys tomu nevěřil? Povídačky! Babské klepy!
00:18:51 Ale já ho dostanu!
00:18:55 Pane! Pane, zastavte! Tam si nejspíš zlomíte vaz!
00:19:31 Kdepak jste?
00:19:35 Pane, kde jste?
00:20:06 Pane, už jsem vás našel. Nic se nebojte.
00:20:12 Pane, slyšíte mě?
00:20:18 Pane!
00:20:57 -Uhni, stará! Z cesty!
-Pár grošíků, vzácný pane.
00:21:03 Jen pár grošíků.
00:21:05 Nezdržuj! Nevidíš, že vezu raněného?
00:21:10 Mám doma medicínu. Je ještě po bábě mé báby.
00:21:14 Za jednu zlatku raněného na nohy postavím.
00:21:19 -Za dvě ho v holoubka proměním.
-A nevymýšlíš si?
00:21:25 Jak je Bůh nade mnou.
00:21:28 Za jednu zlatku nebo za dvě. Je to nedaleko odsud. Pojďte.
00:21:38 Tak nezdržuj a chvátej. Veď nás do toho svého doupěte.
00:22:11 DÍVČÍ ZPĚV.
00:22:22 Co lektvar načne, Máriin hlas dokončí.
00:22:26 Už oči otevírá.
00:22:30 Pane! Pane Ursine!
00:22:36 Moje hlava!
00:22:42 Ta prokletá rokle!
00:22:46 Ty černé větve jako by si spojily ruce a nechtěly mě pustit dál.
00:22:56 A pak se mi splašil kůň.
00:23:06 Pane, říkal jsem vám, že je to tam zrádné.
00:23:12 Hlava přebolí.
00:23:14 Jen když srdce pánovo na správnou notu v kole tancuje.
00:23:21 -Ondřeji!
-Ano, pane?
00:23:23 Jak tě mohlo napadnout zavést mě k té cikánské holotě?
00:23:30 -Jak se jmenuješ?
-Mária, pane.
00:23:34 Mária. Jsi krásná.
00:23:40 Vlastně, chtěl jsem říct, nejsi ošklivá. Víš to?
00:23:46 Naši chlapci to říkají. Ale co s tím?
00:23:50 Krása je vítr.
00:23:52 Když fouká, vlasy čechrá a mysl bouří.
00:23:56 Ale utiší se, pane. Pokaždé se vítr nakonec utiší.
00:24:03 -Dostanu dvě zlatky, pane mocný.
-To tak, holoto cikánská!
00:24:10 Hojivé masti jsem ti dala. Pomohly. I Máriin zpěv.
00:24:15 Výsosti, snad byste...
00:24:21 Jen pro ni. Jenom pro ni, rozumíš?
00:24:27 Líbí se mi.
00:24:28 Už proto, pane, ještě zlatku bys přidat mohl.
00:24:33 -Ale!
-Vyložím ti navrch z ruky.
00:24:37 Postavila vás na nohy, pane. Věřil bych jí.
00:24:42 Dobře, babo. Ale dělej!
00:24:44 Pánova ruka se už dotýkala trůnu.
00:24:48 Sáhla si na trůn, ale žezla nedosáhla.
00:24:52 Dosáhne, babo, dosáhne. Jen se neboj. Mluv dál.
00:24:57 Ruka napoví, život dopoví. Vidím tady krále a jeho dceru.
00:25:06 -Pak číši.
-Číši?
00:25:09 Podivnou číši. Víno v ní je, a samo není.
00:25:19 Blábolíš nesmysly, čarodějnice. Jenom tu marníme čas.
00:25:25 Dej jí zlaťák.
00:25:34 Mário, vezmi lucernu a posviť jim.
00:25:43 V noci si odvezte zbytek zrna, co pantáta s pánem v kostkách prohrál.
00:25:51 -Neodvezeme ani zrníčko navíc.
-Já vím.
00:25:55 -Bez vás bychom zašli hlady, Výsosti. -Ale jdi.
00:26:00 PEJSEK ŠTĚKÁ.
00:26:03 No, Edy, hodný pejsek.
00:26:07 Nebýt vás, nevím, co bychom si počali.
00:26:12 Přinesla jsem vám aspoň pár jablek. Vybrali jsme ta nejzralejší.
00:26:19 A pán, pro to, co nám dáte, ať se nezlobí.
00:26:23 Radši byste mu neměli chodit na oči. Vyvedu vás zadem.
00:26:40 Kdo to byl?
00:26:45 Zase zaháníš nudu dobročinností, drahá?
00:26:51 Tví poddaní ti přinesli pár jablíček na ochutnání.
00:26:56 Bezpochyby jako výraz spokojenosti s mou vládou, že?
00:27:02 Ano. Přesně tak. Mají tě rádi.
00:27:06 -A měli by víc, kdyby...
-Kdyby co?
00:27:11 Pro panovníka neplatí žádné kdyby.
00:27:15 Aspoň to sis mohla z domova zapamatovat.
00:27:19 Fuj!
00:27:22 -Výsosti.
-Co je zase?
00:27:24 Je tu nějaký muž. Prý potřebuje vaši pomoc.
00:27:29 Potřebuje mou pomoc?
00:27:32 Slyšíš, drahá? Pořád někdo potřebuje mou pomoc.
00:27:37 Ale co potřebuji já, to nezajímá nikoho.
00:27:41 Ursi!
00:27:44 -Přiveď ho.
-Ano, Výsosti.
00:27:55 Je to Jakub. Syn tkalce Vodičky.
00:28:01 No tak spusť.
00:28:04 Jsme tkalci, Výsosti, otec a já. A tkáme plátno.
00:28:09 Nejjemnější a přitom nejpevnější v kraji.
00:28:13 Prosím. Přesvědčte se.
00:28:17 Jste tkalci a tkáte plátno. A jen proto jsi za mnou přišel?
00:28:25 Ne, proto ne, Výsosti.
00:28:27 Hraběnka Mošnicová si u nás objednala plátna celý povoz.
00:28:33 A když jsme jí ho přivezli, nechce zaplatit.
00:28:38 Ale? Nechce zaplatit? A proč?
00:28:43 Objednala si nejjemnější plátno.
00:28:46 Prý se nejprve přesvědčí, zda někde nemají plátno ještě jemnější.
00:28:53 Teprve pak prý zaplatí.
00:29:02 Jste hlupáci. Hlupáci, rozumíš?
00:29:06 Naletěli jste chytré ženské a patří vám to. Odveď ho!
00:29:12 -Výsosti, děti doma pláčou hlady!
-Nežvaň!
00:29:16 Výsosti, pomozte!
00:29:18 Nezbude ti nic jiného, než je nakrmit svou vlastní hloupostí.
00:29:29 Mému praprapradědečkovi nastaly krušné časy.
00:29:34 Zatímco jeho milovaná paní Alvína se trápila
00:29:39 a všemožně napravovala hříchy svého manžela,
00:29:44 Ursinus se choval ke svým poddaným i své ženě čím dál bezcitněji.
00:29:51 Tehdy se prý Andělské hoře říkalo Anglická.
00:29:56 Ale později se ujal a podnes zachoval název Andělská.
00:30:02 To podle povahy mé prapraprapaničky.
00:30:06 Však se také celé Anglii a nejvíc samozřejmě královským rodičům,
00:30:13 po princeznině andělské povaze stýskalo.
00:30:33 -Vy spíte?
-Ne. Jen jsem si chvilku zdřímla.
00:30:40 Máte pravdu. Vždyť je to 3 roky, co naše Alvína utekla s tím...
00:30:47 Ani jsme od té chvíle pořádně ještě oka nezamhouřili.
00:30:54 A když nebudete spát, ale ani jíst,
00:30:58 zůstane za chvíli tohle království bez krále.
00:31:03 Není to království, když v něm není Alvína.
00:31:08 Takže žádného krále nepotřebuje.
00:31:11 Kéž by se našel kouzelník, který by zařídil,
00:31:16 abyste aspoň na chvíli zapomněl.
00:31:20 My nemůžeme zapomenout! A ani nechceme zapomenout!
00:31:25 Počkejte! Co jste to řekla? Opakujte to.
00:31:30 -Myslím to s vámi dobře.
-To jste neřekla!
00:31:35 Řekněte prosím to, co jste řekla.
00:31:38 Co jsem řekla?
00:31:40 -Kéž by se našel kouzelník...
-Ano, kouzelník! Tak jste to řekla.
00:31:48 Není vám něco, Veličenstvo? Nechcete čaj?
00:31:52 Ne. Vy jste skvělá!
00:31:54 To je nádherné, že nás za vás provdali!
00:31:59 To bylo velice prozíravé.
00:32:02 My nic nechceme. Ani čaj. My chceme kouzelníka.
00:32:26 Ohnivé víno! Paní hraběnko Mošnicová!
00:32:31 Víte, dnes jsem si tak vzpomněl, co mi tuhle vyprávěl ten hlupák Jakub.
00:32:39 A řekl jsem si, pojedeš za paní hraběnkou a přesvědčíš se sám.
00:32:47 A vskutku, musím uznat, plátno je opravdu jemné, jen co je pravda.
00:32:55 Dobře jste udělal, Výsosti, že jste mě přišel navštívit.
00:33:01 Nemám těm chudákům přece jen něco dát?
00:33:05 Vy?
00:33:08 Paní hraběnka Mošnicová? Nikdy!
00:33:11 Vy jste přece stvořena k tomu, dary přijímat.
00:33:16 A ne je rozdávat.
00:33:18 Vy jste nejen milý, vy jste dokonce i roztomilý.
00:33:24 Jako nejstarší šlechtický rod široko daleko
00:33:29 máme s roztomilostí své dvěstěleté, ne, třistaleté zkušenosti.
00:33:36 -Říkejte mi Blanko, mohu-li prosit.
-Vy můžete všechno, Blanko.
00:33:43 Ani nevíte, jak jsem poctěn tím, že vám tak mohu říkat.
00:33:49 Víte, všechno je tu tak pěkné.
00:33:53 I ty omamně vonící růže se k vám hodí.
00:34:02 Růže šlechtí šlechtice. To nevíte?
00:34:05 -To je pořekadlo kněžny Mařanské.
-Ano, jistě.
00:34:10 A to skvělé víno, odkudpak vám ho vozí?
00:34:15 Mám tetu v Burgundsku.
00:34:18 Odkázal mi ji nebožtík hrabě i s tímto hradem.
00:34:23 Jistě. Burgundsko, velký svět.
00:34:27 To je přesně to, co mi tu tak zoufale chybí.
00:34:33 Váš hrad je přece uprostřed veškerého dění.
00:34:37 To snad ne? I když mě těší vaše poznámka.
00:34:42 Mé malé panství je popravdě jako pětník, který šilhá po zlatce.
00:34:49 Všechno se tam u mne přehání.
00:34:53 Abychom vypadali větší, než doopravdy jsme.
00:34:57 Bravo, Výsosti. To jste vystihl skvěle.
00:35:02 Děkuji za uznání, madam.
00:35:05 Bohužel, je čas vrátit se domů. Je čas vrátit se do kurníku.
00:35:15 Vy odcházíte? To nesmíte.
00:35:18 Myslela jsem, že byste mohl zůstat pár dní.
00:35:25 Věc je třeba prozkoumat z více stran.
00:35:29 Ano. Máte pravdu. Je tu přece to plátno, že?
00:35:37 Ondřeji!
00:35:40 Pojedeš domů a vyřídíš paní,
00:35:43 že se tu dva až tři,... že se tu tři dny zdržím.
00:35:48 -Mám tu důležitou práci, rozumíš?
-Rozumím.
00:35:53 Ano, pane. Máte tu důležitou práci.
00:35:57 -Já to tak vyřídím.
-Tak uháněj.
00:36:02 Jste skvělá, Blanko. Opravdu skvělá!
00:36:06 A mne vedle vás napadají myšlenky. Já mám nápady!
00:36:11 Nápady jsou šperky šlechtící šlechtice.
00:36:16 Trefné! Víte, co udělám?
00:36:18 Já nechám vypsat povinnost nové daně.
00:36:22 A jestlipak víte, z čeho ta nová daň bude?
00:36:27 Bude to daň z hlouposti.
00:36:30 Hloupost je totiž to jediné, čeho je vůkol naprostý dostatek.
00:36:37 Tak proč na ni neuvalit novou daň? Jen ať platí.
00:36:42 To je vtipné. To je geniální.
00:36:46 Hned z prvních peněz, které touto cestou získám,
00:36:51 zaplatím dodávku vína od vaší roztomilé burgundské tetičky.
00:37:01 Výsosti, vy jste skvělý. Vám by slušel královský trůn.
00:37:21 Jeho Veličenstvo soudí, že je čas vyslechnout věhlasného jasnovidce,
00:37:29 ctěného Salasima z daleké Indie.
00:37:34 On jediný dokázal přesně určit, pod kolikátým stéblem leží jehla...
00:37:42 ...v oné proslulé kupce sena.
00:37:45 A to seděl v místě vzdáleném 10 mil od oné kupice.
00:37:52 Jsme poctěni tvou návštěvou.
00:37:55 Leč kdyby naše dcera byla v kupce sena, našli bychom si ji.
00:38:02 Ale ona je fuč!
00:38:34 Vaše dcera je...
00:38:37 Veličenstvo, řekněme zatím pouze, že vaše dcera je.
00:38:45 Taky zpráva, že?
00:38:47 Když se to tak vezme, ani ne tak nejhorší.
00:38:52 Zbývá už jenom pouhá maličkost. Zjistit, kde je.
00:38:58 Měsíční paprsky chladí jako čepel dýky.
00:39:04 Hvězdy se třpytí jako slzy na řasách.
00:39:08 Ranní slunce hoří jako dech. Tak je, králi.
00:39:16 Tak je, králi.
00:39:18 Slyšela jste to, má drahá? Nebude to s ním snadné.
00:39:23 Jasnovidče, nechceš husí jatýrka?
00:39:27 Poslal mi je francouzský král. Též hledal dceru.
00:39:32 V rámci diplomacie jsme si vyměnili dary a jasnovidce.
00:39:38 -Francouzský král dceru našel.
-Ano.
00:39:42 Vrátila se z jihu a přivedla si s sebou ženicha.
00:39:48 Naše si ženicha s sebou odvedla.
00:39:51 V tom je naše postavení jaksi komplikovanější.
00:40:22 Zeptal jsem se a zvěděl jsem, Vaše Veličenstvo.
00:40:27 Zeptal jsem se a dostal jsem odpověď.
00:40:31 -Víte už snad, kde Alvína je?
-Zajisté.
00:40:35 Vaše dcera je v kraji zvaném Čechy.
00:40:40 A žije na hradě, který na vaši počest Anglickou horou nazývá.
00:40:47 Čechy? Poslyšte, není to nějaký zapadákov?
00:40:52 Chudák Alvína! Je vychována v zemi s největší tradicí.
00:40:58 -Měl byste spěchat, králi.
-Taky že budu!
00:41:03 Vojsko je již dávno připraveno.
00:41:07 Poslyšte, ti Češi, nejsou to nějací divoši?
00:41:11 Dost možná.
00:41:13 -A ten Ursinus, co ten dělá?
-Povídejte, trpí naše Alvína hodně?
00:41:20 Její pocity neumím přečíst, ctěná paní.
00:41:24 Co dělá Ursinus, vím. Stará se o budoucnost.
00:41:29 Ne však o budoucnost Anglie nebo Čech, ale o budoucnost svoji.
00:41:38 -Bavíš se dobře, drahá?
-Ale ano.
00:41:43 Někdy je dokonce zábavnější s tebou mlčet. Věříš?
00:41:49 Vtipné.
00:41:51 Ondřeji!
00:41:56 Pojedete k hraběnce Blance? Mám připravit koně?
00:42:01 Ani ne.
00:42:03 Popravdě řečeno, i ten její velký svět mi začíná být těsný.
00:42:10 Jak si přejete. Zůstaneme tedy dnes doma.
00:42:14 Nejspíš ano. I když k tomu nemám nejmenší chuť.
00:42:19 Všechno tu na mě padá. Zdi mě svírají jak brnění.
00:42:25 ZPĚV.
00:42:27 Počkej, slyšíš?
00:42:36 -To jsou cikáni. Dám odvázat psy.
-Počkej!
00:42:52 Je mezi nimi ta maličká.
00:42:55 Ta, co mě tenkrát přivedla k vědomí. Vzpomínáš?
00:43:04 Víš co? Jdi a přiveď ji.
00:43:09 -Sem, pane?
-No jistě. Kam jinam?
00:43:15 -Ráda bych se jí nějak odměnila.
-Není třeba, drahá.
00:43:21 Tentokrát se o odměnu postarám já sám.
00:43:29 Pane, ta stará ji samotnou nepustila.
00:43:34 Zachtělo se ti mých vonných mastí, pane mocný?
00:43:39 Uvidíš, babo.
00:43:42 Pojď blíž.
00:43:45 No pojď!
00:43:47 Znáš tuhle dívku, Alvíno?
00:43:50 -Myslím, že ne.
-Ne?
00:43:52 Tak budeš mít dost času, aby ses s ní seznámila.
00:43:58 Ode dneška tu totiž bude bydlet s námi.
00:44:03 -To nepůjde, pane.
-Pročpak ne?
00:44:06 I kdybych svolila, ona nezůstane.
00:44:10 My cikáni jsme volní jako ptáci. Patří nám zem, kam oko dohlédne.
00:44:17 -Najdi si jinou služebnou. Bílou.
-Kdo mluví o služebné, hlupačko?
00:44:25 Mária. Mária tu bude paní.
00:44:36 -Ursi!
-Přesně tak, má drahá.
00:44:40 Vyměníte si úlohy. Ty budeš teď sloužit jí.
00:44:44 Vždycky jsi přece měla k chudákům tak blízko.
00:44:49 Jsem přece anglická princezna.
00:44:53 Kdybys na to myslela dřív, dávno jsem mohl být králem.
00:44:59 -Jsi směšný.
-Mlč!
00:45:01 A okamžitě vzdej poctu své nové paní!
00:45:10 Jen jsem si na vašem místě odpočinula, paní. Nehněvejte se.
00:45:16 Jsme na dlouhé cestě. Na nekonečně dlouhé cikánské cestě.
00:45:23 Hledáme štěstí.
00:45:27 Babičko, odcházíme.
00:45:34 Zadržte je!
00:45:36 -Paní Alvíno! Drahá paní!
-Co se děje?
00:45:42 Co ty tu chceš?
00:45:44 Pane, pane!
00:45:46 Kolem dokola hradby je vojsko anglického krále!
00:45:51 Těch vojáků je jak mravenců!
00:45:55 Zavřete brány a všichni do zbraně!
00:46:07 Dědeček přijel.
00:46:15 BITEVNÍ VŘAVA.
00:46:42 Odpusť mi, má drahá.
00:46:45 Prosím, jde-li to alespoň trochu.
00:46:48 Proč jen ses tolik změnil? Mohli jsme být přece šťastni.
00:46:55 Nevím. Snad to byl sám ďábel, kdo do mne vešel.
00:47:00 Chtěl jsi vždycky být králem Anglie.
00:47:04 Nestačilo ti tohle panství.
00:47:07 Byl jsem přesvědčen, že pro trůn vyrůstám.
00:47:12 Vždy jsem chtěl být něčím víc.
00:47:16 Toužil jsi po moci. A já po životě s tebou.
00:47:21 Ty jsi mě chtěla mít jen jako figurku v medvědí kůži.
00:47:27 Jako medvídka na hraní.
00:47:30 Já v tobě viděla krále. Byla jsem asi jediná.
00:47:35 Změním se, slibuji.
00:47:37 Přimluv se u krále, ať mě přijme zpět.
00:47:41 -Po tom, jak ses tady choval?
-Co na tom sejde?
00:47:46 I kdybych ti odpustila, otec se to doví.
00:47:51 Všecko zapřeš. Slyšíš? A tobě uvěří.
00:47:55 Ne! Otci já lhát nebudu.
00:47:59 Ale budeš!
00:48:00 Jsem tvůj muž a následník trůnu se všemi právy.
00:48:05 Poslechni mě!
00:48:07 Pokud jsem se provinila, náleží mi trest.
00:48:12 -O tom rozhodne král!
-Král? Otec?
00:48:15 Víš, kdo je ten tvůj papínek?
00:48:19 Šašek! Starý otřepaný kašpar a blázen!
00:48:23 Tak dost!
00:48:25 Je-li on šaškem, ty nejsi ani podrážkou mého střevíce.
00:48:31 Jsi nalezenec, rozumíš? Nalezenec v medvědí kůži!
00:48:37 A tím taky zůstaneš!
00:48:41 To jsi neměla.
00:48:44 Slyšíš?
00:48:46 Tatínkovi vojáci už prolomili dolní bránu.
00:48:52 Ale ty už mu nic neřekneš. Ty nepromluvíš.
00:49:09 Vrátím se domů, Ursi.
00:49:12 Promiňte, že přerušuji děj v nejnapínavějším okamžiku.
00:49:18 Blíží se totiž chvíle, kdy se Charles Eduard IX.
00:49:24 zapsal zlatým písmem do dějin.
00:49:27 Sledujte prosím mého praprapradědečka.
00:49:32 Nemá cenu se nenávidět, Alvíno. Naše cesty se rozcházejí, bohužel.
00:49:40 Připijme si tedy spolu na rozloučenou.
00:49:47 Vlastně naposledy.
00:49:55 PEJSEK ŠTĚKÁ.
00:49:59 Jedeš, potvoro! Já tě...
00:50:04 -Ursi, prosím tě!
-Promiň, drahá.
00:50:16 Pojď, připijeme si na tvé zdraví. A štěstí.
00:50:30 -Alvíno!
-Tatínku!
00:50:39 Králi! Králi!
00:50:54 -Alvíno...
-Ursi! Ursi!
00:51:01 Je mrtev! A ještě před chvílí mi připíjel na štěstí.
00:51:07 Tak náhlá smrt po doušku vína mívá jen jednu příčinu.
00:51:14 To víno bylo otrávené.
00:51:18 Ursi! Jak jsi mohl?
00:51:21 Copak jsi nevěděl, že bych ti stejně odpustila?
00:51:33 CIKÁNSKÝ ZPĚV.
00:51:42 Tak skončil Ursinus a jeho smutný příběh.
00:51:47 Cikánské dívky zpívaly na jeho počest písničku tak smutnou,
00:51:53 jakou nikdo z nás nikdy neslyšel.
00:51:57 Z vděku za to, že chtěl jednu z nich udělat hradní paní.
00:52:03 Hraběnka Mošnicová plakala samozřejmě taky. Ale doma.
00:52:13 A Alvína?
00:52:16 Odjela do Anglie a ani tam nemohla zapomenout na svého Ursiho.
00:52:23 A na svůj Anglický, promiňte, Andělský hrad.
00:52:32 A vše, jak jsem řekl.
00:53:01 Ještě pořád myslíš na toho zlosyna, dítě?
00:53:06 Možná to byl zlosyn. Ale měl mě rád.
00:53:10 Princ Damian tě přímo zbožňuje.
00:53:13 Víš, co o tobě řekl? Že jsi holubice.
00:53:17 A on proti tobě jen ubohý jestřáb.
00:53:21 Princ Damian je hlupák. A svaly má z tvarohu.
00:53:26 Lekne se, když před ním vyletí kos.
00:53:30 -Ale to říkáš o každém princi.
-Protože žádný není jako Ursi.
00:53:40 Já to věděl.
00:53:42 Já to věděl, že se toho lotra nikdy nezbavíme.
00:53:52 Král měl pravdu. Alvína na Ursiho nikdy nezapomněla.
00:53:58 Zato můj praprapradědeček byl povýšen do šlechtického rodu.
00:54:05 S právem nosit řád zlatého obojku.
00:54:09 A s povinností dostávat 5krát týdně porci zaječí paštiky.
00:54:15 Jeho prostý vesnický původ bylo pro královský dvůr nutno vylepšit.
00:54:23 Někteří z nás, jeho potomků, byli posláni zpět do vlasti.
00:54:29 Sem, na Andělskou horu. Kvůli tradici.
00:54:33 Špatně se nám tu nevede.
00:54:36 I když zaječí paštiku jsem neviděl, ani nepamatuji.
00:54:42 Člověk si zvykne. Pes taky.
00:54:45 Ptáte se, zda si Alvína domyslela,
00:54:48 že ten jed byl vlastně určen pro ni?
00:54:52 Nevím.
00:54:53 Ale kdo opravdu miluje, dokáže se přenést přes větší věci,
00:54:59 než je špetka jedu.
00:55:02 Aspoň tak to říkával můj praprapradědeček.
00:55:53 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Alvína (S. Postlerová), princezna anglická, utíká z královského dvora se svým milým, nalezencem Ursinem (M. Vašut), do dalekých Čech. Ursinovi je však brzy jeho panství na Andělské hoře malé a princezna už není jediná žena, která ho zajímá. Když anglický král (L. Munzar) zjistí, kde se jeho dcera nachází, vydá se i s vojskem Andělskou horu dobýt. Chce získat zpět, co je mu nejdražší, svoji milovanou dceru.
Napínavý pohádkový příběh byl inspirován starou, nepříliš známou pověstí o Andělské hoře na Karlovarsku. Královnu si v něm zahrála Hana Maciuchová, která brzy oslaví své 75. narozeniny.
