Romantická pohádka podle pověsti o anglické princezně (1992). Hrají: S. Postlerová, M. Vašut, H. Maciuchová, L. Munzar, M. Pleštilová, N. Konvalinková a další. Scénář J. Chalupa. Kamera V. Opletal. Režie S. Simonová
00:00:47Vítejte na Andělské hoře. Je tu krásně, viďte?
00:00:52Andělská hora.
00:00:54Snad se tak jmenuje podle andělů,
00:00:57kteří tu odpočívali na svých dlouhých cestách.
00:01:02Nebo tudy letěl anděl pouze jediný a usídlil se tu natrvalo?
00:01:09A místo bylo pojmenováno po něm?
00:01:13Já tvrdím, že všechno bylo a je docela jinak.
00:01:18A že klíč k odhalení tajemství zdejšího hradu znám.
00:01:27Měl bych se asi představit.
00:01:30Když dovolíte, jsem Charles Eduard of Canterbury.
00:01:36V pořadí už 238. Prosím?
00:01:39Mysleli jste, že jsem obyčejný voříšek?
00:01:43No dovolte! Jsem z královského rodu.
00:01:47Můj praprapradědeček strávil svá nejlepší léta...
00:01:52...na dvoře anglického krále.
00:01:56Promiňte. To je moje sestřenice. Viktorie Windsdorská.
00:02:02Řekl jsem jí, že do sámošky přivezli telecí párky.
00:02:07Kde jsem to přestal? Už vím!
00:02:10Zmiňoval jsem se, že jsem z královského rodu.
00:02:15Nevěříte? Máte-li chvilku, přesvědčím vás.
00:02:20Historie mého rodu je totiž spjata s historií tohoto tajuplného hradu.
00:02:28A nejen jeho.
00:02:29Také s historií jednoho hradu v daleké Anglii,
00:02:34kde můj příběh začíná.
00:02:39Medvídku, chyť si nás!
00:02:45Huu!
00:02:54Už tě mám!
00:02:58-Kdo jsi? Ta nejkrásnější?
-To sotva.
00:03:02-Tak ta nejbohatší.
-To už teprve ne.
00:03:07Nejveselejší!
00:03:10Marion, to jsem si mohl myslet!
00:03:14-Chtěl jsi chytit princeznu, viď?
-Já? Ne.
00:03:20Ali, slyšíš, chtěl chytit tebe.
00:03:24Medvídku, nebuď smutný. Víš co? Zkus to ještě jednou.
00:03:31Pojď! Chytej! Chytej!
00:03:35Jsem král medvědů a hledám si svou princeznu.
00:03:40Au!
00:03:47Král medvědů si chytil královnu stromů!
00:04:04Chcete snad naznačit, že už je ráno?
00:04:11Nechtěla jsem vás probudit, Veličenstvo. Ale je skoro poledne.
00:04:17Cože? Poledne?
00:04:19My se to samozřejmě zase dozvíme jako poslední.
00:04:24-Ráčil jste spát.
-Ano, ráčili jsme spát.
00:04:29Měli jsme pozdě do noci jednání. Prosím vás, nevíte s kým?
00:04:35Vlámové s vámi dojednávali nějaký obchod.
00:04:40Ano. Flámové to byli. Hlava nás bolí!
00:04:46-Nevíte, jak to jednání dopadlo?
-Jistě dobře, když jste ho vedl vy.
00:04:54Vy jste na nás taková hodná. Posaďte se k nám.
00:04:59My si ještě trošku poležíme. Nebo si dáme snídani?
00:05:05Dáme si ji spolu tady a hned.
00:05:08Dala bych si ráda vejce na slanině. Pokud si ovšem mohu vybrat.
00:05:15Ano. Budete mít vejce na anglické slanině.
00:05:20Budete mít všecko, co chcete, protože jste královna.
00:05:27My bychom měli zkusit vládnout takhle z postele.
00:05:32To by se nám docela líbilo. Tak to zkusíme. Občas, ne?
00:05:40-Je tu snídaně.
-Á, naše anglická snídaně!
00:05:54Ursi! Ursine!
00:06:04Kde jsi?
00:06:08Už mě to nebaví.
00:06:10Pořád se s tebou jen honit. Pořád si hrát.
00:06:14To už mě nebaví.
00:06:17Ne?
00:06:18A poslouchat tvé věčné příkazy. Ursi tady, Ursi támhle.
00:06:24-To už mě vůbec nebaví.
-Chápu, to tě nemůže bavit.
00:06:30Jen se směj!
00:06:32-Podívej!
-Máš úžasnou sílu, Ursi.
00:06:40A k čemu mi je, Alvíno? Pověz mi, k čemu?
00:06:46Abych lámal dříví v lese?
00:06:49A co bys vlastně chtěl lámat, Ursi?
00:06:53Třeba tvoje srdce.
00:06:56Oženit se s tebou, to bych chtěl. Starat se o tebe.
00:07:01A ne za tebou jen běhat v té hloupé medvědí kůži.
00:07:07Náhodou ti sluší.
00:07:10-Prosím tě!
-Nevěříš?
00:07:18-Miluješ mě?
-No to se ví.
00:07:21A jak moc!
00:07:23Vážně?
00:07:26-Tak o tom zkus přesvědčit tatínka.
-Taky že ho přesvědčím. Uvidíš!
00:07:36-Pro dnešek je s honičkou konec.
-O to zajímavější bude asi oběd.
00:07:43-Ten bychom neměly zmeškat.
-To tedy určitě ne.
00:08:06-To že je tetřev?
-Zajisté, Veličenstvo.
00:08:11Co nám to chceš namluvit?
00:08:14Je to dar vašeho skotského bratrance, drahý.
00:08:19Aha! Skotský tetřev! To jste měla říct dřív.
00:08:24Předpokládali bychom, že náš skotský bratránek...
00:08:29...si splete tetřeva se slepicí nebo s vránou.
00:08:34Plete se často a rád. Zvlášť, když ho to nic nestojí.
00:08:40Odneste to!
00:08:42-Drahý, snad jste se nerozčílil?
-Vůbec ne!
00:08:46Ale jako anglický král snad máme právo na anglického tetřeva!
00:08:53-A co je tohle?
-Hovězí na zázvoru, Veličenstvo.
00:08:58Ještě že jsme dnes vydatně, zato později, snídali, má drahá.
00:09:05My se dnes totiž ani nenaobědváme. Hovězí na zázvoru!
00:09:11Na to mám právě úžasnou chuť, tatínku.
00:09:15A kdepak jsme se toulali?
00:09:18Byli jsme v zahradě, králi. Já a Alvína.
00:09:23A já bych chtěl říct, králi, že Alvína...
00:09:27...tedy chci říct, že miluji...
00:09:31Snad ne hovězí na zázvoru?
00:09:36Tak ano, nebo ne? My můžeme nechat přinést pstruhy. Nebo zemlbábu.
00:09:43-Ano, třeba.
-Třeba!
00:09:46Ne, totiž ne!
00:09:47Já jsem vlastně chtěl říct, králi, že miluji tady Alvínu.
00:09:53A chci si ji vzít za ženu. Moc to chci.
00:10:02Ten chlapec má vkus. To se musí ocenit.
00:10:06Uvážíme-li, že je to nalezenec, kterého jsme jako dítě zachránili.
00:10:13Rozlícená medvědice se na něho drápala.
00:10:17My jsme ho zachránili.
00:10:20Dali jsme mu domov, jídlo, výchovu a jakés takés vzdělání.
00:10:26A zrovna dnes jsme si tak říkali, ten Ursinus je udatný chlapec.
00:10:34Z toho by byl zdatný zbrojnoš.
00:10:37To jsme ovšem netušili, že on nám šilhá přímo po trůnu!
00:10:43-Ale Ursi přece...
-Ursi zapomněl, kde je jeho místo.
00:10:49Nebo ho přemohla tentokrát drzost místo medvědice?
00:10:55Tohle já nemohu, králi, poslouchat.
00:10:58Právě že moc dobře vím, kde je moje místo!
00:11:04Neber to tak, milý Ursi. Uznej jen, žes to přehnal.
00:11:10-Nikdy.
-Co, nikdy?
00:11:12Já a zbrojnoš, madam? To je směšná urážka.
00:11:17Já odcházím.
00:11:19Vlastně, chtěl jsem říct - odcházíme.
00:11:30Pojď.
00:11:44Nevím. Asi bych měla jít.
00:11:47Tati!
00:11:57Co tomu říkáte, můj drahý?
00:12:02Je to málo opepřené.
00:12:09Tak už konečně promluv. O čem pořád přemýšlíš?
00:12:14-O tom jediném.
-A co je to?
00:12:17-Co? Opravdu to chceš vědět?
-Ano.
00:12:22Tak já ti to povím.
00:12:24Ptám se oblaků, je-li hradní věž dost vysoká,
00:12:29aby ze mne, když z ní skočím, nezbyla než hrstka prachu.
00:12:36Snad nechceš...
00:12:38-Chci. A taky to udělám.
-Ale proč?
00:12:44-Proč?
-Bez tebe pro mne život nemá smysl.
00:12:49Ale já tě přece chci! Ty můj blázínku!
00:12:54-Ty, ale co král?
-Tatínek to pochopí, uvidíš.
00:12:59-Jen musíš být trpělivý.
-To tedy nemusím.
00:13:04A co po mně vlastně chceš?
00:13:08Ursi, udělám pro tebe všechno.
00:13:14Vážně?
00:13:17Tak mě dobře poslouchej. Víš, co mě napadlo?
00:13:22Utečeme spolu. Co tomu říkáš?
00:13:25Jestli mě máš opravdu ráda, tak spolu utečeme.
00:13:30-A hned teď! -Ursi, to nejde.
-Proč ne?
00:13:35To po mně nemůžeš chtít.
00:13:40Pokud myslíte, že Alvína s Ursinem neutekla,
00:13:45pak nevíte nic o životě.
00:13:48Nebo jste neodhadli Ursinovu umíněnost.
00:13:52Utekli. Ještě tutéž noc.
00:13:56To se ví, že sem.
00:13:58Však taky zapadlejší a pro úkryt vhodnější kraj by těžko hledali.
00:14:08Ale přesto, nebo právě proto, tady už tenkrát muselo být překrásně.
00:14:23Ano. Právě takhle nějak to tady na hradě vypadalo.
00:14:28Rodinný krb hřál, libé teplo klížilo oči.
00:14:36A tady je můj praprapradědeček Charles Eduard IX.
00:14:42Že mu to sluší?
00:14:43A uznejte, že jsem svému slavnému předkovi nadmíru podobný.
00:14:50Praprapradědeček Alvínu miloval.
00:14:53Byla-li šťastná ona, byl šťastný i on.
00:14:58Jenomže...
00:15:00Ursi! Jaký báječný úlovek!
00:15:05To je, co? Opravdu báječný.
00:15:09Zatímco jiní vládcové pořádají hony na jeleny a divočáky,
00:15:16zatímco jinde se při hostinách stoly pod jídlem prohýbají, my...
00:15:23Uděláme si je třeba s brusinkami.
00:15:27My budeme obírat kostičky a dávat dobrý pozor,
00:15:32aby nám náhodou některá z nich nezaskočila v hrdle.
00:15:41Uložím holčičku, paní.
00:15:47Zdál se ti zlý sen, drahý? A stále tě tlačí?
00:15:55Jsem šťastná, abys věděl. Jsem šťastná s tebou.
00:16:00A chceš-li, pozveme honce a vydáte se na jelena.
00:16:05Nic nechápeš.
00:16:07Tak jako je bažant malý, ve srovnání s jelenem,
00:16:12je naše panství malé, ve srovnání s královstvím.
00:16:17Záleží na tom? Tatínek by měl radost z toho, jak si tu vedeš.
00:16:24Tvůj podařený tatínek! Sám si vládne celé zemi, a já?
00:16:30Panství, které objedeš na kulhavé kobyle za jeden jediný den,
00:16:37nestojí za nic.
00:16:39-Už mě to nebaví.
-Nerozumím ti.
00:16:42Přemýšlím jen, co je lepší, víš, drahá?
00:16:47Ukousat se tu nudou, nebo skočit z té naší věže.
00:16:52Už zase? Není dost vysoká, hlupáčku.
00:16:56No tak si ji přistavíme.
00:16:59Jednou se z té odporné medvědí kůže dostat musím.
00:17:05Myslela jsem, že jsme ji nechali v Anglii.
00:17:09Taky jsem si myslel. Ale mýlil jsem se.
00:17:13Bohužel. A já se nerad mýlím, Alvíno.
00:17:18Já se po čertech nerad mýlím.
00:17:25Ondřeji!
00:17:27Pane?
00:17:28Připrav vše k honu na jelena. Za chvíli odjíždíme.
00:17:33-Tak rychle nikoho neseženu.
-Tak pojedeme sami dva.
00:17:39-Dělej, připrav koně!
-Jak poroučíte, pane.
00:17:44Slyšelas? Jak já poroučím.
00:17:49Já.
00:18:04Pane! Slyšíte?
00:18:13Pane!
00:18:16Co tady hulákáš?
00:18:20-Chceš ho vyplašit?
-Stejně tu žádný není.
00:18:25Chceš snad říct, že v mém lese není žádný jelen?
00:18:30-Najisto to říci nemohu.
-Možná máš pravdu.
00:18:37Ale v Černé rokli? To by byla jiná, co?
00:18:42Pane, víte, co se o Černé rokli povídá?
00:18:46Snad bys tomu nevěřil? Povídačky! Babské klepy!
00:18:51Ale já ho dostanu!
00:18:55Pane! Pane, zastavte! Tam si nejspíš zlomíte vaz!
00:19:31Kdepak jste?
00:19:35Pane, kde jste?
00:20:06Pane, už jsem vás našel. Nic se nebojte.
00:20:12Pane, slyšíte mě?
00:20:18Pane!
00:20:58-Uhni, stará! Z cesty!
-Pár grošíků, vzácný pane.
00:21:03Jen pár grošíků.
00:21:06Nezdržuj! Nevidíš, že vezu raněného?
00:21:10Mám doma medicínu. Je ještě po bábě mé báby.
00:21:15Za jednu zlatku raněného na nohy postavím.
00:21:19-Za dvě ho v holoubka proměním.
-A nevymýšlíš si?
00:21:26Jak je Bůh nade mnou.
00:21:28Za jednu zlatku nebo za dvě. Je to nedaleko odsud. Pojďte.
00:21:39Tak nezdržuj a chvátej. Veď nás do toho svého doupěte.
00:22:11DÍVČÍ ZPĚV.
00:22:22Co lektvar načne, Máriin hlas dokončí.
00:22:27Už oči otevírá.
00:22:30Pane! Pane Ursine!
00:22:36Moje hlava!
00:22:43Ta prokletá rokle!
00:22:46Ty černé větve jako by si spojily ruce a nechtěly mě pustit dál.
00:22:56A pak se mi splašil kůň.
00:23:06Pane, říkal jsem vám, že je to tam zrádné.
00:23:12Hlava přebolí.
00:23:14Jen když srdce pánovo na správnou notu v kole tancuje.
00:23:21-Ondřeji!
-Ano, pane?
00:23:24Jak tě mohlo napadnout zavést mě k té cikánské holotě?
00:23:30-Jak se jmenuješ?
-Mária, pane.
00:23:34Mária. Jsi krásná.
00:23:40Vlastně, chtěl jsem říct, nejsi ošklivá. Víš to?
00:23:46Naši chlapci to říkají. Ale co s tím?
00:23:50Krása je vítr.
00:23:52Když fouká, vlasy čechrá a mysl bouří.
00:23:56Ale utiší se, pane. Pokaždé se vítr nakonec utiší.
00:24:03-Dostanu dvě zlatky, pane mocný.
-To tak, holoto cikánská!
00:24:10Hojivé masti jsem ti dala. Pomohly. I Máriin zpěv.
00:24:15Výsosti, snad byste...
00:24:22Jen pro ni. Jenom pro ni, rozumíš?
00:24:27Líbí se mi.
00:24:29Už proto, pane, ještě zlatku bys přidat mohl.
00:24:34-Ale!
-Vyložím ti navrch z ruky.
00:24:37Postavila vás na nohy, pane. Věřil bych jí.
00:24:42Dobře, babo. Ale dělej!
00:24:45Pánova ruka se už dotýkala trůnu.
00:24:48Sáhla si na trůn, ale žezla nedosáhla.
00:24:53Dosáhne, babo, dosáhne. Jen se neboj. Mluv dál.
00:24:58Ruka napoví, život dopoví. Vidím tady krále a jeho dceru.
00:25:07-Pak číši.
-Číši?
00:25:09Podivnou číši. Víno v ní je, a samo není.
00:25:19Blábolíš nesmysly, čarodějnice. Jenom tu marníme čas.
00:25:25Dej jí zlaťák.
00:25:34Mário, vezmi lucernu a posviť jim.
00:25:44V noci si odvezte zbytek zrna, co pantáta s pánem v kostkách prohrál.
00:25:51-Neodvezeme ani zrníčko navíc.
-Já vím.
00:25:55-Bez vás bychom zašli hlady, Výsosti. -Ale jdi.
00:26:01PEJSEK ŠTĚKÁ.
00:26:03No, Edy, hodný pejsek.
00:26:08Nebýt vás, nevím, co bychom si počali.
00:26:12Přinesla jsem vám aspoň pár jablek. Vybrali jsme ta nejzralejší.
00:26:19A pán, pro to, co nám dáte, ať se nezlobí.
00:26:24Radši byste mu neměli chodit na oči. Vyvedu vás zadem.
00:26:40Kdo to byl?
00:26:45Zase zaháníš nudu dobročinností, drahá?
00:26:51Tví poddaní ti přinesli pár jablíček na ochutnání.
00:26:57Bezpochyby jako výraz spokojenosti s mou vládou, že?
00:27:02Ano. Přesně tak. Mají tě rádi.
00:27:06-A měli by víc, kdyby...
-Kdyby co?
00:27:11Pro panovníka neplatí žádné kdyby.
00:27:15Aspoň to sis mohla z domova zapamatovat.
00:27:20Fuj!
00:27:22-Výsosti.
-Co je zase?
00:27:25Je tu nějaký muž. Prý potřebuje vaši pomoc.
00:27:29Potřebuje mou pomoc?
00:27:32Slyšíš, drahá? Pořád někdo potřebuje mou pomoc.
00:27:37Ale co potřebuji já, to nezajímá nikoho.
00:27:41Ursi!
00:27:44-Přiveď ho.
-Ano, Výsosti.
00:27:55Je to Jakub. Syn tkalce Vodičky.
00:28:01No tak spusť.
00:28:04Jsme tkalci, Výsosti, otec a já. A tkáme plátno.
00:28:09Nejjemnější a přitom nejpevnější v kraji.
00:28:14Prosím. Přesvědčte se.
00:28:18Jste tkalci a tkáte plátno. A jen proto jsi za mnou přišel?
00:28:25Ne, proto ne, Výsosti.
00:28:27Hraběnka Mošnicová si u nás objednala plátna celý povoz.
00:28:34A když jsme jí ho přivezli, nechce zaplatit.
00:28:38Ale? Nechce zaplatit? A proč?
00:28:43Objednala si nejjemnější plátno.
00:28:46Prý se nejprve přesvědčí, zda někde nemají plátno ještě jemnější.
00:28:54Teprve pak prý zaplatí.
00:29:02Jste hlupáci. Hlupáci, rozumíš?
00:29:06Naletěli jste chytré ženské a patří vám to. Odveď ho!
00:29:12-Výsosti, děti doma pláčou hlady!
-Nežvaň!
00:29:17Výsosti, pomozte!
00:29:19Nezbude ti nic jiného, než je nakrmit svou vlastní hloupostí.
00:29:30Mému praprapradědečkovi nastaly krušné časy.
00:29:34Zatímco jeho milovaná paní Alvína se trápila
00:29:39a všemožně napravovala hříchy svého manžela,
00:29:44Ursinus se choval ke svým poddaným i své ženě čím dál bezcitněji.
00:29:51Tehdy se prý Andělské hoře říkalo Anglická.
00:29:56Ale později se ujal a podnes zachoval název Andělská.
00:30:02To podle povahy mé prapraprapaničky.
00:30:06Však se také celé Anglii a nejvíc samozřejmě královským rodičům,
00:30:13po princeznině andělské povaze stýskalo.
00:30:33-Vy spíte?
-Ne. Jen jsem si chvilku zdřímla.
00:30:40Máte pravdu. Vždyť je to 3 roky, co naše Alvína utekla s tím...
00:30:48Ani jsme od té chvíle pořádně ještě oka nezamhouřili.
00:30:54A když nebudete spát, ale ani jíst,
00:30:58zůstane za chvíli tohle království bez krále.
00:31:03Není to království, když v něm není Alvína.
00:31:08Takže žádného krále nepotřebuje.
00:31:12Kéž by se našel kouzelník, který by zařídil,
00:31:17abyste aspoň na chvíli zapomněl.
00:31:20My nemůžeme zapomenout! A ani nechceme zapomenout!
00:31:26Počkejte! Co jste to řekla? Opakujte to.
00:31:30-Myslím to s vámi dobře.
-To jste neřekla!
00:31:35Řekněte prosím to, co jste řekla.
00:31:39Co jsem řekla?
00:31:40-Kéž by se našel kouzelník...
-Ano, kouzelník! Tak jste to řekla.
00:31:48Není vám něco, Veličenstvo? Nechcete čaj?
00:31:53Ne. Vy jste skvělá!
00:31:55To je nádherné, že nás za vás provdali!
00:31:59To bylo velice prozíravé.
00:32:02My nic nechceme. Ani čaj. My chceme kouzelníka.
00:32:26Ohnivé víno! Paní hraběnko Mošnicová!
00:32:31Víte, dnes jsem si tak vzpomněl, co mi tuhle vyprávěl ten hlupák Jakub.
00:32:39A řekl jsem si, pojedeš za paní hraběnkou a přesvědčíš se sám.
00:32:47A vskutku, musím uznat, plátno je opravdu jemné, jen co je pravda.
00:32:55Dobře jste udělal, Výsosti, že jste mě přišel navštívit.
00:33:01Nemám těm chudákům přece jen něco dát?
00:33:05Vy?
00:33:08Paní hraběnka Mošnicová? Nikdy!
00:33:11Vy jste přece stvořena k tomu, dary přijímat.
00:33:16A ne je rozdávat.
00:33:18Vy jste nejen milý, vy jste dokonce i roztomilý.
00:33:24Jako nejstarší šlechtický rod široko daleko
00:33:29máme s roztomilostí své dvěstěleté, ne, třistaleté zkušenosti.
00:33:36-Říkejte mi Blanko, mohu-li prosit.
-Vy můžete všechno, Blanko.
00:33:43Ani nevíte, jak jsem poctěn tím, že vám tak mohu říkat.
00:33:49Víte, všechno je tu tak pěkné.
00:33:53I ty omamně vonící růže se k vám hodí.
00:34:02Růže šlechtí šlechtice. To nevíte?
00:34:05-To je pořekadlo kněžny Mařanské.
-Ano, jistě.
00:34:10A to skvělé víno, odkudpak vám ho vozí?
00:34:15Mám tetu v Burgundsku.
00:34:18Odkázal mi ji nebožtík hrabě i s tímto hradem.
00:34:23Jistě. Burgundsko, velký svět.
00:34:27To je přesně to, co mi tu tak zoufale chybí.
00:34:33Váš hrad je přece uprostřed veškerého dění.
00:34:37To snad ne? I když mě těší vaše poznámka.
00:34:42Mé malé panství je popravdě jako pětník, který šilhá po zlatce.
00:34:49Všechno se tam u mne přehání.
00:34:53Abychom vypadali větší, než doopravdy jsme.
00:34:57Bravo, Výsosti. To jste vystihl skvěle.
00:35:02Děkuji za uznání, madam.
00:35:05Bohužel, je čas vrátit se domů. Je čas vrátit se do kurníku.
00:35:15Vy odcházíte? To nesmíte.
00:35:18Myslela jsem, že byste mohl zůstat pár dní.
00:35:25Věc je třeba prozkoumat z více stran.
00:35:29Ano. Máte pravdu. Je tu přece to plátno, že?
00:35:37Ondřeji!
00:35:40Pojedeš domů a vyřídíš paní,
00:35:43že se tu dva až tři,... že se tu tři dny zdržím.
00:35:48-Mám tu důležitou práci, rozumíš?
-Rozumím.
00:35:53Ano, pane. Máte tu důležitou práci.
00:35:57-Já to tak vyřídím.
-Tak uháněj.
00:36:02Jste skvělá, Blanko. Opravdu skvělá!
00:36:06A mne vedle vás napadají myšlenky. Já mám nápady!
00:36:11Nápady jsou šperky šlechtící šlechtice.
00:36:16Trefné! Víte, co udělám?
00:36:18Já nechám vypsat povinnost nové daně.
00:36:22A jestlipak víte, z čeho ta nová daň bude?
00:36:27Bude to daň z hlouposti.
00:36:30Hloupost je totiž to jediné, čeho je vůkol naprostý dostatek.
00:36:37Tak proč na ni neuvalit novou daň? Jen ať platí.
00:36:42To je vtipné. To je geniální.
00:36:46Hned z prvních peněz, které touto cestou získám,
00:36:51zaplatím dodávku vína od vaší roztomilé burgundské tetičky.
00:37:01Výsosti, vy jste skvělý. Vám by slušel královský trůn.
00:37:21Jeho Veličenstvo soudí, že je čas vyslechnout věhlasného jasnovidce,
00:37:29ctěného Salasima z daleké Indie.
00:37:34On jediný dokázal přesně určit, pod kolikátým stéblem leží jehla...
00:37:42...v oné proslulé kupce sena.
00:37:45A to seděl v místě vzdáleném 10 mil od oné kupice.
00:37:52Jsme poctěni tvou návštěvou.
00:37:55Leč kdyby naše dcera byla v kupce sena, našli bychom si ji.
00:38:02Ale ona je fuč!
00:38:34Vaše dcera je...
00:38:37Veličenstvo, řekněme zatím pouze, že vaše dcera je.
00:38:45Taky zpráva, že?
00:38:47Když se to tak vezme, ani ne tak nejhorší.
00:38:52Zbývá už jenom pouhá maličkost. Zjistit, kde je.
00:38:58Měsíční paprsky chladí jako čepel dýky.
00:39:04Hvězdy se třpytí jako slzy na řasách.
00:39:08Ranní slunce hoří jako dech. Tak je, králi.
00:39:16Tak je, králi.
00:39:18Slyšela jste to, má drahá? Nebude to s ním snadné.
00:39:23Jasnovidče, nechceš husí jatýrka?
00:39:27Poslal mi je francouzský král. Též hledal dceru.
00:39:32V rámci diplomacie jsme si vyměnili dary a jasnovidce.
00:39:38-Francouzský král dceru našel.
-Ano.
00:39:42Vrátila se z jihu a přivedla si s sebou ženicha.
00:39:48Naše si ženicha s sebou odvedla.
00:39:51V tom je naše postavení jaksi komplikovanější.
00:40:22Zeptal jsem se a zvěděl jsem, Vaše Veličenstvo.
00:40:27Zeptal jsem se a dostal jsem odpověď.
00:40:31-Víte už snad, kde Alvína je?
-Zajisté.
00:40:35Vaše dcera je v kraji zvaném Čechy.
00:40:40A žije na hradě, který na vaši počest Anglickou horou nazývá.
00:40:47Čechy? Poslyšte, není to nějaký zapadákov?
00:40:52Chudák Alvína! Je vychována v zemi s největší tradicí.
00:40:58-Měl byste spěchat, králi.
-Taky že budu!
00:41:03Vojsko je již dávno připraveno.
00:41:07Poslyšte, ti Češi, nejsou to nějací divoši?
00:41:11Dost možná.
00:41:13-A ten Ursinus, co ten dělá?
-Povídejte, trpí naše Alvína hodně?
00:41:20Její pocity neumím přečíst, ctěná paní.
00:41:24Co dělá Ursinus, vím. Stará se o budoucnost.
00:41:29Ne však o budoucnost Anglie nebo Čech, ale o budoucnost svoji.
00:41:38-Bavíš se dobře, drahá?
-Ale ano.
00:41:43Někdy je dokonce zábavnější s tebou mlčet. Věříš?
00:41:49Vtipné.
00:41:51Ondřeji!
00:41:56Pojedete k hraběnce Blance? Mám připravit koně?
00:42:01Ani ne.
00:42:03Popravdě řečeno, i ten její velký svět mi začíná být těsný.
00:42:10Jak si přejete. Zůstaneme tedy dnes doma.
00:42:14Nejspíš ano. I když k tomu nemám nejmenší chuť.
00:42:19Všechno tu na mě padá. Zdi mě svírají jak brnění.
00:42:25ZPĚV.
00:42:27Počkej, slyšíš?
00:42:36-To jsou cikáni. Dám odvázat psy.
-Počkej!
00:42:52Je mezi nimi ta maličká.
00:42:55Ta, co mě tenkrát přivedla k vědomí. Vzpomínáš?
00:43:04Víš co? Jdi a přiveď ji.
00:43:09-Sem, pane?
-No jistě. Kam jinam?
00:43:15-Ráda bych se jí nějak odměnila.
-Není třeba, drahá.
00:43:21Tentokrát se o odměnu postarám já sám.
00:43:29Pane, ta stará ji samotnou nepustila.
00:43:34Zachtělo se ti mých vonných mastí, pane mocný?
00:43:39Uvidíš, babo.
00:43:42Pojď blíž.
00:43:45No pojď!
00:43:47Znáš tuhle dívku, Alvíno?
00:43:50-Myslím, že ne.
-Ne?
00:43:52Tak budeš mít dost času, aby ses s ní seznámila.
00:43:58Ode dneška tu totiž bude bydlet s námi.
00:44:03-To nepůjde, pane.
-Pročpak ne?
00:44:06I kdybych svolila, ona nezůstane.
00:44:10My cikáni jsme volní jako ptáci. Patří nám zem, kam oko dohlédne.
00:44:17-Najdi si jinou služebnou. Bílou.
-Kdo mluví o služebné, hlupačko?
00:44:25Mária. Mária tu bude paní.
00:44:36-Ursi!
-Přesně tak, má drahá.
00:44:40Vyměníte si úlohy. Ty budeš teď sloužit jí.
00:44:44Vždycky jsi přece měla k chudákům tak blízko.
00:44:49Jsem přece anglická princezna.
00:44:53Kdybys na to myslela dřív, dávno jsem mohl být králem.
00:44:59-Jsi směšný.
-Mlč!
00:45:01A okamžitě vzdej poctu své nové paní!
00:45:10Jen jsem si na vašem místě odpočinula, paní. Nehněvejte se.
00:45:16Jsme na dlouhé cestě. Na nekonečně dlouhé cikánské cestě.
00:45:23Hledáme štěstí.
00:45:27Babičko, odcházíme.
00:45:34Zadržte je!
00:45:36-Paní Alvíno! Drahá paní!
-Co se děje?
00:45:42Co ty tu chceš?
00:45:44Pane, pane!
00:45:46Kolem dokola hradby je vojsko anglického krále!
00:45:51Těch vojáků je jak mravenců!
00:45:55Zavřete brány a všichni do zbraně!
00:46:07Dědeček přijel.
00:46:15BITEVNÍ VŘAVA.
00:46:42Odpusť mi, má drahá.
00:46:45Prosím, jde-li to alespoň trochu.
00:46:48Proč jen ses tolik změnil? Mohli jsme být přece šťastni.
00:46:55Nevím. Snad to byl sám ďábel, kdo do mne vešel.
00:47:00Chtěl jsi vždycky být králem Anglie.
00:47:04Nestačilo ti tohle panství.
00:47:07Byl jsem přesvědčen, že pro trůn vyrůstám.
00:47:12Vždy jsem chtěl být něčím víc.
00:47:16Toužil jsi po moci. A já po životě s tebou.
00:47:21Ty jsi mě chtěla mít jen jako figurku v medvědí kůži.
00:47:27Jako medvídka na hraní.
00:47:30Já v tobě viděla krále. Byla jsem asi jediná.
00:47:35Změním se, slibuji.
00:47:37Přimluv se u krále, ať mě přijme zpět.
00:47:41-Po tom, jak ses tady choval?
-Co na tom sejde?
00:47:46I kdybych ti odpustila, otec se to doví.
00:47:51Všecko zapřeš. Slyšíš? A tobě uvěří.
00:47:55Ne! Otci já lhát nebudu.
00:47:59Ale budeš!
00:48:00Jsem tvůj muž a následník trůnu se všemi právy.
00:48:05Poslechni mě!
00:48:07Pokud jsem se provinila, náleží mi trest.
00:48:12-O tom rozhodne král!
-Král? Otec?
00:48:15Víš, kdo je ten tvůj papínek?
00:48:19Šašek! Starý otřepaný kašpar a blázen!
00:48:23Tak dost!
00:48:25Je-li on šaškem, ty nejsi ani podrážkou mého střevíce.
00:48:31Jsi nalezenec, rozumíš? Nalezenec v medvědí kůži!
00:48:37A tím taky zůstaneš!
00:48:41To jsi neměla.
00:48:44Slyšíš?
00:48:46Tatínkovi vojáci už prolomili dolní bránu.
00:48:52Ale ty už mu nic neřekneš. Ty nepromluvíš.
00:49:09Vrátím se domů, Ursi.
00:49:12Promiňte, že přerušuji děj v nejnapínavějším okamžiku.
00:49:18Blíží se totiž chvíle, kdy se Charles Eduard IX.
00:49:24zapsal zlatým písmem do dějin.
00:49:27Sledujte prosím mého praprapradědečka.
00:49:32Nemá cenu se nenávidět, Alvíno. Naše cesty se rozcházejí, bohužel.
00:49:40Připijme si tedy spolu na rozloučenou.
00:49:47Vlastně naposledy.
00:49:55PEJSEK ŠTĚKÁ.
00:49:59Jedeš, potvoro! Já tě...
00:50:04-Ursi, prosím tě!
-Promiň, drahá.
00:50:16Pojď, připijeme si na tvé zdraví. A štěstí.
00:50:30-Alvíno!
-Tatínku!
00:50:39Králi! Králi!
00:50:54-Alvíno...
-Ursi! Ursi!
00:51:01Je mrtev! A ještě před chvílí mi připíjel na štěstí.
00:51:07Tak náhlá smrt po doušku vína mívá jen jednu příčinu.
00:51:14To víno bylo otrávené.
00:51:18Ursi! Jak jsi mohl?
00:51:21Copak jsi nevěděl, že bych ti stejně odpustila?
00:51:33CIKÁNSKÝ ZPĚV.
00:51:42Tak skončil Ursinus a jeho smutný příběh.
00:51:47Cikánské dívky zpívaly na jeho počest písničku tak smutnou,
00:51:53jakou nikdo z nás nikdy neslyšel.
00:51:57Z vděku za to, že chtěl jednu z nich udělat hradní paní.
00:52:03Hraběnka Mošnicová plakala samozřejmě taky. Ale doma.
00:52:13A Alvína?
00:52:16Odjela do Anglie a ani tam nemohla zapomenout na svého Ursiho.
00:52:23A na svůj Anglický, promiňte, Andělský hrad.
00:52:32A vše, jak jsem řekl.
00:53:01Ještě pořád myslíš na toho zlosyna, dítě?
00:53:06Možná to byl zlosyn. Ale měl mě rád.
00:53:10Princ Damian tě přímo zbožňuje.
00:53:13Víš, co o tobě řekl? Že jsi holubice.
00:53:17A on proti tobě jen ubohý jestřáb.
00:53:21Princ Damian je hlupák. A svaly má z tvarohu.
00:53:26Lekne se, když před ním vyletí kos.
00:53:30-Ale to říkáš o každém princi.
-Protože žádný není jako Ursi.
00:53:40Já to věděl.
00:53:42Já to věděl, že se toho lotra nikdy nezbavíme.
00:53:52Král měl pravdu. Alvína na Ursiho nikdy nezapomněla.
00:53:58Zato můj praprapradědeček byl povýšen do šlechtického rodu.
00:54:05S právem nosit řád zlatého obojku.
00:54:09A s povinností dostávat 5krát týdně porci zaječí paštiky.
00:54:15Jeho prostý vesnický původ bylo pro královský dvůr nutno vylepšit.
00:54:23Někteří z nás, jeho potomků, byli posláni zpět do vlasti.
00:54:29Sem, na Andělskou horu. Kvůli tradici.
00:54:33Špatně se nám tu nevede.
00:54:36I když zaječí paštiku jsem neviděl, ani nepamatuji.
00:54:42Člověk si zvykne. Pes taky.
00:54:45Ptáte se, zda si Alvína domyslela,
00:54:48že ten jed byl vlastně určen pro ni?
00:54:52Nevím.
00:54:53Ale kdo opravdu miluje, dokáže se přenést přes větší věci,
00:54:59než je špetka jedu.
00:55:02Aspoň tak to říkával můj praprapradědeček.
00:55:53Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Alvína (S. Postlerová), princezna anglická, utíká z královského dvora se svým milým, nalezencem Ursinem (M. Vašut), do dalekých Čech. Ursinovi je však brzy jeho panství na Andělské hoře malé a princezna už není jediná žena, která ho zajímá. Když anglický král (L. Munzar) zjistí, kde se jeho dcera nachází, vydá se i s vojskem Andělskou horu dobýt. Chce získat zpět, co je mu nejdražší, svoji milovanou dceru.
Napínavý pohádkový příběh byl inspirován starou, nepříliš známou pověstí o Andělské hoře na Karlovarsku. Můžete se tedy těšit nejen na pohádku, ale i na poutavou podívanou pro všechny, kteří mají rádi tajemné a neobvyklé vyprávění.
