Portrét přemýšlivého filmaře, divadelníka a laskavého člověka, který by v těchto dnech oslavil 85 let (1993). Scénář H. Jemelíková. Kamera M. Šec. Režie V. Polesný

Evald Schorm (1931–1988) patřil mezi ty vzácné filmové a divadelní tvůrce, kteří utvářejí předvoj uměleckých snah nehledě na podmínky, v nichž jsou nuceni tvořit. V roce 1992, tři roky po režisérově smrti, na jeho zvláštní charisma a působení na okolí vzpomínali kolegové režiséři Jan Špáta (zároveň stál za kamerou jeho filmů) a Jan Kačer (rovněž tvář Schormových novovlnných filmů), autor hudby J. Klusák, herci Ypsilonky či Činoherního studia v Ústí n. Labem, kam byl Schorm vyobcován po roce 1968 (Z. Dušek, M. Durnová, J. Schmid, L. Mrkvička, K. Heřmánek, P. Zedníček) a s nimiž pak prožil další nezapomenutelnou tvůrčí éru v pražském Divadle Na zábradlí.

Postihnout jeho osobnost a to, jakým způsobem vedl režii svých zamyšlených dokumentů, hraných filmů či divadelních inscenací, není snadné. Ze všech výpovědí vyplynul režisérův hlavní rys – Schorm měl rád lidi a dával všem kolegům a hercům pocit, že jsou důležití, že oni sami dílo vytvářejí a že to dělají dobře. Nikdy nepředehrával, nediktoval, ale navozoval asociace, obrazy, inspirace jiným druhem umění, vtipem… Výjimečná tvůrčí osobnost Evalda Schorma je zachycena ve filmech a televizních záznamech, které zůstávají. Jeho předčasného odchodu roku 1988 je obrovská škoda, zvláště když návrat svobodných podmínek pro autorskou tvorbu byl již na dohled. Přesto Evald Schorm nikdy nešel cestou kompromisů a jeho dílo jak z období tvůrčího kvasu 60. let, tak z éry normalizačních mantinelů stojí za to si oživit i dnes, kdy si připomínáme 85 let, jež uběhly od režisérova narození.

Napište nám