Ticho za Jana Palacha
Záznam koncertu requiem Bohdana a Jany Mikoláškových z Památníku Jana Palacha ve Všetatech. Po smrti Jana Palacha složil Bohdan Mikolášek píseň Ticho, která odrážela pocity a nálady lidí v druhé polovině ledna roku 1969. „Ticho a lidé proudí ulicí,“ zpívá Mikolášek ve své písni. „Živý člověk zemřel, aby mrtví zůstali žít“. Slovo „ticho“ získalo nový význam v následujících dvaceti letech, kdy se o Palachovi a jeho následovnících mluvilo jen potichu a šeptem. Píseň Ticho byla velmi brzy zakázána a nesměla se hrát.
Společně se svou manželkou Janou vytvořil nyní koncertní pořad ve struktuře liturgické mše věnovaný památce Jana Palacha vycházející z písně Ticho a dalších skladeb.
Jan Palach (11. srpna 1948 Praha – 19. ledna 1969 Praha) byl student historie a politické ekonomie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který se upálil na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti po začátku okupace Československa armádami států Varšavské smlouvy. Dne 16. ledna 1969 se zapálil v horní části Václavského náměstí v Praze. S rozsáhlými popáleninami byl převezen do nemocnice, kde po třech dnech zemřel.
Bohdan Mikolášek (*2. 12. 1948) začínal jako folkový písničkář. Narodil se v rodině evangelického faráře. Vystudoval elektrotechnické inženýrství na ČVUT v Praze, ale věnoval se především hudbě. Po studiu zvukové techniky na FAMU absolvoval též skladbu a dirigování na lidové konzervatoři v Praze.
Na konci šedesátých let skládal a hrál – sám i se svými sourozenci – své písně s poetickými texty. Dobře známá je jistě Dům, kde bydlí láska z doby jeho působení v divadle Semafor. Patřil k zakladatelské generaci českého folku. Těžce jej zasáhla okupace Československa a následná smrt Jana Palacha. K tomuto tématu se vyjádřil svou asi nejznámější písní Ticho. V roce 1972 po odmítnutí spolupráce s stb nastal tvrdý zákaz profesionální činnosti. Ani dvojí vítězství na Portě 74 nezrušilo záznam na černé listině jmen, kterou pořadatelé, vydavatelé a media “nesměli”. Na té byla i jeho budoucí manželka Jana Mikolášková. Jejich společný osud začal právě tou písní – Jana se odmítla od písně Ticho distancovat a byla vyloučena ze studia theologie.
Roku 1982, po letech pokusů a hledání, odešel s celou rodinou do Švýcarska. Zde vydal v malém nákladu desku Znovu, která pak v roce 1990 vyšla v reedici v Československu. Později vydal ještě desky Údolí (1994), Ulice (1997) a řadu dalších titulů. Ani kompletní sbírka tvorby v knize Úklid v Suterénu nakladatelství Galen z roku 2011 není kompletní. Vedle dalších písní vznikaly po Listopadu v pravidelných návratech i nové rozsáhlejší pořady a projekty.
Kromě písničkářské tvorby se věnuje také skládání soudobé vážné hudby. Je členem Společnosti pro elektroakustickou hudbu. Věnuje se též dirigování a hře na varhany. Na Kirchenmusikinstitutu v Curychu studoval též církevní hudbu.
Tak mohl svoji tvorbu s úspěchem spojit i se zaměstnáním manželky, evangelické farářky v Curychu. Příkladem té kombinace je i tento nový pořad, ve kterém se jeho skladby pro klasický orchestr, pěvecký sbor a mluvené slovo spojují i s civilní výpovědí písničkáře.