Muž, který zabil Dona Quijota
Režisér Toby Grummett (Adam Driver) zápolí s reklamou, inspirovanou Cervantesovým románem, kterou natáčí za nepříznivých podmínek ve Španělsku. Do tvůrčího bloku i upachtěné výroby se přidávají Tobyho pletky s ženou producenta (Stellan Skarsgard), lišáckou divou Jacqui (Olga Kurylenko). Vrtkavý osud nakonec Tobyho svede z placu do nedaleké vesnice, kde shodou okolností kdysi jako student natočil svůj renomovaný snímek, rovněž inspirovaný Cervantesovou předlohou. Zde naberou události rychlý spád, neboť Toby zjišťuje, že jeho dávné natáčení dědinu krutě poznamenalo. Ale to pravé drama začne, jakmile jej začne stíhat švec, který tvrdí, že není nikdo jiný než rytíř smutné postavy, don Quijote de la Mancha (Jonathan Pryce), a Toby je ke své nelibosti pasován do role zbrojnoše Sancho Panzy. Právě této tragikomické dvojici jsou nyní vůlí nebes výslovně vyhrazena všechna nebezpečenství, jakož i velkolepá dobrodružství a udatné činy!
Postava ztraceného snílka Tobyho je zrcadlovým ztělesněním režiséra snímku, Terryho Gilliama, člena souboru Monty Pythonův létající cirkus a tvůrce klasik jako Brazil, Král rybář, 12 opic či Strach a hnus v Las Vegas. Byl to však projekt filmové adaptace Důmyslného rytíře dona Quijota de la Mancha, který se Gilliamovi nakonec stal osudným a bez nadsázky pro něj zosobnil příslovečné větrné mlýny. S přípravou filmu totiž začal na konci 80. let, nicméně ani tehdy, ani na přelomu milénia, stejně jako v letech 2003 a 2016 se Gilliamovi nepodařilo roztočený snímek nikdy dokončit. Nadnesená pověst prokletého natáčení na sebe nenechala dlouho čekat, přičemž lze odvodit, že za produkčními nezdary vždy nestály jen přírodní kalamity (jak ukazuje slavný dokument Ztracen v La Mancha), ale z části také gargantuovské vize tvrdohlavého Gilliama. Muž, který zabil Dona Quijota, coby završení třech dekád snažení, bezpochyby není Gilliamův nejlepší film, na který jsme všichni čekali, nadto živeni přehnanými očekáváními. Na druhou stranu Gilliam průměrné filmy nedělá a výstředního Muže, který zabil Dona Quijota lze po právu chápat jako jeho opus magnum, které přiléhavě vystihuje donkichotské soužení při výrobě kinematografického díla a současně tvoří barvitý itinerář stylových znaků Gilliamovy čtyřicetileté režijní tvorby.
