Nezapomenutelný herecký bard Národního divadla Jaroslav Vojta miloval život v mnoha jeho podobách i ve svých osmdesáti letech (1968). Režie T. Kulík
00:00:06 ZVONÍ TELEFON.
00:00:14 Haló, tady Vojta.
00:00:17 Prosím? Co, medailónek?
00:00:21 Ale ten se přece natáčel, když mi bylo 70 a potom 75.
00:00:26 A to chcete zas dělat nový?
00:00:30 No dobře, času bych měl jaksi dost,
00:00:34 ale jsem trochu po nemoci, víte, trošičku mě zlobilo srdce.
00:00:40 No dobře, tak počkejte, já si přinesu ten svůj chlebník.
00:00:45 Tak moment.
00:01:05 Haló! No, času mám teď opravdu dost.
00:01:10 Tak v pondělí to nejde, to hraju v Šumperku pohostinsky Maryšu.
00:01:16 V úterý se vracím a jedu na poslední leč do Ostravačic.
00:01:21 Tam jezdívám každým rokem.
00:01:24 Moment, já si to tady obrátím, jak to se mnou vypadá.
00:01:29 Ve středu to taky nejde,
00:01:32 to jsem v rozhlase nebo v televizi, to vlastně ještě nevím.
00:01:37 Ve čtvrtek to taky nejde.
00:01:40 V pátek jsem v Praze, to jsem v tiskárně
00:01:44 při korektuře té mé knížky, která vyjde teď ve třetím vydání.
00:01:51 Víte co, tak přijďte hned.
00:01:55 Ale ne, to taky nejde, zrovna tady na mě čeká pan doktor Pavlovič,
00:02:01 a to ještě nevím, co mně řekne.
00:02:05 Podívejte, já vám něco řeknu, zavolejte mně později
00:02:09 a nějak se domluvíme, snad nám to s tím časem nějak vyjde.
00:02:14 Tak na shledanou.
00:02:24 Tak to je můj chlebník, pane doktore.
00:02:28 Ovšem, pane Vojta, s tou rekonvalescencí,
00:02:32 já teď vidím, že toho času máte k tomu dost.
00:02:35 Já jsem vám to říkal už minule,
00:02:38 pro vás teď platí především šetrná životospráva.
00:02:42 A když jedete na zájezd, tak já si to představuju asi tak.
00:02:47 -Jedete tam, teď je nějaká zkouška.
-To je pravda.
00:02:51 To jsou hodiny, pak se hraje.
00:02:54 Jinak pane doktore, já se držím vašich pokynů.
00:02:57 Já se opravdu šetřím, užívám prášky, jak jste mně to nařídil.
00:03:03 Ale pane Vojta, tabletky, dieta, to není všechno.
00:03:08 Pro vás platí odteďka hlavně klid.
00:03:11 A rozhodně žádnou větší fyzickou námahu.
00:03:15 Ty! Do mne chce uhodit slovem!
00:03:20 Stop! Nezlobte se, musíme to vrátit.
00:03:24 Jak jste proti sobě, jo, tak opravdu nějak stejně.
00:03:29 Prosím ještě jednou od toho Jidáše.
00:03:32 Dobrá, dobrá. Je to třeba.
00:03:44 Dotíral jsi jako ten Jidáš.
00:03:46 Já ti ji dal proto, že jsem myslel, že jsi dobrý hospodář.
00:03:51 -A ty mě žaluješ. Je to v pořádku?
-Není.
00:03:55 No tak, ty jeden lumpe!
00:03:58 Ty! Do mne chce uhodit slovem!
00:04:01 Stop! Tak teď už to bylo lepší.
00:04:06 Ale prosím vás, ještě jednou.
00:04:10 Dobrá, do třetice všechno dobré.
00:05:38 -Chceš bílý nebo černý?
-Černý mně dej.
00:05:43 Nesu ti černý.
00:05:53 -Sladila jsi to?
-Zapomněla jsem.
00:06:12 -Od koho je to kafe?
-Od Žida.
00:06:15 -A proč ne ze spolku?
-Měli zavřeno.
00:06:18 Tahle je ztuchlá nebo co.
00:06:22 -Půjdeš na panský?
-Na panský.
00:06:28 -Proč se ptáš?
-Tak. Aby dříví bylo suchý.
00:06:33 Včera jsme nemohli ani zatopit.
00:06:37 -Maryško...
-Co chceš?
00:06:45 Proč jsi na mě taková zlá?
00:06:48 Copak tě ubyde, když se na mě vlídně podíváš?
00:06:58 Poslechni, Maryšo, já na všechno zapomenu.
00:07:02 Nikomu nebudu hrozit, nic ti nebudu vyčítat.
00:07:07 Jen když trochu lepší vůli budu vidět u tebe.
00:07:13 Nevíš, jak to člověka bolí.
00:07:17 Já jsem si sliboval, že až budeš mou ženou,
00:07:20 všechno pro tebe udělám, co si jen budeš přát.
00:07:24 Jen abys byla u mě spokojená a šťastná.
00:07:28 A zatím, podívej se na mě a podívej se na sebe.
00:07:34 Na hromech líháme, na hromech vstáváme.
00:07:38 Copak to musí být? Copak nemůže být jinač?
00:07:43 Maryško, co si tvé srdce jenom žádá, nic ti neodepřu.
00:07:49 Všechno pro tebe udělám.
00:07:58 Když tě pěkně prosím. Mám přece děti.
00:08:03 Co z nich bude, když budou vidět, jaký vedeme život.
00:08:13 Cos nedopil? Sedni a pij.
00:08:32 -Který si vezmeš kožich?
-Ten dlouhý mi podej.
00:08:53 Dohlídni na mlat a Róza ať Strace podestele novou slámu.
00:09:29 Maryšo! Tys mě... tys mě...
00:09:37 -Pane Vojta, vy se vůbec nešetříte.
-Ale šetřím, pane doktore.
00:09:42 Ale těch prášků už je tolik, že mně to nějak jde na nervy.
00:09:47 Vždyť už je užívám od sedmého června.
00:09:51 Pane doktore, já bych se vás chtěl na něco zeptat.
00:09:55 Musím stále užívat ten digoxin a ten druhý...
00:10:00 Hydrochloratiasid? Ono vám to nedělá dobře na žaludek?
00:10:05 Nedělá mi to dobře, bolí mě nějak žaludek v posední době.
00:10:09 Já si myslím, není-li to těmi prášky.
00:10:13 Mám-li to užívat, nebo nemám, nebo nějakou mírnější dávku.
00:10:20 A pane Vojta, berete je opravdu?
00:10:23 Já bych se vám přiznal, beru je opravdu.
00:10:26 Mockrát jsem si říkal, že je brát už nebudu.
00:10:30 Ale přece jen mi to nedá a skutečně je beru.
00:10:34 -Možná mi nevěříte.
-Ale věřím.
00:10:36 Ovšem ten digoxin musíte brát stále.
00:10:39 Zkuste ten hydrochloratiasid brát třeba v úterý a v pátek a uvidíme.
00:10:46 Ale jinak, když posloucháte, vidíte sám, že je to lepší.
00:10:51 No, je to dobré, opravdu si nemůžu stěžovat.
00:10:56 Tak, teď se trošku napijeme, pane doktore.
00:10:59 -Ale jen trochu.
-Copak vy, vy můžete.
00:11:03 -Třeba rum s čajem. -Pro vás spíš takovou léčebnou dávčičku.
00:11:08 Podívejte se, jen kapánek.
00:11:11 Přehánět se to nesmí, trošičku můžete.
00:11:15 Tak to máme s těmi tabletkami, a teď ještě něco,
00:11:19 můžete se pohybovat, ale nepřehánět to.
00:11:25 Nějaké dlouhé chodecké túry, to už by pro vás nebylo.
00:11:33 LOVECKÉ HALALI.
00:12:44 VÝSTŘELY.
00:13:12 Jeden takový sváteční lovec chodí na hony, ale nikdy nic nepřinese.
00:13:17 Stará má na něj dopal.
00:13:19 "Poslouchej, ostatní přinesou zajíce, koroptev nebo bažanta,
00:13:24 a ty nikdy nic nepřineseš."
00:13:27 On jde příště zase na lov, zdrží se v hospodě jako vždycky,
00:13:32 až mu všechny vlaky mu ujely.
00:13:34 Neví, co dělat, ale vzpomněl si, že dole je krámek se zvěřinou.
00:13:39 Běží tam a povídá: "Prosím vás, máte tady nějakého zajíce?"
00:13:44 Prodavačka mu odpoví: "Je to pět minut, co jsem prodala posledního.
00:13:50 Ale mám tady jednoho, ale je stažený."
00:13:53 On ho koupil, dal do ruksaku a jel domů
00:13:56 Přijde v noci domů, tiše se svlékl, ruksak pověsil a jde spát.
00:14:02 Ráno ho žena probudí a ptá se: "Tak kde máš nějaký ten úlovek?"
00:14:07 On říká: "Copak sis nevšimla, tam v předsíni v ruksaku?"
00:14:12 Ona jde, vytáhne toho zajíce a vidí, že je stažený.
00:14:16 Povídá: "Chlape, vždyť ten zajíc je stažený."
00:14:20 A on říká: "No jo, já šel kolem rybníka a on se zrovna koupal."
00:14:25 "A co ta cedulka na něm?" "To měl lístek od kabiny."
00:14:32 Potkají se dvě dívenky, dlouho se neviděly.
00:14:35 Jedna druhou obdivuje, jak krásně vypadá.
00:14:39 Ta jedna říká: "Tedy ty vypadáš ohromně.
00:14:42 A jak jsi pěkně ohozená".
00:14:45 A ta druhá říká: "To jsem.
00:14:47 Ale musím se ti s něčím svěřit. Já už nejsem panna."
00:14:51 A ta první: "Opravdu? Ale držela ses dlouho.
00:14:55 Ale když už jsme u toho, takovou indiskrétní otázku.
00:14:59 Řekni mně, a bylo to aspoň z lásky?"
00:15:04 A ta druhá: "No, jak bych ti to řekla, z lásky,
00:15:08 no vlastně z lásky, prosím tě, co dnes za stokorunu koupíš?"
00:15:18 HUDBA.
00:16:29 Ano, správně, pane Vojta. Žádná velká fyzická námaha.
00:16:34 -A taky žádné větší vysedávání u vínka. -Já to tak dělám.
00:16:39 To se obyčejně protáhne dlouho do večera, a už to není ono, že?
00:16:44 Tu práci nějakou můžete vzít, ale s rozumem, ano?
00:16:50 Ne abyste to měl každý den, jen občas.
00:16:53 Jano, prosím tě, opakujeme druhý záběr.
00:17:00 Pánové, prosím klid, natáčíme!
00:17:09 -To je chlapík, 93 let.
-Já ho tuhle taky potkal...
00:17:14 Pánové, prosím, klid, budeme natáčet!
00:17:18 Pozor, prosím!
00:17:26 Hej, ty tam vzadu!
00:17:28 To jsi obyčejnej hajnej, nebo sám pan fořtmistr?
00:17:32 Já jsem ten proslulej loupežník Sarka Farka,
00:17:36 známej za devatero řekami a vrchy.
00:17:40 Já jsem ten hroznej arcimordýř,
00:17:43 co se všecko živé před ním třese.
00:17:46 To mi spadl kámen ze srdce.
00:17:48 Už jsem se bál, že budu mít zas nějaký nedorozumění s hajným.
00:17:53 S loupežníkem je přece jen jiná řeč.
00:17:56 Se mnou vůbec není žádná řeč.
00:17:58 Všechno živý, co potkám, rozsekám, rozčtvrtím a basta!
00:18:03 Honem se rozluč se světem.
00:18:06 Já tu s tebou nebudu mařit čas do večera.
00:18:09 Loupežníku, nemohl bych se ještě podívat, jak vlastně vypadáš?
00:18:14 Opovaž se!
00:18:16 Přes 40 let jsem na světě,
00:18:19 ale živýho loupežníka jsem ještě neviděl.
00:18:22 Ani si to nepřej.
00:18:24 Kdo se na mě jedním očkem podívá, hroznej strach ho v tu ránu pojme
00:18:31 a všecky vlasy se mu hrůzou zježí.
00:18:34 Kdo na mě oběma očima pohlédne, husí kůže mu naskočí po celém těle.
00:18:41 A do smrti smrťoucí veselej nebude.
00:18:45 A na koho já zlý kukuč udělám, ten v tu ránu docela ztumpachovatí.
00:18:52 Počkat, loupežníku, jak jsi to říkal?
00:18:55 -Hroznej strach ho v tu ránu pojme? -Jo.
00:18:59 Poslouchej, to já se na tebe přece jenom podívám.
00:19:04 Ba ne, loupežníku, ani když pohlédnu oběma očima, nemám strach.
00:19:10 Nezbývá, než abys na mě udělal zlej kukuč.
00:19:16 Mordhadry, kruci, basama, terentete.
00:19:21 Himllaudon element, sakra, tutibuc, piškvonc, kalibr, reteréha!
00:19:32 -Tak, Mistře, na zdraví.
-Na vaše zdraví, pane doktore.
00:19:44 Ovšem, při té osmdesátce spíš připíjet tím čajem.
00:19:49 Budu muset, to se nedá nic dělat.
00:19:53 -Táto, volá tě pan Melzer z tiskárny. -Dobrá.
00:20:39 Tady se podíváme na obrázky do knížky.
00:20:44 -Posaď se.
-Děkuju.
00:20:49 -Takhle bude vypadat titulní list.
-To je hezké.
00:20:57 -Tady je náš pan farář.
-Ach, toho jsem se nahrál.
00:21:02 -Paní Hermínka.
-Tady jsem s Hermínou.
00:21:05 Paní Marjánka, matka pluku.
00:21:08 Hordubalové.
00:21:11 A tohle je Pohádka máje.
00:21:13 Tady je Gollová ještě mladičká.
00:21:16 Tak to by bylo dobré.
00:21:18 Ale ještě jsem ti přinesl jednu kapitolu.
00:21:22 -Mám to nahoře v aktovce.
-Nevadí, půjdeme spolu do redakce.
00:21:28 Koukám, že tady máš ještě první vydání. To vydal Melantrich.
00:21:34 -A tady druhé.
-To jenom pro srovnání.
00:21:37 -Takhle bude vypadat třetí.
-Fajn.
00:21:40 Tak tady mám tu kapitolu.
00:21:42 Odehrává se to v jedné divadelní společnosti.
00:21:46 -Kousek ti přečtu, chceš?
-Buď tak laskav.
00:21:49 Je to spíš taková sranda.
00:21:52 Tenkrát bral pan ředitel každý den s sebou do divadla Nácka,
00:21:58 který sedával pod sedadlem paní ředitelky večer u pokladny
00:22:03 nebo u nás v šatně.
00:22:05 Tehdy bylo u divadla samozřejmým požadavkem,
00:22:08 aby Philipe Derblais, majitel hutí, měl krásný pěstovaný plnovous.
00:22:14 A ředitel si taky na tom opravdu zakládal.
00:22:18 Tuto roli nesmírně rád hrával.
00:22:20 Do divadla přicházel vždy první,
00:22:23 aby provedl ještě v poslední chvíli všechna nutná opatření.
00:22:29 Toho jsme s Linzem využili.
00:22:32 Navedl jsem milého Rudolfa Linze, aby odlákal Nácka dozadu do šatny,
00:22:37 kde jsem mu nalepil mastixem plnovous, jaký měl pan ředitel.
00:22:43 Nácek byl buldok.
00:22:45 Aby si jej packami neseškrabal, obalil jsem mu packy hadříky.
00:22:51 Ve chvíli, kdy se odehrává na jevišti tklivá scéna,
00:22:55 v níž pan ředitel jako majitel hutí zdrcen sezná,
00:22:59 že jeho sňatek s krásnou baronkou byla jen finanční spekulace,
00:23:05 kdy jedno oko v hledišti nezůstalo suché, vypustili jsme Nácka,
00:23:10 aby se prošpacíroval středem sálu v naplněném hledišti tak,
00:23:15 aby jej ředitel musel ze scény uvidět.
00:23:19 Také ho skutečně okamžitě uviděl.
00:23:22 Rázem zabodl do něho své zraky, dech se mu na chvilku zastavil,
00:23:28 a v okamžiku skutečného rozzuření se na nic jiného nezmohl,
00:23:33 než že strašlivě zařval do zákulisí:
00:23:36 "Který pacholek to udělal?!"
00:23:39 Milý Nácek se po schůdkách drápal na jeviště
00:23:42 za huronského smíchu milého obecenstva.
00:23:46 No, byla to ostuda, ale hrálo se dál.
00:23:49 Ale od té doby pan ředitel Nácka už do divadla nevodil.
00:24:01 Takže, Mistře, ještě jednou ve stručnosti.
00:24:05 Ty tabletky, potom životospráva, to jsme se v podstatě taky dohodli,
00:24:11 a to nejtěžší, ta neslaná dieta.
00:24:13 Ale sám vidíte, že je to teď dobré, tak věřím, že to půjde.
00:24:18 Musím to vydržet, nedá se nic dělat.
00:24:21 Však to určitý pokrok má.
00:24:24 Pane doktore, děkuji vám moc, že jste takhle ke mně chodil.
00:24:29 A teď v prosinci budou oslavovat mou osmdesátku v Národním divadle,
00:24:35 a sice, budu hrát Trnku ve Strakonickém dudákovi.
00:24:39 A na to představení si vás dovolím pozvat.
00:24:44 Ne, tatíku, zlobit se nesmíš.
00:24:47 Jaký jsi vychoval, takový máš. Co na srdci, to na jazyku.
00:24:52 Ty sám jsi býval taky takový. Třeba to teď nechceš ukázat.
00:24:57 Tak se nehněvej.
00:24:59 Jen si ho měj, když ti srdce jinak nedá. Jen si jdi.
00:25:03 Tak dlouho si budeme na moudrého hrát,
00:25:06 až sami nějakou hloupost neprovedeme.
00:25:10 RÁNA.
00:25:12 A sakra, pytlák!
00:25:17 POTLESK.
00:26:41 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Jaroslavu Vojtovi (*27. 12. 1888 – †20. 4. 1970) doslova kolovalo herectví v krvi – vždyť také pocházel z rozsáhlé herecké rodiny. Svou urostlou postavou, nezaměnitelným hlaholivým hlasem a nezměrnou vitalitou byl předurčen k rolím bodrých a pudově založených lidových typů, nicméně nebyly mu cizí ani hrdinské a charakterní postavy. Postupem času jeho pověstná zemitá moudrost stírala rozdíly mezi jeho osobností a divadelními či filmovými rolemi, i proto o něm kolovaly neuvěřitelné historky a anekdoty. Na jevišti Národního divadla působil více než 30 let a i po odchodu do důchodu se do něj jako herec vracel. Živelnou energií a činorodostí hířil i ve svých 80 letech, při jejichž příležitost vznikl tento medailon. Zachycuje milovaného herce v soukromí, kde se svérázně vypořádává se zdravotními neduhy, zaznamenává jeho legendární výstupy v inscenacích klasických her Maryša a Strakonický dudák i krásu jeho hlasu, jež vynikla při práci v rozhlasovém studiu.