Luděk Munzar v dramatickém příběhu o zaslepené žárlivosti podle stejnojmenného románu Ivana Olbrachta (1969). Dále hrají: J. Hlaváčová, J. Obermaierová, F. Hanus, J. Raušer, V. Mareš, O. Budín a další. Scénář M. Makovec. Kamera A. Nožička. Režie M. Zachata
00:00:06 Osm! Pan komisař Mach potřetí!
00:00:25 Devět!
00:00:27 Bravo, pane komisaři, s vámi opravdu není radno
00:00:30 pouštět se do křížku.
00:00:32 Co se mu stalo?
00:00:34 U pivovaru nějaké nemehlo sekalo čedič, když Mach šel kolem.
00:00:38 Střepina mu vlítla hluboko do oka. Obvaz už nosí asi 3 týdny.
00:00:43 Stavitel Chaloupecký!
00:00:47 Neříkejte mi, pane komisaři, že na první pohled poznáte,
00:00:49 co v tom vězí?
00:00:51 Pane magistře, dobrý úředník musí mít především dobrý zrak, víte?
00:00:55 K nám na komisařství chodí všelijací lidé: vyjednavači,
00:00:58 prosebníci, žalobníci, obžalovaní.
00:01:02 Člověk o nich neví téměř nic, všichni se tváří, jako by mluvili
00:01:05 nic než pravdu, víte, všichni jsou uctiví, laskaví.
00:01:09 Ale najednou se jim něco kmitne u kořene nosu. Ano, tahle.
00:01:15 Cosi se jim kmitne v očích.
00:01:18 A to cosi musíte postřehnout, protože to obyčejně bývá záblesk
00:01:21 skutečné pravdy. S dovolením.
00:01:27 Všichni snad nejsou takoví? Přece se najde jeden nebo dva...
00:01:31 Ale kdepak, všichni šiděj, i když mluví pravdu.
00:01:34 Někteří dokonce lžou sami sobě a klamou sami sebe.
00:01:40 No vidíte, to my lékárníci máme s lidmi jiné zkušenosti.
00:01:43 Asi je to tím, že k nám chodí skutečně postižení lidé.
00:01:46 Řekněte, pane doktore, mně se alespoň nestalo,
00:01:49 že by někdo polykal prášky a nic mu nebylo.
00:01:53 Vaši klienti patrně nemoc většinou předstírají.
00:01:56 -Nevadí ti tady ten průvan na oko?
-Ne, vůbec ne.
00:02:00 Nezahrávejte si s tím, pane komisaři,
00:02:03 už se vám to táhne dost dlouho. Musíte být opatrný.
00:02:07 Pane doktore, já myslím, že se to lepší. Opravdu.
00:02:11 S pacienty je to jako s vašimi lidmi, co chodí na komisařství.
00:02:15 Doktor taky nesmí dát na to, co pacient cítí nebo předstírá.
00:02:20 Kdypak pojedete do Prahy na tu kliniku, pane komisaři?
00:02:24 Musí hned zítra, v pondělí.
00:02:27 Tak kdypak pojedete do Prahy, pane komisaři?
00:02:30 Pan komisař Mach!
00:02:32 Pardon, promiňte, teď jdu válčit.
00:02:40 Co tomu říkáte, doktore?
00:02:43 Trvá to už příliš dlouho a nelepší se to, naopak,
00:02:46 zdá se mi, že to zasahuje i druhé oko.
00:02:50 Asi bude třeba operace.
00:02:52 Myslíte, že je to tak vážné?
00:02:54 Ale ne, milostivá paní, starosti si dělat nemusíte.
00:02:58 Poslyšte, jednou přišla ke mně do lékárny taková mladá paní
00:03:03 a povídá...
00:03:04 Pane komisaři, jestli to půjde takhle dál, tak s vámi budu hrát,
00:03:09 jen když si zavážete obě oči a ještě si nebudu jist,
00:03:12 že vyhraju. Opravdu, hrajete báječně.
00:03:15 - ZASMĚJE SE NAHLAS -
00:03:32 Jedna. Třetí hod!
00:03:35 Pane učiteli, buďte tak laskav, vezměte to za mě, ano?
00:03:44 -Poroučím se.
-Na shledanou.
00:04:05 Kdo jsi?
00:04:07 Karle, ty nespíš?
00:04:11 Ty nespíš, já to vím.
00:04:16 Chceš něco, děvenko?
00:04:18 Proč nespíš?
00:04:20 Ale spím. Tys mě probudila. Spi.
00:04:26 Já nechci. Mám tě tolik ráda. Vezmeš mě k sobě?
00:04:39 Ty jsi můj, můj, můj...
00:04:45 -Ještě se zlobíš?
-Proč bych se zlobil?
00:04:50 Jaký by to byl život, mračit se na sebe a zbytečně žárlit.
00:04:58 Nějaké jiné téma, Jarmilko, ano?
00:05:04 Prosím tě, to mě máš vážně za tak hloupou?
00:05:08 S magistrem Kučerou? Vždyť tam měl Adélku.
00:05:11 Neřekl jsem ti ani jediné slovo.
00:05:13 Neřekl, ale já tě znám.
00:05:20 Proč mi nevěříš?
00:05:27 Nevím.
00:05:28 Oklamala jsem tě někdy?
00:05:32 Tak odpověz. Pochybuješ o tom, že tě mám ráda?
00:05:37 Ne.
00:05:42 Tak proč mě trápíš?
00:05:45 Ano, trápíš.
00:05:50 Jarmilko, já tě tak málo znám. Dva roky našeho života nejsou nic.
00:06:00 Podívej, já nemám nikoho jiného nežli tebe.
00:06:05 A když se stane taková hloupost jako dneska, tak já se cítím
00:06:10 strašně opuštěný. Sám.
00:06:14 Já taky nemám nikoho jiného na světě než tebe,
00:06:18 tak proč si otravujeme život?
00:06:21 Zítra odjedeš na léčení, možná, že si tě tam nějakou dobu nechají.
00:06:27 Budeme daleko od sebe, tak proč si kazit chvíle,
00:06:31 kdy jsme spolu?
00:06:34 Tak nebreč. Nebreč...
00:06:40 Já tě mám rád, moc. Moc.
00:06:46 Ještě pořád si myslíš, že láska je neřest?
00:06:50 Je, veliká. Ničivá.
00:06:59 Temná...
00:07:01 ...jak nejhlubší noc.
00:08:28 Dej mi ruku, Jarmilko.
00:08:34 Jsi pořád stejně krásná, jako jsi bývala, viď?
00:08:39 Ano, jsem stejná.
00:08:41 Pořád tě mám stejně ráda. Ne, mám tě ještě radši.
00:08:49 Ani jsem nevěřila, že je to možné.
00:08:52 Já bych ti chtěl něco říct, víš.
00:08:55 Ale, prosím tě, nepřerušuj mě, dokud nedomluvím a dávej pozor
00:08:59 na každé slovo, které ti řeknu, ano?
00:09:02 Začni.
00:09:11 Rozejdeme se, Jarmilko.
00:09:13 Odjedeš k bratrovi do Rakovníka.
00:09:17 -Karle...
-Ne! Počkej.
00:09:22 To není moje, ale tvoje oběť, o kterou tě žádám ve jménu osudu
00:09:27 i naší lásky.
00:09:30 -Proč mě trápíš?
-Pšt. Až domluvím.
00:09:39 Pochop to, Jarmilko, jaký by to byl život?
00:09:46 Víš dobře, že ti nevěřím.
00:09:48 Hlídal jsem každý tvůj pohyb, každý tvůj pohled,
00:09:53 a přece jsem všemi svými zdravými smysly nebyl schopen rozpoznat,
00:09:57 co v tobě je. Kdo jsi.
00:10:06 A teď už budu slyšet jenom šustot tvých šatů, vrznutí dveří,
00:10:12 zabarvení hlasu, hřeben ve tvých vlasech...
00:10:21 ...a ticho.
00:10:25 Ticho, které je najednou strašně hlučné.
00:10:41 Rozejděme se.
00:10:43 Bude to lepší pro tebe i pro mě.
00:10:47 Já si najdu nový smysl svého života.
00:10:50 Určitě najdu.
00:10:55 Ale když jsi vedle mě, tak vidím smysl svého života jenom v tobě.
00:11:00 Tak mě zachraň a odejdi.
00:11:02 -Ne.
-Odejdi. -Nemohu.
00:11:06 Odejdi, prosím tě, ať se všecko změní.
00:11:10 Odejdu...
00:11:15 ...ale s tebou.
00:11:17 Pryč odtud. Do Prahy.
00:11:37 - ZPÍVAJÍ SI -
00:11:54 Kdo je tohle?
00:11:55 Tetička Ema.
00:11:57 To je jediná žena, na kterou bys mohla doopravdy žárlit.
00:12:03 Prosím tě.
00:12:04 Nepoznal jsem doposud podivuhodnější,
00:12:06 ale taky ne podivínštější.
00:12:08 -Andulo!
-Ano?
00:12:10 Andulo, jakpak se jmenovaly ty její kočky?
00:12:13 Té jedné říkala Katrmur a té trojbarevné Šnurolín.
00:12:17 Šnurolín! Měla je hrozně ráda.
00:12:19 Ale jednou si usmyslela, že nebude nic jíst.
00:12:22 Od té doby k sobě nikoho nepustila, ani ty kočky.
00:12:25 Stará slečna byla hodná, ale...
00:12:29 Prohlásila, že ošklivý člověk nemá hyzdit přírodu
00:12:33 a přestala vycházet z domu.
00:12:36 Kde se v ní vzal takový vzdor vůči světu?
00:12:39 Vzdor? No, to není to pravé slovo.
00:12:42 Takový truc měla v sobě, tetička Ema, truc.
00:12:46 Tvrdilo se, že se výborně vdá, byla zbožňovaná, ale jednou si
00:12:51 na koni při skoku porušila jisté ústrojenství.
00:13:00 A odešla ze společnosti. Prohlásila, že se nikdy nevdá.
00:13:08 Nikdo nechápal proč.
00:13:10 Až teprv po letech se svěřila mé matce: Nesnesla bych,
00:13:15 aby mě někdo podezíral.
00:13:19 Směšné věci rozhodují o lidských osudech, nemyslíš?
00:13:24 Divné. Špatně upevněné sedlo nebo čedičová střepinka.
00:13:35 Jak chceš ta křesla? K oknu nebo od okna?
00:13:40 -To je jedno.
-Tak jak je chceš?
00:13:43 Tedy od okna.
00:13:46 -Dovolíš?
-Promiň. Počkej.
00:13:50 Kdepak, děkuji, já sama.
00:14:00 Čedičová střepinka.
00:14:03 Směšná věc.
00:14:10 V mém osudu svůj úkol splnila.
00:14:15 Karle, drahoušku...
00:14:17 Ale nic. Ulice u pivovaru je už asi dávno vydlážděná, střepinka leží
00:14:22 někde ve štěrbině nebo je rozšlapaná...
00:14:28 - VYKŘIKNE -
00:14:35 Andulo, smeták!
00:14:41 Sakra!
00:14:42 Karle...
00:14:48 No tak.
00:14:50 Taková hloupost.
00:14:54 Tetičko Emo, mňau.
00:16:13 Jarmilko!
00:16:15 Poslouchám tě, hraj.
00:16:22 Káva.
00:16:25 Vzpomínáš si na toho starého slepého žebráka, sedával vždycky
00:16:30 se ženou na mostě přes Jizeru.
00:16:33 Ano, ona byla taková tlustá, naditá.
00:16:35 Ano, tak o něm se mi dneska zdálo.
00:16:37 -Prosím tě? A co?
-Nemám ponětí.
00:16:40 -Prosím.
-Děkuji.
00:16:44 Nedávno jsem si totiž vzpomněl na jeho skuhrání:
00:16:48 "Od narození jsem slepotou stižený, světla božího nevidím,
00:16:54 slepota je žalář nejtemnější, žalář nejhorší..."
00:17:00 Byl to nepříjemný člověk.
00:17:02 "Podarujte nebožáka."
00:17:07 Ano, ten strejda mi byl protivný, byl, ale měl svůj životní smysl.
00:17:14 Vyžebrával si malé jměníčko, měl prý čtyři zdravé děti.
00:17:23 Je výborná. A v Loukově chalupu.
00:17:26 Jednou jsme šli s paní adjunktovou k Bořkovu, seděl na mezi se ženou,
00:17:33 najednou ti ji chytil za vlasy, přitáhl k sobě
00:17:36 a tloukl ji pěstí do hlavy.
00:17:38 Ona ho škrábala, nadávala mu... Byl to zlý člověk.
00:17:45 Ty jsi byla někdy s paní adjunktovou na bořkovské pěšině?
00:17:50 Ano.
00:17:51 Ne, já... jen že jsi mi říkala o každém kroku.
00:17:55 Ale jistě, zapomněl jsi na to. Přece loni, koncem srpna.
00:18:03 S kým tam jenom šla? S kým tam jenom mohla jít?!
00:18:10 Ano, ten student, ten medik tam bydlí, co se kolem ní tak točil.
00:18:15 Ten medik tam bydlí.
00:18:16 ...tak jsem vyšla z drogérie a potkaly jsme se na náměstí
00:18:19 s paní primářovou.
00:18:21 -Copak?
-To nic.
00:18:25 Byla u toho ještě paní primářová.
00:18:28 Ano, to je jedno.
00:18:38 Proč mi to, prosím tě, vykládáš?
00:18:40 - HRAJE POCHMURNĚ -
00:18:46 - ZAHRAJE VESELEJI -
00:18:52 Jarmilko...
00:18:54 Copak? Dneska tě nebaví hrát?
00:18:58 Jsi pořád stejně krásná, viď?
00:19:01 Snad. Záleží na tom?
00:19:04 Jednou budu stará babička, bez zubů, samá vráska,
00:19:09 ale pro tebe budu pořád stejně krásná, jako jsem bývala.
00:19:15 Takové štěstí potká jen málo žen.
00:19:24 Štěstí?
00:19:29 A nikdy od tebe neodejdu.
00:19:32 I kdybys mě vyháněl.
00:19:55 Chtěl bych se dneska projít poprvé sám. Bez tebe.
00:20:01 Samotného tě nepustím.
00:20:04 Ale já půjdu s Andulou.
00:20:06 Proč s Andulou?
00:20:08 Chci být chvilku sám, a to s tebou nemohu.
00:20:11 A tobě taky nebude škodit, když si na chvilku ode mě odpočineš.
00:20:15 Andulo!
00:20:17 -Ani na tebe nepromluvím.
-Ale, Jarmilko.
00:20:19 Samotného tě nepustím. Pochop to. Andula se tady ještě nevyzná.
00:20:22 Prosím tě, čeho by ses bála?
00:20:24 -Ne, nepustím tě samotného.
-Jarmilko.
00:20:27 No tak.
00:20:38 Copak? Copak?
00:20:48 Čemupak se smějete, Andulo?
00:20:51 Vždyť já se nesměju, milostpane.
00:20:53 Ale smějete, smějete.
00:20:54 Jistojistě se nesměju.
00:20:56 No tak mi to povězte.
00:20:58 Opravdu ne.
00:21:00 Nebo si budu myslet, že se smějete mně.
00:21:04 No tak, bude to!
00:21:10 Ale tamhle sedí jeden voják od dragounů a posílá mi hubičky.
00:21:20 To je toho.
00:21:23 Je to vlastně drzost, co si lidé dovolí ke slepci.
00:21:27 Jestlipak také Jarmile posílají vojáci od dragounů hubičky?
00:21:33 Konečně proč ne?
00:21:36 Vodím ji pořád na vojenské koncerty.
00:21:39 Jak to, že jsem si toho ještě nevšiml?
00:21:42 Jarmila mi popisuje lidi kolem, ano, ale nikdy nemluví o tom,
00:21:45 že by jí někdo posílal hubičky.
00:21:49 Andulo, domů! Běžte pro drožku.
00:21:59 Nikdy nemluví o důstojnících. Nikdy, nikdy. Nikdy!
00:22:30 Andulo, ukažte, dejte mi ty klíče a běžte se ještě projít. Běžte.
00:22:34 Já dojdu sám. Jděte.
00:23:15 - HRAJE HUDBA -
00:23:43 - HUDBA PŘESTANE HRÁT -
00:24:08 - VÝKŘIK -
00:24:13 Miláčku, ty ses už vrátil? Jak ses měl? Co?
00:24:20 Bylo ti dobře? A kde máš Andulu?
00:24:24 Andula přijde za mnou, já jsem přijel drožkou.
00:24:29 -Sám? Copak? Nebylo ti dobře?
-Ne.
00:24:33 -Tak proč sám?
-Ne, je mi dobře.
00:24:36 Chtěl jsem to jednou zkusit sám.
00:24:39 Prosím tě, mohla bys mi přinést trošku vody?
00:24:41 -Jistě.
-Děkuju.
00:25:01 Asi tady opravdu nikdo nebyl. Asi ne.
00:25:17 Pozor!
00:25:18 Karle, balkón!
00:25:26 Nic, já sám.
00:25:33 Andulo, poslala jste ty dopisy, co vám milostpaní ráno dala?
00:25:39 Milostpaní mi nic nedávala.
00:25:42 A kdepak jste byly včera dopoledne tak dlouho?
00:25:48 Ale, kupovaly jsme nový ubrus.
00:25:51 No, dobrý. Dobře, dobře.
00:26:04 - ANDULA SI ZA DVEŘMI ZPÍVÁ -
00:26:34 - DVOJÍ ZAZVONĚNÍ -
00:26:41 Tak kdepak je ta Andula?
00:26:43 -Andulo! Andulo!
-Už běžím, milostpaní!
00:26:48 Listonoš.
00:26:55 -Kdopak nám píše?
-Bratr. -Aha.
00:26:59 -Máš trpělivost poslouchat?
-No, když chceš?
00:27:24 Drahá Jarmilko!
00:27:26 U nás není nic nového, co by tě mohlo zajímati.
00:27:32 Všichni jsme chválabohu zdrávi...
00:27:37 Máš trpělivost poslouchat? Přečtu ti je. Bratr píše.
00:27:43 Paní primářová píše.
00:27:46 Říká to vždycky s tak rafinovanou přirozeností a ví,
00:27:49 že nenávidím dopisy. Nevěřím jim.
00:27:52 Nemohu se přesvědčit, co v nich je psáno,
00:27:55 a přece cítím, něco se děje za mými zády.
00:27:59 Něco se děje. Něco! Něco, něco, něco se děje...
00:28:03 Srdečně tebe i Karla zdravíme, tvůj Josef.
00:28:12 Ty už se ke snídani neoblékáš?
00:28:19 A nečešeš?
00:28:21 No, pro mě to není potřeba, že?
00:28:27 Promiň, to jen dneska, náhodou.
00:28:56 V jejím hlase bylo zase rozčilení. Bylo!
00:29:01 Nepatrné, ale bylo.
00:29:08 -Andulo!
-Ano?
00:29:12 Andulo, kolikpak dneska přišlo dopisů?
00:29:14 Dva myslím. Brala je přece milostpaní.
00:29:17 No tak jděte.
00:29:25 Dva, dva...
00:29:28 Nestačila se s Andulou na mě domluvit. Ani ji nezaklapla,
00:29:34 aby se zvukem neprozradila.
00:29:39 Včera byla kabelka prázdná. Určitě. Určitě...
00:29:44 A Josef posílá psaní v hladkých obchodních obálkách.
00:29:48 Tohle je patrně elegantní, voňavé, zamilované.
00:30:10 Víš, že bych se chtěl s Josefem zase jednou setkat?
00:30:16 A trošku si s ním popovídat.
00:30:19 Pojď, pošleme mu telegram.
00:30:25 Nemusíme tolik spěchat, napíšu mu dopis.
00:30:28 Pojď poslat ten telegram!
00:30:33 Ano, hned.
00:30:40 Děkuji, na shledanou. Tak můžeme jít.
00:30:47 Copak je?
00:30:48 Nic, nic, jenom mě strašně rozbolela hlava.
00:30:52 To přejde.
00:30:54 Jarmilko, prosím tě, došla bys mi do lékárny pro pyramidon?
00:30:59 Já tady na tebe počkám.
00:31:00 Pojď, vrátíme se na nádraží, tady žádný lékárník není.
00:31:04 Ale ne, tak dej mi trochu svobody,
00:31:06 chci sám poslouchat ruch kolem sebe.
00:31:09 Uznej, přece tě tady nenechám samotného.
00:31:11 Co by se mi tady mohlo stát, Jarmilko?
00:31:13 -Nenechám tě tu.
-Nebuď úzkostlivá.
00:31:16 Miláčku, prosím tě, nedělej mi takové věci.
00:31:18 Já se odtud ani nehnu, zůstanu sedět tady na lavici.
00:31:21 Dávám ti své slovo, Jarmilko.
00:31:23 Karle, prosím tě, ale skutečně se ani nehni, nebo umřu strachy.
00:31:27 Neměj obavy, slibuju ti to.
00:31:29 -Slibuješ mi to?
-Samozřejmě. Tak jdi.
00:31:37 Jarmilko!
00:31:45 Pánové...
00:31:49 Prosím vás, pánové.
00:31:56 Co si přejete, pane, chcete poslat telegram?
00:31:58 Ne, já jsem komisař Mach ve výslužbě.
00:32:03 Těší mě, jsem gymnazista Král, sextán.
00:32:05 Velice mě těší.
00:32:07 Mladý pane, mohli bychom jít trochu stranou,
00:32:09 kde není tolik lidí? Děkuji vám.
00:32:11 Jistě, jistě.
00:32:13 Bohové odmění ty, kdož prokáží službu slepému Oidipovi,
00:32:18 byť ne králi.
00:32:20 Prosím, jen račte říci.
00:32:22 Mám k vám prosbu, mladý pane, podívejte se, mně došlo psaní,
00:32:25 a já nemám nikoho, kdo by mi je přečetl a strašně rád
00:32:28 bych znal jeho obsah. Kdybyste byl tak velice laskav.
00:32:32 Velice rád. Ale ten dopis není adresován vám,
00:32:34 pane komisaři.
00:32:35 Ne, je adresován mé ženě, ale týká se zřejmě nás obou.
00:32:39 Konečně zdá se, že je to nějaké rodinné psaní.
00:32:41 Ano, ano.
00:32:43 "Drahá Jarmilko, u nás není nic nového, co by tě mohlo
00:32:45 zajímati. Všichni jsme chválabohu zdrávi, já, žena i děti.
00:32:48 Jen Zdenička měla minulý týden trochu zpuchlé mandle,
00:32:51 ale přešlo to docela hladce."
00:32:53 Mladý pane, pěkně vás prosím...
00:32:55 Promiňte, pane.
00:32:57 To není ten dopis, co jsem hledal!
00:33:00 Dala ho někam jinam. Ale kam? Ale kam, kam, kam?!
00:33:07 "Jen s továrnou mám plné ruce práce, tak jak to běžně chodí.
00:33:10 Srdečně tebe i Karla zdravíme, tvůj Josef."
00:33:14 To je všechno?
00:33:16 Co je?
00:33:18 -Ne, je tady ještě jeden list.
-Ano?
00:33:21 -Ale já nevím...
-Co nevíte?
00:33:23 -Mám-li právo číst dál?
-A proč byste neměl?
00:33:25 Bojím se, že vám to nebude příjemné.
00:33:26 Ne, mladý pane, podívejte se, já vás ujišťuju, že kdyby mě
00:33:30 dřív někdo požádal o tuto službu, já bych mu určitě vyhověl.
00:33:34 Řekl jste, že tam stojí něco nepříjemného, viďte?
00:33:36 Já se teď budu domnívat, že tam je něco mnohem horšího,
00:33:38 než ve skutečnosti je.
00:33:39 Snažně vás prosím, velice mi na tom záleží.
00:33:41 To jsem vám neměl říkat.
00:33:42 Ne, čtěte, čtěte! Prosím vás, čtěte!
00:33:45 "Drahá Jarmilko. Všechny cítíme s tebou. Tvoje hrozné neštěstí.
00:33:48 Stále o tom mluvíme a všichni tě velice litujeme.
00:33:52 Růžena nad tebou často pláče a také její matka píše
00:33:54 smutná psaní.
00:33:56 Vždyť všichni víme, jaký býval Karel divný, dokud byl zdráv,
00:33:58 a jaké s ním máš asi soužení teď, když je slepý a ty jsi k němu
00:34:02 navěky uvázaná.
00:34:04 Nezlob se, drahá sestro, že se opět dotýkám této věci.
00:34:07 Tady ti slibuji, tentokrát už určitě, že ti již nikdy nebudu
00:34:10 psát dvojí psaní.
00:34:12 Ale Karel se k nám vždy choval cize a byl nám cizí, kdežto tebe
00:34:15 milujeme a tvé blaho nám leží na srdci.
00:34:19 Stane-li se tedy u vás cokoli, rozuměj mi, drahá sestro,
00:34:22 cokoli, ať z tvé či z jeho strany, nezapomeň, že můj dům je tvým domem
00:34:26 a že vše, co mám, je také tvé."
00:34:29 To je všecko?
00:34:30 Ještě: "Kdybys cokoliv potřebovala, piš." A pak normální zakončení.
00:34:34 -Jaké?
-"Tvůj Josef".
00:34:37 -Já nevím...
-Co nevíte?
00:34:38 Jestli jsem vám to měl číst? Jestli jsem vás zarmoutil, pane.
00:34:41 Ale ne, naopak, mladý pane, udělal jste mi radost.
00:34:44 Podívejte se, příbuzní mají o ženu starost, já to chápu,
00:34:47 vůbec jim to nezazlívám, jsme přece rozumní lidé, ne?
00:34:52 Před chytrým člověkem není potřeba nic zatajovat. Tu máte, příteli.
00:34:57 Pravda a nic než pravda, že?
00:35:00 I slepý miluje pravdu, váží si jí, hledí si jí.
00:35:03 Také on má na ni právo. Je to tak?
00:35:05 Ano, pane komisaři, inteligentovi se má a musí říkat pravda.
00:35:08 Ano, ano. Prosím?
00:35:12 Karle, co mi to děláš?
00:35:15 Nic, Jarmilko, nic, já jsem poodešel tady kousek stranou
00:35:21 a seznámil jsem se s milým člověkem.
00:35:24 To je pan Král a moje žena, seznamte se, prosím.
00:35:29 -Rukulíbám, milostivá paní.
-Těší mě, pane Králi.
00:35:40 Můžeme jít?
00:35:42 Ano.
00:35:47 Pojedeme drožkou, Jarmilko. Velice mě těšilo, pane Králi.
00:35:51 Mě také, pane komisaři.
00:35:53 A, pardon, promiňte. Těšilo mě.
00:35:57 Na shledanou.
00:36:19 Máš rád tuhle vůni?
00:36:30 Neřekneš mi, co proti mně máš?
00:36:33 Nic, Jarmilko, nic.
00:36:36 Jsem nemocný člověk, nic víc.
00:36:44 Pověz, ale nemuč.
00:36:55 Jarmilko...
00:36:58 ...nepodvádíš mě?
00:37:00 Ne.
00:37:03 Ani v maličkostech?
00:37:06 Ne, Karle, v ničem.
00:37:10 Přemýšlej trochu.
00:37:12 Ne.
00:37:14 Třeba jsi mi zatajila nějakou maličkost nebo máš nějaké malé
00:37:20 tajemství, kterému nepřikládáš vůbec žádnou váhu?
00:37:23 Ne, nemám.
00:37:30 Myslíš, že Josef...
00:37:34 ...přijede brzo?
00:37:37 Nevím.
00:37:43 Nejsi ráda?
00:37:50 Jsem i nejsem.
00:37:54 Věříš mi?
00:38:00 Spím. Jsem unaven.
00:38:09 Je konec.
00:38:14 Konec.
00:38:19 Konec...
00:38:23 Odpírá mi pravdu.
00:38:26 Cizí lidi mi musí poskytnout důkazy.
00:38:32 Ona mi brání poznat skutečnost.
00:38:35 Ona jediná...
00:38:40 Ona jediná!
00:38:47 Jaké máte důkazy, pane žalobce?
00:38:54 Často u nás vrznou v předsíni dveře bez zazvonění.
00:38:58 Není slyšet hlasy, nebo jen několik nehlučných slov.
00:39:02 Neptám-li se, neřekne se mi o tom vůbec, a když se ptám,
00:39:04 tak se prý vrátila služka, žebrák, plynař,
00:39:09 podomní obchodník.
00:39:12 Ale vím jistě, že to ti lidé nebyli.
00:39:15 Přesvědčil jste se někdy o tom?
00:39:19 Ne. Žena často vychází beze mě k přítelkyni.
00:39:24 Prý. Nebo ke švadleně. Prý.
00:39:28 A vrací se svěží, veselá, plná životní energie.
00:39:33 Odchází proti vaší vůli?
00:39:37 Ne, sám ji posílám.
00:39:40 A zjistil jste někdy, že byla jinde, než vám řekla?
00:39:48 Jak mohu? Jsem slepý a přítelkyně by mě obelhala stejně,
00:39:53 jako mě obelhává žena. A služka. Celý svět mi lže?
00:39:58 Máte příčinu podezírat?
00:40:02 Mám. Ano, mám, mám.
00:40:07 Když ještě v Hradci chodil ředitel měšťanské školy
00:40:11 za slečnou pokladní a byly z toho klepy, tak řekla:
00:40:14 Ty mě nebudeš nikdy podvádět.
00:40:17 Odpověděl jsem jí, miluji tě, a proto tě nemohu podvádět.
00:40:22 Kdybych tě snad jednou přestal mít rád a zamiloval si jinou,
00:40:25 řekl bych ti to. A toto, prosím, odmítla.
00:40:28 Ne, udělej to tak chytře, abych se o tom nikdy nedozvěděla.
00:40:34 To je ženská logika!
00:40:36 Ženská logika - a teď? Teď toho využívá proti mně.
00:40:39 Ještě když jsem byl zdráv, schovávala přede mnou psaní
00:40:42 svého ctitele z mládí. Snad jen ctitele!
00:40:45 A zapřela, že při divadelní zkoušce jí partner políbil ruku.
00:40:50 A to jsem mohl vidět, mohl!
00:40:53 Vodí mě na koncerty vojenské kapely.
00:40:56 Tomu říkáte důkazy?
00:40:59 Pane soudce, mám vyprávět o jisté příhodě z dob
00:41:02 našeho zasnoubení?
00:41:04 Prosím.
00:41:07 Šli jsme daleko za městem, nebylo hezky, měsíc nesvítil,
00:41:11 byla zkosena tráva, byla mlha...
00:41:14 A v onen nepůvabný večer jsem ji náhle řekl věcně,
00:41:19 bez nejmenších něžností před tím: Jarmilko,
00:41:23 co bys mi odpověděla, kdybych ti řekl, Jarmilko, chci tě mít?
00:41:30 Řekla bych ti, vezmi si mě.
00:41:33 Každá jiná by ani nechápala otázku úmyslně položenou
00:41:38 tak neurčitě. Nebo by se aspoň zatvářila, byla by rozhořčena,
00:41:43 snad by se rozplakala, snad by i žertovala,
00:41:45 ale ona? Ona: Vezmi se mě. A této dívce bylo 17 let!
00:41:50 17 let! Co tomu říkáte?
00:41:52 Chápete, že může jít s prvním člověkem, který přijde?
00:41:58 Pane komisaři, s lékařem nervových chorob jste se ještě neradil?
00:42:09 Copak nechápete, že vám nemohu podat důkazy, kterým byste
00:42:13 ve své stupidní moudrosti rozuměl?
00:42:16 Nevidíte, že jsem slepý?
00:42:18 Nechápete, že ve tmě je možno klamat člověka v jeho vlastní
00:42:22 přítomnosti, v mém vlastním bytě, v mé vlastní ložnici,
00:42:25 v mém vlastním loži? Všude!
00:42:30 - ZOUFALE SE SMĚJE -
00:43:58 Kdo je tu?
00:44:00 Já, miláčku, Jarmila.
00:44:06 Kdo ještě?
00:44:08 Nikdo, kdo by tu byl?
00:44:11 Bylo mi smutno, nemohla jsem spát, tak jsem šla na chvíli do studena.
00:44:19 Stůj!
00:44:22 Nepřibližuj se ke mně, vidíš, že držím revolver.
00:44:30 Koho tu máš?
00:44:32 Duše moje, nikdo tu není, kdo by tu byl?
00:44:38 Karle!
00:44:41 Povídám, stůj! Stůj!
00:44:43 Prosím tě...
00:44:46 Nebo se zastřelím před tvýma očima.
00:44:48 Prosím tě...
00:44:51 Nepovíš?
00:44:54 Nepovíš. Taky dobře.
00:45:01 Tak jdi. Ale sama. Jdi, prosím tě!
00:45:11 Karle!
- TŘESK SKLA -
00:45:27 Tak...
00:45:29 ...a teď budeme jednat spolu, pane. Nepokoušejte se
00:45:34 ke mně přiblížit...
00:45:39 ...nebo vystřelím.
00:45:42 Máte-li zbraň, tak ji nepoužívejte, to by bylo zbytečné, dohodneme se.
00:45:49 Kdo jste?
00:45:55 Ptal jsem se vás, kdo jste?
00:46:01 Rozumějte mi, řekněte své jméno, já vám otevřu dveře a můžete jít,
00:46:08 nezkřivím vám ani vlásek na hlavě.
00:46:12 - BIJÍ HODINY -
00:46:18 Mlčíte?
00:46:26 To ale není rozumné od vás, to není rozumné.
00:46:30 Pochopte mě, na vaší osobě mi nezáleží,
00:46:34 chci slyšet jenom váš hlas.
00:46:40 Bylo by dětinské se domnívat, že mě oklamete, víte?
00:46:44 Jestliže chcete ochránit Jarmilu, tak to je zbytečné.
00:46:48 Ani jí neublížím.
00:46:51 Já totiž nepovažuji manželství za tak důležitou instituci,
00:46:55 aby bylo radno se pro ni vzájemně ničit.
00:47:03 Mně jde jen o potvrzení pravdy.
00:47:11 Dobře, ano, jestli jste někdo z mých bývalých známých,
00:47:15 tak změňte hlas, prosím. Na jménu mi nezáleží.
00:47:23 Ale učiňte to rychle, proboha vás prosím.
00:47:26 Netrapte mě. Ani sebe!
00:47:35 Vy si totiž neuvědomujete, že já jsem proti vám ve výhodě.
00:47:39 Já totiž můžu zavolat služku nebo lidi z ulice a říct jim,
00:47:42 popište mi tohoto pána.
00:47:48 Pochopte mě, já taky nechci skandál. No tak...
00:47:57 Uvažujte, že je pro vás čestnější a výhodnější promluvit teď,
00:48:02 než později kapitulovat.
00:48:10 Tak co?
00:48:17 Dobře, já vás chápu.
00:48:21 Počkám do rána.
00:48:25 Ještě ráno je možnost se mnou mluvit.
00:48:29 Potom už ne.
00:48:32 - TIKOT HODIN -
00:48:40 Ne!
00:48:43 Ne.
00:48:44 Ne, já nemůžu čekat do rána, nemůžu. Kde jste?
00:48:51 Vaše jméno?
00:48:52 Řekněte vaše jméno!
00:48:58 Já chci slyšet vaše jméno. Vaše jméno!
00:49:01 - HRAJE HUDBA -
00:49:33 Tak co?
00:49:36 Uštvali jsme se, pane, viďte, uštvali?
00:49:40 Bylo to ale zapotřebí.
00:49:45 - SLUŽKA SI ZPÍVÁ -
00:49:49 Ježišmarjá!
00:49:53 Milostpane!
00:49:56 Milostpane! Ježišikriste! Milostpane!
00:50:03 Co je, Andulo?
00:50:05 Milostpaní leží mrtvá vprostřed kuchyně.
00:50:08 Ne, ne, tak to ne.
00:50:15 Asi jenom omdlela.
00:50:17 Andulo, uložte ji do postele a třete ji kolínskou.
00:50:22 A přijďte mi říct, jak je?
00:50:30 Tak tohle to nebylo zapotřebí, pane, tohle ne.
00:50:37 Ani teď nám nedáte svobodu? Co?
00:50:44 Taky dobře.
00:50:49 Milostpane, otevřou, milostpane!
00:50:53 Co je, Andulo, co je s milostpaní?
00:50:57 Dýchá. Ležela v županu na podlaze, tak jsem ji dala do postele
00:51:01 a třela. Už taky otevřela oči, ale hned je zase zavřela.
00:51:04 Prosím, nechť jdou k ní.
00:51:06 Ale nemůžu, pořád, vždyť jim to říkám.
00:51:11 A co dělaj tady, milostpane?
00:51:15 Neptejte se, Andulo!
00:51:19 A běžte pro doktora!
00:51:21 A kdyby se po mně ptal, tak mu řekněte, že...
00:51:26 ...že nejsem doma, že jsem odjel.
00:51:48 Už je světlo.
00:51:50 Pro vás, pane.
00:51:56 Ale já ani teď neodejdu.
00:52:03 Kde jste?
00:52:06 Slyšíte mě?
00:52:08 Co?
00:52:10 Z toho kredence.
00:52:12 Nebo jste na pohovce?
00:52:15 Tak se ozvěte. Slyšíte?
00:52:21 Ozvěte se!
00:52:24 Slyšíte mě, ozvěte se! Ozvěte! Kde jste?
00:52:28 - HRAJE HUDBA -
00:52:59 - ZVUK ODEMYKÁNÍ - Prosím, pane doktore.
00:53:07 - KROKY -
00:53:19 Nemluvím o tom, jak je možno slepému nabídnout boj nerovnými
00:53:24 zbraněmi, když on vám nabízí mír.
00:53:28 Ale jak můžete nechat ženu, kterou milujete,
00:53:31 v tomhle postavení?
00:53:34 Slyšíte? Pláče. Jenomže tohle na vás neplatí, že?
00:53:39 To na vás neplatí.
00:53:43 Bože...
00:53:48 Já vás vyhladovím...
00:53:52 Já vás vyhladovím, já počkám, až přilezete.
00:53:59 -Milostpane!
-Co je, Andulo?
00:54:01 Milostpaní přišla k sobě, ale strašně pláče
00:54:04 a pořád jich volá. Jdou k ní.
00:54:06 Nemůžu, Andulo, co říkal doktor?
00:54:09 Já nevím, dává jí nějaké bílé koláčky rozpuštěné ve vodě.
00:54:13 Milostpane, já se toho pláče až bojím. Milostpane, jdou tam.
00:54:17 Nemůžu! Nemůžu, Andulo, běžte tam a za chvilku mi přijďte říct,
00:54:21 jak je. Běžte tam!
00:54:26 Já počkám. Tady si počkám na vás, až zešílíte, rozumíte,
00:54:31 a po kolenou ke mně přilezete. Po kolenou, po kolenou...
00:54:36 Ježišmarjá, milostpane, co se to děje?
00:54:40 Řeknou mi, co je to s nima a s milostpaní?
00:54:42 Vždyť já to takhle nemůžu nechat, já se z toho zblázním!
00:54:47 Jděte pryč, Andulo, jděte pryč!
00:54:49 Jděte pryč, proboha vás prosím! Jděte pryč!
00:55:04 - ZVONEK U DVEŘÍ -
00:55:09 - MUŽSKÝ HLAS - Dobré jitro. Co je?
00:55:18 Co se děje?
00:55:19 Teď je už milostpaní trochu líp a spí.
00:55:21 -Kde je?
-V ložnici.
00:55:37 Švagr.
00:55:39 Švagr přijel na můj telegram.
00:55:43 Přijde sem a podívá se na vás a řekne, nikdo tu není.
00:55:50 Nikdo tu není, seš blázen.
00:55:53 Seš blázen.
00:55:56 - KLEPÁNÍ NA DVEŘE -
00:55:57 Josefe, otevři nám.
00:56:00 Ne, neotevřu.
00:56:02 -Víš, kdo jsem?
-Ano.
00:56:05 -Kdo?
-Seš Josef.
00:56:08 Celé jméno. Řekni celé moje jméno.
00:56:12 Josef Hrazdíra, majitel keramické továrny v Rakovníku.
00:56:19 Jméno firmy jsem zapomněl.
00:56:21 A kdo jsi ty?
00:56:24 Já jsem Karel Mach, komisař ve výslužbě.
00:56:30 Kolikátého dneska je?
00:56:32 Dvacátého osmého, devět hodin.
00:56:43 Blázen tedy nejsi.
00:56:45 No a co tam tropíš, to už mě nezajímá.
00:56:48 Chci ti říct jenom tohle:
00:56:49 Jarmila dostala těžký nervový záchvat a nesmí vědět,
00:56:52 že jsi doma. Tak tím bychom byli spolu hotovi.
00:56:55 Jo, rád bych ti ještě řekl, že jsi darebák a lotr!
00:56:58 Jen se jdi podívat, co jsi udělal ze své ženy. Jen se jdi podívat!
00:57:03 Pojď!
00:57:06 Jen se jdi podívat. Podívat.
00:57:10 Švagr mi řekl, abych se šel podívat!
00:57:16 Slyšíte, pane?
00:57:20 Ne, ne, není potřeba mě litovat, jsme na tom totiž oba dva stejně.
00:57:28 Ale já vás dostanu. Já vás dostanu!
00:57:43 Co je?
00:57:44 Milostpane, nezloběj se, ale já už teď taky musím jít.
00:57:48 Řízky mají v kuchyni na stole, kdyby chtěli.
00:57:51 Cože?
00:57:52 Milostpane, pan ředitel paní odvezl.
00:57:55 A pan ředitel říkal, že se už milostpaní k nim nevrátí.
00:57:59 Andulo!
00:58:04 Andulo! Andulo, počkej!
00:58:10 Počkej!
00:58:12 Andulo!
00:58:13 Ježišimarjá, milostpane, proboha!
00:58:16 Andulo...
00:58:33 Andulo, slyšíte mě? Andulo!
00:58:40 Andulo!
00:58:41 -Milostpane, já se jich bojím.
-Andulo, prosím vás.
00:58:44 -Já se jich bojím.
-Andulo! Andulo! Andulo!
00:58:58 Andulo...
00:59:10 Jarmilo...
00:59:16 Jarmilo...
00:59:36 Tak jděte, pane.
00:59:49 Žalář, žalář...
00:59:51 nejtemnější, nejtemnější...
00:59:54 láska, láska...
00:59:58 nejtemnější, nejtemnější...
01:00:02 sám... sám... sám...
01:00:06 žalář... žalář... žalář...
01:00:10 nejtemnější... nejtemnější...
01:00:15 sám... sám... sám...
01:00:31 Skryté titulky: Simona Sedmihorská Česká televize 2009
Sebevědomý mladý úředník komisař Mach, který má krásnou ženu, po náhodném zranění oslepne. Ve své slepotě, kterou se snaží fyzicky překonat, je mučen podezřívavostí. Slepota se stala katalyzátorem jeho vrozené žárlivosti, která nyní přerůstá v chorobu. Je přesvědčen, že ho všichni podvádějí, především jeho krásná žena. Namlouvá si, že má milence, s nímž se schází i v bytě, před jeho vyhaslýma očima…
Dramatizace románu Ivana Olbrachta označuje za nejtemnější žalář nikoli slepotu hrdiny, ale nesmyslnou žárlivost. Luděk Munzar v titulní roli podává mistrovský výkon, je ideálním interpretem člověka doslova posedlého svými chorobnými představami. Postavu jeho ženy vytvořila Jana Hlaváčová.
