Karlštejnské písně ještě nedozněly...

Vzestup gotické kultury ve 14. století byl v Čechách podmíněn růstem měst, německou kolonizací dosud neobydlených oblastí. Čilý ruch stavební za vlády Karla IV. (1316-1378) přináší již četné odlesky velmi vyspělé západní kultury i do české kotliny. Vládu Lucemburků můžeme považovat za vrchol středověké hudební kultury. Ti zprostředkovali úzký kontakt na vyspělou kulturu francouzskou a italskou a přivedli do Čech také výrazné osobnosti působící v jejich službách. S těmito myšlenkami je úzce spjat i rychlý vzestup a nová organizace života měst, která měla zásadní vliv na utváření společenských, vzdělanostních i ekonomických předpokladů k vzniku všech uměleckých druhů a tedy i hudby. V antifonářích, graduálech, žaltářích a posléze i kancionálech nebo jiných souborech jednohlasého latinského chorálního zpěvu nacházíme první příklady vlastního tvořivého zpracování obecně přejatého hudebního materiálu, který sloužil později jako melodický i textový základ řady specificky českých světských písní. Z nich uslyšíme v podání Libora Žídka a Lubomíra Vraspíra Vzal ďábel babu na plece, Otep myrhy, Napsal jsem dopis Petrarcovi, Stál jsem tu celý rozechvělý a Dědicové české koruny ze sborníku Majestas Carolina. Soubory Musica Bohemica a Rožmberská kapela zahrají proslulé instrumentální Czaldy-waldy, při němž si rád poskočil i Otec vlasti - Karel IV.