Co vše se může skrývat za slovem láska… Vlasta Fabianová v titulní roli rodinného příběhu (1977). Dále hrají: G. Vránová, letošní jubilant J. Satoranský, O. Kepka, O. Kaiser, J. Petrovická a další. Scénář B. Zelenková. Kamera P. Polák. Režie J. Bělka
00:00:35Paní Nováková, dobrý den. Už rozhodli, garáže tu nebudou.
00:00:39Bude tu dětské hřiště. Je to vaše zásluha.
00:00:43Kdo by sehnal ty podpisy?
00:00:45Když mohu něco udělat, tak si nezaložím ruce na břiše.
00:00:51-A co tihle? Už máte nové sousedy?
-Už se stěhují.
00:00:55Jací jsou? Abyste tu neměla nějakou famílii.
00:00:59Snesu se s každým. Nikdy jsem neměla konflikty.
00:01:03-Tak na shledanou. -Na shledanou. Děvenko... Učešte se.
00:01:08-Mužská láska se zvrtne pro menší hlouposti. -Vám se to řekne.
00:01:13Jste sama. Já nevím, kam dřív. Ale máte pravdu. Na shledanou.
00:01:33-Ach! To jsem se lekla... Kde se tu bereš? -Vy tu bydlíte?
00:01:41-Ano. -Určitě?
-Můžeš se přesvědčit.
00:01:45Ty klíče jsou vaše? Jak to, že nevíte, který je od těch dveří?
00:01:50Jsem loupežník Sarka Farka. Jsem moc starý, nic si nepamatuji.
00:01:56Kradu dobře, to je můj dnešní lup. Jestli chceš, dám ti koblihu.
00:02:01-Je opravdu kradená? -Samozřejmě.
-Chci, kradenou jsem ještě nejedl.
00:02:07Tak pojď.
00:02:16-Tady máš. Jak se jmenuješ?
-Míša. Děkuji. -Prosím.
00:02:21-Tak tedy Michal, co? Uvidíš, tady se ti bude líbit. -Nebude.
00:02:27Já vím, tam jsi měl kamarády. Neboj, tady je také najdeš.
00:02:32-Takové ne.
-Tady je kluků! Samí rošťáci.
00:02:37-Hodní kluci tady bydlí také. Nevěříš? -Ne, já uteču.
00:02:44-Nepovídej, kam? -Domů.
-Domov je teď tady.
00:02:49Doma je tam, kde je maminka a tatínek.
00:02:53-Tam byla zahrada, stromy a bunkr.
-Vy jste měli bunkr?
00:02:57-Na co jste si hráli?
-Čtyři z tanku a pes. Já byl Janek.
00:03:02-Vezmeš mě s sebou, až budeš utíkat? -Umíte mlčet?
00:03:07-Jako vrba. Ale musíš říci, kam to bude. -Úžice.
00:03:13Bydleli jste v Úžicích? To se nedivím,
00:03:17že se ti nechce do velkého města. A proč jste se stěhovali sem?
00:03:22Nevíš? Tatínek tu má asi lepší zaměstnání, viď?
00:03:27Nebo se tam mamince nelíbilo? Já už vím. Tady máte lepší byt.
00:03:34-To ne. -Ty mi to nechceš říct. To nevadí, je to tvé tajemství.
00:03:41-Řekneš mi to, až budeme opravdoví kamarádi. -My budeme kamarádi?
00:03:48-Ty bys nechtěl? -Chtěl, kamarády nemusím poslouchat.
00:03:52Potřebuji kamaráda, jsem tady stále sama.
00:03:58-Nemáte žádného kluka nebo holčičku? -Ne.
00:04:01-Ten není váš? -Už ne. Ale tomu ještě nemůžeš rozumět.
00:04:07-Míšo! -Máma? -Ano, máma.
-Tak pojď.
00:04:13Bojí se o tebe, tak se ozvi. Utíkej, ať nemá strach.
00:04:21Tady je!
00:04:23-Mami! -Míšo! Ty jsi mě polekal.
-Dobrý den.
00:04:29-Promiňte, nezlobte se, já jsem Nováková. -Máchová.
00:04:34-To je můj muž.
-Těší mě.
00:04:36Pojďte dál, uvařím vám kafíčko, posadíme se...
00:04:41Budeme teď sousedé, musíme spolu dobře vycházet.
00:04:45Ne, nebudeme vás obtěžovat. Stačí, že u vás byl Míša.
00:04:50Míšo, jak si to můžeš dovolit? Paní Novákovou ani neznáš.
00:04:55-My budeme kamarádi.
-Já myslela, že už jsme.
00:05:00Jak se tak dívám, chlapec je celý tatínek. Ale má něco i z maminky.
00:05:07-Ten vás nezapře.
-Já myslím, že je to jedno.
00:05:11Hlavně, že se vám povedl. Ale svěřil se, že se mu tu nelíbí.
00:05:16-Neřekl, proč jste se přestěhovali.
-Proč se tak lidé stěhují, že?
00:05:21-Na tom snad nezáleží.
-Je to jedno. Jinde nebo tady?
00:05:27-Člověk si zvykne všude.
-Ano, všude jsou lidé dobří a zlí.
00:05:32-Jak to myslíte?
-Jak by to paní Nováková myslela?
00:05:36-Už půjdeme, máme moc práce.
-Děkujeme, na shledanou.
00:05:41-Tu skříň na chodbě si nechte, mně to nevadí. -Jste hodná.
00:05:45My to poskládáme. Bouchneme dveřmi, smrskne se to samo.
00:05:50Že se stěhujete z většího?
00:05:53V menším bytě je útulno. Člověk si připadá větší.
00:05:57Všimla jste si toho klamu? Nejsem hromotluk, a teď si tak připadám.
00:06:03-Nemůžeme obtěžovat, na shledanou.
-Mohla bych s něčím pomoci?
00:06:09-Snad jste se neurazila? -Ale ne.
-Tak na shledanou.
00:06:15Na shledanou. Tak opravdu nechcete...
00:06:23To není možné, nebude klid. Nemuseli jsme se stěhovat.
00:06:28-To tedy ne. -Míšo, umýt a spát. Co jsi tam dělal?
00:06:33Tu paní ani neznáš. Co jsi jí vyprávěl?
00:06:39Opravdu jsme se nemuseli stěhovat. Máme ji hned vedle, takovou...
00:06:45-Rozuměl jsi tomu? Jak to myslela?
-Nijak. Také ani nemohla.
00:06:50Nic neví. Máš toho plnou hlavu. Musíme se s ní snášet.
00:06:55-Dobrou noc.
-Dobrou, Míšo.
00:07:00Ať se ti hezky spinká, Míšo. I když nemáš pod oknem kaštan.
00:07:06Ty se zlobíš, že jsme se stěhovali?
00:07:10-Míšo... -Co kdybychom utekli?
-Co to plácáš? -Nekřič na něj!
00:07:15Promiň, Míšo. Ale kam byste utíkali?
00:07:20Vzali bychom tě s sebou.
00:07:24Tak dobře. Ale teď do postele. Spinkat! A zhasni.
00:07:47Evičko...
00:07:53-Dobrý den. -Ahoj.
-Prosím, odemknete mi?
00:07:57-Rodiče jsou v práci? -Ano.
-To budeš doma sám?
00:08:02-Nechceš zůstat u mě? -Dobře.
-Tak pojď.
00:08:06-Pojď dál. -Máma říkala, že s vámi musíme vycházet. -Prosím tě!
00:08:13Pojď, sundej si tašku, počkej, já ti pomohu. Vidíš, jak to jde.
00:08:31-Vy nemáte žádné hračky?
-Mám. Háčkování, pletení, uklízení.
00:08:37-Mohu si zahrát?
-Prosím.
00:08:49HRAJE NA PIÁNO.
00:08:55-Moc mi to nejde.
-Máš kde cvičit? -Teď ne.
00:08:59-Dřív jsem hrál u sousedů.
-Aha.
00:09:02A uměl bys zahrát tohle?
00:09:11Ne, to ne.
00:09:14Tady, podívej se.
00:09:21HRAJE.
00:09:32-Ty to znáš?
-Ne.
00:09:35-Nikdy jsi to ještě nehrál?
-Ne.
00:09:48-Míšo, ty máš talent. Opravdový talent. -Co to je, talent?
00:09:57-Ty nevíš, co je talent? -Kdybych hodně hrál, tak by mi to šlo?
00:10:02Ne, to je něco, co otvírá lidem dveře dokořán. Je to štěstí.
00:10:07-Můžeš mít spoustu přání. Řekni mi nějaké přání. -Nové kopačky.
00:10:15To není zrovna moc velké přání. Ty můžeš dostat. Nebo si je koupit.
00:10:20-Ještě mi řekni nějaké přání.
-Ještě mám větší přání. Brášku.
00:10:26To se ti také může splnit, k tomu nepotřebuješ talent.
00:10:32Kdybys chtěl zpívat, hrát, tančit nebo hrát kopanou.
00:10:38Víš, jak to dopadne bez talentu?
00:10:41Budu zpívat falešně jako Vondráková od nás ze třídy.
00:10:46Ne, bude z tebe obyčejný člověk.
00:10:49Nikdo ho nezná, nikdo si ho ani nevšimne.
00:10:53Když budu mít talent, mohu zadarmo do biografu?
00:10:57Zadarmo ne, lístek si pak koupíš. Míšo, to bys musel moc cvičit.
00:11:04Talent, to je velká dřina. Už jsi zapsaný v hudební škole?
00:11:08-Ještě ne. -To zařídím. Promluvím s maminkou.
00:11:12-Ona nebude chtít.
-To není možné. Proč by nechtěla?
00:11:21-Mirku! -Ano?
-Pojď mi pomoci, nemohu do skříně.
00:11:26-Byt se nafouknout nedá. Tu skříňku prodáme. -Mám tam hračky.
00:11:32Ale... Víš, že to nemyslím vážně.
00:11:34ZVONÍ ZVONEK. Počkej!
00:11:42-Dobrý den, přinesla jsem vám štrúdl. -Dobrý den.
00:11:47-Snad máte rádi domácí moučník.
-Jste moc hodná, co vás to napadlo?
00:11:53-Moc ráda peču, sama to nikdy nesním. -Pojďte dál.
00:11:57Děkuji, jen na chviličku.
00:12:04Dobrý den, paní Nováková. Posaďte se u nás.
00:12:09-Prosím... -No jo, doma pečený. To se hned pozná.
00:12:15Je to na jedničku, já už to cítím.
00:12:18-Vezměte si také, paní Máchová.
-Děkuji, udělám kávu.
00:12:23Já vím, vy jste se minule zlobila, že se vyptávám.
00:12:28O sobě jsem neřekla nic. Že je to tak?
00:12:31-Nezlobte se, byla jsem unavená.
-Nemusíte se omlouvat.
00:12:36Hned jsem poznala, že jste citlivá a jemná povaha.
00:12:40Já se často starám, o co nemám. Ale lidem se má pomáhat.
00:12:45Když to jde, i když nejde. Nechci se chlubit,
00:12:49ale to hřiště na konci ulice by beze mě asi nebylo.
00:12:54Mám doma mnoho poděkování a hezkých dopisů.
00:12:58Dělám to vlastně proto, že jsem stále tak sama.
00:13:03-Ani nemám komu péct. Hloupé, že?
-Vy jste úplně sama? -Ne, to ne.
00:13:12Muže mám, syna také. Ale jsem sama.
00:13:16Synovi bylo 10 let, když můj muž odešel.
00:13:21Nerozloučil se. Neřekl, že už se nevrátí.
00:13:26Později posílal pohledy. Jezdí na zámořské lodi.
00:13:32Nějaký filatelista by se z pohledů těšil, ale mně to nepomohlo.
00:13:41Nikdy se, děvče, neobětujte úplně. Chci vám říct...
00:13:48Kdybyste chtěli jít do biografu, do divadla, ráda Míšu pohlídám.
00:13:57To byste byla laskavá. Možná bychom někdy šli.
00:14:01Mně se na Míšovi něco moc líbí.
00:14:09Tady máte knížku hodně zaškrtanou.
00:14:13Výchova dítěte v rodině.
00:14:16-Vy se výchově dětí hodně věnujete. Nebo jste učitelka? -Ne, ekonomka.
00:14:24Děkuji. Nečtěte to. Nic nečtěte. To dá matce cit.
00:14:33Láska k dětem se nedá učit z učebnice.
00:14:36Děti mají přání napsaná v očích. Dnes jsem vyčetla Míšovo přání.
00:14:44-Jistě víte jaké, že?
-Nesmíte to brát vážně.
00:14:50Slyšel tu písničku Mámo, kup mi brášku. Stále to opakuje.
00:14:55-Ne, vím o jiném přání. Chce být klavíristou. -Míša?
00:15:04-No, zkoušeli jsme trochu brnkat.
-Brnkat? Chlapec má talent.
00:15:11Opravdový talent.
00:15:15Já mám doma klavír. Nikdo na něj nehraje. Udělejte mi radost.
00:15:20-Dovolte, aby Míša cvičil u mě.
-Míšu to bavilo, to je pravda.
00:15:26-Byli bychom vám vděční.
-Vděčná budu já vám.
00:15:30Vrátím se o moc let zpět, kdy byl u nás klavír slyšet celý den.
00:15:37Všichni říkali: To hraje váš Petr.
00:15:47Říkali jsme si, že tady budeme opatrnější.
00:15:52Neopatrnost by byla, kdybychom se s nikým se nebavili.
00:15:57-Když to začne pěkně důvěrně...
-To také ne.
00:16:01-Nějak se ti nezdá, nebo co?
-To ne. Zdá se mi nešťastná.
00:16:06Vidíš, je opuštěná. Nešťastní lidé bývají hodní.
00:16:15Nevím, zda jsem byla na lidi hodná, když jsem byla moc nešťastná.
00:17:33HRAJE NA KLAVÍR.
00:17:40Stejně je to krásné, když člověk v životě něco dokáže.
00:17:45Něco, co ostatní neumějí. Něco víc. Hraj, Míšo, hraj.
00:17:53Musím být na tebe přísná. Jednou bude tvé jméno na plakátech.
00:17:58Tvá máma se zastaví, bude plakáty číst a bude mít zvláštní pocit.
00:18:04-Jaký? -Bude mít slzy v očích a škrábání v krku. -Aha, angína.
00:18:11Žádná angína. Tak přichází k lidem štěstí. To poznáš, až budeš starší.
00:18:19-A kde budete vy? -Budu ti držet palce a vystřihovat články o tobě.
00:18:28Až budeš mít svůj první koncert, vezmu si tyhle šaty.
00:18:36Jé, vy máte šatů!
00:18:39-Všechny jsou vaše? -A čí by byly?
-Vy je sbíráte jako známky?
00:18:46Ne, všechny jsou to moje šaty. Všechny jsem je měla na sobě.
00:18:51Teď, když si je obléknu, jako bych se vrátila o moc let zpátky.
00:18:56Stále ještě cítím jejich vůni, čichni si... Vidím jejich barvy.
00:19:05-Skříň, to je lepší než fotografie.
-Umíte hezky vyprávět. -Ale jdi.
00:19:15Co to je Míšo? Milá mámo, mám tě moc rád. Máš mě také ráda?
00:19:21Píšeš mámě dopisy? Proč jí to neřekneš?
00:19:24-To jsem psal ve škole.
-Aha.
00:19:27-Ty máš mámu moc rád, viď?
-Ona mě také. -Mě nikdo nemá rád.
00:19:35-Tenhle kluk vás nemá rád?
-Tomu byla milejší jedna slečna.
00:19:42-Víte co? Tak buďte jako naše teta.
-Ty bys chtěl? Tak ano.
00:19:50Když jsem tvá teta, tak mi tykej. Tetě se tyká.
00:19:54Musíš být naše příbuzná, abys na nás mohla být hodná.
00:19:59Cizí lidé jsou zlí, máma to říkala.
00:20:02Já už jsem jako tvá tetinka. Ty mi budeš psát: Má milá teto...
00:20:08-Co jsi vlastně mámě chtěl napsat?
-Já bych potřeboval do Úžic.
00:20:15-Míšo! Ty jsi chtěl utéct? Že se nestydíš. -Ne, jen pro poklad.
00:20:20Já tam mám zakopanou krabici. Stěhovali jsme se moc rychle.
00:20:25-Já ji tam nechal. -Zakopanou? A našel bys ji? -Snadno.
00:20:30Patnáct kroků od třetího stromu ke čtvrtému.
00:21:00-Jak vidím, přišla jsem druhá, že?
-Víte určitě, že jste tu správně?
00:21:06-Kdo vám to řekl?
-Ty znáš Míšovo tajemství?
00:21:10-Já jsem ho špehoval.
-A ukradl jsi to. -Já vám to dám.
00:21:16Ani se nerozloučil, ale já vám to dám. Chudák, nemá tátu ani mámu.
00:21:26-Vy jste z ústavu? On se tam musí vrátit? -Co to povídáš?
00:21:32-Míša přece má mámu a tátu.
-Říká jim tak. On nic neví.
00:21:41Nezlobte se, mladá paní. Máchovi už tu nebydlí? Znala jste je?
00:21:48Máchovi? Kde těch je konec. Sebrali se a byli pryč.
00:21:55-Bydleli vedle. Nic neřekli. Byli divní. -Stěhovali se náhle?
00:22:04Nevím, jestli náhle, ale najednou byli pryč.
00:22:09-Nejste jejich příbuzná?
-Ne. -Tak já vám to povím.
00:22:15Ona nemohla mít dítě. Asi se za to styděla.
00:22:20To si ho ale z toho ústavu nemusela brát, když se styděla, že?
00:22:25Nechtěli o tom mluvit. Říkali, že ten kluk se to nesmí dozvědět.
00:22:31Nehrab se v tom písku! Ty děti, to je hrozné.
00:22:36A přitom měli všechno. Auto, dům, automatickou pračku.
00:22:42Jen to dítě ne a ne. Nemůže mít každý všechno.
00:22:48To jsem si řekla tenkrát já.
00:22:51Nešťastní lidé. To není řešení, vzít si dítě z ústavu.
00:22:57Dítě je vždy po někom. Jací asi jsou rodiče, co se vzdají dítěte?
00:23:02-Co z kluka bude, to se nikdy neví.
-Ale je to pěkný, chytrý chlapec.
00:23:09Máchovi se potřebují o někoho starat, někoho milovat.
00:23:13On byl veselý, měl dokonce školy. Nemusel dělat řidiče.
00:23:19Ona byla smutná. Moc si to brala. Kvůli tomu se už stěhovali k nám.
00:23:25-Ale proč?
-Měli strach, že se to kluk dozví.
00:23:29Ale tak zlý by nikdo nebyl, aby mu to řekl.
00:23:33Mami, kdybych hodně zlobil a něco rozbil, přestala bys mě mít ráda?
00:23:39-Nepřestala. -A je jedno, jestli budu hodný? -To není.
00:23:48-A kdybych zlobil?
-Tak dostaneš na zadek.
00:23:52-A přestaneš mě mít ráda?
-Nepřestanu. Vždy tě budu mít ráda.
00:23:59-Mami, kdybych byl moc hodný... Jdi pryč. -Neposlouchej nás.
00:24:06Mohl bych dostat bráchu? Já už mám pro něj jméno. Mirek Dušín.
00:24:13-A proč zrovna Mirek Dušín?
-To byl velitel Rychlých šípů, víš?
00:24:19Tetinka říkala, že tě mám pěkně poprosit.
00:24:23Jaká tetinka?
00:24:27My si tak říkáme. Ona mně Míšo, já jí tetinko.
00:24:31Já bych ho chtěl k Vánocům a jinak už nic.
00:24:35ZVONEK.
00:24:43-Dobrý večer, pojďte dál.
-Neruším? Jen na chviličku. Děkuji.
00:24:50Dobrý večer, paní Máchová. Nezlobte se, my máme s Míšou tajemství.
00:24:56-Já musím tetě něco pošeptat.
-Tak pojď.
00:25:02Tady to nesu, podívej se, jestli je to všechno.
00:25:10Hlavně prak a náboje. Výborně. Je tam všechno.
00:25:15Míšo, poslouchej.
00:25:19Tví rodiče jsou moc hodní. Rozhodla jsem se, že jim budu pomáhat.
00:25:26Budu se vám starat o domácnost, uklízet, vařit.
00:25:31Maminka s tebou bude chodit na procházky a do biografu.
00:25:38Ty se jim odvděčíš tím, že budeš cvičit a cvičit,
00:25:43až z tebe ten klavírista opravdu bude.
00:25:46-Tak jo. Teď hezky spinkej.
00:25:56Nezlobte se, ale co jsem říkala, je pravda. Opravdu chci pomáhat.
00:26:02-My bychom to přivítali, ale...
-Já nevím, jestli...
00:26:07...Na to budete mít? Nejde o peníze. To nemyslím.
00:26:11-Eva také ne, viď? -Jistě.
-Myslete si, že patřím do rodiny.
00:26:17Já mám Míšu ráda jako vlastního. Jako bych ho znala moc let.
00:26:25Už jsem pomohla tolika lidem. Proč bych nepomohla vám?
00:26:30Člověk není zvyklý potkávat anděly. A vy jste určitě anděl.
00:26:35Před 4 roky jsme chodili do divadel.
00:26:38-Před osmi. Než se narodil Míša.
-Vlastně před osmi.
00:26:42-Míša by měl tetinku.
-Dám na něj pozor. -Ale to nejde.
00:26:48Promiňte, takovou nabídku nelze přijmout jen tak.
00:26:53-Moje bude, já tu byla dřív.
-To není pravda.
00:26:57-Budeš moje maminka až do večera?
-Evičko, nebude tvoje, ani Petry.
00:27:04Ta paní přišla za mnou. Za chvilku zase odejde. Pojďte.
00:27:15Jednou týdně k nám chodí na praxi budoucí ošetřovatelky.
00:27:20Děti si je rozeberou. Každé má svou maminku, i když jen na den.
00:27:25-Máte smutné povolání.
-Rodiče jim nenahradíme,
00:27:30i když děláme, co můžeme. Prosím, pojďte dál.
00:27:41Tady mám spousty poděkování, hezkých dopisů. Tady také.
00:27:50To je od sběrných surovin.
00:27:53Poradila jsem jim, kde mají otevřít sběrnu, aby se to lidem hodilo.
00:28:00-Řeknete si, že je to maličkost...
-Ne, naopak.
00:28:04Mile vám poděkovali, paní Nováková. Ale co s tím mám dělat?
00:28:10Ukazuji vám to, abyste věděla, kdo jsem. Abyste mi důvěřovala.
00:28:15Přišla jsem vás požádat,
00:28:18abyste mi dala adresu skutečných rodičů chlapce,
00:28:24-kterého adoptovali Máchovi.
-To v žádném případě nesmím udělat.
00:28:30Já vím, že se adoptivním rodičům adresy dávat nesmějí.
00:28:35Nikomu, na to je zákon.
00:28:37Rodiče adoptivní a rodiče skuteční o sobě nesmějí vědět.
00:28:42-Já nejsem příbuzná.
-Paní ředitelko, měl jsem přijít.
00:28:48-Slávečku, zapomněl jsi pozdravit.
-Dobrý den. -Dobrý den.
00:28:55Mám návštěvu. Přijď později, ano?
00:28:59Samozřejmě, že bych tu adresu znala jen já. Nikomu bych ji nedala.
00:29:05Zdá se, že chlapec má hudební talent.
00:29:09Chci zjistit, jestli někdo v rodině byl hudebník.
00:29:13Máchovi mají právo vědět, co mohou od Míši očekávat.
00:29:18-Rozhodli se počítat s rizikem.
-Jistě.
00:29:21Ale výchovou by se dalo mnohé podchytit.
00:29:25-Já vám to nemohu říci. A ani nechci. -Rozumím.
00:29:30-Ve většině případů je to lépe utajit, že? -V každém případě.
00:29:36Ten chlapec, co tu byl, utekl od adoptivních rodičů,
00:29:41když se dozvěděl, že není jejich. Myslí, že se ho ujali ze soucitu.
00:29:47Toulal se, trucuje, vzdoruje. Když není jejich, chce být raději tady.
00:29:53-Mstí se. -Komu?
-Každý chce být milován.
00:29:58Děti zvlášť. Jinak se mstí. Chtějí si lásku vyvzdorovat.
00:30:03A co chudáci adoptivní rodiče, kteří si dítě vezmou za vlastní?
00:30:09Starají se o něj, milují ho... Jim se mstí?
00:30:13-Asi za to, že ho nemilují vlastní rodiče. -Aha.
00:30:18Myslíte, že stačí děti milovat? To by bylo jednoduché.
00:30:23Jsou nešťastné lásky i mezi vlastními rodiči a dětmi.
00:30:29Hezky si hrál, Míšo. Nesu ti kakao, máme slavnostní svačinu.
00:30:35-Nepovídej, že nemáš rád dorty.
-Mám.
00:30:39-Ty vypadáš, jako bys přišla z pohádky. -Dnes je zvláštní den.
00:30:45Jako bys byla daleko a najednou se přičarovala.
00:30:49-Dnes celý den vzpomínám.
-Máš šaty jako po princezně.
00:30:55-Ty si obléknu vždy, když mám narozeniny. -Ty máš narozeniny?
00:31:01-Ano. A ty ode mě dostaneš dárek.
-Já? -Tak, tady...
00:31:08-To je vážně moje?
-Jistě. Tak to rozbal, podívej se.
00:31:21Kopačky! To je prima, to musím říct mámě.
00:31:26-Podívej, ty jsou moje.
-Co to máš? Kde jsi to vzal?
00:31:32-Od tetinky, to mi dala. -A proč?
-Protože má narozeniny.
00:31:37-Ona má dnes narozeniny?
-Ano, dala mi to.
00:31:41-Ale proč ti to dala?
-Má narozeniny. -Ale ty ne!
00:31:47Já si to k narozeninám schovám.
00:31:50-Cože? Rozumíš tomu?
-Doufám, že jí to nechceš vrátit.
00:31:55-Můžeme si to nechat? Míšo, kam jdeš? -K tetince.
00:32:00-Vrátit dárek, to nejde.
-Ale my pro ni nic nemáme.
00:32:05-Já nevím... -Vzít něco z našich věcí, to by bylo trapné.
00:32:10ZVONEK. Vidíš. Máme to vyřešené.
00:32:18-Dobrý den paní Máchová.
-Dobrý den.
00:32:21Přišla jsem vás pozvat, abyste se mnou oslavili narozeniny.
00:32:26-Upekla jsem dort, sama bych ho nesnědla. -Pojďte dál. -Děkuji.
00:32:36Paní Nováková, vám to sluší. Posaďte se. Slavit budeme tady.
00:32:44Evo, podej skleničky.
00:32:46Dám to sem, chci mít tetinku u nás.
00:32:50Vždyť mě budeš mít. Jen jestli to rodiče dovolí.
00:32:55-Vy se mi bojíte svěřit klíče, že?
-Jak vás to mohlo napadnout?
00:33:00-Tady jsou. Můžete sem chodit jako domů. -To nebylo z nedůvěry.
00:33:07My jsme nechtěli, abyste si s námi dělala starosti. Jste tak hodná.
00:33:13-Já jsem poznala, co jste za lidi.
-Jak to myslíte?
00:33:18Nevím, cítím to. Je to instinkt. Poznám dobré lidi.
00:33:25-Abyste byla stále svěží, veselá a na lidi milá. -Na zdraví.
00:33:32Ať se nám tu dobře žije.
00:33:34-Jak to bylo dál, tetinko, vyprávěj. -Dál už nebylo nic.
00:33:39-Vymysli si to dál.
-Vymyslím, ale až tu uklidím.
00:33:45-Je tu uklizeno až moc. Boty budou teď tady? -Jistě.
00:33:49Míšo, pozor. To bychom udělali velkou škodu.
00:33:56To je nádhera.
00:34:04-Tady máma ten cukr nenajde.
-Tak ho najdu já.
00:34:09Budeme tady spolu hospodařit. Maminku s tatínkem pošleme do kina.
00:34:15-Bude tady ohromná legrace.
-Dobrý den. -Ahoj.
00:34:22-Ahoj Míšo. -Zapoj mi tu baterku, spálil jsem červenou žárovku.
00:34:28-Počkej, umyji si ruce.
-Dopovíš mi to večer? -Ano.
00:34:32-Máte tu veselo.
-Myslíte, že ho špatně vychovávám?
00:34:37-To bych si nedovolil. Tady někde jsem měl mýdlo. -Tady je.
00:34:43Trochu jsem tu uklidila. Než si zvyknete, budete asi hledat.
00:34:49My stále něco hledáme. Třeba ztracený čas, že?
00:34:53Koupila jsem vám 2 lístky do kina. Sami byste nešli, ale teď máte mě.
00:35:02-Můžete si užívat. -A na co to je?
-To já nevím. Nechte se překvapit.
00:35:08-Alespoň zapomenete na starosti.
-Já nemám starosti. Věříte mi to?
00:35:15Vydělávat a nemyslet, na to jako vzdělaný člověk nemáte ani právo.
00:35:22Ten bagr mě s tou maturitou unese. Brzy bude mít maturitu každý.
00:35:28Ale dnes ji nemá každý. Lidé nejsou stejní, ani nebudou.
00:35:33Pane Mácho, určitě byste zastal místo garážmistra.
00:35:42Větší zodpovědnost, ale míň peněz. Vy dovedete člověka lákat.
00:35:47Tady nejde o peníze, ale o životní pocit. Jak byste si připadal.
00:35:52Jak bych si měl připadat?
00:35:55To není jedno. Jste poslední na žebříčku, pod vámi už nikdo.
00:36:00Mohl byste být vedoucí. Pro začátek jen pro pár lidí.
00:36:07-A v čem je to lepší?
-Přece v tom, jak jste vysoko.
00:36:13Vy to možná nevíte, ale máte moc sympatické vystupování.
00:36:18Představila bych vás vlivnému člověku...
00:36:22-Dobrý den.
-Mami, ty vypadáš krásně.
00:36:27Počkej, rozcucháš mě.
00:36:30-Tady to voní.
-Však se dnes povedly.
00:36:36Vám to sluší. Jste o 10 let mladší.
00:36:42-Dobrý kadeřník, to nejsou vyhozené peníze. -Dnes jdeme do kina.
00:36:48-Ty dokážeš také koupit lístky?
-Dnes si vezmete ten nový kostýmek.
00:36:54-Proč? Do biografu mohu jít takhle.
-Dělá vás ženštější.
00:36:59-Co hledáte? -Tady byla cukřenka.
-Teď je tady. Stačí říct tetinko...
00:37:06Cukřenka je na světě.
00:37:09-Na co jdeme? -Na něco, co nám vyžene starosti z hlavy.
00:37:14-To byl nápad tetinky. Mohu vám tak říkat? -Samozřejmě.
00:37:19-Co bude s Míšou? Chtěli jsme číst pohádky. -To je prima!
00:37:25Když bude číst tetinka, bude to také správné.
00:37:31-Nebo nechceš?
-Chci, tetinko.
00:37:37Musíme být veselí. Tak je vidět, že jsme šťastní, Mančinko.
00:37:43To mi říkával můj muž. Mančinko. Tak hezky mi říkal jen on.
00:37:50Stejně jsem věděla, že to skončí.
00:37:53-Míšo, čteš si? Slyšíš mě?
-Ano.
00:38:02-Pojď ven. -Teď?
-Proč ne?
00:38:05Šťastní jsou ti, co něco znamenají. Obyčejné lidi nic pěkného nečeká.
00:38:11Jen všední, smutný život. Míšo, co je s tebou? Už spíš?
00:38:21Tak se ozvi.
00:38:29Rošťáci, hned ho pusťte! Já to na vás řeknu ve škole!
00:38:34Jak to, že už nespíte?
00:38:48Míšo, že se nestydíš! V noci a v pyžamu. To se dělá?
00:38:56-Oni si myslí, že se tě bojím.
-Ty se mě přece nebojíš.
00:39:01Že nebudeš poslouchat ty kluky?
00:39:08Mám tě moc ráda. Záleží mi na tom, aby z tebe něco bylo.
00:39:13-Slib, že se těm klukům vyhneš.
-Ne. -To nejsou kamarádi pro tebe.
00:39:19-Jsou jako všichni kluci.
-Ale ty nejsi jako každý kluk.
00:39:24-Mysli na sebe, aby z tebe něco bylo. Už s nimi nemluv. -Ne.
00:39:29-Mám ti chodit naproti ke škole?
-Ne.
00:39:32To se nedá nic dělat. Řekneme to mamince a ona bude mít trápení.
00:39:38-To bys jí chtěl udělat?
-Ne, to tedy ne.
00:39:47-To byla blbina, co? -Co?
-Ten film. -To tedy byla.
00:39:54-Já se musím smát ještě teď. Ty ne? -Ne.
00:40:01-Přemýšlím, proč nás tam poslala.
-Uznávám, dává věci jinam.
00:40:08Může to být záměr, jak dokázat, že jsi v domácnosti neschopná.
00:40:13-Ale za tu starost s námi si musí nějak připadat, ne? -Co?
00:40:22Myslí si, že když mám průmyslovku, musím být šéf.
00:40:30-Copak můžeš být bez svého bagru?
-Měla bys na ni být přívětivější.
00:40:38-Říkáš to, jako bych byla jedovatá.
-Chci, aby tě měla ráda.
00:40:45-A ona nemá? Něco říkala?
-Ale ne. -Tak co pořád máš?
00:40:52Mluvka jako ty nejsem. To je fakt. Co vlastně chceš?
00:40:57Řekni jí, že se nám ten biograf líbil. Aby měla radost.
00:41:02Tihle lidé mají rádi vděčnost. Míša ji má rád.
00:41:11-První, druhá, třetí, čtvrtá... Hraj, Míšo. -Už mě to nebaví.
00:41:19Musíš cvičit!
00:41:30-Čtyřicetkrát! -Co?
-Už to hraje po čtyřicáté.
00:41:38To je dobře, že ho to baví, viď? Ale nemůže hrát pořád.
00:41:43-Když ho to baví.
-Musí také běhat venku.
00:41:49To si jdi tetince říct sama.
00:41:51ZVONEK.
00:42:00Dobrý den. Přišli jsme pro Míšu, aby šel s námi kopat.
00:42:04Nevěděla jsem, že už tu má Míša kamarády. Já ho za vámi pošlu.
00:42:09-Děkujeme. Na shledanou.
-Na shledanou.
00:42:23-Míša je u mě. Nemusíte se bát. Dávám pozor. -Neměl by jít ven?
00:42:30-Venku ho čekají kamarádi.
-Vy byste ho tam pustila? -Jistě.
00:42:36-Potřebuje na čerstvý vzduch.
-To píší v té učebnici, že?
00:42:42Prosím, když ho mezi ně pustíte. Míšo!
00:42:48No prosím! Už zase utekl.
00:42:54Paní Máchová, já na vašem místě bych mu to nedovolila.
00:42:59Promiňte, nemračte se. Naděláte si vrásky.
00:43:05-Usmívejte se, lidé vás budou mít rádi. -Usmívat se? Na koho?
00:43:10O to nejde. Člověk se má usmívat kvůli sobě.
00:43:14Úsměv vás dělá mladší. Váš muž bude vypadat dlouho pěkně.
00:43:21Já už půjdu. Chtěla jsem jen, aby se Míša dostal ven.
00:43:26Projde se cestou ze školy. Chodím mu naproti. Nic neříkal?
00:43:31-Ne, proč? -Já pro něj ráda zajdu.
-On se bojí sám? -To ne.
00:43:37On si ani sám neřekl. Ale jen tak, pro jistotu.
00:43:42Aby se nedostal do špatné společnosti.
00:43:46-Ale je jako oni. Musí být s dětmi, aby se nelišil. -Ale on se liší.
00:43:52Velice se liší. Vy nemáte radost, že máte tak pěkného chlapce?
00:44:00Já jsem cizí, a ráda pro něj zajdu. Dělá mi dobře, že chce být se mnou.
00:44:06Jsem na to pyšná.
00:44:20-Tak co? -Je venku.
-To je dobře.
00:44:25-Proč kupuješ ty koláče?
-Proč bych je nekupovala?
00:44:29-Dříve vám chutnaly.
-To jsme ještě neměli tetinku.
00:44:34-A co teď, když máme tetinku?
-Máš napečeno a nemáš s tím práci.
00:44:40-Ale slyším za to řeči.
-Tak řekneš děkuji a koupíš mouku.
00:44:45-Jiné řeči. Ale ty děláš, že nerozumíš. -Nerozumím tobě.
00:44:50-Tetinka má pravdu. Neusmíváš se.
-Ještě ty tomu věř.
00:44:58Neusmívám se, nejsem ženská, slyším jen tetinka a tetinka.
00:45:08-Maminko, neplač kvůli ní.
-Míšo, kde jsi byl?
00:45:11-Jsem indián na lovu. To je naše stezka. -Proč jsi utekl?
00:45:16-Nech ho. -Ty jsi utekl víckrát?
-Nekřič na něj.
00:45:22Vadí ti, že tetinka řekla pravdu. Nemusí to ale odnášet Míša.
00:45:27Hra na geniální dítě mě přestala bavit. Radši si uklidím sama.
00:45:32Nehádejte se kvůli ní. Já ti budu uklízet.
00:45:45ZVONEK.
00:45:56Maminko.
00:46:01Petře.
00:46:07Tak pojď dál.
00:46:14-Ty jsi přece docela nezapomněl.
-Když nechceš přijít ty...
00:46:20Posaď se, vezmi si buchtu.
00:46:26Ty tvoje buchty.
00:46:28Vidíš, peču celý týden. Nakonec to snědí cizí.
00:46:34Ale sama jsem naštěstí nezůstala.
00:46:39Oni mě ti cizí totiž mají rádi.
00:46:43Měla jsem narozeniny, možná to víš. Oni přinesli dárek.
00:46:50Velkou čínskou vázu s draky.
00:46:55Říkali tomu malá pozornost, ale ta musela stát peněz.
00:47:02To hraje Míša, můj soused.
00:47:09-Že hraje pěkně?
-Dobrý den. -Nazdar.
00:47:14-Pěkně a přesně. -Vy jste ten, co mu byla jedna milejší, než máma?
00:47:21-Vidím, že tady na mě vzpomínáte.
-Hraj, Míšo, hraj dál.
00:47:30Oni jsou vlastně chudáci. Jsou to moc nešťastní lidé.
00:47:36-Chceš čaj, nebo raději kávu?
-Čaj.
00:47:45Petříček se ptá, kdy přijede babička.
00:47:51-Máme nový byt. -Jak velký?
-1+1, ale jsme tam spokojení.
00:48:05Tak docela spokojený si připadáš.
00:48:10Stále to Marcele nemůžeš odpustit? Že jsem šel s ní, že ji mám rád?
00:48:16Já vám tu vaši lásku neberu. Lidé se mají mít rádi.
00:48:22Ale Marcela neměla dopustit, abys nechal klavíru.
00:48:26Muziky jsem nenechal, maminko. Za týden mám koncert.
00:48:36Snad máte, ne? Tvůj koncert to přece není.
00:48:44Můj, náš, váš... Pochop, je to komorní soubor.
00:48:50-Každý je tak trochu sólista. Jak bylo tvé přání. -Jeden z devíti.
00:48:56-A na to mě zveš, když vím, jaký jsi měl talent? -Průměrný.
00:49:01Kdybych věděla, jak skončíš, tak jsem ti mohla přivést nového tátu.
00:49:07Ten by s tvou muzikou udělal krátký proces.
00:49:11Maminko, nikdy ti nebudu dost vděčný za to, co jsi pro mě dělala.
00:49:17Ale rád jsem tě nikdy neměl. To řekni. Jen to řekni!
00:49:22Jak to, že jsem tě neměl rád?
00:49:33Tak proč jsi mě neposlechl?
00:49:36Copak mít rád znamená jen poslouchat?
00:49:40Co tě urazilo? Že jsem nechal klavíru?
00:49:45-Že jsem tě slepě neposlechl?
-Proč slepě?
00:49:49Poslechnout vlastní mámu, tomu říkáš slepota?
00:49:53-Maminko, ale já jsem šťastný.
-Nejsi, Petře. A nebudeš.
00:49:58Jednou na to přijdeš, že máma měla pravdu. Zjistíš, že nic neznamenáš.
00:50:04Proč nechceš pochopit, že jen máma to s tebou myslí dobře.
00:50:10-Kdo by to s tebou myslel lépe? Ta tvá Marcelka? -Tu sem nepleť!
00:50:15To nesmím, že? Co ještě nesmím, abych se nedotkla tvé velké lásky?
00:50:21Ty hlupáku, co ty víš? Jen počkej, láska přejde. Já to znám.
00:50:30Zbude ti samota. A byt 1+1.
00:50:41Petře, kam jdeš?
00:50:48Petříčku! Petře...
00:51:17Míšo, ty mě máš rád, viď?
00:51:24Že mě máš rád?
00:51:26Ty mě nikdy neopustíš... Slib mi, že mě nikdy nezklameš.
00:51:34Slib mi, že něco dokážeš. Já tě mám tolik ráda, Míšo.
00:51:45-Pojď ven.
-Musím uklidit.
00:51:48-Jsi normální?
-Já tě neslyším. Nemám čas.
00:52:08-Míšo! Kde jsi měl čekat?
-Před školou. -Proč jsi nepočkal?
00:52:15-Šel jsem rychle domů. Mám úkoly.
-Co ten lux? Co to tu dělá?
00:52:21-Já budu mámě uklízet. -Proč?
-Abys to nemusela dělat ty.
00:52:27-Já? Jak to? -Tak. My nejsme žádní chudáci. -To víš, že nejste.
00:52:35Už rozumím. Ty mi chceš pomáhat? Abych nemusela uklízet já?
00:52:43Míšo, to jsi mi udělal radost.
00:52:46Jsi hodný, že na mě myslíš. Že mi tu práci u vás chceš ulehčit.
00:52:54To je vidět, že mě máš rád.
00:52:59Když mě máš tak rád, nech luxování, to umět nemusíš.
00:53:04Pojď, zahraj mi něco.
00:53:06Něco, co opravdu umíš. Jako by to byl tvůj první koncert.
00:53:11Koncert jen pro mě. Pojď.
00:53:23-Já už k Tetince chodit nebudu. Vona lhala. -Neříká se vona.
00:53:28-Ale lhala. Říkala, že je sama. On tu byl. -Kdo?
00:53:33-Ten z fotografie. -Vážně?
-Křičela na něj a nepůjde k nim.
00:53:39Ty posloucháš za dveřmi. To se nedělá.
00:53:42-Zase se zlobíš kvůli ní.
-Běž si hrát, běž.
00:53:51-Dobrý den. -Paní Nováková, nemohla jsem najít žehličku.
00:53:56-Já to vyžehlím. -Tady byla.
-Teď je tady. -Nezlobte se...
00:54:01-V poslední době tady nemohu nic najít. -Já to najdu hned.
00:54:06-Řekněte, starám se snad o vás špatně? -Ne, výborně.
00:54:11Vidíte. Jste jediná, kdo mi neříká tetinko. Ještě mi nevěříte,
00:54:17že to s vámi myslím dobře? Však vy se o tom přesvědčíte.
00:54:21-Copak, nějaké překvapení?
-Potřebuji, abyste mi pomohla.
00:54:27-Mám plán, jak z vašeho muže bude pan Někdo. -Co?
00:54:31No, smích vám sluší. Začneme tím, že váš muž přestane dělat bagristu.
00:54:39-S tím byste snad souhlasila.
-Nikdy jsem mu do ničeho nemluvila.
00:54:46To je chyba. Povzbuzení potřebuje. To musíme zařídit.
00:54:50Mám známého inženýra. Může zařídit, aby pan Mácha dělal garážmistra.
00:54:58-Proč zrovna garážmistra?
-Pro začátek to tak nevypadá,
00:55:04ale je to alespoň kousek šéfování. Co bude dál, to záleží na něm.
00:55:11-A na vás. Víc, než si myslíte.
-Můj muž na to vůbec není.
00:55:17Nikam se nehrne. On by si ve svém bagru nejraději ustlal.
00:55:22-Ale za tím inženýrem dnes šel.
-Proč by to dělal?
00:55:27Ten bagr pro něj není. To není práce pro takového člověka.
00:55:33Ale jeho ta práce moc baví. Proč si myslíte, že by se tak dřel?
00:55:38To víte, potřebuje, aby jeho práce byla vidět.
00:55:43Myslí si, že po něm zůstane díra do země.
00:55:47A to, co z ní vyroste, že tam bude stát moc a moc let.
00:55:52-To vám říkal?
-Ne.
00:55:55Ale je přísloví, že muž má v životě postavit dům, zplodit syna...
00:56:07-Pokud vím, tak si nestěžuje.
-Vám si není lehké stěžovat.
00:56:16Paní Nováková, mám dojem, že si nerozumíme.
00:56:20-Děvenko, řekněte. Zač máte svého muže ráda? -No promiňte...
00:56:28Nevím, proč bych měla odpovídat. Jakým právem se ptáte?
00:56:34Proto, že nám uklízíte? Vám přece vůbec nejde o nás.
00:56:38-Já už jsem pomohla tolika lidem.
-Co kdybyste přestala pomáhat.
00:56:44Jak myslíte. Chtěla jsem, abyste byli šťastní.
00:56:53My jsme šťastní! Byli jsme šťastní, dokud...
00:57:03-Proč nic neříkáš? To jsem měla mlčet? -Nevím, snad.
00:57:10Byli jsme šťastní, dokud nám nezačala mluvit do oblékání.
00:57:15-A jak se mám usmívat.
-Možná jsi to řekla drsně.
00:57:20Nemůže se ptát, za co tě mám ráda. Tobě to nevadí?
00:57:25-Tobě víc vadí, že křičím.
-Mně ne, ale třeba Míšovi.
00:57:30-Tolik ti záleží na tom, co mu vadí. -A na čem mi nezáleží?
00:57:35-Že nemá čas jít ven. Čtyři hodiny denně u piána! -Ale talent má.
00:57:41Nemá čas vylézt na strom a zakopat si.
00:57:44Protože je tetinka objevitel talentů a zachránce mindráků.
00:57:51-To myslíš na mě?
-Promiň, Mirku.
00:57:56Prosím tě, promiň.
00:58:00Jestli se nepoznáváš, tak nevím.
00:58:03-Nemám mindrák, že jsem bagrista.
-Ale za tím inženýrem jsi šel.
00:58:09-Jak to víš? -Tetinka se chlubila. Také tě málo povzbuzuji.
00:58:14Já jsem tam nedošel. Je to hloupost, z bagru nepůjdu.
00:58:22-Proč jsi mi o tom alespoň neřekl?
-Tak chytrý jsem hned nebyl.
00:58:28Myslel jsem, že tě s tím garážmistrem překvapím.
00:58:32Také jsem se bál, že si mě přestaneš vážit.
00:58:38To jsme došli daleko!
00:58:43Já se neumím oblékat a ty jsi mi jako bagrista málo!
00:58:51-Mirku, máš mě ještě rád?
-Evo, co to říkáš? -Já už nevím.
00:59:00-Já už ji nechci poslouchat. Neumím ji poslouchat. -Jen nám radí.
00:59:06-Běda tomu, kdo si nedá poradit.
-Ty máš mindrák, ne já.
00:59:11-To víš teprve teď?
-Promiň Evo, to jsem nechtěl.
00:59:19-Já jsem myslel, že si před ní zbytečně připadáš... -Jak?
00:59:26Nevím, jak to mám říct. Pochop ji. Nejprve od ní utekl manžel.
00:59:34-Pak i jediný syn. -Ano, ideální vychovatelka pro Míšu.
00:59:38-Proč křičíš? -Abych nemusela plakat. -To radši plač.
00:59:43-Ne, maminko, neplač. Já už budu hodný. -Míšo, ty jsi nebyl hodný?
00:59:49-Jak jsi nebyl hodný? -Nekřič.
-Táta na mě nekřičel. -Já vím.
00:59:55-Proč si říkal, že už budeš hodný?
-Myslel jsem, že jsem něco provedl.
01:00:02Ne, ty za nic nemůžeš. My jsme jen trochu unavení. To nic, běž spát.
01:00:10-Nezlobte se, musím vám něco říct.
-Pojďte dál.
01:00:14-Raději hned, je to důležité.
-Posaďte se, uvařím čaj.
01:00:18-Vy máte návštěvu?
-Ne, to ne. Občas si prostřu.
01:00:22Mám pak pocit, že sedím s rodinou.
01:00:28Ale smutná nejsem. Nezůstala jsem sama. Mám vás.
01:00:34Míša mě má rád. Pane Mácho, on je tak hodný.
01:00:38Představte si, sám začal luxovat, aby mi pomohl s úklidem.
01:00:43Samozřejmě, že jsem ho nenechala, ale měla jsem velkou radost.
01:00:49Vaší paní jsem to neřekla, aby snad nežárlila.
01:00:53Já povídám a nepustím vás ke slovu. Co jste mi přišel říct?
01:00:58-To nic. -Aha, vy jste za tím inženýrem nebyl. To nevadí.
01:01:07Já vás chápu. My dva si rozumíme, na vaši paní se nezlobím.
01:01:13Máte moc práce, jste unavený, nervózní, plný starostí.
01:01:27O klíč jsem si neřekl.
01:01:29Takže si sem dál bude chodit jako domů.
01:01:34Ty se jí bojíš?
01:01:37Asi se bojím, že také jednou budu starý.
01:01:45Také nebudu chtít zůstat sám.
01:01:56-Co mi to neseš?
-Tu tvou vázu. -Jakou?
01:01:59-Tu s draky, co jsi dostala.
-Jak to?
01:02:03-K narozeninám, jak jsi říkala.
-Říkala.
01:02:08-Tím jsem nemyslela, že byste mi ji měli opravdu dát. -Já ti ji dám.
01:02:15Já jsem to řekla jen proto, aby Petr věděl, že mě máte rádi.
01:02:20Aby si nemyslel, že nic nedostanu. Nevěděli jste, že mám narozeniny.
01:02:26-Odnes ji zpátky. -Dám ti ji opravdu, když k nám nebudeš chodit.
01:02:37-Proč si bereš noty?
-Máma mi koupí piáno. -Nelžeš?
01:02:42-Budu si ho přát. -Vymýšlíš si.
-Ty také! My jsme ti nic nedali.
01:02:47Kdybyste věděli že mám narozeniny, tak byste mi dali.
01:02:52Ale vy jste to nevěděli. Proč nechceš u mě hrát?
01:02:56-To je obtěžování.
-To říkala maminka?
01:03:00-Jsem tvá tetinka. Mám tě ráda.
-Proč jsi říkala, že jsme chudáci?
01:03:06-Je prima, že táta jezdí s bagrem.
-Tak to tě trápí! Ty má chudinko.
01:03:11-Nejsem chudinka!
-Jsi, miláčku.
01:03:14-Moc potřebuješ lásku. Aby tě měl někdo rád. -Copak nemají?
01:03:20-Oni ano. Ale ti dřív tě neměli rádi. -To není pravda!
01:03:28-Maminka a tatínek mě měli vždy rádi. -Oni ano. -Tak kdo?
01:03:32-Netrap se, já ti to vynahradím.
-Stejně nejsi tetinka. -Jak to?
01:03:38-Vy jste paní Nováková.
-Tvoje tetinka.
01:03:42-Ale ne opravdová! -To nevadí. Tvá maminka také není opravdová.
01:03:49-Jak to? -Je pro tebe cizí! Tak jako já. -To není pravda!
01:03:55-Já tě mám ráda ze všech nejvíc.
-Maminka mě má nejradši.
01:04:03Tvá opravdová maminka tě dala do sirotčince.
01:04:06Paní Máchová si tě vzala za vlastního, ale to nevadí.
01:04:11Ne, to není pravda!
01:04:13Míšo, prosím tě, kam běžíš, já tě mám ráda!
01:04:16Míšo, vrať se!
01:05:20-Co se stalo, kde je Míša?
-U mě není. -Doma také ne.
01:05:25Chtěla jsem, aby si vás vážil, aby vás měl rád.
01:05:29To je hezké, co děláte pro dítě, když není vaše.
01:05:33-Vy jste mu řekla, že...
-Co jste mu řekla?
01:06:11-Musíme něco udělat. Přece tu nebudu sedět. -Nikam nechoďte.
01:06:17-Půjdu na policii. -Tam už jsem volal, budou ho hledat.
01:06:22On ví, že ho mám ráda. Volala jsem na něj. Lásku dnes nikdo neocení.
01:06:31-Kdo vám co v životě udělal?
-Milý pane, já měla syna. -A co?
01:06:37Všechno jsem dělala pro něj. I na klavír jsem si vypůjčila.
01:06:42-Třeba nebyl takový talent.
-To máma pozná.
01:06:46Všechno jsem věděla předem. I to, že nás táta nechá. A nechal.
01:06:52Čekala jsem to.
01:06:55Čekala jste, až vám někdo ublíží. Abyste se mohla litovat.
01:07:00Najednou jste měla možnost litovat rodinu.
01:07:03Ale my nejsme k politování. Máme se rádi, byli jsme šťastní.
01:07:08Nebojte se, on se vrátí. Kam jinam by šel?
01:07:16Jednou vám stejně uteče. Já to vím. Jdu ven. Aby slyšel, že ho volám.
01:07:25Míšo! Míšo!
01:07:32Kdybych neměl tak ubohou povahu!
01:07:37-Kdybych alespoň dokázal zařvat.
-Na mě? -Na tu bábu.
01:07:42A už se mě nikdy neptej, jestli tě mám rád. Taková pitomost!
01:07:51-Neboj, vrátí se. Za hodinku bude zpátky. -Já vím.
01:08:03Ale jak se vrátí? Měl by přijít sám.
01:08:16Dvakrát jsme se stěhovali. Tuhle chvíli jsem prožila stokrát.
01:08:23Až mu nějaký dobrák řekne, že není náš.
01:08:31Určitě se vrátí. A sám.
01:08:38Poznáš, že ani jedno pohlazení nebylo zbytečné.
01:08:46Míšo, prosím tě, kde jsi?
01:08:52Míšo, ozvi se...
01:08:57Vy jste starostlivá, paní Nováková, vás by měli do zlata zasadit.
01:09:03Míšo, ozvi se...
01:09:55Čí jsi? Čí jsi pes? Budeš můj?
01:10:08Jsi hladový a já nic nemám.
01:10:33Jdi domů, jdi.
01:11:00Míšo, Míšenko...
01:11:08Míšo, ty jsi nám nadělal starosti. Ale já se na tebe nezlobím.
01:11:16-Jsem přece tvoje tetinka.
-Tak dobře.
01:11:21-Ale dejte mi čestné slovo, že to neřeknete mámě. -Co neřeknu?
01:11:27-Co jste mi povídala.
-Co jsem povídala? Já už nevím.
01:11:34-Že nejsem jejich.
-Proč jsem to neměla říct?
01:11:38Protože by byla smutná. Trápila by se.
01:11:55Mámo, on má hlad.
01:12:03Necháme ho tady? Dáme mu mléko?
01:12:10To víš, že ano. Uděláme mu tady pelíšek,
01:12:16aby se mu u nás líbilo. Aby od nás neutekl.
01:12:21Maminko, necháš si nás oba, prosím tě?
01:12:27Já tě nebudu nikdy zlobit.
01:12:39Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Příběh vypráví o zdánlivě hodné a starostlivé paní Novákové (V. Fabianová), jež žije sama a s přemírou obětavosti se snaží kdekomu pomáhat. Nebezpečně zasáhne do života mladé rodiny (G. Vránová a letošní jubilant J. Satoranský) s malým synem Míšou (O. Kepka), která se nastěhovala do sousedství. Stále více se snaží k sobě připoutat malého Míšu. Vidí v něm možnost splnění přání, jež měla vůči vlastnímu synovi (O. Kaiser). Postupně se začne plést do života všem…