00:00:35Paní Nováková, dobrý den. Už rozhodli, garáže tu nebudou.

00:00:39Bude tu dětské hřiště. Je to vaše zásluha.

00:00:43Kdo by sehnal ty podpisy?

00:00:45Když mohu něco udělat, tak si nezaložím ruce na břiše.

00:00:51-A co tihle? Už máte nové sousedy?
-Už se stěhují.

00:00:55Jací jsou? Abyste tu neměla nějakou famílii.

00:00:59Snesu se s každým. Nikdy jsem neměla konflikty.

00:01:03-Tak na shledanou. -Na shledanou. Děvenko... Učešte se.

00:01:08-Mužská láska se zvrtne pro menší hlouposti. -Vám se to řekne.

00:01:13Jste sama. Já nevím, kam dřív. Ale máte pravdu. Na shledanou.

00:01:33-Ach! To jsem se lekla... Kde se tu bereš? -Vy tu bydlíte?

00:01:41-Ano. -Určitě?
-Můžeš se přesvědčit.

00:01:45Ty klíče jsou vaše? Jak to, že nevíte, který je od těch dveří?

00:01:50Jsem loupežník Sarka Farka. Jsem moc starý, nic si nepamatuji.

00:01:56Kradu dobře, to je můj dnešní lup. Jestli chceš, dám ti koblihu.

00:02:01-Je opravdu kradená? -Samozřejmě.
-Chci, kradenou jsem ještě nejedl.

00:02:07Tak pojď.

00:02:16-Tady máš. Jak se jmenuješ?
-Míša. Děkuji. -Prosím.

00:02:21-Tak tedy Michal, co? Uvidíš, tady se ti bude líbit. -Nebude.

00:02:27Já vím, tam jsi měl kamarády. Neboj, tady je také najdeš.

00:02:32-Takové ne.
-Tady je kluků! Samí rošťáci.

00:02:37-Hodní kluci tady bydlí také. Nevěříš? -Ne, já uteču.

00:02:44-Nepovídej, kam? -Domů.
-Domov je teď tady.

00:02:49Doma je tam, kde je maminka a tatínek.

00:02:53-Tam byla zahrada, stromy a bunkr.
-Vy jste měli bunkr?

00:02:57-Na co jste si hráli?
-Čtyři z tanku a pes. Já byl Janek.

00:03:02-Vezmeš mě s sebou, až budeš utíkat? -Umíte mlčet?

00:03:07-Jako vrba. Ale musíš říci, kam to bude. -Úžice.

00:03:13Bydleli jste v Úžicích? To se nedivím,

00:03:17že se ti nechce do velkého města. A proč jste se stěhovali sem?

00:03:22Nevíš? Tatínek tu má asi lepší zaměstnání, viď?

00:03:27Nebo se tam mamince nelíbilo? Já už vím. Tady máte lepší byt.

00:03:34-To ne. -Ty mi to nechceš říct. To nevadí, je to tvé tajemství.

00:03:41-Řekneš mi to, až budeme opravdoví kamarádi. -My budeme kamarádi?

00:03:48-Ty bys nechtěl? -Chtěl, kamarády nemusím poslouchat.

00:03:52Potřebuji kamaráda, jsem tady stále sama.

00:03:58-Nemáte žádného kluka nebo holčičku? -Ne.

00:04:01-Ten není váš? -Už ne. Ale tomu ještě nemůžeš rozumět.

00:04:07-Míšo! -Máma? -Ano, máma.
-Tak pojď.

00:04:13Bojí se o tebe, tak se ozvi. Utíkej, ať nemá strach.

00:04:21Tady je!

00:04:23-Mami! -Míšo! Ty jsi mě polekal.
-Dobrý den.

00:04:29-Promiňte, nezlobte se, já jsem Nováková. -Máchová.

00:04:34-To je můj muž.
-Těší mě.

00:04:36Pojďte dál, uvařím vám kafíčko, posadíme se...

00:04:41Budeme teď sousedé, musíme spolu dobře vycházet.

00:04:45Ne, nebudeme vás obtěžovat. Stačí, že u vás byl Míša.

00:04:50Míšo, jak si to můžeš dovolit? Paní Novákovou ani neznáš.

00:04:55-My budeme kamarádi.
-Já myslela, že už jsme.

00:05:00Jak se tak dívám, chlapec je celý tatínek. Ale má něco i z maminky.

00:05:07-Ten vás nezapře.
-Já myslím, že je to jedno.

00:05:11Hlavně, že se vám povedl. Ale svěřil se, že se mu tu nelíbí.

00:05:16-Neřekl, proč jste se přestěhovali.
-Proč se tak lidé stěhují, že?

00:05:21-Na tom snad nezáleží.
-Je to jedno. Jinde nebo tady?

00:05:27-Člověk si zvykne všude.
-Ano, všude jsou lidé dobří a zlí.

00:05:32-Jak to myslíte?
-Jak by to paní Nováková myslela?

00:05:36-Už půjdeme, máme moc práce.
-Děkujeme, na shledanou.

00:05:41-Tu skříň na chodbě si nechte, mně to nevadí. -Jste hodná.

00:05:45My to poskládáme. Bouchneme dveřmi, smrskne se to samo.

00:05:50Že se stěhujete z většího?

00:05:53V menším bytě je útulno. Člověk si připadá větší.

00:05:57Všimla jste si toho klamu? Nejsem hromotluk, a teď si tak připadám.

00:06:03-Nemůžeme obtěžovat, na shledanou.
-Mohla bych s něčím pomoci?

00:06:09-Snad jste se neurazila? -Ale ne.
-Tak na shledanou.

00:06:15Na shledanou. Tak opravdu nechcete...

00:06:23To není možné, nebude klid. Nemuseli jsme se stěhovat.

00:06:28-To tedy ne. -Míšo, umýt a spát. Co jsi tam dělal?

00:06:33Tu paní ani neznáš. Co jsi jí vyprávěl?

00:06:39Opravdu jsme se nemuseli stěhovat. Máme ji hned vedle, takovou...

00:06:45-Rozuměl jsi tomu? Jak to myslela?
-Nijak. Také ani nemohla.

00:06:50Nic neví. Máš toho plnou hlavu. Musíme se s ní snášet.

00:06:55-Dobrou noc.
-Dobrou, Míšo.

00:07:00Ať se ti hezky spinká, Míšo. I když nemáš pod oknem kaštan.

00:07:06Ty se zlobíš, že jsme se stěhovali?

00:07:10-Míšo... -Co kdybychom utekli?
-Co to plácáš? -Nekřič na něj!

00:07:15Promiň, Míšo. Ale kam byste utíkali?

00:07:20Vzali bychom tě s sebou.

00:07:24Tak dobře. Ale teď do postele. Spinkat! A zhasni.

00:07:47Evičko...

00:07:53-Dobrý den. -Ahoj.
-Prosím, odemknete mi?

00:07:57-Rodiče jsou v práci? -Ano.
-To budeš doma sám?

00:08:02-Nechceš zůstat u mě? -Dobře.
-Tak pojď.

00:08:06-Pojď dál. -Máma říkala, že s vámi musíme vycházet. -Prosím tě!

00:08:13Pojď, sundej si tašku, počkej, já ti pomohu. Vidíš, jak to jde.

00:08:31-Vy nemáte žádné hračky?
-Mám. Háčkování, pletení, uklízení.

00:08:37-Mohu si zahrát?
-Prosím.

00:08:49HRAJE NA PIÁNO.

00:08:55-Moc mi to nejde.
-Máš kde cvičit? -Teď ne.

00:08:59-Dřív jsem hrál u sousedů.
-Aha.

00:09:02A uměl bys zahrát tohle?

00:09:11Ne, to ne.

00:09:14Tady, podívej se.

00:09:21HRAJE.

00:09:32-Ty to znáš?
-Ne.

00:09:35-Nikdy jsi to ještě nehrál?
-Ne.

00:09:48-Míšo, ty máš talent. Opravdový talent. -Co to je, talent?

00:09:57-Ty nevíš, co je talent? -Kdybych hodně hrál, tak by mi to šlo?

00:10:02Ne, to je něco, co otvírá lidem dveře dokořán. Je to štěstí.

00:10:07-Můžeš mít spoustu přání. Řekni mi nějaké přání. -Nové kopačky.

00:10:15To není zrovna moc velké přání. Ty můžeš dostat. Nebo si je koupit.

00:10:20-Ještě mi řekni nějaké přání.
-Ještě mám větší přání. Brášku.

00:10:26To se ti také může splnit, k tomu nepotřebuješ talent.

00:10:32Kdybys chtěl zpívat, hrát, tančit nebo hrát kopanou.

00:10:38Víš, jak to dopadne bez talentu?

00:10:41Budu zpívat falešně jako Vondráková od nás ze třídy.

00:10:46Ne, bude z tebe obyčejný člověk.

00:10:49Nikdo ho nezná, nikdo si ho ani nevšimne.

00:10:53Když budu mít talent, mohu zadarmo do biografu?

00:10:57Zadarmo ne, lístek si pak koupíš. Míšo, to bys musel moc cvičit.

00:11:04Talent, to je velká dřina. Už jsi zapsaný v hudební škole?

00:11:08-Ještě ne. -To zařídím. Promluvím s maminkou.

00:11:12-Ona nebude chtít.
-To není možné. Proč by nechtěla?

00:11:21-Mirku! -Ano?
-Pojď mi pomoci, nemohu do skříně.

00:11:26-Byt se nafouknout nedá. Tu skříňku prodáme. -Mám tam hračky.

00:11:32Ale... Víš, že to nemyslím vážně.

00:11:34ZVONÍ ZVONEK. Počkej!

00:11:42-Dobrý den, přinesla jsem vám štrúdl. -Dobrý den.

00:11:47-Snad máte rádi domácí moučník.
-Jste moc hodná, co vás to napadlo?

00:11:53-Moc ráda peču, sama to nikdy nesním. -Pojďte dál.

00:11:57Děkuji, jen na chviličku.

00:12:04Dobrý den, paní Nováková. Posaďte se u nás.

00:12:09-Prosím... -No jo, doma pečený. To se hned pozná.

00:12:15Je to na jedničku, já už to cítím.

00:12:18-Vezměte si také, paní Máchová.
-Děkuji, udělám kávu.

00:12:23Já vím, vy jste se minule zlobila, že se vyptávám.

00:12:28O sobě jsem neřekla nic. Že je to tak?

00:12:31-Nezlobte se, byla jsem unavená.
-Nemusíte se omlouvat.

00:12:36Hned jsem poznala, že jste citlivá a jemná povaha.

00:12:40Já se často starám, o co nemám. Ale lidem se má pomáhat.

00:12:45Když to jde, i když nejde. Nechci se chlubit,

00:12:49ale to hřiště na konci ulice by beze mě asi nebylo.

00:12:54Mám doma mnoho poděkování a hezkých dopisů.

00:12:58Dělám to vlastně proto, že jsem stále tak sama.

00:13:03-Ani nemám komu péct. Hloupé, že?
-Vy jste úplně sama? -Ne, to ne.

00:13:12Muže mám, syna také. Ale jsem sama.

00:13:16Synovi bylo 10 let, když můj muž odešel.

00:13:21Nerozloučil se. Neřekl, že už se nevrátí.

00:13:26Později posílal pohledy. Jezdí na zámořské lodi.

00:13:32Nějaký filatelista by se z pohledů těšil, ale mně to nepomohlo.

00:13:41Nikdy se, děvče, neobětujte úplně. Chci vám říct...

00:13:48Kdybyste chtěli jít do biografu, do divadla, ráda Míšu pohlídám.

00:13:57To byste byla laskavá. Možná bychom někdy šli.

00:14:01Mně se na Míšovi něco moc líbí.

00:14:09Tady máte knížku hodně zaškrtanou.

00:14:13Výchova dítěte v rodině.

00:14:16-Vy se výchově dětí hodně věnujete. Nebo jste učitelka? -Ne, ekonomka.

00:14:24Děkuji. Nečtěte to. Nic nečtěte. To dá matce cit.

00:14:33Láska k dětem se nedá učit z učebnice.

00:14:36Děti mají přání napsaná v očích. Dnes jsem vyčetla Míšovo přání.

00:14:44-Jistě víte jaké, že?
-Nesmíte to brát vážně.

00:14:50Slyšel tu písničku Mámo, kup mi brášku. Stále to opakuje.

00:14:55-Ne, vím o jiném přání. Chce být klavíristou. -Míša?

00:15:04-No, zkoušeli jsme trochu brnkat.
-Brnkat? Chlapec má talent.

00:15:11Opravdový talent.

00:15:15Já mám doma klavír. Nikdo na něj nehraje. Udělejte mi radost.

00:15:20-Dovolte, aby Míša cvičil u mě.
-Míšu to bavilo, to je pravda.

00:15:26-Byli bychom vám vděční.
-Vděčná budu já vám.

00:15:30Vrátím se o moc let zpět, kdy byl u nás klavír slyšet celý den.

00:15:37Všichni říkali: To hraje váš Petr.

00:15:47Říkali jsme si, že tady budeme opatrnější.

00:15:52Neopatrnost by byla, kdybychom se s nikým se nebavili.

00:15:57-Když to začne pěkně důvěrně...
-To také ne.

00:16:01-Nějak se ti nezdá, nebo co?
-To ne. Zdá se mi nešťastná.

00:16:06Vidíš, je opuštěná. Nešťastní lidé bývají hodní.

00:16:15Nevím, zda jsem byla na lidi hodná, když jsem byla moc nešťastná.

00:17:33HRAJE NA KLAVÍR.

00:17:40Stejně je to krásné, když člověk v životě něco dokáže.

00:17:45Něco, co ostatní neumějí. Něco víc. Hraj, Míšo, hraj.

00:17:53Musím být na tebe přísná. Jednou bude tvé jméno na plakátech.

00:17:58Tvá máma se zastaví, bude plakáty číst a bude mít zvláštní pocit.

00:18:04-Jaký? -Bude mít slzy v očích a škrábání v krku. -Aha, angína.

00:18:11Žádná angína. Tak přichází k lidem štěstí. To poznáš, až budeš starší.

00:18:19-A kde budete vy? -Budu ti držet palce a vystřihovat články o tobě.

00:18:28Až budeš mít svůj první koncert, vezmu si tyhle šaty.

00:18:36Jé, vy máte šatů!

00:18:39-Všechny jsou vaše? -A čí by byly?
-Vy je sbíráte jako známky?

00:18:46Ne, všechny jsou to moje šaty. Všechny jsem je měla na sobě.

00:18:51Teď, když si je obléknu, jako bych se vrátila o moc let zpátky.

00:18:56Stále ještě cítím jejich vůni, čichni si... Vidím jejich barvy.

00:19:05-Skříň, to je lepší než fotografie.
-Umíte hezky vyprávět. -Ale jdi.

00:19:15Co to je Míšo? Milá mámo, mám tě moc rád. Máš mě také ráda?

00:19:21Píšeš mámě dopisy? Proč jí to neřekneš?

00:19:24-To jsem psal ve škole.
-Aha.

00:19:27-Ty máš mámu moc rád, viď?
-Ona mě také. -Mě nikdo nemá rád.

00:19:35-Tenhle kluk vás nemá rád?
-Tomu byla milejší jedna slečna.

00:19:42-Víte co? Tak buďte jako naše teta.
-Ty bys chtěl? Tak ano.

00:19:50Když jsem tvá teta, tak mi tykej. Tetě se tyká.

00:19:54Musíš být naše příbuzná, abys na nás mohla být hodná.

00:19:59Cizí lidé jsou zlí, máma to říkala.

00:20:02Já už jsem jako tvá tetinka. Ty mi budeš psát: Má milá teto...

00:20:08-Co jsi vlastně mámě chtěl napsat?
-Já bych potřeboval do Úžic.

00:20:15-Míšo! Ty jsi chtěl utéct? Že se nestydíš. -Ne, jen pro poklad.

00:20:20Já tam mám zakopanou krabici. Stěhovali jsme se moc rychle.

00:20:25-Já ji tam nechal. -Zakopanou? A našel bys ji? -Snadno.

00:20:30Patnáct kroků od třetího stromu ke čtvrtému.

00:21:00-Jak vidím, přišla jsem druhá, že?
-Víte určitě, že jste tu správně?

00:21:06-Kdo vám to řekl?
-Ty znáš Míšovo tajemství?

00:21:10-Já jsem ho špehoval.
-A ukradl jsi to. -Já vám to dám.

00:21:16Ani se nerozloučil, ale já vám to dám. Chudák, nemá tátu ani mámu.

00:21:26-Vy jste z ústavu? On se tam musí vrátit? -Co to povídáš?

00:21:32-Míša přece má mámu a tátu.
-Říká jim tak. On nic neví.

00:21:41Nezlobte se, mladá paní. Máchovi už tu nebydlí? Znala jste je?

00:21:48Máchovi? Kde těch je konec. Sebrali se a byli pryč.

00:21:55-Bydleli vedle. Nic neřekli. Byli divní. -Stěhovali se náhle?

00:22:04Nevím, jestli náhle, ale najednou byli pryč.

00:22:09-Nejste jejich příbuzná?
-Ne. -Tak já vám to povím.

00:22:15Ona nemohla mít dítě. Asi se za to styděla.

00:22:20To si ho ale z toho ústavu nemusela brát, když se styděla, že?

00:22:25Nechtěli o tom mluvit. Říkali, že ten kluk se to nesmí dozvědět.

00:22:31Nehrab se v tom písku! Ty děti, to je hrozné.

00:22:36A přitom měli všechno. Auto, dům, automatickou pračku.

00:22:42Jen to dítě ne a ne. Nemůže mít každý všechno.

00:22:48To jsem si řekla tenkrát já.

00:22:51Nešťastní lidé. To není řešení, vzít si dítě z ústavu.

00:22:57Dítě je vždy po někom. Jací asi jsou rodiče, co se vzdají dítěte?

00:23:02-Co z kluka bude, to se nikdy neví.
-Ale je to pěkný, chytrý chlapec.

00:23:09Máchovi se potřebují o někoho starat, někoho milovat.

00:23:13On byl veselý, měl dokonce školy. Nemusel dělat řidiče.

00:23:19Ona byla smutná. Moc si to brala. Kvůli tomu se už stěhovali k nám.

00:23:25-Ale proč?
-Měli strach, že se to kluk dozví.

00:23:29Ale tak zlý by nikdo nebyl, aby mu to řekl.

00:23:33Mami, kdybych hodně zlobil a něco rozbil, přestala bys mě mít ráda?

00:23:39-Nepřestala. -A je jedno, jestli budu hodný? -To není.

00:23:48-A kdybych zlobil?
-Tak dostaneš na zadek.

00:23:52-A přestaneš mě mít ráda?
-Nepřestanu. Vždy tě budu mít ráda.

00:23:59-Mami, kdybych byl moc hodný... Jdi pryč. -Neposlouchej nás.

00:24:06Mohl bych dostat bráchu? Já už mám pro něj jméno. Mirek Dušín.

00:24:13-A proč zrovna Mirek Dušín?
-To byl velitel Rychlých šípů, víš?

00:24:19Tetinka říkala, že tě mám pěkně poprosit.

00:24:23Jaká tetinka?

00:24:27My si tak říkáme. Ona mně Míšo, já jí tetinko.

00:24:31Já bych ho chtěl k Vánocům a jinak už nic.

00:24:35ZVONEK.

00:24:43-Dobrý večer, pojďte dál.
-Neruším? Jen na chviličku. Děkuji.

00:24:50Dobrý večer, paní Máchová. Nezlobte se, my máme s Míšou tajemství.

00:24:56-Já musím tetě něco pošeptat.
-Tak pojď.

00:25:02Tady to nesu, podívej se, jestli je to všechno.

00:25:10Hlavně prak a náboje. Výborně. Je tam všechno.

00:25:15Míšo, poslouchej.

00:25:19Tví rodiče jsou moc hodní. Rozhodla jsem se, že jim budu pomáhat.

00:25:26Budu se vám starat o domácnost, uklízet, vařit.

00:25:31Maminka s tebou bude chodit na procházky a do biografu.

00:25:38Ty se jim odvděčíš tím, že budeš cvičit a cvičit,

00:25:43až z tebe ten klavírista opravdu bude.

00:25:46-Tak jo. Teď hezky spinkej.

00:25:56Nezlobte se, ale co jsem říkala, je pravda. Opravdu chci pomáhat.

00:26:02-My bychom to přivítali, ale...
-Já nevím, jestli...

00:26:07...Na to budete mít? Nejde o peníze. To nemyslím.

00:26:11-Eva také ne, viď? -Jistě.
-Myslete si, že patřím do rodiny.

00:26:17Já mám Míšu ráda jako vlastního. Jako bych ho znala moc let.

00:26:25Už jsem pomohla tolika lidem. Proč bych nepomohla vám?

00:26:30Člověk není zvyklý potkávat anděly. A vy jste určitě anděl.

00:26:35Před 4 roky jsme chodili do divadel.

00:26:38-Před osmi. Než se narodil Míša.
-Vlastně před osmi.

00:26:42-Míša by měl tetinku.
-Dám na něj pozor. -Ale to nejde.

00:26:48Promiňte, takovou nabídku nelze přijmout jen tak.

00:26:53-Moje bude, já tu byla dřív.
-To není pravda.

00:26:57-Budeš moje maminka až do večera?
-Evičko, nebude tvoje, ani Petry.

00:27:04Ta paní přišla za mnou. Za chvilku zase odejde. Pojďte.

00:27:15Jednou týdně k nám chodí na praxi budoucí ošetřovatelky.

00:27:20Děti si je rozeberou. Každé má svou maminku, i když jen na den.

00:27:25-Máte smutné povolání.
-Rodiče jim nenahradíme,

00:27:30i když děláme, co můžeme. Prosím, pojďte dál.

00:27:41Tady mám spousty poděkování, hezkých dopisů. Tady také.

00:27:50To je od sběrných surovin.

00:27:53Poradila jsem jim, kde mají otevřít sběrnu, aby se to lidem hodilo.

00:28:00-Řeknete si, že je to maličkost...
-Ne, naopak.

00:28:04Mile vám poděkovali, paní Nováková. Ale co s tím mám dělat?

00:28:10Ukazuji vám to, abyste věděla, kdo jsem. Abyste mi důvěřovala.

00:28:15Přišla jsem vás požádat,

00:28:18abyste mi dala adresu skutečných rodičů chlapce,

00:28:24-kterého adoptovali Máchovi.
-To v žádném případě nesmím udělat.

00:28:30Já vím, že se adoptivním rodičům adresy dávat nesmějí.

00:28:35Nikomu, na to je zákon.

00:28:37Rodiče adoptivní a rodiče skuteční o sobě nesmějí vědět.

00:28:42-Já nejsem příbuzná.
-Paní ředitelko, měl jsem přijít.

00:28:48-Slávečku, zapomněl jsi pozdravit.
-Dobrý den. -Dobrý den.

00:28:55Mám návštěvu. Přijď později, ano?

00:28:59Samozřejmě, že bych tu adresu znala jen já. Nikomu bych ji nedala.

00:29:05Zdá se, že chlapec má hudební talent.

00:29:09Chci zjistit, jestli někdo v rodině byl hudebník.

00:29:13Máchovi mají právo vědět, co mohou od Míši očekávat.

00:29:18-Rozhodli se počítat s rizikem.
-Jistě.

00:29:21Ale výchovou by se dalo mnohé podchytit.

00:29:25-Já vám to nemohu říci. A ani nechci. -Rozumím.

00:29:30-Ve většině případů je to lépe utajit, že? -V každém případě.

00:29:36Ten chlapec, co tu byl, utekl od adoptivních rodičů,

00:29:41když se dozvěděl, že není jejich. Myslí, že se ho ujali ze soucitu.

00:29:47Toulal se, trucuje, vzdoruje. Když není jejich, chce být raději tady.

00:29:53-Mstí se. -Komu?
-Každý chce být milován.

00:29:58Děti zvlášť. Jinak se mstí. Chtějí si lásku vyvzdorovat.

00:30:03A co chudáci adoptivní rodiče, kteří si dítě vezmou za vlastní?

00:30:09Starají se o něj, milují ho... Jim se mstí?

00:30:13-Asi za to, že ho nemilují vlastní rodiče. -Aha.

00:30:18Myslíte, že stačí děti milovat? To by bylo jednoduché.

00:30:23Jsou nešťastné lásky i mezi vlastními rodiči a dětmi.

00:30:29Hezky si hrál, Míšo. Nesu ti kakao, máme slavnostní svačinu.

00:30:35-Nepovídej, že nemáš rád dorty.
-Mám.

00:30:39-Ty vypadáš, jako bys přišla z pohádky. -Dnes je zvláštní den.

00:30:45Jako bys byla daleko a najednou se přičarovala.

00:30:49-Dnes celý den vzpomínám.
-Máš šaty jako po princezně.

00:30:55-Ty si obléknu vždy, když mám narozeniny. -Ty máš narozeniny?

00:31:01-Ano. A ty ode mě dostaneš dárek.
-Já? -Tak, tady...

00:31:08-To je vážně moje?
-Jistě. Tak to rozbal, podívej se.

00:31:21Kopačky! To je prima, to musím říct mámě.

00:31:26-Podívej, ty jsou moje.
-Co to máš? Kde jsi to vzal?

00:31:32-Od tetinky, to mi dala. -A proč?
-Protože má narozeniny.

00:31:37-Ona má dnes narozeniny?
-Ano, dala mi to.

00:31:41-Ale proč ti to dala?
-Má narozeniny. -Ale ty ne!

00:31:47Já si to k narozeninám schovám.

00:31:50-Cože? Rozumíš tomu?
-Doufám, že jí to nechceš vrátit.

00:31:55-Můžeme si to nechat? Míšo, kam jdeš? -K tetince.

00:32:00-Vrátit dárek, to nejde.
-Ale my pro ni nic nemáme.

00:32:05-Já nevím... -Vzít něco z našich věcí, to by bylo trapné.

00:32:10ZVONEK. Vidíš. Máme to vyřešené.

00:32:18-Dobrý den paní Máchová.
-Dobrý den.

00:32:21Přišla jsem vás pozvat, abyste se mnou oslavili narozeniny.

00:32:26-Upekla jsem dort, sama bych ho nesnědla. -Pojďte dál. -Děkuji.

00:32:36Paní Nováková, vám to sluší. Posaďte se. Slavit budeme tady.

00:32:44Evo, podej skleničky.

00:32:46Dám to sem, chci mít tetinku u nás.

00:32:50Vždyť mě budeš mít. Jen jestli to rodiče dovolí.

00:32:55-Vy se mi bojíte svěřit klíče, že?
-Jak vás to mohlo napadnout?

00:33:00-Tady jsou. Můžete sem chodit jako domů. -To nebylo z nedůvěry.

00:33:07My jsme nechtěli, abyste si s námi dělala starosti. Jste tak hodná.

00:33:13-Já jsem poznala, co jste za lidi.
-Jak to myslíte?

00:33:18Nevím, cítím to. Je to instinkt. Poznám dobré lidi.

00:33:25-Abyste byla stále svěží, veselá a na lidi milá. -Na zdraví.

00:33:32Ať se nám tu dobře žije.

00:33:34-Jak to bylo dál, tetinko, vyprávěj. -Dál už nebylo nic.

00:33:39-Vymysli si to dál.
-Vymyslím, ale až tu uklidím.

00:33:45-Je tu uklizeno až moc. Boty budou teď tady? -Jistě.

00:33:49Míšo, pozor. To bychom udělali velkou škodu.

00:33:56To je nádhera.

00:34:04-Tady máma ten cukr nenajde.
-Tak ho najdu já.

00:34:09Budeme tady spolu hospodařit. Maminku s tatínkem pošleme do kina.

00:34:15-Bude tady ohromná legrace.
-Dobrý den. -Ahoj.

00:34:22-Ahoj Míšo. -Zapoj mi tu baterku, spálil jsem červenou žárovku.

00:34:28-Počkej, umyji si ruce.
-Dopovíš mi to večer? -Ano.

00:34:32-Máte tu veselo.
-Myslíte, že ho špatně vychovávám?

00:34:37-To bych si nedovolil. Tady někde jsem měl mýdlo. -Tady je.

00:34:43Trochu jsem tu uklidila. Než si zvyknete, budete asi hledat.

00:34:49My stále něco hledáme. Třeba ztracený čas, že?

00:34:53Koupila jsem vám 2 lístky do kina. Sami byste nešli, ale teď máte mě.

00:35:02-Můžete si užívat. -A na co to je?
-To já nevím. Nechte se překvapit.

00:35:08-Alespoň zapomenete na starosti.
-Já nemám starosti. Věříte mi to?

00:35:15Vydělávat a nemyslet, na to jako vzdělaný člověk nemáte ani právo.

00:35:22Ten bagr mě s tou maturitou unese. Brzy bude mít maturitu každý.

00:35:28Ale dnes ji nemá každý. Lidé nejsou stejní, ani nebudou.

00:35:33Pane Mácho, určitě byste zastal místo garážmistra.

00:35:42Větší zodpovědnost, ale míň peněz. Vy dovedete člověka lákat.

00:35:47Tady nejde o peníze, ale o životní pocit. Jak byste si připadal.

00:35:52Jak bych si měl připadat?

00:35:55To není jedno. Jste poslední na žebříčku, pod vámi už nikdo.

00:36:00Mohl byste být vedoucí. Pro začátek jen pro pár lidí.

00:36:07-A v čem je to lepší?
-Přece v tom, jak jste vysoko.

00:36:13Vy to možná nevíte, ale máte moc sympatické vystupování.

00:36:18Představila bych vás vlivnému člověku...

00:36:22-Dobrý den.
-Mami, ty vypadáš krásně.

00:36:27Počkej, rozcucháš mě.

00:36:30-Tady to voní.
-Však se dnes povedly.

00:36:36Vám to sluší. Jste o 10 let mladší.

00:36:42-Dobrý kadeřník, to nejsou vyhozené peníze. -Dnes jdeme do kina.

00:36:48-Ty dokážeš také koupit lístky?
-Dnes si vezmete ten nový kostýmek.

00:36:54-Proč? Do biografu mohu jít takhle.
-Dělá vás ženštější.

00:36:59-Co hledáte? -Tady byla cukřenka.
-Teď je tady. Stačí říct tetinko...

00:37:06Cukřenka je na světě.

00:37:09-Na co jdeme? -Na něco, co nám vyžene starosti z hlavy.

00:37:14-To byl nápad tetinky. Mohu vám tak říkat? -Samozřejmě.

00:37:19-Co bude s Míšou? Chtěli jsme číst pohádky. -To je prima!

00:37:25Když bude číst tetinka, bude to také správné.

00:37:31-Nebo nechceš?
-Chci, tetinko.

00:37:37Musíme být veselí. Tak je vidět, že jsme šťastní, Mančinko.

00:37:43To mi říkával můj muž. Mančinko. Tak hezky mi říkal jen on.

00:37:50Stejně jsem věděla, že to skončí.

00:37:53-Míšo, čteš si? Slyšíš mě?
-Ano.

00:38:02-Pojď ven. -Teď?
-Proč ne?

00:38:05Šťastní jsou ti, co něco znamenají. Obyčejné lidi nic pěkného nečeká.

00:38:11Jen všední, smutný život. Míšo, co je s tebou? Už spíš?

00:38:21Tak se ozvi.

00:38:29Rošťáci, hned ho pusťte! Já to na vás řeknu ve škole!

00:38:34Jak to, že už nespíte?

00:38:48Míšo, že se nestydíš! V noci a v pyžamu. To se dělá?

00:38:56-Oni si myslí, že se tě bojím.
-Ty se mě přece nebojíš.

00:39:01Že nebudeš poslouchat ty kluky?

00:39:08Mám tě moc ráda. Záleží mi na tom, aby z tebe něco bylo.

00:39:13-Slib, že se těm klukům vyhneš.
-Ne. -To nejsou kamarádi pro tebe.

00:39:19-Jsou jako všichni kluci.
-Ale ty nejsi jako každý kluk.

00:39:24-Mysli na sebe, aby z tebe něco bylo. Už s nimi nemluv. -Ne.

00:39:29-Mám ti chodit naproti ke škole?
-Ne.

00:39:32To se nedá nic dělat. Řekneme to mamince a ona bude mít trápení.

00:39:38-To bys jí chtěl udělat?
-Ne, to tedy ne.

00:39:47-To byla blbina, co? -Co?
-Ten film. -To tedy byla.

00:39:54-Já se musím smát ještě teď. Ty ne? -Ne.

00:40:01-Přemýšlím, proč nás tam poslala.
-Uznávám, dává věci jinam.

00:40:08Může to být záměr, jak dokázat, že jsi v domácnosti neschopná.

00:40:13-Ale za tu starost s námi si musí nějak připadat, ne? -Co?

00:40:22Myslí si, že když mám průmyslovku, musím být šéf.

00:40:30-Copak můžeš být bez svého bagru?
-Měla bys na ni být přívětivější.

00:40:38-Říkáš to, jako bych byla jedovatá.
-Chci, aby tě měla ráda.

00:40:45-A ona nemá? Něco říkala?
-Ale ne. -Tak co pořád máš?

00:40:52Mluvka jako ty nejsem. To je fakt. Co vlastně chceš?

00:40:57Řekni jí, že se nám ten biograf líbil. Aby měla radost.

00:41:02Tihle lidé mají rádi vděčnost. Míša ji má rád.

00:41:11-První, druhá, třetí, čtvrtá... Hraj, Míšo. -Už mě to nebaví.

00:41:19Musíš cvičit!

00:41:30-Čtyřicetkrát! -Co?
-Už to hraje po čtyřicáté.

00:41:38To je dobře, že ho to baví, viď? Ale nemůže hrát pořád.

00:41:43-Když ho to baví.
-Musí také běhat venku.

00:41:49To si jdi tetince říct sama.

00:41:51ZVONEK.

00:42:00Dobrý den. Přišli jsme pro Míšu, aby šel s námi kopat.

00:42:04Nevěděla jsem, že už tu má Míša kamarády. Já ho za vámi pošlu.

00:42:09-Děkujeme. Na shledanou.
-Na shledanou.

00:42:23-Míša je u mě. Nemusíte se bát. Dávám pozor. -Neměl by jít ven?

00:42:30-Venku ho čekají kamarádi.
-Vy byste ho tam pustila? -Jistě.

00:42:36-Potřebuje na čerstvý vzduch.
-To píší v té učebnici, že?

00:42:42Prosím, když ho mezi ně pustíte. Míšo!

00:42:48No prosím! Už zase utekl.

00:42:54Paní Máchová, já na vašem místě bych mu to nedovolila.

00:42:59Promiňte, nemračte se. Naděláte si vrásky.

00:43:05-Usmívejte se, lidé vás budou mít rádi. -Usmívat se? Na koho?

00:43:10O to nejde. Člověk se má usmívat kvůli sobě.

00:43:14Úsměv vás dělá mladší. Váš muž bude vypadat dlouho pěkně.

00:43:21Já už půjdu. Chtěla jsem jen, aby se Míša dostal ven.

00:43:26Projde se cestou ze školy. Chodím mu naproti. Nic neříkal?

00:43:31-Ne, proč? -Já pro něj ráda zajdu.
-On se bojí sám? -To ne.

00:43:37On si ani sám neřekl. Ale jen tak, pro jistotu.

00:43:42Aby se nedostal do špatné společnosti.

00:43:46-Ale je jako oni. Musí být s dětmi, aby se nelišil. -Ale on se liší.

00:43:52Velice se liší. Vy nemáte radost, že máte tak pěkného chlapce?

00:44:00Já jsem cizí, a ráda pro něj zajdu. Dělá mi dobře, že chce být se mnou.

00:44:06Jsem na to pyšná.

00:44:20-Tak co? -Je venku.
-To je dobře.

00:44:25-Proč kupuješ ty koláče?
-Proč bych je nekupovala?

00:44:29-Dříve vám chutnaly.
-To jsme ještě neměli tetinku.

00:44:34-A co teď, když máme tetinku?
-Máš napečeno a nemáš s tím práci.

00:44:40-Ale slyším za to řeči.
-Tak řekneš děkuji a koupíš mouku.

00:44:45-Jiné řeči. Ale ty děláš, že nerozumíš. -Nerozumím tobě.

00:44:50-Tetinka má pravdu. Neusmíváš se.
-Ještě ty tomu věř.

00:44:58Neusmívám se, nejsem ženská, slyším jen tetinka a tetinka.

00:45:08-Maminko, neplač kvůli ní.
-Míšo, kde jsi byl?

00:45:11-Jsem indián na lovu. To je naše stezka. -Proč jsi utekl?

00:45:16-Nech ho. -Ty jsi utekl víckrát?
-Nekřič na něj.

00:45:22Vadí ti, že tetinka řekla pravdu. Nemusí to ale odnášet Míša.

00:45:27Hra na geniální dítě mě přestala bavit. Radši si uklidím sama.

00:45:32Nehádejte se kvůli ní. Já ti budu uklízet.

00:45:45ZVONEK.

00:45:56Maminko.

00:46:01Petře.

00:46:07Tak pojď dál.

00:46:14-Ty jsi přece docela nezapomněl.
-Když nechceš přijít ty...

00:46:20Posaď se, vezmi si buchtu.

00:46:26Ty tvoje buchty.

00:46:28Vidíš, peču celý týden. Nakonec to snědí cizí.

00:46:34Ale sama jsem naštěstí nezůstala.

00:46:39Oni mě ti cizí totiž mají rádi.

00:46:43Měla jsem narozeniny, možná to víš. Oni přinesli dárek.

00:46:50Velkou čínskou vázu s draky.

00:46:55Říkali tomu malá pozornost, ale ta musela stát peněz.

00:47:02To hraje Míša, můj soused.

00:47:09-Že hraje pěkně?
-Dobrý den. -Nazdar.

00:47:14-Pěkně a přesně. -Vy jste ten, co mu byla jedna milejší, než máma?

00:47:21-Vidím, že tady na mě vzpomínáte.
-Hraj, Míšo, hraj dál.

00:47:30Oni jsou vlastně chudáci. Jsou to moc nešťastní lidé.

00:47:36-Chceš čaj, nebo raději kávu?
-Čaj.

00:47:45Petříček se ptá, kdy přijede babička.

00:47:51-Máme nový byt. -Jak velký?
-1+1, ale jsme tam spokojení.

00:48:05Tak docela spokojený si připadáš.

00:48:10Stále to Marcele nemůžeš odpustit? Že jsem šel s ní, že ji mám rád?

00:48:16Já vám tu vaši lásku neberu. Lidé se mají mít rádi.

00:48:22Ale Marcela neměla dopustit, abys nechal klavíru.

00:48:26Muziky jsem nenechal, maminko. Za týden mám koncert.

00:48:36Snad máte, ne? Tvůj koncert to přece není.

00:48:44Můj, náš, váš... Pochop, je to komorní soubor.

00:48:50-Každý je tak trochu sólista. Jak bylo tvé přání. -Jeden z devíti.

00:48:56-A na to mě zveš, když vím, jaký jsi měl talent? -Průměrný.

00:49:01Kdybych věděla, jak skončíš, tak jsem ti mohla přivést nového tátu.

00:49:07Ten by s tvou muzikou udělal krátký proces.

00:49:11Maminko, nikdy ti nebudu dost vděčný za to, co jsi pro mě dělala.

00:49:17Ale rád jsem tě nikdy neměl. To řekni. Jen to řekni!

00:49:22Jak to, že jsem tě neměl rád?

00:49:33Tak proč jsi mě neposlechl?

00:49:36Copak mít rád znamená jen poslouchat?

00:49:40Co tě urazilo? Že jsem nechal klavíru?

00:49:45-Že jsem tě slepě neposlechl?
-Proč slepě?

00:49:49Poslechnout vlastní mámu, tomu říkáš slepota?

00:49:53-Maminko, ale já jsem šťastný.
-Nejsi, Petře. A nebudeš.

00:49:58Jednou na to přijdeš, že máma měla pravdu. Zjistíš, že nic neznamenáš.

00:50:04Proč nechceš pochopit, že jen máma to s tebou myslí dobře.

00:50:10-Kdo by to s tebou myslel lépe? Ta tvá Marcelka? -Tu sem nepleť!

00:50:15To nesmím, že? Co ještě nesmím, abych se nedotkla tvé velké lásky?

00:50:21Ty hlupáku, co ty víš? Jen počkej, láska přejde. Já to znám.

00:50:30Zbude ti samota. A byt 1+1.

00:50:41Petře, kam jdeš?

00:50:48Petříčku! Petře...

00:51:17Míšo, ty mě máš rád, viď?

00:51:24Že mě máš rád?

00:51:26Ty mě nikdy neopustíš... Slib mi, že mě nikdy nezklameš.

00:51:34Slib mi, že něco dokážeš. Já tě mám tolik ráda, Míšo.

00:51:45-Pojď ven.
-Musím uklidit.

00:51:48-Jsi normální?
-Já tě neslyším. Nemám čas.

00:52:08-Míšo! Kde jsi měl čekat?
-Před školou. -Proč jsi nepočkal?

00:52:15-Šel jsem rychle domů. Mám úkoly.
-Co ten lux? Co to tu dělá?

00:52:21-Já budu mámě uklízet. -Proč?
-Abys to nemusela dělat ty.

00:52:27-Já? Jak to? -Tak. My nejsme žádní chudáci. -To víš, že nejste.

00:52:35Už rozumím. Ty mi chceš pomáhat? Abych nemusela uklízet já?

00:52:43Míšo, to jsi mi udělal radost.

00:52:46Jsi hodný, že na mě myslíš. Že mi tu práci u vás chceš ulehčit.

00:52:54To je vidět, že mě máš rád.

00:52:59Když mě máš tak rád, nech luxování, to umět nemusíš.

00:53:04Pojď, zahraj mi něco.

00:53:06Něco, co opravdu umíš. Jako by to byl tvůj první koncert.

00:53:11Koncert jen pro mě. Pojď.

00:53:23-Já už k Tetince chodit nebudu. Vona lhala. -Neříká se vona.

00:53:28-Ale lhala. Říkala, že je sama. On tu byl. -Kdo?

00:53:33-Ten z fotografie. -Vážně?
-Křičela na něj a nepůjde k nim.

00:53:39Ty posloucháš za dveřmi. To se nedělá.

00:53:42-Zase se zlobíš kvůli ní.
-Běž si hrát, běž.

00:53:51-Dobrý den. -Paní Nováková, nemohla jsem najít žehličku.

00:53:56-Já to vyžehlím. -Tady byla.
-Teď je tady. -Nezlobte se...

00:54:01-V poslední době tady nemohu nic najít. -Já to najdu hned.

00:54:06-Řekněte, starám se snad o vás špatně? -Ne, výborně.

00:54:11Vidíte. Jste jediná, kdo mi neříká tetinko. Ještě mi nevěříte,

00:54:17že to s vámi myslím dobře? Však vy se o tom přesvědčíte.

00:54:21-Copak, nějaké překvapení?
-Potřebuji, abyste mi pomohla.

00:54:27-Mám plán, jak z vašeho muže bude pan Někdo. -Co?

00:54:31No, smích vám sluší. Začneme tím, že váš muž přestane dělat bagristu.

00:54:39-S tím byste snad souhlasila.
-Nikdy jsem mu do ničeho nemluvila.

00:54:46To je chyba. Povzbuzení potřebuje. To musíme zařídit.

00:54:50Mám známého inženýra. Může zařídit, aby pan Mácha dělal garážmistra.

00:54:58-Proč zrovna garážmistra?
-Pro začátek to tak nevypadá,

00:55:04ale je to alespoň kousek šéfování. Co bude dál, to záleží na něm.

00:55:11-A na vás. Víc, než si myslíte.
-Můj muž na to vůbec není.

00:55:17Nikam se nehrne. On by si ve svém bagru nejraději ustlal.

00:55:22-Ale za tím inženýrem dnes šel.
-Proč by to dělal?

00:55:27Ten bagr pro něj není. To není práce pro takového člověka.

00:55:33Ale jeho ta práce moc baví. Proč si myslíte, že by se tak dřel?

00:55:38To víte, potřebuje, aby jeho práce byla vidět.

00:55:43Myslí si, že po něm zůstane díra do země.

00:55:47A to, co z ní vyroste, že tam bude stát moc a moc let.

00:55:52-To vám říkal?
-Ne.

00:55:55Ale je přísloví, že muž má v životě postavit dům, zplodit syna...

00:56:07-Pokud vím, tak si nestěžuje.
-Vám si není lehké stěžovat.

00:56:16Paní Nováková, mám dojem, že si nerozumíme.

00:56:20-Děvenko, řekněte. Zač máte svého muže ráda? -No promiňte...

00:56:28Nevím, proč bych měla odpovídat. Jakým právem se ptáte?

00:56:34Proto, že nám uklízíte? Vám přece vůbec nejde o nás.

00:56:38-Já už jsem pomohla tolika lidem.
-Co kdybyste přestala pomáhat.

00:56:44Jak myslíte. Chtěla jsem, abyste byli šťastní.

00:56:53My jsme šťastní! Byli jsme šťastní, dokud...

00:57:03-Proč nic neříkáš? To jsem měla mlčet? -Nevím, snad.

00:57:10Byli jsme šťastní, dokud nám nezačala mluvit do oblékání.

00:57:15-A jak se mám usmívat.
-Možná jsi to řekla drsně.

00:57:20Nemůže se ptát, za co tě mám ráda. Tobě to nevadí?

00:57:25-Tobě víc vadí, že křičím.
-Mně ne, ale třeba Míšovi.

00:57:30-Tolik ti záleží na tom, co mu vadí. -A na čem mi nezáleží?

00:57:35-Že nemá čas jít ven. Čtyři hodiny denně u piána! -Ale talent má.

00:57:41Nemá čas vylézt na strom a zakopat si.

00:57:44Protože je tetinka objevitel talentů a zachránce mindráků.

00:57:51-To myslíš na mě?
-Promiň, Mirku.

00:57:56Prosím tě, promiň.

00:58:00Jestli se nepoznáváš, tak nevím.

00:58:03-Nemám mindrák, že jsem bagrista.
-Ale za tím inženýrem jsi šel.

00:58:09-Jak to víš? -Tetinka se chlubila. Také tě málo povzbuzuji.

00:58:14Já jsem tam nedošel. Je to hloupost, z bagru nepůjdu.

00:58:22-Proč jsi mi o tom alespoň neřekl?
-Tak chytrý jsem hned nebyl.

00:58:28Myslel jsem, že tě s tím garážmistrem překvapím.

00:58:32Také jsem se bál, že si mě přestaneš vážit.

00:58:38To jsme došli daleko!

00:58:43Já se neumím oblékat a ty jsi mi jako bagrista málo!

00:58:51-Mirku, máš mě ještě rád?
-Evo, co to říkáš? -Já už nevím.

00:59:00-Já už ji nechci poslouchat. Neumím ji poslouchat. -Jen nám radí.

00:59:06-Běda tomu, kdo si nedá poradit.
-Ty máš mindrák, ne já.

00:59:11-To víš teprve teď?
-Promiň Evo, to jsem nechtěl.

00:59:19-Já jsem myslel, že si před ní zbytečně připadáš... -Jak?

00:59:26Nevím, jak to mám říct. Pochop ji. Nejprve od ní utekl manžel.

00:59:34-Pak i jediný syn. -Ano, ideální vychovatelka pro Míšu.

00:59:38-Proč křičíš? -Abych nemusela plakat. -To radši plač.

00:59:43-Ne, maminko, neplač. Já už budu hodný. -Míšo, ty jsi nebyl hodný?

00:59:49-Jak jsi nebyl hodný? -Nekřič.
-Táta na mě nekřičel. -Já vím.

00:59:55-Proč si říkal, že už budeš hodný?
-Myslel jsem, že jsem něco provedl.

01:00:02Ne, ty za nic nemůžeš. My jsme jen trochu unavení. To nic, běž spát.

01:00:10-Nezlobte se, musím vám něco říct.
-Pojďte dál.

01:00:14-Raději hned, je to důležité.
-Posaďte se, uvařím čaj.

01:00:18-Vy máte návštěvu?
-Ne, to ne. Občas si prostřu.

01:00:22Mám pak pocit, že sedím s rodinou.

01:00:28Ale smutná nejsem. Nezůstala jsem sama. Mám vás.

01:00:34Míša mě má rád. Pane Mácho, on je tak hodný.

01:00:38Představte si, sám začal luxovat, aby mi pomohl s úklidem.

01:00:43Samozřejmě, že jsem ho nenechala, ale měla jsem velkou radost.

01:00:49Vaší paní jsem to neřekla, aby snad nežárlila.

01:00:53Já povídám a nepustím vás ke slovu. Co jste mi přišel říct?

01:00:58-To nic. -Aha, vy jste za tím inženýrem nebyl. To nevadí.

01:01:07Já vás chápu. My dva si rozumíme, na vaši paní se nezlobím.

01:01:13Máte moc práce, jste unavený, nervózní, plný starostí.

01:01:27O klíč jsem si neřekl.

01:01:29Takže si sem dál bude chodit jako domů.

01:01:34Ty se jí bojíš?

01:01:37Asi se bojím, že také jednou budu starý.

01:01:45Také nebudu chtít zůstat sám.

01:01:56-Co mi to neseš?
-Tu tvou vázu. -Jakou?

01:01:59-Tu s draky, co jsi dostala.
-Jak to?

01:02:03-K narozeninám, jak jsi říkala.
-Říkala.

01:02:08-Tím jsem nemyslela, že byste mi ji měli opravdu dát. -Já ti ji dám.

01:02:15Já jsem to řekla jen proto, aby Petr věděl, že mě máte rádi.

01:02:20Aby si nemyslel, že nic nedostanu. Nevěděli jste, že mám narozeniny.

01:02:26-Odnes ji zpátky. -Dám ti ji opravdu, když k nám nebudeš chodit.

01:02:37-Proč si bereš noty?
-Máma mi koupí piáno. -Nelžeš?

01:02:42-Budu si ho přát. -Vymýšlíš si.
-Ty také! My jsme ti nic nedali.

01:02:47Kdybyste věděli že mám narozeniny, tak byste mi dali.

01:02:52Ale vy jste to nevěděli. Proč nechceš u mě hrát?

01:02:56-To je obtěžování.
-To říkala maminka?

01:03:00-Jsem tvá tetinka. Mám tě ráda.
-Proč jsi říkala, že jsme chudáci?

01:03:06-Je prima, že táta jezdí s bagrem.
-Tak to tě trápí! Ty má chudinko.

01:03:11-Nejsem chudinka!
-Jsi, miláčku.

01:03:14-Moc potřebuješ lásku. Aby tě měl někdo rád. -Copak nemají?

01:03:20-Oni ano. Ale ti dřív tě neměli rádi. -To není pravda!

01:03:28-Maminka a tatínek mě měli vždy rádi. -Oni ano. -Tak kdo?

01:03:32-Netrap se, já ti to vynahradím.
-Stejně nejsi tetinka. -Jak to?

01:03:38-Vy jste paní Nováková.
-Tvoje tetinka.

01:03:42-Ale ne opravdová! -To nevadí. Tvá maminka také není opravdová.

01:03:49-Jak to? -Je pro tebe cizí! Tak jako já. -To není pravda!

01:03:55-Já tě mám ráda ze všech nejvíc.
-Maminka mě má nejradši.

01:04:03Tvá opravdová maminka tě dala do sirotčince.

01:04:06Paní Máchová si tě vzala za vlastního, ale to nevadí.

01:04:11Ne, to není pravda!

01:04:13Míšo, prosím tě, kam běžíš, já tě mám ráda!

01:04:16Míšo, vrať se!

01:05:20-Co se stalo, kde je Míša?
-U mě není. -Doma také ne.

01:05:25Chtěla jsem, aby si vás vážil, aby vás měl rád.

01:05:29To je hezké, co děláte pro dítě, když není vaše.

01:05:33-Vy jste mu řekla, že...
-Co jste mu řekla?

01:06:11-Musíme něco udělat. Přece tu nebudu sedět. -Nikam nechoďte.

01:06:17-Půjdu na policii. -Tam už jsem volal, budou ho hledat.

01:06:22On ví, že ho mám ráda. Volala jsem na něj. Lásku dnes nikdo neocení.

01:06:31-Kdo vám co v životě udělal?
-Milý pane, já měla syna. -A co?

01:06:37Všechno jsem dělala pro něj. I na klavír jsem si vypůjčila.

01:06:42-Třeba nebyl takový talent.
-To máma pozná.

01:06:46Všechno jsem věděla předem. I to, že nás táta nechá. A nechal.

01:06:52Čekala jsem to.

01:06:55Čekala jste, až vám někdo ublíží. Abyste se mohla litovat.

01:07:00Najednou jste měla možnost litovat rodinu.

01:07:03Ale my nejsme k politování. Máme se rádi, byli jsme šťastní.

01:07:08Nebojte se, on se vrátí. Kam jinam by šel?

01:07:16Jednou vám stejně uteče. Já to vím. Jdu ven. Aby slyšel, že ho volám.

01:07:25Míšo! Míšo!

01:07:32Kdybych neměl tak ubohou povahu!

01:07:37-Kdybych alespoň dokázal zařvat.
-Na mě? -Na tu bábu.

01:07:42A už se mě nikdy neptej, jestli tě mám rád. Taková pitomost!

01:07:51-Neboj, vrátí se. Za hodinku bude zpátky. -Já vím.

01:08:03Ale jak se vrátí? Měl by přijít sám.

01:08:16Dvakrát jsme se stěhovali. Tuhle chvíli jsem prožila stokrát.

01:08:23Až mu nějaký dobrák řekne, že není náš.

01:08:31Určitě se vrátí. A sám.

01:08:38Poznáš, že ani jedno pohlazení nebylo zbytečné.

01:08:46Míšo, prosím tě, kde jsi?

01:08:52Míšo, ozvi se...

01:08:57Vy jste starostlivá, paní Nováková, vás by měli do zlata zasadit.

01:09:03Míšo, ozvi se...

01:09:55Čí jsi? Čí jsi pes? Budeš můj?

01:10:08Jsi hladový a já nic nemám.

01:10:33Jdi domů, jdi.

01:11:00Míšo, Míšenko...

01:11:08Míšo, ty jsi nám nadělal starosti. Ale já se na tebe nezlobím.

01:11:16-Jsem přece tvoje tetinka.
-Tak dobře.

01:11:21-Ale dejte mi čestné slovo, že to neřeknete mámě. -Co neřeknu?

01:11:27-Co jste mi povídala.
-Co jsem povídala? Já už nevím.

01:11:34-Že nejsem jejich.
-Proč jsem to neměla říct?

01:11:38Protože by byla smutná. Trápila by se.

01:11:55Mámo, on má hlad.

01:12:03Necháme ho tady? Dáme mu mléko?

01:12:10To víš, že ano. Uděláme mu tady pelíšek,

01:12:16aby se mu u nás líbilo. Aby od nás neutekl.

01:12:21Maminko, necháš si nás oba, prosím tě?

01:12:27Já tě nebudu nikdy zlobit.

01:12:39Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.