Dagmar Veškrnová v televizní komedii o tom, že zdání někdy klame (1982). Dále hrají: K. Slunéčková, I. Prachař, J. Langmiler, J. Krampol, L. Pešek, L. Šafářová, R. Kuba, Č. Řanda, H. Hynková, A. Molčík, J. Teplý a další. Scénář P. Hanuš. Kamera E. Landisch. Režie E. Sokolovský
00:00:54Lituji. Máme všechno obsazeno.
00:00:57Dnes bude maškarní merenda. Pokuste se v Heřmanicích.
00:00:59Tam je zájezdní hosti... Sprosťák.
00:01:06-Dvě kafe!
-Jo.
00:01:09-A markujte si pět piv, paní šéfová.
00:01:11-Vrabci, pane Král!
-Nejsou!
00:01:14-A co je?
-Už nic!
00:01:15-Taky dobrý, ten zas bude kušnit.
00:01:18-Tak řekni, že dnes zavíráme mimořádně ve dvě
00:01:21kvůli merendě, jo? Za pět minut jdu kasírovat.
00:01:24-Tak co, Ludvíčku?
-Jo, paní šéfová.
00:01:28Tak já jsem tam byl, za paní Beránkovou.
00:01:31Říkala, že vám to přes neděli udělá přesně, jak jste si přála.
00:01:34Prej to bude strašně hezký. Tady mi dala potvrzení.
00:01:39Prachy jsem jí samozřejmě dal.
-Aha.
00:01:43Já se s váma srovnám, Ludvíčku.
-Jistě.
00:01:46-Za ten tip dostanete provizi.
-Děkuju uctivě.
00:01:50-Vy víte, že u mě o nic nepřijdete.
00:01:53-To jsou mi zase kamaráčofty! Vedoucí by se divil.
00:01:58Lituji, máme všechno obsazeno. Na shledanou.
00:02:03To vy, dědo?
-Krásný, že jo?
00:02:07Kdo by to do Venouše řekl? Moc se v posledním čase změnil.
00:02:12Na mou duši moc! Nepije, s žádnou sukní se netahá.
00:02:16A na práci jak je šikovnej! A fešák je taky, Venouš.
00:02:22No ne?
00:02:23-Pane Tlamicha, já Venouše nesnáším.
00:02:25-Cože?! Co to proboha říkáte, Alenko?
00:02:29-To "Venouš" je mi hrozně protivný. Nemůžete panu Klikovi říkat jinak?
00:02:34-Jo tak! Inu, to je takový zvyk, víte?
00:02:37No, máte pravdu. Venouš, to je...
00:02:39No jo, Vašík, to je hezčí, co?
00:02:43A koneckonců na jméně nezáleží.
00:02:46On starej Klika se jmenoval Bartoloměj a taky se s tím oženil.
00:02:50A Venoušova... Ale pořád, no, vidíte!
00:02:54Vašíkova máma je tuze pořádná ženská.
00:02:57Tu byste musela znát! Čisťounká, tichounká.
00:03:02A baráček mají taky pěknej. Se zahrádkou.
00:03:05-Prosím. Pokoj se mi líbí.
-Děkuji.
00:03:09-Celý hotel se mi líbí. Zvláště... Oh, ty obrazy!
00:03:13Já jsem totiž milovník a znalec umění.
00:03:17Zítra si hodlám prohlédnout zámek.
00:03:20Kdybyste dovolila, nebudete mít náhodou zítra chvilku času?
00:03:24Byl bych šťastný, kdybyste mi mohla ukázat
00:03:27vaše krásné město, okolí a tak.
-Pane...
00:03:33-Promiňte, jsem doktor Mrabenec.
-Já vím!
00:03:37Narozen 10.3. 1922, ženatý, bytem Praha 5.
00:03:42-Poroučím se!
00:03:47To jsou ale móresy!
00:03:52-Co je?!
00:03:53-Ale nic. Tomu pánovi se tady moc líbí.
00:03:58Máš to dobrý, Venouši, když uviděla tu kytku, celá zčervenala.
00:04:02-Nejspíš zlostí.
00:04:04-Říkám ti, je šťastná, že se k ní chová někdo
00:04:07hezky jako k ženský!
00:04:10Užila si za ten půlrok dost, tady s tím.
00:04:12-Když si pomyslím, že sem lezlo půl města na ni čumět, tak bych!
00:04:15Proč to šéf nedal zamalovat, krucifix!
00:04:18-Ale když podnik dal do toho takový prachy.
00:04:20-Já jednou někomu rozbiju hubu, jestli...
00:04:22-Venoušku, Venoušku, ty jsi moc hr, víš!
00:04:26A na ni musíš taky tak polehoučku. Vánek, víš?
00:04:31Vánek!
00:04:32Ale buď klidnej, vzal jsem tvou věc do svých rukou.
00:04:35A tím pádem to máš u ní vyhraný!
00:04:37Víš, Venouši, já jsem diplomat. Ale nikomu..., víš?
00:04:43-Pane Tlamicha, nemontujete se mi, proboha, do ničeho!
00:04:47Vy jste diplomat jako já jsem papežova milenka!
00:04:52Ale vona, vona je takovej můj balónek.
00:04:59-Cože je?
-Jdu se mrknout na kotel.
00:05:06-Balónek? Balónek?!
00:05:11Dočista z toho zblbne. Papežova milenka? A já už taky.
00:05:32Jaroušku, prosím tě, nech toho. Nedělej.
00:05:36Tak buď hodnej.
-Vždyť jsem děsně hodnej.
00:05:38-Když řeknu ne, tak ne.
-Tak nezlob.
00:05:44-Hele, víš co? Jdi si na recepci.
00:05:47Tak je k mání vždycky.
00:05:49-To teda nepochybuj, že půjdu. Kdykoliv budu chtít.
00:05:52Tu mám náhodou jištěnou, víš? Alena je náhodou třída. -Jo?
00:05:55-Průsvitná košilka, růžový světlo, šampaňský...
00:06:00-Já nevím, jak si někdo nemůže pamatovat, aby chodil včas!
00:06:02A, pane šéf, já jsem to říkal všem!
00:06:04Kde se flákáš?!
-Snad si můžu odskočit, ne?
00:06:06-Tak dost zdržování. Nejvíc zdržujete mě, panstvo.
00:06:09To si laskavě račte uvědomit. Já se tu starám o všechno.
00:06:12O zásobování, o plnění a taky o vás!
00:06:14Ano, i o vás, panstvo. Až budou prémie, tak to poznáte.
00:06:18No a dnešní akce nám rozhoduje, jaký ty prémie budou!
00:06:22Jasný?!
-Pane šéf, mně je to jasný.
00:06:25-Vojto. Kolik vám přivezli tý vepřový kýty?
00:06:29-40 kilo.
-No prosím, kdybych se nepostaral,
00:06:31tak by se večer podávaly ohřívaný klobásy.
00:06:35Takže 400 řízků.
-Už je porcujeme.
00:06:36-Prosil bych, aby jich bylo opravdu 400.
00:06:39Já si je spočítám.
-No jistě.
00:06:41-Maruš, píšeš si to?
-Píšu, Pepíčku.
00:06:44-Bramborový salát!
00:06:46-Měli jsme málo cibule, tak jsem musela poslat holky.
00:06:49-Paní Zubatá, prosím vás, detaily mě nezajímají.
00:06:51Hlášení musí být stručný! Jako na vojně!
00:06:54Když řeknu bramborovej salát, tak vy řeknete tolik a tolik.
00:06:58Jasný?
-Ano, prosím, pane inženýre.
00:07:00-No, tak kolik, sakra?
-50 kilo, no.
00:07:05-Maruš, prosím tě, piš. 59 kg br. sal.
00:07:10Počet nářezů? -605.
-Já si je pak prohlídnu.
00:07:14Rudo, narazíš ty dva soudky prazdroje, co jsme si našetřili.
00:07:18A nezapomeň, že sklenice má míru půl litru.
00:07:22Piva a ne pěny.
-Dělám to třicet let!
00:07:25-No právě. SMÍCH
00:07:28Klid! Přijdou soudruzi z národního výboru,
00:07:30taky soudruh předseda, tak pivo ať má pěkně hladinku.
00:07:33-Tak mi to nesmí tahat z ruky rovnou od pípy.
00:07:35-Správně. Vydávat se bude přímo do rukou personálu.
00:07:39Paní Zubatá, nespěte mi tady, prosím vás.
00:07:42Vám vydám pět kilo kafe, osm litrů malinové šťávy
00:07:45na grenadiny! -Jasně.
00:07:47-Jardo, vyneseš víno ze sklepa. 400 láhví.
00:07:50Otevírat se budou výhradně u stolu.
00:07:53-To hrozně združuje.
-Nepojedeš s nima k ohni.
00:07:56Ludvo! -Ano?
-Ty rozdělíš rajony.
00:07:59Přijdou čtyři brigádníci, studenti. Postaral...
00:08:03Hergot! Žádné hyhňání a klábosení!
00:08:06Panstvo, na place se bude kmitat! Hergot, kmitat!
00:08:10Já budu všude a nic mi neujde! Ne, ne!
00:08:13A teď rozchod, v šest hodin nástup na place - pozor, prémie!
00:08:19-Tak, panstvo, jdeme na to.
00:08:21-Pane Tál?
-Prosím, milostivá?
00:08:24-Těch řízků udělejte 450.
-Jasný.
00:08:31-Jestlipak půjdete taky na tu merendu, Alenko?
00:08:34Když večer nesloužíte.
-Na tyhle zábavy se celá třesu.
00:08:39-No, to nemusí bejt špatný, že jo?
00:08:44Lidi bývají takový upřímnější, když si vezmou masky.
00:08:49A pak - vy přece nemůžete bej pořád sama doma!
00:08:55-Nebudu sama. Mám tam Hrabala, dědo.
00:08:59-Kterýho to?
-Bohumila.
00:09:04-Ale to snad... Vždyť přece...
00:09:11Ježíš, himl... A co je to zač?
00:09:14-Spisovatel.
-Ježíškovy brejle!
00:09:17Alenko, vzpamatujte se, dokud je čas!
00:09:19S takovejma s komediantama si slušná ženská nemá nic začínat!
00:09:24Nestačilo vám, co vám udělal ten zatracenej
00:09:27lump a mizera malířskej?!
00:09:31Nezlobte se na mě, Alenko, já jsem tak trošku ulítl,
00:09:36protože... Protože vás mám jako svou.
00:09:41A když už na to přišla řeč, Alenko, odpusťte,
00:09:46ale jedno nemůžu dodnes pochopit.
-Co?
00:09:51-Proč vám to udělal? Myslím ten malíř z Prahy.
00:09:55Přece, když jste spolu, jak se říká, a tak dále,
00:10:01tak žádnej mužskej přece nemůže potom udělat
00:10:05ženský takovou hanbu. Totiž, co to říkám?
00:10:11Vždyť ona to žádná nebyla!
-Ale byla, dědo, byla.
00:10:14-Nebyla, co by. Každej máme nějaký tělo, no ne?
00:10:18Kdybysme ho neměli, tak bysme nebyli vůbec na světě!
00:10:22Taky je pitomost dělat se sebe samýho něco neslušnýho, ne?
00:10:26To si myslím alespoň já. Alenko, co ženskejch
00:10:29už bylo namalovanejch jenom tak beze všeho!
00:10:32Nahoře nic, dole nic. A jakejch!
00:10:35Královny! A visí to v muzeu.
00:10:39A všichni obdivujeme, jaká je to kulturistika.
00:10:43-Jenomže já nejsem královna.
00:10:46Copak nevíte, že s tím malířem jsem chodila za peníze?
00:10:48Oškubala jsem ho o všechno, co si tady vydělal.
00:10:51Jo a jsem tak milenka předsedy MNV, ředitele spořitelny,
00:10:55jednoho závozníka z jatek, pana primáře,
00:10:58našeho pana vedoucího Josífka, šéfa autoservisu a Karla Gotta.
00:11:02Mám vilu v Karlových Varech
00:11:04a chryslera schovaného u tety v Hradci.
00:11:06-A tož to jsou všechno nesmysly a sprostý lži.
00:11:08Copak vás neznám už pět let?
00:11:10-Člověk není takový, jak vypadá, pane Tlamicha, pozor.
00:11:13Ale co se o něm ví a povídá.
00:11:15-Alenko, proč jste s tím vším tady nepraštila
00:11:18a neodjela někam jinam, kde byste měla pokoj od toho všeho?
00:11:21-Já nejsem zvyklá utíkat!
00:11:24Víte, jak tohle všechno ty morální občany příšerně štve?
00:11:29Počínajíc naší paní šéfovou.
00:11:31No, možná že teď už odtud opravdu odejdu, dědo.
00:11:36Tak dobrou.
00:11:43Je tu host, dědo!
-Dobrý den.
00:11:53-Jsme komplexně obsazený, vážený pane.
00:11:56-Já jsem Zmok.
-To se divím. Vždyť neprší.
00:12:01-Co si to...? To měl být vtip?!
00:12:03Takové drzosti si, prosím, vyprošuji!
00:12:05-Pardon. Nic podobnýho bych si nedovolil.
00:12:09Ale vy jste mi, jak se říká, nahrál na smeč.
00:12:11Tak nic ve zlým.
-Tak já si s nikým nehraju.
00:12:14Víte, kdo já jsem? Jsem Jaromír Zmok!
00:12:17-Aha! Ale pokoj stejně nemáme.
00:12:21-Kde je vedoucí?
-Já nevím.
00:12:24-Jak to, že to nevíte?
-On se mi nezmiňuje, kam chodí.
00:12:28-Tak ho zavolejte.
-Pane vedoucí!
00:12:37Jsem vám říkal. Tady není!
00:12:40-Vy si ze mě děláte blázny! A to vám přijde draho.
00:12:44Okamžitě zavolejte soudruha vedoucího telefonem do kanceláře!
00:12:49-Prosím, prosím. První číslo nahoře.
00:12:55-Teda! Vy máte oči jako ostříž!
00:13:00-To mám. Tím si buďte jist!
00:13:03Mám!
-Já to zkusím.
00:13:09Halo? Hovoříte francouzsky?
00:13:17Jo!
-Tam nikdo není.
00:13:22-Vždyť vám říkám. Pan vedoucí někde courá.
00:13:26-Tak courá! Pan vedoucí courá!
00:13:29Víte, kde jste? Toto zde je Zámecký hotel!
00:13:33Kategorie B! Podnik tady investoval přes půl milionu na adaptace
00:13:37a vy jste zatím hotel kategorie Pod širákem.
00:13:43Podívejte se na sebe! Jakou to máte kravatu?!
00:13:45Ty výrazy! Co to máte na hlavě?!
00:13:47-Čepici.
-Čepici?! Spíš tlustý od šunky!
00:13:51Od zamřelý šunky! Být okresním hygienikem,
00:13:54tak to tady okamžitě uzavřu za účelem desinfekce!
00:13:57-Tak abyste věděl, i když vám je po tom putna,
00:14:00tohle je vzácná a proslulá čepice, vy hygieniku!
00:14:05S tou a s cirkusem Humberto můj strejda Anton
00:14:08projel celou Evropou! A Tureckem navíc!
00:14:12-Copak se tady děje? Čím mohu posloužit, pro...
00:14:16Ne, pěkně vítám, soudruhu inspektore.
00:14:22-Buďte zdráv.
-To je let, co jste u nás nebyl.
00:14:26Skoro čtyři.
-Dva a čtyři měsíce.
00:14:31-Snad jste se nepřijel podívat na naši proslavenou
00:14:33zámeckou merendu, soudruhu inspektore?
00:14:35To by nás nesmírně těšilo.
-No ovšem.
00:14:39Vy dneska pořádáte svou proslulou zámeckou merendu.
00:14:42Šikovná akce, není-liž pravda. Může postavit na nohy tržbu.
00:14:47-Snažíme se. Zvedli nám plán, ale my se nedáme!
00:14:51Náš kolektiv se chystá ke vstupu do podnikového soutěžení.
00:14:55-Výborně, to vám schvaluju. A hned vám poradím, jak začít.
00:14:58Především musíte propustit tohoto...
00:15:01Toho nemožnýho chlapa, který tu dělá ostudu vašemu závodu.
00:15:05Celému podniku!
00:15:07Celému socialistickému pohostinství!
00:15:09-Myslíte soudruha Tlamichu. On u nás přesluhuje jako důchodce.
00:15:13Dělá nočního vrátnýho.
00:15:15Někdy taky obětavě zaskakuje v recepci.
00:15:18-Je to skandální zjev!
00:15:19-Nejsou lidi, soudruhu inspektore.
00:15:22-Přece mi nechcete namluvit, že bez tohoto individua
00:15:24by se vám tady zastavil provoz?!
-To ne.
00:15:26To jistě ne. Já čistě všeobecně.
00:15:29A potom - soudruh Tlamicha byl loni vyznamenán.
00:15:33-Pf! Za co?!
-Dostal medaili od ministra.
00:15:38Za války pomáhal partyzánům.
00:15:41Má syna, takovýho fešáka, generála.
00:15:46-Počasí dnes skutečně není právě nejpřívětivější.
00:15:52Měly by už uhodit mrazy. Ovšem ne zase holomrazy.
00:15:57Můžete mě ubytovat?
-Jistě.
00:15:59Když dovolíte, sám vás doprovodím na trojku.
00:16:03-Cože? Casanova?!
-Jo!
00:16:06Sám podnikový inspektor soudruh Zmok.
00:16:08-Ale třeba přijel jen tak. Za nějakou kočkou, znáš ho.
00:16:11-No právě. On je taková bestie,
00:16:13že si mohl tu kontrolu naplánovat zrovna na dnešek,
00:16:16když máme tu akci. To by mu tak bylo podobný.
00:16:18Děsně rád by mě jednou skřípnul.
00:16:20-Prosím tě, proč tak najednou. Ledaže...
00:16:22Ledaže by na tebe přišlo udání, Pepo.
00:16:24-Ty myslíš někdo z personálu? Ale vyloučeno.
00:16:27Že by Ludva Moulis? Ale co si s ním dělám hlavu?
00:16:31Já se nemusím ničeho bát! Já mám všechno v pořádku,
00:16:33všechno si hlídám, u mě se nekrade...
00:16:36Hergot, člověk zpitomí sotva ho uvidí!
00:16:38-Aby ne, prosím tě. Kudláček z Grandu
00:16:40při jeho poslední revizi dostal nervový záchvat,
00:16:43Šindler a Homole letěli na hodinu a Tomšovský platil pět tisíc!
00:16:46Jenom kde je šikovná soudružka vedoucí, tam Casanova
00:16:49žádný závady nenajde. Tam ne!
00:16:51-Maruš, takhle nemluv.
-Co bych takhle nemluvila?!
00:16:53To je všeobecně známý, že inspektor Zmok
00:16:55je největší korouhevník pod sluncem.
00:16:58-Maruš, to se nás netýká.
00:16:59Celý život se držím zásady: S poctivostí nejdál dojdeš.
00:17:02Proto si říkám... ZAKLEPÁNÍ
00:17:04-Mohu?
-Zajisté, soudruhu inspektore.
00:17:06S mojí ženou se jistě znáte.
-To je překvapení.
00:17:09Dobrý den, pane Zmok. Už jste u nás dlouho nebyl.
00:17:12Doufám, že jste na nás nezanevřel.
00:17:14-Jsem nesmírně potěšen, paní Josífková.
00:17:18Dovolte, abych vám řekl, pan manžel se jistě nepohorší,
00:17:21jste stále nádherná. Promiňte, špatně jsem se vyjádřil.
00:17:25Stále nádhernější.
-Jé, děkuju, ale nepřehánějte,
00:17:29pane inspektore.
-Ne, ne, ne, to není mým zvykem.
00:17:32Máte okouzlující parfém. Hm!
00:17:37To je šeřík, ano! To je vůně!
00:17:41Jako by jaro už už klepalo na dveře.
00:17:43A přitom je pořád ještě tak daleko!
00:17:46A než přijde, musíme se zabývat
00:17:48kontrolou podnikového hospodaření. Není-liž pravda, soudruhu vedoucí?
00:17:52Tady je ředitelský příkaz.
-Jistě, jistě.
00:17:55Máme sice dnes tu akci až do rána, ale co se dá dělat?
00:17:58Halt se nevyspím.
-Já se také nevyspím.
00:18:01Není mým zvykem odpočívat, když ostatní pracují.
00:18:04V noci si zkontroluju objednávky,
00:18:08dodací listy, účty a hotovost.
00:18:11Hm? Ráno spolu zahájíme inventuru.
00:18:19No Dito?!
-Ano?
00:18:22-Ten ubrus má díru! Vždyť to vidím odsud!
00:18:26A co se v takovém případě dělá? Co vás učili ve škole?
00:18:29-Zašije se to.
-Tak to vás učí pěkný voloviny.
00:18:33Postaví se tam prostě váza! Takže kmitám do restaurace
00:18:37a přinesu jich několik. Ano? No.
00:18:42Jé, paní šéfová.
00:18:44Tak já to mám všechno naprosto perfektně spočítaný.
00:18:48Podívejte, nářez budeme účtovat malinko vejš,
00:18:51kafíčko bude výborný, ovšem 5gramový.
00:18:53Já jsem přinesl 20 lahví vodky, 15 lahví sektu.
00:18:57Jen co to Jarda přinese do přípravny,
00:18:59tak hned na tom napracuju.
00:19:01S těma limonádama a řízkama navíc to udělá tak 10 papírů.
00:19:03To, myslím, že je velice slušný. Prosím vás, ale hlavně držte
00:19:07pana šéfa stranou, ať se nám do toho nemotá.
00:19:09Ať je to hezká práce, paní šéfová.
00:19:11-Všecko špatně, Ludvíčku. Dneska se nic podnikat nebude.
00:19:16Přiletěly sojky.
-To je pěkný nadělení.
00:19:20A myslíte, že by se nedalo nějakým způsobem...?
00:19:23-Sám Casanova.
-Doprčic!
00:19:27Z toho kouká pěknej průšvih, protože Zmok,
00:19:30ten něco najde, kdybysme se rozkrájeli.
00:19:34To víte, při takové akci se vždycky v něčem uletí.
00:19:37A kdepak jsou prémie?
00:19:40Paní šéfová, pojďte tu celou merendu odvolat.
00:19:43Zrušme to, dokud je čas. Dejte na mě, paní šéfová.
00:19:46-Prosím vás, teď?
-Tak, heleďte, co kdybysme
00:19:50nechali kuchaře odvézt do špitálu s podezřením na žloutenku?
00:19:54Stačí, aby snědl kelímek hořčice a je to!
00:19:56-Ale prosím vás.
00:19:58-Tál je za pět stovek schopnej všeho.
00:19:59-Nešilte, Ludvíčku. Mně by stejně nic takovýho nepomohlo.
00:20:04Víte co? Všeho nechte a běžte za paní Beránkovou,
00:20:07ať mi hned pošle těch 12 tisíc, co jste jí ráno dal.
00:20:09A řekněte jí, že je dostane v pondělí.
00:20:11-To nejde.
-Jak to?
00:20:12-Paní šéfová, paní Beránková odjela.
00:20:14-Ale přece slíbila, že mi přes neděli ten kožich předělá!
00:20:17-Je u sestry, víte? Ona si ten kožich vzala s sebou,
00:20:20protože pan Beránek, jako její manžel,
00:20:22nesmí vědět, že ten kožich prodala, chápete?
00:20:24-Máte 12 tisíc, Ludvíčku?
-Co?
00:20:28-No jistě, že mám.
-Tak buďte té lásky a pučte mi je.
00:20:33Do pondělka!
-Paní šéfová, samozřejmě.
00:20:36Pro vás všecko, jenže to nejde, protože já mám ty peníze na knížce.
00:20:42-No a?
-Spořitelna má zavřeno.
00:21:04Halo? Tady je Zámecký hotel. Dejte mi Křižany 3112.
00:21:09Bleskem! Ano, čekám.
00:21:11-Kdepak, to je nesmysl. Kopr do nakládaných okurek,
00:21:16to jistě, to samozřejmě, ale nikdy ne do okurkového salátu!
00:21:20Potluče všechny chutě i podchutě a zničí každý jemný odér.
00:21:24-Musí se ho dát akorát.
-Pchá! Neexistuje žádné akorát.
00:21:29My musíme vychovávat naše strávnictvo ke kulinářské osvětě.
00:21:34Ovšem samozřejmě v rámci předepsaných receptur a norem!
00:21:39Vezměte si například takovou úpravu skopového.
00:21:47Tedy...skopového. U nás se připravuje
00:21:52odsouzeníhodným jednotvárným způsobem.
00:21:55A přitom...
00:22:01Přitom taková jehněčí kýta na sardeli.
00:22:06Znamenité!
00:22:12-Já bych to nejedl.
-Říkám vám - znamenité.
00:22:17Ty proporce, kompozice, má to plastičnost a takový prostor!
00:22:25Kdo to je?
-Prosím?
00:22:28Vy myslíte? To je nějaká ženská, já ji neznám.
00:22:33-Ne, já myslím autora.
-Ano, autor.
00:22:35Autor - takový vousatý mistr z Prahy.
00:22:38Dělal to tři měsíce. Při adaptaci.
00:22:42-Parádní kousek. Ženská jako broskvička, co?
00:22:45Ty boky...
00:22:48Ovšem, samozřejmě především jde o umělecké ztvárnění.
00:22:53Například ty kapradiny - to je Mucha!
00:22:58Sakra, mně je to nějaké povědomé. Kde já jsem to už viděl?
00:23:02-A což teprve až uvidíte naši renomovanou restauraci,
00:23:05soudruhu inspektore! Prosím - tudy.
00:23:08V Louvru! Ano! V Louvru visí něco podobného!
00:23:11Ta tvář... Ano, viděl jsem to v Paříži.
00:23:16Hm, Paříž, soudruhu Josífku. A Pařížanky!
00:23:22Nezapomenutelné ženy. Raději pojďme.
00:23:26-Restaurace je, prosím, tímhle směrem!
00:23:28-Restauraci si prohlédnu zítra za provozu. Teď do sklepa!
00:23:33ZVONÍ TELEFON
00:23:39Halo? Lído, to jsi ty?
00:23:43Cože? Promiňte. Tak to zrušte.
00:23:47Asi nejsou doma, odjeli. Děkuju!
00:23:53-Paní šéfová, tolik peněz pohromadě
00:23:56může mít akorát Alenka.
00:23:58Teda - myslím slečnu Smrčkovou.
00:24:01-Jenomže já k ní nemůžu. Co kdybyste to zkusil vy, Ludvíčku?
00:24:05-Ježiš, paní šéfová. Prosím vás, to ode mne nechtějte.
00:24:08To, kdyby se dozvěděla ta moje, to by byl malér.
00:24:14Vy vážně tak nutně potřebujete ty peníze?
00:24:19Vy jste je z kasy...
00:24:22A pan šéf o tom neví?
00:24:24-Ne, já jsem počítala, že je dneska vyrazím z tý merendy.
00:24:26V pondělí ráno bych je tam vrátila zpátky.
00:24:29-Tak to panu šéfovi řekněte!
00:24:31Chvilku bude křičet, ale až ten kožich uvidí.
00:24:33Vždyť je to krásný perzián za 12 papírů.
00:24:35Tak pět na tom vydělá.
-S Josífkem bych si to spravila,
00:24:38jenomže, krucifix, ten prevít zatracenej ulízanej
00:24:41bude dělat kasu ještě dneska v noci!
00:24:46-Ježišmaria. Vždyť to je 12 papírů maňas!
00:24:52Paní šéfová, to je prokurátor!
00:24:56Nezlobte se, ale v tom já nejedu.
-Ale jedete!
00:25:00Jedete, Ludvíčku. Ve všem jste se mnou
00:25:03jel na šavlovačku, tak mi teď nemávejte před nosem
00:25:04čistýma pracinkama.
00:25:06Jestli to rupne, já řeknu všechno! Mně už to pak bude fuk!
00:25:09-Vždyť já mám tři děti. To byste mi udělala?
00:25:11-Tak koukejt sehnat ty prachy!
00:25:14A nebo si něco vymyslete, sakra!
00:25:21-Já se na to vykašlu!
-Ty trdlo jedno! Čum taky!
00:25:25-Ta koza Janička mi vylila vázu špinavý vody za krk!
00:25:28Může bej někdo takový střevo?
-Všechny jste stejný.
00:25:31Plnou hlavu kluků, ale na práci...
00:25:33-Paní Zubatá, kde je Vlasta?
-Skládá ty nářezy.
00:25:44Pusť!
00:25:50Pusť mě už. Já už musím letět.
00:25:53-Prosím tě.
-Nech toho.
00:25:56Když jednou řeknu, tak...
00:25:59Tak ještě dáme kápii k tý okurčičce...
00:26:02-Co blbneš?
-Dobře, dobře, dobře.
00:26:05Já to povím paní šéfový.
-Ty jsi nějaká tohle, ne?
00:26:08-Ona tady zrovna je.
00:26:10Tak si to s ní vyřiďte sám, pane Tál.
00:26:13-Co je?
-Ale nic.
00:26:16Já jsem myslel, že... Mně se tam smaží řízky.
00:26:23-Já jsem...
00:26:26Co jsem vám to vlastně chtěla, Vlastičko.
00:26:29Jo, už vím. Poslechněte, nechtěla byste si trochu odpočinout
00:26:32od toho věčného lítání?
-Kdo by nechtěl, paní šéfová.
00:26:35-Tak vás dnes večer uvolním ze sálu.
00:26:37-Jo? A kam?
00:26:39-Přijela k nám návštěva z ředitelství.
00:26:42Pana Zmoka přece znáte, ne?
-Ne, neznám.
00:26:43-Je to moc inteligentní pán. A mně a panu šéfovi
00:26:47jde o to, aby se mu tu opravdu líbilo, víte?
00:26:50Tak byste mu mohla dělat takovou společnici, co říkáte?
00:26:53-Já?
-Kdo jinej, má zlatá?
00:26:57Vy jediná se přece dovedete společensky chovat.
00:26:59Tedy na úrovni, rozumíte?
00:27:02Povečeřela byste s ním, nějaký ten šampus, co?
00:27:08A dvojnásobný přesčasy!
00:27:13-Ale já na to nejsem oblečená.
00:27:15-Tak jděte domů, holčičko, a něco si oblečte.
00:27:17A nebo víte co?
00:27:19Já tu mám novou blůzičku z TUZEXU, taková šik.
00:27:22Já vám ji dám. Ta vám bude slušet, jo?
00:27:25-Jste moc hodná, paní šéfová.
00:27:28Jenomže večer tady bude taky můj muž.
00:27:31A ono by mu to mohlo být trochu divný.
00:27:34-No jo, no. A poslyšte, Vlastičko,
00:27:37co kdybychom mu šoupli někam do kouta flašku myslivce?
00:27:42Pan Mařan se přece rád napije, co?
00:27:45Možná, že by se zabavil a... Co říkáte?
00:27:48-Můj se rád napije, to je pravda, ale není to
00:27:51žádný ochlasta, paní šéfová. A já se s pánama bavit neumím.
00:27:56Já jsem vdaná žena a žiju jenom pro rodinu.
00:27:59A to každej ví!
00:28:06-Že vám to plzeňské zbylo? No to je ohromné.
00:28:09To rád slyším.
00:28:10Ihned zařídím, aby vám snížili dodávky.
00:28:12-Řekl jsem, že jsme si ho našetřili, soudruhu inspektore.
00:28:15-Podnik veřejného stravování není žádná spořitelna.
00:28:18Známe to, jak se šetří. Prostě se nečepuje.
00:28:21A hosté potom píší stížnosti na ředitelství, do novin...
00:28:25Zdůrazňuji - nepřípustné!
-Beru na vědomí!
00:28:29Příště budeme při zábavách podávat minerálku!
00:28:31Kdyby byla.
-Musíte si ji našetřit.
00:28:35Teď půjdeme nahoru. Okouzlující žena.
00:28:54-Pane Tlamicha?
-Co je?
00:28:57Jo, jo, dobrý jitro, paní šéfová. Já jsem se nějak zadumal.
00:29:03Mrcho zatracená.
-Prosím?
00:29:05-Už ji mám, mrchu zatracenou. Čím mohu posloužit, paní šéfová?
00:29:10-Musíte zajet do Malinovic ke svý dceři, pane Tlamicha.
00:29:14-Kdy?
-Teď hned.
00:29:16Potřebuju 30 vajíček pro toho inspektora, co přijel, víte?
00:29:19-To je nějakej důležitej fouňa!
-No, to je.
00:29:22Tím spíš mu musíme vyhovět. Znáte to.
00:29:25-Teď to krásně stihnu, ale nazpátek jede autobus
00:29:28až ráno v půl šestý a já mám noční recepci.
00:29:32-To už je zařízený. To nemějte starost.
00:29:35-Prosím, paní šéfová. Velte, já rád vyhovím.
00:29:39Stejně jsem chtěl za dětma jet. Tak třicet, říkáte?
00:29:45-Cože mu je?
-Má horečku.
00:29:48Poslala jsem ho domů.
-Mělas mu dát grog a bylo to.
00:29:51Je to dědek železnej a něco vydrží.
00:29:54-Že bys měl to svědomí zahrávat si se zdravím starého člověka.
00:29:56-Prosím tě! A kdo bude v recepci?! To si tam mám, sakra, sednout já?!
00:29:59-Kdo by tam byl? Smrčková, ne?
00:30:01-Smrčková má volno! Sloužila šestnáctku.
00:30:03-To je najednou ohledů! My všichni tu lítáme
00:30:06jako šusparádníci s jazykem na vestě,
00:30:08ale slečna Alenka se musí vyhajat ve svý postýlce!
00:30:11Aby náhodou nepřišla o kunšofta, že jo?
00:30:13-Maruško, takhle nemluv. Sakra, tyhle drby mě nezajímají.
00:30:16-Prosím tě, ty se nedělej! Já už toho slyšela dost.
00:30:18-To jsou hanebný pomluvy.
00:30:20-Tak mně nemusí nikdo nic povídat. Já vím svoje!
00:30:22-Pracuje svědomitě.
-Ano. A pilně.
00:30:24Dokonce ve dne v noci. Však taky tady má ohromnou reklamu!
00:30:28Dokonce barevnou!
-Maruško, já...
00:30:30-Podívej se. Ty máš strach dát jí mimořádnou směnu,
00:30:32když my všichni tu pracujeme jako soumaři!
00:30:34-Podívej, podle zákoníku práce...
-Nedělej ze sebe kašpara!
00:30:38A pamatuj si, když může ona, tak můžu nejspíš já!
00:30:41A máš mě tu v noci vidět, jestli...
00:30:44-Neruším?
-Nerušíte, soudruhu inspektore.
00:30:47Račte dál. Právě tu řešíme takovou provozní záležitost.
00:30:50Kde jsme to zůstali, Maruš?
-Říkala jsem: Máš mě tu v noci...
00:30:54-Ano, ano, já vím. Pošli k ní Ditu, že prosím,
00:30:59že žádám, tedy naléhavě, aby nastoupila v recepci. Okamžitě!
00:31:05-Jak si přeješ, Pepíčku. Promiňte.
00:31:15-Temperamentní žena. To je žena s velkým Ž!
00:31:24No!
00:31:53Tak! A do díla.
00:32:02Nenechte se zdržovat, soudruhu Josífku.
00:32:06Za chvíli vám to vypukne.
00:32:10Masky, masky, masky prodávané z lásky.
00:32:13Kdo je koupí, neprohloupí. Račte, milostivá paní.
00:32:28Probuď se, Láďo. Budeš spát, až to tady skončí!
00:32:31Šéfová nás pozvala všechny na mejdan.
00:32:33-To je od ní fajnový! Kdo by to do ní řekl?
00:32:35Hele, Vlasti, tohle si vem zpátky
00:32:37a dones nám sem myslivce.
-Láďo, nedělej ostudu.
00:32:41Vy tady taky zůstanete, paní Moulisová?
00:32:43-Já musím, dokud ten můj nepůjde domů.
00:32:45-Tak že bysme si taky skákli, paní Moulisová?
00:32:59-Dvakrát káva!
-Ano.
00:33:08-Paní šéfová, byl jsem u bráchy. Ten má doma akorát 15 stovek.
00:33:13Víc neseženu, kdybych se rozkrájel. Já nevím, co mám dělat.
00:33:16A vy byste nemohla říct panu šéfovi,
00:33:18ať ty prachy někde obstará, sakra?!
00:33:20-Prosím vás, ten by si obstaral leda tak infarkt.
00:33:23-Pět lahví na sedmičku. Kde je ten Jarda, zatraceně?
00:33:26Maruš, prosím tě...
-Přišla?
00:33:28-Kdo? -Ona.
-Přišla.
00:33:30Prosím tě, pošli mu něco do kanceláře,
00:33:32ale žádný pití, on by řval. Stačí čaj s mlíkem.
00:33:35-Paní Zubatá, čaj s mlíkem!
-A ničeho se neboj,
00:33:37my máme všechno v pořádku. Tak kde je ten Jarda?!
00:33:41-Ludvíku. Vemte to na chvíli za mě. Honem!
00:34:10-Au, jau!
-Stalo se vám něco?
00:34:14-Strašně to bolí. Au, au.
00:34:19Alenko! Ale to je bolest!
00:34:22-Prosím.
-Děkuju vám.
00:34:24-Mám někoho zavolat? Pana šéfa?
-Ne, ne. Oni jsou v jednom kalupu.
00:34:27Já si to trochu promasíruju a ono to přejde.
00:34:29Alenko, prosím vás, byla byste tak hodná
00:34:31a odnesla ten tác do kanceláře?
00:34:34Máme tam návštěvu z ředitelství. Pana inspektora pana Zmoka.
00:34:36Znáte ho?
-Ne, osobně ne.
00:34:38-To je báječný člověk.
00:34:40Buďte tak hodná, jo?
-Prosím.
00:34:51-Občerstvení, prosím.
-Ano, děkuju. Dejte to tady někde.
00:34:58Nemůžete dávat pozor?!
-Promiňte.
00:35:03-Vy prosím promiňte, já jsem nevěděl.
00:35:07Kdybych byl to, tak bych byl sám, prosím...
00:35:11Promiňte, my už jsme se dneska někde viděli, že?
00:35:16-Ano, myslím, že ano. Dole v recepci.
00:35:18-Dovolte, abych se představil.
00:35:20Zmok. Jaromír.
-Já vím. Smrčková Alena, těší mě.
00:35:24-Já si teď připadám jako ti na poušti,
00:35:28jak jim padala z nebe mana, ta božská potrava.
00:35:32-Tohle to je pařížský salám z kuchyně.
00:35:34Po půlnoci nepříliš zdravé.
00:35:36-To už máme půlnoc? No, vida!
00:35:39A jakpak se rozbíhá zábava? Doufám, že zdárně.
00:35:42-Ano, je to k popukání.
00:35:44-Také tančíte, paní? Nebo snad slečno Smrčková?
00:35:50-Netančím. To druhé - dobrou chuť.
00:37:08"Očarována bloudím hvězdnou nocí,
00:37:12chvěji se jako opuštěný pták.
00:37:16Mé srdce zajal, má je ve své moci,
00:37:22zřím v luně jeho uhrančivý zrak.
00:37:28J.Z, A.S."
00:37:33-Neruším? My budeme pomalu končit.
00:37:40-Uhrančivý zrak!
-Co prosím?
00:37:47-Co prosím?
-Já jenom - jak to jde?
00:37:53Výborně. Víte, někdy stačí se jenom podívat.
00:38:00Ovšem hluboce, uhrančivě.
00:38:05-Ovšem, při vašich zkušenostech, soudruhu inspektore.
00:38:08-Ano, ano. Zkušenosti mám.
00:38:10Nechci se vychloubat, ale v těchto záležitostech
00:38:13mám zkušeností nepřeberně.
00:38:17-Našel jste něco?
-Našel.
00:38:25PROZPĚVUJE SI
00:38:27Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka...
00:38:34Nedejte se zdržovat, soudruhu vedoucí.
00:38:37Já si vás později zavolám. Asi tak kolem třetí.
00:38:45-Já nechápu, co mohl vyšťourat.
-Třeba tě jen tak straší.
00:38:51-Jo, straší. To bys ho musela vidět.
00:38:53Byl jak na koni. A jak se vychloubal!
00:38:55Jenom prý se stačí podívat! Že by mně něco uteklo, Maruš?
00:38:59Ale co?
-V kolik budete dělat hotovost?
00:39:03-Říkal tak kolem třetí. Ale tam je všechno v pořádku.
00:39:06V pokladně mám 23 tisíc 517 korun.
00:39:10Ale než udělám dnešní tržbu, tak...
00:39:12-Pane šéf. Ty zatracení chlapi ze stavby
00:39:15jsou tu poslední a nechtějí se vůbec hnout.
00:39:17-Já s nima vyběhnu. To by nám tak ještě scházelo.
00:39:21Tak, pánové, pánové.
00:39:23-Tak jak to...
-Běžte dávat pozor. Honem!
00:39:34Halo? Ano, prosím. Uhodl jste, to jsem já.
00:39:39Prosím vás, já bych s vámi potřebovala nutně mluvit.
00:39:44Ano, teď hned. Ano.
00:39:46Ne, ne, v kanceláři ne. Ano, přijdu.
00:39:53Přijdu.
00:39:58-Recepce!
-To je slečna Smrčková?
00:40:04Tady je Zmok. Mohl bych s vámi mluvit?
00:40:07Jedná se o velice důležitou věc.
-Prosím?!
00:40:11-Mohla byste ke mně na chvilku přijít?
00:40:14Mám pokoj číslo tři!
-Teď?
00:40:16-Později nebudu mít čas.
00:40:19Začínám s panem vedoucím dělat inventuru.
00:40:21-Ale...totiž... jedná se snad o tu mou žádost?
00:40:27-Ano, ovšem, zajisté.
-Dobře, přijdu za okamžik.
00:40:35-A o jakou se jedná žádost?
-To je fuk!
00:40:37Ludvíčku, seberte personál a jedem!
00:41:11Já chápu, že se vám takhle těžko hovoří tady,
00:41:17ale co se týče toho vašeho dopisu,
00:41:21mohu-li to tak nazvat, porozuměl jsem mu správně?
00:41:25Platí pořád, abych tak řekl, jeho obsah? -Ano.
00:41:30-Slečno - Alena, že?
-Ano.
00:41:34-Dovolíte, abych vám tak říkal.
00:41:36Slečno Aleno, já vám musím říci,
00:41:38že to ve mně zanechalo hluboký dojem.
00:41:40Já obdivuju tu otevřenost, s jakou jste učinila
00:41:44tak přímočarý krok!
-Proč?
00:41:47když člověk něco chce, tak to přece musí dát nějak najevo.
00:41:50-Vy jste obdivuhodná žena.
00:41:54A směl bych se zeptat, prosím, co bylo jaksi impulsem toho dopisu,
00:41:59že jste se rozhodla tak zčista jasna, tak náhle?
00:42:03-To nebylo nijak náhle. Já jsem o tom uvažovala už dlouho.
00:42:06-Ale... A vy mě znáte už déle?
00:42:10-Vás? Ano.
-A já o tom nevím!
00:42:14-Slyšela jsem o vás. Dokonce hodně.
00:42:18Pak jsem vás jednou viděla na ředitelství při školení.
00:42:21-Ano. Na podzim, když jsem přednášel
00:42:23o metodách vnitropodnikové kontroly
00:42:25s aplikací na specifičnost podmínek v pohostinství.
00:42:28-Ano, myslím, že ano.
00:42:29Paní šéfová tenkrát nemohla, tak poslala mě.
00:42:32-Jak nevyzpytatelné jsou cesty osudu!
00:42:37A já si vás tam tenkrát vůbec nevšiml!
00:42:40Je to možné?
-No, bylo nás tam moc.
00:42:44-Ale vy jediná. Jak je to v těch verších.
00:42:50Chvějete se jak opuštěný pták.
-Je mi zima.
00:42:54V recepci děsně táhne na nohy.
-Tak to musí skončit.
00:42:58Už nebudete trpět na onom nehostinném místě.
00:43:00O to se postarám!
00:43:01-Mám tedy nějakou naději?
-Naději?!
00:43:04Jak jste skromná, Alenko. V můžete mít jistotu.
00:43:09Všechno, co máte na srdci vy, mám i já.
00:43:13-To je skutečně víc než jsem doufala.
00:43:17-Říkám to naprosto upřímně. Víte, já když jsem vás
00:43:21poprvé uviděl, tak jste mě nesmírně zaujala.
00:43:25Ovšem, to jsem ještě netušil, že to...
00:43:30Že to... To musíme zapít!
00:43:45-Tak prosím.
-Já mám službu.
00:43:49-Vím, vím, já mám dole také práci.
00:43:52Povinnost především, to samozřejmě, ale jenom přípitek, Alenko.
00:43:59Tak...
00:44:10Tak to je skandál, že?
00:44:13Taková láhev vůbec nepatří do prodeje!
00:44:16Vadná zátka! Chybná operace při špuntování.
00:44:20Špatné uložení. A to jsem ji ráno koupil u servírky.
00:44:24-Já řeknu, aby vám ji vyměnili.
-Ne, ne, ne, ne.
00:44:28To si, prosím, zařídím já sám!
00:44:31Slečno Aleno, vzhledem jaksi k okolnostem,
00:44:36musíme se v tomto okamžiku obejít
00:44:40bez přípitku i bez květin, má drahá.
00:44:45Zítra večer si pro tebe přijdu.
-Ano, na shledanou.
00:44:55Počkejte, pusťte mě. S dovolením!!!
00:45:05-Klíče.
-Na, tu máš!
00:45:10-Co to je?! Otevřete! Víte, kdo já jsem?!
00:45:13-Co to má znamenat?
00:45:15-Nehrajte to na mě, prosím vás!
00:45:17-Jaképak divadélko, prosím vás?
-Slyšela jsem toho o vás dost,
00:45:20ale že jste schopen takových fíglů, to jsem netušila!
00:45:22-Fíglů?! Co to říkáte, Alenko?
00:45:25-Neříkejte mi Alenko!
-No prosím, budiž!
00:45:27Ale vy jste očarována nocí, máte mě ve své moci, já...
00:45:29-Co to blábolíte? Dejte si na hlavu studenej obklad!
00:45:32-Tak dost! Žádám okamžité vysvětlení vašeho jednání!
00:45:35-Já žádám vysvětlení! Vlákal jste mě sem a teď...
00:45:37-Já vás nikam nelákal.
-Volal jste mi, abych přišla!
00:45:39-Ne, ne, ne. Vy jste volala, že sem přijdete!
00:45:41-To je nesmysl!
-Vy sama!
00:45:43-Tak? A co je tohle?
00:45:49ZAKLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:46:16No, prosím, tady to stojí jasně. J.Z., to jsem já.
00:46:19A.S., Alena Smrčková, to jste vy.
00:46:22A přinesla jste mi to vy sama s pařížským salámem!
00:46:26-Nemám o ničem ani zdání.
-No, potom musí být
00:46:30původcem tohoto listu osoba X, která měla onen inkriminovaný tác
00:46:35v ruce před vámi.
-Ano, osoba X.
00:46:39-V tom případě jde o nemístný žert
00:46:42a to přijde někomu sakramentsky draho!
00:46:44BOUCHÁNÍ NA DVEŘE Otevřete!
00:46:46Ve jménu soudruha ředitele, otevřete!
00:46:50Tak zavolám na VB! To je omezování osobní svobody!
00:46:58To je hluchý! To je kategorie B?!
00:47:00-Vypnuli vám linku.
-Tak bud volat na ulici.
00:47:03-Chcete, aby z toho byla ostuda na celý město?
00:47:06Stejně nikdo neuvěří, že jste mě sem nezatáhl, při vaší pověsti.
00:47:10-Jak, prosím? Při jaké mé pověsti?
00:47:13-Slyšela jsem toho o vás na memoáry.
00:47:15A to ani moc neposlouchám.
-Slyšela jste...
00:47:19No, ano, pravda je, že mě ženy občas pronásledují.
00:47:26Někdy děsně. A co můžu dělat?
00:47:28Za to člověk nemůže. To je mu dáno, že ano?
00:47:31-No, vidíte. Při mý pověsti zas bude každému jasné,
00:47:34že od vás chci protekci, abych mohla do Hradce.
00:47:37Nemáme šanci.
-Takže jaksi za jiných okolností
00:47:42bych jaksi...
00:47:45Pardon. Co ráčíte mínit "svou pověstí"?
00:47:49-Vy nic nevíte? Jsem přece hanbou tohoto města.
00:47:54Kdyby byl středověk, uvázali by mě na pranýř.
00:47:57Vypálili by mi na čelo cejch.
-Ne. Ne, to ne.
00:48:04ZA DVEŘMI SMÍCH MASEK
00:48:07A nebo vy jste s nimi... Ale.
00:48:14No, jen se mi tady, prosím vás, nerozbrečte.
00:48:20RÁNA No, prosím!
00:48:35-Proč bych plakala? Já jsem holka veselá!
00:48:45Světový pérování kategorie B!
00:48:49Tak, pojďte všichni dovnitř, pojďte, přátelé!
00:48:52Uvidíte, co jen si budete přát! Spokojenost na všech stranách!
00:48:56Tak co, Casanovo, na co čekáš? No!
00:49:01Svůj k svému. Pojď! Uvidíš, co jen si budeš přát!
00:49:12-Momentíček, prosím.
00:49:30Hudba.
00:49:43(z rádia - slovensky) Nejen v budoucnu,
00:49:46ale i v ostatních letech sedmé pětiletky...
00:49:54Vysílají Zprávy.
-Jo?
00:49:59Tak počkejte! Zazpíváme jim sami.
00:50:05(zpívá)
00:50:07Vylez ke mně, můj Pepíčku, do komůrky po žebříčku.
00:50:12Já ti dám, já ti dám vypečenej dalamán.
00:50:18Já ti dám, já ti dám vypečenej dalamán.
00:50:24Kde jste? Já vás hledám všude! Co tady děláte?
00:50:28-Zamkli Zmoka.
-Dobrý, souhlas.
00:50:32Měli jste ho zavřít ke mně do kotelny,
00:50:34papaláše vymydlenýho, ať si fouká do mouru!
00:50:40-V pokladně chybí 12 tisíc. Jak se to mohlo stát?
00:50:43Co budu dělat?
-Rychle je tam dej!
00:50:45-Blázníš? Teď v noci?! Maruš, snad jsi ty peníze...
00:50:52Jak ses mohla něčeho takového opovážit?!
00:50:55Kams je dala? Co jsi s něma udělala?!
00:50:57-Taková blbost. Co si pomyslej lidi?
00:50:59-Kašlu na ně! Kams je dala?
00:51:00-Koupila jsem si perziánový kožich! Za tu cenu je zadarmo.
00:51:04Musela jsem ty prachy dát hned, jinak by ho prodala jinýmu.
00:51:07-Proč jsi mi o tom neřekla?!
00:51:09-Protože bys vyváděl, že žádný kožich nepotřebuju.
00:51:11-Samozřejmě, že nepotřebuješ!
-Potřebuju!
00:51:13Od tebe nic nechci.
00:51:15V pondělí bych tam ty peníze vrátila.
00:51:17-Kde bys je v pondělá vzala, prosím tě?
00:51:19-Na akci jakou jsme měli dneska nevydělá na pitomej kožich
00:51:21akorát takovej chudák, jako jsi ty, prosím tě!
00:51:24-Cos mi to udělala? Já jsem vyřízenej člověk!
00:51:27-Ty jsi vyřízenej už dávno. Za dvacet let na tomhle fleku
00:51:30ses nezmohl ani na pitomou koloběžku!
00:51:32-Zato ty se zmůžeš na palác s mřížema!
00:51:35Až Zmok otevře pokladnu, tak...! Ha ha!
00:51:38-Jen se neboj! Toho jsem zpacifikovala.
00:51:47-Před deseti lety mi utekla žena. Martička.
00:51:54No jo, Martička. Utekla s jedním... To je jedno.
00:52:02Jednoho dne jsem se vrátil ze služební cesty a byla pryč.
00:52:05A pak už jsem ji nikdy neviděl. Ani u rozvodu.
00:52:09-Měl jste ji rád?
-Nemohl jsem na ni zapomenout,
00:52:15to je ta věc. Nemohl a nemohl.
00:52:19To je jako když vám useknou ruku. Taky na to nemůžete zapomenout.
00:52:26-A co ten Casanova?
00:52:30-To si na mě vymyslel jeden kolega z hecu.
00:52:33Pořád o mně vyprávěl různý historky, rozumíte.
00:52:38Až tomu začali všichni věřit. Udělal si z toho sport.
00:52:43Posílal mi různý psaníčka, když byl někde na kontrole.
00:52:47A když jsem byl na služební cestě já,
00:52:49tak uplácel všelijaký slečny, aby mě sháněly po podniku.
00:52:53Jedna tam vyhrožovala, že kvůli mně skočí z okna kanceláře.
00:52:57A jedna tam dokonce přišla i s nemluvnětem.
00:53:01-Důkladný pán, co vy?
-A já, čím víc jsem se rozčiloval,
00:53:08že to jsou všechno vymyšlenosti, tím víc na mě všichni pomrkávali.
00:53:13I soudruh ředitel, prosím vás. Prej:
00:53:17"My víme, my to dobře víme, ty kujóne." Já a kujón.
00:53:25Tak jsem s tím rozčilováním přestal,
00:53:29začal jsem se při všech těch řečech jenom usmívat, tím hůř.
00:53:37A nejhorší je, že mně se to začalo časem nějak líbit.
00:53:43Začalo mi to dělat dobře.
00:53:46Tak jsem sám začal něco roztrušovat.
00:53:49Tu a tam jsem něco naznačil. Chlapi žárlili jako vzteklí.
00:53:54A nevěřila byste.
00:53:56Od té doby se skutečně kolem mě ženský začaly točit.
00:54:00Tedy některý.
-Ale věřila.
00:54:06-Slečno, ale já jsem se najednou přistihl,
00:54:11že se chovám k ženám úplně jinak! Jako bych byl opravdu takový!
00:54:15Rozumíte té hrůze? Já nestvořil svou pověst.
00:54:18Má pověst stvořila mě! Já jsem produktem chiméry!
00:54:24A přitom...
-Já vím.
00:54:27-A přitom já jsem vlastně děsně plachej člověk.
00:54:37Ale vy jste úplně jiná než ostatní.
00:54:39Já vím, já vím, to se vždycky říká.
00:54:42Jak byste tomu mohla věřit.
00:54:48Pravdou je, že já vlastně vždycky uteču.
00:54:53Právě ty postižené dámy pak o mně pak vypráví
00:54:59ty nejfantastičtější nemravnosti.
-To já znám. Máte reklamu.
00:55:05-Jen se mi smějte. Smějte se mi, vždyť já jsem šašek.
00:55:10Hůř! Já jsem zlej šašek. Ze vzteku honím lidi
00:55:13a dělá mi dobře, že se mě bojí a že je můžu zmáčknout a nachytat.
00:55:18-Já se nesměju vám. Já se směju sobě.
00:55:22-Vy nemáte důvod.
00:55:24-Vždyť jsme na tom stejně, Casanovo.
00:55:28Nežijeme svůj vlastní život, ale atrapu!
00:55:33Já jsem zase ukradla cizí tělo!
-Já vám nerozumím.
00:55:39-Ten malíř mě opravdu maloval. Portrét.
00:55:46No, pak chtěl odměnu. Promiňte.
00:55:53Já odměny nedávám. Odměny ne.
00:55:59No tak si k tomu portrétu přimaloval něčí vnady...
00:56:04-Takže tam nad recepcí, to nejste vy. -Ne.
00:56:12-Proč jste to lidem neřekla?
00:56:16-Věřili vám, když jste jim říkal pravdu?
00:56:21-Já ji řekl až teď vám.
00:56:26-Já jsem se ani nepokoušela. Čím víc se člověk brání,
00:56:36tím víc se v očích druhejch usvědčí.
00:56:46Vy mi teď asi stejně nevěříte.
00:57:35Ludvo, já jsem kamarád. V životě na tebe nenechám dopustit.
00:57:41V životě ne!
-Ale pořád...
00:57:44-Já jsem kamarád!
-Tady je zase paseka.
00:57:49Paní šéfová, tak jsem tady i s vejcema.
00:57:54-Nechte toho. On tam přijel v noci doktor,
00:57:58ke starýmu Marešovi skrz ledviny. A vzal mě s sebou zpátky.
00:58:01Takže jsem tu dřívěji.
-No, jste hodnej, pane Tlamicha.
00:58:04A běžte si lehnout. Dobrou noc. Děkuju vám.
00:58:06-Copak lehnout.
00:58:07Nic proti tomu, ale dole nikdo není.
00:58:09Kde je slečna Alenka?
-A co jí chcete, starej?
00:58:14Jděte do kanafasu.
00:58:16Na takový masíčko už vy nemáte zuby!
00:58:21-Povídám, paní šéfová. Říkala jste, že bude sloužit!
00:58:26-No. Buďte klidnej, my se střídáme, pane Tlamicha. Dobrou noc.
00:58:29-No, ale ona tady slouží! Chcete vidět večerníček?
00:58:35Tak se podívejte klíčovou dírkou do trojky!
00:58:38Tam dávají nový díl. Jak Alenka holí Rumcajse.
00:58:43-Co?! Tam je s ním ona?!
00:58:50Já ho zabiju!
00:58:52Vylez, vylez ven, ty hajzle sviňáckej!
00:58:55Já tě zabiju!
-Nech toho.
00:58:57-Já ho zabiju!
00:59:01-Ty budeš bít mýho kamaráda? Znáš mě?
00:59:07-Kde je ten klíč? Dejte mi ho!
00:59:15No tak!!!
00:59:18Mám vás jednoho po druhým prošacovat?!
00:59:22-Prosím.
00:59:35KLEPÁNÍ Alenko!
00:59:44Pojďte.
01:00:15-Co to píšeš?
-Výpověď. Pro nás pro oba.
01:00:20Já ti dám.
01:00:22Půjdeš dělat do kravína se svým persiánovým kožichem!
01:00:25-Pf! Chudinko!
01:00:28-Dobře, že jste tady, paní. Ani spát jsem vzteky nemohl.
01:00:32-Co se děje, pane Beránek? Co se stalo?
01:00:34-Žádnej kožich se prodávat nebude!
01:00:36Ještě že jsem na to tý svý přišel včas!
01:00:38Já jí to kšeftování vyženu z hlavy!
01:00:40A vy byste se taky mohla stydět!
01:00:41-No dovolte?! Paní Beránková sama...
01:00:43-To věřím, to by se to kupovaly
01:00:44persiánový kožichy za pár šupů, co?
01:00:47Tady máte ty svý peníze. Stejně budou nakradený.
01:00:50Mou ženu už laskavě vynechte, paní Josífková.
01:00:53Nebo si to příště vyřídíme někde jinde!
01:00:59-Pepo, dej je zpátky do kasy. Honem!
01:01:02-Ukliď to.
01:01:07To nebyla výpověď. Ta už leží dávno v kanceláři.
01:01:11Zmok ji zejtra vezme na podnikový ředitelství.
01:01:14-Ale proč, Pepo? Proč?
01:01:19Casanova přece teď nic nepozná, Pepo.
01:01:22-Tahle práce ti nesvědčí, Maruš.
01:01:27-Pepo...
01:01:30Pepo! Pepo!
01:01:39-To by se vám líbilo. To jo.
01:01:46Tohle já nedovolím! Nedovolím.
01:01:54Nedovolím! Nedovolím!
01:02:08Nedovolím jim to! Nedovolím jim to! Nedovolím!
01:02:17-Drž se. Nešahaj na ni, nech toho!
01:02:25-Pane vrchní!
01:02:30-To teda byla v noci zábava.
-Dáme si to dvojhlasně.
01:02:38Tady se snad bude malovat, nebo co.
01:02:40Ale já nechci!
01:02:51-Tak sbohem, dědo.
-Sbohem, Alenko.
01:03:15-Kde je slečna Alena?
-Odešla.
01:03:19-A kam? -Domů.
-A kde to je? Řekněte mi to.
01:03:23Prosím vás!
01:03:27-Přes náměstí a za kostelem ta ulička doprava.
01:03:31Když si pospíšíte, můžete ji dohonit.
01:03:33Počkejte! Ať se nenastydnete.
01:06:14Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2011
Maloměstský hotel navštívil kontrolor. A to bohužel právě ve chvíli, kdy se chystá velká společenská akce, při níž si někteří zaměstnanci restaurace chtějí „bokem“ – tedy podvodně – přivydělat. Navíc manželka vedoucího si „vypůjčila“ z kasy dvanáct tisíc na kožich. Ale tahle žena je velmi flexibilní a v každé situaci si umí poradit. O kontrolorovi se ví, že je na holky… Provozní tedy okamžitě vymyslí intriku: využije „špatnou pověst“ recepční Alenky a zmanipuluje jejich společný pobyt v pokoji. Tam to ale dopadne úplně jinak, než by si kdo pomyslel…
Komedie o tom, že zdání a špatná pověst mohou klamat, vznikla v roce 1982 podle scénáře Pavla Hanuše a titulní roli si zahrála Dagmar Veškrnová, dále hrají K. Slunéčková, I. Prachař, J. Langmiler a další.
