Dagmar Veškrnová v televizní komedii o tom, že zdání někdy klame (1982). Dále hrají: K. Slunéčková, I. Prachař, J. Langmiler, J. Krampol, L. Pešek, L. Šafářová, R. Kuba, Č. Řanda, H. Hynková, A. Molčík, J. Teplý a další. Scénář P. Hanuš. Kamera E. Landisch. Režie E. Sokolovský
00:00:54 Lituji. Máme všechno obsazeno.
00:00:57 Dnes bude maškarní merenda. Pokuste se v Heřmanicích.
00:00:59 Tam je zájezdní hosti... Sprosťák.
00:01:06 -Dvě kafe!
-Jo.
00:01:09 -A markujte si pět piv, paní šéfová.
00:01:11 -Vrabci, pane Král!
-Nejsou!
00:01:14 -A co je?
-Už nic!
00:01:15 -Taky dobrý, ten zas bude kušnit.
00:01:18 -Tak řekni, že dnes zavíráme mimořádně ve dvě
00:01:21 kvůli merendě, jo? Za pět minut jdu kasírovat.
00:01:24 -Tak co, Ludvíčku?
-Jo, paní šéfová.
00:01:28 Tak já jsem tam byl, za paní Beránkovou.
00:01:31 Říkala, že vám to přes neděli udělá přesně, jak jste si přála.
00:01:34 Prej to bude strašně hezký. Tady mi dala potvrzení.
00:01:39 Prachy jsem jí samozřejmě dal.
-Aha.
00:01:43 Já se s váma srovnám, Ludvíčku.
-Jistě.
00:01:46 -Za ten tip dostanete provizi.
-Děkuju uctivě.
00:01:50 -Vy víte, že u mě o nic nepřijdete.
00:01:53 -To jsou mi zase kamaráčofty! Vedoucí by se divil.
00:01:58 Lituji, máme všechno obsazeno. Na shledanou.
00:02:03 To vy, dědo?
-Krásný, že jo?
00:02:07 Kdo by to do Venouše řekl? Moc se v posledním čase změnil.
00:02:12 Na mou duši moc! Nepije, s žádnou sukní se netahá.
00:02:16 A na práci jak je šikovnej! A fešák je taky, Venouš.
00:02:22 No ne?
00:02:23 -Pane Tlamicha, já Venouše nesnáším.
00:02:25 -Cože?! Co to proboha říkáte, Alenko?
00:02:29 -To "Venouš" je mi hrozně protivný. Nemůžete panu Klikovi říkat jinak?
00:02:34 -Jo tak! Inu, to je takový zvyk, víte?
00:02:37 No, máte pravdu. Venouš, to je...
00:02:39 No jo, Vašík, to je hezčí, co?
00:02:43 A koneckonců na jméně nezáleží.
00:02:46 On starej Klika se jmenoval Bartoloměj a taky se s tím oženil.
00:02:50 A Venoušova... Ale pořád, no, vidíte!
00:02:54 Vašíkova máma je tuze pořádná ženská.
00:02:57 Tu byste musela znát! Čisťounká, tichounká.
00:03:02 A baráček mají taky pěknej. Se zahrádkou.
00:03:05 -Prosím. Pokoj se mi líbí.
-Děkuji.
00:03:09 -Celý hotel se mi líbí. Zvláště... Oh, ty obrazy!
00:03:13 Já jsem totiž milovník a znalec umění.
00:03:17 Zítra si hodlám prohlédnout zámek.
00:03:20 Kdybyste dovolila, nebudete mít náhodou zítra chvilku času?
00:03:24 Byl bych šťastný, kdybyste mi mohla ukázat
00:03:27 vaše krásné město, okolí a tak.
-Pane...
00:03:33 -Promiňte, jsem doktor Mrabenec.
-Já vím!
00:03:37 Narozen 10.3. 1922, ženatý, bytem Praha 5.
00:03:42 -Poroučím se!
00:03:47 To jsou ale móresy!
00:03:52 -Co je?!
00:03:53 -Ale nic. Tomu pánovi se tady moc líbí.
00:03:58 Máš to dobrý, Venouši, když uviděla tu kytku, celá zčervenala.
00:04:02 -Nejspíš zlostí.
00:04:04 -Říkám ti, je šťastná, že se k ní chová někdo
00:04:07 hezky jako k ženský!
00:04:10 Užila si za ten půlrok dost, tady s tím.
00:04:12 -Když si pomyslím, že sem lezlo půl města na ni čumět, tak bych!
00:04:15 Proč to šéf nedal zamalovat, krucifix!
00:04:18 -Ale když podnik dal do toho takový prachy.
00:04:20 -Já jednou někomu rozbiju hubu, jestli...
00:04:22 -Venoušku, Venoušku, ty jsi moc hr, víš!
00:04:26 A na ni musíš taky tak polehoučku. Vánek, víš?
00:04:31 Vánek!
00:04:32 Ale buď klidnej, vzal jsem tvou věc do svých rukou.
00:04:35 A tím pádem to máš u ní vyhraný!
00:04:37 Víš, Venouši, já jsem diplomat. Ale nikomu..., víš?
00:04:43 -Pane Tlamicha, nemontujete se mi, proboha, do ničeho!
00:04:47 Vy jste diplomat jako já jsem papežova milenka!
00:04:52 Ale vona, vona je takovej můj balónek.
00:04:59 -Cože je?
-Jdu se mrknout na kotel.
00:05:06 -Balónek? Balónek?!
00:05:11 Dočista z toho zblbne. Papežova milenka? A já už taky.
00:05:32 Jaroušku, prosím tě, nech toho. Nedělej.
00:05:36 Tak buď hodnej.
-Vždyť jsem děsně hodnej.
00:05:38 -Když řeknu ne, tak ne.
-Tak nezlob.
00:05:44 -Hele, víš co? Jdi si na recepci.
00:05:47 Tak je k mání vždycky.
00:05:49 -To teda nepochybuj, že půjdu. Kdykoliv budu chtít.
00:05:52 Tu mám náhodou jištěnou, víš? Alena je náhodou třída. -Jo?
00:05:55 -Průsvitná košilka, růžový světlo, šampaňský...
00:06:00 -Já nevím, jak si někdo nemůže pamatovat, aby chodil včas!
00:06:02 A, pane šéf, já jsem to říkal všem!
00:06:04 Kde se flákáš?!
-Snad si můžu odskočit, ne?
00:06:06 -Tak dost zdržování. Nejvíc zdržujete mě, panstvo.
00:06:09 To si laskavě račte uvědomit. Já se tu starám o všechno.
00:06:12 O zásobování, o plnění a taky o vás!
00:06:14 Ano, i o vás, panstvo. Až budou prémie, tak to poznáte.
00:06:18 No a dnešní akce nám rozhoduje, jaký ty prémie budou!
00:06:22 Jasný?!
-Pane šéf, mně je to jasný.
00:06:25 -Vojto. Kolik vám přivezli tý vepřový kýty?
00:06:29 -40 kilo.
-No prosím, kdybych se nepostaral,
00:06:31 tak by se večer podávaly ohřívaný klobásy.
00:06:35 Takže 400 řízků.
-Už je porcujeme.
00:06:36 -Prosil bych, aby jich bylo opravdu 400.
00:06:39 Já si je spočítám.
-No jistě.
00:06:41 -Maruš, píšeš si to?
-Píšu, Pepíčku.
00:06:44 -Bramborový salát!
00:06:46 -Měli jsme málo cibule, tak jsem musela poslat holky.
00:06:49 -Paní Zubatá, prosím vás, detaily mě nezajímají.
00:06:51 Hlášení musí být stručný! Jako na vojně!
00:06:54 Když řeknu bramborovej salát, tak vy řeknete tolik a tolik.
00:06:58 Jasný?
-Ano, prosím, pane inženýre.
00:07:00 -No, tak kolik, sakra?
-50 kilo, no.
00:07:05 -Maruš, prosím tě, piš. 59 kg br. sal.
00:07:10 Počet nářezů? -605.
-Já si je pak prohlídnu.
00:07:14 Rudo, narazíš ty dva soudky prazdroje, co jsme si našetřili.
00:07:18 A nezapomeň, že sklenice má míru půl litru.
00:07:22 Piva a ne pěny.
-Dělám to třicet let!
00:07:25 -No právě. SMÍCH
00:07:28 Klid! Přijdou soudruzi z národního výboru,
00:07:30 taky soudruh předseda, tak pivo ať má pěkně hladinku.
00:07:33 -Tak mi to nesmí tahat z ruky rovnou od pípy.
00:07:35 -Správně. Vydávat se bude přímo do rukou personálu.
00:07:39 Paní Zubatá, nespěte mi tady, prosím vás.
00:07:42 Vám vydám pět kilo kafe, osm litrů malinové šťávy
00:07:45 na grenadiny! -Jasně.
00:07:47 -Jardo, vyneseš víno ze sklepa. 400 láhví.
00:07:50 Otevírat se budou výhradně u stolu.
00:07:53 -To hrozně združuje.
-Nepojedeš s nima k ohni.
00:07:56 Ludvo! -Ano?
-Ty rozdělíš rajony.
00:07:59 Přijdou čtyři brigádníci, studenti. Postaral...
00:08:03 Hergot! Žádné hyhňání a klábosení!
00:08:06 Panstvo, na place se bude kmitat! Hergot, kmitat!
00:08:10 Já budu všude a nic mi neujde! Ne, ne!
00:08:13 A teď rozchod, v šest hodin nástup na place - pozor, prémie!
00:08:19 -Tak, panstvo, jdeme na to.
00:08:21 -Pane Tál?
-Prosím, milostivá?
00:08:24 -Těch řízků udělejte 450.
-Jasný.
00:08:31 -Jestlipak půjdete taky na tu merendu, Alenko?
00:08:34 Když večer nesloužíte.
-Na tyhle zábavy se celá třesu.
00:08:39 -No, to nemusí bejt špatný, že jo?
00:08:44 Lidi bývají takový upřímnější, když si vezmou masky.
00:08:49 A pak - vy přece nemůžete bej pořád sama doma!
00:08:55 -Nebudu sama. Mám tam Hrabala, dědo.
00:08:59 -Kterýho to?
-Bohumila.
00:09:04 -Ale to snad... Vždyť přece...
00:09:11 Ježíš, himl... A co je to zač?
00:09:14 -Spisovatel.
-Ježíškovy brejle!
00:09:17 Alenko, vzpamatujte se, dokud je čas!
00:09:19 S takovejma s komediantama si slušná ženská nemá nic začínat!
00:09:24 Nestačilo vám, co vám udělal ten zatracenej
00:09:27 lump a mizera malířskej?!
00:09:31 Nezlobte se na mě, Alenko, já jsem tak trošku ulítl,
00:09:36 protože... Protože vás mám jako svou.
00:09:41 A když už na to přišla řeč, Alenko, odpusťte,
00:09:46 ale jedno nemůžu dodnes pochopit.
-Co?
00:09:51 -Proč vám to udělal? Myslím ten malíř z Prahy.
00:09:55 Přece, když jste spolu, jak se říká, a tak dále,
00:10:01 tak žádnej mužskej přece nemůže potom udělat
00:10:05 ženský takovou hanbu. Totiž, co to říkám?
00:10:11 Vždyť ona to žádná nebyla!
-Ale byla, dědo, byla.
00:10:14 -Nebyla, co by. Každej máme nějaký tělo, no ne?
00:10:18 Kdybysme ho neměli, tak bysme nebyli vůbec na světě!
00:10:22 Taky je pitomost dělat se sebe samýho něco neslušnýho, ne?
00:10:26 To si myslím alespoň já. Alenko, co ženskejch
00:10:29 už bylo namalovanejch jenom tak beze všeho!
00:10:32 Nahoře nic, dole nic. A jakejch!
00:10:35 Královny! A visí to v muzeu.
00:10:39 A všichni obdivujeme, jaká je to kulturistika.
00:10:43 -Jenomže já nejsem královna.
00:10:46 Copak nevíte, že s tím malířem jsem chodila za peníze?
00:10:48 Oškubala jsem ho o všechno, co si tady vydělal.
00:10:51 Jo a jsem tak milenka předsedy MNV, ředitele spořitelny,
00:10:55 jednoho závozníka z jatek, pana primáře,
00:10:58 našeho pana vedoucího Josífka, šéfa autoservisu a Karla Gotta.
00:11:02 Mám vilu v Karlových Varech
00:11:04 a chryslera schovaného u tety v Hradci.
00:11:06 -A tož to jsou všechno nesmysly a sprostý lži.
00:11:08 Copak vás neznám už pět let?
00:11:10 -Člověk není takový, jak vypadá, pane Tlamicha, pozor.
00:11:13 Ale co se o něm ví a povídá.
00:11:15 -Alenko, proč jste s tím vším tady nepraštila
00:11:18 a neodjela někam jinam, kde byste měla pokoj od toho všeho?
00:11:21 -Já nejsem zvyklá utíkat!
00:11:24 Víte, jak tohle všechno ty morální občany příšerně štve?
00:11:29 Počínajíc naší paní šéfovou.
00:11:31 No, možná že teď už odtud opravdu odejdu, dědo.
00:11:36 Tak dobrou.
00:11:43 Je tu host, dědo!
-Dobrý den.
00:11:53 -Jsme komplexně obsazený, vážený pane.
00:11:56 -Já jsem Zmok.
-To se divím. Vždyť neprší.
00:12:01 -Co si to...? To měl být vtip?!
00:12:03 Takové drzosti si, prosím, vyprošuji!
00:12:05 -Pardon. Nic podobnýho bych si nedovolil.
00:12:09 Ale vy jste mi, jak se říká, nahrál na smeč.
00:12:11 Tak nic ve zlým.
-Tak já si s nikým nehraju.
00:12:14 Víte, kdo já jsem? Jsem Jaromír Zmok!
00:12:17 -Aha! Ale pokoj stejně nemáme.
00:12:21 -Kde je vedoucí?
-Já nevím.
00:12:24 -Jak to, že to nevíte?
-On se mi nezmiňuje, kam chodí.
00:12:28 -Tak ho zavolejte.
-Pane vedoucí!
00:12:37 Jsem vám říkal. Tady není!
00:12:40 -Vy si ze mě děláte blázny! A to vám přijde draho.
00:12:44 Okamžitě zavolejte soudruha vedoucího telefonem do kanceláře!
00:12:49 -Prosím, prosím. První číslo nahoře.
00:12:55 -Teda! Vy máte oči jako ostříž!
00:13:00 -To mám. Tím si buďte jist!
00:13:03 Mám!
-Já to zkusím.
00:13:09 Halo? Hovoříte francouzsky?
00:13:17 Jo!
-Tam nikdo není.
00:13:22 -Vždyť vám říkám. Pan vedoucí někde courá.
00:13:26 -Tak courá! Pan vedoucí courá!
00:13:29 Víte, kde jste? Toto zde je Zámecký hotel!
00:13:33 Kategorie B! Podnik tady investoval přes půl milionu na adaptace
00:13:37 a vy jste zatím hotel kategorie Pod širákem.
00:13:43 Podívejte se na sebe! Jakou to máte kravatu?!
00:13:45 Ty výrazy! Co to máte na hlavě?!
00:13:47 -Čepici.
-Čepici?! Spíš tlustý od šunky!
00:13:51 Od zamřelý šunky! Být okresním hygienikem,
00:13:54 tak to tady okamžitě uzavřu za účelem desinfekce!
00:13:57 -Tak abyste věděl, i když vám je po tom putna,
00:14:00 tohle je vzácná a proslulá čepice, vy hygieniku!
00:14:05 S tou a s cirkusem Humberto můj strejda Anton
00:14:08 projel celou Evropou! A Tureckem navíc!
00:14:12 -Copak se tady děje? Čím mohu posloužit, pro...
00:14:16 Ne, pěkně vítám, soudruhu inspektore.
00:14:22 -Buďte zdráv.
-To je let, co jste u nás nebyl.
00:14:26 Skoro čtyři.
-Dva a čtyři měsíce.
00:14:31 -Snad jste se nepřijel podívat na naši proslavenou
00:14:33 zámeckou merendu, soudruhu inspektore?
00:14:35 To by nás nesmírně těšilo.
-No ovšem.
00:14:39 Vy dneska pořádáte svou proslulou zámeckou merendu.
00:14:42 Šikovná akce, není-liž pravda. Může postavit na nohy tržbu.
00:14:47 -Snažíme se. Zvedli nám plán, ale my se nedáme!
00:14:51 Náš kolektiv se chystá ke vstupu do podnikového soutěžení.
00:14:55 -Výborně, to vám schvaluju. A hned vám poradím, jak začít.
00:14:58 Především musíte propustit tohoto...
00:15:01 Toho nemožnýho chlapa, který tu dělá ostudu vašemu závodu.
00:15:05 Celému podniku!
00:15:07 Celému socialistickému pohostinství!
00:15:09 -Myslíte soudruha Tlamichu. On u nás přesluhuje jako důchodce.
00:15:13 Dělá nočního vrátnýho.
00:15:15 Někdy taky obětavě zaskakuje v recepci.
00:15:18 -Je to skandální zjev!
00:15:19 -Nejsou lidi, soudruhu inspektore.
00:15:22 -Přece mi nechcete namluvit, že bez tohoto individua
00:15:24 by se vám tady zastavil provoz?!
-To ne.
00:15:26 To jistě ne. Já čistě všeobecně.
00:15:29 A potom - soudruh Tlamicha byl loni vyznamenán.
00:15:33 -Pf! Za co?!
-Dostal medaili od ministra.
00:15:38 Za války pomáhal partyzánům.
00:15:41 Má syna, takovýho fešáka, generála.
00:15:46 -Počasí dnes skutečně není právě nejpřívětivější.
00:15:52 Měly by už uhodit mrazy. Ovšem ne zase holomrazy.
00:15:57 Můžete mě ubytovat?
-Jistě.
00:15:59 Když dovolíte, sám vás doprovodím na trojku.
00:16:03 -Cože? Casanova?!
-Jo!
00:16:06 Sám podnikový inspektor soudruh Zmok.
00:16:08 -Ale třeba přijel jen tak. Za nějakou kočkou, znáš ho.
00:16:11 -No právě. On je taková bestie,
00:16:13 že si mohl tu kontrolu naplánovat zrovna na dnešek,
00:16:16 když máme tu akci. To by mu tak bylo podobný.
00:16:18 Děsně rád by mě jednou skřípnul.
00:16:20 -Prosím tě, proč tak najednou. Ledaže...
00:16:22 Ledaže by na tebe přišlo udání, Pepo.
00:16:24 -Ty myslíš někdo z personálu? Ale vyloučeno.
00:16:27 Že by Ludva Moulis? Ale co si s ním dělám hlavu?
00:16:31 Já se nemusím ničeho bát! Já mám všechno v pořádku,
00:16:33 všechno si hlídám, u mě se nekrade...
00:16:36 Hergot, člověk zpitomí sotva ho uvidí!
00:16:38 -Aby ne, prosím tě. Kudláček z Grandu
00:16:40 při jeho poslední revizi dostal nervový záchvat,
00:16:43 Šindler a Homole letěli na hodinu a Tomšovský platil pět tisíc!
00:16:46 Jenom kde je šikovná soudružka vedoucí, tam Casanova
00:16:49 žádný závady nenajde. Tam ne!
00:16:51 -Maruš, takhle nemluv.
-Co bych takhle nemluvila?!
00:16:53 To je všeobecně známý, že inspektor Zmok
00:16:55 je největší korouhevník pod sluncem.
00:16:58 -Maruš, to se nás netýká.
00:16:59 Celý život se držím zásady: S poctivostí nejdál dojdeš.
00:17:02 Proto si říkám... ZAKLEPÁNÍ
00:17:04 -Mohu?
-Zajisté, soudruhu inspektore.
00:17:06 S mojí ženou se jistě znáte.
-To je překvapení.
00:17:09 Dobrý den, pane Zmok. Už jste u nás dlouho nebyl.
00:17:12 Doufám, že jste na nás nezanevřel.
00:17:14 -Jsem nesmírně potěšen, paní Josífková.
00:17:18 Dovolte, abych vám řekl, pan manžel se jistě nepohorší,
00:17:21 jste stále nádherná. Promiňte, špatně jsem se vyjádřil.
00:17:25 Stále nádhernější.
-Jé, děkuju, ale nepřehánějte,
00:17:29 pane inspektore.
-Ne, ne, ne, to není mým zvykem.
00:17:32 Máte okouzlující parfém. Hm!
00:17:37 To je šeřík, ano! To je vůně!
00:17:41 Jako by jaro už už klepalo na dveře.
00:17:43 A přitom je pořád ještě tak daleko!
00:17:46 A než přijde, musíme se zabývat
00:17:48 kontrolou podnikového hospodaření. Není-liž pravda, soudruhu vedoucí?
00:17:52 Tady je ředitelský příkaz.
-Jistě, jistě.
00:17:55 Máme sice dnes tu akci až do rána, ale co se dá dělat?
00:17:58 Halt se nevyspím.
-Já se také nevyspím.
00:18:01 Není mým zvykem odpočívat, když ostatní pracují.
00:18:04 V noci si zkontroluju objednávky,
00:18:08 dodací listy, účty a hotovost.
00:18:11 Hm? Ráno spolu zahájíme inventuru.
00:18:19 No Dito?!
-Ano?
00:18:22 -Ten ubrus má díru! Vždyť to vidím odsud!
00:18:26 A co se v takovém případě dělá? Co vás učili ve škole?
00:18:29 -Zašije se to.
-Tak to vás učí pěkný voloviny.
00:18:33 Postaví se tam prostě váza! Takže kmitám do restaurace
00:18:37 a přinesu jich několik. Ano? No.
00:18:42 Jé, paní šéfová.
00:18:44 Tak já to mám všechno naprosto perfektně spočítaný.
00:18:48 Podívejte, nářez budeme účtovat malinko vejš,
00:18:51 kafíčko bude výborný, ovšem 5gramový.
00:18:53 Já jsem přinesl 20 lahví vodky, 15 lahví sektu.
00:18:57 Jen co to Jarda přinese do přípravny,
00:18:59 tak hned na tom napracuju.
00:19:01 S těma limonádama a řízkama navíc to udělá tak 10 papírů.
00:19:03 To, myslím, že je velice slušný. Prosím vás, ale hlavně držte
00:19:07 pana šéfa stranou, ať se nám do toho nemotá.
00:19:09 Ať je to hezká práce, paní šéfová.
00:19:11 -Všecko špatně, Ludvíčku. Dneska se nic podnikat nebude.
00:19:16 Přiletěly sojky.
-To je pěkný nadělení.
00:19:20 A myslíte, že by se nedalo nějakým způsobem...?
00:19:23 -Sám Casanova.
-Doprčic!
00:19:27 Z toho kouká pěknej průšvih, protože Zmok,
00:19:30 ten něco najde, kdybysme se rozkrájeli.
00:19:34 To víte, při takové akci se vždycky v něčem uletí.
00:19:37 A kdepak jsou prémie?
00:19:40 Paní šéfová, pojďte tu celou merendu odvolat.
00:19:43 Zrušme to, dokud je čas. Dejte na mě, paní šéfová.
00:19:46 -Prosím vás, teď?
-Tak, heleďte, co kdybysme
00:19:50 nechali kuchaře odvézt do špitálu s podezřením na žloutenku?
00:19:54 Stačí, aby snědl kelímek hořčice a je to!
00:19:56 -Ale prosím vás.
00:19:58 -Tál je za pět stovek schopnej všeho.
00:19:59 -Nešilte, Ludvíčku. Mně by stejně nic takovýho nepomohlo.
00:20:04 Víte co? Všeho nechte a běžte za paní Beránkovou,
00:20:07 ať mi hned pošle těch 12 tisíc, co jste jí ráno dal.
00:20:09 A řekněte jí, že je dostane v pondělí.
00:20:11 -To nejde.
-Jak to?
00:20:12 -Paní šéfová, paní Beránková odjela.
00:20:14 -Ale přece slíbila, že mi přes neděli ten kožich předělá!
00:20:17 -Je u sestry, víte? Ona si ten kožich vzala s sebou,
00:20:20 protože pan Beránek, jako její manžel,
00:20:22 nesmí vědět, že ten kožich prodala, chápete?
00:20:24 -Máte 12 tisíc, Ludvíčku?
-Co?
00:20:28 -No jistě, že mám.
-Tak buďte té lásky a pučte mi je.
00:20:33 Do pondělka!
-Paní šéfová, samozřejmě.
00:20:36 Pro vás všecko, jenže to nejde, protože já mám ty peníze na knížce.
00:20:42 -No a?
-Spořitelna má zavřeno.
00:21:04 Halo? Tady je Zámecký hotel. Dejte mi Křižany 3112.
00:21:09 Bleskem! Ano, čekám.
00:21:11 -Kdepak, to je nesmysl. Kopr do nakládaných okurek,
00:21:16 to jistě, to samozřejmě, ale nikdy ne do okurkového salátu!
00:21:20 Potluče všechny chutě i podchutě a zničí každý jemný odér.
00:21:24 -Musí se ho dát akorát.
-Pchá! Neexistuje žádné akorát.
00:21:29 My musíme vychovávat naše strávnictvo ke kulinářské osvětě.
00:21:34 Ovšem samozřejmě v rámci předepsaných receptur a norem!
00:21:39 Vezměte si například takovou úpravu skopového.
00:21:47 Tedy...skopového. U nás se připravuje
00:21:52 odsouzeníhodným jednotvárným způsobem.
00:21:55 A přitom...
00:22:01 Přitom taková jehněčí kýta na sardeli.
00:22:06 Znamenité!
00:22:12 -Já bych to nejedl.
-Říkám vám - znamenité.
00:22:17 Ty proporce, kompozice, má to plastičnost a takový prostor!
00:22:25 Kdo to je?
-Prosím?
00:22:28 Vy myslíte? To je nějaká ženská, já ji neznám.
00:22:33 -Ne, já myslím autora.
-Ano, autor.
00:22:35 Autor - takový vousatý mistr z Prahy.
00:22:38 Dělal to tři měsíce. Při adaptaci.
00:22:42 -Parádní kousek. Ženská jako broskvička, co?
00:22:45 Ty boky...
00:22:48 Ovšem, samozřejmě především jde o umělecké ztvárnění.
00:22:53 Například ty kapradiny - to je Mucha!
00:22:58 Sakra, mně je to nějaké povědomé. Kde já jsem to už viděl?
00:23:02 -A což teprve až uvidíte naši renomovanou restauraci,
00:23:05 soudruhu inspektore! Prosím - tudy.
00:23:08 V Louvru! Ano! V Louvru visí něco podobného!
00:23:11 Ta tvář... Ano, viděl jsem to v Paříži.
00:23:16 Hm, Paříž, soudruhu Josífku. A Pařížanky!
00:23:22 Nezapomenutelné ženy. Raději pojďme.
00:23:26 -Restaurace je, prosím, tímhle směrem!
00:23:28 -Restauraci si prohlédnu zítra za provozu. Teď do sklepa!
00:23:33 ZVONÍ TELEFON
00:23:39 Halo? Lído, to jsi ty?
00:23:43 Cože? Promiňte. Tak to zrušte.
00:23:47 Asi nejsou doma, odjeli. Děkuju!
00:23:53 -Paní šéfová, tolik peněz pohromadě
00:23:56 může mít akorát Alenka.
00:23:58 Teda - myslím slečnu Smrčkovou.
00:24:01 -Jenomže já k ní nemůžu. Co kdybyste to zkusil vy, Ludvíčku?
00:24:05 -Ježiš, paní šéfová. Prosím vás, to ode mne nechtějte.
00:24:08 To, kdyby se dozvěděla ta moje, to by byl malér.
00:24:14 Vy vážně tak nutně potřebujete ty peníze?
00:24:19 Vy jste je z kasy...
00:24:22 A pan šéf o tom neví?
00:24:24 -Ne, já jsem počítala, že je dneska vyrazím z tý merendy.
00:24:26 V pondělí ráno bych je tam vrátila zpátky.
00:24:29 -Tak to panu šéfovi řekněte!
00:24:31 Chvilku bude křičet, ale až ten kožich uvidí.
00:24:33 Vždyť je to krásný perzián za 12 papírů.
00:24:35 Tak pět na tom vydělá.
-S Josífkem bych si to spravila,
00:24:38 jenomže, krucifix, ten prevít zatracenej ulízanej
00:24:41 bude dělat kasu ještě dneska v noci!
00:24:46 -Ježišmaria. Vždyť to je 12 papírů maňas!
00:24:52 Paní šéfová, to je prokurátor!
00:24:56 Nezlobte se, ale v tom já nejedu.
-Ale jedete!
00:25:00 Jedete, Ludvíčku. Ve všem jste se mnou
00:25:03 jel na šavlovačku, tak mi teď nemávejte před nosem
00:25:04 čistýma pracinkama.
00:25:06 Jestli to rupne, já řeknu všechno! Mně už to pak bude fuk!
00:25:09 -Vždyť já mám tři děti. To byste mi udělala?
00:25:11 -Tak koukejt sehnat ty prachy!
00:25:14 A nebo si něco vymyslete, sakra!
00:25:21 -Já se na to vykašlu!
-Ty trdlo jedno! Čum taky!
00:25:25 -Ta koza Janička mi vylila vázu špinavý vody za krk!
00:25:28 Může bej někdo takový střevo?
-Všechny jste stejný.
00:25:31 Plnou hlavu kluků, ale na práci...
00:25:33 -Paní Zubatá, kde je Vlasta?
-Skládá ty nářezy.
00:25:44 Pusť!
00:25:50 Pusť mě už. Já už musím letět.
00:25:53 -Prosím tě.
-Nech toho.
00:25:56 Když jednou řeknu, tak...
00:25:59 Tak ještě dáme kápii k tý okurčičce...
00:26:02 -Co blbneš?
-Dobře, dobře, dobře.
00:26:05 Já to povím paní šéfový.
-Ty jsi nějaká tohle, ne?
00:26:08 -Ona tady zrovna je.
00:26:10 Tak si to s ní vyřiďte sám, pane Tál.
00:26:13 -Co je?
-Ale nic.
00:26:16 Já jsem myslel, že... Mně se tam smaží řízky.
00:26:23 -Já jsem...
00:26:26 Co jsem vám to vlastně chtěla, Vlastičko.
00:26:29 Jo, už vím. Poslechněte, nechtěla byste si trochu odpočinout
00:26:32 od toho věčného lítání?
-Kdo by nechtěl, paní šéfová.
00:26:35 -Tak vás dnes večer uvolním ze sálu.
00:26:37 -Jo? A kam?
00:26:39 -Přijela k nám návštěva z ředitelství.
00:26:42 Pana Zmoka přece znáte, ne?
-Ne, neznám.
00:26:43 -Je to moc inteligentní pán. A mně a panu šéfovi
00:26:47 jde o to, aby se mu tu opravdu líbilo, víte?
00:26:50 Tak byste mu mohla dělat takovou společnici, co říkáte?
00:26:53 -Já?
-Kdo jinej, má zlatá?
00:26:57 Vy jediná se přece dovedete společensky chovat.
00:26:59 Tedy na úrovni, rozumíte?
00:27:02 Povečeřela byste s ním, nějaký ten šampus, co?
00:27:08 A dvojnásobný přesčasy!
00:27:13 -Ale já na to nejsem oblečená.
00:27:15 -Tak jděte domů, holčičko, a něco si oblečte.
00:27:17 A nebo víte co?
00:27:19 Já tu mám novou blůzičku z TUZEXU, taková šik.
00:27:22 Já vám ji dám. Ta vám bude slušet, jo?
00:27:25 -Jste moc hodná, paní šéfová.
00:27:28 Jenomže večer tady bude taky můj muž.
00:27:31 A ono by mu to mohlo být trochu divný.
00:27:34 -No jo, no. A poslyšte, Vlastičko,
00:27:37 co kdybychom mu šoupli někam do kouta flašku myslivce?
00:27:42 Pan Mařan se přece rád napije, co?
00:27:45 Možná, že by se zabavil a... Co říkáte?
00:27:48 -Můj se rád napije, to je pravda, ale není to
00:27:51 žádný ochlasta, paní šéfová. A já se s pánama bavit neumím.
00:27:56 Já jsem vdaná žena a žiju jenom pro rodinu.
00:27:59 A to každej ví!
00:28:06 -Že vám to plzeňské zbylo? No to je ohromné.
00:28:09 To rád slyším.
00:28:10 Ihned zařídím, aby vám snížili dodávky.
00:28:12 -Řekl jsem, že jsme si ho našetřili, soudruhu inspektore.
00:28:15 -Podnik veřejného stravování není žádná spořitelna.
00:28:18 Známe to, jak se šetří. Prostě se nečepuje.
00:28:21 A hosté potom píší stížnosti na ředitelství, do novin...
00:28:25 Zdůrazňuji - nepřípustné!
-Beru na vědomí!
00:28:29 Příště budeme při zábavách podávat minerálku!
00:28:31 Kdyby byla.
-Musíte si ji našetřit.
00:28:35 Teď půjdeme nahoru. Okouzlující žena.
00:28:54 -Pane Tlamicha?
-Co je?
00:28:57 Jo, jo, dobrý jitro, paní šéfová. Já jsem se nějak zadumal.
00:29:03 Mrcho zatracená.
-Prosím?
00:29:05 -Už ji mám, mrchu zatracenou. Čím mohu posloužit, paní šéfová?
00:29:10 -Musíte zajet do Malinovic ke svý dceři, pane Tlamicha.
00:29:14 -Kdy?
-Teď hned.
00:29:16 Potřebuju 30 vajíček pro toho inspektora, co přijel, víte?
00:29:19 -To je nějakej důležitej fouňa!
-No, to je.
00:29:22 Tím spíš mu musíme vyhovět. Znáte to.
00:29:25 -Teď to krásně stihnu, ale nazpátek jede autobus
00:29:28 až ráno v půl šestý a já mám noční recepci.
00:29:32 -To už je zařízený. To nemějte starost.
00:29:35 -Prosím, paní šéfová. Velte, já rád vyhovím.
00:29:39 Stejně jsem chtěl za dětma jet. Tak třicet, říkáte?
00:29:45 -Cože mu je?
-Má horečku.
00:29:48 Poslala jsem ho domů.
-Mělas mu dát grog a bylo to.
00:29:51 Je to dědek železnej a něco vydrží.
00:29:54 -Že bys měl to svědomí zahrávat si se zdravím starého člověka.
00:29:56 -Prosím tě! A kdo bude v recepci?! To si tam mám, sakra, sednout já?!
00:29:59 -Kdo by tam byl? Smrčková, ne?
00:30:01 -Smrčková má volno! Sloužila šestnáctku.
00:30:03 -To je najednou ohledů! My všichni tu lítáme
00:30:06 jako šusparádníci s jazykem na vestě,
00:30:08 ale slečna Alenka se musí vyhajat ve svý postýlce!
00:30:11 Aby náhodou nepřišla o kunšofta, že jo?
00:30:13 -Maruško, takhle nemluv. Sakra, tyhle drby mě nezajímají.
00:30:16 -Prosím tě, ty se nedělej! Já už toho slyšela dost.
00:30:18 -To jsou hanebný pomluvy.
00:30:20 -Tak mně nemusí nikdo nic povídat. Já vím svoje!
00:30:22 -Pracuje svědomitě.
-Ano. A pilně.
00:30:24 Dokonce ve dne v noci. Však taky tady má ohromnou reklamu!
00:30:28 Dokonce barevnou!
-Maruško, já...
00:30:30 -Podívej se. Ty máš strach dát jí mimořádnou směnu,
00:30:32 když my všichni tu pracujeme jako soumaři!
00:30:34 -Podívej, podle zákoníku práce...
-Nedělej ze sebe kašpara!
00:30:38 A pamatuj si, když může ona, tak můžu nejspíš já!
00:30:41 A máš mě tu v noci vidět, jestli...
00:30:44 -Neruším?
-Nerušíte, soudruhu inspektore.
00:30:47 Račte dál. Právě tu řešíme takovou provozní záležitost.
00:30:50 Kde jsme to zůstali, Maruš?
-Říkala jsem: Máš mě tu v noci...
00:30:54 -Ano, ano, já vím. Pošli k ní Ditu, že prosím,
00:30:59 že žádám, tedy naléhavě, aby nastoupila v recepci. Okamžitě!
00:31:05 -Jak si přeješ, Pepíčku. Promiňte.
00:31:15 -Temperamentní žena. To je žena s velkým Ž!
00:31:24 No!
00:31:53 Tak! A do díla.
00:32:02 Nenechte se zdržovat, soudruhu Josífku.
00:32:06 Za chvíli vám to vypukne.
00:32:10 Masky, masky, masky prodávané z lásky.
00:32:13 Kdo je koupí, neprohloupí. Račte, milostivá paní.
00:32:28 Probuď se, Láďo. Budeš spát, až to tady skončí!
00:32:31 Šéfová nás pozvala všechny na mejdan.
00:32:33 -To je od ní fajnový! Kdo by to do ní řekl?
00:32:35 Hele, Vlasti, tohle si vem zpátky
00:32:37 a dones nám sem myslivce.
-Láďo, nedělej ostudu.
00:32:41 Vy tady taky zůstanete, paní Moulisová?
00:32:43 -Já musím, dokud ten můj nepůjde domů.
00:32:45 -Tak že bysme si taky skákli, paní Moulisová?
00:32:59 -Dvakrát káva!
-Ano.
00:33:08 -Paní šéfová, byl jsem u bráchy. Ten má doma akorát 15 stovek.
00:33:13 Víc neseženu, kdybych se rozkrájel. Já nevím, co mám dělat.
00:33:16 A vy byste nemohla říct panu šéfovi,
00:33:18 ať ty prachy někde obstará, sakra?!
00:33:20 -Prosím vás, ten by si obstaral leda tak infarkt.
00:33:23 -Pět lahví na sedmičku. Kde je ten Jarda, zatraceně?
00:33:26 Maruš, prosím tě...
-Přišla?
00:33:28 -Kdo? -Ona.
-Přišla.
00:33:30 Prosím tě, pošli mu něco do kanceláře,
00:33:32 ale žádný pití, on by řval. Stačí čaj s mlíkem.
00:33:35 -Paní Zubatá, čaj s mlíkem!
-A ničeho se neboj,
00:33:37 my máme všechno v pořádku. Tak kde je ten Jarda?!
00:33:41 -Ludvíku. Vemte to na chvíli za mě. Honem!
00:34:10 -Au, jau!
-Stalo se vám něco?
00:34:14 -Strašně to bolí. Au, au.
00:34:19 Alenko! Ale to je bolest!
00:34:22 -Prosím.
-Děkuju vám.
00:34:24 -Mám někoho zavolat? Pana šéfa?
-Ne, ne. Oni jsou v jednom kalupu.
00:34:27 Já si to trochu promasíruju a ono to přejde.
00:34:29 Alenko, prosím vás, byla byste tak hodná
00:34:31 a odnesla ten tác do kanceláře?
00:34:34 Máme tam návštěvu z ředitelství. Pana inspektora pana Zmoka.
00:34:36 Znáte ho?
-Ne, osobně ne.
00:34:38 -To je báječný člověk.
00:34:40 Buďte tak hodná, jo?
-Prosím.
00:34:51 -Občerstvení, prosím.
-Ano, děkuju. Dejte to tady někde.
00:34:58 Nemůžete dávat pozor?!
-Promiňte.
00:35:03 -Vy prosím promiňte, já jsem nevěděl.
00:35:07 Kdybych byl to, tak bych byl sám, prosím...
00:35:11 Promiňte, my už jsme se dneska někde viděli, že?
00:35:16 -Ano, myslím, že ano. Dole v recepci.
00:35:18 -Dovolte, abych se představil.
00:35:20 Zmok. Jaromír.
-Já vím. Smrčková Alena, těší mě.
00:35:24 -Já si teď připadám jako ti na poušti,
00:35:28 jak jim padala z nebe mana, ta božská potrava.
00:35:32 -Tohle to je pařížský salám z kuchyně.
00:35:34 Po půlnoci nepříliš zdravé.
00:35:36 -To už máme půlnoc? No, vida!
00:35:39 A jakpak se rozbíhá zábava? Doufám, že zdárně.
00:35:42 -Ano, je to k popukání.
00:35:44 -Také tančíte, paní? Nebo snad slečno Smrčková?
00:35:50 -Netančím. To druhé - dobrou chuť.
00:37:08 "Očarována bloudím hvězdnou nocí,
00:37:12 chvěji se jako opuštěný pták.
00:37:16 Mé srdce zajal, má je ve své moci,
00:37:22 zřím v luně jeho uhrančivý zrak.
00:37:28 J.Z, A.S."
00:37:33 -Neruším? My budeme pomalu končit.
00:37:40 -Uhrančivý zrak!
-Co prosím?
00:37:47 -Co prosím?
-Já jenom - jak to jde?
00:37:53 Výborně. Víte, někdy stačí se jenom podívat.
00:38:00 Ovšem hluboce, uhrančivě.
00:38:05 -Ovšem, při vašich zkušenostech, soudruhu inspektore.
00:38:08 -Ano, ano. Zkušenosti mám.
00:38:10 Nechci se vychloubat, ale v těchto záležitostech
00:38:13 mám zkušeností nepřeberně.
00:38:17 -Našel jste něco?
-Našel.
00:38:25 PROZPĚVUJE SI
00:38:27 Cikánský baron jsem já, mě každá cikánka...
00:38:34 Nedejte se zdržovat, soudruhu vedoucí.
00:38:37 Já si vás později zavolám. Asi tak kolem třetí.
00:38:45 -Já nechápu, co mohl vyšťourat.
-Třeba tě jen tak straší.
00:38:51 -Jo, straší. To bys ho musela vidět.
00:38:53 Byl jak na koni. A jak se vychloubal!
00:38:55 Jenom prý se stačí podívat! Že by mně něco uteklo, Maruš?
00:38:59 Ale co?
-V kolik budete dělat hotovost?
00:39:03 -Říkal tak kolem třetí. Ale tam je všechno v pořádku.
00:39:06 V pokladně mám 23 tisíc 517 korun.
00:39:10 Ale než udělám dnešní tržbu, tak...
00:39:12 -Pane šéf. Ty zatracení chlapi ze stavby
00:39:15 jsou tu poslední a nechtějí se vůbec hnout.
00:39:17 -Já s nima vyběhnu. To by nám tak ještě scházelo.
00:39:21 Tak, pánové, pánové.
00:39:23 -Tak jak to...
-Běžte dávat pozor. Honem!
00:39:34 Halo? Ano, prosím. Uhodl jste, to jsem já.
00:39:39 Prosím vás, já bych s vámi potřebovala nutně mluvit.
00:39:44 Ano, teď hned. Ano.
00:39:46 Ne, ne, v kanceláři ne. Ano, přijdu.
00:39:53 Přijdu.
00:39:58 -Recepce!
-To je slečna Smrčková?
00:40:04 Tady je Zmok. Mohl bych s vámi mluvit?
00:40:07 Jedná se o velice důležitou věc.
-Prosím?!
00:40:11 -Mohla byste ke mně na chvilku přijít?
00:40:14 Mám pokoj číslo tři!
-Teď?
00:40:16 -Později nebudu mít čas.
00:40:19 Začínám s panem vedoucím dělat inventuru.
00:40:21 -Ale...totiž... jedná se snad o tu mou žádost?
00:40:27 -Ano, ovšem, zajisté.
-Dobře, přijdu za okamžik.
00:40:35 -A o jakou se jedná žádost?
-To je fuk!
00:40:37 Ludvíčku, seberte personál a jedem!
00:41:11 Já chápu, že se vám takhle těžko hovoří tady,
00:41:17 ale co se týče toho vašeho dopisu,
00:41:21 mohu-li to tak nazvat, porozuměl jsem mu správně?
00:41:25 Platí pořád, abych tak řekl, jeho obsah? -Ano.
00:41:30 -Slečno - Alena, že?
-Ano.
00:41:34 -Dovolíte, abych vám tak říkal.
00:41:36 Slečno Aleno, já vám musím říci,
00:41:38 že to ve mně zanechalo hluboký dojem.
00:41:40 Já obdivuju tu otevřenost, s jakou jste učinila
00:41:44 tak přímočarý krok!
-Proč?
00:41:47 když člověk něco chce, tak to přece musí dát nějak najevo.
00:41:50 -Vy jste obdivuhodná žena.
00:41:54 A směl bych se zeptat, prosím, co bylo jaksi impulsem toho dopisu,
00:41:59 že jste se rozhodla tak zčista jasna, tak náhle?
00:42:03 -To nebylo nijak náhle. Já jsem o tom uvažovala už dlouho.
00:42:06 -Ale... A vy mě znáte už déle?
00:42:10 -Vás? Ano.
-A já o tom nevím!
00:42:14 -Slyšela jsem o vás. Dokonce hodně.
00:42:18 Pak jsem vás jednou viděla na ředitelství při školení.
00:42:21 -Ano. Na podzim, když jsem přednášel
00:42:23 o metodách vnitropodnikové kontroly
00:42:25 s aplikací na specifičnost podmínek v pohostinství.
00:42:28 -Ano, myslím, že ano.
00:42:29 Paní šéfová tenkrát nemohla, tak poslala mě.
00:42:32 -Jak nevyzpytatelné jsou cesty osudu!
00:42:37 A já si vás tam tenkrát vůbec nevšiml!
00:42:40 Je to možné?
-No, bylo nás tam moc.
00:42:44 -Ale vy jediná. Jak je to v těch verších.
00:42:50 Chvějete se jak opuštěný pták.
-Je mi zima.
00:42:54 V recepci děsně táhne na nohy.
-Tak to musí skončit.
00:42:58 Už nebudete trpět na onom nehostinném místě.
00:43:00 O to se postarám!
00:43:01 -Mám tedy nějakou naději?
-Naději?!
00:43:04 Jak jste skromná, Alenko. V můžete mít jistotu.
00:43:09 Všechno, co máte na srdci vy, mám i já.
00:43:13 -To je skutečně víc než jsem doufala.
00:43:17 -Říkám to naprosto upřímně. Víte, já když jsem vás
00:43:21 poprvé uviděl, tak jste mě nesmírně zaujala.
00:43:25 Ovšem, to jsem ještě netušil, že to...
00:43:30 Že to... To musíme zapít!
00:43:45 -Tak prosím.
-Já mám službu.
00:43:49 -Vím, vím, já mám dole také práci.
00:43:52 Povinnost především, to samozřejmě, ale jenom přípitek, Alenko.
00:43:59 Tak...
00:44:10 Tak to je skandál, že?
00:44:13 Taková láhev vůbec nepatří do prodeje!
00:44:16 Vadná zátka! Chybná operace při špuntování.
00:44:20 Špatné uložení. A to jsem ji ráno koupil u servírky.
00:44:24 -Já řeknu, aby vám ji vyměnili.
-Ne, ne, ne, ne.
00:44:28 To si, prosím, zařídím já sám!
00:44:31 Slečno Aleno, vzhledem jaksi k okolnostem,
00:44:36 musíme se v tomto okamžiku obejít
00:44:40 bez přípitku i bez květin, má drahá.
00:44:45 Zítra večer si pro tebe přijdu.
-Ano, na shledanou.
00:44:55 Počkejte, pusťte mě. S dovolením!!!
00:45:05 -Klíče.
-Na, tu máš!
00:45:10 -Co to je?! Otevřete! Víte, kdo já jsem?!
00:45:13 -Co to má znamenat?
00:45:15 -Nehrajte to na mě, prosím vás!
00:45:17 -Jaképak divadélko, prosím vás?
-Slyšela jsem toho o vás dost,
00:45:20 ale že jste schopen takových fíglů, to jsem netušila!
00:45:22 -Fíglů?! Co to říkáte, Alenko?
00:45:25 -Neříkejte mi Alenko!
-No prosím, budiž!
00:45:27 Ale vy jste očarována nocí, máte mě ve své moci, já...
00:45:29 -Co to blábolíte? Dejte si na hlavu studenej obklad!
00:45:32 -Tak dost! Žádám okamžité vysvětlení vašeho jednání!
00:45:35 -Já žádám vysvětlení! Vlákal jste mě sem a teď...
00:45:37 -Já vás nikam nelákal.
-Volal jste mi, abych přišla!
00:45:39 -Ne, ne, ne. Vy jste volala, že sem přijdete!
00:45:41 -To je nesmysl!
-Vy sama!
00:45:43 -Tak? A co je tohle?
00:45:49 ZAKLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:46:16 No, prosím, tady to stojí jasně. J.Z., to jsem já.
00:46:19 A.S., Alena Smrčková, to jste vy.
00:46:22 A přinesla jste mi to vy sama s pařížským salámem!
00:46:26 -Nemám o ničem ani zdání.
-No, potom musí být
00:46:30 původcem tohoto listu osoba X, která měla onen inkriminovaný tác
00:46:35 v ruce před vámi.
-Ano, osoba X.
00:46:39 -V tom případě jde o nemístný žert
00:46:42 a to přijde někomu sakramentsky draho!
00:46:44 BOUCHÁNÍ NA DVEŘE Otevřete!
00:46:46 Ve jménu soudruha ředitele, otevřete!
00:46:50 Tak zavolám na VB! To je omezování osobní svobody!
00:46:58 To je hluchý! To je kategorie B?!
00:47:00 -Vypnuli vám linku.
-Tak bud volat na ulici.
00:47:03 -Chcete, aby z toho byla ostuda na celý město?
00:47:06 Stejně nikdo neuvěří, že jste mě sem nezatáhl, při vaší pověsti.
00:47:10 -Jak, prosím? Při jaké mé pověsti?
00:47:13 -Slyšela jsem toho o vás na memoáry.
00:47:15 A to ani moc neposlouchám.
-Slyšela jste...
00:47:19 No, ano, pravda je, že mě ženy občas pronásledují.
00:47:26 Někdy děsně. A co můžu dělat?
00:47:28 Za to člověk nemůže. To je mu dáno, že ano?
00:47:31 -No, vidíte. Při mý pověsti zas bude každému jasné,
00:47:34 že od vás chci protekci, abych mohla do Hradce.
00:47:37 Nemáme šanci.
-Takže jaksi za jiných okolností
00:47:42 bych jaksi...
00:47:45 Pardon. Co ráčíte mínit "svou pověstí"?
00:47:49 -Vy nic nevíte? Jsem přece hanbou tohoto města.
00:47:54 Kdyby byl středověk, uvázali by mě na pranýř.
00:47:57 Vypálili by mi na čelo cejch.
-Ne. Ne, to ne.
00:48:04 ZA DVEŘMI SMÍCH MASEK
00:48:07 A nebo vy jste s nimi... Ale.
00:48:14 No, jen se mi tady, prosím vás, nerozbrečte.
00:48:20 RÁNA No, prosím!
00:48:35 -Proč bych plakala? Já jsem holka veselá!
00:48:45 Světový pérování kategorie B!
00:48:49 Tak, pojďte všichni dovnitř, pojďte, přátelé!
00:48:52 Uvidíte, co jen si budete přát! Spokojenost na všech stranách!
00:48:56 Tak co, Casanovo, na co čekáš? No!
00:49:01 Svůj k svému. Pojď! Uvidíš, co jen si budeš přát!
00:49:12 -Momentíček, prosím.
00:49:30 Hudba.
00:49:43 (z rádia - slovensky) Nejen v budoucnu,
00:49:46 ale i v ostatních letech sedmé pětiletky...
00:49:54 Vysílají Zprávy.
-Jo?
00:49:59 Tak počkejte! Zazpíváme jim sami.
00:50:05 (zpívá)
00:50:07 Vylez ke mně, můj Pepíčku, do komůrky po žebříčku.
00:50:12 Já ti dám, já ti dám vypečenej dalamán.
00:50:18 Já ti dám, já ti dám vypečenej dalamán.
00:50:24 Kde jste? Já vás hledám všude! Co tady děláte?
00:50:28 -Zamkli Zmoka.
-Dobrý, souhlas.
00:50:32 Měli jste ho zavřít ke mně do kotelny,
00:50:34 papaláše vymydlenýho, ať si fouká do mouru!
00:50:40 -V pokladně chybí 12 tisíc. Jak se to mohlo stát?
00:50:43 Co budu dělat?
-Rychle je tam dej!
00:50:45 -Blázníš? Teď v noci?! Maruš, snad jsi ty peníze...
00:50:52 Jak ses mohla něčeho takového opovážit?!
00:50:55 Kams je dala? Co jsi s něma udělala?!
00:50:57 -Taková blbost. Co si pomyslej lidi?
00:50:59 -Kašlu na ně! Kams je dala?
00:51:00 -Koupila jsem si perziánový kožich! Za tu cenu je zadarmo.
00:51:04 Musela jsem ty prachy dát hned, jinak by ho prodala jinýmu.
00:51:07 -Proč jsi mi o tom neřekla?!
00:51:09 -Protože bys vyváděl, že žádný kožich nepotřebuju.
00:51:11 -Samozřejmě, že nepotřebuješ!
-Potřebuju!
00:51:13 Od tebe nic nechci.
00:51:15 V pondělí bych tam ty peníze vrátila.
00:51:17 -Kde bys je v pondělá vzala, prosím tě?
00:51:19 -Na akci jakou jsme měli dneska nevydělá na pitomej kožich
00:51:21 akorát takovej chudák, jako jsi ty, prosím tě!
00:51:24 -Cos mi to udělala? Já jsem vyřízenej člověk!
00:51:27 -Ty jsi vyřízenej už dávno. Za dvacet let na tomhle fleku
00:51:30 ses nezmohl ani na pitomou koloběžku!
00:51:32 -Zato ty se zmůžeš na palác s mřížema!
00:51:35 Až Zmok otevře pokladnu, tak...! Ha ha!
00:51:38 -Jen se neboj! Toho jsem zpacifikovala.
00:51:47 -Před deseti lety mi utekla žena. Martička.
00:51:54 No jo, Martička. Utekla s jedním... To je jedno.
00:52:02 Jednoho dne jsem se vrátil ze služební cesty a byla pryč.
00:52:05 A pak už jsem ji nikdy neviděl. Ani u rozvodu.
00:52:09 -Měl jste ji rád?
-Nemohl jsem na ni zapomenout,
00:52:15 to je ta věc. Nemohl a nemohl.
00:52:19 To je jako když vám useknou ruku. Taky na to nemůžete zapomenout.
00:52:26 -A co ten Casanova?
00:52:30 -To si na mě vymyslel jeden kolega z hecu.
00:52:33 Pořád o mně vyprávěl různý historky, rozumíte.
00:52:38 Až tomu začali všichni věřit. Udělal si z toho sport.
00:52:43 Posílal mi různý psaníčka, když byl někde na kontrole.
00:52:47 A když jsem byl na služební cestě já,
00:52:49 tak uplácel všelijaký slečny, aby mě sháněly po podniku.
00:52:53 Jedna tam vyhrožovala, že kvůli mně skočí z okna kanceláře.
00:52:57 A jedna tam dokonce přišla i s nemluvnětem.
00:53:01 -Důkladný pán, co vy?
-A já, čím víc jsem se rozčiloval,
00:53:08 že to jsou všechno vymyšlenosti, tím víc na mě všichni pomrkávali.
00:53:13 I soudruh ředitel, prosím vás. Prej:
00:53:17 "My víme, my to dobře víme, ty kujóne." Já a kujón.
00:53:25 Tak jsem s tím rozčilováním přestal,
00:53:29 začal jsem se při všech těch řečech jenom usmívat, tím hůř.
00:53:37 A nejhorší je, že mně se to začalo časem nějak líbit.
00:53:43 Začalo mi to dělat dobře.
00:53:46 Tak jsem sám začal něco roztrušovat.
00:53:49 Tu a tam jsem něco naznačil. Chlapi žárlili jako vzteklí.
00:53:54 A nevěřila byste.
00:53:56 Od té doby se skutečně kolem mě ženský začaly točit.
00:54:00 Tedy některý.
-Ale věřila.
00:54:06 -Slečno, ale já jsem se najednou přistihl,
00:54:11 že se chovám k ženám úplně jinak! Jako bych byl opravdu takový!
00:54:15 Rozumíte té hrůze? Já nestvořil svou pověst.
00:54:18 Má pověst stvořila mě! Já jsem produktem chiméry!
00:54:24 A přitom...
-Já vím.
00:54:27 -A přitom já jsem vlastně děsně plachej člověk.
00:54:37 Ale vy jste úplně jiná než ostatní.
00:54:39 Já vím, já vím, to se vždycky říká.
00:54:42 Jak byste tomu mohla věřit.
00:54:48 Pravdou je, že já vlastně vždycky uteču.
00:54:53 Právě ty postižené dámy pak o mně pak vypráví
00:54:59 ty nejfantastičtější nemravnosti.
-To já znám. Máte reklamu.
00:55:05 -Jen se mi smějte. Smějte se mi, vždyť já jsem šašek.
00:55:10 Hůř! Já jsem zlej šašek. Ze vzteku honím lidi
00:55:13 a dělá mi dobře, že se mě bojí a že je můžu zmáčknout a nachytat.
00:55:18 -Já se nesměju vám. Já se směju sobě.
00:55:22 -Vy nemáte důvod.
00:55:24 -Vždyť jsme na tom stejně, Casanovo.
00:55:28 Nežijeme svůj vlastní život, ale atrapu!
00:55:33 Já jsem zase ukradla cizí tělo!
-Já vám nerozumím.
00:55:39 -Ten malíř mě opravdu maloval. Portrét.
00:55:46 No, pak chtěl odměnu. Promiňte.
00:55:53 Já odměny nedávám. Odměny ne.
00:55:59 No tak si k tomu portrétu přimaloval něčí vnady...
00:56:04 -Takže tam nad recepcí, to nejste vy. -Ne.
00:56:12 -Proč jste to lidem neřekla?
00:56:16 -Věřili vám, když jste jim říkal pravdu?
00:56:21 -Já ji řekl až teď vám.
00:56:26 -Já jsem se ani nepokoušela. Čím víc se člověk brání,
00:56:36 tím víc se v očích druhejch usvědčí.
00:56:46 Vy mi teď asi stejně nevěříte.
00:57:35 Ludvo, já jsem kamarád. V životě na tebe nenechám dopustit.
00:57:41 V životě ne!
-Ale pořád...
00:57:44 -Já jsem kamarád!
-Tady je zase paseka.
00:57:49 Paní šéfová, tak jsem tady i s vejcema.
00:57:54 -Nechte toho. On tam přijel v noci doktor,
00:57:58 ke starýmu Marešovi skrz ledviny. A vzal mě s sebou zpátky.
00:58:01 Takže jsem tu dřívěji.
-No, jste hodnej, pane Tlamicha.
00:58:04 A běžte si lehnout. Dobrou noc. Děkuju vám.
00:58:06 -Copak lehnout.
00:58:07 Nic proti tomu, ale dole nikdo není.
00:58:09 Kde je slečna Alenka?
-A co jí chcete, starej?
00:58:14 Jděte do kanafasu.
00:58:16 Na takový masíčko už vy nemáte zuby!
00:58:21 -Povídám, paní šéfová. Říkala jste, že bude sloužit!
00:58:26 -No. Buďte klidnej, my se střídáme, pane Tlamicha. Dobrou noc.
00:58:29 -No, ale ona tady slouží! Chcete vidět večerníček?
00:58:35 Tak se podívejte klíčovou dírkou do trojky!
00:58:38 Tam dávají nový díl. Jak Alenka holí Rumcajse.
00:58:43 -Co?! Tam je s ním ona?!
00:58:50 Já ho zabiju!
00:58:52 Vylez, vylez ven, ty hajzle sviňáckej!
00:58:55 Já tě zabiju!
-Nech toho.
00:58:57 -Já ho zabiju!
00:59:01 -Ty budeš bít mýho kamaráda? Znáš mě?
00:59:07 -Kde je ten klíč? Dejte mi ho!
00:59:15 No tak!!!
00:59:18 Mám vás jednoho po druhým prošacovat?!
00:59:22 -Prosím.
00:59:35 KLEPÁNÍ Alenko!
00:59:44 Pojďte.
01:00:15 -Co to píšeš?
-Výpověď. Pro nás pro oba.
01:00:20 Já ti dám.
01:00:22 Půjdeš dělat do kravína se svým persiánovým kožichem!
01:00:25 -Pf! Chudinko!
01:00:28 -Dobře, že jste tady, paní. Ani spát jsem vzteky nemohl.
01:00:32 -Co se děje, pane Beránek? Co se stalo?
01:00:34 -Žádnej kožich se prodávat nebude!
01:00:36 Ještě že jsem na to tý svý přišel včas!
01:00:38 Já jí to kšeftování vyženu z hlavy!
01:00:40 A vy byste se taky mohla stydět!
01:00:41 -No dovolte?! Paní Beránková sama...
01:00:43 -To věřím, to by se to kupovaly
01:00:44 persiánový kožichy za pár šupů, co?
01:00:47 Tady máte ty svý peníze. Stejně budou nakradený.
01:00:50 Mou ženu už laskavě vynechte, paní Josífková.
01:00:53 Nebo si to příště vyřídíme někde jinde!
01:00:59 -Pepo, dej je zpátky do kasy. Honem!
01:01:02 -Ukliď to.
01:01:07 To nebyla výpověď. Ta už leží dávno v kanceláři.
01:01:11 Zmok ji zejtra vezme na podnikový ředitelství.
01:01:14 -Ale proč, Pepo? Proč?
01:01:19 Casanova přece teď nic nepozná, Pepo.
01:01:22 -Tahle práce ti nesvědčí, Maruš.
01:01:27 -Pepo...
01:01:30 Pepo! Pepo!
01:01:39 -To by se vám líbilo. To jo.
01:01:46 Tohle já nedovolím! Nedovolím.
01:01:54 Nedovolím! Nedovolím!
01:02:08 Nedovolím jim to! Nedovolím jim to! Nedovolím!
01:02:17 -Drž se. Nešahaj na ni, nech toho!
01:02:25 -Pane vrchní!
01:02:30 -To teda byla v noci zábava.
-Dáme si to dvojhlasně.
01:02:38 Tady se snad bude malovat, nebo co.
01:02:40 Ale já nechci!
01:02:51 -Tak sbohem, dědo.
-Sbohem, Alenko.
01:03:15 -Kde je slečna Alena?
-Odešla.
01:03:19 -A kam? -Domů.
-A kde to je? Řekněte mi to.
01:03:23 Prosím vás!
01:03:27 -Přes náměstí a za kostelem ta ulička doprava.
01:03:31 Když si pospíšíte, můžete ji dohonit.
01:03:33 Počkejte! Ať se nenastydnete.
01:06:14 Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2011
Maloměstský hotel navštívil kontrolor. A to bohužel právě ve chvíli, kdy se chystá velká společenská akce, při níž si někteří zaměstnanci restaurace chtějí „bokem“ – tedy podvodně – přivydělat. Navíc manželka vedoucího si „vypůjčila“ z kasy dvanáct tisíc na kožich. Ale tahle žena je velmi flexibilní a v každé situaci si umí poradit. O kontrolorovi se ví, že je na holky… Provozní tedy okamžitě vymyslí intriku: využije „špatnou pověst“ recepční Alenky a zmanipuluje jejich společný pobyt v pokoji. Tam to ale dopadne úplně jinak, než by si kdo pomyslel…
Komedie o tom, že zdání a špatná pověst mohou klamat, vznikla v roce 1982 podle scénáře Pavla Hanuše a titulní roli si zahrála Dagmar Veškrnová, dále hrají K. Slunéčková, I. Prachař, J. Langmiler a další.
