Příběh o hledání kořenů domova a lásky (1986). Hrají: R. Hrušínský, od jehož narození letos uplyne 100 let, L. Frej, A. Molčík, Z. Hadrbolcová, M. Stropnický, B. Poloczek, D. Batulková, J. Skopeček a další. Scénář A. Máša, od jehož narození brzy uplyne 85 let. Kamera V. Opletal. Režie P. Háša
00:00:01 -Počkej na mě. Dej mi líznout.
-Nedám, máš svoji.
00:02:09 -Honzo, mně se to stejně nelíbí.
-Nezačínej s tím zase.
00:02:18 Jednou se to provalí. Co potom řeknou bráchové?
00:02:22 Já na bráchy kašlu, jde mi jen o tátu.
00:02:26 -Tak to řekni aspoň jemu.
-Teď?
00:02:32 Proč kašleš na bráchy?
00:02:35 Starší sourozenec je málokdy zároveň přítel nebo kamarád.
00:02:41 S tebou mám stokrát víc společného než s nimi.
00:02:46 -Já tě chápu. -Sláva!
-Máš před nimi špatné svědomí.
00:02:52 Říkal jsi, že ti táta dával 700 měsíčně.
00:02:55 Nemluv jako účetní.
00:02:58 Takže tvoje vysoká ho stála 40 tisíc a to nemluvím o gymplu.
00:03:03 A všechno to bylo nanic.
00:03:05 Tátovi to neřeknu, nepochopil by mě.
00:03:09 Já tě taky nechápu.
00:03:11 Dát výpověď v ústavu
00:03:13 a vzít tu nejprimitivnější dřinu na nějakém tahači.
00:03:17 To může dělat kdekdo. Normálně jsi utekl.
00:03:21 Co je na tom divného dělat rukama? 58 % lidí ve státě dělá manuálně.
00:03:30 A je to ta míň stresovaná nadpolovina.
00:03:35 To ti říkám jako bývalý sociolog.
00:03:40 To jsi musel 5 let studovat, abys přišel na to co chceš?
00:03:46 Asi jo.
00:03:51 Je mi to líto, ale sedět celý život na zadku
00:03:56 a smolit z 10 elaborátů 11, to by mě zabilo.
00:04:03 To se mám oběsit, že jsem na to přišel až teď?
00:04:06 Mám už jedinou ctižádost.
00:04:09 Nic nemít, nic nechtít a normálně s tebou žít.
00:04:15 Nic nemít? Teď máš 3x tolik co v ústavu a menší zodpovědnost.
00:04:20 Ale daleko větší dřinu. A ta mi jde náramně k duhu.
00:04:28 Vážně.
00:04:33 -Ty si vážně myslíš, že jsi na to vyzrál? -Myslím.
00:04:42 -Ten nejstarší to je Míla.
-Ten zámečník? -Jo.
00:04:47 Pak je tady Máňa, ta dělá jeřábnici.
00:04:53 Karlovi je 35 a už je docent na technice.
00:04:59 Nejmladší je Honzík, taky vědec. Za rok bude kandidát věd.
00:05:07 Škoda, že se toho máma nedožila.
00:05:11 -Těším se na všechny.
-Ticho! Kdo to má pořád poslouchat?
00:05:16 -Už to znám všechno nazpaměť.
-Mě to zajímá. -Ale mě ne.
00:05:23 -Copak je pane Zoula?
-Chci na jiný pokoj.
00:05:28 -Mach mě štve. -Čímpak?
-Pořád se chlubí těmi svými dětmi.
00:05:34 Už nemůžu poslouchat ty lži.
00:05:38 Proč nemluví o tom, jak se tady minule pohádali?
00:05:42 To není vůbec pravda.
00:05:45 Proč jste se nedal oholit, pane Zoula? Podívejte se na pana Macha.
00:05:51 To bych toho viděl. Dědka, který už je na lopatě.
00:05:55 -Vy nikoho nečekáte? -Ne. Nemám tak hodné děti jako pan Mach.
00:06:03 Celý život na ně dřel, postavil jim na Hájích barák
00:06:07 a víte, jak dopadl? Stejně jako já, je sám.
00:06:11 Jenže já si aspoň něco užil.
00:06:14 Dcera se zetěm si postavili barák tady na Hvězdičce.
00:06:19 Do loňska se mnou bydleli na Hájích.
00:06:22 A proč stavěli, když je na Hájích místo?
00:06:26 Protože se s dědkem nesnesli.
00:06:29 -Kam půjdete z nemocnice, pane Mach? -Pod kytičky. -Domů.
00:06:37 Kam jinam. Ve městě bych nevydržel.
00:06:41 A vy jste ten dům na Hájích na nikoho nepřevedl?
00:06:45 Ne, je moc chytrý. Aby za ním děti jezdily a zobaly mu z ruky.
00:06:51 Kdyby měl ruce prázdné jako já, taky by nejezdily.
00:06:56 Tak už dost, pane Zoula.
00:06:59 Až budete příště něco potřebovat, ať zazvoní pan Hejnice.
00:07:04 Jakto? Já si budu stěžovat.
00:07:12 Dědek mlčí. Uznal, že mám pravdu.
00:07:18 Já si myslím, že děti nestojí ani o dědka, ani o barák.
00:07:24 Akorát o prachy.
00:07:34 Karel už je tady. Pojď! Uvidíš, jak začne vyvádět.
00:07:39 -Honzo, nešlo by to odložit?
-Rád bych tě toho ušetřil,
00:07:43 ale jednou musíš našeho Karlíka stejně poznat.
00:07:47 Kde jsi? Volám ti, čekám na tebe před domem a ty nikde.
00:07:52 -Proč jsi nejel se mnou?
-Chtěli jsme být s Veronikou sami.
00:07:57 -S Veronikou? Dobrý den!
-Mohu tě představit...
00:08:01 -Co studujete? Ekonomii, práva?
-Vysokou zemědělskou.
00:08:06 -To máte ráda zvířátka.
-Mám, už od malička.
00:08:10 A s touhle stimulací chcete organizovat velkovýrobu masa?
00:08:15 -Ahoj, Karle! -Nazdar Mílo. Má ráda zvířátka. Morče, slepice.
00:08:20 Tyhle zemědělské inženýrky z Vinohrad, to je nadělení.
00:08:25 -Ruku mi nepodáš? -Nemusím strkat ruku 2x týdně do svěráku.
00:08:30 To je náš Míla, to je moje děvče.
00:08:33 -Dobrý den. -Dobrý den.
00:08:35 -Nedělejte to, rozmačká vám kosti.
-Nebojím se, pane docente.
00:08:41 On jenom tak pouští hrůzu.
00:08:43 Jeden kluk z dílen u něj studuje a moc ho chválí.
00:08:47 -Jsem na Karla hrozně pyšný. Ahoj.
-Ahoj!
00:08:51 -Kde je Máňa?
-Podívej, on má mozoly.
00:08:54 Žádné mozoly nemám, cvičím trochu s činkou.
00:08:59 Neříkej, že máš mozoly od činky.
00:09:01 Taková pošetilost by mě nenapadla tobě něco říkat.
00:09:06 -Víš všechno předem a líp.
-To samozřejmě.
00:09:09 Sakra, kde je ta Mařka?
00:09:13 Dělej, Máňo! Polez!
00:09:18 -Jdeme pozdě. Už tam určitě budou.
-Nebudou.
00:09:22 Určitě čekají před vrátnicí.
00:09:28 Podívejte se na toho našeho neurotika.
00:09:31 Každých 30 vteřin se dívá na hodinky. Už z toho má tik.
00:09:36 Dávejte pozor...
00:09:39 Teď!
00:09:43 -Je to štvanec.
-To víš, má práce až nad hlavu.
00:09:48 Ještě, že nemáme jeho hlavu.
00:09:51 Mám pocit, že tu práci nakládá na sebe sám. A vím dobře proč.
00:09:57 Táta čeká, jdeme!
00:10:00 Tak na shledanou!
00:10:02 -Vy s námi nepůjdete?
-Ne, já počkám tady.
00:10:06 Veronika počká tady.
00:10:08 To je škoda.
00:10:11 Tatínka by jistě potěšilo, že sis konečně našel slušné děvče.
00:10:16 Jak tomu mám rozumět?
00:10:18 Předtím to byly kamarádky. O žádné nikdy neřekl, že je to jeho děvče.
00:10:24 Ale máte to dobré, Karel vás bere do rodiny.
00:10:28 Ahoj!
00:10:31 Honzo, víš, že máš bezvadné bráchy.
00:10:36 -Víš, co máš říkat? -Jo!
-Zopakuj mi to ještě.
00:10:40 Máme kupce a dal by za to 360 tisíc. Možná o 20 víc.
00:10:48 Ale odpověď chce mít do týdne.
00:10:51 -Já ti pořád nevím, Véno.
-Co nevíš? -Taťka přece říkal...
00:10:56 Až uslyší tu sumu, bude mluvit jinak.
00:11:00 -Nebude. Já ho znám.
-Pojď, než přijdou kluci.
00:11:04 Dělej, rychle!
00:11:08 Dobrý den, sestři!
00:11:14 -Dobrý den! -Zdravíčko!
00:11:18 -Koukám, že jsme první. Ahoj, dědo! -Ahoj!
00:11:24 Vy jste jak melounek. Takovou rekreaci bych bral.
00:11:30 -Že vypadá dobře?
-Ani bych neřekl.
00:11:35 Taky vypadáte lepší, pane Zoula.
00:11:38 Ale nejste oholený, co tomu řekne panička?
00:11:41 -Jaká panička? -Ta vaše.
-Ta je u své dcery.
00:11:45 Dneska přijede, uvidíte. Kde máte holení?
00:11:49 -Co to děláte?
-Musíme to stihnout, než přijede.
00:11:53 -Já se holit nebudu.
-Vy ne, já vás oholím.
00:11:57 Vezmi si, honem, než přijde Karel. Tady máš telecí řízky.
00:12:02 -Vždyť víš, že to nesmím.
-Musíme tě vykrmit.
00:12:06 Jak se spravíš, bude po nemoci. Na to já věřím.
00:12:10 Tady máš kakaové řezy.
00:12:12 Ty s vanilkovým krémem jsou jen 4, aby se nezkazily.
00:12:17 -Já to nemůžu, našli mi bílkovinu.
-Vždyť je to samý žloutek.
00:12:25 Tou dietou by tě zahubili.
00:12:28 -Pojď sem! -Co je?
-Podej mi župan, půjdeme na chodbu.
00:12:36 -Vy jste holič? -Ne, opravář.
00:12:39 Zlaté české ručičky, ty musí umět všechno. I oholit zákazníka.
00:12:45 Teď by to šlo.
00:12:48 -Tak co je?
-Už jsem u vás, pane Zoula.
00:12:52 Já vás tak oholím, že se do vás panička znovu zamiluje.
00:13:06 -Byli jste na Hájích?
-Jo, pomalu tě začínáme stěhovat.
00:13:11 Cože?
00:13:13 -Z nemocnice půjdeš k nám.
-To ani náhodou.
00:13:17 -Teď už tam nemůžeš být sám.
-Protože jste tam nezůstali vy?
00:13:22 Víš, že jsme tam nemohli zůstat, už kvůli holkám.
00:13:26 Holky chtějí žít ve městě. A já se jim vůbec nedivím.
00:13:32 Co já si užila na Hájích? Nic.
00:13:36 Takže vy jste stavěli barák, aby si tam vaše holky užívaly.
00:13:41 -To ne. -Řekla si užívat.
-Nekřič, taťko!
00:13:45 Ahoj, tati.
00:13:48 -Kde je Oldřich a Míla?
-Jakto, že už jste tady?
00:13:52 -Asi jsme vás přehlédli.
-Přehlédli? Já ti rozumím.
00:13:57 -Co ti zas přinesli dobrého?
-Ještě jsem to neprohlížel.
00:14:03 Já si to pak prohlédnu. Jak se máš?
00:14:13 -Co je s tebou?
-Ale nic, nemůžu jen cejtit špitál.
00:14:17 Chodit sem je pro mě za trest.
00:14:20 Vidět tátu v tom hábitu a v posteli.
00:14:23 Já se bojím akorát těch jeho řečí o Hájích.
00:14:27 Tomu se nediv, je to jeho životní dílo.
00:14:33 -Honzo, tebe vyhodili k lopatě, viď? -Co blázníš?
00:14:42 Je to tvoje věc, ale radši nepodávej tátovi ruku.
00:14:48 Mohl by to poznat.
00:14:51 Říkám ti, že mě nikdo nevyhodil.
00:14:56 Víš, jak je na vás dva hrdý.
00:15:05 Tak jdi napřed.
00:15:10 Starosti s Hájemi nech na nás.
00:15:13 Ty se teď musíš uvolnit a zmobilizovat svou vůli.
00:15:18 Musíš si říkat, že se musíš vyléčit.
00:15:21 Vidím, že Karlík dává úkoly už i tobě.
00:15:25 To se nedá nic dělat.
00:15:27 -Ahoj, tati!
-A ségře pusu nedáš, mazánku?
00:15:31 Ahoj!
00:15:34 Doktore, jestli už mě neznáš, tak já jsem nějaký Véna Bašata.
00:15:39 Promiň, Véno,
00:15:41 ale já si myslím, že si nemusíme každou návštěvu podávat ruku.
00:15:46 My venkovani máme takový zvyk. Viď, Mílo.
00:15:50 -Kdežto vy inteligenti...
-Co se válíte za naše peníze...
00:15:55 -Kluci, nechte toho!
-O tebe nejde, Karlíku.
00:15:59 Ale řekni mi, co dělá takový sociolog?
00:16:03 Také nevím, ale zeptej se Honzy.
00:16:06 U nás v dílně to taky nikdo neví. Nejspíš je to nějaký nemakačenko.
00:16:12 -Neměl bych radši říkat, že jsi sexuolog. -Nebuď sprostý.
00:16:19 Aspoň by z toho koukala sranda. Jinak z tebe nekouká nic.
00:16:24 -Už nech toho rýpání, Vendo.
-Nech ho, docela se bavím.
00:16:47 -Musím se jít natáhnout. -Co je ti?
-Není ti dobře?
00:16:52 To je jen taková slabost. To musí přijít zrovna při návštěvě?
00:17:00 Jste hodní, že jste přišli. Tak se nezlobte.
00:17:12 -Ty Háje mi nedají spát. To bude tím. -Taťko!
00:17:20 My máme kupce.
00:17:22 Zaplatí 360 tisíc na dlaň. Měl byste pokoj.
00:17:26 -Mohl bys jet k moři.
-Nikdy jsi moře neviděl.
00:17:33 Vy chcete prodat Háje?
00:17:38 Ty taky Karle? Vždyť je to váš domov.
00:17:42 Copak je domov na prodej?
00:17:47 Karle, slib mi, že to nikdy neprodáte.
00:17:52 Copak jsou moje? Navíc na takové úvahy je dost času.
00:17:57 -Není dost času, chce to vědět do týdne. -Mlčte už o tom!!
00:18:21 -Véna to myslí dobře.
-Pro koho? -Jak to myslíš?
00:18:25 Mě do toho vašeho hádání o majetek netahejte. Je mi to odporné.
00:18:32 Kdo se tady hádá o majetek?
00:18:37 Ten barák už mohl být dávno náš.
00:18:40 -Ale my jsme ho jen pro sebe nechtěli. -Jistě.
00:18:44 Vy jste chtěli jen peníze.
00:18:47 K čemu by vám byl barák, když se nedal prodat.
00:18:51 Nejradši byste ho prodali i s dědou. Ale jsme tu my.
00:18:55 -To máš za to, že se staráš.
-A kdo se má starat? Oni?
00:18:59 Copak by to udržovali? Ti by to nechali spadnout.
00:19:05 Měli jsme si o tom promluvit s dědou sami, bez nich.
00:19:10 Véna má k tomu baráku větší vztah než vy všichni.
00:19:15 Nadřel se na něm s dědou ještě před svatbou.
00:19:19 Vy jste přijeli jen, když byl děda marod nebo když měl narozeniny.
00:19:27 Víš co? Řeknu tomu chlápkovi, ať ještě 2 týdny počká a uvidíme.
00:19:33 Teď pojď! Ahoj!
00:19:37 Vašku!
00:19:43 Promiň!
00:19:49 Mě naštval spíš Karel. Promiň.
00:19:54 Co bych měla říkat já? Kája u nás nebyl, co jsme postavili.
00:19:59 -Vůbec ho to nezajímá.
-Vždyť Honzu také ne.
00:20:03 To není pravda.
00:20:06 -Ani nevíš, kde tu bydlíme.
-No dobře....
00:20:09 -Hoši mají v hlavě jiné věci než my. Pojď! -Ahoj!
00:20:17 Máňo, počkej! Tohle si odnes.
00:20:19 A ještě jednou a budu si myslet, že chceš tátu zabít.
00:20:24 Tak já chci taťkovi ublížit? Všechno špatné jenom já?
00:20:28 -Tak jsem to neřekl.
-On to opravdu neřekl.
00:20:33 Karel to opravdu neřekl.
00:20:41 Tak to vidíte. Tak kluci, ahoj zase ve středu!
00:20:55 Jdeš mi děsně na nervy, ty důležáku!
00:21:10 Otec nevypadá dobře, nelíbí se mi to.
00:21:13 Doktor je vynikající odborník, ověřil jsem si to v Praze.
00:21:18 Ve středu s ním promluvím. Nedělej paniku, člověče.
00:21:41 -Pojď si sednou ke mně dozadu.
-Řekl jsi to otci? -Ne.
00:21:51 Víš, co jsi u mne? Obyčejný zbabělec.
00:22:09 Mach se jde holit, děti jsou za dveřmi.
00:22:14 Už je mám prokouknuté, jeden táhne hot a druhý čehý.
00:22:21 Nedáte je dohromady, ani kdyby jste se rozkrájel.
00:22:26 Machu, slyšíte?
00:22:30 Jediný z dětí, kdo docela ujde, je váš zeťák.
00:22:38 Tomu se říká smutná bilance. Víte, jak to dopadne?
00:22:43 Prodají vlastní domov a pohádají se o prachy přímo tady přede mnou.
00:22:50 Protože dneska ještě můžete na chodbu, abych nic neslyšel.
00:22:56 Ale za týden, za dva, už to nepůjde.
00:22:59 Pro mě je to napínavé jak biograf.
00:23:07 -Ahoj, Mílo! -Nazdar!
-Máňa tu ještě není.
00:23:14 Co to táhneš?
00:23:17 Zachránil jsem ho v poslední chvíli.
00:23:21 -Přímo z náklaďáku. -Cože?
-Už ho vezli na skládku.
00:23:28 Přitom je prošlápnutý akorát ode dveří ke stolu.
00:23:36 -Skoro nový.
-Že jo? Takhle se u nás hospodaří.
00:23:42 Ptal jsem se šoféra od náklaďáku, jestli ho nechce.
00:23:47 Kdo prý se s tím má tahat, mi řekl. Chápeš to?
00:23:53 Zrovna jako náš Jéňa.
00:23:57 To je jejich vztah k hodnotám. Takhle jsme si je vychovali.
00:24:05 Neznáš Honzu. Ten by ho nesebral z jiných důvodů.
00:24:09 -Co tím myslíš? Já ho přece neukradl. Byl odepsaný. -Já vím.
00:24:17 Mílo, musíš přesvědčit otce, aby dům prodal, dokud je zájem.
00:24:23 -Ale on nechce.
-Proto ho musíme přesvědčit.
00:24:28 Spoléhám na tebe.
00:24:31 -Tak jo, přesvědčíme ho.
-Tak fajn. Počítám s tebou.
00:24:38 -Ahoj! Proč už nejste vevnitř?
-Čekáme na Karla a na Máňu.
00:24:43 -Ty jsi nepřijel s Karlem?
-Kde máš Veroniku?
00:24:50 Hele, já jdu.
00:24:52 Počkej! Karel nechce, abychom se trousili po jednom.
00:24:56 Karel ať si trhne nohou.
00:25:00 Tati, třeba mu to toho něco přišlo.
00:25:04 To by poslal telegram. Znáš Karla, ten když má povinnost...
00:25:10 Ty myslíš, že za tebou Karel jezdí jen z povinnosti?
00:25:18 -Honza tu ještě není? Co je s ním?
-Už je nahoře.
00:25:23 Čekám na něj půl hodiny před ústavem, mám strach...
00:25:28 -Co je to? -Koberec.
00:25:31 -To ho chcete brát do nemocnice?
-Co s tím? Tady by nám ho ukradli.
00:25:38 -No, vzal by nám ho někdo.
-Pomoz mi a jdeme.
00:25:50 -Zdravíčko! -Dobrý den.
00:25:53 -Je mi z nich nanic.
-To víš, zařizují se.
00:25:57 Kdyby začali o tom prodeji, tak to musíme zastavit.
00:26:02 Táta o tom nechce slyšet.
00:26:04 Máš pravdu. Jak ho začnou přesvědčovat, utneme jim to.
00:26:10 Povinnost?
00:26:13 Nesnáším chladné kalkulantské mozky.
00:26:16 Sice vědí co je to povinnost, ale nevědí, co je lidská účast.
00:26:22 Povinnost má hlubší kořeny, než je pouhá snaha být lidský.
00:26:28 A společensky v pořádku.
00:26:31 -Moc ti nerozumím. -Promiň, mluvím jako kniha a nikdo mi nerozumí.
00:26:39 I v práci s tím mám teď problémy.
00:26:46 Vidíš, takhle blbne lidi vysoká škola a vědecké knížky.
00:26:55 Jakto, že s tím máš potíže v práci? Tam přece všichni mluví jako kniha.
00:27:02 Jistě.
00:27:10 Jistě, v ústavu všichni mluví jako já,
00:27:13 ale s tím rozdílem, že tvrdí pravý opak. Radši toho nechme.
00:27:31 Jisté je, že Karel ví, co je jeho povinnost.
00:27:36 A ty ne. Proto mám o tebe starost.
00:27:47 Chodit sem je pro mě za trest.
00:27:49 Kdybych měl jít do špitálu, radši se zabiju.
00:27:53 -Mílo, nezapomeň!
-Pomůžeš nám přesvědčit taťku? -Jo.
00:28:01 -Ještě musím oholit Zoulu. -Cože?
-Je mi ho líto.
00:28:06 -Kde mám ty sluchátka? -Tady.
-To je bezvadné.
00:28:16 Nejvíc mi tady chybí televize. Na ni se můžu dívat pořád.
00:28:22 Jenže jsem nechodící.
00:28:24 Nesnáším, když zapne Mach rádio, jen samé ječení.
00:28:29 -Tak jsem mu to zakázal.
-Já vím. Na tom se už pracuje.
00:28:34 Všechno se dá vyřešit.
00:28:37 Náš děda bude mít hudbu a vy budete mít klid.
00:28:40 -To byste mi musel zalepit uši.
-Uděláme to obráceně.
00:28:45 Dědovi zalepíme uši a vám zalepíme pusu, abyste mu pořád nenadával.
00:29:11 Kde je Míla?
00:29:14 -Jak se začalo o Hájích, utekl.
-Utekl? On zdrhnul?
00:29:20 -Udělalo se mu špatně, tak šel ven.
-Ten uhejbák.
00:29:27 Děda si vymyslel,
00:29:30 že my dva se přestěhujeme na Háje a tady to necháme holkám.
00:29:39 Dědo, na Hájích jsou zlí, závistiví a malicherní lidé.
00:29:43 Tam už mě nikdo nedostane.
00:29:48 -Jak to myslíš? -Jak to říkám.
00:29:52 Pořád do mě rejpali, že umím vydělat peníze.
00:29:56 Ale že oni mají po práci volno, kdežto já druhou šichtu,
00:30:01 to neviděl nikdo.
00:30:04 Kdybych nedělal pod výborem, tak by mě ze závisti udali.
00:30:09 Kvůli jednomu melouchu, za který bych si vzal 3 pětky.
00:30:13 -Neřvi, Véno!
-Je to pravda!
00:30:16 Při akci Zet jsem dělal všechny instalatérské práce jenom já.
00:30:22 -A pro školu jsem dělat zadarmo. Je to tak? -Jistě.
00:30:28 A tady ve městě jsem vážený občan.
00:30:31 Tady jsou mi lidé vděčni, že jim spravím pitomou karmu.
00:30:37 Dejte mi pokoj s celou vesnicí! V žádném případě!
00:30:45 Taťko, když to nechceš prodat, tak to přepiš na Mílu.
00:30:50 -Cože? -Nebuď hloupý! Na Háji budeš mít veškerý komfort.
00:30:55 Ale já tady mám funkce ve fotbale. A pak... Věrka je městská.
00:31:00 A ty jsi posera pod pantoflem.
00:31:02 -Karel by se tam mohl rekreovat, žádnou chalupu nemá. -Nesmysl.
00:31:09 Žádný úřad ti nevyčlení z bytového fondu dvougenerační vilku
00:31:14 pro rekreaci jediné rodiny.
00:31:19 -Tak už jenom Honza nám zbývá.
-To je výborný vtip.
00:31:24 Já co by majitel nemovitosti?
00:31:32 Tak vy o to nikdo nestojíte. Aspoň v něčem se shodujete.
00:31:45 Proč jsem to tedy stavěl?
00:31:48 -Proč jsem se na tom celý život dřel? -Protože tě to bavilo.
00:31:55 Nežvaň, prosím tě!
00:31:57 Bavilo? Tak takhle my jsme nikdy neuvažovali. To si pamatuj!
00:32:06 Když chceš mít na zahradě špačka, tak mu musíš postavit budku.
00:32:20 -Zoula má pravdu, aspoň si něco užil. -Počkej, tati!
00:32:29 -Přinesl jsem ti plzeňské pivo.
-Já od vás nic nechci.
00:32:46 Co my si teď počneme?
00:32:50 Jich se neptej. Budeš muset být s dědou na Hájích.
00:32:57 Na začátku si vezmeš dovolenou a já tam budu za vámi jezdit.
00:33:04 Ale já mám dílnu už tady. Frézu, hoblovačku, všechno.
00:33:11 Hrome!
00:33:14 No, co se dá dělat?
00:33:17 -Třeba by šlo...
-S tebou se nebavím, srabe.
00:33:21 Ukaž, pomohu ti.
00:33:26 -Tak ahoj. -Ahoj!
-Ahoj. kluci!
00:33:30 Co říkáš těm maloměšťákům?
00:33:33 Nevěřil bych, že to může existovat v tak čisté podobě.
00:33:37 Mám pocit, že kdyby táta umřel, tak se jim uleví.
00:33:41 Zapomněli jsme se zeptat, jak je to s taťkou.
00:33:46 Sakra, zapomněl jsem.
00:33:48 Nevracejte se už. Já už teď nemám čas. Pojď!
00:33:58 Nech to, umažeš se. Běž za Karlem, vždyť ti ujede.
00:34:05 Myslel jsem, že mě pozveš na kafe.
00:34:09 -A ty by jsi k nám šel?
-Když mě pozvete.
00:34:13 Ty neřáde jeden!
00:34:16 Teď si tady vykračuji jako nějaká dáma.
00:34:19 Počkej, ty jsi prý tady měl minule slečnu.
00:34:32 To je pivečko, Machu.
00:34:38 To je hned vidět, že máte hodné děti.
00:34:42 Pro ty stojí za to se holit.
00:34:50 Vzdejte to Machu, váš zeťák nás oholí oba.
00:34:54 Když mu řeknu já, tak to určitě pro vás udělá.
00:35:02 Malér je v tom, že vy jste nestavěl budku, ale klec.
00:35:08 -Co to povídáte? -Povídám, klec!
00:35:17 -Karle... -Ty mlč! Minule ses zase vyznamenal.
00:35:21 Ahoj!
00:35:23 -Proboha, to snad dělají schválně. Tobě to nevadí? -Co?
00:35:28 -Už zase něco táhnou.
-Táhnou bednu.
00:35:31 -Dobře, ale do nemocnice?
-To je fakt blbý.
00:35:35 -Postav to.
-Víte, co se mi na dnešek zdálo?
00:35:42 Že jsme přišli za taťkou a on s námi vůbec nechtěl mluvit.
00:35:46 Co je tohle?
00:35:49 Barevný televizor.
00:35:53 Neříkej, že tenhle televizor vezli na skládku.
00:35:58 Kdepak, tu jsme koupili za 16.500 korun. To je peněz!
00:36:05 V hale máme ten s tou velkou obrazovkou.
00:36:09 Tenhle bude jen pro holky.
00:36:11 Abychom se nehádali, na který program se budeme koukat.
00:36:16 Já sám. Netahej se s tím.
00:36:20 -Praktické to je...
-S tebou se nebavím, ty srabe.
00:36:26 -Ahoj Honzo!
-Ty tu na mě čekáš?
00:36:32 Ne, já už se zase potím. Bojím se podívat dědovi do očí.
00:36:40 Máňa si myslí, že s námi nebude mluvit.
00:36:44 Ale bude, ale zase jenom o Hájích.
00:36:49 -Bude mluvit o Hájích tak dlouho, dokud mu nevyhovíš. -Já?
00:36:56 Už jsem měl strach, že to myslíš vážně.
00:37:00 Véna se mnou nemluví, Karel se na mě naštval.
00:37:04 Mám pocit, že lidem se nezavděčíš.
00:37:09 Nechápu, proč se chceš každému zavděčit,
00:37:12 když by tolik lidí potřebovalo dostat po tlamě.
00:37:16 Drž se sakra svých zásad. Jenže to bys musel nějaké mít.
00:37:21 Mám jednu zásadu. Lidé by si měli v každém případě vyhovět. Stačí?
00:37:33 Tak vyhov tátovi.
00:37:36 Jsi z nás jediný, který by to na Hájích mohl vzít po něm.
00:37:41 V podstatě bys to měl být ty, jsi z nás nejstarší.
00:37:46 Ale to už dneska neplatí.
00:37:51 To je škoda.
00:37:56 Byl bych docela rád, kdyby to zase platilo.
00:38:02 Posilni se!
00:38:07 Díky, kluku.
00:38:11 Primář to sice dovolil, ale stejně to hrát nebude.
00:38:15 Jste děsný pesimista. Proč by to nehrálo?
00:38:19 -Nemá to anténu.
-Jakto, ten brouk má tykadla.
00:38:34 Ono to hraje.
00:38:37 Ono to hraje!
00:38:50 Taťko, já jsem tak ráda, že se na nás nezlobíš.
00:38:54 -Jak to víš? -To se pozná.
00:38:56 Doufám, že pro dnešek Háje vynecháme.
00:38:59 Myslím, že to bude nejlepší. Přemýšlel jsem...
00:39:05 Jak jsi tu minule říkal, že Háje jsou pro 1 rodinu moc velké,
00:39:15 tak jsem si myslel,
00:39:19 že by pro čtyři rodiny třeba byly tak akorát, ne?
00:39:30 Já rodinu nemám, tak vypadávám z kola.
00:39:35 Kdybych chtěl mít chalupu, tak už ji dávno mám.
00:39:39 Tahle chalupářská komuna by mě zabila.
00:39:42 Já si potřebuji o víkendu odpočinout od lidí.
00:39:46 Já se musím doma zabednit a pracovat.
00:39:49 Karlík je zkrátka zabedněný vědec. Žádná novinka.
00:39:53 Ke všemu bych tyhle debility musel poslouchat pořád.
00:39:57 Tyhle dva by se nesnesli pod jednou střechou.
00:40:01 Já se snesu s každým, ale Véna nemá rád mou Věrku.
00:40:05 Řeknu vám to na rovinu, dědo.
00:40:08 Mít s nimi společnou chalupu tak odřu všechno jen já.
00:40:12 Honza by ti pomohl.
00:40:15 On třeba jo, ale co tenhle? Za celou stavbu mi pomohl 3x.
00:40:20 -Protože si to Věrka nepřála.
-Máš pravdu, ale Věrka...
00:40:25 Prosím tě, nemluv mi o ní.
00:40:27 Sílu máš jako bejk, ale chlap nejsi. U mě aspoň ne.
00:40:32 -Tak dost! To se pořád musíme bavit o tom baráku? -Musíme.
00:40:37 Protože tady nejde o žádný barák, ale o váš domov.
00:40:44 Ale já už domov mám v Praze.
00:40:47 Předtím jsi ho měl v Ústí, předtím v Brně, pak v Americe...
00:40:52 Teď budeš mít domov 2 roky někde v Africe.
00:40:58 Ty měníš domovy jako košile.
00:41:03 Copak je to možné?
00:41:09 Člověk přece musí mít někde kořeny. Tam kde vyrostl.
00:41:15 Jinak se plácá po světě jako hadr na holi.
00:41:19 Copak jsi ztratil rozum, že to necítíš?
00:41:23 Karel má kořeny v cestovní tašce, nervy v kýblu.
00:41:28 Kde má rozum nevím, ale že má místo něj computer, to je tutovka.
00:41:35 On je totiž doma jenom ve světě vědy a techniky.
00:41:50 Jak je to možné, že už se nesnesou lidi ani ze stejného hnízda?
00:42:02 Copak se vůbec nepotřebujete?
00:42:06 Tati, vzpomínán si, že strejci k nám také jezdili jen na pouť.
00:42:14 A ta bývala jednou do roka.
00:42:18 A jaký to byl svátek, když přijeli.
00:42:22 A když nám bylo nejhůř, tak jsme všichni táhli za jeden provaz.
00:42:28 -Asi nám schází ten provaz.
-Na Hájích byste ho našli.
00:42:38 -Kam šel?
-Asi za primářem.
00:42:54 Neprodávejte to, děti. Já vás moc prosím!
00:43:04 Mílo... Honzíku... udělejte něco.
00:43:11 Vždyť by to byla strašná škoda, Máňo.
00:43:18 To místo vás jednou svede dohromady, já to vím.
00:43:26 -Véno. -Co?
00:43:31 Už nic neříkejte a nechte si to do neděle projít hlavou.
00:43:38 Teď jsem unavený, jdu si lehnout.
00:43:52 Jestli to neprodáme teď, tak za pár let je z toho ruina.
00:43:59 Jsem tak nervózní, co řekne Karlovi primář.
00:44:03 První Mach se tam přiženil v r. 1849. Jmenoval se Matěj.
00:44:10 -Jak to víš?
-Je v to v matrice.
00:44:15 Ale naši předkové tam žili už předtím.
00:44:18 Tchán toho prvního Macha na Hájích se jmenoval Soukup Anton.
00:44:23 Byl to hajný, tak se tam asi dřív říkalo U Soukupů.
00:44:28 Jakpak se tam asi bude říkat za 100 let?
00:44:33 Véno!
00:44:36 Asi bychom tam měli zůstat. Když táta mluvil o těch kořenech...
00:44:43 Tak si to tak neber.
00:44:52 Tak řekni něco, co mlčíš?
00:44:55 -Je to v mezích normy.
-Cože?
00:44:59 -Stav přiměřený věku, diagnóza ještě není kompletní. -Takže dobré?
00:45:05 To ne, nějaký čas si tam ještě poleží.
00:45:09 Proč to neřekneš hned? Už jsem málem omdlela hrůzou.
00:45:14 -Počkejte, kluci. Nechcete k nám zajít? -A proč?
00:45:19 Musíme se poradit, otec nám dal ultimatum.
00:45:23 To je vyloučeno. Snad až příště. Sejdeme se tady.
00:45:29 -To bude řešit na parkovišti?
-Co chceš tady vyřešit?
00:45:34 Co je tady k řešení?
00:45:39 -Hlavně, že je to s taťkou dobré.
-Tak čau! -Čau!
00:46:11 -Jak je to doopravdy?
-Je to samozřejmě rakovina.
00:46:27 Jakto samozřejmě?
00:46:30 Ty jsi to tušil, jinak bys mu nenosil to pivo.
00:46:37 Pro mě to není samozřejmost. Co operace, ozařování, léky?
00:46:42 Tumor je neoperativní. Předpokládají rozsáhlou metastázi.
00:46:48 A léky na rakovinu, v tomhle stavu a v jeho věku...
00:47:02 -Proč jsi to neřekl jim?
-Máňa by z toho nespala.
00:47:11 Zastav, prosím tě.
00:47:18 -Co je?
-Já chci být s nimi.
00:48:15 Říkali jste něco?
00:48:20 -Tak vy jste trucovala?
-To nebylo trucování.
00:48:24 Hlavně, že jste zase s námi na jedné lodi.
00:48:30 Na jedné lodi? Jedu s vámi proto, že vám chci něco říct.
00:48:39 Tak mluvte!
00:48:41 -Honza odešel z ústavu.
-Mlč! -Cože?
00:48:44 -Dělá manuálně. -Cože dělá?
-Neposlouchej jí, dělá si legraci.
00:48:50 -To není pravda, Honza odešel z ústavu. -Pozor!
00:49:05 -Je to pravda? -Je.
-Proč jsi to udělal?
00:49:11 Nechci strávit celý život mezi nesmyslnými lejstry a tvářit se,
00:49:17 že dělám něco důležitého.
00:49:20 Já ti něco povím, kamaráde.
00:49:22 Ty nechceš mít především zodpovědnost. Tak je to!
00:49:26 Ty jsi normální líný lempl!!
00:49:29 Copak je hrdinství se po pěti letech studií na všechno vykašlat?
00:49:35 A skončit u lopaty?
00:49:37 To není nic než zbabělost. To je totální životní selhání.
00:49:45 Chudák táta si myslel, že na tebe v Praze dohlédnu.
00:50:00 Tak tohle jsi chtěla slyšet?
00:50:08 Táta se to nesmí dozvědět. Byla by to pro něj rána do vazu.
00:50:26 -Takhle to přece nenecháme.
-Třeba se dá ještě něco udělat.
00:50:31 Ale co?
00:50:33 Já vzal 5 tisíc. Jestli je to málo, musíte přidat vy.
00:50:38 -Na co peníze?
-Musíme přece dát něco primáři.
00:50:42 Ty máš známé ve světě, řekneš jim, ať pošlou léky.
00:50:46 -Cytostatika máme i u nás.
-Takže pro tátu neuděláš nic?
00:50:51 Karle! Ten primář na to čeká.
00:50:54 Taťka normálně chodí a on už ho pochovává.
00:50:58 Tak dobře! Chtěli jste něco projednávat.
00:51:02 -Míla myslel... -Jo, myslel.
-On to náhodou celé vymyslel.
00:51:08 Nemohli bychom se na ty řeči někam posadit.
00:51:12 Třeba do toho tvého auta.
00:51:43 -Je to lepší než nic.
-Je to horší než nic.
00:51:47 -To je jen sprostá lež.
-Ale tátovi spadne kámen ze srdce.
00:51:52 Víš, jak se mu uleví. On myslí jen na Háje, on tím žije.
00:51:57 Véno, dej mi ty peníze.
00:52:00 Po návštěvách ti je vrátím.
00:52:05 Proč po návštěvách? Slyšíš?
00:52:11 A dědovi si řekněte co chcete.
00:52:14 Ale já vlastnímu tátovi do očí lhát nebudu.
00:52:18 Pozor, Karlíku.
00:52:20 Jestli s námi nepotáhneš za jeden provaz, tak ti jednu ubalím.
00:52:25 Mílo, nechtěj mě přesvědčit o tom, že jsi primitiv.
00:52:37 -Co myslíte, že teď udělá?
-Copak já vím, k sakru?
00:52:48 Drž nám palce!
00:53:26 Tak už o tom nemluvte. Byla to jenom taková slabost.
00:53:34 -Bude asi změna počasí.
-Počkej!
00:53:44 Tak co? Uvažovali jste o tom?
00:53:52 -Byla by věčná škoda to prodat.
-Zaplať Pánbůh.
00:53:59 Stejně by nás to tam táhlo.
00:54:02 Nadýcháme se aspoň čerstvého vzduchu.
00:54:05 Já jsem si zabral ten nejhezčí pokoj v podkroví.
00:54:09 My s Věrkou bychom si vzali ten zadní pokoj s přístěnkem.
00:54:14 Děti by spaly spolu ve velké světnici.
00:54:18 A ty by jsi zůstal v pokoji za kuchyní. Chceš?
00:54:25 -Karel? -Prosím?
00:54:29 Táta se tě na něco ptal.
00:54:33 Jak často budeš jezdit, Karle?
00:54:38 Jezdím snad málo, vždyť jsem ani jednou nevynechal.
00:54:43 -Já myslím na Háje.
-Vždyť já taky na Háje, tati.
00:54:53 Karlovi bychom mohli udělat třeba zvláštní vchod.
00:54:57 Aby měl klid na práci.
00:55:02 -A nebude to moc velké rozdělávání?
-To se zvládne za sobotu.
00:55:16 Udělali jste mi velkou radost.
00:55:24 Až mě to zmohlo. V té nemocnici je člověk hned naměkko.
00:55:30 Děkuji ti, Karle!
00:55:33 Já vím, že jsi s tím souhlasil jen kvůli mně.
00:55:39 Uvidíš, bude ti tam dobře.
00:55:44 A třeba přestaneš být tak přísný na lidi.
00:55:51 Moc ti děkuji!
00:55:54 Mílo, děkuji!
00:55:59 Věrka s tím souhlasila?
00:56:02 Co mohla dělat proti přesile? Však ona si tam s námi zvykne.
00:56:10 Dej mi pusu, Máňo! A nepoškrab se.
00:56:22 Véno, nezlobíš se, že jsem to nechtěl prodat?
00:56:29 Dědo, copak jsem se na vás někdy zlobil?
00:56:32 Zdálo se mi dnes,
00:56:34 -jak jsme spolu bourali ty kamenné chlívky. -To už je let.
00:56:42 Jo, to je let.
00:56:48 Tak jděte, děti!
00:56:54 Mějte se, pane Zoula.
00:56:56 Hodně štěstí, mistře, a přijďte zas.
00:57:02 Pojď sem blíž, Honzíku.
00:57:07 Podej mi ruku.
00:57:18 Ty už nejsi v ústavu, viď?
00:57:24 Ne, tati.
00:57:26 -Já jsem si to myslel. Co se stalo?
-Mě to nebavilo.
00:57:34 Co je tohle za řeč?
00:57:38 Člověk přece nemůže dělat jenom to, co ho baví.
00:57:42 Člověk musí dělat to, co je třeba. K čemu se hodí.
00:57:48 Já se na to nehodil, tati.
00:57:51 Bál jsem se vždycky, že si to trochu ulehčíš.
00:57:55 Já si nic neulehčuji, to co dělám, to je dost dřina.
00:58:00 Ale pohodlnější život.
00:58:03 Určitě pohodlnější než má chudák Karel.
00:58:10 Já ti to přeji. Snad je to tak dobře.
00:58:19 Tak běž!
00:58:27 Honzíku...
00:58:31 Buď na Karla hodný, on si to zaslouží.
00:58:37 Ale kdyby ses někdy dostal do úzkých,
00:58:43 tak se radši obrať na Vénu nebo na Máňu. Ty ti pomohou spíš.
00:58:52 Já vím!
00:58:55 Tak ahoj, tati. Příště ti přinesu řízek, jo?
00:59:08 Tak koukám, Machu, že jste vyhrál. Ti mě ale převezli.
00:59:15 Klobouk dolů!
00:59:18 Už to přišlo na poslední chvíli. Déle už by to asi nevydržel.
00:59:24 -Co byste nevydržel?
-Poslouchat ty vaše jedy.
00:59:33 Dědku zatracená!
00:59:44 Lidi, teď mi ten doktor řekl, že je tady naděje.
00:59:49 Že by se ten nádor mohl nějak zapouzdřit.
00:59:53 Opravdu to říkal. Prý se to u starých lidí stává často.
00:59:58 Tohle si vezmi!
01:00:00 Veronika nám přinesla štěstí.
01:00:04 Ty jsi naše holka!
01:00:52 Jdu se podívat za dětmi na zahradu.
01:00:58 -Nechceš jít taky, Věrko?
-Prosím?
01:01:04 Vlastně jo.
01:01:10 Mohu jít s vámi?
01:01:17 Tak a teď co s tím? Říkám, že nemám čas shánět notáře.
01:01:23 Ale nechci prodej domu hodit na krk jenom vám.
01:01:28 Takže jestli s tím souhlasíte, zaplatím advokáta,
01:01:32 který se o všechno postará.
01:01:35 Vy dva s Mílou zajistíte vyklizení objektu
01:01:38 a náš novopečený nádeník by si mohl v podniku vypůjčit auto.
01:01:43 Pokud jde o dělení movitého majetku,
01:01:46 tak já bych si vzal na památku
01:01:49 jenom tatínkovo kamenické nádobíčko.
01:01:53 -To jako... -Co jako?
01:01:57 Nic.
01:02:03 Mně se to nelíbí, Karle.
01:02:05 Prachy sice potřebujeme jako sůl všichni, viď, Máňo,
01:02:13 ale kvůli prachům prodávat dům?
01:02:17 Tátovi na smrtelné posteli jsme slíbili, že to neprodáme.
01:02:21 Moment! Vy jste mu slíbili, že tam společně budete jezdit.
01:02:27 To byla Mílova útěšná lež.
01:02:29 Dohodnutá s vědomím, že se dům po jeho smrti prodá.
01:02:34 Z toho já teď vycházím.
01:02:36 -Teď je jiná situace.
-V čem jiná?
01:02:39 Připadala bych si jako podvodnice.
01:02:43 Dobře! Vy tam tedy budete společně jezdit,
01:02:47 já vám svůj podíl jako prodám a bude to v pořádku. A můžeme jít.
01:02:53 -Tak to nikdo neřekl. -Co?
01:02:55 Že se tam budeme rekreovat. Já rozhodně ne.
01:03:01 My také ne. Máme zahradu u domu.
01:03:05 Tak to necháte zpustnout? Nic z toho nechápu.
01:03:09 Ale vždyť s tím umíral.
01:03:15 Nesplnit člověku jeho poslední přání, to slušný člověk nedělá.
01:03:20 -Souhlasím! Tak to změňte.
-Přece nejsi takový nelida.
01:03:25 Je nelida! Honza to řekl správně. Karel nemá srdce.
01:03:31 -Co ty mlčíš? -Nic takového jsem o Karlovi neřekl.
01:03:36 Všichni jsme tě slyšeli.
01:03:38 Mluvil jsem akorát o computeru v jeho hlavě.
01:03:42 Proč do něj všichni tak šijete?
01:03:45 To proto, že jediný z nás tátovi nezalhal? Ani neceknul.
01:03:49 Akorát se podrobil našemu nátlaku.
01:03:53 Takže jsme aspoň chvíli všichni táhli za jeden provaz.
01:03:58 Pro mě to byl nádherný pocit.
01:04:01 A tohle přesně bylo tátovo poslední přání.
01:04:05 Abychom všichni táhli za jeden provaz a ten najdeme na Hájích.
01:04:11 Všechno ostatní je sentimentalita a formálnost.
01:04:16 To je fakt! Ty jsi nelhal, Karle, promiň!
01:04:22 Člověku někdy ujede huba a ani neví proč.
01:04:31 Fajn!
01:04:33 Já bych s vámi na Háje jezdil. Hlásí se ještě někdo?
01:04:45 Nikdo!
01:04:48 -Takže to prodáme.
-Ne, ne!
01:04:59 Možná, že se mi po vás bude stýskat.
01:05:03 Nějak to cítím, i když vůbec nechápu důvod.
01:05:07 V tom případě bych občas zajel k vám nebo k Mílovi.
01:05:12 Vlastně si nemusíme ani podávat ruku, že?
01:05:19 Málo platný, je to formát.
01:05:23 Málo platný, je to suchar.
01:05:27 Co naděláš? Jednou je to brácha.
01:05:31 Ty už také jdeš?
01:05:33 Jo, jdu se mrknout na Háje po tom provazu.
01:05:37 Protože dědictví po předcích je třeba střežit.
01:05:44 Jinak se budeme plácat po světě jako ten hadr na holi.
01:05:56 Je to tu nádherné.
01:06:03 Možná, že to ještě nevíš, ale třeba tady budeš jednou bydlet.
01:06:10 Do práce budeš jezdit na koni, statek je v Jablonném.
01:06:15 -To tu budu bydlet sama?
-S koněm a se mnou.
01:06:24 Fajn! Kůň mě bude vozit do práce,
01:06:27 ale dělá mi starost, co tu budeš dělat ty.
01:06:31 Starat se o toho koně.
01:06:35 Nevykrucuj se, já to musím vědět, než se rozhodnu.
01:06:50 To se ukáže.
01:06:56 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Těžce nemocného otce (R. Hrušínský, od jehož narození letos uplyne 100 let) navštěvují v nemocnici jeho čtyři dospělé děti – Karel (L. Frej), Míla (A. Molčík), Máňa (Z. Hadrbolcová) a Honza (M. Stropnický). Během návštěvních hodin probíhá spor o dům, kde otec žil. Ten si přeje, aby si děti po jeho smrti ponechaly nemovitost, kterou postavil. Potomci ale o ni nemají zájem, nepotřebují ji, jsou věkově i charakterově každý jiný. Zeť Véna (B. Poloczek) s Máňou jsou zběhlí ve schraňování starých věcí, které se ještě mohou hodit, takže na jednu návštěvu přijdou s nalezeným kobercem. Honza vystudoval vysokou školu, ale při jedné z návštěv se otci zmíní, že má v práci problém s tím, že mluví jako kniha… Návštěva střídá návštěvu a my sledujeme, jak se pomalu, téměř nenápadně, uskutečňuje to, co si otec přál: totiž, aby se sourozenci sblížili a potřebovali jeden druhého…
Autorem scénáře byl Antonín Máša, od jehož narození zanedlouho uplyne 85 let.
