Komická opera o dvou dějstvích o přelétavosti žen na libreto Lorenza da Ponteho.
W. A. Mozart: Così fan tutte

Údajná amorálnost příběhu odsoudila Cosi fan tutte (Takové jsou všechny), Mozartovu poslední operu na libreto Lorenza da Ponteho, k četným dobovým úpravám a v průběhu 19. století dokonce i k zapomnění. Co budilo pohoršení? Na základě sázky si dva mládenci v exotickém přestrojení vymění s úspěchem své snoubenky, které jim před rozloučením přísahaly věčnou věrnost. Je to staronová zápletka, jejímž základem jsou soud nad ženskou stálostí a chlapská vychloubavost, plynoucí z přemrštěné ješitnosti.

V intrikánsky záletném sextetu se představí Nikola Uramová v postavě Fiordiligi, Jana Kubicová-Prouzová coby její veselejší sestra Dorabella, barytonista Daniel Kfelíř jako mužný Guglielmo, hostující tenorista Daniel Matoušek jako lyrický Ferrando, dále Tereza Smoláková jako čiperná Despina a Jan Janda jako zkušený Don Alfonso. Záznam zpěvohry vznikl jako společný projekt studentů Akademie múzických umění.

Komická opera Cosi fan tutte, byla objednána vídeňským Hradním divadlem po úspěšném obnovení inscenace Figarovy svatby W. A. Mozarta v roce 1789. Z historických pramenů vyplývá několik zajímavých souvislostí, včetně citace dobově oblíbených Mesmerových magnetických vln, které přemůžou účinek smrtelného jedu, nebo narážky na „malou“ Tureckou vojnu a s ní spojené rakouské obléhaní Bělehradu. Tato opera buffa o dvou dějstvích poprvé zazněla 26. ledna 1790 ve Vídni, ale docílila pouhých pěti představení, protože krátce na to zemřel císař Josef II., vyčerpán státnickými povinnostmi a zmíněným polním tažením, a vídeňská divadla byla v době přísného smutku dlouhodobě uzavřena.

Napište nám