Pohádka o tom, že není na světě smutku bez radosti a radosti bez smutku (1985). Hrají: V. Žilková, P. Svoboda, H. Maciuchová, J. Kemr, L. Mrkvička a další. Scénář podle V. Martínka napsal P. Palouš. Kamera F. Němec. Režie V. Jordánová
00:00:51 Kde ses tady vzal? Vypadáš tak zvláštně.
00:00:58 Kdo jsi?
00:01:05 Jsem Žal, a jsem tu proto, že jsi tady ty.
00:01:14 Tam, kde jsem já, nemůžeš být ty. Copak nevíš, kdo jsem?
00:01:19 -Vím, jsi Radost.
-Správně.
00:01:27 -Když to tedy víš, tak odejdi.
-To nemohu.
00:01:31 Musím být pořád s tebou, jinak tě lidé nepoznají.
00:01:37 Buď mají lidé mě, nebo mají tebe. A když mají mě, nemohou mít tebe.
00:01:49 Ale tebe mají jen na krátký čas. Já je navštěvuji od počátku světa.
00:02:01 -Ale to já přece také.
-Jsme bratr a sestra.
00:02:09 V tomhle království tě vůbec neznají. Tady zakázali smutek.
00:02:16 Smutek, žal - to jim už neříká vůbec nic.
00:02:21 To si myslíš ty. Vyhýbají se mi. Nepřejí si mě poznat.
00:02:28 -Ale já jsem tu doma.
-Ty?
00:02:33 -(Je slyšet smích)
-Slyšíš? Princezna.
00:02:38 Nejveselejší princezna pod sluncem. Uvidíš, co udělá se smutnými.
00:02:46 Nejveselejší princezna pod sluncem mě za samé radosti přivolá.
00:03:10 -Málem jsi mě polila.
-Odpusťte, Výsosti.
00:03:14 To bych tě musela potrestat. Dala bych tě k prasatům.
00:03:20 Vadilo by ti to? Byla bys pro to smutná?
00:03:24 Vadilo by mi to, ale smutná bych být nemohla.
00:03:28 Proč také? Prasátka jsou roztomilá zvířátka.
00:03:33 Měla bys s nimi méně práce než se mnou.
00:03:37 -Ale prasátka smrdí a chrochtají.
-Ano?
00:03:42 To je legrační. Chrochtají.
00:03:52 Chro.
00:03:56 Chro.
00:03:58 -Chro.
-Chro.
00:04:03 No, tak se zasměj. Nic na světě nestojí za smutek.
00:04:11 -Chro.
-Chro.
00:04:20 -Chro.
-Ale to je veselé.
00:04:24 -Jsem šťastný, že máte stále radost.
-To má u nás každý.
00:04:30 Nikdo nemá důvod nemít radost.
00:04:34 A kdo nemá radost, má smutek. To jsem se dočetla v kronikách.
00:04:40 Ano, díky vašemu panu otci, panu králi, smutek zmizel.
00:04:52 -Ohromné, vypadáte jako panovnice.
-Také že jsem.
00:04:58 Protože můj otec, král, a moje matka, královna, jsou v cizině.
00:05:05 A mě poprosili, abych zde dohlédla na naše království.
00:05:11 Říkali, že jednou stejně budu kralovat, tak se to musím naučit.
00:05:18 A vy mě to máte naučit. Takže čím začneme?
00:05:22 Au... Audiencemi, princezno.
00:05:30 Dobrá.
00:05:31 Zde je seznam lidí, kteří neměli radost.
00:05:35 Takové lidi si váš otec zval k sobě a rozveseloval je, tedy léčil.
00:05:43 -Smutek je podle krále nemoc.
-A podaří se mu to vždycky?
00:05:48 -Skoro vždycky.
-Skoro vždycky.
00:05:52 Když se to nepodaří hned, pozveme šašky a kejklíře, ti je rozveselí.
00:06:03 -Začnete tedy s audiencemi?
-Ano, začneme s audiencemi.
00:06:10 Přiveďte prvního provinilce.
00:06:17 Přiveďte prvního provinilce.
00:06:27 Byl spatřen se smutnou tváří. A včera plakal.
00:06:37 -Ale proč?
-Tak odpověz.
00:06:45 Já jsem tu pro všechny cizí. Přišel jsem sem z daleké země.
00:06:51 Myslel jsem, že tu najdu radost. Říkali, že jste královstvím radosti.
00:06:58 Ale nenašel jsem ji tu.
00:07:04 -Co si to dovoluješ?
-Jsi hlupáček.
00:07:11 Neumíš hledat. A také - proč bys měl hledat? Počkej, pojď.
00:07:18 Podívej se. U nás jsou veselí všichni. To nevidíš?
00:07:27 Nikdo tu se mnou nemluví. Pro všechny jsem cizí.
00:07:32 Jak mám být veselý a smát se, když nemám s kým, komu nebo čemu?
00:07:39 Jak mám mít radost, když jsem sám?
00:07:44 Bububu...
00:07:53 Čimčarára, čim, čim, čim...
00:08:03 Všichni se smějí, jenom ty ne. Už to vím.
00:08:09 Nikdo se s tebou nebaví, protože se bojí, aby se nenakazili smutkem.
00:08:17 -Zavolejte šašky.
-Zavolejte šašky!
00:08:47 Bravo!
00:08:51 Dovoluji si vám vyslovit uznání, váš otec by byl na výsost spokojen.
00:08:59 -Další.
-Předveďte dalšího provinilce.
00:09:07 Milost, Vaše Jasnosti, nic jsem neukradl.
00:09:12 -Jsem jenom starý, ubohý žebrák.
-Právě proto jsi tady.
00:09:18 Nevíš, že jsme královstvím radosti? Byl jsi slyšen, jak proklínáš osud.
00:09:24 -Kdo má tvé nářky poslouchat?
-Já nemohu být šťastný.
00:09:30 Měl jsem statek, shořel. Žena mi zemřela.
00:09:34 Celý život jsem pracoval a měl jsem z práce radost.
00:09:39 Z čeho ji mám mít teď?
00:09:42 Já být tebou, zapomenu rychle na vše zlé, na vše, co se nedá vrátit.
00:09:50 A vlastně se bude radovat. Pojď.
00:09:58 Podívej. Květina. Vidíš, kolik je v ní radosti a krásy?
00:10:06 I mého otce, krále, potkala neštěs- tí, ale on jim dokázal vzdorovat.
00:10:15 Vždy si našel něco, z čeho se uměl radovat.
00:10:20 Tak přišel na to, že smutek není, když jej nechceme.
00:10:26 Blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se, kam co schová.
00:10:30 Směle lehne, směle vstane, žádný mu nic neukradne.
00:10:35 To je píseň pro tebe. Měl by ses radovat.
00:10:39 -Vaše Jasnosti.
-Zavolejte šašky.
00:10:43 -Zavolejte šašky!
-To ne, proboha.
00:10:47 Ne!
00:10:49 To ne, já se raději rozesměji sám.
00:10:53 -Podívejte se, já už se směju.
-Pusťte ho.
00:10:58 Rozveselila jste mě, přeji vám stejnou radost, jakou mám teď já.
00:11:05 No vidíte, poradím si s každým.
00:11:11 Je tady ještě jedna stařena, tvrdí, že má žal.
00:11:17 -Co to je - žal?
-Nejhorší druh smutku.
00:11:23 Sem s ní.
00:11:28 No tak, rychle.
00:11:47 Proč máte ty smutné černé šaty? Ne- víte, že jsme v království radosti?
00:11:55 -Proč nemáte zelené či růžové?
-Myslím, že zde nepomůže nic.
00:12:00 -Zavoláme šašky, a pryč s ní.
-Ne. Chci vědět, co je to žal.
00:12:08 -Děvenko, to nechtěj vědět.
-A proč ne? Pověz mi to.
00:12:20 Jsi ještě mladá, ach, jak jsi mladá, dosud nic neznáš, nic nevíš.
00:12:30 Ale já vím.
00:12:37 -Co je to žal? Tak pověz mi to.
-To se nedá povědět.
00:12:47 -Až uvidíš.
-Hej, kejklíři!
00:12:51 Ne, nechte ji odejít.
00:12:58 Kéž bys žal nikdy nepoznala.
00:13:05 Ale já to chci vědět. Kde ho najdu?
00:13:12 Proč jsem si neřekla té babce? Třeba by ho prodala.
00:13:18 Už vím, půjdeš na trh a koupíš ho tam.
00:13:22 A celý, kolik ho uneseš. Ať stojí, co stojí.
00:13:26 Chci vědět, co je to žal.
00:13:33 Princezno, dovoluji si vám poradit odpočinek.
00:13:37 Mlč. Chci vědět, co je to žal. Než ho přinesou, čti mi z knihy žertů.
00:13:47 Tady.
00:13:49 Jednou šel starý morous domů a spadl...
00:13:54 Jasnosti!
00:13:56 Potkala jsem člověka, který říkal, že vám nese to, po čem toužíte.
00:14:03 Dal mi tuhle klec a nakázal mi, že se do ní nesmím podívat.
00:14:08 No tak, rychle, pospěšte si.
00:14:13 Dejte to pryč, loudové.
00:14:21 Na co čekáte? Běžte. Rychle.
00:14:24 Pospěšte si.
00:14:36 Tak ty jsi Žal. Proč s tebou tolik nadělají?
00:14:44 -Zazpívej mi, ptáku Žale.
-Neumím zpívat. Pusť mne z klece.
00:15:00 -Ty mluvíš lidskou řečí.
-Neopustím tě. To ti slibuji.
00:15:09 -Chceš vidět, jak vypadá tvůj žal?
-Ano.
00:15:15 Otevři klec.
00:15:24 Ptáku Žale.
00:15:28 Kde jsi?
00:15:30 Hledáš žal? Jen se nestarej, poznáš ho dost a dost.
00:15:48 Ne!
00:15:50 Ne!
00:16:23 Tak přece jsi se vetřel? Lstivě, jako pták.
00:16:30 Nikam jsem se nevetřel. Chtěla mě poznat.
00:16:34 Jen jsem vyhověl jejímu přání. Trochu ji provedu žalostným světem.
00:16:45 Ale já se od tebe nehnu.
00:16:58 -Tak kluci, dojíst a jdeme.
-Pomozte!
00:17:02 Pomozte mi, prosím, jsem princezna.
00:17:07 -Cože?
-Můj otec, král, se vám odmění.
00:17:12 -Kdo je to?
-Já jsem doopravdy princezna.
00:17:17 Unesl mě pták Žal. Musíte mi dát najíst.
00:17:21 I kdybys byla stokrát princezna, já ti nemám, co dát.
00:17:28 -A jaký pták tě unesl?
-Pták Žal.
00:17:32 To neznám. Nemáme čas koukat po obloze, kde co létá.
00:17:39 -Mám žízeň. Prosím vás.
-Tamhle je vědro, tak se napij.
00:17:47 Tak do práce, děti.
00:17:51 -Prosím vás, dovolte mi odpočinout.
-No dobře.
00:17:58 Tak si tady lehni, ale jenom na chvíli, pak musíš pryč.
00:18:21 Už víš, co je žal? Neboj se, brzy ho poznáš, poznáš.
00:18:33 Poznáš.
00:18:46 Ne!
00:18:57 Ne.
00:19:02 Takhle ses nám odvděčila?! Seber se a ven!
00:19:11 Tak. Ještě zapít smetanou.
00:19:15 -Ta nová holka včera brečela.
-Nic nedělá a jenom říká:
00:19:21 -Jsem princezna.
-Princezna ze chléva. -No tak!
00:19:25 Lepší nějaká děvečka než žádná. Tu princeznu jí vyženeme z hlavy.
00:19:31 -Pořád ještě nevíme, co je zač.
-Však se jí podíváme na zoubek.
00:19:36 -Hospodyně, prosím vás...
-Copak? Ty neumíš zaklepat?
00:19:41 Jdi zpátky za dveře a znovu.
00:19:46 -Ťuk...
-Smím dál?
00:19:48 No vidíš, jak ti to jde. Teď si sedni tamhle a nejez se.
00:19:56 Tady máš kousek chleba. Práce ti zatím moc nejde.
00:20:04 A u nás nemáme lenochy rádi. Možná, že tam u vás je tomu jinak.
00:20:12 Tady se musí děvečky otáčet. A teď nám řekni, odkud jsi přišla.
00:20:25 Jsem princezna z království radosti a unesl mě pták Žal.
00:20:31 Tak poslouchej, mám toho dost! To nám tady říkáš od rána do večera.
00:20:39 A kde vlastně myslíš, že jsi? Království radosti je přece tady.
00:20:47 Naše princezna září radostí. A při pohledu na tebe by člověk plakal.
00:20:55 -A s tou princeznou už dej pokoj.
-Naše princezna se nemračí.
00:21:00 -Ona se směje.
-Protože u nás je veselo.
00:21:04 Tralala...
00:21:10 Kšá!
00:21:13 Venku máte víc místa.
00:21:17 A ty počkej. Poslouchej, děvečku, jako jsi ty, nepotřebujeme.
00:21:23 Jestli tady nebude uklizeno, než se vrátím, půjdeš po svých.
00:21:29 A jídla se zatím ani nedotkneš. Uvidíme, kdo z koho.
00:21:35 Tady máš, princezno.
00:21:44 Co se to stalo?
00:21:48 Kde vlastně jsem? Proč nejsem doma?
00:22:04 -Jak jí to jde.
-To ji pohání hlad.
00:22:08 -Za chvíli bude mít uklizeno.
-Když mi řekneš, kdo opravdu jsi,
00:22:16 -dám ti koláč. Je sladký.
-Nechci.
00:22:21 Slyšíte? Ona nechce. Nevadí, alespoň neubyde.
00:22:28 -Ještě nám pořád neřekla, odkud je.
-Řekla, a mnohokrát.
00:22:32 Vždyť je to pravda. Nevidíte, že je to princezna?
00:22:53 Hele, když mi řekneš, jak ses k nám dostala a kdo jsi, dám ti koláč.
00:23:02 -Já jsem doopravdy princezna.
-Přestaň, to už znám.
00:23:07 Ale je to tak. Unesl mě pták Žal, nechal mě v lese.
00:23:12 Tam mě našel váš pacholek. A odvezl mě k vám.
00:23:16 -Prosím tě.
-Proč mi nevěříš?
00:23:19 Protože princezny vypadají jinak, jsou vznešené a veselé.
00:23:34 Co? Ty ještě nemáš uklizeno, princezno?
00:23:39 Tváříš se, jako bys neměla radost, že ti tak říkám.
00:23:44 Z toho bych měla radost jedině v království radosti.
00:23:48 Ale vždyť tady jsi v království radosti.
00:23:52 A vůbec, pracuj a měj radost, že jsme tě nevyhnali.
00:24:01 Proč mě nemají rádi? Nic zlého jsem jim neudělala.
00:24:07 Třeba se se mnou spřátelí později, až uvidí, že mám dobrou vůli.
00:24:48 -Čeho ses tak polekala?
-Zdálo se mi, že na okně sedí pták.
00:24:55 Ty jsi pomatená, vždyť na okně nic není.
00:24:59 Pomatená. Pomatená.
00:25:02 Tady je uklizeno. A neupila jsi nám smetanu?
00:25:08 Neupila. Čisto tu je.
00:25:11 -Řekneme to mamince, pochválí tě.
-Vidíš, a jde to.
00:25:27 Už víš, co je žal? To já jsem tě unesl. Já.
00:25:38 Už vím, slituj se. Odnes mě zpátky domů.
00:25:45 Ne, ještě nevíš, co je žal. Ale neboj se, ještě ho poznáš dost.
00:26:00 Ne!
00:26:04 Ne!
00:26:31 Co to má znamenat?!
00:26:36 -Ale ona to tady uklidila.
-A pak zase rozházela.
00:26:41 Nenávidí nás.
00:26:44 Slitujte se, to udělal pták Žal.
00:26:48 Čarodějnice!
00:26:49 Táhni!
00:26:51 Táhni!
00:27:04 Cos to udělal? Ty jsi zničil všechnu její práci. To je kruté.
00:27:12 I krutost je žal. Patří ke mně. Stejně jako smích.
00:27:21 Když je za ním hloupost, necitelnost, sobectví i zrada.
00:27:30 Nepřišel jsem sám od sebe, přivolala mě.
00:27:37 Nedokážeš nic, nic. Jenom ničit. To já dokáži tvořit.
00:27:48 -Já přináším moudrost a poznání.
-Ale také bolest.
00:27:56 -Ale mě lidé chtějí, o mě usilují.
-A mě od věků mají.
00:28:10 -Kde je princezna teď?
-Kde by byla?
00:28:14 V jiném království radosti. Je mnoho království radosti.
00:28:35 Tak ty bys chtěla jít ke mně do služby?
00:28:40 -Už jsi někdy držela v ruce jehlu?
-Učila jsem se vyšívat.
00:28:48 Slyšeli jste to? Vyšívat.
00:28:52 Tak dost.
00:28:57 Tak děvenko, teprve až se něco naučíš, můžeš šít třeba pro prince.
00:29:05 Nech to! Zatím...
00:29:11 Tady máš žehličku. Dělej, za chvíli si pro tyhle šaty přijde princ.
00:29:21 Rychle!
00:29:29 -Docela jí to jde.
-Má ruce jako šavle, obě levé.
00:29:35 Ta nám bude platná.
00:30:01 Jé...
00:30:03 Podívejte se.
00:30:09 -Díra, jako by jí prolezla.
-Je šikovná jak švábi do kapsy.
00:30:13 Co je to tady? Do práce!
00:30:17 Co je?
00:30:19 Co to je? Cos to udělala? Já bych tě...
00:30:26 Princ!
00:30:28 Je tu princ. Je s námi konec.
00:30:33 Tys tomu dala. Tys zničila princovy šaty. Tys nám to zavařila.
00:30:42 -Jeho Jasnost princ.
-Vítejte.
00:30:48 -No, tak se předveď, krejčí.
-Ano, jistě, zajisté.
00:30:58 -Tady prosím.
-Zajímavé.
00:31:03 Ale to ne já, to ona!
00:31:08 To já.
00:31:12 No vida, takovou ozdobu jsem ještě neměl. Líbí se mi.
00:31:24 Když je to tvoje práce, tak mi je přineseš na zámek. Ještě dnes.
00:31:35 -Buďte tu zdrávi.
-Klaním se, Jasnosti.
00:31:40 Díky.
00:31:52 No. Tady máš! Aspoň se tě zbavíme.
00:31:58 A na zámku se ti spravedlivě odmění, ale vězením.
00:32:23 -Je tady, Výsosti.
-Tak ji přiveď.
00:32:42 Odpusťte, Výsosti.
00:32:45 Co ti mám odpustit? Ta díra je přece docela hezká.
00:32:57 -Zvu tě na slavnostní večeři.
-Ne!
00:33:02 No tak.
00:33:07 Usměj se. Tady se musejí smát všichni. Mám rád jen veselé lidi.
00:33:14 -Tak to se raději vrátím do dílny.
-Proč?
00:33:18 -Nevím, jestli bych...
-Nechte nás o samotě.
00:33:39 Prosím.
00:33:42 Ale?
00:33:52 Pověz mi, kdo jsi? Ty přece nejsi obyčejná švadlenka.
00:33:59 Ruce máš něžné a bílé jako labutí peří. Nejsou rozpíchané od jehly.
00:34:08 Zůstaň u mne, jsi krásná a mně je s tebou dobře.
00:34:14 Všechno kolem je najednou jiné, zvláštní.
00:34:24 -Bojím se.
-Čeho?
00:34:26 -Že se mnou k vám přijde žal.
-Žal? A co je to žal?
00:34:33 Neznám žádný žal.
00:34:40 Nechte mě odejít. Nepřivolávejte na sebe žal.
00:34:46 Nepustím tě. Chci tě mít u sebe stále. Zůstaneš už navždy se mnou.
00:35:14 A jsi v koncích, utíká ti. Běží za mnou.
00:35:19 Kdepak, tam, kde se objeví láska, tam je místo jen pro radost.
00:35:26 -A to jsem já. Já. Já.
-Jak jsi nemoudrá.
00:35:34 Copak nevíš, že tam, kde je láska, i mě bývá nejvíc?
00:35:41 Vždycky mě bývá nejvíc tam, kde o mně nechtějí nic slyšet.
00:35:47 -Ne, ne, ne, už ji nedostaneš.
-Nechci ji dostat. Ona chtěla mě.
00:35:54 Chtěla mě poznat a já ji neopustím, dokud mě skutečně nepozná.
00:36:04 Nemohu za to, jsem Žal.
00:36:11 -(Je slyšet hudba)
-Slyšíš? Je tu svatba.
00:36:17 Teď tu vládnu já.
00:36:45 Chci, abys byla šťastná, ale ty ses neusmála od té doby, co se známe.
00:36:53 Vzal sis mě za ženu, ale ještě jsi mi nedovolil povědět, co mě trápí.
00:36:58 -Musím ti to konečně říct.
-Teď ne, není vhodná chvíle.
00:37:04 Teď se veselíme.
00:37:26 Sláva!
00:37:29 Hodně štěstí.
00:37:43 Výsosti, vašeho královského otce jsem o svatbě vyrozuměl.
00:37:49 Je zaneprázdněn vladařskými povinnostmi v cizině.
00:37:55 A nemohl se proto zúčastnit. Gratulace dojde jistě brzy.
00:38:02 Vaše matka je nadšena. Líbá Vás na dálku a těší se na brzké shledání.
00:38:09 Hrabě XIV., prosím, proneste přípitek. Byl jste k tomu určen.
00:38:20 Volám sláva. A se mnou jistě všichni, kdo jsou tu.
00:38:27 Sláva!
00:38:30 Naše mladá a spanilá princezna je z nás radostí celá bez sebe.
00:38:37 Protože my jsme království radosti. A proto - pryč se smutkem!
00:38:45 Jménem všech přítomných vám oběma přeji mnoho štěstí.
00:38:57 -Mnoho štěstí.
-Děkuji za vaši lásku a štědrost.
00:39:09 -A nyní pijte, hodujte.
-Ať žijí!
00:39:20 Na zdraví.
00:39:25 Konečně jsi se usmála. Podívej, všichni tě mají rádi.
00:39:30 Naše království je královstvím radosti. Jediným na světě.
00:39:34 Nemluv tak. Není jediným. Radost přichází a odchází.
00:39:40 Tohleto nikdy neříkej. Podívej, jak jsou všichni šťastní a veselí.
00:39:49 -Zajímalo by mě, kde ji vzal.
-Ještě se pořádně neusmála.
00:39:54 -Aby na nás něco nepřivolala.
-Její tvář věští pohromu.
00:40:00 -Copak u nás není dost dívek?
-Musel si brát zrovna cizinku?
00:40:06 Já bych to nedovolil.
00:40:12 Sláva tobě, paní, a pro veselé spaní přítele ti nesu.
00:40:17 -Ze zvířecího plesu.
-Lorinka...
00:40:43 Jistota je jistota, já je neseznámil, aby snad někdo...
00:40:49 Podám zprávu. Napíši Veličenstvu: smutná, všeho schopná...
00:40:56 Vůle prince neoblomná, v budouc- nosti princeznu asi střežit.
00:41:23 Prohráls. Jsi můj žalostný ptáček Žal.
00:41:28 Ne. I to je moje místo, moje chvíle.
00:41:37 Ale proč? Vždyť jsou svoji, nikomu nic neudělali.
00:41:42 Narodilo se jim děťátko. Toto jsou zbytky hostiny po křtinách.
00:41:47 Princezna je šťastná. Co bys tu ještě dělal?
00:42:02 No tak, usměj se na maminku.
00:42:09 Kdybys věděl, jak se dovedeš krásně smát.
00:42:13 Princezno, nejjasnější princ se již navrací z návštěvy svého otce.
00:42:22 Ten ale není úplně spokojen s Vaší Výsostí. Nechodíte na veřejnost.
00:42:31 -Nejste příkladem.
-Jak to víte?
00:42:34 -Mám důvěrné zprávy.
-Vy víte i to, co nevíte.
00:42:39 Král má pochyby, zda správně vychováváte svého syna.
00:42:43 -Krále jsem si nevzala.
-Vyvarujte se chyb.
00:42:47 Vy se vyvarujte dalšího špehování.
00:42:56 Je to hlupák, víš? Ty můj zlatý chlapečku.
00:43:00 Kdybych byla královna, propustila bych ho.
00:43:05 Proč je král tak nedůvěřivý? Ta jejich věčná radost.
00:43:10 (Jsou slyšet fanfáry)
00:43:22 -Konečně.
-Princi.
00:43:24 Byl jsi dlouho pryč, stýskalo se nám.
00:43:28 -S otcem byla těžká řeč.
-Co proti mně má?
00:43:33 Nic, neboj se. Je jen trochu nedůvěřivý.
00:43:37 A ty by ses mohla opravdu víc smát. Viď, chlapečku?
00:43:42 -Bojím se.
-Čeho?
00:43:44 -Minulosti.
-Ta je už pryč. Nechci nic vědět.
00:43:51 -Ale já...
-Těšil jsem se na vás.
00:43:55 Jsem unavený po dlouhé cestě, musím si odpočinout.
00:44:01 Až se vrátím, doufám, že budeš veselejší a bez chmurných myšlenek.
00:44:21 Už víš, co je to žal? Už mě znáš?
00:44:29 Ne! Neber mi ho! Už vím, co je to žal. Už tě znám.
00:44:35 Neznáš. Ještě mě neznáš. Ještě ne.
00:44:43 Vrať mi ho.
00:44:45 Prosím tě, vrať mi ho!
00:45:01 Co se stalo? Co to bylo za křik?
00:45:07 -Kde je můj syn?
-Unesl jej pták Žal.
00:45:13 -To jste ho nedokázala ubránit?!
-Nedokázala jsem ubránit ani sebe,
00:45:18 -když mě unesl z mého království.
-O čem to mluvíš?
00:45:22 O minulosti, o které jsi nechtěl nic slyšet. Varovala jsem tě.
00:45:27 Jdu hledat svého syna. A najdu ho, kdybych měla projít celý svět.
00:45:33 Tušil jsem, Výsosti, že jde o osobu úpně cizí Vaší Vznešenosti.
00:45:37 Uvědomím okamžitě vašeho otce. Vydáme nařízení...
00:45:42 Mlč už!
00:45:47 Poznala jsem, co dokážeš. Jsi opravdu velký Žal.
00:45:53 Přesto jsi v ní nezničil naději, naději na radost.
00:45:59 -Bloudí světem a hledá své dítě.
-Konečně poznala, co je žal.
00:46:10 -Co ještě uděláš?
-Uvidíš.
00:46:28 Neboj se, princezno. Přece mě už znáš.
00:46:34 Jsem tvůj žal.
00:46:41 Dobře mě poslouchej, můžu tě udělat navždycky šťastnou.
00:46:49 Můžu tě vrátit do okamžiku, kdy jsem tě unesl.
00:46:55 Vše, co jsi prožila, potom zapomeneš, jako se zapomínají sny.
00:47:03 Budeš žít tak, jak jsi žila. V radosti, veselosti a nevědomosti.
00:47:13 Ale jestli chceš, můžeš mít všechno.
00:47:18 Syna i prince, který na tebe nepřestal myslet a stále tě hledá.
00:47:24 -Chci.
-Ale ponechám ti vše, cos zažila.
00:47:31 Smutek, žal i strach. Nebudeš už nikdy bezstarostná jako dřív.
00:47:43 -Vybírej.
-Nechci se vrátit.
00:47:47 Nechci zapomenout ani na minulost, ani na svá utrpení.
00:47:52 Chci opravdovou radost. Chci své dítě a svého muže.
00:47:59 -Zvolilas dobře.
-Otoč se.
00:48:17 A nikdy nezapomeňte, že není radosti a štěstí bez žalu.
00:48:26 -Máš pravdu.
-Teď patří oba tobě, Radosti.
00:48:38 Bez tebe by lidé nevěděli, jakou cenu mám já.
Radost a žal – jeden bez druhého neznamenají v životě lidském nic. Tímto poznáním musí projít mladičká princezna z království Radosti (V. Žilková). Šťastná a bezstarostná je až do dne, kdy ji Pták Žal (J. Kemr) unese z bezpečí a klidu domova. Bloudí sama po světě. Kam přijde, tam přináší zmar. Pták Žal vždy její práci zmaří. Nakonec najde práci u krejčího (L. Mrkvička), když ale propálí princův oděv, je pozvána na zámek. Princ (P. Svoboda) se do princezny zamiluje a ožení se s ní. Pták Žal se ale nevzdává a ukradne mladé královně novorozeně a nabídne ji, že jej vrátí domů za podmínky, že si nechá všechny strasti a žaly, které prožila. A princezna samozřejmě volí dobře, protože není radosti bez žalu…
