Příběh mladé matky, která řeší neobvyklé dilema (1989). Hrají: V. Cibulková, V. Dlouhý, V. Galatíková, D. Veškrnová, V. Brabec, O. Vetchý, L. Havelková, Z. Adamovská, R. Jelínek a další. Scénář R. Ráž. Kamera F. Procházka. Režie L. Ráža
00:00:26Prosím tě, nevíš, kde tady bydlí Iva Vymětalová?
00:00:52Já vím, že si se mnou děláš starosti.
00:00:58Je to tady děsný, ale neboj se,
00:01:02oni mě z tohohle podnájmu stejně brzy vyrazí.
00:01:06-Kam půjdeš?
-Pod most.
00:01:11Už brzy budu mít luxusní garsonku.
00:01:15-Kdo ti ji obstará? Petr?
-Ten má jiný problémy.
00:01:24Co se stalo? Řekni mi všechno.
00:01:28Neukázala ses doma víc jak tři čtvrtě roku,
00:01:32poslední dobou jsi ani nenapsala.
00:01:35Divíš se, že mám strach?
00:01:37-Vždyť mám jenom tebe.
-A Radka.
00:01:40Ty ses s Petrem rozešla?
00:01:43Vždyť jsem ho už skoro rok neviděla.
00:01:48Copak o to,
00:01:51rozejít se můžeš s člověkem vždycky,
00:01:55tím spíš, když je tak daleko.
00:01:58Napsal ti, že tě nechce?
00:02:02Naopak, vyčítá mi totéž co ty, že mu nepíšu.
00:02:07Ale copak já jsem nějakej psavec?
00:02:10Měla jsem chřipajznu, držela se mě pět tejdnů,
00:02:14ještě teď se necejtím.
00:02:18Ty si myslíš, že mě baví vypisovat kde mě všude píchá?
00:02:26-Co v práci?
-Normálka.
00:02:35Nelíbí se mi, jak žiješ, Ivo.
00:02:38Tátovi by se to taky nelíbilo, ty to víš.
00:02:41Tohle přece není nic pro děvče jako jsi ty.
00:02:45Kdybys zůstala doma, bylo by ti líp.
00:02:49Jo, prodávala bych v sámošce na růžku
00:02:53a nechala se obskakovat Járou Smolkou z traktorky,
00:02:58co má padesát metrů za kravínem luxusní dvoupokoják.
00:03:03A co děláš tady? Taky prodáváš.
00:03:07A dál? Co vlastně děláš dál?
00:03:11Chtěla jsi být ve městě, žít moderně,
00:03:13na venkově to nebylo ono.
00:03:15Dobře, tak mi ale řekni, v čem je to ono, jak říkáš.
00:03:20Co se ti tady tak líbí? Petra máš pryč,
00:03:23žiješ jako kůl v plotě, v týhle hrůze...
00:03:29Co je na tomhle moderního?
00:03:33Doma jsi měla aspoň pohodlí, všichni tě měli rádi.
00:03:40A Jára náhodou vůbec není tak nemožný, jak se ti zdá.
00:03:46I auto už má, vydělává si, pořádný je, vždycky tě měl rád.
00:03:50Pořád je ještě svobodný, Ivo.
00:03:57Jo... Tak kvůli tomu jsi přijela, jo?
00:04:02Chci, aby ti bylo dobře. Na nic jinýho nemyslím.
00:04:06Jinak to ani nejde,
00:04:09každá máma nosí svý dítě pořád v sobě.
00:04:16Bojím se o tebe.
00:04:21Ty se bojíš bejt sama, já ne.
00:04:25Mně je tady docela dobře.
00:04:27Jenomže ty se v tý naší díře necejtíš.
00:04:30Připadáš si opuštěná, proto mě do ní chceš navrtat taky!
00:04:54Měj se tu dobře, Ivo.
00:04:58A nakonec se ještě urazíš.
00:05:02A přijeď, kdybys něco potřebovala. Nemáš to domů tak daleko.
00:05:08Mami...
00:05:10Maminko, mami!
00:05:15Dvaadvacet, třiadvacet, čtyřiadvacet, pětadvacet,
00:05:19šestadvacet, sedmadvacet, osmadvacet, devětadvacet, třicet.
00:05:26Tak, a od týhle chvíle je ta garsonka vaše, holčičko.
00:05:33Zejtra se tu přihlaste, a ať se vám tady spokojeně bydlí.
00:05:38A za rok vám ji automaticky převedou.
00:05:44Dobrý den.
00:05:46-Ivuš... Ahoj!
-Ahoj.
00:05:49-Ty už couráš po městě?
-Jak vidíš.
00:05:51-A cejtíš se prima?
-Normálka.
00:05:54Dušane!
00:05:56-Ahoj.
-Ivo...
00:05:59Ahoj, kde se tu bereš?
00:06:03Irenko, dodělej to za mě, prosím tě.
00:06:05-Pojď sem, ať si tě prohlídnu.
-Jsi normální?
00:06:09-Vyzkoušel to aspoň?
-Nevyzkoušel.
00:06:13Pojď sem, ukaž se.
00:06:15-Ty ses vůbec nezměnila.
-Ty taky ne.
00:06:18Tak co, jakej je to pocit? Kde ji máš?
00:06:20Slyšeli jsme, že je to holčička.
00:06:22-Jo, byla to holka.
-Jak, byla? Jak to myslíš?
00:06:26-Co je to tady za shromáždění?
-Pane vedoucí, Iva přišla.
00:06:29-Dobrý den.
-Přišla ses na nás podívat?
00:06:32Vlastně bych ti měl blahopřát, viď?
00:06:34Přišla jsem vám říct, pane vedoucí, že se za pár dní vrátím.
00:06:40Jak, vrátíš? Kam se chceš vrátit?
00:06:44-Sem dělat?
-Ano.
00:06:47-A co ta malá, kam ji dáš?
-Umřela.
00:06:52Byla to vrozená vada. Promiňte, nechci o tom mluvit.
00:06:57Promiň, prosím tě, to je mi hrozně líto.
00:07:02Aha... Upřímnou soustrast.
00:07:06Proto chci být co nejdřív za pultem, pane vedoucí.
00:07:10-To je jasný.
-To je problém.
00:07:14Já jsem s tebou počítal nejdřív za rok, možná za dva.
00:07:18Na podniku mi slíbili náhradu,
00:07:21té nové moc záleží na tom, aby se dostala sem k nám.
00:07:24Iva už se vrátila, tak to zrušte, ne?
00:07:27Lidi nejsou škatule, abys s nima nakládal, jak se ti zamane.
00:07:31-Ale Iva tu pracovala...
-A co ty škatule ve skladu?
00:07:34-Kdybys je konečně uklidil!
-Já o nich vím, já to udělám.
00:07:39A co uděláte se mnou, pane vedoucí?
00:07:46No... Uvidíme.
00:08:07Dobrý den, promiňte, že vás ruším, já jsem sociální pracovnice
00:08:11a sháním vaši sousedku Ivu Vymětalovou.
00:08:15Nevíte, co s ní je?
00:08:17Odletěla, holubička. Frnkla, je pryč.
00:08:23Každej odtud utíká,
00:08:25to jenom já tu čekám, až mi to zboří nad hlavou.
00:08:29Slibujou to už patnáctej rok, a taky nový byty že nám daj.
00:08:33Ale buď na nás zapomněli, nebo nemají ty byty.
00:08:37-Prosím vás, kam se odstěhovala?
-Ta se nesvěřovala.
00:08:42-Ale kam mohla jít s dítětem?
-Dítě jí přece umřelo.
00:08:47No jo, to mi řekla, když se vrátila z porodnice.
00:08:53-Vy to nevíte?
-Děkuju vám, na shledanou.
00:08:57Jo, to já bych vám o ní mohla povídat...
00:08:59Děkuju.
00:09:02-Sikovky máte, prosím vás?
-Sikovky nejsou už týden.
00:09:05-Děkuji, na shledanou.
-Na shledanou.
00:09:08Další, prosím.
00:09:09Dobrý den, já jsem Cimická ze sociálního odboru.
00:09:13Přišla jsem se informovat na vaše dítě.
00:09:25Dušane, prosím tě, vem to za mě.
00:09:28Prosím.
00:09:37To jste řekla i tady, že vám zemřelo?
00:09:43Není to tak lepší?
00:09:45-Kde je?
-U mý mámy, na venkově.
00:09:51Je tam lepší vzduch a vůbec...
00:09:54Máma to s dětma umí rozhodně líp než já.
00:09:57Najednou od vás dostaneme dopis, že rušíte své svolení k osvojení.
00:10:03Jak je to možné?
00:10:05Rozmyslela jsem si to. To snad můžu, ne?
00:10:11-A nezdá se vám to trošku divné?
-Mně ani ne. Vám jo?
00:10:15Děti nejsou šaty, abyste se jich zbavila, když vás přestanou bavit.
00:10:20-Že jste to nevěděla dřív?
-Líp pozdě než nikdy, ne?
00:10:25To nám budete muset vysvětlit.
00:10:28Tak až vám přijde obsílka, nestěžujte si to a přijďte.
00:10:32Když mě šéf pustí...
00:10:36...tak proč ne?
00:10:45Irenko, dneska mám schůzi klubu, takže je to na tobě.
00:10:51-Všechno zhasnout a dobře co?
-Zamknout.
00:10:54-Jo, zamknout. A zejtra nashle.
-Spolehněte se, pane šéf.
00:11:01Bez něho by se československej windsurfing určitě rozpad.
00:11:05-Závidíš, Dušánku?
-To bych měl, co?
00:11:09Ivo, půjdeš už?
00:11:12-Já si ještě něco zařídím, jo?
-Ale dělej, Ivo!
00:11:16Nevím, mají nějaký podezření, prostě ho hledají.
00:11:21-Ivo!
-Já nevím, co mám dělat.
00:11:24-Ivo, čekáme jenom na tebe.
-Já už jdu.
00:11:27Tak promiň.
00:11:31Promiňte, pane inženýre.
00:11:36-Klára Vymětalová?
-Ano.
00:11:39Na tu se pamatuju, to byla moc hezká holčička.
00:11:42Ta tady byla hospitalizována, než jsme jí předali její matce.
00:11:46-Ivě Vymětalové?
-Ano.
00:11:48-A kdy to bylo?
-Dvacátého třetího.
00:11:51Je něco v nepořádku, že vás to zajímá?
00:11:53Vy víte, paní primářko, proč dítě bylo u vás v kojeneckém ústavu, že?
00:11:58Samozřejmě, matka se ho chtěla zříct,
00:12:01ale potom si to naštěstí rozmyslela.
00:12:03Přinesla kopii dopisu, kterým odvolává svůj souhlas k osvojení.
00:12:07Ten dopis byl adresován k vám na ONV.
00:12:10Měla doporučení okresního pediatra, abychom jí dítě vydali.
00:12:14-Doktora Zvoníka?
-Ano, doktora Zvoníka.
00:12:16Dítě bylo zdravé, matka taky, tak jsme to udělali.
00:12:20-Poslužte si.
-Já nesladím, děkuju.
00:12:22-Nebylo vám to nápadné?
-Ne.
00:12:24Mně bylo spíš divné, že se chce zříct zdravého a krásného dítěte.
00:12:29S tím se tady tak často nesetkáváme.
00:12:31Já jsem opravdu ráda, že nakonec změnila názor,
00:12:34že se v ní přece jen probudila máma.
00:12:37Konec konců není sama, ani bytové problémy nemá,
00:12:40bydlí teď u svých přátel ve vile, to je pro dítě ideální.
00:12:44Mimochodem, ti lidé tu byli s ní, je to velmi seriózní rodina.
00:12:48-Představili se vám?
-Pochopitelně.
00:12:51Kdo je to?
00:12:53Tak to jste mě zaskočila, to nevím.
00:12:55Vy jste si nenapsala adresu a jméno?
00:12:58Milá zlatá, k tomu nebyl důvod.
00:13:00Pro nás byl případ uzavřen rozhodnutím matky.
00:13:03-Byli aspoň zdejší?
-To předpokládám.
00:13:07Nevzpomínáte si na nějaký detail nebo maličkost?
00:13:10Snad jen, že se k té mamince opravdu moc hezky chovali,
00:13:14já myslím, že o to dítě nemusíme mít žádné obavy.
00:13:18Ale je to divné.
00:13:20Proč si to ta maminka tak najednou rozmyslela?
00:13:24Na to vám opravdu neodpovím. Snad ten byt tam hrál roli.
00:13:28Proč se jí nezeptáte přímo?
00:13:30Je to slušná dívka, jistě to ráda vysvětlí.
00:13:40ZVONEK
00:13:53-Kdo je?
-Inženýr Školník, dobrý večer.
00:13:56-Co si přejete?
-Jdu ve věci dítěte, prosím.
00:14:00-Jakého dítěte?
-Dítěte Ivy Vymětalové.
00:14:06-Moment.
-Ano, děkuju.
00:14:09-Pojďte dál.
-Dobrý večer.
00:14:13Jsem rád, že jste mi otevřela.
00:14:15Jestli jste náhodou přeslechla mé jméno,
00:14:18jsem inženýr Školník, obchodní náměstek.
00:14:21Cimická, těší mě.
00:14:23Paní Cimická, jdu za vámi proto, že jsem se o vás dozvěděl,
00:14:27že máte zvláštní pochopení pro trápení druhých.
00:14:31Jsem normální pracovnice sociálního odboru,
00:14:34nemohu víc než mohu, ale snažím se mít pro každého trpělivost.
00:14:39Ano, ale to už je dneska mnoho.
00:14:42Kdybyste dovolila, to je pro vás, prosím.
00:14:46-Ty jsou krásné, to jste neměl.
-Prosím, přijměte je.
00:14:50Tak děkuju, pojďte dál.
00:14:57Posaďte se třeba sem.
00:15:00-Co vám můžu nabídnout?
-Ne, nic.
00:15:03Ještě jednou se vám omlouvám za to, že jsem vás takhle přepadl.
00:15:10Co pro vás mohu udělat?
00:15:16Úplnou maličkost.
00:15:20-Ta maminka...
-Iva Vymětalová?
00:15:23Ano. Ta se o to své dítě opravdu nemůže starat.
00:15:27Nemůže ho vychovávat,
00:15:29tak se rozhodla předat své dítě do rodiny mé dcery.
00:15:33Okamžik, prosím. Když říkám předat,
00:15:36myslím tím ve vší poctivosti předat k osvojení,
00:15:39které proběhne v příštích dnech u okresního soudu.
00:15:43Vše je projednáno s pediatrem doktorem Zvoníkem.
00:15:46-Jeho zeť je vaším šéfem, že?
-Ano.
00:15:54Paní Cimická,
00:15:57moje dcera je zoufalá z toho, že nemůže mít vlastní dítě.
00:16:02-Takových je mnoho.
-Ano, to ano.
00:16:05To je pravda, jenomže moje dcera to nese velice těžce.
00:16:09Připadá si zbytečná, bezcenná, hrozí tady rozklad její osobnosti.
00:16:15O jejím manželství už vůbec nemluvím,
00:16:18tam čekám to nejhorší.
00:16:23Ačkoli naši mladí nejsou doposud ve vašem pořadníku žadatelů o dítě,
00:16:31tak já sám o své vlastní vůli jsem se rozhodl jim pomoci
00:16:36a nějaké dítě jim opatřit.
00:16:39-Ale to přece nejde...
-Věřte mi.
00:16:42To dítě bude mít všechno, co je zapotřebí,
00:16:46nemůže mít lepší zázemí než je u nás.
00:16:49-A co tedy chcete po mně?
-Úplnou maličkost.
00:16:52Kdybyste se o celou tu věc nestarala
00:16:55a nebyla příliš horlivá, spíše se od toho distancovala.
00:16:59To je všechno. Moc vás o to prosím, paní Cimická.
00:17:06A potom, až to všechno skončíme,
00:17:09všichni si šťastně oddychneme.
00:17:12Já se vám budu za vaše vzácné pochopení revanšovat.
00:17:16-To vůbec nepřipadá v úvahu.
-Bude to pro mě potěšení.
00:17:19Já vám, pane inženýre, přece nechci dělat potíže,
00:17:24ale nám především musí jít o to dítě.
00:17:27Samozřejmě.
00:17:29-A doktor Zvoník to ví?
-Ovšem.
00:17:31O to dítě bude skvěle postaráno.
00:17:35Pakliže soud vaší dceři a jejímu manželovi to dítě přiřkne,
00:17:39tak já pochopitelně nebudu dělat potíže.
00:17:43Jste velice laskavá.
00:17:45Paní Cimická, kdybyste celé té věci nechala volný průchod, ano?
00:17:51A tady, kdybyste dovolila,
00:17:55je moje vizitka.
00:17:59-Prosím.
-Děkuji.
00:18:16-Irčo...
-Petře, ahoj!
00:18:20-Kde se tady bereš?
-Letěl jsem, až jsem k vám doletěl.
00:18:24-Dušane!
-Irenka je pořád sexy panenka.
00:18:27-A Dušánek je náš mazánek.
-Ahoj, to je návštěva...
00:18:31Návrat, Dušánku, návrat. Jednou spadne klec
00:18:34a s dobrodružstvím je konec, aspoň prozatím.
00:18:37Bylo těch dobrodružství hodně a stálo to za to?
00:18:41Nezahálel jsem, ale je to jen mezi námi.
00:18:45-A co Ivka?
-Myslím, že na tom byla stejně.
00:18:49Iva je vzadu ve skladu, jestli ji hledáš.
00:18:53Jo.
00:18:56Co mu to vykládáš, prosím tě? To je její věc.
00:18:59Když bude chtít, řekne mu to sama.
00:19:02Já husa myslela, že tím tatínkem je on.
00:19:04Možná jo, možná ne.
00:19:06Tobě do toho každopádně nic není, rozumíš?
00:19:09Prosím tě, vždyť se to stejně dozví.
00:19:20Ivko...
00:19:24Pozor!
00:19:29-Ty umíš každýho jen vylekat.
-Ukaž...
00:19:34Ještě že to nebyly skleničky.
00:19:36Před chvilkou jsem měla v ruce celej servis.
00:19:43Hergot, to je přivítání, to abych začal hned uklízet.
00:19:55Tu máš.
00:20:07Měl ses vrátit až za tři týdny.
00:20:12Řekni jim, že hned přijdeš. Vypadneme na nějakej drink.
00:20:25Prosím, pane, račte dál.
00:20:49-Tak tady teď bydlíš?
-Jo.
00:20:54-A s kým?
-Sama.
00:20:58Myslíš, že jsem v tý Sýrii přišel o mozek?
00:21:01-Byl jsi tam rok.
-No a co?
00:21:05Za tu dobu se ledacos změní.
00:21:08-Hlavně ty ses změnila.
-Ty taky.
00:21:12Psala jsi nepořádně už třetí měsíc.
00:21:15Tvoje dopisy taky nebyly žádný milostný romány.
00:21:20S kým jsi mi tu zahejbala? S majitelem týhle garsonky?
00:21:24Jo, je mu přes sedmdesát.
00:21:29Mám se začít vyptávat, s kým jsi mi tam zahejbal ty?
00:21:33To jsem měl naříkat nad tím, že ses na mě za čtvrt roku vykašlala?
00:21:39Hele, víš co? Odejdi.
00:21:44Je mi jedno, jestli za moře nebo za maminkou, ale vypadni!
00:21:48Dej mi pokoj.
00:22:08Říkáš přes sedmdesát...
00:22:11A to ti ji přenechal jen tak pro tvoje modrý oči?
00:22:15-Jsou zelený.
-Ale líbily se mu, co?
00:22:19Asi jsem ho dojala.
00:22:22Nesnesl, abych hynula na tý zaplivaný pavlači.
00:22:27Jsou mezi náma ještě šlechetný lidi.
00:22:32-Takže tenhle kvartýrek je tvůj?
-Za rok mi ho převedou.
00:22:36-Jen tak?
-Jo.
00:22:38A nedáš za něj ani čtyřicet tisíc bokem?
00:22:42Ne.
00:22:45To jsi teda jednička.
00:22:52To je nakonec tvoje věc. Zvykl jsem si na svobodu,
00:22:56teď po návratu bych s našima stejně už nevydržel.
00:22:59Hlavně se mi nechce dojíždět jako předtím.
00:23:02Co je mi platný jejich domek, když je hodinu odsud
00:23:06a ještě navíc v takový díře.
00:23:11-Nemám pravdu?
-To je tvoje věc.
00:23:18Možná že trochu i tvoje,
00:23:21když se ti sem teď nastěhuju.
00:23:25Tak o tom byla řeč?
00:23:31Za ten rok ses stala dost nechápavou.
00:23:39Za ten rok jsem se naučila starat sama o sebe.
00:23:43Já neříkám, že sem nemůžeš někdy zajít,
00:23:46ale pro dva je ten krcálek malej, to ti je, doufám, jasný.
00:23:55Ty mi dáváš kopačky?
00:24:02Kdybych ti udělal dítě, jak jsi to jednou chtěla,
00:24:07tak to bys mě vítala jinak.
00:24:11Asi jo.
00:24:20Dvě dej rovnou na prodejnu, jo?
00:24:22-Tohle přece nemůže dělat sama.
-Hele, nestarej se.
00:24:25-Pomůžu jí.
-Ty nemáš co na práci?
00:24:28Ty máš bejt vpředu a předvádět zboží.
00:24:30-Kdo to udělá, holky?
-Až bude potřeba, tak mě zavolají.
00:24:34-Nech toho, Dušane.
-Já tě to prostě dělat nenechám.
00:24:38Já to přece zvládnu.
00:24:40Já nemůžu brát věčně na někoho ohled.
00:24:43Řeknu na podniku, aby mi sem poslali někoho jinýho.
00:24:48-Ještě budeš mít kvůli mně malér.
-No a co?
00:24:57-A co je tohle?
-Cár papíru.
00:25:00A na něm někdo píše pěkný svinstvo. O tobě.
00:25:04-A kdo?
-To já právě nevím.
00:25:06Takže anonym...
00:25:08Ty jsi naletěl na nějakej pitomej anonym!
00:25:11Mně není jedno, co se o tobě říká.
00:25:13A co se vlastně říká?
00:25:19Přečti si to. Že jsi měla v tom roce děcko.
00:25:22A že o něm tvrdíš, že zemřelo.
00:25:27A co z toho?
00:25:32-Jak to myslíš?
-Jak to říkám.
00:25:37Co z toho, že to někdo píše?
00:25:43-Ale to je přece...
-Co z toho, že jsem to dítě měla?
00:25:48-Tak tys to měla?
-Copak na tom záleží?
00:25:54Věř si, čemu chceš. Všechno podstatný jsem ti řekla.
00:25:59Jestli potřebuješ poslouchat ještě nějaký přiblblý drby,
00:26:03tak si je klidně poslouchej.
00:26:09Že je to drb, řekni... Vážně, já ti přece věřím!
00:26:19Ty mi vůbec nevěříš.
00:26:23A mně je to tak jedno...
00:26:32Zatracenej neřád!
00:26:40Řekni, že to není pravda. Já si to přece můžu zjistit!
00:26:46Buď tak hodnej. A hodně rychle, ať máš jistotu.
00:26:53-Akorát nevím, k čemu ti to bude.
-S kým jsi to měla?
00:26:56-S tím sedmdesátiletým asi ne.
-To asi těžko.
00:27:07To snad ne...
00:27:14Ivo... Bylo to moje?
00:27:21Ne. Stačí?
00:27:26Jestli bylo moje, tak proč jsi mi o tom neřekla?
00:27:32-Pusť to z hlavy.
-Já blbec, já kretén...
00:27:40Myslel jsem bůhví co tu neděláš, a ty zatím...
00:27:59Ahoj, mami.
00:28:01Tohle si založ do sbírky svých špinavostí!
00:28:03Nepokoušej se zatloukat, je to na našem stroji.
00:28:07Je tam špatný "r", to je jasný důkaz.
00:28:09Ty jsi cvok, co to je? S tím nemám nic společnýho.
00:28:13Ale i kdyby, je to pravda? Je.
00:28:15-Na tvým místě bych držela hubu.
-Jsi obyčejná udavačka.
00:28:19Ale nejsem praštěná, abych měla s každým děcko!
00:28:22I kdybych měla trojčata, tak tobě to může bejt úplně ukradený!
00:28:28To je napínavý. Víš co? Dej mi ty klíče, já se jdu vyspat.
00:28:32A až přijdeš domů, tak se nechovej jako nosorožec,
00:28:35udělej něco k jídlu a probuď mě k večeři.
00:28:38Já ti pak povím, jaký to bylo v Palermu.
00:28:41Ne abys mě budil zvoněním, klíče budeš mít pod rohožkou.
00:28:45-Kde budou?
-Co? Kdo?
00:28:47Ptám se já tebe. Kde budou?
00:28:50-Co?
-Ty klíče.
00:28:53Vždyť jsem ti je už dal.
00:28:56-A kde je najdeš?
-Pod rohožkou, ne?
00:28:59-No, tak vidíš. Tak ahoj.
-Ahoj, mami.
00:29:02-Dáš mi pusu?
-Až doma.
00:29:04-Tak ahoj.
-Ahoj.
00:29:06Proč se zase hádáš, Ireno?
00:29:08Paní docentce něco nevonělo?
00:29:10Kdyby radši vymyslela něco, abys nebyl dřevo!
00:29:13Courat po světě a hrát si na vědu, to umí každej.
00:29:16Ty ne. A do mámy nerej, nesaháš jí ani po kolena.
00:29:20Víš co? Jdi se vycpat i s tou svojí střelenou matinkou!
00:29:27Kdybych řekla Petrovi, žes to psala ty, rozsekal by ti hubu!
00:29:31-Nebo tobě.
-Jsi na omylu.
00:29:34Petr o tom ví. A je mu strašně líto, co se stalo.
00:29:38Dobrý den, jaké máte přání? Čím vám posloužíme?
00:29:43My máme úplně všechno.
00:29:49-Věrko, pojďte dál, pojďte.
-Dobrý den.
00:29:53Posaďte se.
00:29:55-Já tady něčemu nerozumím.
-Ano?
00:29:59Přišel nám dotaz od soudu.
00:30:02Ptají se nás, co je s dítětem Ivy Vymětalové
00:30:05a zdali k jeho osvojení jsou vhodní manželé Krbkovi.
00:30:09Já si marně lámu hlavu, kdo to ti Krbkovi jsou.
00:30:12Prošla jsem dvakrát seznam čekatelů na dítě,
00:30:15ale to jméno tam prostě není.
00:30:17Krbkovi... Takové jméno jsem taky neslyšela.
00:30:20A kde se tu tak najednou vzalo?
00:30:23A k čemu ten dotaz na dítě Ivy Vymětalové?
00:30:26Dítě je přece v kojeneckém ústavu a čeká na osvojení.
00:30:31V pořadí jsou Vašutovi.
00:30:33Ale to dítě tam není, to přece víte.
00:30:36Já že to vím?
00:30:39Že by to bylo v tom týdnu, co jste byla pryč?
00:30:42A co bylo? Tak už mi to konečně řekněte.
00:30:45Vymětalová svůj souhlas k osvojení zrušila.
00:30:48Já jsem ten dopis dala do jejího spisu.
00:30:51-To jste mi neřekla.
-Někde to tady musíte mít.
00:30:55Přísahala bych, že jsem vám to řekla.
00:30:58-Vám to nebylo divné?
-Tady to je.
00:31:00Popravdě řečeno, bylo, proto jsem zašla do kojeneckého ústavu.
00:31:05Primářka mi řekla, že si Vymětalová vzala dítě do vlastní péče
00:31:09na radu okresního pediatra doktora Zvoníka.
00:31:12Ještě byla ráda, že si to ta maminka rozmyslela.
00:31:15Prosím vás... Rozumíte tomu?
00:31:18Moc ne, ale takové věci se stávají. A je to tak dobře.
00:31:23Takže podle vás je teď to dítě u matky...
00:31:27-Řekla bych, že ano.
-Věrko, co je to za řeč?
00:31:32-Vy jste si to neověřila?
-Já jsem se k tomu ještě nedostala.
00:31:36Tak to byla velká chyba,
00:31:38protože matka si dítě nevyzvedla aby se o ně starala,
00:31:43ale aby je předala do osvojení těm Krbkovým.
00:31:47Že by si to znovu rozmyslela? Je to možné?
00:31:50Věruško, vy jste ji znala zrovna tak dobře jako já,
00:31:53možná ještě líp.
00:31:55To děvče mělo z dítěte šok, nechtěla je.
00:31:58Byla ráda, že se dítěte zbavila,
00:32:00podepsala ještě před porodem, že se ho vzdává.
00:32:03A když takový člověk najednou změní rozhodnutí,
00:32:06tak je to krajně podezřelé, nemyslíte?
00:32:09Myslíte?
00:32:11A ten dotaz od soudu to jenom potvrzuje.
00:32:14Já nevím...
00:32:16Já bych řekla, že začala kalkulovat.
00:32:18-To snad ne...
-Řekla si, že na dítěti vydělá.
00:32:23Moc bych za to nedala, že jim ho chce prodat.
00:32:27Jestli to už neudělala...
00:32:29Takže, Věrko, vy zjistíte, kde dítě je, a v jakém je stavu.
00:32:36Ano.
00:32:38-A tu Vymětalovou mi sem pošlete.
-Ano.
00:32:43-A co nejdřív.
-Ano.
00:32:48-Už máte zavřeno?
-Dnes ano, přijďte zítra.
00:32:52Ahoj, Irčo!
00:32:54-Ivo...
-Já si ještě něco zařídím.
00:32:57-Já počkám.
-Ne, děkuju, ahoj.
00:33:01Ahoj.
00:33:12Dobrý den, slečno, už jsem se vás nemohl dočkat.
00:33:15-Promiňte, dřív to nešlo.
-A co se děje, že to tak spěchá?
00:33:25Pozítří jdu na ONV, budou se mě vyptávat.
00:33:29Ano, ale vy řeknete, že jste si to rozmyslela,
00:33:32že jste se rozhodla, že si dítě necháte.
00:33:35-Promiňte, ta židle je volná?
-Ano, prosím.
00:33:41Vy řeknete, že jste se rozhodla si to dítě nechat,
00:33:45ale pak jste na tu práci kolem něho přece jen nestačila,
00:33:49tak jste po zralé úvaze předala své dítě přítelkyni, mé dceři.
00:33:56-To je všechno?
-Ano.
00:33:59Bylo něco jiného? Nebylo.
00:34:01Řeknete jenom to, co se skutečně stalo, pravdu.
00:34:05-Ostatní motivy nejsou podstatné.
-Jaký motivy?
00:34:09Tím se netrapte,
00:34:12nemusíte přece nikomu vykládat, že jste dítě nechtěla.
00:34:16Já jsem ho přece chtěla.
00:34:20To až potom mi přišlo protivný,
00:34:24ta představa, že bych ho měla zrovna s ním.
00:34:27A pak jste přišel vy a přemluvil jste mě.
00:34:30Slečno, o tom nesmíte říct nikomu ani slovo.
00:34:33-Vy se bojíte?
-Čeho?
00:34:37Všechno je zařízené. Když se v tom nikdo nebude vrtat...
00:34:47Jak je možný, že vám na té malé záleží víc než mně?
00:34:52Slečno Vymětalová, vy se zatěžujete zbytečnými otázkami.
00:34:58Podívejte se, rozhodla jste se správně.
00:35:02Teď jde jenom o to, abyste toto své rozhodnutí potvrdila na ONV.
00:35:07Nic víc, za to vám ručím. Rozumíte mi?
00:35:10-Opravdu?
-Ano.
00:35:12Spoléhám na vás.
00:35:15Doufám, že to, co jsme podnikli,
00:35:21ta veškerá námaha a konec konců i prostředky,
00:35:25že jsme je nevyhodili nadarmo.
00:35:37Prosím.
00:35:39Až bude po všem, tak mi zatelefonujte, ano?
00:35:43-Dobrou noc.
-Děkuju. Dobrou noc.
00:36:04Copak? Nějaká rodinná hádka?
00:36:08Šmíruješ?
00:36:12Jsi trapnej.
00:36:15To se mám jenom dívat, jak mi zahejbáš?
00:36:17Dej mi pokoj!
00:36:23Poslala jsem ho k vodě? Poslala.
00:36:26-Už se nevrátí, stačí?
-Ne.
00:36:30Tak si trhni nohou!
00:36:36Chtěla bych, abyste mi věřila. Já vás neodsuzuju ani nekritizuju,
00:36:42já se jenom snažím vaše jednání pochopit.
00:36:46Záleží mi na tom, protože jedině tak můžu
00:36:50celou tu nešťastnou záležitost správně posoudit.
00:36:59Nejdřív se mi zdálo, že ho miluju,
00:37:04nedokázala jsem si nikoho jinýho vedle sebe představit,
00:37:09proto jsem mu slíbila,
00:37:13že si ho po návratu z montáže vezmu.
00:37:17A když odjížděl, to jste ještě nevěděla, že jste těhotná?
00:37:21-Ne.
-A potom?
00:37:24Proč jste mu to potom nenapsala?
00:37:28Připadalo mi to takový...
00:37:33Jako bych ho měla vydírat, nebo co.
00:37:36Pochopte, já jsem přece nemohla vědět,
00:37:39jak dlouho nám ten vztah vydrží.
00:37:41Já jsem si říkala, že když mě bude chtít,
00:37:44vezme to jako prima překvápko.
00:37:49A když ne, stejně to bude v háji.
00:37:53-Riskovala jste.
-A proč ne?
00:37:56Kdyby mě nechtěl, zůstala bych s děckem sama,
00:38:00nebyla bych první ani poslední.
00:38:03Zdálo se vám to tak jednoduché?
00:38:08Jo, tenkrát jo.
00:38:14Jenže pak jsme si přestali úplně psát.
00:38:20Mně bylo jasný, že to všechno skončilo.
00:38:24Pak mi došlo, že to vlastně vůbec k ničemu nebylo.
00:38:28Bylo mi hnusný na něj i pomyslet.
00:38:35Pak mi došlo, že se o to dítě vlastně neumím ani postarat,
00:38:40nemám s ním kam jít, že si hrozně zpackám život,
00:38:46budu donekonečna poskakovat okolo něj,
00:38:50nikdo už od tý chvíle o mě nezavadí.
00:38:54-A kdy jste si toto uvědomila?
-Pozdě.
00:39:01Doktorka mi řekla, že už se s tím nedá nic dělat.
00:39:05A proto jste ještě před porodem
00:39:08podepsala u nás ten souhlas k osvojení?
00:39:11Já jsem si myslela, že to dítě aspoň odkojím,
00:39:14ale oni mně vysvětlili, že...
00:39:17V takovém případě se dítě matce odebere hned po porodu
00:39:21a dá se do kojeneckého ústavu.
00:39:23Zásadně platí, že čím dříve se matka s dítětem rozloučí,
00:39:27tím je to pro ni, pro matku, lepší.
00:39:30Rozhodně by to mělo být dřív, než pozná jeho první úsměv.
00:39:37-První úsměv?
-Ano.
00:39:41Ten první úsměv znamená, že vás dítě vnímá,
00:39:47že se na vás těší,
00:39:52a tak začíná vznikat první vztah mezi matkou a dítětem.
00:39:59Vždyť já jsem Klárku vlastně vůbec neviděla...
00:40:04Rozhodně to tak bylo lepší.
00:40:08Nicméně se v každém takovém případě určitou dobu čeká,
00:40:12než souhlas nabude právní moci.
00:40:15Je to pro případ, že by se matka dostala do krize
00:40:18a litovala svého rozhodnutí.
00:40:21Zpravidla to bývá do konce šestinedělí,
00:40:23takže vidíte, že to je rozumné.
00:40:25Nakonec jste toho sama využila
00:40:27a zrušila jste ještě zavčas svůj souhlas s tímto dopisem.
00:40:31Cítila jsem se děsně.
00:40:34Bylo mi té malé čím dál víc líto.
00:40:38Představila jsem si, jak tam leží, jak na mě čeká.
00:40:44Já jsem ji najednou strašně moc chtěla.
00:40:48Já vás dovedu pochopit.
00:40:55Potom... Nešlo to. Vůbec to nešlo.
00:41:01Byl to omyl.
00:41:05Nechtěla jsem okolo sebe dělat ještě větší zmatek,
00:41:10proto jsem napsala to prohlášení, že se dítěte vzdávám.
00:41:13-Ve prospěch manželů Krbkových?
-Ano.
00:41:17Jak jste k těm Krbkovým najednou přišla?
00:41:21-Jitka je moje kamarádka.
-Aha.
00:41:25Nemůže mít děti, je to děsnej chudák, opravdu.
00:41:29Tak jsem si říkala, že jí pomůžu,
00:41:33zaslouží si to dítě rozhodně víc než já.
00:41:38Klárce u ní bude dobře.
00:41:41-A Klárka je teď už u ní?
-Jo.
00:41:43Bylo to lepší, aby si na mě zbytečně nezvykla.
00:41:46Ten starší pán, co vás doprovázel v kojeneckém ústavu, to je kdo?
00:41:50Její táta.
00:41:52Ten mi právě říkal, že tím prohlášením to u mě končí.
00:41:56Potom už všechno potvrdí jenom okresní soud.
00:42:01Ten pán se spletl. A vy jste jednala nesprávně, Ivo.
00:42:08Dítěte se nemůžete vzdát soukromým prohlášením,
00:42:12to musíte udělat úředně a tady u nás.
00:42:14My potom jsme kompetentní navrhnout soudu osvojitele.
00:42:18A neděláme to zase, jak nás napadne,
00:42:21vycházíme z posudku poradního sboru pro náhradní rodinnou péči.
00:42:25Komise má vytipované nejvhodnější osvojitele
00:42:29na základě pečlivého průzkumu sociálních a rodinných poměrů
00:42:33a také na základě psychologických testů.
00:42:37To všecko nemusíte detailně znát, jen to,
00:42:40že vy nemůžete a ani nesmíte rozhodnout sama o tom,
00:42:44komu své dítě dáte.
00:42:47A pro vaši informaci,
00:42:50ti Krbkovi vůbec v seznamu našich čekatelů na dítě nejsou.
00:42:56-Já vím, ale...
-Já vím, žádali o ně,
00:42:59to jsem si zjistila,
00:43:02jenomže vaše kamarádka v testech neobstála.
00:43:04-Jitka?
-Je silně neurotická.
00:43:11-Je to hysterická žena.
-Jitka?
00:43:14Léčila se dokonce na psychiatrii. Vaší Klárce by u ní nebylo dobře.
00:43:20A proto ji nemůže dostat do výchovy.
00:43:27Ne, pochopte, Jitka má Klárku strašně ráda.
00:43:33Strašně.
00:43:39Pochopte mě, já jsem jen chtěla, aby jí bylo dobře...
00:43:54Promiňte, mně není dobře.
00:45:14Co tu děláte?
00:45:17Aha, to jste vy... Stalo se něco?
00:45:20-Přišla jsem si pro ni.
-Děláte si legraci?
00:45:24Že si děláte legraci? Tati! Tatínku!
00:45:29To přece nejde, to nesmíte! Táto!
00:45:33-Co je, Jituško?
-Táto!
00:45:35Ať odejde! Prosím tě, řekni jí, ať odejde!
00:45:39-Co se děje?
-Odejdu ráda, ale s Klárkou.
00:45:42Nesahejte na ni! Není vaše!
00:45:44-Prosím tě, klid.
-Prodala jste ji!
00:45:47Šlapka jako vy si takovou holčičku ani nezaslouží!
00:45:50Jitunko!
00:45:58Jituško, klid, všechno se vysvětlí, děvče.
00:46:11Slečno Vymětalová, prosím, posaďte se.
00:46:16Prosím...
00:46:21-Oč běží?
-Podvedli jste mě.
00:46:25Neřekl jste mi, že vaše dcera nemůže žádný dítě dostat.
00:46:29Jak to, že nemůže? Tati, vyhoď ji, ať jde pryč!
00:46:33Mlč!
00:46:39-Co vás to napadlo?
-Prostě jí ho nedají,
00:46:42prošvihla nějaký testy, nebo co, prostě nevyhovuje.
00:46:45To se všechno vysvětlí.
00:46:48Doufám, že jste neřekla nic jiného, než to, co jsme si domluvili.
00:46:52Neřekla, jenže to moje prohlášení je k ničemu, prostě neplatí.
00:46:58Já se můžu té malé vzdát, ale nemůžu ji dát vám,
00:47:01to musí udělat oni, proto mi ji vraťte.
00:47:04Jen klid, žádná kaše se nejí tak horká.
00:47:08Já už vám podruhý nenaletím,
00:47:10nenechám svoje dítě vláčet od čerta k ďáblu,
00:47:13aby třikrát do měsíce střídalo svoji mámu.
00:47:16Vyřiďte si to, pak ji dostanete, ale vyřiďte si to.
00:47:25Slečno Vymětalová, podívejte se,
00:47:30nesmíte tak zhurta.
00:47:38To všechno jste si měla rozmyslet už předem.
00:47:42Vy jste se dítěte řádně vzdala.
00:47:45Přijala jste ode mě odstupné, pro vás všechno skončilo.
00:47:49Teď už je všechno jenom naše starost,
00:47:52vy musíte u soudu trvat na tom, aby dítě přišlo do rodiny mé dcery.
00:47:57To je všechno.
00:48:01Ale vždyť já vás vůbec neznám.
00:48:06Proč byste ji měla mít právě vy?
00:48:10Protože jste za svou dceru přijala třicet tisíc.
00:48:16A to je trestné.
00:48:34Klárinka je už naše.
00:48:40Ano, je naše.
00:48:45Tak to pochopte.
00:48:51Tady už vlastně nemáte co pohledávat.
00:48:59Proč mi nechcete rozumět, holčičko?
00:49:02Já žádný peníze nemám,
00:49:04já jsem tady dělal jenom zprostředkovatele.
00:49:08-To není pravda.
-Ale je.
00:49:10Já jsem je dal synovi na auto, jinak bych ho ani neviděl.
00:49:14-Mám jenom jeho.
-Já vám nevěřím.
00:49:17O tom se nebudeme hádat, já žádný peníze nemám.
00:49:21A i kdybych měl, tak vám je stejně nevrátím.
00:49:24Co se dá, to se z pekla nevydá, holčičko.
00:49:26Ale vydá. A neříkejte mi holčičko!
00:49:31Pochopte, já tu garsonku chci, já ji dokonce strašně potřebuju.
00:49:36Půjčte mi ty prachy na měsíc na dva,
00:49:39já vám je hned vrátím.
00:49:41Copak nechápete, že mám nějaký problémy?
00:49:44-Kdo je dneska nemá?
-Vy o ty peníze nemůžete přijít.
00:49:49Když vám je nedám já, tak mi ten převod garsonky nepodepíšete.
00:49:53-Prodáte ji někomu jinýmu.
-Jo, to souhlasí.
00:49:57Tak proč mi nechcete pomoct?
00:50:00Protože žádnejch třicet tisíc nemám!
00:50:09Vypadá to tady na nějaký velký peníze?
00:50:14Tak vidíte, co chcete od starýho dědka?
00:50:19Kde nic není, ani smrt nebere, holčičko.
00:50:26ZVONEK
00:50:55Rozhodl jsem se, že ti odpustím.
00:50:59Podrž mi to.
00:51:03-Co to je?
-Video, to budeš koukat!
00:51:07-Já už mám odkoukáno.
-To si jenom myslíš.
00:51:11Ty se moc podceňuješ, Ivuško.
00:51:14Musím ti dodat víc sebedůvěry.
00:51:20-Co s tím tady chceš dělat?
-Co bych s tím dělal?
00:51:24Tuhle televizi a video dáme třeba támhle.
00:51:32Šaty si dám zatím třeba na věšák. A prádlo...
00:51:38Kam si dáváš prádlo? Sem?
00:51:40Ne, sem.
00:51:43Tobě se zdá všechno náramně jednoduchý.
00:51:45Zato ty ses naučila dělat ze všeho drama.
00:51:48Tak počkej, hrdino, ty tady chceš bydlet?
00:51:53-Že by ti to konečně došlo?
-Vyrazili tě z domu?
00:51:58Sbalil jsem si tam kufry a přijel jsem k tobě.
00:52:01-Hádej, proč asi?
-Dám se poddat.
00:52:10Abych ti moh vyznávat lásku.
00:52:16Sakra, to je tak těžký pochopit, že chci bejt konečně s tebou?
00:52:21Dejme tomu, že jsem chápavá a že to beru.
00:52:25Jenomže tohle všechno nemůžeš mít jen tak,
00:52:29každej špás něco stojí.
00:52:31V tuto chvíli má cenu třiceti tisíc.
00:52:35Co tím chceš říct?
00:52:38Že musíš vysolit třicet tisíc, abysme tady mohli zůstat.
00:52:43-Vždyť jsi říkala, že už je to tvý.
-Jo, to byl takovej špás.
00:52:49Nebo lest, abych byla přitažlivější.
00:52:55Jo takhle, aha...
00:52:59Jenomže pro mě jsi dost přitažlivá i bez garsonky.
00:53:03Ale já tu garsonku potřebuju.
00:53:06A ty asi taky, když jsi sem přitáh s těma krámama.
00:53:11A jestli ti tenhle komfort za třicet tisíc připadá moc,
00:53:16tak si klidně sbal fidlátka a padej!
00:53:20Co štěkáš? Třeba se dohodneme.
00:53:23Dáš mi těch třicet tisíc?
00:53:26-Hele, já neříkám, že je nemám...
-Dáš mi je zítra ráno, platí?
00:53:32Pomalu, Ivuško, nechceš po mně stovku!
00:53:36Tohle všechno, to je rok mýho života!
00:53:39Tohle všechno mně musíš pořádně vysvětlit.
00:53:42Jestli tě někdo tlačí ke zdi, tak asi ví proč.
00:53:45A jestli sis tady s někým celej rok užívala,
00:53:48tak já teď nebudu dělat křena.
00:53:52Nemusíš. Nemusíš vůbec nic.
00:53:57Sbal se a plav. Zmiz, padej!
00:54:02Na co čekáš, mám tě vyrazit sama?
00:54:05-Neblázni, víš, co to stálo?
-Nepřibližuj se, nebo to pustím!
00:54:14Tak počkej, já už jdu.
00:54:18Udrž to.
00:54:28Pomalu...
00:54:32Sbohem.
00:54:37A už za mnou nikdy nechoď!
00:54:51Tak co je? Nemám moc času.
00:54:54To se mě tolik bojíš?
00:54:59Musíme být opatrní.
00:55:02Ty musíš být opatrný, mně se nemůže nic stát.
00:55:06-Co chceš?
-Nic moc.
00:55:12-Třicet tisíc, půjčit.
-Co je tohle za fóry?
00:55:18-Jsem v presu.
-Tak s tímhle na mě nechoď.
00:55:21A za kým mám jít? Já za tebou s výmluvou nechodím.
00:55:25-To ty jsi měl plno slibů.
-Nech toho zase.
00:55:28Rozvod, šťastná rodinka, vyměněnej byt,
00:55:32mám ti to jmenovat dál?
00:55:35-Kde najednou seberu třicet tisíc?
-Z knížky,
00:55:38pokud ti tvoje ženuška prozradí heslo.
00:55:42-Nebo se jí mám zeptat sama?
-Nezačínej s tím zase.
00:55:45-Víš, jakej to nabralo konec.
-Jakej tys tomu dal konec...
00:55:49Vždyť by mě zničila.
00:55:52A komu by to prospělo? Tobě nejmíň.
00:55:55Ty chceš říct, žes mě opustil pro mý dobro?
00:55:59Já uznávám, že to nebylo dvakrát jemný,
00:56:03ale určitě to udělalo menší zlo.
00:56:06-Tvý rodině.
-Já musím myslet na děti.
00:56:08Ale Klára je taky tvoje dítě!
00:56:16Já jsem si zjistil, že ses o ni postarala.
00:56:20-Jsem ti za to vděčnej.
-Děkuju.
00:56:24Na kolik si ten vděk ceníš? Na třicet tisíc?
00:56:29Jestli ano, tak mi je dej a nemáme se o čem bavit.
00:56:32Já ti je stoprocentně vrátím a navždycky z týhle díry vypadnu.
00:56:37My jsme se domluvili, nejsem ti nic dlužnej.
00:56:42Za ty tři tácy bych ji ani neoblíkla.
00:56:46Já to dítě nechtěl, měla sis ho nechat vzít,
00:56:49ale to ne, jsi tvrdohlavá jako mezek.
00:56:52Myslela sis, že mě uženeš. Nevyšlo ti to.
00:56:55Je mi tě líto.
00:56:59A jestli chceš ostudu, prosím, klidně si posluž,
00:57:03já už to nějak přežiju.
00:57:06Ale sobě nepomůžeš, uděláš jen pár lidí nešťastnejch.
00:57:12Ale sama na tom budeš nejhůř.
00:57:21-Co tady děláš?
-Nic.
00:57:25-Tak co tu chceš?
-Čekám na tebe.
00:57:28-Nech mě na pokoji!
-Nenechám.
00:57:32Pojď.
00:57:39Sedni si.
00:57:47Zdálo se mi, že pláče kvůli mně.
00:57:52Jako by vycítila, že jsem si pro ni přišla.
00:57:57Jenže oni mi ji nedali...
00:58:01Už nikdy mi ji nedají, protože jsem ji vyměnila za tohle!
00:58:08Co je na tom tak hroznýho,
00:58:11že jsem konečně chtěla žít jako normální člověk?
00:58:14Můžu já za to, že nevydělám ani na tu pitomou garsonku?
00:58:29Když za mnou přišel s tím, že se dozvěděl o Kláře,
00:58:34řekla jsem mu, že je mi to jedno, kdo ji dostane,
00:58:38že už jsem se jí vzdala.
00:58:41Jenže on mě přesvědčil o tom, že to tak není,
00:58:46že je důležitý, aby vyrůstala v pořádný rodině.
00:58:50A že když si ji vezmu zpátky
00:58:54a dám ji tý jeho uřvaný, ubrečený holce,
00:58:58že mi dá ty prachy.
00:59:06Normálně bych ho přece musela vyrazit!
00:59:18Jenže potom... Hodilo se mi to.
00:59:30Mít prachy se vždycky hodí.
00:59:36Myslíš si, že mi to patří, viď?
00:59:41To je přece úplně jedno, co já si myslím.
00:59:52Ale mně to není jedno.
01:00:01Nikoho jinýho nemám, komu bych to mohla říct.
01:00:12Když už jsi to děcko měla, tak proč jsi ho dala pryč?
01:00:16Zdálo se mi, že ho nesnesu, protože je jeho.
01:00:21Jako by za to mohlo...
01:00:28Jako by nebylo moje.
01:00:34A pak, ta představa... Bylo mi protivný.
01:00:42Kdybych ho měla umejvat, krmit...
01:00:49Tak jsem si řekla pryč s ním, vzdám se ho.
01:00:58Jako by to šlo.
01:01:01Máma měla pravdu,
01:01:04každá z nás nosíme svoje dítě v sobě.
01:01:08Jenže já se teď ani nedovím, kde skončí.
01:01:13Můžeš si přece Kláru pořád ještě nechat.
01:01:15A jak? Když se budu cukat, nechá mě ten chlap zavřít.
01:01:27Máš tady něco na spaní?
01:01:30-Máš tu prášek na spaní?
-Cože?
01:01:33-Máš prášek na spaní?
-Někde u cukřenky.
01:01:51Na, spolkni to. Sedni si.
01:02:01Zapij to pořádně.
01:02:06-Dík.
-Teď spi.
01:02:30-Ty už jdeš?
-Ne, neboj. Spinkej.
01:02:51Okamžitě odejděte, o tom se vůbec nebudeme bavit!
01:02:55Buďte rád, že o tom s vámi mluvím já a ne bezpečnost.
01:02:59Třicet tisíc bude ještě večer tady, nebo to ohlásím.
01:03:02Já vím, co chcete říct. Snoubenka v tom jede taky,
01:03:05jenže vy jste ty prachy vzal, a to je daleko horší.
01:03:09Máte jedinou šanci, jak se z toho dostat,
01:03:12vysypat ty prachy zpátky.
01:03:14-Z toho bytu poletí!
-Jako motýlek.
01:03:16-Já to tam přijdu zkontrolovat.
-V půl osmý.
01:03:19-Ven!
-Sbohem.
01:03:34-Co to děláš?
-Stěhuju tě.
01:03:36Co blbneš? Dušane, ty ses zbláznil...
01:03:41-Co to má znamenat?
-V půl osmý ti vrátí prachy.
01:03:47A co bude tady s tím?
01:03:52No jo, na tohle musím zavolat kamaráda.
01:04:05Hele, neříkal někdo z těch dvou, že dneska nepřijde?
01:04:10Iva bulela a Dušan se moh přetrhnout, aby ji dohnal.
01:04:14S tou holkou jsou jen samý potíže.
01:04:16A co jí včera bylo, nesvěřila se vám náhodou?
01:04:20Mně? Co já s ní mám společnýho?
01:04:23Jestli tu zůstane, tak nebude s Dušánkem k vydržení.
01:04:27-Dobrý den.
-Dobrý den, co si přejete?
01:04:30-Máte led lampy, prosím vás?
-Ano. Větší nebo menší?
01:04:33Stačí mi menší.
01:04:35Já se chci zeptat, jestli máte papíráky.
01:04:38Samozřejmě, chviličku si počkejte.
01:04:40-Co stojí, prosím vás?
-Sto devadesát pět korun.
01:04:55ZVONÍ TELEFON
01:04:58Vem to, prosím tě.
01:05:04Prosím. No prosím!
01:05:10Kdo to je?
01:05:13-Někdo tam je, ale neozývá se.
-Tak to zavěs.
01:05:20Ireno, kde jsi, sakra? Mám plnej krám lidí!
01:05:23To se mám za ni strhat?
01:05:25Já vám tady dělám poskoka už pátej rok.
01:05:28Irenko, je to na tobě, zamkni, na tebe je spoleh...
01:05:31A co z toho mám? Nakonec jste stejně naletěl na ni!
01:05:35Ona si tu dělá, co ji napadne. Jestli ji nevyrazíte, půjdu sama!
01:05:39Dvacet pět, dvacet šest,
01:05:41dvacet sedm, dvacet osm, dvacet devět...
01:05:44Dvacet devět!
01:05:46-Co je?
-Chybí tisíc korun!
01:05:50Jednu jsem si nechal na režii.
01:05:57Máte štěstí, že jste nic nerozbila.
01:06:06A nikdy jsme se neviděli.
01:06:40Ivo, pojď...
01:07:01Moje snoubenka mi teprve teď řekla,
01:07:03co všechno provedla a jak velmi toho lituje.
01:07:06Ano? A co chcete?
01:07:12Jako otec dítěte jsem zásadně proti tomu, co se stalo.
01:07:16Proto souhlas k osvojení definitivně zrušila.
01:07:20Necháme si ji.
01:07:24Celou záležitost pochopitelně ještě osobně vysvětlíme na ONV,
01:07:29případně u soudu.
01:07:32Proto vás žádám, abyste nám naši dceru okamžitě předali.
01:07:41Je to velice smutné, pane,
01:07:43že se takové zásadní věci dějí za vašimi zády.
01:07:51Ale prosím, když už jste se dozvěděl tolik věcí,
01:07:57tak je zapotřebí se o své snoubence dozvědět ještě víc.
01:08:02Ona nám totiž nepředala naši Klárinku...
01:08:07...totiž nepředala vaše dítě jenom tak nezištně,
01:08:13z touhy pomoci mé dceři v jejím trápení,
01:08:17ale naprosto vypočítavě...
01:08:20Nenamáhejte se, pane inženýre.
01:08:26Ty peníze jsou tady. Přepočítejte si je.
01:08:32Ale pak nám Klárku vraťte.
01:08:39Tati...
01:08:50-Ne!
-Jitko...
01:08:55-Prosím tě, Jitko...
-Ne!
01:09:07Jituško, prosím tě, nezlob!
01:09:25Slečno...
01:09:30Možná si na tuhle chvíli někdy vzpomenete
01:09:34a přijdete na to, že jste nám měla Klárinku nechat.
01:09:42Tady by jí bylo líp.
01:09:47Prosím.
01:09:55Na shledanou.
01:10:34No kde jsi?
01:10:39To je moc drsný, nemáš něco jinýho?
01:10:42Počkej...
01:10:45Ivo, hele, to je ono.
01:10:48ZVONEK
01:10:57Proč ty klíče nenecháš pod rohožkou?
01:10:59To byl let...
01:11:01Ještě jeden takovej a pověsím biologii na hřebík.
01:11:04A ráno musím do Varů na to ekologický sympozium.
01:11:07Ahoj, mami, asi bych ti měl napřed něco vysvětlit.
01:11:11Sakra, už nás stěhujou?
01:11:13Ne, mami, to jsem teď nastěhoval.
01:11:15Proč? My máme málo krámů?
01:11:17Víš, mami, ono nejde jenom o ty krámy.
01:11:19A o co?
01:11:22PLÁČE DÍTĚ
01:11:24Tys sebou hodil...
01:11:26Člověk objede pár kongresů, a už je babička...
01:11:30Neboj, ona tě nebude rušit.
01:11:32Já se nebojím, já bych se ani nedala.
01:11:35Ukaž... Počkej!
01:11:39-Dobrý den.
-Dobrý den.
01:11:45To je ohromný, ty máš k tomu dítěti i matku...
01:11:48-No.
-Takže mě nepotřebuješ.
01:11:50-Je to kluk nebo holka?
-To je holčička, Klárinka.
01:11:53To je hezký jméno. Můžu jít spát?
01:11:56Mami, počkej, ona pořád řve. Nevíš, čím to může bejt?
01:12:00Ty jsi nejvíc řval, když jsi měl hlad.
01:12:04Jo? A nevíš, co jí může bejt?
01:12:07Jestli ona nemá hlad.
01:12:11Aha... Děkuju, mami!
01:12:14Ivo, ona má hlad!
01:12:17Jo ona má hlad...
01:12:43Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Iva je mladá žena, která se potýká s mnoha problémy. Především je to ale matka dítěte, které se rozhodne prodat. Nikoli dát k adopci, ale za peníze na byt poskytnout jiné ženě. Její psychické i finanční problémy se zdají být překážkou mateřskému cítění, pomocnou ruku jí nabízí bývalý přítel i sociální pracovnice. Iva si ale nakonec cestu k dítěti a k novému vztahu najde sama. V hlavní roli Vilma Cibulková.
| foto: Robert Spousta |
