Vilma Cibulková jako mladá maminka, která řeší neobvyklé dilema… (1989). Dále hrají: V. Dlouhý, V. Galatíková, D. Veškrnová, V. Brabec, O. Vetchý, L. Havelková, Z. Adamovská, R. Jelínek a další. Scénář letošní jubilant R. Ráž. Kamera F. Procházka. Režie L. Ráža
00:00:26 Prosím tě, nevíš, kde tady bydlí Iva Vymětalová?
00:00:52 Já vím, že si se mnou děláš starosti.
00:00:58 Je to tady děsný, ale neboj se,
00:01:02 oni mě z tohohle podnájmu stejně brzy vyrazí.
00:01:06 -Kam půjdeš?
-Pod most.
00:01:11 Už brzy budu mít luxusní garsonku.
00:01:15 -Kdo ti ji obstará? Petr?
-Ten má jiný problémy.
00:01:24 Co se stalo? Řekni mi všechno.
00:01:28 Neukázala ses doma víc jak tři čtvrtě roku,
00:01:32 poslední dobou jsi ani nenapsala.
00:01:35 Divíš se, že mám strach?
00:01:37 -Vždyť mám jenom tebe.
-A Radka.
00:01:40 Ty ses s Petrem rozešla?
00:01:43 Vždyť jsem ho už skoro rok neviděla.
00:01:48 Copak o to,
00:01:51 rozejít se můžeš s člověkem vždycky,
00:01:55 tím spíš, když je tak daleko.
00:01:58 Napsal ti, že tě nechce?
00:02:02 Naopak, vyčítá mi totéž co ty, že mu nepíšu.
00:02:07 Ale copak já jsem nějakej psavec?
00:02:10 Měla jsem chřipajznu, držela se mě pět tejdnů,
00:02:14 ještě teď se necejtím.
00:02:18 Ty si myslíš, že mě baví vypisovat kde mě všude píchá?
00:02:26 -Co v práci?
-Normálka.
00:02:35 Nelíbí se mi, jak žiješ, Ivo.
00:02:38 Tátovi by se to taky nelíbilo, ty to víš.
00:02:41 Tohle přece není nic pro děvče jako jsi ty.
00:02:45 Kdybys zůstala doma, bylo by ti líp.
00:02:49 Jo, prodávala bych v sámošce na růžku
00:02:53 a nechala se obskakovat Járou Smolkou z traktorky,
00:02:58 co má padesát metrů za kravínem luxusní dvoupokoják.
00:03:03 A co děláš tady? Taky prodáváš.
00:03:07 A dál? Co vlastně děláš dál?
00:03:11 Chtěla jsi být ve městě, žít moderně,
00:03:13 na venkově to nebylo ono.
00:03:15 Dobře, tak mi ale řekni, v čem je to ono, jak říkáš.
00:03:20 Co se ti tady tak líbí? Petra máš pryč,
00:03:23 žiješ jako kůl v plotě, v týhle hrůze...
00:03:29 Co je na tomhle moderního?
00:03:33 Doma jsi měla aspoň pohodlí, všichni tě měli rádi.
00:03:40 A Jára náhodou vůbec není tak nemožný, jak se ti zdá.
00:03:46 I auto už má, vydělává si, pořádný je, vždycky tě měl rád.
00:03:50 Pořád je ještě svobodný, Ivo.
00:03:57 Jo... Tak kvůli tomu jsi přijela, jo?
00:04:02 Chci, aby ti bylo dobře. Na nic jinýho nemyslím.
00:04:06 Jinak to ani nejde,
00:04:09 každá máma nosí svý dítě pořád v sobě.
00:04:16 Bojím se o tebe.
00:04:21 Ty se bojíš bejt sama, já ne.
00:04:25 Mně je tady docela dobře.
00:04:27 Jenomže ty se v tý naší díře necejtíš.
00:04:30 Připadáš si opuštěná, proto mě do ní chceš navrtat taky!
00:04:54 Měj se tu dobře, Ivo.
00:04:58 A nakonec se ještě urazíš.
00:05:02 A přijeď, kdybys něco potřebovala. Nemáš to domů tak daleko.
00:05:08 Mami...
00:05:10 Maminko, mami!
00:05:15 Dvaadvacet, třiadvacet, čtyřiadvacet, pětadvacet,
00:05:19 šestadvacet, sedmadvacet, osmadvacet, devětadvacet, třicet.
00:05:26 Tak, a od týhle chvíle je ta garsonka vaše, holčičko.
00:05:33 Zejtra se tu přihlaste, a ať se vám tady spokojeně bydlí.
00:05:38 A za rok vám ji automaticky převedou.
00:05:44 Dobrý den.
00:05:46 -Ivuš... Ahoj!
-Ahoj.
00:05:49 -Ty už couráš po městě?
-Jak vidíš.
00:05:51 -A cejtíš se prima?
-Normálka.
00:05:54 Dušane!
00:05:56 -Ahoj.
-Ivo...
00:05:59 Ahoj, kde se tu bereš?
00:06:03 Irenko, dodělej to za mě, prosím tě.
00:06:05 -Pojď sem, ať si tě prohlídnu.
-Jsi normální?
00:06:09 -Vyzkoušel to aspoň?
-Nevyzkoušel.
00:06:13 Pojď sem, ukaž se.
00:06:15 -Ty ses vůbec nezměnila.
-Ty taky ne.
00:06:18 Tak co, jakej je to pocit? Kde ji máš?
00:06:20 Slyšeli jsme, že je to holčička.
00:06:22 -Jo, byla to holka.
-Jak, byla? Jak to myslíš?
00:06:26 -Co je to tady za shromáždění?
-Pane vedoucí, Iva přišla.
00:06:29 -Dobrý den.
-Přišla ses na nás podívat?
00:06:32 Vlastně bych ti měl blahopřát, viď?
00:06:34 Přišla jsem vám říct, pane vedoucí, že se za pár dní vrátím.
00:06:40 Jak, vrátíš? Kam se chceš vrátit?
00:06:44 -Sem dělat?
-Ano.
00:06:47 -A co ta malá, kam ji dáš?
-Umřela.
00:06:52 Byla to vrozená vada. Promiňte, nechci o tom mluvit.
00:06:57 Promiň, prosím tě, to je mi hrozně líto.
00:07:02 Aha... Upřímnou soustrast.
00:07:06 Proto chci být co nejdřív za pultem, pane vedoucí.
00:07:10 -To je jasný.
-To je problém.
00:07:14 Já jsem s tebou počítal nejdřív za rok, možná za dva.
00:07:18 Na podniku mi slíbili náhradu,
00:07:21 té nové moc záleží na tom, aby se dostala sem k nám.
00:07:24 Iva už se vrátila, tak to zrušte, ne?
00:07:27 Lidi nejsou škatule, abys s nima nakládal, jak se ti zamane.
00:07:31 -Ale Iva tu pracovala...
-A co ty škatule ve skladu?
00:07:34 -Kdybys je konečně uklidil!
-Já o nich vím, já to udělám.
00:07:39 A co uděláte se mnou, pane vedoucí?
00:07:46 No... Uvidíme.
00:08:07 Dobrý den, promiňte, že vás ruším, já jsem sociální pracovnice
00:08:11 a sháním vaši sousedku Ivu Vymětalovou.
00:08:15 Nevíte, co s ní je?
00:08:17 Odletěla, holubička. Frnkla, je pryč.
00:08:23 Každej odtud utíká,
00:08:25 to jenom já tu čekám, až mi to zboří nad hlavou.
00:08:29 Slibujou to už patnáctej rok, a taky nový byty že nám daj.
00:08:33 Ale buď na nás zapomněli, nebo nemají ty byty.
00:08:37 -Prosím vás, kam se odstěhovala?
-Ta se nesvěřovala.
00:08:42 -Ale kam mohla jít s dítětem?
-Dítě jí přece umřelo.
00:08:47 No jo, to mi řekla, když se vrátila z porodnice.
00:08:53 -Vy to nevíte?
-Děkuju vám, na shledanou.
00:08:57 Jo, to já bych vám o ní mohla povídat...
00:08:59 Děkuju.
00:09:02 -Sikovky máte, prosím vás?
-Sikovky nejsou už týden.
00:09:05 -Děkuji, na shledanou.
-Na shledanou.
00:09:08 Další, prosím.
00:09:09 Dobrý den, já jsem Cimická ze sociálního odboru.
00:09:13 Přišla jsem se informovat na vaše dítě.
00:09:25 Dušane, prosím tě, vem to za mě.
00:09:28 Prosím.
00:09:37 To jste řekla i tady, že vám zemřelo?
00:09:43 Není to tak lepší?
00:09:45 -Kde je?
-U mý mámy, na venkově.
00:09:51 Je tam lepší vzduch a vůbec...
00:09:54 Máma to s dětma umí rozhodně líp než já.
00:09:57 Najednou od vás dostaneme dopis, že rušíte své svolení k osvojení.
00:10:03 Jak je to možné?
00:10:05 Rozmyslela jsem si to. To snad můžu, ne?
00:10:11 -A nezdá se vám to trošku divné?
-Mně ani ne. Vám jo?
00:10:15 Děti nejsou šaty, abyste se jich zbavila, když vás přestanou bavit.
00:10:20 -Že jste to nevěděla dřív?
-Líp pozdě než nikdy, ne?
00:10:25 To nám budete muset vysvětlit.
00:10:28 Tak až vám přijde obsílka, nestěžujte si to a přijďte.
00:10:32 Když mě šéf pustí...
00:10:36 ...tak proč ne?
00:10:45 Irenko, dneska mám schůzi klubu, takže je to na tobě.
00:10:51 -Všechno zhasnout a dobře co?
-Zamknout.
00:10:54 -Jo, zamknout. A zejtra nashle.
-Spolehněte se, pane šéf.
00:11:01 Bez něho by se československej windsurfing určitě rozpad.
00:11:05 -Závidíš, Dušánku?
-To bych měl, co?
00:11:09 Ivo, půjdeš už?
00:11:12 -Já si ještě něco zařídím, jo?
-Ale dělej, Ivo!
00:11:16 Nevím, mají nějaký podezření, prostě ho hledají.
00:11:21 -Ivo!
-Já nevím, co mám dělat.
00:11:24 -Ivo, čekáme jenom na tebe.
-Já už jdu.
00:11:27 Tak promiň.
00:11:31 Promiňte, pane inženýre.
00:11:36 -Klára Vymětalová?
-Ano.
00:11:39 Na tu se pamatuju, to byla moc hezká holčička.
00:11:42 Ta tady byla hospitalizována, než jsme jí předali její matce.
00:11:46 -Ivě Vymětalové?
-Ano.
00:11:48 -A kdy to bylo?
-Dvacátého třetího.
00:11:51 Je něco v nepořádku, že vás to zajímá?
00:11:53 Vy víte, paní primářko, proč dítě bylo u vás v kojeneckém ústavu, že?
00:11:58 Samozřejmě, matka se ho chtěla zříct,
00:12:01 ale potom si to naštěstí rozmyslela.
00:12:03 Přinesla kopii dopisu, kterým odvolává svůj souhlas k osvojení.
00:12:07 Ten dopis byl adresován k vám na ONV.
00:12:10 Měla doporučení okresního pediatra, abychom jí dítě vydali.
00:12:14 -Doktora Zvoníka?
-Ano, doktora Zvoníka.
00:12:16 Dítě bylo zdravé, matka taky, tak jsme to udělali.
00:12:20 -Poslužte si.
-Já nesladím, děkuju.
00:12:22 -Nebylo vám to nápadné?
-Ne.
00:12:24 Mně bylo spíš divné, že se chce zříct zdravého a krásného dítěte.
00:12:29 S tím se tady tak často nesetkáváme.
00:12:31 Já jsem opravdu ráda, že nakonec změnila názor,
00:12:34 že se v ní přece jen probudila máma.
00:12:37 Konec konců není sama, ani bytové problémy nemá,
00:12:40 bydlí teď u svých přátel ve vile, to je pro dítě ideální.
00:12:44 Mimochodem, ti lidé tu byli s ní, je to velmi seriózní rodina.
00:12:48 -Představili se vám?
-Pochopitelně.
00:12:51 Kdo je to?
00:12:53 Tak to jste mě zaskočila, to nevím.
00:12:55 Vy jste si nenapsala adresu a jméno?
00:12:58 Milá zlatá, k tomu nebyl důvod.
00:13:00 Pro nás byl případ uzavřen rozhodnutím matky.
00:13:03 -Byli aspoň zdejší?
-To předpokládám.
00:13:07 Nevzpomínáte si na nějaký detail nebo maličkost?
00:13:10 Snad jen, že se k té mamince opravdu moc hezky chovali,
00:13:14 já myslím, že o to dítě nemusíme mít žádné obavy.
00:13:18 Ale je to divné.
00:13:20 Proč si to ta maminka tak najednou rozmyslela?
00:13:24 Na to vám opravdu neodpovím. Snad ten byt tam hrál roli.
00:13:28 Proč se jí nezeptáte přímo?
00:13:30 Je to slušná dívka, jistě to ráda vysvětlí.
00:13:40 ZVONEK
00:13:52 -Kdo je?
-Inženýr Školník, dobrý večer.
00:13:56 -Co si přejete?
-Jdu ve věci dítěte, prosím.
00:14:00 -Jakého dítěte?
-Dítěte Ivy Vymětalové.
00:14:05 -Moment.
-Ano, děkuju.
00:14:09 -Pojďte dál.
-Dobrý večer.
00:14:13 Jsem rád, že jste mi otevřela.
00:14:15 Jestli jste náhodou přeslechla mé jméno,
00:14:18 jsem inženýr Školník, obchodní náměstek.
00:14:21 Cimická, těší mě.
00:14:23 Paní Cimická, jdu za vámi proto, že jsem se o vás dozvěděl,
00:14:27 že máte zvláštní pochopení pro trápení druhých.
00:14:31 Jsem normální pracovnice sociálního odboru,
00:14:34 nemohu víc než mohu, ale snažím se mít pro každého trpělivost.
00:14:39 Ano, ale to už je dneska mnoho.
00:14:42 Kdybyste dovolila, to je pro vás, prosím.
00:14:46 -Ty jsou krásné, to jste neměl.
-Prosím, přijměte je.
00:14:50 Tak děkuju, pojďte dál.
00:14:57 Posaďte se třeba sem.
00:15:00 -Co vám můžu nabídnout?
-Ne, nic.
00:15:03 Ještě jednou se vám omlouvám za to, že jsem vás takhle přepadl.
00:15:10 Co pro vás mohu udělat?
00:15:16 Úplnou maličkost.
00:15:20 -Ta maminka...
-Iva Vymětalová?
00:15:23 Ano. Ta se o to své dítě opravdu nemůže starat.
00:15:27 Nemůže ho vychovávat,
00:15:29 tak se rozhodla předat své dítě do rodiny mé dcery.
00:15:33 Okamžik, prosím. Když říkám předat,
00:15:36 myslím tím ve vší poctivosti předat k osvojení,
00:15:39 které proběhne v příštích dnech u okresního soudu.
00:15:43 Vše je projednáno s pediatrem doktorem Zvoníkem.
00:15:46 -Jeho zeť je vaším šéfem, že?
-Ano.
00:15:54 Paní Cimická,
00:15:57 moje dcera je zoufalá z toho, že nemůže mít vlastní dítě.
00:16:02 -Takových je mnoho.
-Ano, to ano.
00:16:05 To je pravda, jenomže moje dcera to nese velice těžce.
00:16:09 Připadá si zbytečná, bezcenná, hrozí tady rozklad její osobnosti.
00:16:15 O jejím manželství už vůbec nemluvím,
00:16:18 tam čekám to nejhorší.
00:16:23 Ačkoli naši mladí nejsou doposud ve vašem pořadníku žadatelů o dítě,
00:16:31 tak já sám o své vlastní vůli jsem se rozhodl jim pomoci
00:16:36 a nějaké dítě jim opatřit.
00:16:39 -Ale to přece nejde...
-Věřte mi.
00:16:42 To dítě bude mít všechno, co je zapotřebí,
00:16:46 nemůže mít lepší zázemí než je u nás.
00:16:49 -A co tedy chcete po mně?
-Úplnou maličkost.
00:16:52 Kdybyste se o celou tu věc nestarala
00:16:55 a nebyla příliš horlivá, spíše se od toho distancovala.
00:16:59 To je všechno. Moc vás o to prosím, paní Cimická.
00:17:06 A potom, až to všechno skončíme,
00:17:09 všichni si šťastně oddychneme.
00:17:12 Já se vám budu za vaše vzácné pochopení revanšovat.
00:17:16 -To vůbec nepřipadá v úvahu.
-Bude to pro mě potěšení.
00:17:19 Já vám, pane inženýre, přece nechci dělat potíže,
00:17:24 ale nám především musí jít o to dítě.
00:17:27 Samozřejmě.
00:17:29 -A doktor Zvoník to ví?
-Ovšem.
00:17:31 O to dítě bude skvěle postaráno.
00:17:35 Pakliže soud vaší dceři a jejímu manželovi to dítě přiřkne,
00:17:39 tak já pochopitelně nebudu dělat potíže.
00:17:43 Jste velice laskavá.
00:17:45 Paní Cimická, kdybyste celé té věci nechala volný průchod, ano?
00:17:51 A tady, kdybyste dovolila,
00:17:55 je moje vizitka.
00:17:59 -Prosím.
-Děkuji.
00:18:16 -Irčo...
-Petře, ahoj!
00:18:20 -Kde se tady bereš?
-Letěl jsem, až jsem k vám doletěl.
00:18:24 -Dušane!
-Irenka je pořád sexy panenka.
00:18:27 -A Dušánek je náš mazánek.
-Ahoj, to je návštěva...
00:18:31 Návrat, Dušánku, návrat. Jednou spadne klec
00:18:34 a s dobrodružstvím je konec, aspoň prozatím.
00:18:37 Bylo těch dobrodružství hodně a stálo to za to?
00:18:41 Nezahálel jsem, ale je to jen mezi námi.
00:18:45 -A co Ivka?
-Myslím, že na tom byla stejně.
00:18:49 Iva je vzadu ve skladu, jestli ji hledáš.
00:18:53 Jo.
00:18:56 Co mu to vykládáš, prosím tě? To je její věc.
00:18:59 Když bude chtít, řekne mu to sama.
00:19:02 Já husa myslela, že tím tatínkem je on.
00:19:04 Možná jo, možná ne.
00:19:06 Tobě do toho každopádně nic není, rozumíš?
00:19:09 Prosím tě, vždyť se to stejně dozví.
00:19:20 Ivko...
00:19:24 Pozor!
00:19:29 -Ty umíš každýho jen vylekat.
-Ukaž...
00:19:34 Ještě že to nebyly skleničky.
00:19:36 Před chvilkou jsem měla v ruce celej servis.
00:19:43 Hergot, to je přivítání, to abych začal hned uklízet.
00:19:55 Tu máš.
00:20:07 Měl ses vrátit až za tři týdny.
00:20:12 Řekni jim, že hned přijdeš. Vypadneme na nějakej drink.
00:20:25 Prosím, pane, račte dál.
00:20:49 -Tak tady teď bydlíš?
-Jo.
00:20:54 -A s kým?
-Sama.
00:20:58 Myslíš, že jsem v tý Sýrii přišel o mozek?
00:21:01 -Byl jsi tam rok.
-No a co?
00:21:05 Za tu dobu se ledacos změní.
00:21:08 -Hlavně ty ses změnila.
-Ty taky.
00:21:12 Psala jsi nepořádně už třetí měsíc.
00:21:15 Tvoje dopisy taky nebyly žádný milostný romány.
00:21:20 S kým jsi mi tu zahejbala? S majitelem týhle garsonky?
00:21:24 Jo, je mu přes sedmdesát.
00:21:29 Mám se začít vyptávat, s kým jsi mi tam zahejbal ty?
00:21:33 To jsem měl naříkat nad tím, že ses na mě za čtvrt roku vykašlala?
00:21:39 Hele, víš co? Odejdi.
00:21:44 Je mi jedno, jestli za moře nebo za maminkou, ale vypadni!
00:21:48 Dej mi pokoj.
00:22:08 Říkáš přes sedmdesát...
00:22:11 A to ti ji přenechal jen tak pro tvoje modrý oči?
00:22:15 -Jsou zelený.
-Ale líbily se mu, co?
00:22:19 Asi jsem ho dojala.
00:22:22 Nesnesl, abych hynula na tý zaplivaný pavlači.
00:22:27 Jsou mezi náma ještě šlechetný lidi.
00:22:32 -Takže tenhle kvartýrek je tvůj?
-Za rok mi ho převedou.
00:22:36 -Jen tak?
-Jo.
00:22:38 A nedáš za něj ani čtyřicet tisíc bokem?
00:22:42 Ne.
00:22:45 To jsi teda jednička.
00:22:52 To je nakonec tvoje věc. Zvykl jsem si na svobodu,
00:22:56 teď po návratu bych s našima stejně už nevydržel.
00:22:59 Hlavně se mi nechce dojíždět jako předtím.
00:23:02 Co je mi platný jejich domek, když je hodinu odsud
00:23:06 a ještě navíc v takový díře.
00:23:11 -Nemám pravdu?
-To je tvoje věc.
00:23:18 Možná že trochu i tvoje,
00:23:21 když se ti sem teď nastěhuju.
00:23:25 Tak o tom byla řeč?
00:23:31 Za ten rok ses stala dost nechápavou.
00:23:39 Za ten rok jsem se naučila starat sama o sebe.
00:23:43 Já neříkám, že sem nemůžeš někdy zajít,
00:23:46 ale pro dva je ten krcálek malej, to ti je, doufám, jasný.
00:23:55 Ty mi dáváš kopačky?
00:24:02 Kdybych ti udělal dítě, jak jsi to jednou chtěla,
00:24:07 tak to bys mě vítala jinak.
00:24:11 Asi jo.
00:24:20 Dvě dej rovnou na prodejnu, jo?
00:24:22 -Tohle přece nemůže dělat sama.
-Hele, nestarej se.
00:24:25 -Pomůžu jí.
-Ty nemáš co na práci?
00:24:28 Ty máš bejt vpředu a předvádět zboží.
00:24:30 -Kdo to udělá, holky?
-Až bude potřeba, tak mě zavolají.
00:24:34 -Nech toho, Dušane.
-Já tě to prostě dělat nenechám.
00:24:38 Já to přece zvládnu.
00:24:40 Já nemůžu brát věčně na někoho ohled.
00:24:43 Řeknu na podniku, aby mi sem poslali někoho jinýho.
00:24:48 -Ještě budeš mít kvůli mně malér.
-No a co?
00:24:57 -A co je tohle?
-Cár papíru.
00:25:00 A na něm někdo píše pěkný svinstvo. O tobě.
00:25:04 -A kdo?
-To já právě nevím.
00:25:06 Takže anonym...
00:25:08 Ty jsi naletěl na nějakej pitomej anonym!
00:25:11 Mně není jedno, co se o tobě říká.
00:25:13 A co se vlastně říká?
00:25:19 Přečti si to. Že jsi měla v tom roce děcko.
00:25:22 A že o něm tvrdíš, že zemřelo.
00:25:27 A co z toho?
00:25:32 -Jak to myslíš?
-Jak to říkám.
00:25:37 Co z toho, že to někdo píše?
00:25:43 -Ale to je přece...
-Co z toho, že jsem to dítě měla?
00:25:48 -Tak tys to měla?
-Copak na tom záleží?
00:25:54 Věř si, čemu chceš. Všechno podstatný jsem ti řekla.
00:25:59 Jestli potřebuješ poslouchat ještě nějaký přiblblý drby,
00:26:03 tak si je klidně poslouchej.
00:26:09 Že je to drb, řekni... Vážně, já ti přece věřím!
00:26:19 Ty mi vůbec nevěříš.
00:26:23 A mně je to tak jedno...
00:26:32 Zatracenej neřád!
00:26:40 Řekni, že to není pravda. Já si to přece můžu zjistit!
00:26:46 Buď tak hodnej. A hodně rychle, ať máš jistotu.
00:26:53 -Akorát nevím, k čemu ti to bude.
-S kým jsi to měla?
00:26:56 -S tím sedmdesátiletým asi ne.
-To asi těžko.
00:27:07 To snad ne...
00:27:14 Ivo... Bylo to moje?
00:27:21 Ne. Stačí?
00:27:26 Jestli bylo moje, tak proč jsi mi o tom neřekla?
00:27:32 -Pusť to z hlavy.
-Já blbec, já kretén...
00:27:40 Myslel jsem bůhví co tu neděláš, a ty zatím...
00:27:59 Ahoj, mami.
00:28:01 Tohle si založ do sbírky svých špinavostí!
00:28:03 Nepokoušej se zatloukat, je to na našem stroji.
00:28:07 Je tam špatný "r", to je jasný důkaz.
00:28:09 Ty jsi cvok, co to je? S tím nemám nic společnýho.
00:28:13 Ale i kdyby, je to pravda? Je.
00:28:15 -Na tvým místě bych držela hubu.
-Jsi obyčejná udavačka.
00:28:19 Ale nejsem praštěná, abych měla s každým děcko!
00:28:22 I kdybych měla trojčata, tak tobě to může bejt úplně ukradený!
00:28:28 To je napínavý. Víš co? Dej mi ty klíče, já se jdu vyspat.
00:28:32 A až přijdeš domů, tak se nechovej jako nosorožec,
00:28:35 udělej něco k jídlu a probuď mě k večeři.
00:28:38 Já ti pak povím, jaký to bylo v Palermu.
00:28:41 Ne abys mě budil zvoněním, klíče budeš mít pod rohožkou.
00:28:45 -Kde budou?
-Co? Kdo?
00:28:47 Ptám se já tebe. Kde budou?
00:28:50 -Co?
-Ty klíče.
00:28:53 Vždyť jsem ti je už dal.
00:28:56 -A kde je najdeš?
-Pod rohožkou, ne?
00:28:59 -No, tak vidíš. Tak ahoj.
-Ahoj, mami.
00:29:02 -Dáš mi pusu?
-Až doma.
00:29:04 -Tak ahoj.
-Ahoj.
00:29:06 Proč se zase hádáš, Ireno?
00:29:08 Paní docentce něco nevonělo?
00:29:10 Kdyby radši vymyslela něco, abys nebyl dřevo!
00:29:13 Courat po světě a hrát si na vědu, to umí každej.
00:29:16 Ty ne. A do mámy nerej, nesaháš jí ani po kolena.
00:29:20 Víš co? Jdi se vycpat i s tou svojí střelenou matinkou!
00:29:27 Kdybych řekla Petrovi, žes to psala ty, rozsekal by ti hubu!
00:29:31 -Nebo tobě.
-Jsi na omylu.
00:29:34 Petr o tom ví. A je mu strašně líto, co se stalo.
00:29:38 Dobrý den, jaké máte přání? Čím vám posloužíme?
00:29:43 My máme úplně všechno.
00:29:49 -Věrko, pojďte dál, pojďte.
-Dobrý den.
00:29:53 Posaďte se.
00:29:55 -Já tady něčemu nerozumím.
-Ano?
00:29:59 Přišel nám dotaz od soudu.
00:30:02 Ptají se nás, co je s dítětem Ivy Vymětalové
00:30:05 a zdali k jeho osvojení jsou vhodní manželé Krbkovi.
00:30:09 Já si marně lámu hlavu, kdo to ti Krbkovi jsou.
00:30:12 Prošla jsem dvakrát seznam čekatelů na dítě,
00:30:15 ale to jméno tam prostě není.
00:30:17 Krbkovi... Takové jméno jsem taky neslyšela.
00:30:20 A kde se tu tak najednou vzalo?
00:30:23 A k čemu ten dotaz na dítě Ivy Vymětalové?
00:30:26 Dítě je přece v kojeneckém ústavu a čeká na osvojení.
00:30:31 V pořadí jsou Vašutovi.
00:30:33 Ale to dítě tam není, to přece víte.
00:30:36 Já že to vím?
00:30:39 Že by to bylo v tom týdnu, co jste byla pryč?
00:30:42 A co bylo? Tak už mi to konečně řekněte.
00:30:45 Vymětalová svůj souhlas k osvojení zrušila.
00:30:48 Já jsem ten dopis dala do jejího spisu.
00:30:51 -To jste mi neřekla.
-Někde to tady musíte mít.
00:30:55 Přísahala bych, že jsem vám to řekla.
00:30:58 -Vám to nebylo divné?
-Tady to je.
00:31:00 Popravdě řečeno, bylo, proto jsem zašla do kojeneckého ústavu.
00:31:05 Primářka mi řekla, že si Vymětalová vzala dítě do vlastní péče
00:31:09 na radu okresního pediatra doktora Zvoníka.
00:31:12 Ještě byla ráda, že si to ta maminka rozmyslela.
00:31:15 Prosím vás... Rozumíte tomu?
00:31:18 Moc ne, ale takové věci se stávají. A je to tak dobře.
00:31:23 Takže podle vás je teď to dítě u matky...
00:31:27 -Řekla bych, že ano.
-Věrko, co je to za řeč?
00:31:32 -Vy jste si to neověřila?
-Já jsem se k tomu ještě nedostala.
00:31:36 Tak to byla velká chyba,
00:31:38 protože matka si dítě nevyzvedla aby se o ně starala,
00:31:43 ale aby je předala do osvojení těm Krbkovým.
00:31:47 Že by si to znovu rozmyslela? Je to možné?
00:31:50 Věruško, vy jste ji znala zrovna tak dobře jako já,
00:31:53 možná ještě líp.
00:31:55 To děvče mělo z dítěte šok, nechtěla je.
00:31:58 Byla ráda, že se dítěte zbavila,
00:32:00 podepsala ještě před porodem, že se ho vzdává.
00:32:03 A když takový člověk najednou změní rozhodnutí,
00:32:06 tak je to krajně podezřelé, nemyslíte?
00:32:09 Myslíte?
00:32:11 A ten dotaz od soudu to jenom potvrzuje.
00:32:14 Já nevím...
00:32:16 Já bych řekla, že začala kalkulovat.
00:32:18 -To snad ne...
-Řekla si, že na dítěti vydělá.
00:32:23 Moc bych za to nedala, že jim ho chce prodat.
00:32:27 Jestli to už neudělala...
00:32:29 Takže, Věrko, vy zjistíte, kde dítě je, a v jakém je stavu.
00:32:36 Ano.
00:32:38 -A tu Vymětalovou mi sem pošlete.
-Ano.
00:32:43 -A co nejdřív.
-Ano.
00:32:48 -Už máte zavřeno?
-Dnes ano, přijďte zítra.
00:32:52 Ahoj, Irčo!
00:32:54 -Ivo...
-Já si ještě něco zařídím.
00:32:57 -Já počkám.
-Ne, děkuju, ahoj.
00:33:01 Ahoj.
00:33:12 Dobrý den, slečno, už jsem se vás nemohl dočkat.
00:33:15 -Promiňte, dřív to nešlo.
-A co se děje, že to tak spěchá?
00:33:25 Pozítří jdu na ONV, budou se mě vyptávat.
00:33:29 Ano, ale vy řeknete, že jste si to rozmyslela,
00:33:32 že jste se rozhodla, že si dítě necháte.
00:33:35 -Promiňte, ta židle je volná?
-Ano, prosím.
00:33:41 Vy řeknete, že jste se rozhodla si to dítě nechat,
00:33:45 ale pak jste na tu práci kolem něho přece jen nestačila,
00:33:49 tak jste po zralé úvaze předala své dítě přítelkyni, mé dceři.
00:33:56 -To je všechno?
-Ano.
00:33:59 Bylo něco jiného? Nebylo.
00:34:01 Řeknete jenom to, co se skutečně stalo, pravdu.
00:34:05 -Ostatní motivy nejsou podstatné.
-Jaký motivy?
00:34:09 Tím se netrapte,
00:34:12 nemusíte přece nikomu vykládat, že jste dítě nechtěla.
00:34:16 Já jsem ho přece chtěla.
00:34:20 To až potom mi přišlo protivný,
00:34:24 ta představa, že bych ho měla zrovna s ním.
00:34:27 A pak jste přišel vy a přemluvil jste mě.
00:34:30 Slečno, o tom nesmíte říct nikomu ani slovo.
00:34:33 -Vy se bojíte?
-Čeho?
00:34:37 Všechno je zařízené. Když se v tom nikdo nebude vrtat...
00:34:47 Jak je možný, že vám na té malé záleží víc než mně?
00:34:52 Slečno Vymětalová, vy se zatěžujete zbytečnými otázkami.
00:34:58 Podívejte se, rozhodla jste se správně.
00:35:02 Teď jde jenom o to, abyste toto své rozhodnutí potvrdila na ONV.
00:35:07 Nic víc, za to vám ručím. Rozumíte mi?
00:35:10 -Opravdu?
-Ano.
00:35:12 Spoléhám na vás.
00:35:15 Doufám, že to, co jsme podnikli,
00:35:21 ta veškerá námaha a konec konců i prostředky,
00:35:25 že jsme je nevyhodili nadarmo.
00:35:37 Prosím.
00:35:39 Až bude po všem, tak mi zatelefonujte, ano?
00:35:43 -Dobrou noc.
-Děkuju. Dobrou noc.
00:36:04 Copak? Nějaká rodinná hádka?
00:36:08 Šmíruješ?
00:36:12 Jsi trapnej.
00:36:15 To se mám jenom dívat, jak mi zahejbáš?
00:36:17 Dej mi pokoj!
00:36:23 Poslala jsem ho k vodě? Poslala.
00:36:26 -Už se nevrátí, stačí?
-Ne.
00:36:30 Tak si trhni nohou!
00:36:36 Chtěla bych, abyste mi věřila. Já vás neodsuzuju ani nekritizuju,
00:36:42 já se jenom snažím vaše jednání pochopit.
00:36:46 Záleží mi na tom, protože jedině tak můžu
00:36:50 celou tu nešťastnou záležitost správně posoudit.
00:36:59 Nejdřív se mi zdálo, že ho miluju,
00:37:04 nedokázala jsem si nikoho jinýho vedle sebe představit,
00:37:09 proto jsem mu slíbila,
00:37:13 že si ho po návratu z montáže vezmu.
00:37:17 A když odjížděl, to jste ještě nevěděla, že jste těhotná?
00:37:21 -Ne.
-A potom?
00:37:24 Proč jste mu to potom nenapsala?
00:37:28 Připadalo mi to takový...
00:37:33 Jako bych ho měla vydírat, nebo co.
00:37:36 Pochopte, já jsem přece nemohla vědět,
00:37:39 jak dlouho nám ten vztah vydrží.
00:37:41 Já jsem si říkala, že když mě bude chtít,
00:37:44 vezme to jako prima překvápko.
00:37:49 A když ne, stejně to bude v háji.
00:37:53 -Riskovala jste.
-A proč ne?
00:37:56 Kdyby mě nechtěl, zůstala bych s děckem sama,
00:38:00 nebyla bych první ani poslední.
00:38:03 Zdálo se vám to tak jednoduché?
00:38:08 Jo, tenkrát jo.
00:38:14 Jenže pak jsme si přestali úplně psát.
00:38:20 Mně bylo jasný, že to všechno skončilo.
00:38:24 Pak mi došlo, že to vlastně vůbec k ničemu nebylo.
00:38:28 Bylo mi hnusný na něj i pomyslet.
00:38:35 Pak mi došlo, že se o to dítě vlastně neumím ani postarat,
00:38:40 nemám s ním kam jít, že si hrozně zpackám život,
00:38:46 budu donekonečna poskakovat okolo něj,
00:38:50 nikdo už od tý chvíle o mě nezavadí.
00:38:54 -A kdy jste si toto uvědomila?
-Pozdě.
00:39:01 Doktorka mi řekla, že už se s tím nedá nic dělat.
00:39:05 A proto jste ještě před porodem
00:39:08 podepsala u nás ten souhlas k osvojení?
00:39:11 Já jsem si myslela, že to dítě aspoň odkojím,
00:39:14 ale oni mně vysvětlili, že...
00:39:17 V takovém případě se dítě matce odebere hned po porodu
00:39:21 a dá se do kojeneckého ústavu.
00:39:23 Zásadně platí, že čím dříve se matka s dítětem rozloučí,
00:39:27 tím je to pro ni, pro matku, lepší.
00:39:30 Rozhodně by to mělo být dřív, než pozná jeho první úsměv.
00:39:37 -První úsměv?
-Ano.
00:39:41 Ten první úsměv znamená, že vás dítě vnímá,
00:39:47 že se na vás těší,
00:39:52 a tak začíná vznikat první vztah mezi matkou a dítětem.
00:39:59 Vždyť já jsem Klárku vlastně vůbec neviděla...
00:40:04 Rozhodně to tak bylo lepší.
00:40:08 Nicméně se v každém takovém případě určitou dobu čeká,
00:40:12 než souhlas nabude právní moci.
00:40:15 Je to pro případ, že by se matka dostala do krize
00:40:18 a litovala svého rozhodnutí.
00:40:21 Zpravidla to bývá do konce šestinedělí,
00:40:23 takže vidíte, že to je rozumné.
00:40:25 Nakonec jste toho sama využila
00:40:27 a zrušila jste ještě zavčas svůj souhlas s tímto dopisem.
00:40:31 Cítila jsem se děsně.
00:40:34 Bylo mi té malé čím dál víc líto.
00:40:38 Představila jsem si, jak tam leží, jak na mě čeká.
00:40:44 Já jsem ji najednou strašně moc chtěla.
00:40:48 Já vás dovedu pochopit.
00:40:55 Potom... Nešlo to. Vůbec to nešlo.
00:41:01 Byl to omyl.
00:41:05 Nechtěla jsem okolo sebe dělat ještě větší zmatek,
00:41:10 proto jsem napsala to prohlášení, že se dítěte vzdávám.
00:41:13 -Ve prospěch manželů Krbkových?
-Ano.
00:41:17 Jak jste k těm Krbkovým najednou přišla?
00:41:21 -Jitka je moje kamarádka.
-Aha.
00:41:25 Nemůže mít děti, je to děsnej chudák, opravdu.
00:41:29 Tak jsem si říkala, že jí pomůžu,
00:41:33 zaslouží si to dítě rozhodně víc než já.
00:41:38 Klárce u ní bude dobře.
00:41:41 -A Klárka je teď už u ní?
-Jo.
00:41:43 Bylo to lepší, aby si na mě zbytečně nezvykla.
00:41:46 Ten starší pán, co vás doprovázel v kojeneckém ústavu, to je kdo?
00:41:50 Její táta.
00:41:52 Ten mi právě říkal, že tím prohlášením to u mě končí.
00:41:56 Potom už všechno potvrdí jenom okresní soud.
00:42:01 Ten pán se spletl. A vy jste jednala nesprávně, Ivo.
00:42:08 Dítěte se nemůžete vzdát soukromým prohlášením,
00:42:12 to musíte udělat úředně a tady u nás.
00:42:14 My potom jsme kompetentní navrhnout soudu osvojitele.
00:42:18 A neděláme to zase, jak nás napadne,
00:42:21 vycházíme z posudku poradního sboru pro náhradní rodinnou péči.
00:42:25 Komise má vytipované nejvhodnější osvojitele
00:42:29 na základě pečlivého průzkumu sociálních a rodinných poměrů
00:42:33 a také na základě psychologických testů.
00:42:37 To všecko nemusíte detailně znát, jen to,
00:42:40 že vy nemůžete a ani nesmíte rozhodnout sama o tom,
00:42:44 komu své dítě dáte.
00:42:47 A pro vaši informaci,
00:42:50 ti Krbkovi vůbec v seznamu našich čekatelů na dítě nejsou.
00:42:56 -Já vím, ale...
-Já vím, žádali o ně,
00:42:59 to jsem si zjistila,
00:43:02 jenomže vaše kamarádka v testech neobstála.
00:43:04 -Jitka?
-Je silně neurotická.
00:43:11 -Je to hysterická žena.
-Jitka?
00:43:14 Léčila se dokonce na psychiatrii. Vaší Klárce by u ní nebylo dobře.
00:43:20 A proto ji nemůže dostat do výchovy.
00:43:27 Ne, pochopte, Jitka má Klárku strašně ráda.
00:43:33 Strašně.
00:43:39 Pochopte mě, já jsem jen chtěla, aby jí bylo dobře...
00:43:54 Promiňte, mně není dobře.
00:45:14 Co tu děláte?
00:45:17 Aha, to jste vy... Stalo se něco?
00:45:20 -Přišla jsem si pro ni.
-Děláte si legraci?
00:45:24 Že si děláte legraci? Tati! Tatínku!
00:45:29 To přece nejde, to nesmíte! Táto!
00:45:33 -Co je, Jituško?
-Táto!
00:45:35 Ať odejde! Prosím tě, řekni jí, ať odejde!
00:45:39 -Co se děje?
-Odejdu ráda, ale s Klárkou.
00:45:42 Nesahejte na ni! Není vaše!
00:45:44 -Prosím tě, klid.
-Prodala jste ji!
00:45:47 Šlapka jako vy si takovou holčičku ani nezaslouží!
00:45:50 Jitunko!
00:45:58 Jituško, klid, všechno se vysvětlí, děvče.
00:46:11 Slečno Vymětalová, prosím, posaďte se.
00:46:16 Prosím...
00:46:21 -Oč běží?
-Podvedli jste mě.
00:46:25 Neřekl jste mi, že vaše dcera nemůže žádný dítě dostat.
00:46:29 Jak to, že nemůže? Tati, vyhoď ji, ať jde pryč!
00:46:33 Mlč!
00:46:39 -Co vás to napadlo?
-Prostě jí ho nedají,
00:46:42 prošvihla nějaký testy, nebo co, prostě nevyhovuje.
00:46:45 To se všechno vysvětlí.
00:46:48 Doufám, že jste neřekla nic jiného, než to, co jsme si domluvili.
00:46:52 Neřekla, jenže to moje prohlášení je k ničemu, prostě neplatí.
00:46:58 Já se můžu té malé vzdát, ale nemůžu ji dát vám,
00:47:01 to musí udělat oni, proto mi ji vraťte.
00:47:04 Jen klid, žádná kaše se nejí tak horká.
00:47:08 Já už vám podruhý nenaletím,
00:47:10 nenechám svoje dítě vláčet od čerta k ďáblu,
00:47:13 aby třikrát do měsíce střídalo svoji mámu.
00:47:16 Vyřiďte si to, pak ji dostanete, ale vyřiďte si to.
00:47:25 Slečno Vymětalová, podívejte se,
00:47:30 nesmíte tak zhurta.
00:47:38 To všechno jste si měla rozmyslet už předem.
00:47:42 Vy jste se dítěte řádně vzdala.
00:47:45 Přijala jste ode mě odstupné, pro vás všechno skončilo.
00:47:49 Teď už je všechno jenom naše starost,
00:47:52 vy musíte u soudu trvat na tom, aby dítě přišlo do rodiny mé dcery.
00:47:57 To je všechno.
00:48:01 Ale vždyť já vás vůbec neznám.
00:48:06 Proč byste ji měla mít právě vy?
00:48:10 Protože jste za svou dceru přijala třicet tisíc.
00:48:16 A to je trestné.
00:48:34 Klárinka je už naše.
00:48:40 Ano, je naše.
00:48:45 Tak to pochopte.
00:48:51 Tady už vlastně nemáte co pohledávat.
00:48:59 Proč mi nechcete rozumět, holčičko?
00:49:02 Já žádný peníze nemám,
00:49:04 já jsem tady dělal jenom zprostředkovatele.
00:49:08 -To není pravda.
-Ale je.
00:49:10 Já jsem je dal synovi na auto, jinak bych ho ani neviděl.
00:49:14 -Mám jenom jeho.
-Já vám nevěřím.
00:49:17 O tom se nebudeme hádat, já žádný peníze nemám.
00:49:21 A i kdybych měl, tak vám je stejně nevrátím.
00:49:24 Co se dá, to se z pekla nevydá, holčičko.
00:49:26 Ale vydá. A neříkejte mi holčičko!
00:49:31 Pochopte, já tu garsonku chci, já ji dokonce strašně potřebuju.
00:49:36 Půjčte mi ty prachy na měsíc na dva,
00:49:39 já vám je hned vrátím.
00:49:41 Copak nechápete, že mám nějaký problémy?
00:49:44 -Kdo je dneska nemá?
-Vy o ty peníze nemůžete přijít.
00:49:49 Když vám je nedám já, tak mi ten převod garsonky nepodepíšete.
00:49:53 -Prodáte ji někomu jinýmu.
-Jo, to souhlasí.
00:49:57 Tak proč mi nechcete pomoct?
00:50:00 Protože žádnejch třicet tisíc nemám!
00:50:09 Vypadá to tady na nějaký velký peníze?
00:50:14 Tak vidíte, co chcete od starýho dědka?
00:50:19 Kde nic není, ani smrt nebere, holčičko.
00:50:26 ZVONEK
00:50:55 Rozhodl jsem se, že ti odpustím.
00:50:59 Podrž mi to.
00:51:03 -Co to je?
-Video, to budeš koukat!
00:51:07 -Já už mám odkoukáno.
-To si jenom myslíš.
00:51:11 Ty se moc podceňuješ, Ivuško.
00:51:14 Musím ti dodat víc sebedůvěry.
00:51:20 -Co s tím tady chceš dělat?
-Co bych s tím dělal?
00:51:24 Tuhle televizi a video dáme třeba támhle.
00:51:32 Šaty si dám zatím třeba na věšák. A prádlo...
00:51:38 Kam si dáváš prádlo? Sem?
00:51:40 Ne, sem.
00:51:43 Tobě se zdá všechno náramně jednoduchý.
00:51:45 Zato ty ses naučila dělat ze všeho drama.
00:51:48 Tak počkej, hrdino, ty tady chceš bydlet?
00:51:53 -Že by ti to konečně došlo?
-Vyrazili tě z domu?
00:51:58 Sbalil jsem si tam kufry a přijel jsem k tobě.
00:52:01 -Hádej, proč asi?
-Dám se poddat.
00:52:10 Abych ti moh vyznávat lásku.
00:52:16 Sakra, to je tak těžký pochopit, že chci bejt konečně s tebou?
00:52:21 Dejme tomu, že jsem chápavá a že to beru.
00:52:25 Jenomže tohle všechno nemůžeš mít jen tak,
00:52:29 každej špás něco stojí.
00:52:31 V tuto chvíli má cenu třiceti tisíc.
00:52:35 Co tím chceš říct?
00:52:38 Že musíš vysolit třicet tisíc, abysme tady mohli zůstat.
00:52:43 -Vždyť jsi říkala, že už je to tvý.
-Jo, to byl takovej špás.
00:52:49 Nebo lest, abych byla přitažlivější.
00:52:55 Jo takhle, aha...
00:52:59 Jenomže pro mě jsi dost přitažlivá i bez garsonky.
00:53:03 Ale já tu garsonku potřebuju.
00:53:06 A ty asi taky, když jsi sem přitáh s těma krámama.
00:53:11 A jestli ti tenhle komfort za třicet tisíc připadá moc,
00:53:16 tak si klidně sbal fidlátka a padej!
00:53:20 Co štěkáš? Třeba se dohodneme.
00:53:23 Dáš mi těch třicet tisíc?
00:53:26 -Hele, já neříkám, že je nemám...
-Dáš mi je zítra ráno, platí?
00:53:32 Pomalu, Ivuško, nechceš po mně stovku!
00:53:36 Tohle všechno, to je rok mýho života!
00:53:39 Tohle všechno mně musíš pořádně vysvětlit.
00:53:42 Jestli tě někdo tlačí ke zdi, tak asi ví proč.
00:53:45 A jestli sis tady s někým celej rok užívala,
00:53:48 tak já teď nebudu dělat křena.
00:53:52 Nemusíš. Nemusíš vůbec nic.
00:53:57 Sbal se a plav. Zmiz, padej!
00:54:02 Na co čekáš, mám tě vyrazit sama?
00:54:05 -Neblázni, víš, co to stálo?
-Nepřibližuj se, nebo to pustím!
00:54:14 Tak počkej, já už jdu.
00:54:18 Udrž to.
00:54:28 Pomalu...
00:54:32 Sbohem.
00:54:37 A už za mnou nikdy nechoď!
00:54:51 Tak co je? Nemám moc času.
00:54:54 To se mě tolik bojíš?
00:54:59 Musíme být opatrní.
00:55:02 Ty musíš být opatrný, mně se nemůže nic stát.
00:55:06 -Co chceš?
-Nic moc.
00:55:12 -Třicet tisíc, půjčit.
-Co je tohle za fóry?
00:55:18 -Jsem v presu.
-Tak s tímhle na mě nechoď.
00:55:21 A za kým mám jít? Já za tebou s výmluvou nechodím.
00:55:25 -To ty jsi měl plno slibů.
-Nech toho zase.
00:55:28 Rozvod, šťastná rodinka, vyměněnej byt,
00:55:32 mám ti to jmenovat dál?
00:55:35 -Kde najednou seberu třicet tisíc?
-Z knížky,
00:55:38 pokud ti tvoje ženuška prozradí heslo.
00:55:42 -Nebo se jí mám zeptat sama?
-Nezačínej s tím zase.
00:55:45 -Víš, jakej to nabralo konec.
-Jakej tys tomu dal konec...
00:55:49 Vždyť by mě zničila.
00:55:52 A komu by to prospělo? Tobě nejmíň.
00:55:55 Ty chceš říct, žes mě opustil pro mý dobro?
00:55:59 Já uznávám, že to nebylo dvakrát jemný,
00:56:03 ale určitě to udělalo menší zlo.
00:56:06 -Tvý rodině.
-Já musím myslet na děti.
00:56:08 Ale Klára je taky tvoje dítě!
00:56:16 Já jsem si zjistil, že ses o ni postarala.
00:56:20 -Jsem ti za to vděčnej.
-Děkuju.
00:56:24 Na kolik si ten vděk ceníš? Na třicet tisíc?
00:56:29 Jestli ano, tak mi je dej a nemáme se o čem bavit.
00:56:32 Já ti je stoprocentně vrátím a navždycky z týhle díry vypadnu.
00:56:37 My jsme se domluvili, nejsem ti nic dlužnej.
00:56:42 Za ty tři tácy bych ji ani neoblíkla.
00:56:46 Já to dítě nechtěl, měla sis ho nechat vzít,
00:56:49 ale to ne, jsi tvrdohlavá jako mezek.
00:56:52 Myslela sis, že mě uženeš. Nevyšlo ti to.
00:56:55 Je mi tě líto.
00:56:59 A jestli chceš ostudu, prosím, klidně si posluž,
00:57:03 já už to nějak přežiju.
00:57:06 Ale sobě nepomůžeš, uděláš jen pár lidí nešťastnejch.
00:57:12 Ale sama na tom budeš nejhůř.
00:57:21 -Co tady děláš?
-Nic.
00:57:25 -Tak co tu chceš?
-Čekám na tebe.
00:57:28 -Nech mě na pokoji!
-Nenechám.
00:57:32 Pojď.
00:57:39 Sedni si.
00:57:47 Zdálo se mi, že pláče kvůli mně.
00:57:52 Jako by vycítila, že jsem si pro ni přišla.
00:57:57 Jenže oni mi ji nedali...
00:58:01 Už nikdy mi ji nedají, protože jsem ji vyměnila za tohle!
00:58:08 Co je na tom tak hroznýho,
00:58:11 že jsem konečně chtěla žít jako normální člověk?
00:58:14 Můžu já za to, že nevydělám ani na tu pitomou garsonku?
00:58:29 Když za mnou přišel s tím, že se dozvěděl o Kláře,
00:58:34 řekla jsem mu, že je mi to jedno, kdo ji dostane,
00:58:38 že už jsem se jí vzdala.
00:58:41 Jenže on mě přesvědčil o tom, že to tak není,
00:58:46 že je důležitý, aby vyrůstala v pořádný rodině.
00:58:50 A že když si ji vezmu zpátky
00:58:54 a dám ji tý jeho uřvaný, ubrečený holce,
00:58:58 že mi dá ty prachy.
00:59:06 Normálně bych ho přece musela vyrazit!
00:59:18 Jenže potom... Hodilo se mi to.
00:59:30 Mít prachy se vždycky hodí.
00:59:36 Myslíš si, že mi to patří, viď?
00:59:41 To je přece úplně jedno, co já si myslím.
00:59:52 Ale mně to není jedno.
01:00:01 Nikoho jinýho nemám, komu bych to mohla říct.
01:00:12 Když už jsi to děcko měla, tak proč jsi ho dala pryč?
01:00:16 Zdálo se mi, že ho nesnesu, protože je jeho.
01:00:21 Jako by za to mohlo...
01:00:28 Jako by nebylo moje.
01:00:34 A pak, ta představa... Bylo mi protivný.
01:00:42 Kdybych ho měla umejvat, krmit...
01:00:49 Tak jsem si řekla pryč s ním, vzdám se ho.
01:00:58 Jako by to šlo.
01:01:01 Máma měla pravdu,
01:01:04 každá z nás nosíme svoje dítě v sobě.
01:01:08 Jenže já se teď ani nedovím, kde skončí.
01:01:13 Můžeš si přece Kláru pořád ještě nechat.
01:01:15 A jak? Když se budu cukat, nechá mě ten chlap zavřít.
01:01:27 Máš tady něco na spaní?
01:01:30 -Máš tu prášek na spaní?
-Cože?
01:01:33 -Máš prášek na spaní?
-Někde u cukřenky.
01:01:51 Na, spolkni to. Sedni si.
01:02:01 Zapij to pořádně.
01:02:06 -Dík.
-Teď spi.
01:02:30 -Ty už jdeš?
-Ne, neboj. Spinkej.
01:02:51 Okamžitě odejděte, o tom se vůbec nebudeme bavit!
01:02:55 Buďte rád, že o tom s vámi mluvím já a ne bezpečnost.
01:02:59 Třicet tisíc bude ještě večer tady, nebo to ohlásím.
01:03:02 Já vím, co chcete říct. Snoubenka v tom jede taky,
01:03:05 jenže vy jste ty prachy vzal, a to je daleko horší.
01:03:09 Máte jedinou šanci, jak se z toho dostat,
01:03:12 vysypat ty prachy zpátky.
01:03:14 -Z toho bytu poletí!
-Jako motýlek.
01:03:16 -Já to tam přijdu zkontrolovat.
-V půl osmý.
01:03:19 -Ven!
-Sbohem.
01:03:34 -Co to děláš?
-Stěhuju tě.
01:03:36 Co blbneš? Dušane, ty ses zbláznil...
01:03:41 -Co to má znamenat?
-V půl osmý ti vrátí prachy.
01:03:47 A co bude tady s tím?
01:03:52 No jo, na tohle musím zavolat kamaráda.
01:04:05 Hele, neříkal někdo z těch dvou, že dneska nepřijde?
01:04:10 Iva bulela a Dušan se moh přetrhnout, aby ji dohnal.
01:04:14 S tou holkou jsou jen samý potíže.
01:04:16 A co jí včera bylo, nesvěřila se vám náhodou?
01:04:20 Mně? Co já s ní mám společnýho?
01:04:23 Jestli tu zůstane, tak nebude s Dušánkem k vydržení.
01:04:27 -Dobrý den.
-Dobrý den, co si přejete?
01:04:30 -Máte led lampy, prosím vás?
-Ano. Větší nebo menší?
01:04:33 Stačí mi menší.
01:04:35 Já se chci zeptat, jestli máte papíráky.
01:04:38 Samozřejmě, chviličku si počkejte.
01:04:40 -Co stojí, prosím vás?
-Sto devadesát pět korun.
01:04:55 ZVONÍ TELEFON
01:04:58 Vem to, prosím tě.
01:05:04 Prosím. No prosím!
01:05:10 Kdo to je?
01:05:13 -Někdo tam je, ale neozývá se.
-Tak to zavěs.
01:05:20 Ireno, kde jsi, sakra? Mám plnej krám lidí!
01:05:23 To se mám za ni strhat?
01:05:25 Já vám tady dělám poskoka už pátej rok.
01:05:28 Irenko, je to na tobě, zamkni, na tebe je spoleh...
01:05:31 A co z toho mám? Nakonec jste stejně naletěl na ni!
01:05:35 Ona si tu dělá, co ji napadne. Jestli ji nevyrazíte, půjdu sama!
01:05:39 Dvacet pět, dvacet šest,
01:05:41 dvacet sedm, dvacet osm, dvacet devět...
01:05:44 Dvacet devět!
01:05:46 -Co je?
-Chybí tisíc korun!
01:05:50 Jednu jsem si nechal na režii.
01:05:57 Máte štěstí, že jste nic nerozbila.
01:06:06 A nikdy jsme se neviděli.
01:06:40 Ivo, pojď...
01:07:01 Moje snoubenka mi teprve teď řekla,
01:07:03 co všechno provedla a jak velmi toho lituje.
01:07:06 Ano? A co chcete?
01:07:12 Jako otec dítěte jsem zásadně proti tomu, co se stalo.
01:07:16 Proto souhlas k osvojení definitivně zrušila.
01:07:20 Necháme si ji.
01:07:24 Celou záležitost pochopitelně ještě osobně vysvětlíme na ONV,
01:07:29 případně u soudu.
01:07:32 Proto vás žádám, abyste nám naši dceru okamžitě předali.
01:07:41 Je to velice smutné, pane,
01:07:43 že se takové zásadní věci dějí za vašimi zády.
01:07:51 Ale prosím, když už jste se dozvěděl tolik věcí,
01:07:57 tak je zapotřebí se o své snoubence dozvědět ještě víc.
01:08:02 Ona nám totiž nepředala naši Klárinku...
01:08:07 ...totiž nepředala vaše dítě jenom tak nezištně,
01:08:13 z touhy pomoci mé dceři v jejím trápení,
01:08:17 ale naprosto vypočítavě...
01:08:20 Nenamáhejte se, pane inženýre.
01:08:26 Ty peníze jsou tady. Přepočítejte si je.
01:08:32 Ale pak nám Klárku vraťte.
01:08:39 Tati...
01:08:50 -Ne!
-Jitko...
01:08:55 -Prosím tě, Jitko...
-Ne!
01:09:07 Jituško, prosím tě, nezlob!
01:09:25 Slečno...
01:09:30 Možná si na tuhle chvíli někdy vzpomenete
01:09:34 a přijdete na to, že jste nám měla Klárinku nechat.
01:09:42 Tady by jí bylo líp.
01:09:47 Prosím.
01:09:55 Na shledanou.
01:10:34 No kde jsi?
01:10:39 To je moc drsný, nemáš něco jinýho?
01:10:42 Počkej...
01:10:45 Ivo, hele, to je ono.
01:10:48 ZVONEK
01:10:57 Proč ty klíče nenecháš pod rohožkou?
01:10:59 To byl let...
01:11:01 Ještě jeden takovej a pověsím biologii na hřebík.
01:11:04 A ráno musím do Varů na to ekologický sympozium.
01:11:07 Ahoj, mami, asi bych ti měl napřed něco vysvětlit.
01:11:11 Sakra, už nás stěhujou?
01:11:13 Ne, mami, to jsem teď nastěhoval.
01:11:15 Proč? My máme málo krámů?
01:11:17 Víš, mami, ono nejde jenom o ty krámy.
01:11:19 A o co?
01:11:22 PLÁČE DÍTĚ
01:11:24 Tys sebou hodil...
01:11:26 Člověk objede pár kongresů, a už je babička...
01:11:30 Neboj, ona tě nebude rušit.
01:11:32 Já se nebojím, já bych se ani nedala.
01:11:35 Ukaž... Počkej!
01:11:39 -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:11:45 To je ohromný, ty máš k tomu dítěti i matku...
01:11:48 -No.
-Takže mě nepotřebuješ.
01:11:50 -Je to kluk nebo holka?
-To je holčička, Klárinka.
01:11:53 To je hezký jméno. Můžu jít spát?
01:11:56 Mami, počkej, ona pořád řve. Nevíš, čím to může bejt?
01:12:00 Ty jsi nejvíc řval, když jsi měl hlad.
01:12:04 Jo? A nevíš, co jí může bejt?
01:12:07 Jestli ona nemá hlad.
01:12:11 Aha... Děkuju, mami!
01:12:14 Ivo, ona má hlad!
01:12:17 Jo ona má hlad...
01:12:43 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Iva (V. Cibulková) je mladá žena, která se potýká s mnoha problémy. Především je to ale matka dítěte, které se rozhodne prodat. Nikoli dát k adopci, ale za peníze na byt poskytnout jiné ženě. Její psychické i finanční problémy se zdají být překážkou mateřskému cítění, pomocnou ruku jí nabízí bývalý přítel i sociální pracovnice (D. Veškrnová). Iva si ale nakonec cestu k dítěti a k novému vztahu najde sama. Scénář tohoto příběhu napsal letošní jubilant Roman Ráž.
| foto: Robert Spousta |
