00:00:11Šťastný lov, cháne Sulejmáne. Ať tvůj šíp nemine cíl.

00:00:16-O to se postarám.
-Koně už jsou na nádvoří.

00:00:20-A lovci čekají na tvůj pokyn.
-Ať koně odvedou, půjdu na lov sám.

00:00:27-Sám? To nemůžeš, cháne.
-Nemůžu?

00:00:31Pamatuj, že chán může všechno. Nepřej si vidět, co všechno můžu.

00:00:39Odpusť, jen starost o tvé zdraví mi vnukla tato neuvážená slova.

00:00:45-Dobře, vstaň.
-Tvůj život je drahocenný.

00:00:49Můj luk se stříbrnou tětivou a můj meč mne ochrání.

00:00:54Jdi, už tě nepotřebuji. Chci být sám v zeleném lesním šeru,

00:01:02v tichu, kde jen občas zapraská větvička pod nohama zvěře.

00:01:10Cítím, že dnes ulovím svou nejvzácnější laň.

00:01:43ZPÍVÁ.

00:01:46Zhasíná zvolna sluneční třpyt,

00:01:53tichnou už ptáci v mlází.

00:02:04Jen to moje srdce,

00:02:09mír a klid nenachází.

00:02:24Jen to moje srdce marně se brání,

00:02:35lásce, jež sní s každičkým dnem.

00:02:46Ten, co ho mám tak ráda,

00:02:52neví však ani, že vůbec jsem.

00:03:10-Co se děje? -Člověk zabloudil u močálů na břehu jezírka.

00:03:16Varoval jsem ho, ale nerozuměl mému volání.

00:03:20Zkus to znovu, duhový ptáku Oriole.

00:03:23Pochopí, že bude-li tě sledovat, vyvázne z močálu.

00:03:28Ale ten člověk má luk se stříbrnou tětivou a lovecký tesák.

00:03:35-Chán Sulejmán!
-Ano, chán Sulejmán.

00:03:39Ten ještě nikdy neodešel z lesa bez úlovku.

00:03:44-Tobě jistě neublíží!
-Mně ne.

00:03:47Ale co srnky s koloušky ukryté v mlází?

00:03:51Člověk, který právě unikl smrti, ji nebude dál rozsévat.

00:03:56Lidé rychle zapomínají na nebezpečí, kterému unikli,

00:04:01a ještě rychleji na ty, kteří jim pomohli.

00:04:06Chán Sulejmán není takový! Prosím tě, pomoz mu!

00:04:15Jívo, skloň svoje větvě, abych mohla sejmout svůj mlžný závoj

00:04:22a zjevit se tak lidským očím!

00:04:35Chán Sulejmán!

00:04:44Kolikrát se hnal v čele družiny přes moji mýtinu

00:04:49a před ním prchala zvěř? Přesto nechci, aby zemřel.

00:04:54-Ach...
-Upokoj se, všechno bude v pořádku.

00:05:01Jestli ty jsi poslem smrti,

00:05:04divím se, proč se ti lidé zdráhají podat ruku.

00:05:09Tvá ruka je jak měsíční zář a přesto z ní proudí naděje.

00:05:16-Kdo jsi?
-Jsem lesní víla Fatmé.

00:05:20-Fatmé. -A ty? Chán Sulejmán.
-Ty mě znáš?

00:05:27Často jsi lovil v mém lese. A co, že jsi dnes sám?

00:05:33Po hluku svého dvora jsem chtěl vychutnat klid tvého království.

00:05:41-Se zbraní v ruce? -Je zvykem mužů našeho rodu nevycházet beze zbraně,

00:05:49ale slibuji, že teď už do tvého lesa nikdy nevstoupím se zbraní.

00:05:56Přijímám tvůj slib, i když vím, že tě už nikdy neuvidím.

00:06:03Navštívím tě tak často, jak mi mé vladařské povinnosti dovolí.

00:06:09A co zvyk mužů tvého rodu nevycházet beze zbraně?

00:06:14Jsi nejen krásná, ale i moudrá, ty půvabná strážkyně lesa,

00:06:20ale když nemohu vstoupit do tvého lesa, aniž bych porušil naše zvyky,

00:06:27-pak ty můžeš jít se mnou do mého paláce. -Jako tvoje služebná?

00:06:34Jako moje paní. Jsem dost mocný, abych se oženil podle svého srdce.

00:06:41To je také zvyk mužů tvého rodu,

00:06:44chtít se oženit s dívkou chvíli po seznámení?

00:06:48Láska někdy vzplane jako požár.

00:06:521. okouzlení je jiskra, která málokdy zapálí plamen lásky.

00:06:57Ty mi nevěříš? Co mám tedy udělat, abych tě přesvědčil, že tě miluji?

00:07:05Postavím ti palác ze zlata,

00:07:07budeš mít šaty, které budou zářit barvami duhy.

00:07:12Vím, že mi můžeš všechno koupit,

00:07:18tvoji stavitelé mi postaví palác, krejčí ušijí šaty,

00:07:23ale co uděláš ty, cháne Sulejmáne?

00:07:27Srovnám hory se zemí, obrátím tok řek.

00:07:30-K čemu by mi to bylo?
-Co mám tedy udělat?

00:07:35Splň svůj slib a už nikdy nevstupuj do mého lesa se zbraní v ruce.

00:07:43Když si to přeješ, budu za tebou chodit beze zbraně.

00:07:48Budu chodit den co den, tak dlouho, dokud tě nepřesvědčím,

00:07:54-abys byla mou ženou.
-Vdám se za tebe, cháne Sulejmáne.

00:08:00Ale ne dřív, než tohle semínko vyklíčí, zazelená se a dá květ.

00:08:09-Po tu dobu mě nesmíš vidět.
-To může trvat měsíce nebo i rok!

00:08:15Chtěl jsi pro mne srovnat hory se zemí, zastavit tok řek.

00:08:21Ale já nechci nic jiného, než abys trpělivě čekal,

00:08:26jestli tvoje okouzlení pohasne jako jiskra v popelu,

00:08:31-nebo zda se rozhoří ve skutečnou lásku. -Budu čekat.

00:08:37Tento prsten si vezmi jako zástavu mé lásky.

00:08:43I já ti dám prsten.

00:08:46Když ho budeš mít na ruce, budeš rozumět řeči ptáků.

00:08:52Dík za vzácný dar, Fatmé.

00:08:54I když tě neuvidím, ptáci mi budou zpívat o tvé kráse.

00:09:00Kéž by semínko vykvetlo zítra.

00:09:03Láska i květina potřebuje čas, aby vykvetla.

00:09:08Na shledanou, má lásko. Věřím, že se brzy shledáme!

00:09:21ZPÍVÁ.

00:09:24Zhasíná zvolna sluneční třpyt,

00:09:32tichnou už ptáci v mlází.

00:09:43Jen to moje srdce,

00:09:49mír a klid nenachází.

00:10:05Modravý soumrak do trávy padá,

00:10:15dlouží se stíny, černé jak tuš.

00:10:27Já tě mám, milý, já tě mám moc ráda,

00:10:36navždy, navždy už.

00:10:49To se mi ještě nestalo, že bych utíral prach na chánově zbroji.

00:10:55Dřív chán trávil na lovu každou chvíli.

00:10:59Ale od té chvíle, co ztratil cestu u močálu...

00:11:04-Ztratil i odvahu.
-Buď zdráv, nejmilostivější cháne.

00:11:13Jsem pro smích i sluhům! Měl jsem je dát zmrskat.

00:11:22Lituješ slibu, který jsi dal své nevěstě, cháne Sulejmáne?

00:11:28-Co dělá Fatmé? Vzpomíná na mě?
-To víš, že vzpomíná.

00:11:34Kdyby mě milovala, tak jako já ji, myslela by na mě celý den.

00:11:40Každá chvilka bez ní je věčnost.

00:11:43Tvá láska je jak horská bystřina, její jak jezero.

00:11:48Bystřina se zjara valí přes kameny, odvalí všechno z cesty,

00:11:54-ale v létě často vysychá.
-Jsem zvyklý bojovat, ne čekat.

00:12:00-Chceš Fatmé vzkázat, že jí vracíš slovo? -Ne!

00:12:07Miluji Fatmé čím dál tím víc! Pro ni udělám všechno na světě.

00:12:13Leť k ní a řekni jí, že obstojím ve zkoušce.

00:12:18Jdi od toho záhonu! Ke květině chána nikdo nesmí.

00:12:23-Chán ji sám zalévá! -Kdo to kdy slyšel, aby chán zaléval květiny?

00:12:30-A kdo ví, co z toho vůbec vykvete?
-Mlč! Kdyby tě někdo slyšel...

00:12:37Říkám pravdu. Zatím je to pár zelených lístků.

00:12:41Nechtěla bych být nevěstou chána a čekat, až rozkvete.

00:12:47-Já ti jednu...!
-Nech ji, zahradníku.

00:12:52Rád si poslechnu, co si tvá dcera myslí.

00:12:56Odpusť jí, milostivý cháne. Je ještě mladá, neví, co se sluší.

00:13:02Pojď blíž. Říkala jsi, že bys nechtěla čekat se svatbou,

00:13:08než rozkvete nějaká květina.

00:13:11Jaká je podle tebe dívka, která by se zítra mohla stát mojí ženou,

00:13:17ale nechce se za mne provdat, než rozkvete ta květina?

00:13:23Rozhodně je velmi chytrá a chce si udržet tvoji lásku.

00:13:29Ano, je moudrá a ví, že láska stejně jako květina potřebuje čas,

00:13:35-aby vykvetla. -Nech mluvit svoji dceru, zahradníku.

00:13:41Tvá nevěsta je moudrá a velmi tě miluje.

00:13:45Ale jestli mě miluje, proč trvá na té podmínce?

00:13:51Ty na ní trváš, ona ji jen vyslovila.

00:13:54Dívka, i když miluje, se musí trochu zdráhat.

00:13:59Tak si vymyslí podmínku, ale doufá,

00:14:03že tu podmínku nedodržíš a řekneš, že bez ní nemůžeš žít.

00:14:08Ty tomu tak rozumíš.

00:14:10Já také někdy svému Muratovi říkám, že ho nechci vidět, a přitom chci,

00:14:18aby byl pořád se mnou.

00:14:20Jak se můžeš přirovnávat k nevěstě milostivého chána?

00:14:26Tvá nevěsta je moudrá, cháne.

00:14:29Ví, že jsou květiny, které přes den vykvetou, ale do rána zvadnou,

00:14:35a jiné si dávají s květem na čas. Ty pak kvetou dlouho.

00:14:41Květ tvého štěstí ti bude vonět celý život.

00:14:45-Co když má tvá dcera pravdu?
-Mám pravdu.

00:14:49V lásce jsou všechny ženy stejné.

00:14:53Věř mi. Tvá nevěsta čeká, že za ní přijdeš ne za rok, ale teď.

00:15:02Duhový ptáku Oriole, jak jsi mohl dopustit, aby se sem chán vydal?

00:15:09-Slíbil počkat, až květina vykvete.
-Chán neposlouchá žádné rady.

00:15:15Udělal to z lásky, toužil mě zase spatřit.

00:15:20Přestože po tobě toužil,

00:15:22sotva uviděl černou labuť, pustil se za ní.

00:15:27-Byl jak opilý tou vzácnou kořistí.
-Co? Má s sebou zbraň?

00:15:32Luk se stříbrnou tětivou.

00:15:35Na své sliby zapomněl v tu chvíli, I ty na něj musíš zapomenout.

00:15:41-Nemohu. Leť za ním.

00:15:44Jestli ho černá labuť zavede do močálu, je ztracen.

00:15:49Musíme mu pomoci!

00:15:52Jak mu chceš pomoci? Tvoje ruce jsou slabé jak větve jívy,

00:15:58tvůj hlas něžný jako vánek, k chánovi nedolétne.

00:16:04-Baba bludice. -Ano, to jsem já. Baba Bludice, paní černého močálu.

00:16:11Jednou se ti povedlo vyvést chána do bezpečí,

00:16:15dnes se ti to nepovede!

00:16:23Ani tomu tvému ptáčkovi s hlasem jak stříbrné zvonky.

00:16:28I kdyby zvonil na poplach, chán už za ním nemůže.

00:16:34Už se propadá do močálu hloub a hloub, nikdo mu nepomůže.

00:16:39Ale ty bys mohla, ty můžeš všechno!

00:16:43Ano, mohla bych ho zachránit, i kdyby se za ním už zavřela voda.

00:16:50Zachraň ho! Dám ti všechno, co budeš chtít!

00:16:54Nemáš moc na rozdávání, vílo Fatmé. Snad ten prsten, co máš na ruce.

00:17:03-Když mi ho dáš, zachráním chána.
-To ne, to je zásnubní prsten.

00:17:15Jak chceš. Budeš mít prsten, ale ženich se ti utopí v močálu.

00:17:22-Ty víš, že chán...
-Třeseš se jako list.

00:17:26Tvoje oči jsou úzkost sama, když žadoníš o záchranu chánova života.

00:17:33Jistě ho miluješ. Přísahali jste si lásku až za hrob?

00:17:38-Vidíš. A chán už je jednou nohou v hrobě. -Vezmi si ho.

00:17:44-Ale pospěš si! Zachraň ho!
-Neboj se, zachráním chána.

00:17:53Přece nenechám takového ženicha utonout v močálu?

00:18:00Mám také dceru, Buluku.

00:18:02-A být matkou chánovy nevěsty by se mi líbilo. -Ale chán má rád mě!

00:18:09Má rád tvoji něžnou tvář, postavu štíhlou jako proutek jívy.

00:18:15To všechno bude mít Buluka také, když mi dáš svůj závoj.

00:18:21To nemohu. Když ti jej dám, nebudu se moci zjevit lidským očím.

00:18:27Musíš se rozhodnout.

00:18:31Buď mi přidáš k prstenu závoj a já zachráním chánovi život,

00:18:36nebo mi ho nedáš a chán zemře. Nerozmýšlej se dlouho.

00:18:42Chán už vězí po pás v černém močálu a propadá se hloub.

00:18:47Vezmi si můj závoj, ale zachraň ho! Zachraň ho!

00:19:00-Buluko! Kde vězíš?
-Tady jsem, maminko. -Ty vypadáš.

00:19:09Chtěla jsi přece, abych zatáhla chána do močálu.

00:19:14Hnal se za černou labutí jako posedlý.

00:19:18Než stačil vystřelit, byl po pás v bahně.

00:19:22Teď už tam bude celý!

00:19:24Měla jsi ho zavést k ostrůvku! Nepotřebujeme, aby se utopil.

00:19:31-A proč ne?
-Protože si tě vezme za ženu.

00:19:40-Myslíš, že se mu budu líbit?
-To víš, že budeš.

00:19:49Hodím přes tebe závoj.

00:19:58Já jsem krásná! Skoro jako víla Fatmé!

00:20:05Ne skoro, ale úplně.

00:20:09Pamatuj, od této chvíle nejsi Buluka, ale Fatmé, chánova nevěsta.

00:20:19Jsem Fatmé, chánova nevěsta!

00:20:26Tak dobře. Počkej tady na mě, vyvedu chána z bažiny.

00:20:32Jsem Fatmé, chánova nevěsta.

00:20:36Jsem Fatmé, chánova nevěsta, a odvede si mě do paláce.

00:20:45Máš s Fatmé jenom krásnou tvář,

00:20:49ale její moudrost ti nikdo nedokáže přičarovat.

00:20:54Co si to dovoluješ? Počkej, až tě chytím, ty protivný ptáku!

00:21:02Pojď, opři se o mě, tady už jsi na pevné zemi.

00:21:09Zachránila jsi mi život, bohatě se ti odměním.

00:21:14-Pomohla jsem ti ze srdce ráda, cháne Sulejmáne. -Ty mě znáš?

00:21:21Jak bych neznala ženicha své dcery? Fatmé, dceruško, pojď sem.

00:21:31Fatmé, lásko moje...

00:21:36Tahle má z Fatmé jenom tvář, ta tvář je, cháne, velký lhář!

00:21:42-Buď zticha!
-Dceruško, věnuj se ženichovi.

00:21:46Nevidíš? Je na smrt unaven, otři mu čelo.

00:21:52Děkuji. Tvá ruka je něžná, chladivá jako ranní rosa. Už je mi lépe.

00:22:00Voda z jezírka tě zázračně osvěží.

00:22:13-Co se stalo, cháne?
-Sesmekl se mi z ruky prsten.

00:22:18Dárek od mé nejdražší Fatmé. A voda se nad ním zavřela.

00:22:27Ten prsten byl pro mě velkou útěchou ve chvílích samoty.

00:22:33Vždy, když navečer přiletěl pták Oriol, vyprávěl mi o tobě, Fatmé,

00:22:39a mně se zdálo, že jsem zase s tebou.

00:22:44Teď už nebudeš potřebovat útěchu.

00:22:47Fatmé bude stále po tvém boku, nikdy tě neopustí.

00:22:54-Ty se na mě nezlobíš?
-Proč bych se měla zlobit?

00:23:00Ztratil jsem tvůj kouzelný prsten, porušil slib a přišel za tebou.

00:23:07-Jsem ráda, že jsi tady.
-Má drahá! -Fatmé, vzpamatuj se.

00:23:13Dokud nejsou chánovou ženou, nesmíš mu ležet v náručí.

00:23:18Odpusť, nejmilostivější cháne, ale musím dbát na pověst své dcery.

00:23:25Máš pravdu, i pro mne je její pověst nade vše.

00:23:30Ale teď, když jsem ji spatřil, nechci se s ní zase rozloučit.

00:23:37Má drahá Fatmé, řekla jsi, že se za mně neprovdáš dřív,

00:23:43než rozkvete naše svatební květina a já souhlasil.

00:23:48Chci dodržet slovo. Ale proč bys nemohla jít se mnou do paláce,

00:23:54abychom mohli společně pečovat o květ naší lásky?

00:23:59Pojedu s tebou ráda, cháne.

00:24:02Bude pro nás čest být hosty ve tvém paláci.

00:24:06Chtěl jsem pro svou nevěstu poslat 100 otroků se zlatými nosítky

00:24:13a ve slavnostním průvodu ji uvést do paláce.

00:24:17Ale bojím se tě ztratit z očí,

00:24:20abys mi nezmizela jak paprsek slunce.

00:24:24Buď šťastná, dceruško. Je-li to tvá vůle, můžeme jít, cháne.

00:24:30Pojď, má drahá.

00:24:36Svatba že nebude dřív, dokud nerozkvete nějaká květina?

00:24:42No, na to se podíváme.

00:24:48Co tady zase děláš? Pojď domů.

00:24:52Chán si vyšel se svojí nevěstou do zahrady, jistě sem přijdou.

00:24:59-Já chci vidět, jak nevěsta vypadá.
-Je moc krásná.

00:25:05Ale ta její matka... Ráno se tu byla podívat na svatební květinu.

00:25:13-Bylo všechno v pořádku?
-Bylo. Vyptávala se na kde co.

00:25:18Kdy jsme květinu zasadili, a kdy rozkvete.

00:25:23-To se zeptala té pravé.
-Ty bys také nic nevěděl.

00:25:29Máš pravdu. Nikdo neví, kdy se objeví ten čarovný květ.

00:25:35Přeji chánovi z celého srdce, aby to byl opravdu květ jeho štěstí.

00:25:43Pojď, chán už přichází.

00:25:50-Jak se ti líbí moje zahrada?
-Líbí. Mramorová loubí, fontány...

00:25:57Vzácné modré růže, to všechno patří teď i tobě.

00:26:02-Kde je má svatební květina?
-Tady.

00:26:05Sám jsem ji zasadil do půdy hebké a kypré jako samet,

00:26:11sám ji zalévám, ale možná stesk po tobě zavinil,

00:26:16že tak dlouho nerozkvétala. Ale teď, když jsme spolu,

00:26:21květina našeho štěstí pokvete ne po dnech, ale po hodinách,

00:26:27a až rozkvete, bude svatba.

00:26:30Netrvám už na tom, aby naše květina vykvetla.

00:26:34Teď, když jsme spolu, už její květ nepotřebujeme.

00:26:39A je dost jiných květů na svatební kytici.

00:26:43Chceš mě zkoušet, ale neboj se, já vytrvám.

00:26:48Nesplnil jsem tvoji první podmínku, a málem zaplatil životem.

00:26:54Ale tvou druhou podmínku splním.

00:26:58Svatba nebude dřív, než tato květina rozkvete.

00:27:03Asi příliš nechceš, abych se stala tvou ženou,

00:27:08když jsi zasadil semínko právě sem. Ty modré růže mu berou slunce.

00:27:15Zavolej zahradníka, ať ty modré růže vyseká.

00:27:19Ale ty růže jsou velmi vzácné.

00:27:23Vzácnější než naše svatební květina?

00:27:31TLESKÁ.

00:27:34-Přeješ si, nejmilostivější cháne?
-Zahradníku, vysekej ty keře.

00:27:43Nejmilostivější cháne, asi jsem ti špatně rozuměl.

00:27:49Rozuměl jsi dobře. A pospěš si splnit chánův rozkaz.

00:27:59Smím aspoň vědět, proč ses tak rozhodl, můj pane?

00:28:06Má nevěsta se domnívá, že ty keře stíní naši svatební květinu.

00:28:16Ano, růže opravdu stíní tu květinu, ale kdyby tu nebyly,

00:28:23mladá rostlinka by na slunci zahynula!

00:28:27Ty si dovoluješ odporovat chánovi? Splň jeho rozkaz!

00:28:46A já si myslel, že tahle je moudřejší než ostatní.

00:28:51Není to nejhorší, ale mohlo to být lepší.

00:28:56Kolem výstřihu jste měli udělat jemnější výšivku.

00:29:01Je tou kytkou úplně posedlý!

00:29:04Ukazoval mi ji jako vzácnost a zatím je to pár lístků! Plevel!

00:29:12Co koukáte? Běžte! Až vás budeme potřebovat, zavoláme vás.

00:29:20Jak to mluvíš před služkami? Ještě něco vyžvaní chánovi.

00:29:26Jsem chánova nevěsta a můžu si říkat, co chci.

00:29:31Měla jsi vidět zahradníka, jak se klaněl, když jsem mu poručila,

00:29:38aby vysekal ty modré růže. Máš pravdu, chánova nevěsto.

00:29:43Ty růže tu opravdu stíní.

00:29:46Přestaň se nakrucovat a řekni mi, jestli jsi chána přesvědčila,

00:29:53-aby svatba byla dřív, než kytka rozkvete. -Proč?

00:29:58-Nic mi tu neschází, tak si můžu počkat. -Čekat nemůžeme.

00:30:05Jestli si tě chán hned nevezme, pozná, že máš Fatminu tvář,

00:30:12ale rozumu že jsi moc nepobrala. Ta kytka rozkvete už zítra.

00:30:31Tak. A svatební kytici ti mohou uvít ze zlatých lilií. Co říkáš?

00:30:39Já jsem strašně ospalá. To nemohlo počkat do rána?

00:30:46Copak ty nic nechápeš?

00:30:49Ty lilie zasadíme místo té kytky, co měla vykvést z Fatmina semínka.

00:30:56Co tady děláte? Co děláte u chánovy květiny teď v noci?

00:31:02-A ty? -Já jsem chánův zahradník.
-A já matka jeho nevěsty.

00:31:10Vyšly jsme si s Fatmé do zahrady trochu se osvěžit po horkém dni.

00:31:19Svatební květina! Co jste s ní udělaly?

00:31:23My? Ty nám řekni, proč jsi ji utrhl ze záhonu? Chán tě potrestá.

00:31:30-Přísahám, že jsem se jí nedotkl!
-Ale leží tu vytržená.

00:31:35A kdo odpovídá za to, že se květině nic nestane? Ty!

00:31:41-Chán ti dá useknout hlavu.
-Já za nic nemohu!

00:31:45Jen vy a vaše matka máte přístup do zahrady.

00:31:50Co si to dovoluješ? Buď rád, že my jsme objevily, co jsi provedl.

00:31:57Nechceme tě zničit.

00:32:01Vezmi tyhle lilie a zasaď je místo chánovy květiny.

00:32:07Chán, který tolik touží po sňatku, se zaraduje nad jejich květem.

00:32:14-To neudělám. Ráno řeknu chánovi...
-Ráno řekneš chánovi,

00:32:20že svatební květina rozkvetla, jinak se dozví, že tys ji zničil.

00:32:27Komu myslíš, že uvěří? Tobě nebo své nevěstě?

00:32:32-Uvěří nám. Tobě dá useknout hlavu.
-Vyplním váš rozkaz.

00:32:41-Jen snad... -Co ještě chceš?
-Když svatební květina už vykvetla,

00:32:48nebude vadit, že na tenhle záhon dopadá stín.

00:32:53-Mohl bych nechat keře růží tam, kde jsou. -Ne!

00:32:57Už jsem přikázala, abys ty růže vysekal, a ty můj rozkaz splníš.

00:33:04Opovaž se neposlechnout našich příkazů!

00:33:26-Fatmé! Hledal jsem tě v komnatě.
-Byla jsem se projít v zahradě.

00:33:32Myslím, že květina vykvete již zítra.

00:33:36Nic si tak vroucně nepřeji, má drahá.

00:33:48Slyšíš tu melodii? Tvůj posel lásky.

00:33:51Zpívá píseň, kterou jsi zpívala v den, kdy jsme se poprvé setkali.

00:33:58Kdybych měl tvůj prsten, rozuměl bych slovům jeho písně,

00:34:04-ale ty mi tu píseň zazpíváš krásněji. -Já?

00:34:10-Ano, Fatmé. Prosím tě o to.
-Já dnes nemohu zpívat.

00:34:18-Asi jsem se nachladila.
-Tváře ti hoří, zavolám lékaře.

00:34:27To není třeba, půjdu si lehnout. Zítra budu zase v pořádku.

00:34:34Odvedu tě do tvé komnaty a požádám tvoji matku, aby o tebe pečovala.

00:34:43To nám ještě scházelo. Fatmé má hlas jak stříbrný zvon

00:34:49Jak zazpíváš, chán pozná, že jsme ho podvedly.

00:34:54Proč bych zpívala? Stejně tu písničku neumím.

00:34:59To radši budu nemocná. Třeba týden, nebo celý měsíc.

00:35:06Nemůžeš být nemocná, když se máš vdávat.

00:35:10-Každý den trnu, čím se prozradíš.
-Za všechno může ten hloupý pták.

00:35:18Kdyby nezačal zpívat, tak chán by si na tu píseň nevzpomněl.

00:35:24-Počíháme si na něj a zakroutíme mu krkem. -Musíme se ho zbavit.

00:35:31-Chán sám přikáže, aby ho chytili.
-Co když nebude chtít? -Ale bude.

00:35:49Poslouchej. Zítra při obědě se jídla ani netkneš.

00:35:54Najíš se předtím, ale při obědě ani sousto.

00:35:58Chán se zeptá, proč nejíš, ty se vymluvíš na nemoc a řekneš,

00:36:04že máš chuť jedině na paštiku z jazýčků duhových ptáků.

00:36:10-Paštika z jazýčků duhových ptáků!
-Chán ti tu lahůdku neodepře.

00:36:20Poručí, aby nachytali všechny duhové ptáky v kraji.

00:36:25Ten Fatmin sem přilétá každou chvíli,

00:36:30jistě ho hned chytí, a pak bude konečně pokoj.

00:36:52Proč nejíš, má drahá? Nechceš kousek sluky nebo bažanta?

00:36:57Celou noc nespala, není divu, že nemá chuť k jídlu.

00:37:03Ale proč jsi nic neřekla? Kuchař ti připraví, nač si vzpomeneš.

00:37:10Nejmilostivější cháne, nesmíš dceru rozmazlovat.

00:37:15-Rád splním každé její přání.
-Jsi příliš laskav.

00:37:20-A ty příliš půvabná.
-Přeješ si, nejmilostivější cháne?

00:37:26Kuchaři, vyslechni, co si moje nevěsta přeje,

00:37:30-a pak splň každé její přání.
-Jistě.

00:37:34Dokážu připravit všechny lahůdky, jaké si kdy lidé vymysleli.

00:37:40Jen budu-li mít po ruce koření...

00:37:44-Pošli pro ně na druhý konec světa.
-To není třeba.

00:37:49Všechno, co kuchař bude potřebovat, má na dosah ruky.

00:37:54-Řekni, co je to za pochoutku?
-Paštika z jazýčků duhových ptáků.

00:38:01Ale... Paštika z jazýčků duhových ptáků? Ale to je...

00:38:08Pochoutka hodná chánova stolu.

00:38:12Víte, kolik ptáků je třeba zahubit kvůli jedinému soustu?

00:38:18Zlobím se na svoji dceru, že o tom začala mluvit,

00:38:23ale trochu viny máš na tom i ty.

00:38:26Když řekneš dívce, kterou miluješ, že pro ni uděláš všechno na světě,

00:38:33každá zatouží vyzkoušet, co všechno jsi opravdu ochoten udělat.

00:38:40-Splň přání mé nevěsty.
-Jak poroučíš, cháne.

00:38:45Jen se obávám, že nebudu moci splnit přání tvé nevěsty okamžitě.

00:38:52Bude třeba nachytat celá hejna duhových ptáků.

00:38:59Ten pokrm by mohl být zlatým hřebem vaší svatební hostiny.

00:39:10Dovol mi ještě otázku. Kdy bude svatební hostina?

00:39:15Příprava takové lahůdky si vyžádá spoustu času.

00:39:20Budeš ho mít. Svatba nebude dřív, než rozkvete svatební květina.

00:39:26To nebude mít kuchař mnoho času, ta květina vykvetla dnes ráno.

00:39:35Cože?

00:39:40Zavolejte zahradníka!

00:39:45Má drahá, netroufám si ani uvěřit v takové štěstí.

00:39:54Přeješ si, nejmilostivější cháne?

00:39:58Nařídil jsem ti, abys mi každé ráno přišel dát zprávu o tom,

00:40:04jak se vede naší svatební květině.

00:40:12Svatební květina, cháne, dnes ráno rozkvetla.

00:40:19Tak je to tedy pravda!

00:40:31-Chystejte svatbu! -Jak poroučíš, nejmilostivější cháne.

00:40:40Fatmé, jsem nejšťastnější člověk na světě.

00:40:51Zlatá lilie. Míval jsem ji rád. Její květ, kořennou vůni,

00:40:56-a teď se na ni nemohu ani podívat.
-Ta květina za to nemůže.

00:41:03Vím, je to moje vina. To já místo svatební květiny zasadil tu lilii.

00:41:09-Měl jsem říct chánovi pravdu.
-Myslíš, že by ti uvěřil?

00:41:15Zhlíží se v té krasavici, nevidí, neslyší.

00:41:20Až se ožení, bude nám tu vládnout ženská. Vlastně hned dvě!

00:41:27Abych nezapomněl, chán poručil, abys natřel větve ptačím lepem

00:41:33a nachytal ptáky na svatební hostinu.

00:41:37-To neudělám!
-Ale uděláš, chán poručil.

00:41:41Odejdu. Nebudu se dívat na zahradu bez ptačího zpěvu.

00:41:46-Kam bys šel? A co tvoje dcera?
-Ta už mě nepotřebuje.

00:41:52Má plnou hlavu svého Murata, bude se vdávat.

00:41:56-Nikdo mě už nepotřebuje.
-PTÁK ZPÍVÁ.

00:42:02Uleť! Tady teď pro tebe není zdravé povětří! Tak leť!

00:42:09-PTÁK ZPÍVÁ.
-Tomu se tady líbí, co?

00:42:14Budeš ho muset doprovodit k lesu, jestli nemá skončit na pekáči.

00:42:20Proč ne? Stejně nevím, kam jít.

00:42:25Půjdu za ním, třeba mi přinese štěstí.

00:42:33-PTÁK ZPÍVÁ. -Měj se tu dobře.
-Tak si jdi, já tady zůstanu.

00:42:40Chánův kuchař je přece jen chánův kuchař.

00:42:51Zavedl jsi mě na krásné místo, tady si můžeš zpívat beze strachu.

00:42:58-Ale já musím jít dál.
-PTÁK KŘIČÍ.

00:43:03Co bych dělal v lese, kde se o stromy stará jen slunce a déšť?

00:43:10-Vy tu zahradníka nepotřebujete.
-Počkej! Neodcházej!

00:43:21-Kde jsi? Nevidím tě.
-Jsem Fatmé, víla tohoto stromu.

00:43:28Fatmé? Ale tak se jmenuje nevěsta chána Sulejmána.

00:43:33-To já jsem chánova nevěsta.
-Ale ta je přece v paláci.

00:43:39-A chystá se na svatbu.
-A co svatební květina?

00:43:44Ta roste v nejzazším koutku chánovy zahrady.

00:43:49Neměl jsem sílu ji vyhodit. Ale co ty víš o svatební květině?

00:43:55Sama jsem chánovi dala semínko a prosila ho,

00:43:59aby svatba nebyla dřív, než z něj vyroste rostlinka a vykvete,

00:44:05protože láska, stejně jako květina, potřebuje čas, aby vykvetla.

00:44:12Protože láska, stejně jako květina, potřebuje čas, aby vykvetla.

00:44:19Tak je to tedy! Nejen květina, ani nevěsta není ta pravá.

00:44:27Mohu ti nějak pomoci? Řeknu chánovi, že jsem tě viděl.

00:44:32Neuvěří ti. Jsem stín, pouhý přelud,

00:44:37který vytváří sluneční světlo, když proniká listím stromů.

00:44:43Kdybys pro mě chtěl něco udělat, ráda bych chánovi poslala dárek.

00:44:51Udělám všechno, co si budeš přát.

00:44:54Vodo, modrá vodo, vrať mi čarovný prsten,

00:44:58který chán Sulejmán upustil do tvých vln.

00:45:08Děkuji ti, vodo.

00:45:10A ty, bělostný lekníne, skryj ten prsten ve svém květu

00:45:16a nevydej ho nikomu jinému než chánovi Sulejmánovi.

00:45:27Je s tou svatbou práce a starostí, až mi z toho hlava brní.

00:45:32Jen jestli si nevěsta nevšimne,

00:45:36že na tabuli chybí paštika z ptačích jazýčků.

00:45:40Ve svatební den má nevěsta jiné starosti než jídlo.

00:45:51-Je všechno v pořádku?
-Jistě. Račte se přesvědčit.

00:45:58-Co ty tu chceš? -Přinesl jsem květinu na svatební tabuli.

00:46:04-Ale chán má... -Květiny rád.
-Dobrá, postav to sem. A zmiz!

00:47:14Tohle je nejšťastnější den v mém životě.

00:47:18Nikdy jsem si ani nepomyslela, že se moje dcera provdá za chána.

00:47:28V tento slavnostní den, nejmilostivější cháne,

00:47:33dovol i mně, abych připil na zdraví tvé a tvojí nevěsty.

00:47:39-Na zdraví chána a jeho nevěsty.
-Na tvou krásu, má drahá.

00:47:53-A teď... -Teď bych si dala paštiku za jazýčků duhových ptáků.

00:48:02-Kde je ta paštika?
-Kde je paštika? Zavolej kuchaře!

00:48:11-Ale dceruško, je tu tolik vzácných lahůdek. -Volal jsi mě, cháne?

00:48:20Proč jsi nesplnil můj rozkaz?

00:48:23Vynaložil jsem na hostinu všechen svůj um, všechen svůj důvtip.

00:48:29-Doufal jsem...
-Ale není tu ta paštika.

00:48:33Je obtížné nachytat tolik duhových ptáků.

00:48:37Asi se v poslední době těmto končinám začali vyhýbat.

00:48:43-PTÁK ZPÍVÁ.
-A co je tohle? Vrabec?

00:48:46Hned ho chyť, tu paštiku chci na stole!

00:48:51-Nikdo se ho ani nedotkne!
-PTÁK ZPÍVÁ.

00:49:11-Můj prsten!
-Je můj!

00:49:13Darovala jsi mi ho jako zásnubní dar. Mám ti ho vrátit?

00:49:19Má dcera žertovala, cháne. Chtěla vědět, jestli prsten poznáš.

00:49:25-Je to on? Dovol, ať se podívám.
-To se snadno pozná.

00:49:31Jestli je to prsten od Fatmé, znovu porozumím řeči ptáků.

00:49:39-Co budeme dělat?
-Co koukáte?

00:49:44Neviděli jste nevěstu, která by se rozplakala ve svatební den?

00:49:51Běžte všichni pryč!

00:49:53Až se nevěsta uklidní, hostina bude pokračovat!

00:49:58To ty! Všechno jsi pokazila! Kdo ví, co mu napovídá!

00:50:14Proč jsi přiletěl? Může tě to stát život!

00:50:19Pokud je to tvoje vůle, rád svůj život obětuji.

00:50:23Ale dřív, než umřu, chci ti dát 3 hádanky.

00:50:29-Mluv. Pokusím se je vyluštit.
-Tak poslouchej, cháne Sulejmáne.

00:50:36Čeho je na světě víc, hor nebo rovin?

00:50:40V mé zemi se stepi táhnou od obzoru k obzoru

00:50:45a jen pár horských vrcholků se vypíná na nekonečné pláně.

00:50:51Myslím, že rovin je víc.

00:50:55Hor je víc, počítáme-li k horám i krtčí hromádky ve stepi.

00:51:01A je na světě víc slepců nebo těch, kteří vidí?

00:51:08Být slepý je strašný úděl,

00:51:11ale v životě jsem potkal jen pár lidí, které postihlo toto neštěstí.

00:51:18A přece je slepých víc, protože slepí jsou i ti,

00:51:23kteří obdivují hezkou tvář a nevidí srdce plné zloby a krutosti.

00:51:30Máš pravdu.

00:51:38Víla Fatmé byla laskavá, moudrá, a jen jsem ji přivedl do paláce...

00:51:46Cožpak jsi opravdu slepý, cháne Sulejmáne?

00:51:52Pojď za mnou, třeba najdeme květinu, která tvou slepotu vyléčí.

00:51:58Počkej! Kam letíš?

00:52:03Tak. Chán už všechno ví, teď už se můžeme zachránit jen útěkem!

00:52:10Pojď rychle!

00:52:19Stejně mě to už nebavilo, dělat chánovi nevěstu.

00:52:23To bylo pořád: Tohle můžeš, tohle ne, kdo to měl vydržet?

00:52:29Teď musíme rychle zmizet! Pojď! Nemůžeme tady zůstat!

00:52:44Ještě nikdy jsem neviděl takový květ.

00:52:49Vykvetl ze semínka, které ti dala víla Fatmé.

00:52:53-Tohle je pravá svatební květina.
-Ale jak se dostala sem?

00:53:00Zahradníku!

00:53:02Povím ti pravdu, cháne, a pak mě potrestej.

00:53:07Na rozkaz tvé nepravé nevěsty jsem tě obelhal

00:53:11a zlatou lilii jsem vydával za svatební květinu.

00:53:16Ale neměl jsem sílu zahodit ten čarovný květ víly Fatmé.

00:53:22Ty znáš vílu Fatmé?

00:53:24Na břehu jezírka, v zakletí jívového stromu, myslí na tebe.

00:53:30To ona mi dala pro tebe ten prsten ukrytý v leknínu.

00:53:35Dobře, můžeš jít. Dám těm podvodnicím setnout hlavy!

00:53:44Před chvílí navždy zmizely z tvého paláce.

00:53:49Jen závoj lehký jak vánek sklouzl Buluce z vlasů

00:53:54a zůstal ležet v hodovní síni.

00:53:58Ten závoj dám spálit, aby ani památka nezbyla po té divožence.

00:54:04A já ti radím, abys ten závoj opatroval jako oko v hlavě.

00:54:10Nemysli na to,

00:54:12jak bys potrestal cizí vinu, spíš se snaž napravit svoji!

00:54:19Fatmé mi nemůže nikdy odpustit, nezbývá mi,

00:54:23než do konce svých dnů žít v samotě a litovat své ztracené lásky.

00:54:30Nedal jsem ti ještě třetí a poslední hádanku.

00:54:35Je na světě víc lidí spících nebo bdících?

00:54:40K čemu jsou mi tvé hádanky, když mi srdce krvácí?

00:54:46Vždyť to není tak těžká hádanka.

00:54:50Jestli ji uhodneš, tvé srdce bude mít naději.

00:54:54Nevím. Snad je v noci víc spících, a ve dne zase těch, co bdí.

00:55:01A přece to tak není. I ve dne je víc těch, co spí,

00:55:06počítáme-li ke spícím i ty, kteří s otevřenýma očima sní o štěstí,

00:55:12o lásce, a neudělají nic, aby si štěstí a lásku vydobyli.

00:55:18Probuď se už, cháne Sulejmáne!

00:55:23Fatmé! Lásko moje, Fatmé! Odpověz!

00:55:30Teď, když všechno víš, můžeš mi odpustit?

00:55:35Netrap se, cháne Sulejmáne. Já ti odpouštím.

00:55:40-Vrať se do svého paláce a žij šťastně. -Bez tebe neodejdu.

00:55:46Nemohu s tebou jít, ani kdybych chtěla. Má tvář je jen přelud,

00:55:52mé tělo nehybný kmen,

00:55:55mé nohy kořeny, které mě pevně drží na tomto místě.

00:56:00Pak ani já neodejdu. Zůstanu s tebou.

00:56:04Budu sedávat ve stínu tvých větví a poslouchat jejich šumění.

00:56:11Budu rád, když mi to dovolíš.

00:56:14Cháne Sulejmáne, vrať Fatmé její závoj!

00:56:33Fatmé! Jsem tak šťasten! Budu tě milovat věrně až do smrti, slibuji.

00:56:42Neslibuj, cháne Sulejmáne.

00:56:45Láska, stejně jako květina, potřebuje mnoho péče,

00:56:50-aby kvetla po celý život.
-Ty mi nevěříš? -Chci věřit.

00:56:56Chci věřit,

00:56:58že ochráníme květ našeho štěstí před každou bouří a nepohodou.

00:57:14Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.