Libuše Šafránková a letošní jubilant Ladislav Mrkvička v bretaňské pohádce o vojáku Králíčkovi a kouzelném měšci, plášti a jablkách, které mu přinesly štěstí (1982). Dále hrají: M. Riehs, J. Přeučil, S. Fišer, H. Talpová a další. Scénář M. Čepelka. Kamera F. Němec. Režie S. Simonová
00:01:36-Čemu se směješ?
-Jak ti to sluší.
00:01:43Co to...
00:01:44Co to je?
00:01:47-Příště nejez, co ti nepatří.
-Ale vždyť...
00:01:50A tak, to je tvoje práce. No počkej, to ti spočítám!
00:02:03-Vypadáš jako čert.
-Já nejsem čert, já jsem voják.
00:02:08Voják je horší než čert. Včera jich tu byla celá armáda.
00:02:13-Nepatříš ty také k nim?
-Samozřejmě.
00:02:16-Ale my jsme tu bitvu vyhráli.
-A co si za to koupíš?
00:02:19Leda ty rohy. Ty máš zadarmo.
00:02:23Ty se mi budeš ještě posmívat? Ale honem mi od té krásy pomoz.
00:02:29-Stejně je to tvůj strom!
-Můj není.
00:02:33Ale znám ho, je to šprýmař.
00:02:37Kdybys mě o to jablko požádal, žádné rohy by ti nenarostly.
00:02:42Tak umíš mi pomoct, nebo ne?
00:02:58-Sněz ji.
-Ty myslíš, že jsem na hlavu?
00:03:02Co mi naroste po tom? Kančí tesáky? Nebo ptačí pařáty?
00:03:06Nebo koňská kopyta?
00:03:13Tak co, spokojen?
00:03:17Jé...
00:03:21Děkuji ti.
00:03:24-Jak ti říkají?
-Čírka.
00:03:30A tobě?
00:03:33Mně říkají Král...íček.
00:03:37No Králíček, no.
00:03:42To se k tobě hodí.
00:03:47No co? Abys věděla, říkají mi tak proto, že jednou budu král.
00:03:52V království za sedmerou louží a devaterou krtčí hromádkou.
00:04:00Jen se posmívej! Náhodou, prorokovaly mi to sudičky.
00:04:06Věštily mi to z karet. I ve hvězdách je to napsané.
00:04:12-Tak ty umíš číst ve hvězdách?
-A vezmu si opravdickou princeznu.
00:04:19-A dostanu s ní celé království.
-No, já ti to závidět nebudu.
00:04:26-Ale teď máš hlad a žízeň, viď?
-Mám hlad, snědl bych celé Flandry.
00:04:32Tak se posaď.
00:04:34Ona ta princezna ještě chvilku počká.
00:04:47-A to ty žiješ takhle sama?
-Maminka mi umřela.
00:04:51A tatínek a dva bratři leží na dně moře.
00:04:56Měla by ses vdát, člověku samotnému je smutno.
00:05:02-Ty tomu nějak rozumíš.
-Chybí ti věno?
00:05:08Věno mám.
00:05:18Moře mi sem připlavilo v truhlici tady tenhle plášť.
00:05:23A měšec. Rovných pět dukátů. Podívej.
00:05:31Cože, pět dukátů?
00:05:35Tomu nerozumím, nevěsta bohatá, pěkná, a žije tady jako kůl v plotě.
00:05:43To bych musela najít někoho podle své chuti.
00:05:47-Nejsi ty trošku vybíravá?
-A musela bych být po chuti já jemu.
00:05:53Prosím tě, holka s chalupou, s pěti dukáty...
00:05:57Ty by sis mě vzal?
00:06:01Nerozmýšlel bych se ani minutu. Když já si ale musím vzít princeznu.
00:06:09-Mám to v sobě, víš?
-Zapomněla jsem.
00:06:18Já musím jít ještě vytáhnout vršek.
00:06:22Já vlastně už také musím jít.
00:06:26Děkuji ti pěkně za jídlo.
00:06:31Kdybych náhodou potkal nějakého šikovného mládence,
00:06:38-tak já ti ho sem pošlu.
-Nezapomeň.
00:06:48Přeji hezký dobrý večer.
00:06:56Smím dál?
00:07:03Je tu někdo?
00:07:12Nebojte se mě. Mám jenom hlad.
00:07:31A také bych se rád něčeho napil.
00:07:40Děkuji pěkně, ať jste kdo jste.
00:08:20-Kdo jsi?
-Jsem Ludovína.
00:08:25-Dcera krále nizozemského.
-Princezna?
00:08:32Zakletá princezna. A ty jsi ten, na kterého už tak dlouho čekám.
00:08:39Na mě čekáš? Opravdu na mě? A proč?
00:08:45Protože mě vysvobodíš, a já si tě pak vezmu za muže.
00:08:50Za muže. Já to věděl.
00:08:55Princezno Ludovíno, udělám pro tebe všechno na světě.
00:09:01Tam za zlatou mříží, na truhle, je živůtek. Můj živůtek.
00:09:09Přines mi ho. Také je tam sukně. Moje sukně.
00:09:17A nezapomeň na punčochy a střevíčky. A pospěš si.
00:09:23Počkej. Není to snadné, nebudeš se bát?
00:09:29Nejsem věchýtek ani padavka, jsem voják.
00:09:34A jsi mi souzená, vezmu si tě.
00:11:59Hoď!
00:12:00Rychle!
00:12:36Jak si ti líbím?
00:12:39Člověk by z tvé krásy přišel o oči.
00:12:44Vysvobodil jsi mě a já tě udělám šťastným. Těš se, vojáku.
00:12:50Já se těším. Já se strašně těším. Jestlipak víš, jak mi říkali?
00:12:58-Nevím. Pověz mi to.
-Říkali mi Králíčku.
00:13:02Ale už brzy přijde doba, kdy mi budou říkat král, viď?
00:13:05Těš se, vojáku. Klidně se tu vyspi. Ještě nepřišel ten pravý čas.
00:13:11-Ale ty...
-O mě se neboj.
00:13:15-Ráno si pro tebe přijedu v kočáře.
-V kočáře?
00:13:19Jistě. Ale nesmíš zaspat, jinak mě už nikdy neuvidíš.
00:13:26Neboj se, nezamhouřím oka.
00:13:30A aby se mi lépe čekalo, dej mi na dobrou noc pusu.
00:13:33Trpělivost není zrovna tvoje ctnost. Ale abys neřekl, že se stydím.
00:13:40Počkej. Zasloužíš si ještě skleničku něčeho dobrého.
00:13:46Na tvoje zdravíčko, má nevěsto, a na naši šťastnou svatbu.
00:14:07Na naši šťastnou svatbu.
00:14:16Sladké sny, vojáku. Kdo spí, ten se nemůže ženit.
00:14:25Ten také zůstane navěky Králíčkem, hlavo skopová.
00:14:49-Ludovíno.
-Brzo ses vrátil.
00:14:54-Byla tady? Vidělas ji?
-Kdo?
00:14:58-Princezna Ludovína přece.
-To byla princezna?
00:15:01-Takže tady byla! Kam šla?
-Tam.
00:15:12Do moře?! Čírko, nedělej si legraci.
00:15:17Představ si, Ludovína je moje nevěsta.
00:15:21Já ji vysvobodil ze zakletí. Kam šla?
00:15:26Králíčku, říkám ti pravdu.
00:15:29Přihnal se kočár a vjel rovnou na loď. Ta paní vypadala jako vichřice.
00:15:33-Kdoví kde je jí konec.
-Ne, Ludovína je krásná.
00:15:37Ta je tak krásná. Až budu králem, vezmu tě k ní za dvorní dámu.
00:15:43Ale to se tam nejdřív musím dostat.
00:15:46Bez peněz, ve vojenském šatě, to půjde těžko.
00:15:49-Ty ji máš rád?
-Jsem do ní blázen.
00:15:54Je to můj osud. Nemůžu si pomoct.
00:16:02Inu, kdo chce kam...
00:16:11A to mi jen tak, pro nic za nic, dáš?
00:16:15Plášť ti dám, a těch pět dukátů mi vrátíš, až budeš králem.
00:16:25Vrátím ti je stonásobně. Teď už vím, proč ti říkají Čírko.
00:16:32-Nic nevíš.
-Vím, protože jsi jako ptačí pírko.
00:16:36-Proto jsi Čírka.
-Pusť.
00:16:40Stejně máš v hlavě jen ten královský trůn.
00:16:46-Mnoho štěstí u princezny.
-Děkuji.
00:16:58Tak pojď, ukaž, jak mi budeš slušet.
00:17:04Ještě kdybych tak byl v hlavním městě.
00:17:24Něco jsi ztratil, pane? Anebo máš blechy?
00:17:30-Můžete mi říct, kde to jsem?
-No to je mi otázka.
00:17:35-Stojíš před palácem našeho krále.
-Cože?
00:17:40-Ano.
-A s ním zrovna potřebuji mluvit.
00:17:43-Je to možné?
-Jestli tě pustí?
00:17:54-A co ty tam vlastně u krále?
-Vysvobodil jsem princeznu.
00:18:00-Jdu si pro její ruku.
-Ty jsi vysvobodil princeznu?
00:18:07-Přísahám, že mluvím pravdu.
-Tak já ti dám radu. Chceš?
00:18:10Ano.
00:18:12Koukej s tou svou pravdou odtud okamžitě zmizet!
00:18:19Počkejte. Já jsem ji opravdu vysvobodil! Pusťte mě.
00:18:24Hadrář.
00:18:48Za tenhle se obléknu, abych nebyl trhan.
00:18:52Za tebe si koupím meč z damašské oceli.
00:18:55A ty zaplatíš koně, ačkoli sám to asi nepořídíš.
00:18:59Ale takhle, s kamarádem, to možná zvládneme.
00:19:02A ty, chudinko poslední, ty musíš stačit na jídlo.
00:19:06-Hospodo, platím!
-Ano.
00:19:09Tak co to bylo, vojáčku?
00:19:11Dvě jitrnice, uzené, dvě piva. To bude zadarmo. Dostanu dukát.
00:19:17-Cože? Celý dukát?
-Ano.
00:19:27A teď mi řekněte, co budu jíst potom.
00:19:31Že bych oželel toho koně? Ale zase - princ bez koně...
00:19:38Cože? Jedna, dva, tři, čtyři, pět.
00:19:44Vždyť jsem přece jedním platil. Že by Čírka počítala špatně?
00:19:51Anebo ten měšec je jako ten plášť?
00:19:58Tak to vyzkoušíme.
00:20:01Hej ty, pojď sem.
00:20:05Tumáš, ať si jednou osladíš život.
00:20:11Ale jdi. Kuš! Vojákům se ruce nelíbají.
00:20:21Tak.
00:20:25Jeden, dva, tři, čtyři, pět. Králíčku - a máme po starostech.
00:20:32To by v tom byl čert, aby tohle princeznu neobměkčilo.
00:20:38Hej hospodo, přátelé, platím za všechny.
00:20:44Jen jestli budeš mít čím.
00:20:47Ženich princezny Ludovíny není zvyklý vytahovat se nadarmo.
00:20:55Co?
00:20:57Nevěříte?
00:20:59Nevěříte? Tak nevěřte. Ale já už mám vyhráno.
00:21:15Tak. Dvě máme v pořádku, ale třetí ještě trochu zatížíme.
00:21:23Aby nám padaly samé šestky.
00:21:35Králi, Veličenstvo, stalo se vám něco?
00:21:41Hledej, hlupáku, a sbírej se mnou.
00:21:46Ano, jak poroučíte.
00:21:49Přišel jsem podat hlášení o velice podivném cizinci.
00:21:54-Celé město o něm mluví.
-Lidé toho napovídají.
00:22:00Můžeme se o něho s užitkem zajímat i my?
00:22:04-Je bohatý.
-Také nejsme chudí.
00:22:07-Sbírej!
-Ale on je pohádkově bohatý.
00:22:13Rozhazuje mezi lidi dukáty plnými hrstmi.
00:22:18-Můžeme ho zavřít?
-Zatím se nenašla žádná záminka.
00:22:25-Můžeme ho pozvat na kus řeči.
-To by šlo.
00:22:30Je vznešeně oblečen. Pan král určitě nebude litovat.
00:22:34-Pozveme ho, zařiď to.
-Jak poroučíte.
00:22:41-A na kdy?
-Čím dříve, tím lépe.
00:22:45Škoda každého zlaťáku, který padne jinam než do naší pokladny.
00:22:59-Veličenstvo, tedy k večeři?
-Nač plýtvat!
00:23:05Stačí snad partie kostek. Víš, co uděláme?
00:23:10Nevím.
00:23:12-Aha, pan král ho obehraje.
-Velice správně.
00:23:18Obehrajeme ho.
00:23:25Strážní, vzdejte poctu, tento cizinec je očekáván u krále.
00:23:31Takhle se mi líbíš mnohem víc než posledně.
00:23:34-Díky za doprovod.
-Prosím.
00:23:37Šťastné pořízení, pane.
00:23:47Zvláštní, opravdu zvláštní.
00:24:11Bravo, Veličenstvo.
00:24:13-Vyhrávám.
-Cože?
00:24:16-A co kdybychom si vyměnili kostky?
-Vyloučeno. Jsme na ty svoje zvyklí.
00:24:21-A co kdybychom hráli jen jedněmi?
-Ne, hra by se tím zdržovala.
00:24:28Dobrá, hraji zase o pět.
00:24:33-Co kdybychom sázky zvýšili?
-Bohužel.
00:24:39-Nad pět dukátů nemohu jít.
-To je divné.
00:24:46Víc je divné to, že ses proměnila v draka a já tě vysvobodil.
00:24:51Co se to opovažuješ?! Ludovíno, ty ho znáš?
00:24:56Ráno, když měl na mě čekat, spal.
00:25:00Usnul. Tak to jsi propásl. Házej.
00:25:07Ale já princeznu chci! Miluji ji. Musím ji dostat, je mi souzená.
00:25:13-Je to ve hvězdách i v kartách.
-My karty nehrajeme.
00:25:17-Ostatně, jsi vůbec urozeného rodu?
-Říkají mi Králíček.
00:25:22Můj otec byl námořník a já jsem voják.
00:25:27Víš co, Králíčku. Dáme ti svou dceru pod jednou podmínkou.
00:25:35A to, když nám necháš svůj měšec.
00:25:40-Není můj, nemůžu ho nikomu dát.
-Ale půjčit bys mi ho mohl.
00:25:47-Alespoň do svatby.
-Do svatby? A kdy to bude?
00:25:52Bude.
00:26:00Co ti zas přeletělo přes nos? Házej.
00:26:07Co je? Král s princeznou mě očekávají.
00:26:12Král odjel na venkov, on ti o tom neřekl?
00:26:19Jistě, řekl. Ale princezna na mě čeká.
00:26:22Princezna už také odjela, takže můžeš jít domů.
00:26:27Lžeš! Kdyby věděla, že mě zdržuješ, přišel bys o místo.
00:26:33Kdyby věděla, že tě tady zdržuji, byl bych povýšen! Plav!
00:26:40Tak tohle je mi povedené království!
00:26:44Král šizuňk, princezna zlodějka a dračice, a ty lhář!
00:26:48Říkal jsi něco? Máš štěstí, že jsem nic neslyšel. Běž.
00:26:55Však se uvidí, kdo bude mít poslední slovo.
00:27:00Chci být v komnatách princezny Ludovíny.
00:27:14Zvláštní.
00:27:19Zvláštní.
00:27:23-997, 998, 999.
-1 000.
00:27:32-Po jednom to jde pomalu, co?
-Odejdi, nebo začnu křičet.
00:27:38-Tak křič. Je čas myslet na svatbu.
-Měj rozum.
00:27:43Copak si dcera krále může vzít za muže obyčejného vojáka?
00:27:48Pomalu vidím, že nemůže. Ale může dcera krále vojáka okrádat?
00:27:53Může. Král a jeho rodina můžou všechno.
00:27:56-Vrať mi ten měšec!
-Nikdy!
00:27:59-Vrať mi ten měšec!
-Pomoc.
00:28:01Pomoc.
00:28:02Ať jsme u moře ve Flandrech!
00:28:15Netušila jsem, že jsi tak mocný. Smíš mi políbit ruku.
00:28:22Nejdřív mi vrať měšec.
00:28:25Tady je. Je to pěkná hračka, ale už jsem se jí nabažila.
00:28:32Teď jsi můj pán a vládce.
00:28:36A vezmu si tě, kdykoliv si to budeš přát.
00:28:40Ani nevím, už jsi mě moc zklamala.
00:28:45Musíš mi říct, jak jsi nás mohl tak rychle dopravit až sem.
00:28:49-To ne, to je tajemství.
-Nebuď na mě zlý.
00:28:55Jsem tady sami, nikdo to neuslyší. Jen já.
00:29:01A opravdu si mě vezmeš? Už ti nebude vadit, že jsem jen voják?
00:29:05-A to víš, že mi to nevadí.
-A co pan král? Bude souhlasit?
00:29:10Tatínek udělá všechno, co budu chtít já.
00:29:13Ano? Tak dobře. Všechno je v tomhle plášti.
00:29:18Stačí, abych si pomyslel "chci být tam a tam".
00:29:23Když ho mám na sobě, hned tam jsem.
00:29:27Tedy. To je hodný plášť. Je moc hodný.
00:29:40Odnesl Ludovínku s Králíčkem daleko od lidí.
00:29:45To je hrůza, jak jsem ospalá. To ta cesta vzduchem.
00:29:54Co kdybychom si na chvilinku lehli a pláštěm se přikryli. Chceš?
00:30:01Já chci všechno, co chceš ty. Já jsme tak šťastný.
00:30:05-Chvilku si odpočineme.
-Ano.
00:30:09A potom poletíme zpátky. Tak.
00:30:18Chci být ve svém královském paláci!
00:30:24Co to děláš?
00:30:33To je doba. Máš dnes prsty jako hrábě!
00:30:43-A stejně se tam vrátím.
-Zavřou tě.
00:30:46Mají svého dost. Proč potřebují vykrádat cizí měšce?
00:30:50Už jim nemáš co nabídnout, nebudou tě šetřit.
00:30:55-Leda, že bys... Ale to ne.
-Počkej. Co - leda, že bych?
00:31:03To bys asi nepřenesl přes srdce, aby byla Ludovína všem pro smích.
00:31:09Po tom všem, co jsem pro ni vytrpěl. A proč?
00:31:14-Třeba proto, abys zmoudřel.
-Zmoudřel jsem.
00:31:17-A proto se chci pomstít!
-Tomu říkáš moudrost?
00:31:21Když já nesnesu pomyšlení, že by zlo a podvod měly vyhrát.
00:31:27-To už je lepší.
-Tak mi poraď. Co - leda, že bys?
00:31:33Dobře se rozhlédni.
00:32:06Dámská jablíčka, hladká, sladká.
00:32:10Dámská jablíčka, jsou jako z hedvábí.
00:32:14Dámská jablíčka, labužníka přivábí.
00:32:20Dámská jabíčka? Rozumím dobře? To neznám.
00:32:28-Víš ty, kdo jsem?
-Samozřejmě.
00:32:31Jsi první dáma v Nizozemí, krásná princezno.
00:32:34-Jen pro tebe jsou dámská jablíčka.
-Dámská jablíčka.
00:32:40Doteď jsem znala jenom jablíčka panenská. Dej mi ochutnat!
00:32:44-Kus pět dukátů.
-Pět dukátů?
00:32:48Ty nejsi z levného kraje.
00:32:51Levné zboží by se snad pro královskou princeznu ani nehodilo.
00:33:00-Dobrá, kupuji celý košík.
-Dovol mi ještě malou připomínku.
00:33:09Než začneš jíst, postav se před zrcadlo, budeš překvapená.
00:34:24Nech mě! Zmiz!
00:34:29Nech toho, nešiko! Až tě budu potřebovat, zavolám. Zmiz!
00:34:54Á...
00:35:02Rohy.
00:35:05Já mám rohy.
00:35:09Pomoc, rohy!
00:35:16Rohy!
00:35:29Bravo.
00:35:33Veličenstvo.
00:35:35Zatkněte ho!
00:35:38Zatkněte ho!
00:35:39Sražte mu hlavu! Stál dnes před bránou!
00:35:46Co koukáte?! Zkameněli jste?! Zavolejte lékaře!
00:35:52-Lékaře.
-Zavolejte stráže!
00:35:54Stráže.
00:35:56Ne!
00:35:58Počkejte.
00:36:01Jestli někdo z vás vynese, co tady viděl, udělám s ním krátký proces.
00:36:11Tak běžte konečně někdo pro toho prodavače.
00:36:18Vynikající maska.
00:36:22Dovolte, princezno, abych vám složil svůj hold.
00:36:27-Co to breptáš?
-Ano, nečekali jsme,
00:36:31že jste si ten dnešní ples představovala jako maškarní.
00:36:37Ale vaši vtipnost by stejně nikdo nepřekonal.
00:36:41Vyhlašuji vás královnou masek.
00:36:46-Ať žije princezna Ludovína.
-Ať žije princezna Ludovína.
00:36:54-Sláva princezně!
-Sláva.
00:37:01Nesmírně vám to sluší. Skvělé.
00:37:14-Ničemu nerozumíme.
-Já také ne.
00:37:17O jakém maškarním plese to mluvíš? Žádný jsme přece nepořádali.
00:37:22Ale právě začíná. Překvapení je ten nejlepší kouzelník.
00:37:29Abyste neřekli, že jsem lakomá!
00:37:34Tu máš. Dej si. Ať ti slouží.
00:37:41Dobrou chuť. Otevři pusinku.
00:37:51Dobrou chuť.
00:38:19Veličenstvo, vám to ale nesmírně sluší.
00:38:23Tobě také.
00:38:27Ať žije maškarní. A nikdo se nesmí odmaskovat.
00:38:40To bude hned. Tenhle prášek je všech prášků kníže.
00:38:47Nasypu ho do vlasů, a bude vyhráno.
00:38:57Ty podvodníku, táhni, odkud jsi přišel!
00:39:06Teď už vím, proč se říká, že všechno zlé je pro něco dobré.
00:39:17Hlavně bych prosil, Urozenosti, nehýbat se.
00:39:23Když byste byla tak laskavá a podržela princezně hlavinku.
00:39:29Bude to hned. Zavřete prosím oči. Operace bude docela bezbolestná.
00:39:35Au.
00:39:37Ty řezníku, já nejsem žádná tvoje koza. Já jsem princezna.
00:39:45Au.
00:39:59Jeho nejmilostivější, nejvzneše- nější, nejšlechetnější Veličenstvo,
00:40:08prohlašuje své království za království rohatých.
00:40:12Od této chvíle musí mít všichni obyvatelé naší země na hlavě rohy.
00:40:19A kdo je nemá, ať si je sežene. Je konec hladkohlavosti.
00:40:24Rohy jsou krásné, jsou naší chloubou, naší pýchou.
00:40:30Rohy jsou znamením dobrého poddaného i dobrého pána.
00:40:34Slyšte, slyšte. A kdo slyšel, ať poví sousedovi.
00:40:47Jsem lékař z dálných zemí. Slyšel jsem, že princezna potřebuje pomoc.
00:40:53Kdo slyšel i trávu růst, tomu je nejlepší zacpat uši.
00:40:58Anebo rovnou uříznout. Kde máš rohy?
00:41:01Každý občan v tomto království musí mít rohy.
00:41:06-Ty nejsi občan tohoto království?
-Jsem.
00:41:11-Jeden z nejdůležitějších.
-A kde máš rohy?
00:41:18No jo, máte pravdu. Kde já mám rohy? Já se po nějakých poohlédnu.
00:41:25Když zařídíš, abych se dostal k princezně, vsadím sto ku jedné,
00:41:30že už žádné rohy nebudeš potřebovat.
00:41:36Koneckonců bylo by to příjemnější, než nosit rohy jako kozel.
00:41:41Pusťte ho dovnitř.
00:41:45Ale za branou si už musíš poradit sám.
00:41:51Však já si poradím, pane bezrohý.
00:42:04Jestli se vychloubáš, budeš o hlavu kratší.
00:42:08Při tvé výšce to bude tragédie. No ale dobrá, dělej, co dovedeš.
00:42:13Nejdřív mi musíš ty čertovské výrůstky ukázat, princezno.
00:42:20Ať víš, do čeho se pouštíš.
00:42:35Vypij to, princezno.
00:42:50Účinkuje to. Proč nezmizely úplně?
00:42:55Byly by zmizely, ale moc mého elixíru ruší nějaká tvoje,
00:43:00promiň, opovážlivost, chyba, nepoctivost.
00:43:04Nemáš na svědomí něco, k čemu by se poctivý člověk neměl snížit?
00:43:11-Mám takový měšec na peníze.
-Někdo ti ho dal?
00:43:16-Vnutil mi ho jeden voják.
-A nebylo to jinak?
00:43:21-Nevzala jsi mu ho náhodou?
-Tak jak myslíš, když na tom záleží.
00:43:26Jenom pravda uvolní sílu elixíru. Ten měšec mi musíš dát.
00:43:31Ráda bych věděla, k čemu ti bude? Starý olezlý měšec.
00:43:38Prosím, princezno.
00:43:52Bohužel, tvé přiznání nemohlo být úplné.
00:43:57-Nevzalas tomu vojákovi ještě něco?
-Ještě jsem mu sebrala plášť.
00:44:01-A máš ho?
-Nemám.
00:44:03-V tom případě...
-Ty jsi krkavec! Žádný lékař!
00:44:09Ber, když jinak nedáš. Jenom si dej pozor, až půjdeš odtud,
00:44:14aby se tě stráže nezeptali, kde jsi k němu přišel.
00:44:17-Já odsud nepůjdu.
-Bodejť, ještě mi musíš dát napít.
00:44:22Ale ne, já odtud poletím.
00:44:25-Ty?
-Ano, já.
00:44:28A mohl bych ti ty rohy nechat do smrti smrťoucí.
00:44:33Ale že jsem dobrotisko a měl jsem tě rád.
00:44:35-Měl? A už nemáš?
-Ne.
00:44:38-A proč?
-Protože jsi čertice i bez rohů.
00:44:42Na, vypij to. A nezapomeň i na ostatní.
00:44:52Ostatním nedám, abys věděl.
00:45:06Králíčku?
00:45:17Přišel jsem ti vrátit tvé věno.
00:45:23Pomohlo ti alespoň k té tvé princezně?
00:45:30Pomohlo mi od ní, a to je větší výhra.
00:45:34-Tobě už se princezna nelíbí?
-Ani slyšet o ní nechci.
00:45:41-A co království?
-Nic.
00:45:45Králíček mi říkají proto, že jsem tolik nevyrostl.
00:45:50A co hvězdy? A karty? Sudičky?
00:45:56Ach, Čírko, byl jsem hlupák. Můžeš mi to odpustit?
00:46:02Z vlastní pošetilostí se musí vypořádat každý sám.
00:46:07A to se ti povedlo, tak není co odpouštět.
00:46:12Čírko, co kdybychom zůstali pořád spolu?
00:46:18Králíčku.
00:46:21Ale toho vojenského řemesla necháš.
00:46:27Jistě.
00:46:28A ten měšec a ten plášť zabalíme do truhly a pustíme po vodě.
00:46:33Ale...
00:46:35Máš pravdu, jako vždycky.
00:46:38-A místo kupy dukátů bude mít?
-Kupu práce.
00:46:45A kupu dětí.
Jednoho dne dojde voják (letošní jubilant L. Mrkvička) k pobřeží. Má hlad a do oka mu padne strom s krásnými jablky. Jedno si utrhne a sní a v tu ránu mu narostou rohy. Jeho počínání sleduje dívka Čírka (L. Šafránková), která se nad mladíkem slituje – utrhne švestku a rohy mu zase zmizí. Vojáček se do půvabné dívky hned zakouká. Jenže na něj čeká jiný osud – odmala mu totiž nikdo neřekne jinak než Králíček, a tak mu bylo prý předpovězeno, že se jednoho dne stane králem… Smutná Čírka mu tedy daruje kouzelný plášť, jenž ho odnese k samotné princezně, která mu je souzená… A jak to s naším nešťastníkem dopadne? To už vám neprozradíme, na to se podívejte v dnešní pohádce, kterou napsal podle literární předlohy Ch. Deulina M. Čepelka a režie se v roce 1982 ujala S. Simonová.
