Libuše Šafránková a Ladislav Mrkvička v bretaňské pohádce o vojáku Králíčkovi a kouzelném měšci, plášti a jablkách, které mu přinesly štěstí (1982). Dále hrají: M. Riehs, J. Přeučil, S. Fišer, H. Talpová a další. Scénář M. Čepelka. Kamera F. Němec. Režie S. Simonová
00:01:36 -Čemu se směješ?
-Jak ti to sluší.
00:01:43 Co to...
00:01:44 Co to je?
00:01:47 -Příště nejez, co ti nepatří.
-Ale vždyť...
00:01:50 A tak, to je tvoje práce. No počkej, to ti spočítám!
00:02:03 -Vypadáš jako čert.
-Já nejsem čert, já jsem voják.
00:02:08 Voják je horší než čert. Včera jich tu byla celá armáda.
00:02:13 -Nepatříš ty také k nim?
-Samozřejmě.
00:02:16 -Ale my jsme tu bitvu vyhráli.
-A co si za to koupíš?
00:02:19 Leda ty rohy. Ty máš zadarmo.
00:02:23 Ty se mi budeš ještě posmívat? Ale honem mi od té krásy pomoz.
00:02:29 -Stejně je to tvůj strom!
-Můj není.
00:02:33 Ale znám ho, je to šprýmař.
00:02:37 Kdybys mě o to jablko požádal, žádné rohy by ti nenarostly.
00:02:42 Tak umíš mi pomoct, nebo ne?
00:02:58 -Sněz ji.
-Ty myslíš, že jsem na hlavu?
00:03:02 Co mi naroste po tom? Kančí tesáky? Nebo ptačí pařáty?
00:03:06 Nebo koňská kopyta?
00:03:13 Tak co, spokojen?
00:03:17 Jé...
00:03:21 Děkuji ti.
00:03:24 -Jak ti říkají?
-Čírka.
00:03:30 A tobě?
00:03:33 Mně říkají Král...íček.
00:03:37 No Králíček, no.
00:03:42 To se k tobě hodí.
00:03:47 No co? Abys věděla, říkají mi tak proto, že jednou budu král.
00:03:52 V království za sedmerou louží a devaterou krtčí hromádkou.
00:04:00 Jen se posmívej! Náhodou, prorokovaly mi to sudičky.
00:04:06 Věštily mi to z karet. I ve hvězdách je to napsané.
00:04:12 -Tak ty umíš číst ve hvězdách?
-A vezmu si opravdickou princeznu.
00:04:19 -A dostanu s ní celé království.
-No, já ti to závidět nebudu.
00:04:26 -Ale teď máš hlad a žízeň, viď?
-Mám hlad, snědl bych celé Flandry.
00:04:32 Tak se posaď.
00:04:34 Ona ta princezna ještě chvilku počká.
00:04:47 -A to ty žiješ takhle sama?
-Maminka mi umřela.
00:04:51 A tatínek a dva bratři leží na dně moře.
00:04:56 Měla by ses vdát, člověku samotnému je smutno.
00:05:02 -Ty tomu nějak rozumíš.
-Chybí ti věno?
00:05:08 Věno mám.
00:05:18 Moře mi sem připlavilo v truhlici tady tenhle plášť.
00:05:23 A měšec. Rovných pět dukátů. Podívej.
00:05:31 Cože, pět dukátů?
00:05:35 Tomu nerozumím, nevěsta bohatá, pěkná, a žije tady jako kůl v plotě.
00:05:43 To bych musela najít někoho podle své chuti.
00:05:47 -Nejsi ty trošku vybíravá?
-A musela bych být po chuti já jemu.
00:05:53 Prosím tě, holka s chalupou, s pěti dukáty...
00:05:57 Ty by sis mě vzal?
00:06:01 Nerozmýšlel bych se ani minutu. Když já si ale musím vzít princeznu.
00:06:09 -Mám to v sobě, víš?
-Zapomněla jsem.
00:06:18 Já musím jít ještě vytáhnout vršek.
00:06:22 Já vlastně už také musím jít.
00:06:26 Děkuji ti pěkně za jídlo.
00:06:31 Kdybych náhodou potkal nějakého šikovného mládence,
00:06:38 -tak já ti ho sem pošlu.
-Nezapomeň.
00:06:48 Přeji hezký dobrý večer.
00:06:56 Smím dál?
00:07:03 Je tu někdo?
00:07:12 Nebojte se mě. Mám jenom hlad.
00:07:31 A také bych se rád něčeho napil.
00:07:40 Děkuji pěkně, ať jste kdo jste.
00:08:20 -Kdo jsi?
-Jsem Ludovína.
00:08:25 -Dcera krále nizozemského.
-Princezna?
00:08:32 Zakletá princezna. A ty jsi ten, na kterého už tak dlouho čekám.
00:08:39 Na mě čekáš? Opravdu na mě? A proč?
00:08:45 Protože mě vysvobodíš, a já si tě pak vezmu za muže.
00:08:50 Za muže. Já to věděl.
00:08:55 Princezno Ludovíno, udělám pro tebe všechno na světě.
00:09:01 Tam za zlatou mříží, na truhle, je živůtek. Můj živůtek.
00:09:09 Přines mi ho. Také je tam sukně. Moje sukně.
00:09:17 A nezapomeň na punčochy a střevíčky. A pospěš si.
00:09:23 Počkej. Není to snadné, nebudeš se bát?
00:09:29 Nejsem věchýtek ani padavka, jsem voják.
00:09:34 A jsi mi souzená, vezmu si tě.
00:11:59 Hoď!
00:12:00 Rychle!
00:12:36 Jak si ti líbím?
00:12:39 Člověk by z tvé krásy přišel o oči.
00:12:44 Vysvobodil jsi mě a já tě udělám šťastným. Těš se, vojáku.
00:12:50 Já se těším. Já se strašně těším. Jestlipak víš, jak mi říkali?
00:12:58 -Nevím. Pověz mi to.
-Říkali mi Králíčku.
00:13:02 Ale už brzy přijde doba, kdy mi budou říkat král, viď?
00:13:05 Těš se, vojáku. Klidně se tu vyspi. Ještě nepřišel ten pravý čas.
00:13:11 -Ale ty...
-O mě se neboj.
00:13:15 -Ráno si pro tebe přijedu v kočáře.
-V kočáře?
00:13:19 Jistě. Ale nesmíš zaspat, jinak mě už nikdy neuvidíš.
00:13:26 Neboj se, nezamhouřím oka.
00:13:30 A aby se mi lépe čekalo, dej mi na dobrou noc pusu.
00:13:33 Trpělivost není zrovna tvoje ctnost. Ale abys neřekl, že se stydím.
00:13:40 Počkej. Zasloužíš si ještě skleničku něčeho dobrého.
00:13:46 Na tvoje zdravíčko, má nevěsto, a na naši šťastnou svatbu.
00:14:07 Na naši šťastnou svatbu.
00:14:16 Sladké sny, vojáku. Kdo spí, ten se nemůže ženit.
00:14:25 Ten také zůstane navěky Králíčkem, hlavo skopová.
00:14:49 -Ludovíno.
-Brzo ses vrátil.
00:14:54 -Byla tady? Vidělas ji?
-Kdo?
00:14:58 -Princezna Ludovína přece.
-To byla princezna?
00:15:01 -Takže tady byla! Kam šla?
-Tam.
00:15:12 Do moře?! Čírko, nedělej si legraci.
00:15:17 Představ si, Ludovína je moje nevěsta.
00:15:21 Já ji vysvobodil ze zakletí. Kam šla?
00:15:26 Králíčku, říkám ti pravdu.
00:15:29 Přihnal se kočár a vjel rovnou na loď. Ta paní vypadala jako vichřice.
00:15:33 -Kdoví kde je jí konec.
-Ne, Ludovína je krásná.
00:15:37 Ta je tak krásná. Až budu králem, vezmu tě k ní za dvorní dámu.
00:15:43 Ale to se tam nejdřív musím dostat.
00:15:46 Bez peněz, ve vojenském šatě, to půjde těžko.
00:15:49 -Ty ji máš rád?
-Jsem do ní blázen.
00:15:54 Je to můj osud. Nemůžu si pomoct.
00:16:02 Inu, kdo chce kam...
00:16:11 A to mi jen tak, pro nic za nic, dáš?
00:16:15 Plášť ti dám, a těch pět dukátů mi vrátíš, až budeš králem.
00:16:25 Vrátím ti je stonásobně. Teď už vím, proč ti říkají Čírko.
00:16:32 -Nic nevíš.
-Vím, protože jsi jako ptačí pírko.
00:16:36 -Proto jsi Čírka.
-Pusť.
00:16:40 Stejně máš v hlavě jen ten královský trůn.
00:16:46 -Mnoho štěstí u princezny.
-Děkuji.
00:16:58 Tak pojď, ukaž, jak mi budeš slušet.
00:17:04 Ještě kdybych tak byl v hlavním městě.
00:17:24 Něco jsi ztratil, pane? Anebo máš blechy?
00:17:30 -Můžete mi říct, kde to jsem?
-No to je mi otázka.
00:17:35 -Stojíš před palácem našeho krále.
-Cože?
00:17:40 -Ano.
-A s ním zrovna potřebuji mluvit.
00:17:43 -Je to možné?
-Jestli tě pustí?
00:17:54 -A co ty tam vlastně u krále?
-Vysvobodil jsem princeznu.
00:18:00 -Jdu si pro její ruku.
-Ty jsi vysvobodil princeznu?
00:18:07 -Přísahám, že mluvím pravdu.
-Tak já ti dám radu. Chceš?
00:18:10 Ano.
00:18:12 Koukej s tou svou pravdou odtud okamžitě zmizet!
00:18:19 Počkejte. Já jsem ji opravdu vysvobodil! Pusťte mě.
00:18:24 Hadrář.
00:18:48 Za tenhle se obléknu, abych nebyl trhan.
00:18:52 Za tebe si koupím meč z damašské oceli.
00:18:55 A ty zaplatíš koně, ačkoli sám to asi nepořídíš.
00:18:59 Ale takhle, s kamarádem, to možná zvládneme.
00:19:02 A ty, chudinko poslední, ty musíš stačit na jídlo.
00:19:06 -Hospodo, platím!
-Ano.
00:19:09 Tak co to bylo, vojáčku?
00:19:11 Dvě jitrnice, uzené, dvě piva. To bude zadarmo. Dostanu dukát.
00:19:17 -Cože? Celý dukát?
-Ano.
00:19:27 A teď mi řekněte, co budu jíst potom.
00:19:31 Že bych oželel toho koně? Ale zase - princ bez koně...
00:19:38 Cože? Jedna, dva, tři, čtyři, pět.
00:19:44 Vždyť jsem přece jedním platil. Že by Čírka počítala špatně?
00:19:51 Anebo ten měšec je jako ten plášť?
00:19:58 Tak to vyzkoušíme.
00:20:01 Hej ty, pojď sem.
00:20:05 Tumáš, ať si jednou osladíš život.
00:20:11 Ale jdi. Kuš! Vojákům se ruce nelíbají.
00:20:21 Tak.
00:20:25 Jeden, dva, tři, čtyři, pět. Králíčku - a máme po starostech.
00:20:32 To by v tom byl čert, aby tohle princeznu neobměkčilo.
00:20:38 Hej hospodo, přátelé, platím za všechny.
00:20:44 Jen jestli budeš mít čím.
00:20:47 Ženich princezny Ludovíny není zvyklý vytahovat se nadarmo.
00:20:55 Co?
00:20:57 Nevěříte?
00:20:59 Nevěříte? Tak nevěřte. Ale já už mám vyhráno.
00:21:15 Tak. Dvě máme v pořádku, ale třetí ještě trochu zatížíme.
00:21:23 Aby nám padaly samé šestky.
00:21:35 Králi, Veličenstvo, stalo se vám něco?
00:21:41 Hledej, hlupáku, a sbírej se mnou.
00:21:46 Ano, jak poroučíte.
00:21:49 Přišel jsem podat hlášení o velice podivném cizinci.
00:21:54 -Celé město o něm mluví.
-Lidé toho napovídají.
00:22:00 Můžeme se o něho s užitkem zajímat i my?
00:22:04 -Je bohatý.
-Také nejsme chudí.
00:22:07 -Sbírej!
-Ale on je pohádkově bohatý.
00:22:13 Rozhazuje mezi lidi dukáty plnými hrstmi.
00:22:18 -Můžeme ho zavřít?
-Zatím se nenašla žádná záminka.
00:22:25 -Můžeme ho pozvat na kus řeči.
-To by šlo.
00:22:30 Je vznešeně oblečen. Pan král určitě nebude litovat.
00:22:34 -Pozveme ho, zařiď to.
-Jak poroučíte.
00:22:41 -A na kdy?
-Čím dříve, tím lépe.
00:22:45 Škoda každého zlaťáku, který padne jinam než do naší pokladny.
00:22:59 -Veličenstvo, tedy k večeři?
-Nač plýtvat!
00:23:05 Stačí snad partie kostek. Víš, co uděláme?
00:23:10 Nevím.
00:23:12 -Aha, pan král ho obehraje.
-Velice správně.
00:23:18 Obehrajeme ho.
00:23:25 Strážní, vzdejte poctu, tento cizinec je očekáván u krále.
00:23:31 Takhle se mi líbíš mnohem víc než posledně.
00:23:34 -Díky za doprovod.
-Prosím.
00:23:37 Šťastné pořízení, pane.
00:23:47 Zvláštní, opravdu zvláštní.
00:24:11 Bravo, Veličenstvo.
00:24:13 -Vyhrávám.
-Cože?
00:24:16 -A co kdybychom si vyměnili kostky?
-Vyloučeno. Jsme na ty svoje zvyklí.
00:24:21 -A co kdybychom hráli jen jedněmi?
-Ne, hra by se tím zdržovala.
00:24:28 Dobrá, hraji zase o pět.
00:24:33 -Co kdybychom sázky zvýšili?
-Bohužel.
00:24:39 -Nad pět dukátů nemohu jít.
-To je divné.
00:24:46 Víc je divné to, že ses proměnila v draka a já tě vysvobodil.
00:24:51 Co se to opovažuješ?! Ludovíno, ty ho znáš?
00:24:56 Ráno, když měl na mě čekat, spal.
00:25:00 Usnul. Tak to jsi propásl. Házej.
00:25:07 Ale já princeznu chci! Miluji ji. Musím ji dostat, je mi souzená.
00:25:13 -Je to ve hvězdách i v kartách.
-My karty nehrajeme.
00:25:17 -Ostatně, jsi vůbec urozeného rodu?
-Říkají mi Králíček.
00:25:22 Můj otec byl námořník a já jsem voják.
00:25:27 Víš co, Králíčku. Dáme ti svou dceru pod jednou podmínkou.
00:25:35 A to, když nám necháš svůj měšec.
00:25:40 -Není můj, nemůžu ho nikomu dát.
-Ale půjčit bys mi ho mohl.
00:25:47 -Alespoň do svatby.
-Do svatby? A kdy to bude?
00:25:52 Bude.
00:26:00 Co ti zas přeletělo přes nos? Házej.
00:26:07 Co je? Král s princeznou mě očekávají.
00:26:12 Král odjel na venkov, on ti o tom neřekl?
00:26:19 Jistě, řekl. Ale princezna na mě čeká.
00:26:22 Princezna už také odjela, takže můžeš jít domů.
00:26:27 Lžeš! Kdyby věděla, že mě zdržuješ, přišel bys o místo.
00:26:33 Kdyby věděla, že tě tady zdržuji, byl bych povýšen! Plav!
00:26:40 Tak tohle je mi povedené království!
00:26:44 Král šizuňk, princezna zlodějka a dračice, a ty lhář!
00:26:48 Říkal jsi něco? Máš štěstí, že jsem nic neslyšel. Běž.
00:26:55 Však se uvidí, kdo bude mít poslední slovo.
00:27:00 Chci být v komnatách princezny Ludovíny.
00:27:14 Zvláštní.
00:27:19 Zvláštní.
00:27:23 -997, 998, 999.
-1 000.
00:27:32 -Po jednom to jde pomalu, co?
-Odejdi, nebo začnu křičet.
00:27:38 -Tak křič. Je čas myslet na svatbu.
-Měj rozum.
00:27:43 Copak si dcera krále může vzít za muže obyčejného vojáka?
00:27:48 Pomalu vidím, že nemůže. Ale může dcera krále vojáka okrádat?
00:27:53 Může. Král a jeho rodina můžou všechno.
00:27:56 -Vrať mi ten měšec!
-Nikdy!
00:27:59 -Vrať mi ten měšec!
-Pomoc.
00:28:01 Pomoc.
00:28:02 Ať jsme u moře ve Flandrech!
00:28:15 Netušila jsem, že jsi tak mocný. Smíš mi políbit ruku.
00:28:22 Nejdřív mi vrať měšec.
00:28:25 Tady je. Je to pěkná hračka, ale už jsem se jí nabažila.
00:28:32 Teď jsi můj pán a vládce.
00:28:36 A vezmu si tě, kdykoliv si to budeš přát.
00:28:40 Ani nevím, už jsi mě moc zklamala.
00:28:45 Musíš mi říct, jak jsi nás mohl tak rychle dopravit až sem.
00:28:49 -To ne, to je tajemství.
-Nebuď na mě zlý.
00:28:55 Jsem tady sami, nikdo to neuslyší. Jen já.
00:29:01 A opravdu si mě vezmeš? Už ti nebude vadit, že jsem jen voják?
00:29:05 -A to víš, že mi to nevadí.
-A co pan král? Bude souhlasit?
00:29:10 Tatínek udělá všechno, co budu chtít já.
00:29:13 Ano? Tak dobře. Všechno je v tomhle plášti.
00:29:18 Stačí, abych si pomyslel "chci být tam a tam".
00:29:23 Když ho mám na sobě, hned tam jsem.
00:29:27 Tedy. To je hodný plášť. Je moc hodný.
00:29:40 Odnesl Ludovínku s Králíčkem daleko od lidí.
00:29:45 To je hrůza, jak jsem ospalá. To ta cesta vzduchem.
00:29:54 Co kdybychom si na chvilinku lehli a pláštěm se přikryli. Chceš?
00:30:01 Já chci všechno, co chceš ty. Já jsme tak šťastný.
00:30:05 -Chvilku si odpočineme.
-Ano.
00:30:09 A potom poletíme zpátky. Tak.
00:30:18 Chci být ve svém královském paláci!
00:30:24 Co to děláš?
00:30:33 To je doba. Máš dnes prsty jako hrábě!
00:30:43 -A stejně se tam vrátím.
-Zavřou tě.
00:30:46 Mají svého dost. Proč potřebují vykrádat cizí měšce?
00:30:50 Už jim nemáš co nabídnout, nebudou tě šetřit.
00:30:55 -Leda, že bys... Ale to ne.
-Počkej. Co - leda, že bych?
00:31:03 To bys asi nepřenesl přes srdce, aby byla Ludovína všem pro smích.
00:31:09 Po tom všem, co jsem pro ni vytrpěl. A proč?
00:31:14 -Třeba proto, abys zmoudřel.
-Zmoudřel jsem.
00:31:17 -A proto se chci pomstít!
-Tomu říkáš moudrost?
00:31:21 Když já nesnesu pomyšlení, že by zlo a podvod měly vyhrát.
00:31:27 -To už je lepší.
-Tak mi poraď. Co - leda, že bys?
00:31:33 Dobře se rozhlédni.
00:32:06 Dámská jablíčka, hladká, sladká.
00:32:10 Dámská jablíčka, jsou jako z hedvábí.
00:32:14 Dámská jablíčka, labužníka přivábí.
00:32:20 Dámská jabíčka? Rozumím dobře? To neznám.
00:32:28 -Víš ty, kdo jsem?
-Samozřejmě.
00:32:31 Jsi první dáma v Nizozemí, krásná princezno.
00:32:34 -Jen pro tebe jsou dámská jablíčka.
-Dámská jablíčka.
00:32:40 Doteď jsem znala jenom jablíčka panenská. Dej mi ochutnat!
00:32:44 -Kus pět dukátů.
-Pět dukátů?
00:32:48 Ty nejsi z levného kraje.
00:32:51 Levné zboží by se snad pro královskou princeznu ani nehodilo.
00:33:00 -Dobrá, kupuji celý košík.
-Dovol mi ještě malou připomínku.
00:33:09 Než začneš jíst, postav se před zrcadlo, budeš překvapená.
00:34:24 Nech mě! Zmiz!
00:34:29 Nech toho, nešiko! Až tě budu potřebovat, zavolám. Zmiz!
00:34:54 Á...
00:35:02 Rohy.
00:35:05 Já mám rohy.
00:35:09 Pomoc, rohy!
00:35:16 Rohy!
00:35:29 Bravo.
00:35:33 Veličenstvo.
00:35:35 Zatkněte ho!
00:35:38 Zatkněte ho!
00:35:39 Sražte mu hlavu! Stál dnes před bránou!
00:35:46 Co koukáte?! Zkameněli jste?! Zavolejte lékaře!
00:35:52 -Lékaře.
-Zavolejte stráže!
00:35:54 Stráže.
00:35:56 Ne!
00:35:58 Počkejte.
00:36:01 Jestli někdo z vás vynese, co tady viděl, udělám s ním krátký proces.
00:36:11 Tak běžte konečně někdo pro toho prodavače.
00:36:18 Vynikající maska.
00:36:22 Dovolte, princezno, abych vám složil svůj hold.
00:36:27 -Co to breptáš?
-Ano, nečekali jsme,
00:36:31 že jste si ten dnešní ples představovala jako maškarní.
00:36:37 Ale vaši vtipnost by stejně nikdo nepřekonal.
00:36:41 Vyhlašuji vás královnou masek.
00:36:46 -Ať žije princezna Ludovína.
-Ať žije princezna Ludovína.
00:36:54 -Sláva princezně!
-Sláva.
00:37:01 Nesmírně vám to sluší. Skvělé.
00:37:14 -Ničemu nerozumíme.
-Já také ne.
00:37:17 O jakém maškarním plese to mluvíš? Žádný jsme přece nepořádali.
00:37:22 Ale právě začíná. Překvapení je ten nejlepší kouzelník.
00:37:29 Abyste neřekli, že jsem lakomá!
00:37:34 Tu máš. Dej si. Ať ti slouží.
00:37:41 Dobrou chuť. Otevři pusinku.
00:37:51 Dobrou chuť.
00:38:19 Veličenstvo, vám to ale nesmírně sluší.
00:38:23 Tobě také.
00:38:27 Ať žije maškarní. A nikdo se nesmí odmaskovat.
00:38:40 To bude hned. Tenhle prášek je všech prášků kníže.
00:38:47 Nasypu ho do vlasů, a bude vyhráno.
00:38:57 Ty podvodníku, táhni, odkud jsi přišel!
00:39:06 Teď už vím, proč se říká, že všechno zlé je pro něco dobré.
00:39:17 Hlavně bych prosil, Urozenosti, nehýbat se.
00:39:23 Když byste byla tak laskavá a podržela princezně hlavinku.
00:39:29 Bude to hned. Zavřete prosím oči. Operace bude docela bezbolestná.
00:39:35 Au.
00:39:37 Ty řezníku, já nejsem žádná tvoje koza. Já jsem princezna.
00:39:45 Au.
00:39:59 Jeho nejmilostivější, nejvzneše- nější, nejšlechetnější Veličenstvo,
00:40:08 prohlašuje své království za království rohatých.
00:40:12 Od této chvíle musí mít všichni obyvatelé naší země na hlavě rohy.
00:40:19 A kdo je nemá, ať si je sežene. Je konec hladkohlavosti.
00:40:24 Rohy jsou krásné, jsou naší chloubou, naší pýchou.
00:40:30 Rohy jsou znamením dobrého poddaného i dobrého pána.
00:40:34 Slyšte, slyšte. A kdo slyšel, ať poví sousedovi.
00:40:47 Jsem lékař z dálných zemí. Slyšel jsem, že princezna potřebuje pomoc.
00:40:53 Kdo slyšel i trávu růst, tomu je nejlepší zacpat uši.
00:40:58 Anebo rovnou uříznout. Kde máš rohy?
00:41:01 Každý občan v tomto království musí mít rohy.
00:41:06 -Ty nejsi občan tohoto království?
-Jsem.
00:41:11 -Jeden z nejdůležitějších.
-A kde máš rohy?
00:41:18 No jo, máte pravdu. Kde já mám rohy? Já se po nějakých poohlédnu.
00:41:25 Když zařídíš, abych se dostal k princezně, vsadím sto ku jedné,
00:41:30 že už žádné rohy nebudeš potřebovat.
00:41:36 Koneckonců bylo by to příjemnější, než nosit rohy jako kozel.
00:41:41 Pusťte ho dovnitř.
00:41:45 Ale za branou si už musíš poradit sám.
00:41:51 Však já si poradím, pane bezrohý.
00:42:04 Jestli se vychloubáš, budeš o hlavu kratší.
00:42:08 Při tvé výšce to bude tragédie. No ale dobrá, dělej, co dovedeš.
00:42:13 Nejdřív mi musíš ty čertovské výrůstky ukázat, princezno.
00:42:20 Ať víš, do čeho se pouštíš.
00:42:35 Vypij to, princezno.
00:42:50 Účinkuje to. Proč nezmizely úplně?
00:42:55 Byly by zmizely, ale moc mého elixíru ruší nějaká tvoje,
00:43:00 promiň, opovážlivost, chyba, nepoctivost.
00:43:04 Nemáš na svědomí něco, k čemu by se poctivý člověk neměl snížit?
00:43:11 -Mám takový měšec na peníze.
-Někdo ti ho dal?
00:43:16 -Vnutil mi ho jeden voják.
-A nebylo to jinak?
00:43:21 -Nevzala jsi mu ho náhodou?
-Tak jak myslíš, když na tom záleží.
00:43:26 Jenom pravda uvolní sílu elixíru. Ten měšec mi musíš dát.
00:43:31 Ráda bych věděla, k čemu ti bude? Starý olezlý měšec.
00:43:38 Prosím, princezno.
00:43:52 Bohužel, tvé přiznání nemohlo být úplné.
00:43:57 -Nevzalas tomu vojákovi ještě něco?
-Ještě jsem mu sebrala plášť.
00:44:01 -A máš ho?
-Nemám.
00:44:03 -V tom případě...
-Ty jsi krkavec! Žádný lékař!
00:44:09 Ber, když jinak nedáš. Jenom si dej pozor, až půjdeš odtud,
00:44:14 aby se tě stráže nezeptali, kde jsi k němu přišel.
00:44:17 -Já odsud nepůjdu.
-Bodejť, ještě mi musíš dát napít.
00:44:22 Ale ne, já odtud poletím.
00:44:25 -Ty?
-Ano, já.
00:44:28 A mohl bych ti ty rohy nechat do smrti smrťoucí.
00:44:33 Ale že jsem dobrotisko a měl jsem tě rád.
00:44:35 -Měl? A už nemáš?
-Ne.
00:44:38 -A proč?
-Protože jsi čertice i bez rohů.
00:44:42 Na, vypij to. A nezapomeň i na ostatní.
00:44:52 Ostatním nedám, abys věděl.
00:45:06 Králíčku?
00:45:17 Přišel jsem ti vrátit tvé věno.
00:45:23 Pomohlo ti alespoň k té tvé princezně?
00:45:30 Pomohlo mi od ní, a to je větší výhra.
00:45:34 -Tobě už se princezna nelíbí?
-Ani slyšet o ní nechci.
00:45:41 -A co království?
-Nic.
00:45:45 Králíček mi říkají proto, že jsem tolik nevyrostl.
00:45:50 A co hvězdy? A karty? Sudičky?
00:45:56 Ach, Čírko, byl jsem hlupák. Můžeš mi to odpustit?
00:46:02 Z vlastní pošetilostí se musí vypořádat každý sám.
00:46:07 A to se ti povedlo, tak není co odpouštět.
00:46:12 Čírko, co kdybychom zůstali pořád spolu?
00:46:18 Králíčku.
00:46:21 Ale toho vojenského řemesla necháš.
00:46:27 Jistě.
00:46:28 A ten měšec a ten plášť zabalíme do truhly a pustíme po vodě.
00:46:33 Ale...
00:46:35 Máš pravdu, jako vždycky.
00:46:38 -A místo kupy dukátů bude mít?
-Kupu práce.
00:46:45 A kupu dětí.
Jednoho dne dojde voják (letošní jubilant L. Mrkvička) k pobřeží. Má hlad a do oka mu padne strom s krásnými jablky. Jedno si utrhne a sní a v tu ránu mu narostou rohy. Jeho počínání sleduje dívka Čírka (L. Šafránková), která se nad mladíkem slituje – utrhne švestku a rohy mu zase zmizí. Vojáček se do půvabné dívky hned zakouká. Jenže na něj čeká jiný osud – odmala mu totiž nikdo neřekne jinak než Králíček, a tak mu bylo prý předpovězeno, že se jednoho dne stane králem… Smutná Čírka mu tedy daruje kouzelný plášť, jenž ho odnese k samotné princezně, která mu je souzená… A jak to s naším nešťastníkem dopadne? To už vám neprozradíme, na to se podívejte v dnešní pohádce, kterou napsal podle literární předlohy Ch. Deulina M. Čepelka a režie se v roce 1982 ujala S. Simonová.
