Poslední hodiny první světové války
V roce 1918 se německé vojenské velitelství nacházelo v belgickém Spa. Právě odsud v poledne 7. listopadu vyrazili zástupci Německé říše, aby jednali o ukončení první světové války. Delegaci vedl bývalý učitel a politik umírněných názorů Mathias Erzberger. Než se dostal k jednacímu stolu, musel ujet víc než 300 kilometrů a překročit nepřátelské linie. Cestou jeho vůz havaroval a musel jej vyměnit. Vnímal to jako špatné znamení. La Capelle dorazil na frontu, tam se musel odevzdat do rukou Francouzů. Ještě před zahájením jednání podnikli Francouzi první psychologický tah. Schválně jeli oklikou, aby mu ukázali hrůzy západní fronty. To co na frontě viděl, pro něj bylo nesmírně skličující. Později napsal, že to bylo horší, než když viděl na smrtelné posteli svého syna, který o tři týdny dříve zemřel na španělskou chřipku. Ve tři hodiny ráno nastoupil Erzberger do vlaku se zatemněnými okny. O 4 hodiny později zastavila souprava na odstavné koleji v lese u Compiegne. Očekávali ho tu dva muži, kteří nemohli být rozdílnější. Velká Británie vyslala Rosslyna Wemysse. K námořnictvu nastoupil v pouhých třinácti letech a vypracoval se na velitele nejmocnějšího loďstva na světě. Byl mužem na pravém místě. Působil sebevědomě a uvolněně, vždycky se snažil dostat ze sebe i z ostatních maximum. Francii zastupoval vrchní velitel spojeneckých vojsk, maršál Ferdinand Foch. Tento malý muž měl zálibu v levných doutnících. Němci mu v roce 1914 zabili jediného syna. Generál Foch byl profesionální, chladný a hrdý. Na srdci mu nejvíc ležela obrana vlasti. Byl to typ člověka odhodlaného útočit.