Civilizace vznikají a zanikají. Zanechávají po sobě umění, základní projev lidství. Co zmůže umění, když se rozpoutá peklo a jak reflektuje lidské příkoří? Dokumentární cyklus BBC nahlíží dějiny lidstva optikou různých uměleckých přístupů
00:00:04 -Co může dělat umění, když se rozpoutá peklo?
00:00:10 Co může dělat umění, když se vytratí samotná civilizace?
00:00:21 Terezín v České republice leží asi hodinu jízdy od Prahy.
00:00:28 Byl založen v 18. století
00:00:30 jako posádkové město s obrannou pevností,
00:00:34 ale později se stal scénou, na níž se odehrávalo čiré zlo.
00:00:42 Od roku 1941 byli do Terezína sváženi židé z celé Evropy.
00:00:47 Celkem jich bylo více než sto padesát tisíc.
00:00:53 Nacisté tu natočili zinscenovaný film,
00:00:57 ve kterém ukazují běžný pouliční život, fotbalový zápas,
00:01:00 a dokonce i operní představení, aby světu předvedli,
00:01:04 že se zde s obyvateli zachází naprosto lidsky.
00:01:12 Bití, věšení a střílení však kamery nezachytily.
00:01:19 Filmová manipulace se zaměřila hlavně na děti.
00:01:25 Děti, které byly poslány do plynových komor mezi prvními.
00:01:32 V prosinci 1942 přijela do Terezína
00:01:35 židovská učitelka výtvarné výchovy Friedl Dicker-Brandeisová,
00:01:39 absolventka německé umělecké školy Bauhaus.
00:01:43 Místo oblečení naplnila svá skromná zavazadla
00:01:46 až po přikázaný limit výtvarnými potřebami.
00:01:49 Umění, které s dětmi provozovala,
00:01:51 jim pomohlo na chvíli uniknout z reality,
00:01:54 byť jen v jejich představivosti.
00:01:57 Po válce byly v táboře nalezeny dva kufry,
00:02:00 které zde Friedl schovala.
00:02:04 Obsahovaly 4,5 tisíce obrázků vytvořených dětmi v Terezíně.
00:02:17 -Tyto obrázky jsou plné létání.
00:02:20 Tady je zobrazen sen o létání.
00:02:23 Většinou člověk o létání sní, když chce být někde jinde.
00:02:28 Vidíme zde postavu, která přelétá nad postelí,
00:02:32 ale není to čarodějnice.
00:02:35 A pak je tu postavička se zrzavými vlasy, která sní
00:02:39 a nataženými pažemi jako dirigent diriguje nebeskou hudbu.
00:02:44 Kdo ho namaloval? Ella Steinová a žije. Přežila to.
00:02:48 Bohudíky. Aspoň někdo vyvázl z krvavých rukou nacistů.
00:02:53 Na tomto obrázku jsou obrovští motýli
00:02:57 sedící na velkých květech jasné barvy.
00:03:02 Namalovala ho Ruth Gutmannová.
00:03:05 Ta bohužel nepřežila.
00:03:08 Byla zavražděna, pravděpodobně v Auschwitzu.
00:03:12 Vidíme tu medúzy, úhoře, mořské řasy a sasanky.
00:03:16 Vznešeně se vznáší na místě, kam se k vám nikdo nedostane,
00:03:20 pod vodou.
00:03:23 A létání pokračuje.
00:03:25 Tady je další dojímavý obrázek devítileté dívenky,
00:03:29 která se dívá z oka
00:03:31 na imaginární krajinu plnou světla a vzduchu.
00:03:37 A tady vidíme vlak.
00:03:40 Dítě, které jej namalovalo, ještě nemělo tušení,
00:03:44 že vlaky jsou vlastně andělé smrti.
00:03:47 O to silnější to je.
00:03:53 A zvláště se mi líbí tady to dílko dole.
00:03:57 Je to koláž od Heleny Mandlové, která bohužel taky nepřežila.
00:04:04 A je to opět letecký pohled na imaginární krajinu.
00:04:07 Na stromy a hory.
00:04:10 Tato imaginární krajina je ale vyrobena
00:04:13 z jakéhosi úředního formuláře,
00:04:16 jak je patrné z čísel a sloupců, které na něm vidíme.
00:04:19 Stává se tak svědectvím masového zabíjení
00:04:22 jakožto byrokratického úkonu.
00:04:25 A tento úřední formulář se proměnil v prostor,
00:04:30 v němž děti, díky moci umění,
00:04:33 mohly na chvíli najít útočiště a cítit se svobodně.
00:04:44 -Z patnácti tisíc dětí, které prošly Terezínem,
00:04:48 přežilo méně než sto padesát.
00:04:55 Friedl Dicker-Brandeisová
00:04:58 byla zavražděna v Auschwitz-Birkenau 9. října 1944.
00:05:06 Co mělo umění dělat tváří v tvář století totální války a genocidy?
00:05:14 Století revoluce
00:05:16 a hlubokých společenských a technologických změn.
00:05:25 Století, v němž bylo mnoho pravidel umění a civilizace
00:05:29 rozmetáno a zavrženo.
00:05:42 -Je umění dnešní doby
00:05:44 jen módní výstřelek a skvělá investice pro bohaté?
00:05:49 Nebo je to niterná potřeba zažehnutá životní jiskrou lidstva?
00:06:15 Česká televize uvádí dokumentární seriál BBC
00:06:19 CIVILIZACE
00:06:31 9. část "Životní jiskra"
00:06:37 -Jednu z odpovědí, které umění může dát rušným zvratům moderního světa,
00:06:41 nalezneme v Naošimě v Japonsku.
00:06:45 A je to velmi zenová odpověď.
00:06:50 V roce 1987 si japonský podnikatel Soichiro Fukutake uvědomil,
00:06:55 že se japonská města proměnila
00:06:58 v živoucí peklo odcizení a konzumního způsobu života.
00:07:04 Naošima se měla stát místem,
00:07:07 kde se lidé budou moci ponořit do krásy a duchovní čistoty.
00:07:12 Daleko od ošklivosti a agresivity současného života.
00:07:18 -Zaprvé je to ostrov.
00:07:22 Díky své izolovanosti si může uchovat svou jedinečnou atmosféru.
00:07:31 Zadruhé není to náboženství, ale dost se to náboženství podobá.
00:07:43 Nedržíme se tu však absolutně žádného dogmatu.
00:07:55 -Pro mnohé je to svatyně velkých děl soudobého umění.
00:08:00 A jedním z hlavních směrů je takzvaný modernismus.
00:08:04 Konkrétně víra, že obrození civilizace není možné,
00:08:08 aniž bychom se zbavili harampádí minulosti.
00:08:20 -Proto jsem postavil tuto uměleckou galérii.
00:08:24 Kdybych chtěl vybudovat pozemský ráj,
00:08:28 byla by to právě Naošima.
00:08:36 -Moderní umění se začalo zbavovat nánosů minulosti už před stoletím.
00:08:41 Obrátilo se zády ke starým tradicím zobrazování lidské postavy a tváře,
00:08:46 dramatického znázorňování divoké přírody
00:08:50 a nekonečného opakování světských i náboženských příběhů.
00:08:55 Moderní umění postavilo na jejich místo věci,
00:08:59 které přímo souvisejí s tvorbou.
00:09:02 Tedy linie, tvary a barvy.
00:09:07 Právě na ně vsadil holandský malíř Piet Mondrian
00:09:11 a postavil na nich své životní dílo.
00:09:18 Začal malovat počátkem 20. století v Zeelandu
00:09:21 na jihozápadě Nizozemska.
00:09:24 Starý maják se stal výkřikem expresionistických barev.
00:09:31 Barva je nanesena ve čtvercích připomínajících dlaždice.
00:09:45 Písečné duny jsou zobrazeny jako tyrkysové vlny
00:09:49 protkané zlatými stužkami.
00:09:55 -Mondrian se začal obracet zády k doposud klíčovému bodu umění,
00:10:00 tedy napodobování přirozeného světa, jak jen to je možné.
00:10:06 Mondrian byl přesvědčen,
00:10:09 že je to klam, že je to absolutně nemožné.
00:10:12 A navíc, co je to za ubohý nápad kopírovat svět?
00:10:16 Místo toho chtěl světu naopak něco dodat,
00:10:19 dát mu vizi, osvícení,
00:10:22 a to za použití materiálů, které jsou umění vlastní.
00:10:25 Problém byl,
00:10:27 že za nic na světě nemohl přijít na to, jak toho docílit.
00:10:36 -V Paříži v roce 1912 ho začal ovlivňovat kubismus.
00:10:44 Kubismus rozkládal předměty a lidi na fragmenty
00:10:48 ve snaze pohlížet na ně novým způsobem.
00:10:51 Ale Mondrianovy malby je stále ještě zobrazovaly.
00:10:54 -Až na podzim roku 1914 měl Mondrian zjevení,
00:10:58 díky němuž se zrodila pravá abstrakce.
00:11:03 Vypuknutí války mu zabránilo v návratu do Francie.
00:11:07 Nizozemsko bylo bezpečné, neutrální
00:11:11 a v hlubším smyslu to pro něj byl i domov.
00:11:16 Byl sám jen se svým skicákem a mořem.
00:11:20 A myslím, že právě díky této samotě
00:11:24 se v něm odehrálo něco převratného.
00:11:31 -Byl uchvácen mihotáním světla na vlnách
00:11:35 a liniemi mola vbíhajícího do moře.
00:11:38 A pomocí svislých a vodorovných čar přenesl tento pohled na plátno.
00:11:43 Byl to zcela nový vizuální jazyk.
00:11:52 -Bylo to umění samo o sobě.
00:11:55 Žádný objekt, žádný model,
00:11:58 jen listy papíru a plátno v místě, kde nikdo před ním nebyl,
00:12:03 v ohromném, nekonečném prostoru abstraktní představy.
00:12:18 -Po návratu do Paříže
00:12:20 Mondrian své vize ještě více zjednodušoval a zvětšoval.
00:12:25 Namaloval mřížku a vyplnil ji základními barvami.
00:12:29 Vyžehlil hloubku do hladké roviny.
00:12:34 -V mřížce bylo vše tak dokonale vyváženo,
00:12:38 že jste se mohli dívat a dívat, až jste překročili práh smyslů
00:12:42 a vnořili se do Mondrianova uzavřeného vesmíru.
00:12:49 -Ale Mondrianovy mřížky nebyly pouhá dekorativní hříčka.
00:12:54 Byla to meditační cvičení.
00:12:57 Celý program vizuální převýchovy.
00:13:13 V roce 1940 se Mondrian přestěhoval do New Yorku,
00:13:18 města vystavěného rovněž podle vzoru mřížky.
00:13:21 Jeho světla, ulice a obchody pulzovaly hudební energií.
00:13:38 -Tento obraz představuje v Mondrianově tvorbě
00:13:42 stejnou revoluci jako o několik let dříve molo a oceán.
00:13:47 Mondrian bere klasický mřížkový vzor svých obrazů
00:13:51 a hází ho z okna ve třicátém patře.
00:13:54 Je to obraz znázorňující pohyb.
00:13:57 Byl samozřejmě ovlivněn New Yorkem a jeho pulzující energií,
00:14:02 která je z něj přímo cítit.
00:14:04 Proč by byly tyto linie přerušeny, když ne proto,
00:14:08 aby vyjádřily všechen ten puls, třepotání, blikání a natřásání?
00:14:12 Abstrakce se stala Mondrianovou doménou.
00:14:17 Je velmi střídmá, strohá a promyšlená.
00:14:23 Lidé na něj pohlíželi
00:14:26 jako na nějakého velekněze filozofické čistoty.
00:14:30 Ale o co tady v podstatě jde?
00:14:33 Je to hra.
00:14:37 Po Broadwayském boogie-woogie následovalo Vítězné boogie-woogie.
00:14:42 Ačkoli v době Mondrianovy smrti v únoru 1944
00:14:46 zůstalo jeho dílo nedokončené
00:14:49 a vítězství bylo stále v nedohlednu,
00:14:52 útržky a proužky barevného papíru,
00:14:55 které Mondrian posouval po obraze, aby vyladil kompozici,
00:14:59 mu dodávají skákavou, třepotavou energii.
00:15:02 Téměř jako by cítil oslavu vítězství, která přijde.
00:15:08 -Je to oficiální. Je konec. Naprosté vítězství.
00:15:12 -Tuto jásavou, osvobozenou energii
00:15:15 vystihovaly i abstrakce namalované v New Yorku po válce.
00:15:22 Obrazy Jacksona Pollocka
00:15:25 byly monumentální svými rozměry a divoce fyzické svým provedením.
00:15:31 Mondrianova promyšlená jemnost
00:15:35 ustoupila instinktivně tvořeným skvrnám a šplíchancům.
00:15:40 Pollockovi se nicméně podařilo vytvořit
00:15:44 rytmicky uspořádanou síť čar a barev.
00:15:50 Pollock a další velcí představitelé abstraktního expresionismu
00:15:55 byli považováni za hrdinné individualisty,
00:15:59 za reakci na výrobní linku skvělého amerického života
00:16:03 v barvách technicoloru.
00:16:19 -Umělci, kteří do svého díla zahrnuli prvky populární kultury,
00:16:23 vděčili za inspiraci Marcelu Duchampovi.
00:16:26 Tvrdil, že uměním může být cokoli, pokud to označíme jako umění.
00:16:32 Pro Andyho Warhola a další pop-artové umělce to znamenalo
00:16:36 změnit Hollywood i všední předměty v nový druh výtvarné ikonografie.
00:16:43 Abstraktní malíři však něco takového nepovažovali za umění.
00:16:48 -Myslím, že právě tato vizuální nenasytnost
00:16:51 spolu s pocitem, že hravost nemůže ohrozit kvalitu umění,
00:16:56 vedly k tomu, že si moderní umění vydobylo
00:16:59 mimořádné místo po celém světě.
00:17:03 To, že se vám líbí pop-art, samozřejmě neznamená,
00:17:07 že se musíte vzdát velkých abstrakcí.
00:17:10 Každý z těchto směrů přispívá k velkolepému světu dnešního umění.
00:17:17 Ale některým soudobým umělcům nestačí ani abstrakce, ani pop-art.
00:17:23 Chtějí se vrátit k původnímu morálnímu poslání modernismu,
00:17:28 kterým je zachránit nás
00:17:31 před otupující rutinou všedního života.
00:17:36 Chtějí nás svými díly přivést blíže k dramatu lidského stavu,
00:17:41 přimět nás znovu se naučit dívat, cítit a zamýšlet se.
00:17:46 A ukázalo se, že aby toho dosáhli,
00:17:49 musejí se vrátit přesně k těm věcem,
00:17:53 o kterých si už moderní umění myslelo, že je nadobro zavrhlo.
00:17:57 K lidské postavě, námětům z přírody,
00:18:01 a především ke všem těm nekonečným silným příběhům,
00:18:06 které nás nikdy nepřestanou táhnout.
00:18:22 -Na předměstí Paříže má ateliéry umělec,
00:18:25 který svůj život zasvětil oživování paměti historie.
00:18:29 Staré parkoviště je zaplněno modely havarovaných bojových letounů.
00:18:34 Všechny jsou z olova.
00:18:37 Nad místem pravidelně přelétávají letadla z nedalekého letiště,
00:18:42 takže to působí, jako by válka stále pokračovala.
00:18:51 Anselm Kiefer se narodil v Německu v roce 1945
00:18:55 a vyrůstal tak v prostředí, jež bylo poznamenáno bombardováním,
00:19:00 ale v němž se o nedávné historii příliš nemluvilo.
00:19:05 -S německou historií jsem se seznámil poměrně pozdě.
00:19:09 Ve škole jsme se o ní moc neučili.
00:19:12 Byl to samý Alexandr Veliký, renesance, baroko a tak dále.
00:19:16 Nacisty a třetí říši jsme probírali tak jeden až dva týdny,
00:19:19 a to bylo všechno.
00:19:21 -Nakonec jste se k tomuto tématu přece jen nějak dostal.
00:19:25 -Ano, později, když už jsem byl na umělecké škole,
00:19:28 jsem náhodou narazil na nahrávku, kterou vyrobili Američané
00:19:32 a ve které vysvětlovali
00:19:34 německou historii posledních patnácti let.
00:19:37 -O takové nahrávce jsem neslyšel.
00:19:40 -Zazněl na ní hlas samotného Hitlera.
00:19:50 Silně to na mě zapůsobilo. Byl jsem doslova fascinován.
00:19:54 Tedy v negativním smyslu. Byl jsem... abgestoßen. Odpuzován.
00:20:00 Fascinován, ale odpuzován Hitlerovým hlasem.
00:20:04 A to byl okamžik, kdy jsem začal studovat německou historii.
00:20:22 -Jedno z Kieferových raných děl nazvané Okupace,
00:20:25 zobrazuje Kiefera samotného,
00:20:28 jak se vzpírá zapomínání historie tím,
00:20:31 že má na sobě otcovu uniformu německých vzdušných sil Luftvafe.
00:20:35 Ale satirické provokace samy o sobě
00:20:38 by z Kiefera velkého umělce neudělaly.
00:20:43 Toto však ano.
00:20:48 Malba, která je přímo fyzicky zanesená troskami historie.
00:20:54 Obrazy připomínající vybombardovaná města.
00:20:59 Jména velkých historických postav německých dějin
00:21:03 napsaná Kieferovou rukou.
00:21:11 Jsou odkazem na památník Walhalla,
00:21:14 který byl postaven v Regensburgu v roce 1842,
00:21:18 ale ve 30. letech 20. století se stal poutním místem nacistů.
00:21:25 Byl to vysněný projekt krále Ludvíka Bavorského,
00:21:29 který se inspiroval mýtem o síni padlých vikingských bojovníků,
00:21:33 ale germanizoval ji.
00:21:36 Zaplnil tento neoklasicistní panteon
00:21:39 bystami významných postav německé kultury.
00:21:44 Stejná jména zahrnul do svých obrazů i Kiefer.
00:21:48 -Místo, aby před německou historií utíkal nebo ji zlehčoval,
00:21:53 přijal německou mytologii v její úplnosti,
00:21:57 všechny její bohy a hrdiny, vikingské i teutonské,
00:22:01 a znovu je oživil.
00:22:03 Něco takového bylo tehdy tabu.
00:22:08 Takže tu máme Walhallu,
00:22:10 síně s hrdiny a jejich blýskajícími meči.
00:22:14 Ale je to mytologie, která už byla napůl zničena a zapomenuta.
00:22:21 Když začal znovu přivádět k životu dřímající bohy Německa,
00:22:24 lidi říkali:
00:22:26 "Zdá se, že sis až příliš oblíbil to, o čem tvrdíš, že tím pohrdáš."
00:22:34 Jeho odpověď zněla: "Co jiného máme dělat?"
00:22:38 Je to určitým způsobem exorcismus, který je nutné provést.
00:22:42 Chceme-li rozumět historii i s jejími nejhoršími stránkami,
00:22:47 musíme se vizuálně vnořit do svých vzpomínek.
00:22:55 -Kiefer bojoval proti úmyslnému zapomínání na několika frontách.
00:23:04 Někdy je mizející bod jeho perspektivy
00:23:07 také mizejícím bodem lidí.
00:23:23 -Vítejte uvnitř mozku Anselma Kiefera.
00:23:26 Zajímavé místo, že?
00:23:29 Nazývá ho svým arzenálem,
00:23:32 ale jediné zbraně, které tu najdeme, jsou věci,
00:23:35 které byly pro Kiefera důležité, jeho vzpomínky.
00:23:38 Jsou vytištěny a připevněny na pásky a proužky z olova.
00:23:41 Kiefer miluje olovo jako médium. Je to velmi neobvyklá volba.
00:23:45 Ten pocit, že je svým způsobem nebezpečné,
00:23:49 je pro Kiefera dokonalý.
00:23:51 Na všech těch páskách visících dolů
00:23:54 jsou vytištěny obrazy všech druhů katastrof a hrůz.
00:23:57 Je to zároveň také archív jeho vlastních slov.
00:24:00 Jsou tu názvy jeho oblíbených příběhů a také jména hrdinů.
00:24:06 Je tu pramínek světlých vlasů
00:24:09 a vedle něj nápis Lorelei, což byla vodní víla v řece Rýn,
00:24:13 která svým zpěvem lákala plavce do záhuby.
00:24:17 Máme tu Freyu a Hodura
00:24:20 a všechny možné další bohy a hrdiny pohromadě.
00:24:23 Musím říct, že v porovnání s tímto místem
00:24:27 vypadá i moje pracovna uklizená, ale o to tu právě jde.
00:24:30 Máte si tu připadat jako na místě,
00:24:33 kde před chvílí dopadla bomba a jste tu opuštěni.
00:24:36 Toto místo je víc než archív, víc než sklad arzenálu.
00:24:40 Pro mě je to doslova kaple. A tady je i oltář.
00:24:44 A kromě fotografií na olověných páscích
00:24:47 tu máme ještě další nástroj k uchovávání paměti,
00:24:51 tiskařský stroj.
00:24:56 -Anselm Kiefer není jediný, kdo se snaží zabránit,
00:25:00 aby minulost upadla v zapomnění.
00:25:04 Vzpomínky a památky
00:25:06 bývají často upravovány a přizpůsobovány
00:25:10 a jen ti nejsrdnatější umělci se odváží něčemu takovému vzepřít.
00:25:14 Kara Walkerová se narodila v Kalifornii,
00:25:17 ale vyrostla ve stínu
00:25:19 zcela odlišného druhu upravené paměti.
00:25:22 Na hoře Stone Mountain v Atlantě v americkém státu Georgia
00:25:27 je ve skále vytesán největší reliéf na světě
00:25:30 a zobrazuje vůdce americké Konfederace
00:25:34 Jeffersona Davise, Robert Lee a Stonewalla Jacksona.
00:25:40 -Pro mnoho lidí je Stone Mountain skvělá výletní destinace.
00:25:44 -Místo na piknik.
00:25:46 -Jezdí se tam dokonce na laserovou show. Je to zábava.
00:25:49 -Byla jste tam na laserové show?
00:25:51 -Až v šestnácti s hippies kamarády a koukali se tam na nás divně.
00:25:54 -Na tomto místě byl také založen moderní Ku-klux-klan.
00:25:59 -Přesně tak. 1915.
00:26:04 -Zatímco hvězdy a pruhy tvrdily, že je všechno v pořádku,
00:26:08 Stone Mountain se stala místem každoročních setkání Klanu.
00:26:14 -A ve škole nebo doma jste o tom nemluvili?
00:26:17 -Ne, nemluvili jsme o tom, ani když jsme v poštovní schránce
00:26:21 našli letáčky Ku-klux-klanu s americkou vlajkou.
00:26:24 Nebylo to ale vyhrožování smrtí. Bylo to jen připomenutí.
00:26:28 Byla jsem z toho vyvedená z míry,
00:26:31 ale nevzpomínám si, že by o tom někdo mluvil.
00:26:34 A nebylo to poprvé, co jsem dostala leták Klanu.
00:26:38 Měli jsme je ve schránce pravidelně.
00:26:41 -Je dobře, že se nad tím dokážete pousmát,
00:26:44 ale fakt je, že to nahání husí kůži.-Ano.
00:26:50 Když už jsem chodila na vysokou, bylo mi dvaadvacet,
00:26:53 ale do té doby jsem se sebe ani jednou nezeptala,
00:26:56 proč vlastně dělám umění.
00:26:59 Nějakým způsobem jsem si nejspíš uvědomovala, že jsem dostala dar.
00:27:02 -Jaký přesně?
00:27:04 -Částečně v tom bylo poznávání sebe sama
00:27:07 prostřednictvím tvůrčího procesu a částečně uvědomování,
00:27:12 co to znamená být ženou černé pleti v Americe.
00:27:15 To vše ve mně nějak kolidovalo,
00:27:17 a tak jsem se rozhodla podívat se na to z jiných úhlů.
00:27:21 A taky jsem se vydala na Rhode Island
00:27:23 a tam jsem poprvé viděla žánrovou malbu,
00:27:26 její vážnost a upřímnost.
00:27:28 -Mluvíte o žánrové malbě 19. století?
00:27:31 -Ano. A také raně koloniální malbě.
00:27:34 -Stylizované profily.
-Přesně tak.
00:27:37 O napodobování evropského umění.
00:27:40 Bylo to pro mě určitým způsobem zjevení.
00:27:43 Ponořila jsem se do západního umění
00:27:45 a mohlo mi to stačit k hledání a rozvíjení svého já.
00:27:55 -Od 90. let tvoří Walkerová šokující a vzdorovité umění
00:28:00 s použitím výmluvných černých siluet.
00:28:06 Ale místo postaviček, které můžete vidět v dětských knížkách,
00:28:11 zobrazuje Walkerová násilí a útrapy otroctví.
00:28:20 -Při tvorbě umění vždycky pociťuji dilema.
00:28:24 Na jedné straně cítím potěšení ze samotné tvorby,
00:28:28 ale to stojí v protikladu s tím, o čem díla vypovídají.
00:28:34 Schopnost udržet si jiskru radosti při vědomí toho, co vytvářím,
00:28:38 je to, co je na tvorbě umění a reflexi vůči němu tak těžké.
00:28:47 -Socha Dítě z cukru
00:28:49 připomíná hořkou historii cukru z cukrové třtiny sklízené otroky.
00:28:55 Je to obrovská postava z cukrové pasty připomínající sfingu.
00:28:59 Je obklopena pomocníky,
00:29:02 kteří zachytávají odkapávající melasu
00:29:05 a stojí uprostřed prázdné haly bývalého cukrovaru.
00:29:13 Nedávno Walkerová vytvořila koláž kreseb provedených inkoustem sumi.
00:29:20 Výstava v duchu hororové komedie
00:29:23 zobrazuje nekonečnou scénu americké násilné minulosti i přítomnosti.
00:29:31 Ústředním tématem této výstavy
00:29:34 byla odpověď na obří reliéf na Stone Mountain.
00:29:39 V jejím díle míří Stonewall Jackson pistolí na Jamese Browna.
00:29:43 Jsou tu páni znásilňující své otrokyně a také černí panteři.
00:29:49 Je to komentář Walkerové
00:29:52 k současnému stavu politické kultury.
00:29:55 -Sedla jsem si k psaní.
00:29:57 Otevřela jsem v počítači soubor a zjistila jsem,
00:30:01 že jsem už napsala osmnáct stránek o Trumpovi.
00:30:04 Po nějaké době jsem soubor znovu otevřela.
00:30:08 Řekla jsem si: "Co s tím budu dělat?"
00:30:11 A člověk, kterému jsem psala, mi řekl:
00:30:14 "Budeš to prostě muset vyjádřit obrazem."
00:30:17 Takže toto dílo vyrostlo z myšlenky něco napsat.
00:30:21 Ale raději jsem to vyjádřila obrazem,
00:30:24 než abych jednoduše prohlásila: "Trump je zlý člověk".
00:30:27 Ale zažila jsem za svůj život alespoň částečně
00:30:31 také projevy dobré vůle.
00:30:33 -To byly volby v roce 2008. A 2012.
00:30:37 -Přesně tak. V roce 2008 a 2012 bylo cítit něco jako:
00:30:41 "Ano, jsme dnes lepší než tehdy, kdy se děly tyto věci.
00:30:46 Kdy po desetiletí a po staletí docházelo k projevům rasismu."
00:30:51 Ale toto období rychle pominulo. Bylo to kataklyzma.
00:30:55 -Velký zvrat.
-Ano, zvrat.
00:30:58 Ale nechci být kvůli tomu skleslá.
00:31:02 Jen jsem neměla ani chuť na to reagovat.
00:31:05 Měla jsem jen chuť zalézt někam do jeskyně a čekat, až to přejde.
00:31:10 Ale tak to nefunguje.
00:31:18 -Avšak ne každé umění,
00:31:20 které se střetá se zakořeněnou tradicí, končí krutým bojem.
00:31:35 Guinejský umělec El Anatsui žije a pracuje v Nigérii.
00:31:41 Jeho splývavé závěsy vypadají, jako by stékaly po zdi.
00:31:45 Jako by byly vyrobeny z luxusní jemné látky.
00:31:49 -V umělecké škole nás seznamovali se všemi druhy umění
00:31:53 a textil mě tehdy přitahoval nejméně ze všeho.
00:31:57 Takže je vtipné, že právě já,
00:32:00 který jsem se snažil textilu vyhýbat, jsem mu nakonec propadl.
00:32:04 Textil mě prostě pronásleduje.
00:32:14 Zásadně nikdy nedávám pokyny, jak se mají moje díla instalovat.
00:32:23 Neexistuje žádný konkrétní způsob, jak mají být zavěšena.
00:32:32 Jsou tak volná a pružná,
00:32:35 že je těžké stanovit pro ně konkrétní formu,
00:32:38 ve které by měla zůstat.
00:32:51 -Tento obrovský plášť je vyroben
00:32:54 z desítek tisíc zploštělých víček od lahví.
00:33:00 Lahví alkoholu. Whisky, rumu a piva.
00:33:04 Ale nakládá se s nimi,
00:33:07 jako by to bylo dílo středověkého výrobce mozaiky.
00:33:11 Jsou to pouze blyštivé, třpytivé plíšky pospojované měděným drátem.
00:33:21 Toto mimořádné umělecké dílo nese význam v několika různých rovinách.
00:33:26 El Anatsuiho otec v Ghaně tkal látky,
00:33:30 z nichž se vyráběla nádherná ornamentální roucha
00:33:35 pro slavnostní příležitosti.
00:33:39 Takže z této fenomenální přehlídky barev
00:33:43 prýští vzpomínky a radost z oslav.
00:33:48 Avšak tyto desítky tisíc víček
00:33:52 vypovídají také o komunálním odpadu.
00:33:56 Takže nám předávají zážitek africké kultury
00:34:00 uprostřed ruchu a shonu moderního západoafrického velkoměsta.
00:34:08 A pak je tu ještě jeden aspekt.
00:34:11 Takový, který je v sebevědomí, duchaplnosti,
00:34:14 pózách a intelektualismu soudobého umění často těžké najít.
00:34:20 Neošklíbá se totiž nad myšlenkou krásy.
00:34:23 Naopak. Znovu ji objevuje.
00:34:34 -Některá z nejsilnějších děl moderního umění
00:34:38 v sobě mají magickou moc transformovat.
00:34:41 Mění prchavé a destruktivní v něco trvalejšího.
00:34:51 A ve zručných rukou se i materiály sloužící k ničení
00:34:55 mohou proměnit v prvky tvoření.
00:35:06 Tyto barevné prášky vypadají jako sypké pigmenty.
00:35:10 Ale ve skutečnosti je to střelný prach.
00:35:16 Umělec Cchaj Kuo-Čchiang si jako médium své tvorby zvolil explozi.
00:35:28 Cchaj vyrůstal v Čchüan-čou,
00:35:31 čínském městě na břehu Tchajwanského průlivu.
00:35:34 Výbuchy a ohňostroje tvořily zvukové pozadí jeho mládí.
00:35:44 Z povahy jeho uměleckého média plyne,
00:35:48 že vytváří efekty, které jsou působivé a zábavné,
00:35:51 ale zároveň také krátkodobé.
00:36:05 Občas Cchaj dostane chuť vytvořit něco trvalejšího.
00:36:09 Přesně to bylo jeho cílem jednoho horkého léta na Long Islandu.
00:36:17 Vytváří umělecké dílo speciálně pro naše kamery.
00:36:21 A zkouší něco, co ještě nikdy nedělal.
00:36:32 Začíná ve světě tradice.
00:36:35 Prvky nebe, pohádkový ráj.
00:36:39 Poletující ptáci. Obrovské květiny.
00:36:45 Laně procházející začarovaným lesem.
00:36:50 -Nejprve jsem chtěl vytvořit něco krásného.
00:36:54 Obraz utopického ráje.
00:37:00 Tak, jak si jej lidstvo představuje po tisíce let.
00:37:07 A tak jsem podle skutečných vzorů namaloval hodně květin,
00:37:11 jako třeba karafiáty a mák.
00:37:15 A pak jsem je pokryl silnou vrstvou střelného prachu.
00:37:22 -K obrázkům Cchaj přiložil i skutečné květy a listy,
00:37:27 aby je obětoval plamenům.
00:37:37 Kolem plátna rozmístil rozbušky, které vznítí střelný prach.
00:37:44 Na to vše nakonec položil kartony, aby explozi zadržely.
00:37:51 -Často lidem říkám, že ohňostroje mě ve skutečnosti nepřitahují.
00:37:55 Ale mám rád exploze.
00:38:03 Když jsem byl malý, zažívala čínská společnost represi.
00:38:08 Když jsem vyrůstal,
00:38:11 přál jsem si nalézt něco, co by mě osvobodilo.
00:38:14 Nějaký materiál nebo nějakou činnost.
00:38:23 -To je nádhera! Naprosto úžasné!
00:38:29 -Účinek exploze je ohromující. Ale také překvapivý.
00:38:38 Proti zčernalé zemi
00:38:41 vystupují nyní přírodní tvary ještě zřetelněji a jasněji.
00:38:49 Rajská zahrada stále žije. Ovšem ne nadlouho.
00:38:58 -Nechci, abyste s tím ještě něco dělal!
00:39:03 -Poprvé v životě učiní Cchaj další krok
00:39:07 a nechá své dílo strávit plameny ohně podruhé.
00:39:12 -V druhé fázi chci použít černou barvu
00:39:16 a tuto pohádkovou krajinu brutálně zničím.
00:39:21 -Nemá tušení, co z toho vznikne.
00:39:25 Ale ať už to dopadne jakkoli, chce si pořídit otisk.
00:39:29 A tak na spálenou utopii pokládá pět bílých pláten.
00:39:35 -Až se zapálí rozbuška,
00:39:38 ozve se zasyčení
00:39:41 a pak nastane pauza.
00:39:50 Střelný prach má magickou moc.
00:39:55 Přináší hlubší pochopení změn času a prostoru.
00:39:59 Exploze je jeden okamžik v čase,
00:40:02 ale nějakým způsobem se zároveň vztahuje k věčnosti.
00:40:13 Když byl v Číně vynalezen střelný prach,
00:40:16 nesloužil pouze k ničení.
00:40:20 Byl používán také k léčebným účelům.
00:40:35 -Tady ten kousek rozprášené barvy, to je opravdu nádhera.
00:40:43 -Strašně moc se mi líbí tato část.
-Ano, mně také.
00:40:46 -Vypadá to velmi tajemně.
-Ano, to ano.
00:40:50 Druhým výbuchem nás Cchaj zavedl do jiného světa.
00:40:57 Vše nyní pokrývá hluboká temnota.
00:41:03 Jako by celá příroda byla zasažena bouří dusivých sazí
00:41:07 nebo černým deštěm nukleární zimy.
00:41:12 Na bělostných plátnech se objevili duchové exploze.
00:41:19 -Toto je boží dílo.
00:41:21 Jeho prostor pro tvoření je otevřený a bezmezný.
00:41:28 Přichází k vám.
00:41:31 Přetéká to.
00:41:34 Máte pocit, že vás to vtahuje dovnitř.
00:41:38 Že tato síla se nedá replikovat.
00:41:45 -Rizika, která Cchaj podstoupil,
00:41:48 se vyplatila více, než si dokázal představit.
00:42:01 Vzniklo něco krásného, ale je to hrozivá krása.
00:42:10 Čínská historie, vzdálená i současná,
00:42:14 je plná smutku i radosti.
00:42:22 Někteří umělci však nevidí strasti pouze v Číně.
00:42:26 Hnací silou jejich umění je celý svět.
00:42:44 -Některým umělcům nestačí umění pro umění.
00:42:49 V takové tvorbě vidí spíše zradu uměleckého poslání.
00:42:55 Protože náš svět sklouzává stále více do destrukce a úzkosti,
00:43:00 chtějí, aby se umění vzepřelo a burcovalo,
00:43:04 abychom se s takovou situací nesmířili
00:43:07 a neotupěli tváří v tvář katastrofě.
00:43:10 Chtějí námi otřást, že už nám nevadí,
00:43:13 když ve večerních zprávách a v ranním tisku vidíme
00:43:16 jedno mrtvé tělo za druhým.
00:43:21 Pro Ai Weiweie je pohromou dnešní doby
00:43:25 množství vykořeněných lidí,
00:43:29 kteří bez vlastního přičinění přišli o domov
00:43:34 a jsou unášeni přes nekonečný oceán hrůzy a beznaděje.
00:43:50 -Ai Weiweiovo dílo Zákon cesty se skládá
00:43:53 z 258 nafukovacích figurín, malých i velkých,
00:43:56 sedících v nafukovacím člunu.
00:44:00 Jsou to ztroskotanci civilizace.
00:44:17 Osudy vykořeněných lidí a jejich nekončící putování
00:44:21 jsou také ústředním motivem díla
00:44:24 izraelské výtvarné umělkyně Michal Rovnerové.
00:44:35 Po stěnách jejího ateliéru v zemědělské osadě
00:44:38 se nepřetržitě pohybují dlouhé řady postav,
00:44:42 které nejsou vytvořeny počítačem,
00:44:45 ale animací jednotlivých fotografií,
00:44:48 a vlečou se nemilosrdnou, vyprahlou krajinou.
00:44:51 Je zřejmé, že nedostali povolení se usadit.
00:44:54 Civilizace předpokládá usazené obyvatelstvo a domov.
00:44:59 Ale Rovnerová zachycuje lidi,
00:45:02 kteří jsou odsouzeni k věčnému putování z místa na místo.
00:45:11 Promítá na kámen písmena hebrejské abecedy,
00:45:15 a ta se proměňují v lidské postavy, které se hluboce předklánějí,
00:45:19 jako to dělají židé při horlivé modlitbě.
00:45:29 Nebo přízračné dokumenty
00:45:31 pokryté písmem složeným z drobných lidských postav.
00:45:36 Mají vyjádřit, že jsme tím, co píšeme. Že nás definuje jazyk.
00:45:50 Dnes pracuje na instalaci, kterou nazývá makom.
00:45:57 V hebrejštině i arabštině to znamená "místo".
00:46:01 Je to série staveb různých velikostí a tvarů.
00:46:11 -Na sérii makom jsem začala pracovat v roce 2007.
00:46:15 Byla to doba intifády,
00:46:18 kdy v Jeruzalémě vybuchovaly autobusy.
00:46:21 Měla jsem tehdy takový strach,
00:46:24 že jsem se ještě dlouho bála k nějakému autobusu přiblížit.
00:46:29 Tehdy jsem začala sbírat kameny ze všech těchto míst.
00:46:34 Z Jeruzalému, Haify, Hebronu, Náblusu.
00:46:39 -Každý makon je z kamenů
00:46:42 ze zničených izraelských a palestinských domů.
00:46:46 Tím míchá dohromady různé doby, různé identity, různé tradice,
00:46:50 které se spojují v jedno.
00:46:52 -Dlouho mi trvalo pochopit, že kameny musejí být mokré.
00:46:56 Jinak na nich barva nedrží.
00:46:58 -Problém je, že voda se do kamene nevsakuje.
00:47:01 -Každý makom je pečlivě označen,
00:47:04 takže je možné jej rozebrat a postavit jinde.
00:47:08 Stejně jako migranti,
00:47:10 jejichž putování Rovnerová zobrazuje animovanou projekcí,
00:47:14 i makomy se přesouvají jako nomádi.
00:47:17 Byly dokonce i v Louvru,
00:47:19 poblíž napodobeniny jiné starobylé stavby,
00:47:22 skleněné pyramidy architekta Ieoha Minga Peie.
00:47:25 -To je skvělé, ale není to moc vysoké?
00:47:30 -Zedníci jsou lidé z různých částí země.
00:47:34 Jsou mezi nimi izraelští Arabové, Židé, Drúzové i Palestinci.
00:47:40 -Chtěla jsem toto dílo vytvořit spolu s Izraelci i Palestinci.
00:47:44 Chtěla jsem z těchto kamenů,
00:47:46 které jsou fragmenty různých časových období, postavit stavbu,
00:47:50 která bude ucelená a kompletní, téměř jako knihovna.
00:47:54 Jako archív míst, dob a příběhů.
00:47:58 Jako mozaika různých míst, která v této stavbě do sebe zapadnou.
00:48:02 Jak můžeme mluvit o Izraeli
00:48:05 a nemluvit přitom o Židech, Haifě, Hebronu či Náblusu?
00:48:13 -Ale makom vypovídá i o problémech dnešního světa.
00:48:18 Jednak do něj nelze vstoupit.
00:48:23 A zadruhé, ve zdi je úmyslně rozšiřující se prasklina.
00:48:29 Obojí hovoří o soudobých úzkostech
00:48:33 spojených s domovem a bezdomovectvím.
00:48:36 Zároveň v nich jsou vtištěny staré vzpomínky na původní obyvatele.
00:48:40 Vždyť právě zde budovaly své domovy nejstarší civilizace světa.
00:48:44 A tak jsou tyto kameny v určitém smyslu
00:48:47 prapůvodními stavebními kameny.
00:48:54 -Mezi Izraelci a Palestinci je stále obrovská trhlina,
00:48:58 které jsem si vědoma a která mě mrzí.
00:49:02 Často si říkám,
00:49:04 že by s tím měl konečně někdo něco dělat.
00:49:07 A tímto dílem se právě o to snažím.
00:49:10 -Myslíte, že to umění dokáže?
-Musíme tomu věřit.
00:49:14 Myslím, že je třeba posouvat se v čase.
00:49:20 Chci ty staré objekty vidět jen jako body vzdálené minulosti.
00:49:25 A mám potřebu
00:49:27 zanechat na kameni otisk, nějaké znamení, které přetrvá
00:49:31 a ponese vzkaz do neznámé budoucnosti.
00:49:51 -Už padesát tisíc let zanechává lidstvo takové otisky.
00:49:55 Obrazy a vzory
00:49:57 na každém myslitelném materiálu a v každém představitelném stylu.
00:50:04 Velká umělecká díla boří čas a prostor,
00:50:07 který nás dělí od okamžiku jejich vzniku.
00:50:11 Nutí nás zastavit se.
00:50:13 A mnoha nečekanými způsoby nás nutí
00:50:17 přehodnocovat své představy o světě a o sobě samých.
00:50:21 Proto i uprostřed moderního života
00:50:24 plného digitálních technologií a blikajících obrazovek,
00:50:28 můžeme v umění stále nacházet něco, co nenajdeme jinde.
00:50:32 Nával emocí, které nás mohou spojit s něčím trvalým a hlubokým.
00:50:38 To je důvod, proč i dnes navštěvují galérie a muzea miliony lidí.
00:50:48 -Civilizace je vznešené slovo.
00:50:51 Ale viděli jsme,
00:50:54 že její opravdová síla spočívá v jednoduchých věcech,
00:50:58 jako jsou vázy, tisky, koberce, řezby a rytiny
00:51:02 stejně jako ve velkolepých stavbách a krásných obrazech.
00:51:07 A tyto věci nevznikají ani tak
00:51:10 z oficiálních požadavků státu nebo z touhy bohatých po postavení,
00:51:14 jako spíše z naléhavých potřeb
00:51:17 nadaných umělců ve všech částech světa
00:51:20 udělat něco pro ostatní.
00:51:22 A protože tato díla nezávisejí na osudu impérií,
00:51:26 ať už majetkových nebo vojenských, mohou se uchovat.
00:51:30 Ne sice navždy, protože nic nevydrží věčně,
00:51:34 ale určitě alespoň pro příští tisíciletí.
00:51:38 Zůstanou tak nezpochybnitelným svědectvím nejlepších věcí,
00:51:42 jaké je člověk schopen vytvořit.
00:51:45 Věcí, které byly vytvořeny
00:51:48 na základě svobodného myšlení, pronikavé vize
00:51:52 a neuhasitelného tvůrčího zápalu našeho společného lidství.
00:52:43 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2021
V prosinci 1942 přijela do Terezína židovská učitelka výtvarné výchovy a jedna z výrazných ženských představitelek meziválečné avantgardy Friedl Dicker-Brandeisová, absolventka německé umělecké školy Bauhaus. Umění, které s dětmi provozovala, jim pomohlo na chvíli uniknout z reality a zároveň zanechat jakýsi záznam, jak se prostřednictvím tvůrčí činnosti vyrovnat s příkořím. Po válce byly v táboře nalezeny dva kufry, které zde Friedl schovala. Obsahovaly několik tisíc obrázků vytvořených dětmi v Terezíně. Jinou odpověď, které umění může dát rušným zvratům moderního světa, nalezneme v Naošimě v Japonsku. V roce 1987 si japonský podnikatel Sojčiro Fukutake uvědomil, že se japonská města proměnila v živoucí peklo odcizení a konzumního způsobu života. Jeho projekt, Chichu Art Museum v Naošimě, se stal jakousi svatyní velkých děl soudobého umění.
Anselm Kiefer, výtvarník, který se narodil v Německu v roce 1945 a vyrůstal tak v prostředí, jež bylo poznamenáno bombardováním, ale v němž se o nedávné historii příliš nemluvilo, místo, aby před německou historií utíkal nebo ji zlehčoval, přijal německou mytologii v její úplnosti, všechny její bohy a hrdiny, vikingské i teutonské, a znovu je oživil.
Afro-Američanka Kara Walkerová se ve svém díle v jakési umělecké odpovědi na obří reliéf ve Stone Mountain a vlastní dětství ve stínu Ku-Klux-Klanu, vyrovnává s americkou násilnou minulostí i přítomností, zatímco čínský umělec Cchaj Kuo-Čchiang hledá hlubší pochopení změn času a prostoru. Pracuje se střelným prachem a vnímá explozi jako okamžik v čase, který se zároveň vztahuje k věčnosti.
Některým umělcům, jako je Číňan Ai Weiwei či Izraelka Michal Rovnerová, nestačí umění pro umění. V takové tvorbě vidí spíše zradu uměleckého poslání. Protože náš svět sklouzává stále více do destrukce a úzkosti, chtějí, aby se umění vzepřelo a burcovalo, abychom se s takovou situací nesmířili a neotupěli tváří v tvář katastrofě. Chtějí námi otřást, že už nám nevadí ve večerních zprávách a v ranním tisku vidět jedno mrtvé tělo za druhým.