Civilizace vznikají a zanikají. Zanechávají po sobě umění, základní projev lidství. Jaké změny zaznamenalo umění v důsledku společenských změn, které přinesla průmyslová revoluce? Dokumentární cyklus BBC nahlíží dějiny lidstva optikou různých uměleckých přístupů
00:00:05 -Průmyslová revoluce v 19. století změnila svět.
00:00:12 Mnohé tradiční kultury se staly obětí pokroku vědy
00:00:16 a posouvajících se hranic moderní civilizace.
00:00:22 Byly nuceny se přizpůsobovat.
00:00:25 A některé v tom byly úspěšnější než jiné.
00:00:29 Pro umělce to také byla doba silného pnutí.
00:00:34 Cítili se rozerváni mezi radostnými sny o novém, lepším světě
00:00:38 a mezi každodenním zápasem obyčejných lidí.
00:00:43 Někteří umělci se vydali novými cestami
00:00:46 a vytvářeli impresionistické umění,
00:00:49 které se snažilo zachytit přítomný okamžik.
00:00:53 Jiní zase zcela zatracovali civilizovaný svět
00:00:57 a hlásali návrat k přírodě a minulosti plné divů a noblesy.
00:01:04 Ale kult pokroku v Evropě
00:01:07 měl už brzy ukončit nový druh barbarství.
00:01:31 Česká televize uvádí dokumentární seriál BBC
00:01:35 CIVILIZACE
00:01:44 8. část "Kult pokroku"
00:01:51 V průběhu 18. století
00:01:54 se lidstvo naučilo využívat síly přírody zcela novými způsoby.
00:01:59 A téměř žádná civilizace na světě nezůstala těmito změnami nedotčená.
00:02:07 Průmyslová revoluce začala ve střední Anglii.
00:02:11 Jejím největším symbolem je nový druh architektury, továrna.
00:02:17 -Tato přádelna bavlny
00:02:20 byla první skutečnou moderní továrnou na světě.
00:02:23 Postavil ji v 70. letech 18. století
00:02:26 podnikatel Richard Arkwright
00:02:29 a využil v ní svůj největší vynález, dopřádací stroj.
00:02:33 Stroj byl poháněn ohromnou silou tekoucí vody.
00:02:37 Bavlněná příze se tak dala vyrábět levněji a rychleji.
00:02:44 Tím se tato přádelna stala rodištěm sériové výroby.
00:02:48 Znamenala velký pokrok ve využívání sil přírody.
00:02:55 -Arkwright si objednal obraz své továrny
00:02:58 u malíře Josepha Wrighta z Derby.
00:03:02 Wright považoval přádelnu za potvrzení osvícenských myšlenek,
00:03:06 že věda, rozum a svoboda myšlení
00:03:09 vítězí nad starými dogmaty, pověrami a slepou vírou.
00:03:19 -Wrighta z Derby na továrně nefascinovaly
00:03:22 ani tak všechny ty stroje a tvrdá práce průmyslové revoluce,
00:03:26 jako spíše myšlenky, které byly její hybnou silou.
00:03:30 Byly to velké ideje osvícenství, víra v rozum a ve vědeckou metodu,
00:03:35 neuhasitelná žízeň po vědomostech a neotřesitelná víra v pokrok.
00:03:43 -Wrightův nejslavnější obraz zobrazuje hostujícího vědce,
00:03:48 který umístil pod skleněnou vývěvu ptáka a začal vysávat vzduch.
00:03:55 Ptákovi dochází kyslík a začíná se dusit.
00:03:59 Diváci reagují se směsicí úžasu a zděšení.
00:04:05 Toto je věda jako nové náboženství.
00:04:09 Takové, které má moc nad samotným životem.
00:04:14 Ale Wright zároveň činí narážky na velké obavy té doby,
00:04:18 tedy že za vědu, stroje a pokrok bude třeba zaplatit vysokou cenu.
00:04:38 Jedna významná událost na samém sklonku 18. století
00:04:42 zažehla nový zápal
00:04:44 pro předávání osvícenských myšlenek cizím kulturám.
00:04:50 V létě roku 1798 vtrhla francouzská armáda
00:04:54 pod vedením Napoleona Bonaparta do Egypta.
00:05:03 -Evropané tehdy považovali Egypt za kolébku civilizace.
00:05:11 Věřili, že myšlenky, které se zde zrodily v době faraónů,
00:05:16 se předávaly přes starověké Řecko, římskou říši, renesanci
00:05:20 až k moderní osvícenecké Francii.
00:05:24 Tím, že Napoleon obsadil Egypt,
00:05:28 přivedl vlastně Francii zpět k pramenům civilizace.
00:05:40 -Napoleon byl už jako mladík velmi ambiciózní
00:05:44 a toužil vytvořit o sobě mýtus.
00:05:47 Tak tomu bylo i v roce 1798.
00:05:51 I starověké Řeky a Římany
00:05:54 přitahoval Egypt jako zdroj tajných vědomostí a moci.
00:05:58 A tak, když se Napoleon rozhodl dobývat Východ,
00:06:01 nevydal se na cestu jen s vojskem,
00:06:04 ale měl s sebou i množství vzdělaných lidí,
00:06:07 kteří měli vše pozorovat, zapisovat
00:06:10 a něco z toho odlišného druhu znalostí získat.
00:06:18 -Napoleonovi vědci studovali dobytý Egypt ze všech hledisek.
00:06:23 Zvláště pak starobylé ruiny,
00:06:26 které ležely napůl pohřbeny v písku.
00:06:32 Své poznatky později publikovali
00:06:35 v monumentálním mnohosvazkovém díle nazvaném Popis Egypta.
00:06:40 -Jsou to mimořádné knihy.
00:06:43 Obrovské svazky s celostránkovými ilustracemi,
00:06:48 které zpřístupnily památky starověkého Egypta,
00:06:52 jeho dekorativní styly i současný Egypt široké veřejnosti.
00:06:58 A měly i velký vliv na umění, oblékání i na architekturu.
00:07:05 Evropy se zmocnila egyptománie.
00:07:10 A ta pomalu ovlivnila i zbytek světa.
00:07:14 Vlivy jsou patrné i v Severní Americe.
00:07:17 Všude se začaly objevovat egyptizující prvky
00:07:21 jako třeba dekorace, zešikmené zdi nebo malé římsy.
00:07:27 Do určité míry za to můžeme vděčit právě Napoleonově tažení.
00:07:37 -Ale v Napoleonově invazi šlo o něco více
00:07:40 než jen o odhalení tajemství starověkého Egypta.
00:07:44 Byl to také největší vpád Evropy do islámského světa
00:07:47 od dob křížových výprav.
00:07:56 -Když Evropané 19. století mluvili o civilizaci,
00:08:01 měli tím pochopitelně na mysli svou civilizaci,
00:08:06 kterou vybudovali na základě antiky.
00:08:15 Chápali civilizaci jako protiklad barbarství.
00:08:22 A barbarství mohlo znamenat nekřesťany, nebělochy.
00:08:27 Mohlo se týkat zacházení se ženami.
00:08:31 Toho, co lidé jedí nebo co nosí na sobě.
00:08:34 Mohlo mít spoustu různých podob.
00:08:37 Vždy však bylo v protikladu k civilizaci.
00:08:40 To dávalo Evropanům určitý pocit nadřazenosti.
00:08:43 Pocit, že svým příchodem přinášejí do různých částí světa pokrok.
00:08:51 -Pro evropské umělce byla islámská kultura
00:08:54 zdrojem exotických, často sexuálních fantazií.
00:08:58 Plátnem, na němž mohli dát průchod myšlenkám,
00:09:01 které byly v evropském myšlení a společenských konvencích
00:09:05 dlouho potlačovány.
00:09:10 -Toto je obraz,
00:09:12 který inspiroval celý žánr evropského umění 19. století,
00:09:16 orientalismus.
00:09:18 Zobrazuje svět francouzského malíře Eugénea Delacroixe,
00:09:22 který jej namaloval ve 30. letech 19. století poté,
00:09:26 co navštívil Alžírsko.
00:09:28 Je to první pokus zobrazit obyčejný život v islámském světě.
00:09:35 Ale stejně jako mnoho orientalistických obrazů,
00:09:39 které následovaly, není vše tak, jak se zdá.
00:09:43 Celým názvem se obraz jmenuje Alžírské ženy ve svém bytě.
00:09:47 Delacroix tvrdil,
00:09:49 že odráží to, co viděl na návštěvě v jedné arabské domácnosti.
00:09:53 Ale bylo by velmi neobvyklé,
00:09:56 kdyby muž cizinec získal přístup do ženské části arabského domu.
00:10:00 Je pravděpodobnější, že tyto ženy jsou ve skutečnosti židovky.
00:10:04 A na obraze jsou další věci,
00:10:06 které si Delacroix vymyslel nebo přibarvil.
00:10:10 Obraz byl dokončen v Paříži, kde Delacroixovi pózovaly
00:10:14 pařížské modelky v exotických šatech.
00:10:17 A tuto postavu černé služebnice, nebo možná černé otrokyně,
00:10:20 si zcela vymyslel.
00:10:25 -Co vypadá jako výjev ze skutečnosti,
00:10:28 je fakticky zobrazení představy Pařížanů
00:10:31 o domnělém exotickém světě plném smyslnosti,
00:10:34 jaká v Evropě neexistovala.
00:10:38 Řada orientalistických malířů si vymýšlela výjevy,
00:10:41 které se vyžívaly v dekadenci a despotismu,
00:10:45 což Evropané považovali za charakteristické rysy Orientu.
00:10:49 Konkubíny chřadnoucí v nepřístupných harémech.
00:10:55 Nahé otrokyně na prodej na rušném tržišti.
00:11:01 Orientalistické náměty začaly být tak populární,
00:11:05 že Ingres, mistr klasického aktu,
00:11:07 zasadil jedno ze svých posledních velkých děl
00:11:10 do prostředí ženské lázně.
00:11:13 A to přesto, že na Blízkém východě nikdy nebyl.
00:11:19 Byly to čistě evropské představy o Orientu.
00:11:23 Promítala se v nich touha po úniku z vřavy a rozkladu sociálního řádu
00:11:27 temné industriální Evropy.
00:11:36 Touha po rozlehlém, otevřeném prostoru
00:11:39 a po nových životních příležitostech byla také důvodem,
00:11:42 proč Thomas Cole odešel v roce 1818 z anglického Lancashiru.
00:11:52 Usadil se v New Yorku,
00:11:54 ale město se mu zdálo přelidněné a hlučné.
00:11:57 V roce 1825 se vydal na cestu do pohoří Catskill,
00:12:01 aby zachytil na plátno nedotčenou krajinu své nové vlasti.
00:12:10 -Thomas Cole považoval New York
00:12:13 za ztělesnění všeho, co je v zemi špatně.
00:12:16 Nelíbilo se mu
00:12:18 to neustálé přelévání davů, ten nepřetržitý hluk,
00:12:22 to ustavičné dotírání městského života.
00:12:25 Nejednou si povzdechl:
00:12:27 "Už se nemůžu dočkat, až odjedu z města do Catskill."
00:12:36 -Thomas Cole nazýval americkou krajinu nedotčeným božím dílem.
00:12:41 Namísto antických ruin,
00:12:44 tak milovaných evropskými krajináři,
00:12:47 nabízela jeho nová mladá vlast,
00:12:50 která neměla tak dlouhou historii jako Evropa,
00:12:53 hory, kaňony a vodopády.
00:12:57 Místo dějin zastávala v Americe velkolepá příroda.
00:13:09 -Cole dokázal zobrazit divokou Ameriku malířským jazykem.
00:13:13 Nestačí totiž jen vidět, ale umět to přenést na plátno tak,
00:13:18 aby z něj opravdu čišela divokost přírody.
00:13:25 Ty skalní útvary a pahýly stromů v popředí jsou trochu vyumělkované.
00:13:30 Ale podstatné bylo,
00:13:33 že v očích jeho publika to byla divoká Amerika.
00:13:41 -V základech Coleova díla byl zážitek,
00:13:44 že na vlastní oči viděl ruiny římské říše.
00:13:47 To v něm vzbudilo obavy,
00:13:50 že i americká příroda bude zničena při vytváření nového národa.
00:13:58 V roce 1830 dostal Cole příležitost své obavy vyjádřit.
00:14:02 Štědrý mecenáš mu nabídl několik tisíc dolarů,
00:14:06 což by dnes byly desítky tisíc,
00:14:10 aby namaloval vzestup a pád impéria.
00:14:20 -Cyklus Příběh říše by nikdy nevznikl nebýt dvou věcí.
00:14:25 Zaprvé Cole viděl na vlastní oči ruiny římské říše v Římě,
00:14:30 a tak byl celý dychtivý je namalovat.
00:14:34 A za druhé, že našel mecenáše,
00:14:36 který ho nechal tvořit přesně to, co chce.
00:14:39 A Cole měl velkolepé představy.
00:14:42 Těch pět obrazů bylo určeno, aby visely nad krbem.
00:14:45 První zobrazoval pravěkou krajinu před vznikem říše.
00:14:50 Druhý ukazoval starobylou krajinu před zlatým věkem říše
00:14:54 zasazenou do řeckého venkova.
00:14:58 Prostřední a největší obraz znázorňuje vrchol říše
00:15:02 s jejími bělostnými budovami z mramoru, zlacenými sochami
00:15:05 a bohatě řasenými drapériemi.
00:15:09 Zkáza impéria na druhé straně ukazuje napadení říše zvenčí.
00:15:18 A nakonec noční scéna.
00:15:20 Skličující pohled na ruiny
00:15:23 vede diváka k zamyšlení nad vlastním osudem.
00:15:30 Když uvážíme,
00:15:32 jak cizí muselo být toto téma pro amerického diváka,
00:15:36 dostalo se tomuto dílu pozoruhodného přijetí.
00:15:39 Ale na druhou stranu,
00:15:42 i když kritici tyto obrazy chválili, zároveň dodávali:
00:15:46 "Ano, tak to bylo. Pro nás to však neplatí.
00:15:49 My máme demokracii. Tady to bude jinak."
00:16:01 -Coleovo přesvědčení o cyklické povaze dějin
00:16:05 považovala bílá Amerika 19. století za pouhou nostalgii.
00:16:14 V Americe panovalo spíše přesvědčení
00:16:17 o takzvaném zjevném předurčení,
00:16:21 tedy o předurčení k ovládnutí celé Severní Ameriky.
00:16:25 Bílí kolonizátoři považovali za svou morální povinnost
00:16:29 rozšířit svou nadřazenou civilizaci do všech koutů kontinentu.
00:16:35 V 60. letech 19. století byl teorií zjevného předurčení
00:16:40 ospravedlňován jeden z největších záborů půdy v dějinách.
00:16:44 Pro původní obyvatele Ameriky, které zde vidíme v dálce,
00:16:48 je toto tažení na západ
00:16:50 začátkem konce jejich odporu vůči osadníkům.
00:16:54 Malíře Alberta Bierstadta to táhlo na západ
00:16:57 a původní indiánské kmeny pro něj představovaly vzor
00:17:01 harmonického vztahu člověka s přírodou.
00:17:07 -V té době už byli indiáni vyháněni ze svých území.
00:17:11 Nemohli si opatřovat potravu, jak byli zvyklí.
00:17:15 Bizoni byli vybíjeni a tak dále.
00:17:18 Indiáni tak byli často zobrazováni
00:17:21 jako špinaví chudáci žebrající o jídlo.
00:17:24 A pak se najednou objeví na tomto obraze
00:17:27 jako poměrně civilizovaná společnost.
00:17:31 Je v tom určité pokrytectví. O tom nepochybuji.
00:17:35 Ale je to pokrytectví v kontextu své doby.
00:17:44 -V díle George Catlina
00:17:47 zašel tento postoj k původním obyvatelům ještě o krok dále.
00:17:53 Catlin si vytkl za svůj životní cíl
00:17:56 zachytit mizející kulturu původních obyvatel Ameriky.
00:18:02 Během pěti cest k západní hranici
00:18:05 Catlin namaloval portréty stovek domorodých amerických žen a mužů.
00:18:13 -Catlinovi nebylo lhostejné utrpení lidí,
00:18:16 jejichž tváře na svých obrazech zachytil.
00:18:19 A na rozdíl od jiných malířů
00:18:22 se snažil uvést přesná jména portrétovaných.
00:18:26 Jsou to individuální osobnosti, žádné archetypy.
00:18:30 Svým uměním Catlin dokázal každému, kdo měl zájem se dívat,
00:18:34 že původní obyvatelé Ameriky netvoří jeden jediný kmen,
00:18:38 ale mají velké množství odlišných kmenů.
00:18:42 Že každý má své vlastní tradice a kulturu
00:18:45 a všechny jsou nyní,
00:18:47 když se Spojené státy posouvají na západ, v ohrožení.
00:18:51 Catlin však tyto obrazy nenamaloval proto,
00:18:54 aby se zapojil do nějaké kampaně
00:18:56 na záchranu domorodého obyvatelstva,
00:18:59 jak bychom si mohli myslet.
00:19:01 Catlin přijal myšlenku,
00:19:03 že tito lidé jsou, jak říkal, odsouzeni k záhubě.
00:19:11 -Své obrazy uspořádal do jedinečné sbírky,
00:19:14 kterou nazval Galerie indiánů.
00:19:17 Cestoval s ní po celých Státech a později i po světě
00:19:21 a ukazoval své ušlechtilé divochy platícím davům.
00:19:27 -Byl to podnikatel.
00:19:29 Ale byl zodpovědný za to, jakým způsobem je zobrazil.
00:19:32 V tom hrozivém pohledu zepředu.
00:19:36 Zásadní problém je, že je zobrazen každý sám.
00:19:39 V našem přirozeném světě nejste nikdy sami.
00:19:42 Máme krále nebo královnu jako poradce.
00:19:45 Když jdeme tančit, tančíme společně.
00:19:48 Když se jdeme modlit, modlíme se společně.
00:19:50 Tak se to alespoň dělá v prérijních kmenech,
00:19:53 ze kterých pocházím.
00:19:55 Tady byl ale tento archetyp zbořen a vzniklo něco divného.
00:20:05 -Kromě velice škrobených póz
00:20:07 mají Catlinovi indiáni také vždy zavřená ústa.
00:20:14 Toto klišé tichého indiána rezignovaně přijímajícího osud
00:20:19 má zajímavý původ v Catlinově neobvyklé představě o zdraví.
00:20:23 -Byl přesvědčen,
00:20:26 že chce-li být člověk zdravý, měl by mít zavřená ústa.
00:20:30 Napsal dokonce knihu s názvem Zavři ústa.
00:20:33 A rozvinul teorii, že indiáni jsou velmi zdraví právě proto,
00:20:37 že vůbec neotevírají ústa. Byl tak trochu blázen.
00:20:44 -Ačkoli Catlinovo dílo bylo diskutabilní,
00:20:48 zachytilo významným způsobem kultury Severní Ameriky,
00:20:52 které se staly obětí expanze Evropanů.
00:20:56 Naproti tomu snahy původních obyvatel
00:21:00 vyprávět svůj příběh prostřednictvím umění
00:21:03 byly dlouhou dobu přehlíženy.
00:21:06 Jedním takovým dílem je čejenská malba bitevní scény na bizoní kůži.
00:21:14 -Je to zobrazení bitvy u Little Big Hornu v roce 1876,
00:21:18 což bylo jedno z mála velkých vítězství původních obyvatel
00:21:23 v takzvaných indiánských válkách.
00:21:26 Podobnými výtvory podle svých uměleckých tradic
00:21:29 zachytili indiáni svůj těžký úděl.
00:21:32 A samozřejmě tu bylo více obrazů porážek než vítězství.
00:21:36 Toto je dílo lidí, kteří byli poraženi.
00:21:39 Ne lidí, kteří by měli prospěch
00:21:42 ze zjevného předurčení evropských kolonizátorů.
00:21:53 -Někteří dnešní indiánští umělci používají staré formy umění,
00:21:57 aby vyjádřili svou zkušenost s moderní Amerikou.
00:22:01 Jiní se snaží propojit se prostřednictvím umění
00:22:04 se svými vlastními komunitami a tradicemi.
00:22:08 -Stojící sloupy tvoří kruh,
00:22:11 který zobrazuje vesmír a místo, kde se nacházíte.
00:22:14 Ale nemohu očekávat,
00:22:17 že vezmu své moderní umění do rezervace
00:22:20 a všichni se na ně půjdou podívat do galérie.
00:22:22 Je dobře, že existují i jiné způsoby,
00:22:25 jak angažovat příslušníky našeho kmene.
00:22:28 Podporuji všechny naše umělce, aby se vrátili domů.
00:22:30 Aby pomáhali starším.
00:22:33 Potřebují naši pomoc. Sami to nezvládnou.
00:22:36 Je třeba opravdu jednat, ne o tom jen mluvit.
00:22:45 -I na druhé straně světa zanechali domorodí obyvatelé
00:22:49 výjimečný umělecký záznam svých zkušeností
00:22:52 s přizpůsobováním se po příjezdu Evropanů.
00:22:59 Maorské kmeny jsou potomky polynéských mořeplavců.
00:23:04 Tradičně projevují svou příslušnost ke kmeni tetováním.
00:23:09 Tyto malované dřevořezby
00:23:11 jsou považovány za údy společenského domu kmene.
00:23:15 Jeho střešní trámy jsou jako páteř a žebra.
00:23:20 Vytvářením podoby s lidským tělem
00:23:23 udržují Maorové duchovní moc svých mrtvých předků zvanou mana.
00:23:35 V roce 1874 přijel na Nový Zéland malíř českého původu
00:23:39 Bohumír Lindauer, známý také jako Gottfried,
00:23:43 který zdokumentoval mizející domorodé obyvatelstvo
00:23:47 podobně jako George Catlin v Americe.
00:23:50 K jeho velkému překvapení
00:23:53 se Maorové vymykali všem představám.
00:23:57 Od křesťanských misionářů se naučili číst a psát anglicky.
00:24:02 Měli jakési ambasadory, kteří žili mezi nově příchozími,
00:24:06 a vytvářeli příležitosti pro obchodní a kulturní výměnu.
00:24:11 A zjistili, že Lindauerovy portréty jsou plné života
00:24:15 a oplývají duchovní silou, manou.
00:24:18 -Náčelníci byli uchváceni věrohodností jeho portrétů.
00:24:22 Žasli, jak dokáže zachytit skutečnou podobu člověka,
00:24:26 a navíc v barvách.
00:24:28 Neměli nic, s čím by to mohli srovnávat.
00:24:33 -A tak Lindauer našel nové bohaté mecenáše.
00:24:37 Maorské náčelníky.
00:24:42 Pro úspěšné maorské obchodníky, jako byl například Ta Rangiotu,
00:24:47 bylo objednání portrétu u Lindauera známkou společenského postavení.
00:24:52 -Mnozí z nich byli obchodníci. Byli to skuteční podnikatelé.
00:24:57 A chtěli, aby je takto všichni viděli.
00:25:00 Proto mají na obrazech evropské oblečení,
00:25:03 nikoli tradiční maorské oděvy.
00:25:05 -Rangiotu má kapesní hodinky, tedy klasický evropský doplněk.
00:25:10 A vůbec celý je oblečen po evropsku.
00:25:13 Podle mě to dokazuje, že žil ve dvou světech.
00:25:17 Obchodem a farmařením vydělal hodně peněz,
00:25:20 ale zůstával přitom napojen na své lidi.
00:25:24 Tento portrét ho tehdy stál třicet liber,
00:25:27 což bylo opravdu hodně peněz.
00:25:30 Ale myslím, že si jej objednal právě proto,
00:25:33 aby ukázal, že je bohatý a že na to má.
00:25:41 -Portrét dodnes visí ve společenském domě,
00:25:44 kde se jeho potomci stále scházejí.
00:25:48 -Mít zachycenu svou podobu v jakékoli formě
00:25:52 znamenalo mít zachycenu svou duši a zachovat ji pro budoucí generace.
00:25:56 Pro nás, jeho rodinu, to je,
00:25:59 jako by byl Rangiotu pořád mezi námi.
00:26:02 Je součástí našeho života a našeho společenství.
00:26:06 Jeho životní síla je uchována v tomto obraze.
00:26:13 -Lindauerovy portréty
00:26:16 mapují maorskou kulturu v době velkých změn.
00:26:20 Jeho rané portréty jsou připomínkou dob,
00:26:23 kdy maorští náčelníci hrdě nosili svá tetování.
00:26:28 Pro mnohé je to dnes možnost, jak zachránit formu umění,
00:26:31 kterou Maorové nazývají ta moko.
00:26:38 Do kůže se klepe poměrně širokou čepelí
00:26:41 vyrobenou z kosti albatrosa nebo ze žraločího zubu.
00:26:49 -Všechny naše formy umění jsou propojeny.
00:26:53 Při tetování ta moko však zacházíme s krví.
00:26:56 Takže je to velmi posvátné.
00:26:59 Navíc pracujeme s posvátnými částmi těla, například s hlavou.
00:27:05 -Je to naše prohlášení.
00:27:08 Jsme "tangata whenua", lidé této země, duše této země.
00:27:14 To právě vyjadřuje tetování ta moko.
00:27:18 A je v tom také určitá energie.
00:27:22 Tradice umění ta moko stále pokračuje, takže jsem šťastný.
00:27:39 -I v hlavních městech Evropy 19. století
00:27:42 se život měnil k nepoznání.
00:27:47 A tyto změny byly zaznamenány novým revolučním přístrojem,
00:27:51 který se snažil zachytit obraz stejným způsobem jako lidské oko.
00:27:57 -Jedna z nejrevolučnějších nových technologií průmyslového věku
00:28:02 byla vynalezena ve 30. letech 19. století zde v Paříži.
00:28:07 Tento přístroj zachycoval obrazy okolního světa tak,
00:28:10 jak se jeví lidskému oku.
00:28:13 Je to přístroj,
00:28:15 který uspokojil naši vrozenou touhu po zobrazení sebe samých.
00:28:19 Věk fotografie se začal psát v den,
00:28:22 kdy Louis-Jacques Daguerre pořídil první obraz pařížské ulice
00:28:26 pomocí daguerrotypie.
00:28:31 -Toto je první člověk zachycený Daguerreovým novým vynálezem.
00:28:39 Nechává si naleštit boty ve strašidelně prázdné ulici.
00:28:44 Prázdné proto, že při desetiminutové expozici
00:28:47 se lidé, koně a povozy pohybovali příliš rychle,
00:28:51 než aby mohli být zachyceni na fotografickou desku.
00:28:57 A tak tento obrázek neodhaluje přelidnění, šířící se choroby
00:29:01 a sociální nepokoje industrializující se Paříže.
00:29:10 To se změnilo v roce 1853,
00:29:13 kdy ambiciózní městský architekt Eugéne Haussmann
00:29:17 dostal za úkol proměnit stísněné středověké uličky Paříže
00:29:21 v symbol moderního věku s širokými bulváry
00:29:25 a řadovými činžáky v jednotném stylu.
00:29:35 Nejpozoruhodnější fotografie nové Paříže byly pořízeny
00:29:39 z upoutaného horkovzdušného balónu pojmenovaného Obr.
00:29:47 Toto je první fotografie ze vzduchu.
00:29:51 Poskytla Pařížanům zcela nový pohled na jejich město.
00:29:55 Nebyl však úplně přívětivý.
00:29:59 -Lidé se určitě obávali, že nové technologie,
00:30:03 nové způsoby cestování, nové způsoby komunikace
00:30:08 mohou přinést společenské změny, které se jim nebudou úplně líbit.
00:30:12 Nástup fotografie otevřel úžasné možnosti.
00:30:15 Pomocí fotografie jste nyní mohli dokumentovat svět.
00:30:19 Ale počkat, co malířství? Co teď budou dělat malíři?
00:30:23 Je to podobné jako dnes,
00:30:26 když se jedni radují z možností internetu, digitálního světa
00:30:30 a všech těch báječných způsobů, jakými můžeme být ve spojení,
00:30:34 zatímco jiní se obávají, že nás to odlidšťuje.
00:30:38 Že si spolu lidé už vůbec nepovídají.
00:30:41 Na sklonku 19. století měli lidé podobné obavy.
00:30:47 -Tyto snímky pořídil fotograf známý jako Nadar.
00:30:51 Byl průkopníkem nové formy umění
00:30:55 a fotografoval ve svém ateliéru slavné osobnosti.
00:31:05 Odmítal stylizované pozadí,
00:31:08 které se používalo v rané době portrétní fotografie,
00:31:11 a razil místo toho dokumentaristický přístup,
00:31:15 často za použití přirozeného světla.
00:31:19 A jeho ateliér přitahoval revoluční skupinu
00:31:23 stejně smýšlejících malířů.
00:31:31 Tito malíři se proslavili jako impresionisté.
00:31:34 Vyjadřovali své pocity odvážnými tahy štětce, barvami a světlem.
00:31:45 Renoirův obraz zachycující pařížskou pracující třídu,
00:31:49 která se vystrojila na letní slavnost pod širým nebem,
00:31:53 je typickým impresionistickým zobrazením zábavy,
00:31:57 kterou nabízela Paříž 19. století.
00:32:00 Byl to nový pohled na realitu,
00:32:03 který šokoval konzervativní publikum,
00:32:06 protože zobrazoval život, jaký je, a ne jaký by měl být.
00:32:11 -Pro mladou generaci pařížských malířů
00:32:14 byla fotografie zároveň výzvou a inspirací.
00:32:17 Obrátili se zády k zavedenému umění
00:32:20 a jeho posedlosti
00:32:22 velkými historickými náměty a antickou mytologií.
00:32:26 Toužili malovat každodenní, moderní život.
00:32:29 A místo aby soutěžili s fotoaparátem,
00:32:32 snažili se zjistit, co fotoaparát zobrazit nedokáže.
00:32:35 Naše subjektivní vnímání světa
00:32:37 a jeho ovlivnění světlem, barvou a emocemi.
00:32:40 Pocity.
00:32:46 -Svou snahou zachytit pomíjivé okamžiky moderního života
00:32:50 impresionisté ukazovali společnost v celé její reálné složitosti,
00:32:54 ne její ideální podobu.
00:33:02 Mary Cassattová,
00:33:04 americká impresionistka a průkopnice ženských práv,
00:33:08 namalovala elegantně oblečenou ženu v opeře.
00:33:12 Stejně jako se žena nedívá na jeviště, ale do jiné lóže,
00:33:17 ani ona sama neuniká
00:33:19 voyeurskému pohledu vzdáleného diváka,
00:33:22 který na ni zírá kukátkem.
00:33:31 Impresionisté neměli strach obrátit svůj pohled na sebe.
00:33:37 Bývalý obchodník s uměním Gustave Caillebotte
00:33:40 takto zobrazuje bohatou pařížskou smetánku.
00:33:44 Zobrazuje odcizenost buržoazního života.
00:33:47 Deštěm zmáčenou ulici, kde se nikdo na nikoho nedívá.
00:33:50 Každý je uzavřen do bubliny svého já
00:33:53 a pohlcen anonymitou městského života.
00:34:00 -Gustave Caillebotte se velmi provokativně rozhodl
00:34:03 zobrazit lidskou postavu jako odcizenou bytost.
00:34:07 Jako by to byla loutka.
00:34:10 Tyto postavy ztratily samy sebe.
00:34:16 Myslím, že to je jeden z aspektů urbanizace a industrializace,
00:34:21 která probíhala v 19. století a zasáhla i řadu umělců.
00:34:34 -Édouard Manet se ve svém posledním velkém díle
00:34:38 rozhodl zobrazit známý kabaret Folies-Bergere,
00:34:42 a to takovým způsobem,
00:34:44 že tehdejší kritiky zcela vyvedl z míry.
00:34:48 Je to mistrovské dílo
00:34:51 proslulé svou dvojznačností a zrcadlovým převrácením obrazu.
00:34:56 -Je to náhled do oslnivého světa pařížské vysoké společnosti.
00:35:01 Nevidíme jej však přímo, ale v odrazu zrcadla za barem.
00:35:11 Postava ženy v popředí je matoucí,
00:35:14 protože nestojí tam, kde by podle zrcadla měla být.
00:35:18 Je trochu více vpravo.
00:35:21 V zrcadle se nedívá na nás,
00:35:23 ale hovoří s pánem v cylindru a naklání se k němu.
00:35:27 Rád si představuji, že je to pro ni někdo důležitý.
00:35:32 Ale vše na tomto obraze naznačuje, že je to jen zákazník.
00:35:37 Vypadá to, že má zájem o něco více, než si jen objednat další pití.
00:35:44 Je to mistrovství dvojznačnosti.
00:35:47 Je odrazem Paříže reálné i nereálné.
00:35:51 Odrazem konzumní společnosti, kde je všechno na prodej.
00:35:56 Městem, které je vykonstruovanou skutečností,
00:36:00 které nesnese bližší zkoumání.
00:36:08 -Manet nepřevrací jen vizuální konvence,
00:36:11 ale i sociální konvenci, podle níž mají být v centru obrazu
00:36:15 jen lidé významného společenského postavení.
00:36:21 -Je jasným záměrem malíře dodat této ženě důležitost,
00:36:25 která je obvykle vyhrazena jen
00:36:28 vysoce postaveným členům společnosti.
00:36:38 Manetovi se tak podařilo vytvořit
00:36:42 velmi působivé zobrazení této dívky.
00:36:45 Je to úžasné.
00:36:50 Manet tím převrátil
00:36:52 samotnou podstatu dosavadní malířské tradice.
00:37:04 -S dalším bořením konvencí přišel Claude Monet,
00:37:08 který často netvořil jednotlivé, samostatné obrazy, ale celé série.
00:37:13 Například sérii obrazů nádraží Saint-Lazare v Paříži,
00:37:18 na nichž se snažil zachytit plynutí času.
00:37:24 -Obvyklou definicí impresionismu je,
00:37:27 že impresionisté malovali světlo.
00:37:31 To je pravda, ale mnohem víc fascinující je čas.
00:37:35 Snažili se zachytit čas.
00:37:38 Co děláte, když přijdete na nádraží?
00:37:41 Jako první věc se podíváte, kolik je hodin,
00:37:44 protože nechcete, aby vám ujel vlak.
00:37:47 A pak sledujete ty ocelové bestie, jak sviští sem a tam.
00:37:51 Monetovi se to podařilo zachytit. Vidíme tahy štětců všemi směry,
00:37:55 které nic konkrétního nepředstavují,
00:37:58 ale čiší z toho neutuchající energie
00:38:02 a nepřetržitý, až ohlušující ruch.
00:38:10 -Byl tu však také malíř,
00:38:12 který neusiloval zachytit svět průmyslu, energie a pohybu,
00:38:16 ale odmítal ho.
00:38:18 Paul Gauguin si původně velmi rozuměl s impresionisty,
00:38:22 ale pak se obrátil k pařížskému životu zády.
00:38:27 Rozhodl se založit si ateliér
00:38:30 v jednom z nejodlehlejších koutů francouzského koloniálního impéria.
00:38:42 Nakonec vyplul na Tahiti ve Francouzské Polynésii.
00:38:47 Na místo, o němž snil, že je nedotčeno západní civilizací,
00:38:51 kde se bude moci znovuzrodit.
00:38:57 První francouzští průzkumníci
00:39:00 přijeli na Tahiti už v 60. letech 18. století.
00:39:03 A obyvatelstvo, které zde nalezli,
00:39:06 považovali za nejspokojenější na světě.
00:39:09 Za živoucí důkaz idey ušlechtilého divocha,
00:39:12 který žije prostým a nezkaženým životem.
00:39:17 Takové Tahiti však Gauguin nenalezl.
00:39:23 -Když přijel, našel zde křesťanské misionáře ze Západu.
00:39:30 Byla to fakticky výspa barbarského civilizovaného světa,
00:39:34 který chtěl opustit.
00:39:43 -Gauguin však objevil krásu v krajině a v místních lidech.
00:39:49 Zejména v mladých ženách.
00:39:54 Velmi rychle si našel mezi místními slečnami milenku.
00:39:59 Asi čtrnáctiletou dívku jménem Tehamana,
00:40:02 která se stala také jeho modelkou a múzou.
00:40:07 -Je mnoho důvodů proč Paula Gauguina nemít rád.
00:40:10 Byl to člověk, který se utápěl v sebelítosti
00:40:13 a strávil spoustu času
00:40:16 sebestředným prosazováním sebe samého.
00:40:19 A jeho vztahy s mladými tahitskými dívkami
00:40:22 by v dnešní době byly považovány za něco silně znepokojivého.
00:40:25 Ale přes všechny jeho charakterové vady
00:40:28 bylo umění, které vytvořil na tomto tichomořském ostrově,
00:40:31 ohromující, živoucí a neuvěřitelně krásné.
00:40:37 -Gauguinovy tahitské obrazy
00:40:39 vycházely z mýtů a legend o minulosti země.
00:40:43 A ačkoli je jeho použití barev velmi neotřelé a osobité,
00:40:47 jeho obrazy nejsou pouhou fantazií o bezstarostném ráji.
00:40:52 Navzdory jasným barvám čiší z Gauguinových obrazů melancholie.
00:40:56 Smutek ze ztráty.
00:40:58 Snaží se jimi vzdát hold lidem,
00:41:01 kteří byli zasaženi západním pokrokem a kolonialismem.
00:41:08 -Gauguinovy tahitské malby jistě mohou být vnímány jako exotické,
00:41:13 ale byl to příliš komplikovaný umělec, aby jen papouškoval
00:41:17 obvyklou evropskou fantazii o ostrovním ráji.
00:41:21 Jako většina Evropanů vnímal, že je svět rozdělen mezi ty,
00:41:25 kteří žijí civilizovaným, poněkud umělým životem,
00:41:29 a ty, kteří zůstávají v přirozeném, divošském stavu.
00:41:33 Sám sebe považoval za smíšenou rasu.
00:41:36 Byl částečně francouzský Peruánec a částečně Inka.
00:41:40 A tak měl přirozenost a divošství doslova v krvi.
00:41:44 Takže na Tahiti nehledal jenom ztracený ostrovní ráj.
00:41:48 Hledal ztracenou část sebe samotného.
00:42:00 -Gauguinovo nekonečné hledání sebe
00:42:03 ho vedlo na stále nebezpečnější plavby
00:42:06 k ještě vzdálenějším ostrovům.
00:42:11 -Nakonec se mu opravdu podařilo dostat se od civilizace tak daleko,
00:42:16 jak jen to bylo možné.
00:42:19 Skončil v naprostém až tragickém osamění.
00:42:25 Ale byl tak daleko od civilizace, jak si přál.
00:42:29 Přesto byl neustále zklamaný.
00:42:35 Ta pravá cesta, kterou nakonec úspěšně dokončil,
00:42:39 je ta, kterou podnikl prostřednictvím svých obrazů.
00:42:54 -Gauguinovy složité obrazy
00:42:56 zpochybňují oprávněnost kolonialismu.
00:43:00 Ale nové médium, fotografie,
00:43:03 odhalovalo i v takzvaném civilizovaném světě
00:43:06 nežádoucí důsledky pokroku.
00:43:13 Fotografové americké občanské války
00:43:16 jako Matthew Brady a Alexander Gardner
00:43:19 odhalovali brutalitu první průmyslové války.
00:43:26 Fotožurnalisté jako Jacob Riis
00:43:29 obraceli objektivy fotoaparátů na americkou městskou chudinu.
00:43:33 Jejich přispěním se z fotografie stalo dokumentární umění.
00:43:42 Díky vynálezu fotografického blesku
00:43:45 mohl Riis pracovat i v noci a zachycovat působivé obrazy života
00:43:49 ve slumech v newyorské čtvrti Lower East Side.
00:43:53 Publikoval je v roce 1890 v knize nazvané Jak žije druhá polovina.
00:44:06 Fotografie zachycovala oběti pokroku
00:44:10 s dosud nevídaným a nekompromisním realismem.
00:44:18 Cit pro odhalování znepokojivých vztahů v moderní společnosti
00:44:22 projevil také mladý Pablo Picasso v tomto mistrovském díle.
00:44:33 -Dnes už si nedokážeme představit,
00:44:36 jak šokující musela tato malba být pro člověka,
00:44:40 který ji viděl na počátku 20. století.
00:44:43 A to proto, že dnešní umění bylo tímto obrazem silně ovlivněno.
00:44:51 Díváme se do přijímacího pokoje nevěstince.
00:44:55 Závěsy jsou rozhrnuté a těchto pět prostitutek čeká na zákazníky.
00:45:00 Námět samotný nebyl na počátku 20. století nijak převratný.
00:45:05 Prostitutky maloval i Degas nebo Toulouse-Lautrec.
00:45:10 Ale námět je na tomto obraze jediná poměrně konvenční věc.
00:45:16 Protože toto není obraz, na který se jen podíváte.
00:45:20 Je to obraz, který se dívá zpět na vás.
00:45:23 A to rovnou pěti páry černých, pronikavých, obviňujících očí.
00:45:28 Hranaté, pokřivené tváře tří žen nalevo
00:45:32 jsou údajně odvozeny od starobylé španělské sochy,
00:45:36 na kterou Picasso dříve narazil.
00:45:39 Ale při malbě obou žen s hranatými, nepravidelnými tvářemi napravo
00:45:44 se inspiroval africkým uměním, tradičními kmenovými maskami.
00:45:57 -Zhruba v té době Picasso navštívil
00:46:00 Muzeum etnografie na Trocadéru v Paříži,
00:46:03 kde viděl vystavené předměty a figury lidí
00:46:07 z tichomořských ostrovů a z Afriky.
00:46:13 -Návštěva Etnografického muzea na Trocadéru
00:46:17 byla důležitým mezníkem v Picassově uměleckém životě.
00:46:23 V prvním patře muzea bylo vystaveno nezápadní umění.
00:46:30 Tyto sály nebyly příliš známé,
00:46:33 ale Picasso vyšel po schodech a objevil je.
00:46:41 -Picasso o své návštěvě později napsal:
00:46:45 "Lidé vyráběli tyto masky z posvátných důvodů.
00:46:48 Aby překonali svůj strach a hrůzu tím, že jim dali podobu a tvar."
00:46:57 -V tomto okamžiku našel cestu, kudy se ubírat ve své tvorbě.
00:47:03 Pochopil, že tyto objekty mohou být prostředníky
00:47:07 mezi lidskými bytostmi a nadlidskými silami.
00:47:11 A řekl: "Mým cílem je setřást akademismus
00:47:15 a dokázat přenášet prostřednictvím obrazů instinkt,
00:47:20 nebo dokonce i věci, o kterých nevím, odkud pocházejí."
00:47:28 -Picasso pracoval na obraze Avignonské slečny celý rok.
00:47:32 Měnil původní kompozici tak dlouho, dokud nebyl zcela spokojen.
00:47:40 -Obraz Avignonské slečny
00:47:43 považoval za svou první malbu ve stylu exotismu.
00:47:46 Definitivně jím odboural klasické přístupy.
00:47:52 Důležitý začal být pohled malovaných postav
00:47:56 a také samotné jejich oči.
00:47:59 Samozřejmě to nejsou reálné osoby,
00:48:02 ale univerzální a věčné postavy žen.
00:48:07 Univerzální proto, že část z nich má na sobě masky,
00:48:12 které jsou spojeny s myšlenkou strachu, co je čeká.
00:48:22 V tomto obraze se skrývá mnoho různých symbolů.
00:48:26 I když neznáte příběh, cítíte, že je velmi silný.
00:48:38 -Pro mnohé bylo Picassovo dílo zkoumáním podvědomého barbarství
00:48:43 číhajícího v nitru údajně civilizované moderní společnosti.
00:48:59 O necelých deset let později, v roce 1914,
00:49:03 se toto barbarství rozpoutalo naplno
00:49:06 ve "válce za skončení všech válek".
00:49:21 Zatímco se generálové
00:49:24 zoufale snažili ukončit patovou situaci zákopové války,
00:49:28 začal toto nové barbarství symbolizovat nový druh masky.
00:49:33 Plynová maska představovala odvrácenou stranu moci techniky.
00:49:38 A mylné představy o evropském impériu
00:49:41 se nyní obrátily proti Evropě samotné.
00:49:45 -Otto Dix byl jedním z milionů mladých evropských mužů,
00:49:49 kteří hned po vypuknutí války v roce 1914
00:49:52 nadšeně a dobrovolně narukovali do armády.
00:49:56 Následně strávil
00:49:58 tři roky v blátě a špíně zákopů na západní i na východní frontě.
00:50:02 Jednu dobu sloužil u kulometníků.
00:50:05 Měl tedy v ruce nejmodernější zbraň tehdejší doby,
00:50:08 zbraň, která byla doslova spojením zbraně a stroje.
00:50:12 A přitom všem Otto Dix kreslil skici.
00:50:15 Stovky skic, jež byly výtvarnou dokumentací,
00:50:18 co tyto nové zbraně napáchaly na tělech příslušníků
00:50:21 jeho ztracené generace.
00:50:25 -Válka už nespočívala v dobývání domněle zaostalých národů
00:50:29 pro slávu osvícenských evropských impérií.
00:50:32 Maska lži o osvícenství byla stržena,
00:50:36 stejně jako Dixovy masky odhalovaly neosobní surovost a mrzačení,
00:50:40 jež starý svět způsobil sám sobě.
00:50:44 Průmyslová válka změnila vojáky v oběti.
00:50:49 Jsou to vyhublé bytosti choulící se k sobě jako raněná zvířata.
00:50:55 Nejsilnější umělecké prohlášení o marnosti války
00:50:59 namaloval Otto Dix až po válce.
00:51:02 V době, kdy Německo pohřbívalo své mrtvé
00:51:05 a chřadlo v drsných podmínkách uzavřeného míru.
00:51:11 -Voják vleče zraněného kamaráda z bitevního pole přes těla padlých.
00:51:16 Tímto vojákem je Otto Dix sám.
00:51:19 V jeho tváři se zračí hluboké trauma.
00:51:24 Ale nejsilnější a nejvíc šokující je prostřední obraz.
00:51:29 Je tu zobrazena velká, hnisající rána
00:51:33 s bahnem a rozkládajícím se masem, které bylo odřezáno z tváře Evropy.
00:51:38 Kostlivec, který dychtivě krouží nad bitevním polem,
00:51:42 je odkazem na ukřižování.
00:51:45 Stejně jako tato postava s prostřílenýma nohama,
00:51:49 trčícíma hrůzostrašně vzhůru,
00:51:52 roztaženýma rukama a průstřelem v dlani.
00:51:55 Toto je dílo muže uvězněného ve své noční můře,
00:51:59 která se mu stále vrací.
00:52:01 Otto Dix a jeho generace byli očitými svědky těchto hrůz.
00:52:05 A zároveň tak byli svědky smrti optimistické víry 19. století
00:52:10 v nevyhnutelný a nezastavitelný pokrok.
00:52:13 Divošství a barbarství nebyly něco vnějšího,
00:52:17 co nalezneme v koloniích, byly uvnitř každého z nás.
00:52:20 Pochopili, že průmysl, pokrok
00:52:23 a předpokládané vítězství osvícenského racionalismu
00:52:27 nezaručují přežití civilizace.
00:52:30 Tito básníci, umělci a malíři ze zákopů chápali nejlépe,
00:52:34 čím si Evropa prošla,
00:52:37 a nejlépe také dokázali předvídat, co leží před nimi.
00:53:12 Skryté titulky: Zuzka Kmentová Česká televize, 2021
Průmyslová revoluce v devatenáctém století změnila svět. Mnohé tradiční kultury se staly obětí pokroku vědy a posouvajících se hranic moderní civilizace. I pro umělce to byla doba silného pnutí. Britský malíř Joseph Wright of Derby ve svém díle činí narážky na velké obavy té doby, že za vědu, stroje a pokrok bude třeba zaplatit vysokou cenu. Evropané devatenáctého století chápali civilizaci jako protiklad barbarství a měli tím na mysli svou civilizaci, kterou vybudovali na základě antiky. Dávalo jim to určitý pocit nadřazenosti. Pocit, že svým příchodem přinášejí do různých částí světa pokrok. Islámská kultura se tak například stala zdrojem exotických fantazií. Plátnem, na němž mohli dát průchod myšlenkám, které byly v evropském myšlení a společenských konvencích dlouho potlačovány. Delacroixův obraz Alžírské ženy je prvním pokusem zobrazit obyčejný život v islámském světě a i když byl dokončen v Paříži, kde malíři pózovaly pařížské modelky v exotických šatech, inspiroval celý žánr evropského umění devatenáctého století: orientalismus. Zrcadlily se v něm čistě evropské představy o Orientu a promítala se v nich touha po úniku z vřavy industriální Evropy. Touha po rozlehlém, otevřeném prostoru a po nových životních příležitostech byla také důvodem, proč malíř Thomas Cole odešel v roce 1818 z anglického Lancashiru. Namísto antických ruin, tak milovaných evropskými krajináři, nabízela jeho nová, mladá vlast – která neměla tak dlouhou historii jako Evropa – hory, kaňony a vodopády. Jevilo se, že místo dějin zastává v Americe velkolepá příroda. V základech Coleova díla byl ovšem zážitek, kdy na vlastní oči viděl ruiny římské říše. Měl obavy, že i americká příroda bude zničena při vytváření nového národa. Malíře Alberta Bierstadta to táhlo na americký západ a původní indiánské kmeny pro něj představovaly vzor harmonického vztahu člověka s přírodou. I další malíř si vytkl za svůj životní cíl zachytit mizející kulturu původních obyvatel Ameriky. Během pěti cest k západní hranici George Catlin namaloval portréty stovek domorodých amerických žen a mužů. Oproti zájmu o tyto obrazy, byly snahy původních obyvatel vyprávět svůj příběh prostřednictvím umění dlouhou dobu přehlíženy. Někteří dnešní indiánští umělci jako Edgar Heap of Birds či Dallin Maybee používají staré formy umění, aby vyjádřili svou zkušenost s moderní Amerikou, anebo se snaží propojit se prostřednictvím umění se svými vlastními komunitami a tradicemi. I na druhé straně světa vznikl výjimečný umělecký záznam zkušeností s přizpůsobováním se domorodců po příjezdu Evropanů. V roce 1874 přijel na Nový Zéland malíř českého původu Bohumír Lindauer, známý také jako Gottfried, který zdokumentoval mizející domorodé obyvatelstvo podobně jako George Catlin v Americe. K jeho velkému překvapení se Maorové vymykali všem představám. Od křesťanských misionářů se naučili číst a psát anglicky. Měli jakési své ambasadory, kteří žili mezi nově příchozími, a vytvářeli příležitosti pro obchodní a kulturní výměnu. Maorští náčelníci byli uchváceni věrohodností Lindauerových portrétů. Pro úspěšné maorské obchodníky, jako byl například Ta Rangiotu, bylo objednání portrétu u Lindauera známkou společenského postavení. Lindauerovy obrazy mapují maorskou kulturu v době velkých změn. Jeho rané portréty jsou připomínkou dob, kdy maorští náčelníci hrdě nosili svá tetování – tradiční formu umění, kterou Maorové nazývají ta moko a snaží se i dnes uchovat.