Příběh vojáka

Baletní pantomima Příběh vojáka (1918) ruského skladatele Igora Stravinského (1882-1971) byla inspirována textem švýcarského spisovatele Charlese Ferdinanda Ramuze (1878-1947): Voják spěchá domů z fronty na dvoutýdenní dovolenou. Těší se na svou milou, svou matku, rodnou vesnici... Potká ďábla, který na něm vyloudí housličky výměnou za ďábelskou knihu s veškerou moudrostí světa. Jenže housle hrají pouze dobrým lidem - ďáblovi tedy nikoliv. Žádá vojáka, aby ho hrát naučil. Ten se zdráhá, nemá čas, má pouze 2 týdny dovolené, spěchá domů. Ďábla se však nelze zbavit, prý půjde pouze o tři dny a ty pak lehce dožene - pomůže mu a navíc ho naučí číst v té ďábelské knize... Nakonec se voják do rodné vesnice sice dostane, ale zde všichni, včetně jeho milé, jeho matky a přátel se ho děsí a prchají před ním. Voják prokoukl ďáblův podfuk - místo tří dnů uplynuly nejméně tři roky a v rodné vsi ho již dávno pochovali, pro ně byl mrtvý - "mrtvý mezi živými". Co si má nyní voják počít? Díky ďáblově knize voják nabyl nebývalého poznání a velmi zbohatl. Za vyléčení královy dcery se dokonce sám stal králem. Dosáhl všeho... Pouze již nebylo návratu k minulému, ke svým, do rodné obce... Jenže voják v současném štěstí zatoužil i po štěstí minulém. Dvě štěstí ale mít nelze - jedno štěstí je štěstí celé. Běda, když vyjdeš z vymezených hranic, pak ztratíš všecko, nezbude ti nic! A tak se stalo - Ďábel zvítězil.