Televizní inscenace klasické operety (1982). V hlavních rolích zpívají a hrají: B. Černý – V. Harapes, J. Jonášová, V. Kocián – J. Hajna, N. Šormová, R. Tuček a další. Orchestr Smetanova divadla v Praze řídí R. Vašata. Kamera J. Kadaňka. Režie P. Kočí

Houslový virtuóz Niccolo Paganini (1782?1840) – „ďábel houslí“, se stal fenoménem hudební historie. Byl prvním instrumentalistou, jehož slávu šlo srovnávat se slávou do té doby pouze operních pěveckých hvězd. Niccolo Paganini se stal asi již navždy nepřekonatelnou a nedostižnou instrumentální hudební legendou. Samozřejmě jeho život byl vpravdě romantický – uhrančivý zjev, uhrančivá houslová virtuozita, skandály… a fanynkami byly převážně urozené ženy. A tak není divu, že život Paganiniho inspiroval i další umělce – výtvarníky, literáty a též jednoho z nejslavnějších skladatelů operetního žánrů – komárenského rodáka a žáka Antonína Dvořáka Franze Lehára (1870?1948). Premiéra operety Paganini se konala v r. 1925 ve Vídní. Ale nestala se triumfem, a tak Lehár ve Vídni po 1. světové válce nebyl v záviděníhodné situaci. Přesto se však dílo velmi obtížně podařilo provést i v Berlíně a tam se dočkalo vynikajícího úspěchu. Lehár poznamenává: „V tomto okamžiku jsem se podruhé umělecky narodil…“. Rozdíl vídeňského a berlínského přijetí asi hodně souvisel s pěveckou úrovní hlavních představitelů – především s vynikající dvojicí Vera Schwarzova a Richard Tauber. A o čem tato slavná opereta vlastně je? No jistě o Paganinim a jeho ctitelkách! N. Paganini byl „umělcem na volné noze“. Pouze v létech 1805 – 1809 přijal „zaměstnání“ u kněžny Elisy Baciocchi z Lucy, sestry Napoleona Bonaparte. A o jejich vztahu, samozřejmě v umělecké stylizaci, je tato slavná opereta.

Pořad uvádíme k výročí narození pěvkyně N. Šormové (24. 4. 1938).

Napište nám