Libuše
Libuše je slavnostní zpěvohra o třech jednáních českého skladatele Bedřicha Smetany z roku 1872. Poprvé byla uvedena v Národním divadle v Praze 11. 6. 1881. Jednotlivá dějství mají názvy Libušin soud, Libušin sňatek a Libušino proroctví.
Autorem libreta je Josef Wenzig (také autor textu k Daliborovi), který jej napsal německy. Do češtiny ho přebásnil Ervín Špindler, protože Smetana odmítl komponovat na německý text. Námětem k jejímu ději se stala legenda o kněžně Libuši, připomínaná již v Kosmově kronice, ale přejatá hlavně ze zpracování v Rukopisu zelenohorském.
Závěrečné Libušino proroctví je část, kterou Wenzig zpracoval nejoriginálněji. Zdůraznil kapitoly české historie, jež považoval sám za nejcennější – včetně nehistorické a smyšlené postavy Jaroslava ze Šternberka, moravského obránce českých zemí před náporem Mongolů z východu a zdůraznění významu husitů a českého krále Jiřího z Poděbrad.
Televize zachytila představení z 18. listopadu 1983, kdy po rozsáhlé rekonstrukci naší první scény byla historická budova Národního divadla znovu otevřena české veřejnosti. Titulní postavu zpívala skvěle disponovaná Gabriela Beňačková, jejíž světová kariéra v té době vrcholila.