Koncert ze Svatovítské katedrály na Pražském hradě (1990). Účinkují: J. Jonášová, D. Pecková, V. Doležal, L. Vele, Kühnův smíšený sbor, sbormistr P. Kühn a Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, dirigent P. Altrichter. Kamera J. Kadaňka. Režie T. Šimerda

Na Květnou neděli před vstupem do Svatého pašijového týdne, ve kterém si křesťané připomínají závěrečné okamžiky Ježíšova pozemského života, jeho smrt na kříži a vzkříšení, uvedeme poslední Mozartovu liturgickou skladbu Rekviem pro sóla, sbor a orchestr K 626. K dílu se váže legenda, že kompozici objednal tzv. šedý posel, což ve skutečnosti byl sluha hraběte Franze von Walsegga-Stuppacha, bohatého šlechtice, který chtěl Requiem vydávat za vlastní dílo, složené k uctění památky své manželky. Mozart byl však uprostřed tvůrčí práce přemožen těžkou nemocí. Zemřel 5. prosince 1791 a Requiem nedokončil. Po skladatelově smrti se Mozartova vdova Constanze zavázala hudebnímu nakladatelství Breitkopf und Hartel, že Requiem bude dokončeno a připraveno k vydání. Constanze nejprve požádala o pomoc Josepha Eyblera – skladatele, kterého si Mozart velmi vážil. Eybler krátký čas na Requiem pracoval, utřídil několik vět, ale nakonec zjistil, že dokončení všech rozpracovaných částí by bylo příliš časově náročné a vrátil partituru Mozartově vdově. V průběhu následujícího období bylo osloveno několik dalších hudebníků, kteří však se neodvážili do geniálního rukopisu zasáhnout, až se Requiem dostalo do rukou skladatele Franze Xavera Süssmayra, jenž byl Mozartovým žákem, a ten dílo dokončil. První představení zkompletovaného Requiem se konalo ve Vídni v roce 1793, a skladba se stala v krátké době dobře známá v celé Evropě.

Napište nám