W. A. Mozart: Requiem d moll

Na Květnou neděli před vstupem do Svatého pašijového týdne, ve kterém si křesťané připomínají závěrečné okamžiky Ježíšova pozemského života, jeho smrt na kříži a vzkříšení, uvedeme poslední Mozartovu liturgickou skladbu Rekviem pro sóla, sbor a orchestr K 626. K dílu se váže legenda, že kompozici objednal tzv. šedý posel, což ve skutečnosti byl sluha hraběte Franze von Walsegga-Stuppacha, bohatého šlechtice, který chtěl Requiem vydávat za vlastní dílo, složené k uctění památky své manželky. Mozart byl však uprostřed tvůrčí práce přemožen těžkou nemocí. Zemřel 5. prosince 1791 a Requiem nedokončil. Po skladatelově smrti se Mozartova vdova Constanze zavázala hudebnímu nakladatelství Breitkopf und Hartel, že Requiem bude dokončeno a připraveno k vydání. Constanze nejprve požádala o pomoc Josepha Eyblera – skladatele, kterého si Mozart velmi vážil. Eybler krátký čas na Requiem pracoval, utřídil několik vět, ale nakonec zjistil, že dokončení všech rozpracovaných částí by bylo příliš časově náročné a vrátil partituru Mozartově vdově. V průběhu následujícího období bylo osloveno několik dalších hudebníků, kteří však se neodvážili do geniálního rukopisu zasáhnout, až se Requiem dostalo do rukou skladatele Franze Xavera Süssmayra, jenž byl Mozartovým žákem, a ten dílo dokončil. První představení zkompletovaného Requiem se konalo ve Vídni v roce 1793, a skladba se stala v krátké době dobře známá v celé Evropě.