Krátké čtvrtstoletí Divadla v Dlouhé

Divadlo v Dlouhé zahájilo svou činnost v předvečer výročí sametové revoluce 16. 11. 1996. Situace po roce 1989 umožnila výrazné personální změny v českých divadlech, a tedy také v bývalém Divadle Jiřího Wolkera. U zrodu Divadla v Dlouhé stály dvě tehdy „nadějné“ režisérské osobnosti s odlišnými rukopisy a dvě skupiny herců s odlišným školením i projevem. Hana Burešová a Jan Borna se postupně stali významnými osobnostmi českého divadla a jejich tvorba záhy vydobyla Divadlu v Dlouhé pevnou pozici mezi českými divadly. Inscenace Divadla v Dlouhé jsou založené na kolektivní souhře výrazných hereckých osobností, mezi které patří například Helena Dvořáková, Jan Vondráček, Miroslav Táborský, Miroslav Hanuš či Marek Němec. Pro tvorbu Divadla v Dlouhé je charakteristické široké spektrum žánrů a divadelních postupů. Jeho produkci ale současně spojuje respekt vůči jiným názorům a divákům, otevřenost novým pohledům, tolerance a empatie, sounáležitost s evropskou kulturou a přesvědčení, že umělecká tvorba má etický rozměr. Ideály roku 1989 jsou konzistentně přítomné v tvorbě tohoto divadla, protože se staly jeho uměleckým názorem.