Záznam opery L. Janáčka v provedení souboru Státního divadla v Brně.
Účinkují M. Blahušiaková, J. Palivcová, V. Přibyl, V. Krejčík a další. Nastudoval a řídí F. Jílek. Divadelní režie V. Věžník. Kamera I. Bojanovský. Režie televizního záznamu M. Peloušek.
  • Země původuČeskoslovensko

Jaké zadostiučinění musel prožívat skladatel při slavné premiéře své opery, na níž pracoval téměř devět let. Byla 21.ledna 1904 v brněnské opeře a svým úspěchem, nadšeným obecenstvím i kritikou mu vynahradila zklamání, jehož se mu dostalo odmítnutím tohoto díla vedením pražského Národního divadla, jemuž ji předtím poslal. Podle dramatu Gabriely Preissové si dramaturgicky hru upravil, zkrátil, ale zachoval autorčin text. Při dokončování díla prožíval i jedno z nejtěžších období svého života - nemoc a pozvolné umírání milované dcery Olgy. I hloubka tohoto neštěstí vyvolala tak emocionální árie, jako je Jenúfčina modlitba za synka nebo závěrečným neopakovatelný výstup Laca a Jenúfy od veršů ?Odešli, jdi také a pamatuj si, že jsi byl nejlepší člověk, jehož jsme poznala na světě".

Teprve po dvanácti letech nastal díky tehdejší vlivné pěvkyni Marii Calmě - smír mezi šéfem opery ND K.Kovařovicem a Janáčkem. ?Její pastorkyňa" zazářila na jevišti naší první scény 26.května 1916 ve skvělém obsazení, jemuž dominovala jako Kostelnička Gabriela Horváthová. Ve své korespondenci si drobně postěžovala, jak pečlivě musela v moravských selských rodinách studovat nejen řeč, ale i chování, způsob vzájemných vztahů až k oblékání. Dva roky poté ?Jenúfa" - jak je nazýváno na světových operních scénách byla s největší péčí i úspěchem provedena ve Vídni a dalšího triumfu se Janáček dočkal v Berlíně, kde ji nastudoval dirigent světové pověsti - Erich Kleiber.

Pro dnešní uvedení ve Zlatém fondu byl vybrán vzácný snímek - představení brněnské Státní opery z roku 1972, v němž jako bychom cítili ?nejpravdivější pohled" na Janáčka. Nastudování dirigentem Františkem Jílkem s Vilémem Přibylem jako Lacou, Magdalenou Blahušiakovou co Jenúfou a zemitou Jarmilou Palivcovou jako Kostelničkou podávají spolu s celým účinkujícím ansáblem ten nejplastičtější obraz venkovského dramatu přelomu 20tého století. Janáček navíc tímto dílem předurčil další vývoj moderní opery u nás.

Napište nám