Vánoční vyprávění a písničky v podání L. Munzara, J. Hlaváčové, R. Hrušínského, V. Preisse, N. Urbánkové, M. Drobného, I. Bartošové a P. Bartoně (1987). Scénář I. Fischer. Kamera J. Osten. Režie J. Eisner
00:00:22Přeju vám hezký a příjemný večer.
00:00:26A pokud chcete, pojďte sem, mezi nás.
00:00:29Ty, co sedí vedle mě,
00:00:31ty ani nemusím představovat, protože je všichni dobře znáte.
00:00:36Někteří krásně zpívají...
00:00:38Nedívejte se tak na mě, jiní zase hezky vyprávějí.
00:00:42Nebo také naopak, nebo obojí dohromady.
00:00:44Zkrátka, budeme si dnes večer povídat,
00:00:47zpívat hezké písničky, a pokud chcete,
00:00:50tak můžete tento večer strávit s námi.
00:00:53A kdyby se náhodou něco nepovedlo,
00:00:55tak dnes jsme všichni taková velká rodina,
00:00:58takže se může sem tam přimhouřit oko, ne?
00:01:02Jsou svátky míru, klidu, pohody, atmosféra Vánoc...
00:01:07Vůně jehličí...
00:01:24PÍSEŇ
00:01:26V ulicích jako loni stromky nám sladce voní.
00:01:34A máta a med,
00:01:36tak pojďme hned na chviličku zpět do dětských let.
00:01:41Je tu čas známých koled,
00:01:45strejček Mráz cinkne o led, pak otočí klíč
00:01:50a rok bude pryč jako vždycky,
00:01:53plač si, nebo křič.
00:01:55Na chodnících zamrzly nám louže,
00:01:59klouzačka je hladká jako lak.
00:02:02Pojďme zkusit jak to po ní klouže
00:02:06a kouknout se, co dělá sněhulák.
00:02:10V ulicích jako loni stromky nám sladce voní.
00:02:16Tak můžem vám snad pod stromek dát,
00:02:20co dokážem zpívat nebo hrát.
00:02:27Napadlo hodně sněhu a bylo ho čím dál víc,
00:02:31a já jsem byl rád, pročež jsem vytáhl své sáňky
00:02:34a stavil jsem se pro Evu Svobodovou,
00:02:37jelikož mě žádala, abych se pro ni stavil.
00:02:40Pak jsme šli na Budín, kde se krásně sáňkuje.
00:02:43Bylo tam hodně hochů, jakož i jiných dětí,
00:02:46a když jsme byli docela nahoře, tak jsme si sedli na sáňky.
00:02:50Já jsem se držel napřed, Eva vzadu, a ona se mě držela.
00:02:53Jeli jsme dolů velice rychle, pořád rychleji,
00:02:57až to bylo strašně rychle a Eva se mě držela velice silně.
00:03:01Bylo to krásné, zmrzlý sníh lítal na všechny strany,
00:03:04já jsem slyšel, jak vítr křičí,
00:03:06a František Filipovský mě žaluje,
00:03:09protože on to čte líp než já.
00:03:13Ale jistě jste to poznali. Karel Poláček, Bylo nás pět.
00:03:17Jde o to, že jsem chtěl navodit náladu dětství,
00:03:20protože já si myslím,
00:03:22že Vánoce patří k dětství a dětství patří k Vánocům.
00:03:26Nemyslím to naše, už dávno minulé,
00:03:28ale i to, které se v tuto chvíli právě někde rodí.
00:03:33To dětství k Vánocům patří, nemyslíte si to, Viktore?
00:03:38Já si myslím ještě jednu věc. Vánoce mají tu moc
00:03:42vracet věci a vzpomínky naprosto jasnozřivě a nepoškozeně zpátky,
00:03:49vzpomínky právě z toho dětství.
00:03:53Vrátím se o dvaadvacet let zpátky, právě z toho důvodu,
00:03:57že tady vidím tolik dětí si spokojeně malovat.
00:04:01Jako student divadelní fakulty
00:04:03jsem vyjel se svou nynější kolegyní Janičkou Šulcovou
00:04:07a s Jarouškem Drbohlavem, který už není mezi námi,
00:04:10ale sluší se, abych na něj teď vzpomněl,
00:04:14protože jsme společně jeli za dětmi do dětského domova
00:04:20rozdávat radost právě o Vánocích.
00:04:24Bylo to atypické a hezké v tom,
00:04:27že jsem zažil dva Štědré dny po sobě,
00:04:30protože v tom dětském domově, kde jsme dělali tu brigádu,
00:04:34říkejme jí třeba kulturní brigáda,
00:04:36tak ty děti tam měly ten svátek o den dřív.
00:04:39A já můžu říct, že ten můj druhý svátek, ten 24. prosinec,
00:04:43zdaleka nebyl tak krásný, jako ten, který jsem zažil den předtím.
00:04:48A už to asi nikdy nezažiju.
00:04:50Nebudu to nijak sentimentalizovat ani rozvádět,
00:04:53ale když dneska pod stromečkem držím za ruce svoje děti,
00:04:57tak dodnes cítím ruce těch dětí, kterým dnes už bude pětatřicet let.
00:05:02Možná si na ten okamžik vzpomenou právě ti, kterých se to týká.
00:05:06Myslím na ty ruce, které mě držely a nechtěly pustit nikoho z nás,
00:05:11protože zřejmě ten večer byl natolik hezký
00:05:14a nezapomenutelný pro obě strany, že to v nás zůstalo.
00:05:19My jsme se velmi propojili, tam vznikla atmosféra,
00:05:24která se stává jednou za deset let,
00:05:27nebo třeba i jednou za život, proto o ní dneska hovořím.
00:05:31Zpívali jsme velice hezké písničky, byla tam veliká legrace,
00:05:37a já bych rád těm dětem, kterým už je dneska pětatřicet,
00:05:42i těm, které se teď rodí,
00:05:44i těm, které budou stát u vánočních stromečků,
00:05:47těm bych se pokusil zazpívat jednu písničku s dětským sborem.
00:05:56PÍSEŇ
00:05:58Pár, pár chvil,
00:06:02pár chvil a je tu bílý sníh,
00:06:09první bílý sníh.
00:06:14S ním se krajem vzápětí
00:06:18chóry zvonů rozletí k lidským srdcím,
00:06:24tóny koled vánoční.
00:06:30S ním se krajem vzápětí
00:06:34chóry zvonů rozletí k lidských srdcím,
00:06:40tóny koled vánoční.
00:06:54Dál, dál shůry padá, skrývá dvůr i lada,
00:07:02bílý sníh, první bílý sníh.
00:07:10S ním se krajem vzápětí
00:07:14chóry zvonů rozletí k lidských srdcím,
00:07:20tony koled vánoční.
00:07:26S ním se krajem vzápětí
00:07:30chóry zvonů rozletí k lidským srdcím,
00:07:36tóny koled vánoční.
00:07:50Už zapadl nám práh, už mizí hroty věží,
00:07:55a bloudíš ve vločkách, hledaje cestu stěží.
00:08:00Kdo by však neměl rád ten tanec, vír a pád,
00:08:05ty vločky v modrých tmách, když sněží?
00:08:12Že to byly krásné verše od Jaroslava Seiferta,
00:08:15to je zbytečné dodávat.
00:08:17-Ivetko... Mohu vám tak říkat?
-Samozřejmě.
00:08:20Vy jste taky tak krásná a bílá jako sněhová vločka.
00:08:24Máte sníh ráda? Umíte ještě stavět sněhuláka?
00:08:28Sníh mám moc ráda,
00:08:30a vlastně to není tak dávno, co jsem ještě sněhuláky stavěla.
00:08:34Proto jsem se takhle ptal.
00:08:36Ale že by to byla moje přednost, to se říct nedá.
00:08:39-Čili sochařství, to není ono.
-To ne.
00:08:43Ale pocházím z Beskyd, takže jsem odmalička lyžovala,
00:08:48běhala jsem především na lyžích.
00:08:51To máte výhodu, na Beskydách je sníh vždycky,
00:08:55kdežto v Praze se z něj hned stává břečka.
00:08:58A co pěkného nám teď zazpíváte?
00:09:00Já vám zazpívám Uspávanku.
00:09:04My se od vás necháme rádi uspat.
00:09:17PÍSEŇ
00:09:19Už lampu zhasínám,
00:09:25už se ti víčka klíží.
00:09:31Jen se přestaň bránit spánku,
00:09:38je to hodný pán.
00:09:45K tvým pěstím zaťatým
00:09:51sen po špičkách se blíží.
00:09:57A já zpívám uspávanku,
00:10:03srdce dokořán.
00:10:09Pohádku nám dovyprávěl klouček Večerníček.
00:10:23Spinkej jako motýl v trávě,
00:10:28jak ten Rákosníček.
00:10:35Na stříbrný klíček zamkni očka svý.
00:10:48Ráno budeš moudřejší a větší o kousíček.
00:11:13Tvé vzpurné obočí
00:11:18zdá se teď náhle mírné.
00:11:24Ze sna hladíš prsty svými
00:11:30hračky co máš rád.
00:11:38Své nebe v rukou máš,
00:11:44jasné a nedozírné,
00:11:50když teď s dárky vánočními
00:11:55klidně můžeš spát.
00:12:02Pohádku nám dovyprávěl klouček Večerníček.
00:12:14Spinkej jako motýl v trávě,
00:12:21jak ten Rákosníček.
00:12:27Na stříbrný klíček zamkni očka svý.
00:12:39Ráno budeš o kousíček zase moudřejší.
00:12:57Každý to říká, že dřív bývalo více sněhu.
00:13:01Kam se sníh poděl, nevím.
00:13:03A také meteorologové to dosud nijak nevysvětlili.
00:13:07Ale faktum je, že za poněkud minulejších časů
00:13:11bývalo sněhu habaděj, například na Šimonových leptech
00:13:15se vyskytuje Praha docela zasněžená,
00:13:18že na starých litografiích
00:13:20vidíte prohánět se saně po pražských ulicích,
00:13:23že jako kluci jsme každoročně užili koulování,
00:13:26dlouhých klouzaček a sáněk, otiskování panáků ve sněhu,
00:13:31vykropování podpisů a vzorců
00:13:33a stavění sněhuláků daleko vydatněji,
00:13:37než nynější klukovské pokolení.
00:13:39To je úkaz tak nesporný, jako úbytek povodní, požárů,
00:13:44a jiných přírodních zjevů, jež okouzlovaly naše dětství.
00:13:48Na čem to závisí, nevím,
00:13:50ale není to zkrátka už takové, jako to bývalo.
00:13:55Autora nemusím jistě uvádět,
00:13:58ale jen tak ze slušnosti, Karel Čapek, Kalendář.
00:14:02Je to notoricky známý citát,
00:14:05je na to taky notoricky známá odpověď.
00:14:08Doktor Josef Štefánek, literární teoretik,
00:14:11si dal takovou práci, že prošel autory světové literatury
00:14:16proti proudu našeho času, pěkně zpátky,
00:14:20a zjistil, že už před Karlem Čapkem i Jan Neruda,
00:14:24před Janem Nerudou dvorní rada Johann Wolfgang Goethe,
00:14:27a ještě i mnozí další si naříkali,
00:14:30že za jejich dětství bylo sněhu více než v dospělosti.
00:14:34Ba dokonce i staří Řekové a Římané,
00:14:36ale to se nedivím, tam jim moc nechumelí.
00:14:39Zkrátka i ve starověké literatuře
00:14:41se nacházely stesky na nedostatek sněhu.
00:14:44Ono je to asi tím, že když měří člověk asi metr a kousek,
00:14:48a napadne dvacet čísel sněhu, tak je v něm po kolena.
00:14:52A když je starší a větší, a napadne dvacet čísel sněhu,
00:14:56tak ho to nevzruší,
00:14:58nebo ho to vzruší moc, protože to musí uklízet.
00:15:02Já jsem tím chtěl říct, že dojmy z dětství,
00:15:05nejen co se týče množství sněhu, jsou asi ty nejsilnější.
00:15:11Je někdo, kdo se mnou nesouhlasí?
00:15:13-Je to pravda.
-Souhlasíte?
00:15:16To jsem rád, protože jste tu nejmladší.
00:15:20Možná si to ještě nejvíc pamatuju,
00:15:23ale já mám na takové období před pár lety hezkou vzpomínku.
00:15:27Možná to ani není vzpomínka, jen taková imprese.
00:15:31-To mně bylo tenkrát ...náct let.
-O něco míň než teď.
00:15:39Byli jsme se školou na zimním lyžařském zájezdu v Tatrách.
00:15:49Tam byla krásná příroda, sněhu po kolena...
00:15:55-Byl jste víc než metr vysoký?
-Jo.
00:15:59Všechno tam bylo krásné a okouzlující,
00:16:05a mně se tam přihodila taková zajímavá věc,
00:16:09že jsem se poprvé v životě zamiloval.
00:16:14Podívejte, jak Naďa Urbánková závidí.
00:16:17Poprvé, ale zato absolutně a navěky.
00:16:22Chodil jsem okolo ní a netroufl jsem si ji ani oslovit.
00:16:27Proběhl týden, druhý týden, a vlastně se nic nepřihodilo.
00:16:34A byl poslední večer, takový ten rozlučkový.
00:16:40Všichni se veselili, zpívali, hrálo se na kytaru...
00:16:46A já jsem najednou zjistil,
00:16:49že tam tak stojím a všichni se na mě dívají,
00:16:53že všichni poznali, že jsem tak zamilovaný.
00:16:58Tak jsem se potichu vytratil.
00:17:02Vyšel jsem ven před chalupu, sám,
00:17:07byla krásná jiskřivá noc,
00:17:11hvězdy svítily, měsíc svítil,
00:17:14a já jsem si v té chvíli přál, aby se stal nějaký zázrak.
00:17:21A on se opravdu stal,
00:17:24protože najednou se ozval ten zvonek, co je nad dveřmi,
00:17:29otevřely se dveře,
00:17:31a na zápraží vešla ona dívka.
00:17:34Ona, s velkým O.
00:17:36My jsme se vzali za ruce a šli jsme tou krásnou přírodou.
00:17:44Mlčeli jsme a všechno bylo takové čisté a krásné,
00:17:49milé, neopakovatelné...
00:17:57Mně na to zůstala tahle vzpomínka.
00:18:01Úplně čistá a krásná vzpomínka na první lásku.
00:18:08My jsme se potom vrátili do chalupy,
00:18:11snad jsme se už pak ani neviděli,
00:18:14takže z toho žádný milostný románek nebyl.
00:18:17To je škoda.
00:18:19Jenom ta vzpomínka,
00:18:22a ta se mi k těm Vánocům bude vždycky vracet
00:18:26s tou zasněženou přírodou znovu a znovu.
00:18:29Jak říká krásně František Hrubín: Až k umírání si ten obraz ponesu.
00:18:45PÍSEŇ
00:18:47Do prázdných brázd snáší se sníh,
00:18:54zpívám, zpívám o Vánocích.
00:19:04Po ránu mráz do skel mi dých,
00:19:12zpívám, zpívám o Vánocích.
00:19:20Tehdy byl stejný čas,
00:19:24stejný sníh, vždyť já vím,
00:19:29srdce tvé však ve tmě tmoucí chtělo tlouci shodně s mým.
00:19:39Hezčí se zdál, bílý ten sníh,
00:19:46tenkrát, tenkrát o Vánocích.
00:19:55Ten sníh, co tál na ústech tvých,
00:20:03tenkrát, tenkrát o Vánocích.
00:20:11Tehdy byl stejný čas,
00:20:15stejný sníh, vždyť já vím,
00:20:20srdce tvé však ve tmě tmoucí chtělo tlouci shodně s mým.
00:20:30Hezčí se zdál, bílý ten sníh,
00:20:37tenkrát, tenkrát o Vánocích.
00:20:46Ten sníh, co tál na ústech tvých,
00:20:54tenkrát, tenkrát o Vánocích.
00:21:11Když babička děti budila, oznamovala jim,
00:21:14že přijel svatý Martin na bílém koni.
00:21:17Děti rychle vyskočily z postelí, běžely k oknu, a hle, všude bílo.
00:21:22Na jeřábu, který stál blíže stavení
00:21:26a na němž viselo několik zmrzlých strůčků, seděla vrána.
00:21:30Drůbež na dvoře stála tiše
00:21:32a dívala se s podivením na tu novotu.
00:21:36Jen vrabci skákali vesele po záspí,
00:21:38sbírajíce ještě, co slepice ležet nechaly.
00:21:41Kočka, vracejíc se z lovu, oklepávala při každém kroku tlapky
00:21:46a rychle pospíchala na pícku.
00:21:48Psi ale, zrousaní po kolena, vesele se proháněli ve sněhu.
00:21:53Sníh, sníh! To je dobře,
00:21:56budem jezdit na saních, zavejskly si děti,
00:22:00vítajíce zimu, která jim přinášela zase jiných radostí.
00:22:05A zase jsme u dětských radostí.
00:22:09Proč se při té Babičce koukáš na mě?
00:22:14Já se na tebe dívám proto tak hezky,
00:22:18protože jsi velice pěkně hrála Boženu Němcovou,
00:22:22takže máš plné právo teď mluvit o Vánocích.
00:22:27Božena Němcová v Babičce líčí ty krásné zvyky,
00:22:37kdy se pouštěly ve skořápkách svíčičky po vodě,
00:22:45děti třásly bezem, lilo se olovo,
00:22:48půlily se jablíčka, hledaly se křížky a hvězdičky.
00:22:52My jsme to chtěli taky zkusit, protože to je krásný dobrodružství,
00:22:57ale víte, jak to chodí v hereckých rodinách o vánočních svátcích.
00:23:02Práce je třikrát tolik než v ostatním roce,
00:23:07takže se nám to opravdu nikdy nepodařilo.
00:23:12Na Štědrý den se sice nehraje, to ne,
00:23:19to se ty rodiny užijou,
00:23:22ale jednou jsme na Štěpána seděli takhle u stolu
00:23:27a bylo to pro nás nezvykle nový a hezký...
00:23:33Protože jsme byli všichni spolu.
00:23:35Počkej, ty mně kazíš pointu.
00:23:38Já se od talíře s rybou kouknu na tu naši starší dcerku,
00:23:43a vidím, že má takový zaslzený očička a je tam to dojetí.
00:23:47A ona říká: Tatínku, maminko,
00:23:53víte, že je to poprvé v mém životě,
00:23:58kdy jsme všichni o vánočních svátcích pohromadě?
00:24:04Tak jsme se s Luďkem na sebe s nevěřícným úžasem podívali,
00:24:09protože jsme si s hrůzou uvědomili, že tý naší dceři je dvaadvacet let.
00:24:15Je to pravda, je to tak.
00:24:18Je to prakticky dva roky zpátky, a když o tom tak přemýšlím...
00:24:23Mimochodem, jak to bude letos, když jsou tu zase dny svátků?
00:24:38PÍSEŇ
00:24:40Zas tu jsou dny svátků s mísami cukroví,
00:24:50odlesk na pozlátku a v koutě strom jedlový.
00:24:59Odlesk na pozlátku a v koutě strom jedlový.
00:25:11Zvonky, na něž cinkám, dárky a dětský smích,
00:25:21chvíle ke vzpomínkám
00:25:25a v závěji bílý sníh.
00:25:30Chvíle ke vzpomínkám a v závěji bílý sníh.
00:25:42Stromky ve tmě září záplavou štíhlých svíc.
00:25:52Pár dní v kalendáři, a všem bude o rok víc.
00:26:01Pár dní v kalendáři, a všem bude o rok víc.
00:26:13Zas tu jsou dny svátků
00:26:17s tóny mých dětských škál v lesku na pozlátku,
00:26:26však čas letí dál a dál.
00:26:32V lesku na pozlátku, však čas letí dál a dál.
00:26:46To byla německá vánoční píseň, stará asi sto padesát let.
00:26:51Promiňte.
00:26:55Teď se zase díváš na mě, jako bych měl vyprávět něco já.
00:27:00Teď je to chvilku vaše, pane řediteli.
00:27:02Tady každý říkáte nějakou příhodu o Štědrém dnu,
00:27:07a já ji samozřejmě mám taky.
00:27:10Je dávno už tomu, jak by řekla Božena Němcová,
00:27:13když jsem jezdíval na koni.
00:27:16A měli jsme s kamarádem zvláštní tradici,
00:27:19my jsme jezdili na tradiční štědrovečerní vyjížďku.
00:27:22Jednou jsem přijel domů tak strašně pozdě,
00:27:25že jsme téměř neměli vánoční stromeček,
00:27:28ale o tom hovořit nebudu, já chci mluvit o něčem jiném.
00:27:31My jsme měli spolu takovou úmluvu, že jsme ráno osedlali koně
00:27:35a jeli jsme pozdravit Vánoce tímto koňským způsobem.
00:27:39Jednou takhle osedláme koně, vyjedeme ven,
00:27:42a vůbec nebyl žádný sníh.
00:27:45Ono to spíš vypadalo na předjaří, že na keřích začnou růst kočičky.
00:27:50Ano, to jsou ty Vánoce,
00:27:53že za našeho dětství bylo vždycky víc sněhu...
00:27:56Tak tohle byl Štědrý den, kdy sníh vůbec nebyl,
00:28:00jenom pár zmrzlých kaluží.
00:28:02My jsme ty koně opatrně vedli, jeli jsme do lesa,
00:28:05pak jsme vyjeli z lesa ven, někdo z nás řekl, že nacváláme,
00:28:10oba současně jsme dali pobídku a ty koně se rozeběhli.
00:28:15Před námi v dálce byla vesnice a my jsme začali cválat.
00:28:20To je strašně krásný pocit, když vám kolem uší zašumí vítr,
00:28:25když cítíte, jak z těch koní do vás přechází jejich síla,
00:28:30z těch jejich boků vám přechází do nohou,
00:28:33stáváte se jedním celkem a máte pocit radosti z pohybu.
00:28:37My jsme s kamarádem tenhle pocit velice důvěrně znali,
00:28:41ale v tenhle Štědrý den to bylo něco úplně jiného.
00:28:45Psi z té vesnice nás už zdálky vycítili a rozštěkali se,
00:28:49a my jsme se řítili na těch koních jak ve westernu k první chalupě.
00:28:54Vašek se přiřítil v plném cvalu, švihl bičem a dal ránu do dveří.
00:29:00Opakovali jsme to několikrát, vůbec nevím, co to do nás vjelo.
00:29:04Měli jsme takový barbarský výraz ve tváři,
00:29:08to je něco, co v nás zůstává po předcích, takový ty prapudy.
00:29:14Možná jsme něco i křičeli, já nevím.
00:29:18A na prahu toho stavení,
00:29:21které jsme takovým nevánočním způsobem dobývali,
00:29:25na prahu této budovy, která byla vesnickou hospodou,
00:29:30se najednou objevil drobný útlý človíček v podvlíkačkách,
00:29:35měl vyhrnutou košili a rozespale mžoural do sluníčka.
00:29:40On nás poznal, koně už byli klidní, už jsme je drželi.
00:29:43Takhle se drbal na tváři a povídá: Ale hoši, já už nic nemám.
00:29:49Oni měli myslivci včera hon a všecko vypili.
00:29:53A Vašek povídá: Ale to nejde, dědo, na Štědrý den si musíme připít.
00:29:58Musíme si připít na zdraví všeho živého,
00:30:02na zdraví právě narozeného.
00:30:05Ten pan hostinský se na nás díval, jako bychom přišli z jiného světa.
00:30:12Odešel, ale za chvilku se vrátil.
00:30:16Na tácku nesl tři skleničky, ve kterých byla tekutina,
00:30:22která voněla po hruškách, po jabkách, po švestkách,
00:30:30zkrátka po celé zahradě dohromady.
00:30:33Podíval se takhle k nám nahoru, my jsme se sklonili dolů,
00:30:38vzali jsme ty sklenky, přiťukli jsme si,
00:30:43a to jediné cinknutí se rozeznělo po celém vesmíru.
00:30:48Tak na zdraví, šťastný a veselý.
00:31:07PÍSEŇ
00:31:09Pastýři, nespěte, ej, pastýři, nespěte.
00:31:17K Betlému pospěšte, ej, k Betlému pospěšte.
00:31:25Zdali jste to znamení neviděli na nebi,
00:31:33co se stalo o půlnoci při slavném narození,
00:31:40o příchodu Mesiáše, jaké to podivení.
00:31:49Zdali jste to znamení neviděli na nebi,
00:31:57co se stalo o půlnoci, při slavném narození,
00:32:04o příchodu Mesiáše, jaká to věc podivná.
00:32:23Dřív bývala řeka ochotnější. Nezahálela jedinou zimu,
00:32:27lidé se hemžili jako mravenci po zhrublém zasněženém ledu,
00:32:31jen tak, od mostu k mostu,
00:32:34nebo po klouzačkách rovných jako linka,
00:32:37nebo za korunu mezi čtverci obšancovanými sněhovým valem.
00:32:42Do valů byly zapíchány jedličky,
00:32:44z opadaných větví vlály papírové třásně, červené a bílé.
00:32:50Na kluzištích, vypulírovaných dřevěnými hrábly, se nehemžilo,
00:32:54tam se kroužilo, jako když se mele kafe.
00:32:58Kroužilo se sólo, za ruku, přes ruku,
00:33:00do pasu, vlak a had, skok a dřep.
00:33:04Dneska je z toho cítit Erben,
00:33:07přestože ta doba je mnohem blíž Nepelovi než Erbenovi.
00:33:11Ale pamětníkům voní starorůžovou všechno, co minulo.
00:33:17To píše velice hezky můj přítel, spisovatel Adolf Branald.
00:33:22Vám toho minulo už taky dost, co myslíte, Milane?
00:33:25Asi je na co vzpomínat.
00:33:28Já samozřejmě takový pamětník jako pan Branald nejsem,
00:33:31ale mám už taky dost za sebou.
00:33:36Já to tak osobně nemyslel.
00:33:38Jako kluci jsme chodili bruslit na Vinohrady
00:33:42do Slovenské ulice, kde bylo přírodní kluziště.
00:33:46Jak píše pan Branald, jezdili jsme dokolečka.
00:33:51Bylo to tam hrozně hezký, byla tam taková dřevěná bouda,
00:33:57kde se za levný peníz dal koupit čaj s malinovou šťávou a sušenky,
00:34:02hrála tam hudba z gramofonových desek,
00:34:06některý holky se pokoušely krasobruslit,
00:34:09a my jsme vždycky do toho hloučku jakoby náhodně vlítli.
00:34:13Ale nejvíc jsme se těšili na večer, protože když se setmělo,
00:34:18tak se rozsvítila světla a to kluziště začalo zářit.
00:34:23A v určitou chvíli se rozezvučelo, protože jak se rozsvítilo světlo,
00:34:29tak všichni začali řvát a pištět, začal jásot.
00:34:34Tam šlo o to, kdo bude mít nejsilnější hlas, když se rozsvítí.
00:34:42To jsem většinou býval já se svým vysokým pištivým hlasem,
00:34:49já měl hlasivky z nerez plechu.
00:34:53Takže když spustil ten hukot a řev,
00:34:57tak já jsem ke konci zůstal sám v takovém sólu
00:35:01a viděl jsem ty závistivý pohledy ostatních kamarádů.
00:35:05Já měl vždycky hroznou radost, že jsem byl vítěz,
00:35:09a to mi zůstalo dodnes.
00:35:13A když moje dítko začalo bruslit...
00:35:18-Na stejném kluzišti?
-Ano, na stejném kluzišti.
00:35:22Já jsem se tam přišel podívat, taky to bylo k večeru.
00:35:26Stál jsem tam za plotem a sledoval jsem,
00:35:29jestli se tenhle zvyk zachoval.
00:35:31A jak se zešeřilo a rozsvítila se světla,
00:35:34tak to najednou vypuklo, celý kluziště začalo řičet.
00:35:39Já jsem se koukal na to svoje dítko s takovou pýchou,
00:35:44protože se zase ozval ten ječivý hlas na plný pecky.
00:35:49A to dítko se zase koukalo na mě s takovým otazníkem v obličeji.
00:35:54A já jsem najednou zjistil, že nekřičí moje dítko,
00:35:58ale že to řvu já, jako tenkrát zamlada.
00:36:02A byl jsem zase vítěz.
00:36:09PÍSEŇ
00:36:11Zas rozkvetou okna jeslí, děda Mráz tam kvítka kreslí.
00:36:16Zase pojedem na saních, padá sníh, padá sníh, padá sníh.
00:36:21Zase vyběhnem na klouzačky, budou pády, nářky, plačky.
00:36:26Zimy neužít byl by hřích, padá sníh, padá sníh, padá sníh.
00:36:31Koule lítají sem a tam, taky já už jsem jednu slíz.
00:36:36Sněhu za krkem spoustu mám, taková zima má říz.
00:36:42Zase klouzačky vítr brousí, střecha stříbrné má vousy.
00:36:46Nám se červená v tváři smích, padá sníh, padá sníh, padá sníh.
00:36:59Padá sníh, padá sníh, padá sníh.
00:37:09Padá sníh, padá sníh, padá sníh.
00:37:12Ruce začaly pěkně zábst, taky fouká to od remíz.
00:37:17V poli závěje místo brázd, taková zima má říz.
00:37:22Zase vyběhnem na klouzačky, budou pády, nářky, plačky.
00:37:27Zimy neužít byl by hřích, padá sníh, padá sníh, padá sníh.
00:37:32Padá sníh, padá sníh, padá sníh.
00:37:36Citát Rudolfa Křesťana:
00:37:39Naši předkové hovořili v zimě s oblibou o krajině pocukrované.
00:37:43Snad se tehdy sypaly silnice něčím sladším.
00:37:47My solíme. Sůl je účinná a dokáže divy.
00:37:51Odstraňuje sněhovou vrstvu, odstraňuje náledí,
00:37:54odstraňuje karoserie i podrážky bot.
00:37:58Sůl se vsakuje pozvolna do půdy
00:38:01a následky se jednoho dne musí dostavit.
00:38:05V lepším případě porostou ředkvičky už slané,
00:38:09v horším případě vyroste slaná cukrovka.
00:38:12Myslím, že jsem citoval dostatek klasiků.
00:38:16-Rudo, ty jsi téměř klasik.
-Ano, téměř.
00:38:19Nechtěl bys citovat sám sebe? Já znám jeden velice krásný článek,
00:38:23a jsem takový kamarád, že jsem si ho na tebe přinesl.
00:38:27Je o taky Vánocích, buď tak hodný, přečti to.
00:38:30-Já bych to tak neuměl.
-Jestli na to uvidím.
00:38:33Já ti půjčím brejle. Nebo máš svoje?
00:38:35No vidíš.
00:38:38Mě totiž vždycky zajímalo a pořád ještě zajímá,
00:38:41co takové Vánoce dovedou s lidmi udělat.
00:38:47Najednou se z ničeho nic usmívají,
00:38:52z ničeho nic jsou jaksi jiní než po celý rok.
00:39:00Ohleduplní, laskaví, tolerantní, prostě jaksi jiní.
00:39:07Možná takoví, jací jsou v podstatě po celý život,
00:39:12a snad z jakéhosi ostychu to skrývají.
00:39:17Projevují se a ukazují v pravém světle
00:39:21jenom ten jediný den v roce, na Štědrý den.
00:39:25Možná, ale možná je to taky všecko jinak.
00:39:29A tak je mi vždycky trochu líto,
00:39:32že ty Vánoce přejdou tak rychle, že každý den v roce není štědrý.
00:39:37Ale možná, že je to tak správné, že je to dobře,
00:39:41protože všeho moc škodí a Štědrý den by nám mohl zevšednět.
00:39:45A to by asi byla škoda. Ale přece jenom si tak myslím,
00:39:49jestli bych s tou ohleduplností, tolerancí a laskavostí k lidem
00:39:55neměl začít letos nebo příště o něco dříve,
00:40:00třeba už začátkem prosince, nevím.
00:40:04Asi bych se do té laskavosti, ohleduplnosti
00:40:07a tolerance musel nutit, a to by asi nebylo dobře.
00:40:10Nemyslím tím domov,
00:40:12doma se naštěstí do ničeho nutit nemusím. Naštěstí.
00:40:16Jenomže nemohu pořád sedět doma.
00:40:19Přece jenom občas musím vyjít ven, mimo domov,
00:40:22a setkávat se s různými lidmi,
00:40:25kteří si tu svoji laskavost, ohleduplnost a toleranci
00:40:29šetří až na ten jediný den v roce, na Štědrý den.
00:40:34Ale to se s nimi nesetkám, protože na Štědrý den,
00:40:37od chvíle, kdy odešel Jan Werich,
00:40:40bývám pravidelně celý den doma,
00:40:42a tak vlastně ani nevím, jací ti lidé ve skutečnosti jsou.
00:40:46Nevím, jak vypadají když jsou usměvaví,
00:40:49ohleduplní, laskaví, tolerantní, a asi to nikdy vědět nebudu.
00:40:54Možná, že je to tak dobře,
00:40:57a možná, že je to všechno trošku jinak.
00:41:00Ale asi to přece jenom příště zkusím
00:41:03a začnu se usmívat na lidi o něco dříve,
00:41:07třeba od prvního prosince, nebo od patnáctého, dvacátého.
00:41:11Možná si toho někdo povšimne
00:41:14a možná se začne usmívat také o něco dříve než obvykle.
00:41:21Ale každý den je dobrý. V každém případě to příště zkusím.
00:41:28Příště.
00:41:32Rudo, že ty máš rád Jiřího Suchého? Já to vím.
00:41:35-Velice rád, všechny jeho texty.
-A Purpuru zvlášť.
00:41:40Purpuru mám velice rád.
00:41:42Tak já ti teď přímo...
00:41:44Ale to by bylo divný, na Vánoce někomu něco nařizovat.
00:41:48Já tě moc poprosím, zazpívej nám.
00:41:50Nepros, poroučej.
00:41:53Ale já jsem řekl, že Purpuru mám velice rád,
00:41:57a ty mě teď nutíš, abych ubližoval něčemu, co mám rád.
00:42:03-Rudo, věř si.
-Tys to chtěl, máš to mít.
00:42:17PÍSEŇ
00:42:19Tiše a ochotně
00:42:22purpura na plotně voní,
00:42:28stále voní.
00:42:34Nikdo si nevšímá
00:42:38jak život mění se v dým.
00:42:50Snad jenom v podkroví
00:42:54básníci bláhoví pro ni slzy roní.
00:43:07Hrany jí odzvoní
00:43:11a rampouchy křišťálový.
00:43:23Slunce se vynoří,
00:43:27hned však se k pohoří skloní,
00:43:34rychle skloní.
00:43:40A pak se ustaví dlouhá a pokojná noc.
00:43:55Tiše a ochotně
00:43:59purpura na plotně voní,
00:44:06stále voní.
00:44:12Po ní k nám vklouzlo
00:44:15to tajemné kouzlo Vánoc.
00:44:30Jeden český spisovatel,
00:44:32schválně nebudu říkat, který, doufám, že ho poznáte,
00:44:36píše, že jistý štábní kapitán Kropáček,
00:44:40který velel minometnému oddílu a jeho bratranci Skalickému,
00:44:44prožili tuto příhodu.
00:44:46Když dovolíte, já vám ji přečtu.
00:44:49Těsně před Štědrým dnem
00:44:52se tento štábní kapitán zeptal při raportu své roty:
00:44:56Kdo umí dobře malovat, zvedněte ruku.
00:44:59Nezvedl ji nikdo, protože takový nositel zdvižené ruky
00:45:04se obvykle poslal na nějakou nedůstojnou práci.
00:45:08Jenže v téhle rotě jeden opravdický vyštudovaný malíř byl,
00:45:13a proto všichni, kdo nechtěli jít zametat dvůr, volali:
00:45:17Skalický, pane štábní kapitáne. Skalický to umí!
00:45:23Skalický, řekl Kropáček, zítra v jedenáct se u mne hlaste.
00:45:28Rozkaz, pane štábní kapitáne, zachroptěl mistr Skalický.
00:45:33V jedenáct hodin se tedy přihlásil,
00:45:37a Kropáček si ho odváděl domů, do své vily.
00:45:41Doma mu nejprve nařídil zout bagančata
00:45:45a obout si přes onuce trepky s bambulemi,
00:45:49a pak ho odvedl do koupelny.
00:45:52Ve vaně, pod šňůrami s kalhotkami paní štábní kapitánové,
00:45:57plavali dva kapři.
00:46:00Skalický, řekl temným hlasem velitel,
00:46:03bouchnete mi ty kapry.
00:46:06Skalický chtěl srazit paty k sobě,
00:46:09ale v těch trepkách to nedalo ten efekt.
00:46:12Taky neřekl: Rozkaz, pane štábní kapitáne,
00:46:15nýbrž začal koktat:
00:46:17Ale když já, pane štábní kapitáne...
00:46:20Žádné ale, Skalický, umlčel ho Kropáček,
00:46:23bouchnete mi ty kapry.
00:46:26Bratranec hleděl na oba šupináče a jeho senzitivum začalo pracovat.
00:46:32Představoval si, jak probíhá celý ten popravčí proces,
00:46:36a když došel v myšlenkách až k tomu, co nesnášel,
00:46:40bez hlesu se v té koupelně svalil.
00:46:44Tohle štábní kapitán nečekal.
00:46:48Přivedl si muže na bouchání, protože nesnášel pohled na krev.
00:46:53Nenapadlo ho, že ještě někdo jiný by pohled na krev nesnášel.
00:46:59A Skalický nesnášel nejenom pohled, ale ani pouhé pomyšlení.
00:47:05Teď se štábní rozhodoval,
00:47:08zda ho pokropit nebo odtáhnout do haly na koberec,
00:47:12ale jak se k němu sehnul, všiml si jeho nosu.
00:47:17Skalický si ho při pádu trošku narazil
00:47:21a začala mu téci červená.
00:47:23Jakmile si ji Kropáček všiml, složil se přes Skalického,
00:47:28takže jedinými živými tvory, kteří v této chvíli
00:47:33zůstali v koupelně při vědomí, byli ti dva kapři.
00:47:37Paní štábní kapitánová, která se vrátila krátce poté,
00:47:42nevěděla v první chvíli,
00:47:44zda jim koupelnu nevyvlastnili na márnici,
00:47:48byla však první lidskou bytostí,
00:47:52která v této místnosti neomdlela, a věděla, kde je čpavek.
00:47:57Převedla tedy svého muže i Skalického k vědomí
00:48:03a posadila je v kuchyni k černé kávě.
00:48:07Než ji vypili, tak ty kapry bouchla sama.
00:48:13František Nepil, Dobré a ještě lepší jitro.
00:48:17Tak dobré a ještě lepší Vánoce, pane Nepile.
00:48:20Já musím říct, že tu paní ohromně obdivuju,
00:48:25protože jako bývalá zdravotní sestra
00:48:29sice zrovna hned neomdlívám, když vidím krev,
00:48:33ale musím říct, že prostě nemám to srdce
00:48:38zabít ne kohokoliv, ale prostě ty kapry.
00:48:42To jsem nikdy nedokázala a nedokážu.
00:48:47Samozřejmě, že na to mám vždycky o Vánocích lidi.
00:48:51-Vy si je zjednáváte?
-Ano, zjednávám.
00:48:54Teď jsem si vzpomněla na první objednávku,
00:48:57kterou jsem učinila u nás v domě, kdy jsem poprosila souseda,
00:49:02o kterém jsem se domnívala, že je kvalifikovaný v této profesi.
00:49:06Bohužel jsem se dost zklamala,
00:49:09protože jsme díky tomu málem vyhořeli.
00:49:11Já vám řeknu, jak to bylo. On prostě přišel...
00:49:15-A omdlel.
-Ne, on zatím neměl proč.
00:49:18Já měla na stole na prkýnku připraveného toho kapra,
00:49:22a soused samozřejmě přišel jako velkej frajer,
00:49:26první bylo, že si zapálil cigáro.
00:49:29Cigáro měl takhle v koutku, toho kapra si přidržel
00:49:35a v ruce měl to bacítko, jak se s ním ten kapr švihne.
00:49:41Na to já se obyčejně nekoukám.
00:49:44Ale on si nevšiml, že máme nad stolem stahovací lustr.
00:49:51A aby bylo dobře vidět, tak ten lustr byl hodně nízko.
00:49:55On se tím bacítkem rozpřáh, a jak se rozpřáh...
00:49:58Tak zhasnul.
00:50:01Jenomže ten pohyb už se nedal zastavit,
00:50:04takže se v tý tmě praštil do svý levý ruky.
00:50:07Pochopitelně zařval, a to cigáro mu vypadlo z pusy
00:50:11rovnou do koše, kterej byl plnej papírů.
00:50:14Dopadlo to dobře, uhasili jsme to, ale mohli jsme usmažit stejně,
00:50:18jako jsem potom smažila toho kapra.
00:50:26PÍSEŇ
00:50:28Cinkají, cinkají na celý svět,
00:50:32zvonky, jež znám už od dětských let.
00:50:35Všem nesou lásku a do duší jas,
00:50:38nám tak vítaný v tento čas.
00:50:42Cinkají, cinkají, že končí rok,
00:50:45a je v nich swing a trochu i rock.
00:50:48Cink, cink, a kdo má tu náladu rád,
00:50:52chvíli zůstane stát.
00:50:55A možná, že se otáže i svého svědomí,
00:51:01a pak se krásně odváže
00:51:05a začne zpívat zrovna jako my.
00:51:08Cinkají, cinkají, cinkají zas, ukryty kdesi v nás,
00:51:15je v nich láska a pokoj a klid,
00:51:19cink, cink, jak to má být.
00:51:35A možná, že se otáže i svého svědomí,
00:51:41a pak se krásně odváže
00:51:45a začne v synkopách si zpívat, zrovna jako my.
00:51:48Cinkají, cinkají, cinkají zas, ukryty kdesi v nás.
00:51:55Je v nich láska a pokoj a klid,
00:51:59cink, cink, tak to má být.
00:52:11Stromeček je dostrojen, je dovyprávěno, dozpíváno,
00:52:15tak bych vám rád za nás za všecky popřál především zdraví,
00:52:22protože bez zdraví není nic.
00:52:25Hezké a příjemné Vánoce,
00:52:28a trošku štěstí, alespoň tak do dlaně.
00:52:31A jestli vám bylo s námi aspoň trošku tak hezky,
00:52:35jako nám tady ve studiu,
00:52:37tak si zazpívejte poslední písničku.
00:52:39A třeba zase někdy na shledanou.
00:52:42Mějte se dobře.
00:52:47PÍSEŇ
00:52:49Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme, přátelé,
00:52:54po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé.
00:53:02Bez prskavek, tvrdil Slávek, na Štědrý den nelze být,
00:53:06a pak táta s minimaxem zavlažoval byt.
00:53:09Tyhle ryby neměly by maso míti samou kost,
00:53:13říká táta vždy, když chvátá na pohotovost.
00:53:17Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme, přátelé,
00:53:24po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé.
00:53:32Proč ten děda říct si nedá, tluče o stůl v předsíni,
00:53:36a pak běda, marně hledá kapra pod skříní.
00:53:39Naše teta peče léta na Vánoce vánočku,
00:53:43nereptáme, aspoň máme něco pro kočku.
00:53:47Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme, přátelé,
00:53:54po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé.
00:54:02Jednou v roce na Vánoce strejda housle popadne,
00:54:06jeho vinou se z nich linou tóny záhadné.
00:54:09Strejdu vida, děda přidá Neseme vám noviny,
00:54:13čímž prakticky zničí vždycky večer rodinný.
00:54:17Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme, přátelé,
00:54:24po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé.
00:54:32A když sní se, co je v míse, televizor pustíme,
00:54:36v jizbě dusné všechno usne v blaženosti své.
00:54:39Mně se taky klíží zraky, bylo toho trochu moc,
00:54:43máme na rok na klid nárok, zas až do Vánoc.
00:54:47Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme, přátelé,
00:54:54po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé.
00:55:05Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Legendární herec a zasvěcený vypravěč Luděk Munzar sezval pod slavnostně ozdobený vánoční televizní stromek řadu svých divadelních i nedivadelních přátel, aby jim dle svých představ a momentální nálady navodil atmosféru Vánoc. Herci a zpěváci si budou povídat, zpívat hezké písničky, vyprávět příběhy, a tak při strojení vánočního stromku nebo při přípravě štědrovečerního kapra můžete strávit příjemnou hodinku společně s nimi.
Uslyšíte nejen titulní píseň Vůně jehličí skladatele Felixe Bernarda Smitha a textaře Ivo Fischera, ale také melodie První bílý sníh, Uspávanka, O Vánocích, Zas jsou tu dny svátků, Pastýři, nespěte a další. Zpívat budou Naďa Urbánková, Viktor Preiss, Iveta Bartošová, Jana Hlaváčová, Milan Drobný, Pavel Bartoň a další zúčastnění na této podomácku laděné vánoční sešlosti.
