Vánoční vyprávění a písničky v podání L. Munzara, J. Hlaváčové, R. Hrušínského, V. Preisse, N. Urbánkové, M. Drobného, I. Bartošové a P. Bartoně (1987). Scénář I. Fischer. Kamera J. Osten. Režie J. Eisner
00:00:22 Přeju vám hezký a příjemný večer.
00:00:26 A pokud chcete, pojďte sem, mezi nás.
00:00:29 Ty, co sedí vedle mě,
00:00:31 ty ani nemusím představovat, protože je všichni dobře znáte.
00:00:36 Někteří krásně zpívají...
00:00:38 Nedívejte se tak na mě, jiní zase hezky vyprávějí.
00:00:42 Nebo také naopak, nebo obojí dohromady.
00:00:44 Zkrátka, budeme si dnes večer povídat,
00:00:47 zpívat hezké písničky, a pokud chcete,
00:00:50 tak můžete tento večer strávit s námi.
00:00:53 A kdyby se náhodou něco nepovedlo,
00:00:55 tak dnes jsme všichni taková velká rodina,
00:00:58 takže se může sem tam přimhouřit oko, ne?
00:01:02 Jsou svátky míru, klidu, pohody, atmosféra Vánoc...
00:01:07 Vůně jehličí...
00:01:24 PÍSEŇ
00:01:26 V ulicích jako loni stromky nám sladce voní.
00:01:34 A máta a med,
00:01:36 tak pojďme hned na chviličku zpět do dětských let.
00:01:41 Je tu čas známých koled,
00:01:45 strejček Mráz cinkne o led, pak otočí klíč
00:01:50 a rok bude pryč jako vždycky,
00:01:53 plač si, nebo křič.
00:01:55 Na chodnících zamrzly nám louže,
00:01:59 klouzačka je hladká jako lak.
00:02:02 Pojďme zkusit jak to po ní klouže
00:02:06 a kouknout se, co dělá sněhulák.
00:02:10 V ulicích jako loni stromky nám sladce voní.
00:02:16 Tak můžem vám snad pod stromek dát,
00:02:20 co dokážem zpívat nebo hrát.
00:02:27 Napadlo hodně sněhu a bylo ho čím dál víc,
00:02:31 a já jsem byl rád, pročež jsem vytáhl své sáňky
00:02:34 a stavil jsem se pro Evu Svobodovou,
00:02:37 jelikož mě žádala, abych se pro ni stavil.
00:02:40 Pak jsme šli na Budín, kde se krásně sáňkuje.
00:02:43 Bylo tam hodně hochů, jakož i jiných dětí,
00:02:46 a když jsme byli docela nahoře, tak jsme si sedli na sáňky.
00:02:50 Já jsem se držel napřed, Eva vzadu, a ona se mě držela.
00:02:53 Jeli jsme dolů velice rychle, pořád rychleji,
00:02:57 až to bylo strašně rychle a Eva se mě držela velice silně.
00:03:01 Bylo to krásné, zmrzlý sníh lítal na všechny strany,
00:03:04 já jsem slyšel, jak vítr křičí,
00:03:06 a František Filipovský mě žaluje,
00:03:09 protože on to čte líp než já.
00:03:13 Ale jistě jste to poznali. Karel Poláček, Bylo nás pět.
00:03:17 Jde o to, že jsem chtěl navodit náladu dětství,
00:03:20 protože já si myslím,
00:03:22 že Vánoce patří k dětství a dětství patří k Vánocům.
00:03:26 Nemyslím to naše, už dávno minulé,
00:03:28 ale i to, které se v tuto chvíli právě někde rodí.
00:03:33 To dětství k Vánocům patří, nemyslíte si to, Viktore?
00:03:38 Já si myslím ještě jednu věc. Vánoce mají tu moc
00:03:42 vracet věci a vzpomínky naprosto jasnozřivě a nepoškozeně zpátky,
00:03:49 vzpomínky právě z toho dětství.
00:03:53 Vrátím se o dvaadvacet let zpátky, právě z toho důvodu,
00:03:57 že tady vidím tolik dětí si spokojeně malovat.
00:04:01 Jako student divadelní fakulty
00:04:03 jsem vyjel se svou nynější kolegyní Janičkou Šulcovou
00:04:07 a s Jarouškem Drbohlavem, který už není mezi námi,
00:04:10 ale sluší se, abych na něj teď vzpomněl,
00:04:14 protože jsme společně jeli za dětmi do dětského domova
00:04:20 rozdávat radost právě o Vánocích.
00:04:24 Bylo to atypické a hezké v tom,
00:04:27 že jsem zažil dva Štědré dny po sobě,
00:04:30 protože v tom dětském domově, kde jsme dělali tu brigádu,
00:04:34 říkejme jí třeba kulturní brigáda,
00:04:36 tak ty děti tam měly ten svátek o den dřív.
00:04:39 A já můžu říct, že ten můj druhý svátek, ten 24. prosinec,
00:04:43 zdaleka nebyl tak krásný, jako ten, který jsem zažil den předtím.
00:04:48 A už to asi nikdy nezažiju.
00:04:50 Nebudu to nijak sentimentalizovat ani rozvádět,
00:04:53 ale když dneska pod stromečkem držím za ruce svoje děti,
00:04:57 tak dodnes cítím ruce těch dětí, kterým dnes už bude pětatřicet let.
00:05:02 Možná si na ten okamžik vzpomenou právě ti, kterých se to týká.
00:05:06 Myslím na ty ruce, které mě držely a nechtěly pustit nikoho z nás,
00:05:11 protože zřejmě ten večer byl natolik hezký
00:05:14 a nezapomenutelný pro obě strany, že to v nás zůstalo.
00:05:19 My jsme se velmi propojili, tam vznikla atmosféra,
00:05:24 která se stává jednou za deset let,
00:05:27 nebo třeba i jednou za život, proto o ní dneska hovořím.
00:05:31 Zpívali jsme velice hezké písničky, byla tam veliká legrace,
00:05:37 a já bych rád těm dětem, kterým už je dneska pětatřicet,
00:05:42 i těm, které se teď rodí,
00:05:44 i těm, které budou stát u vánočních stromečků,
00:05:47 těm bych se pokusil zazpívat jednu písničku s dětským sborem.
00:05:56 PÍSEŇ
00:05:58 Pár, pár chvil,
00:06:02 pár chvil a je tu bílý sníh,
00:06:09 první bílý sníh.
00:06:14 S ním se krajem vzápětí
00:06:18 chóry zvonů rozletí k lidským srdcím,
00:06:24 tóny koled vánoční.
00:06:30 S ním se krajem vzápětí
00:06:34 chóry zvonů rozletí k lidských srdcím,
00:06:40 tóny koled vánoční.
00:06:54 Dál, dál shůry padá, skrývá dvůr i lada,
00:07:02 bílý sníh, první bílý sníh.
00:07:10 S ním se krajem vzápětí
00:07:14 chóry zvonů rozletí k lidských srdcím,
00:07:20 tony koled vánoční.
00:07:26 S ním se krajem vzápětí
00:07:30 chóry zvonů rozletí k lidským srdcím,
00:07:36 tóny koled vánoční.
00:07:50 Už zapadl nám práh, už mizí hroty věží,
00:07:55 a bloudíš ve vločkách, hledaje cestu stěží.
00:08:00 Kdo by však neměl rád ten tanec, vír a pád,
00:08:05 ty vločky v modrých tmách, když sněží?
00:08:12 Že to byly krásné verše od Jaroslava Seiferta,
00:08:15 to je zbytečné dodávat.
00:08:17 -Ivetko... Mohu vám tak říkat?
-Samozřejmě.
00:08:20 Vy jste taky tak krásná a bílá jako sněhová vločka.
00:08:24 Máte sníh ráda? Umíte ještě stavět sněhuláka?
00:08:28 Sníh mám moc ráda,
00:08:30 a vlastně to není tak dávno, co jsem ještě sněhuláky stavěla.
00:08:34 Proto jsem se takhle ptal.
00:08:36 Ale že by to byla moje přednost, to se říct nedá.
00:08:39 -Čili sochařství, to není ono.
-To ne.
00:08:43 Ale pocházím z Beskyd, takže jsem odmalička lyžovala,
00:08:48 běhala jsem především na lyžích.
00:08:51 To máte výhodu, na Beskydách je sníh vždycky,
00:08:55 kdežto v Praze se z něj hned stává břečka.
00:08:58 A co pěkného nám teď zazpíváte?
00:09:00 Já vám zazpívám Uspávanku.
00:09:04 My se od vás necháme rádi uspat.
00:09:17 PÍSEŇ
00:09:19 Už lampu zhasínám,
00:09:25 už se ti víčka klíží.
00:09:31 Jen se přestaň bránit spánku,
00:09:38 je to hodný pán.
00:09:45 K tvým pěstím zaťatým
00:09:51 sen po špičkách se blíží.
00:09:57 A já zpívám uspávanku,
00:10:03 srdce dokořán.
00:10:09 Pohádku nám dovyprávěl klouček Večerníček.
00:10:23 Spinkej jako motýl v trávě,
00:10:28 jak ten Rákosníček.
00:10:35 Na stříbrný klíček zamkni očka svý.
00:10:48 Ráno budeš moudřejší a větší o kousíček.
00:11:13 Tvé vzpurné obočí
00:11:18 zdá se teď náhle mírné.
00:11:24 Ze sna hladíš prsty svými
00:11:30 hračky co máš rád.
00:11:38 Své nebe v rukou máš,
00:11:44 jasné a nedozírné,
00:11:50 když teď s dárky vánočními
00:11:55 klidně můžeš spát.
00:12:02 Pohádku nám dovyprávěl klouček Večerníček.
00:12:14 Spinkej jako motýl v trávě,
00:12:21 jak ten Rákosníček.
00:12:27 Na stříbrný klíček zamkni očka svý.
00:12:39 Ráno budeš o kousíček zase moudřejší.
00:12:57 Každý to říká, že dřív bývalo více sněhu.
00:13:01 Kam se sníh poděl, nevím.
00:13:03 A také meteorologové to dosud nijak nevysvětlili.
00:13:07 Ale faktum je, že za poněkud minulejších časů
00:13:11 bývalo sněhu habaděj, například na Šimonových leptech
00:13:15 se vyskytuje Praha docela zasněžená,
00:13:18 že na starých litografiích
00:13:20 vidíte prohánět se saně po pražských ulicích,
00:13:23 že jako kluci jsme každoročně užili koulování,
00:13:26 dlouhých klouzaček a sáněk, otiskování panáků ve sněhu,
00:13:31 vykropování podpisů a vzorců
00:13:33 a stavění sněhuláků daleko vydatněji,
00:13:37 než nynější klukovské pokolení.
00:13:39 To je úkaz tak nesporný, jako úbytek povodní, požárů,
00:13:44 a jiných přírodních zjevů, jež okouzlovaly naše dětství.
00:13:48 Na čem to závisí, nevím,
00:13:50 ale není to zkrátka už takové, jako to bývalo.
00:13:55 Autora nemusím jistě uvádět,
00:13:58 ale jen tak ze slušnosti, Karel Čapek, Kalendář.
00:14:02 Je to notoricky známý citát,
00:14:05 je na to taky notoricky známá odpověď.
00:14:08 Doktor Josef Štefánek, literární teoretik,
00:14:11 si dal takovou práci, že prošel autory světové literatury
00:14:16 proti proudu našeho času, pěkně zpátky,
00:14:20 a zjistil, že už před Karlem Čapkem i Jan Neruda,
00:14:24 před Janem Nerudou dvorní rada Johann Wolfgang Goethe,
00:14:27 a ještě i mnozí další si naříkali,
00:14:30 že za jejich dětství bylo sněhu více než v dospělosti.
00:14:34 Ba dokonce i staří Řekové a Římané,
00:14:36 ale to se nedivím, tam jim moc nechumelí.
00:14:39 Zkrátka i ve starověké literatuře
00:14:41 se nacházely stesky na nedostatek sněhu.
00:14:44 Ono je to asi tím, že když měří člověk asi metr a kousek,
00:14:48 a napadne dvacet čísel sněhu, tak je v něm po kolena.
00:14:52 A když je starší a větší, a napadne dvacet čísel sněhu,
00:14:56 tak ho to nevzruší,
00:14:58 nebo ho to vzruší moc, protože to musí uklízet.
00:15:02 Já jsem tím chtěl říct, že dojmy z dětství,
00:15:05 nejen co se týče množství sněhu, jsou asi ty nejsilnější.
00:15:11 Je někdo, kdo se mnou nesouhlasí?
00:15:13 -Je to pravda.
-Souhlasíte?
00:15:16 To jsem rád, protože jste tu nejmladší.
00:15:20 Možná si to ještě nejvíc pamatuju,
00:15:23 ale já mám na takové období před pár lety hezkou vzpomínku.
00:15:27 Možná to ani není vzpomínka, jen taková imprese.
00:15:31 -To mně bylo tenkrát ...náct let.
-O něco míň než teď.
00:15:39 Byli jsme se školou na zimním lyžařském zájezdu v Tatrách.
00:15:49 Tam byla krásná příroda, sněhu po kolena...
00:15:55 -Byl jste víc než metr vysoký?
-Jo.
00:15:59 Všechno tam bylo krásné a okouzlující,
00:16:05 a mně se tam přihodila taková zajímavá věc,
00:16:09 že jsem se poprvé v životě zamiloval.
00:16:14 Podívejte, jak Naďa Urbánková závidí.
00:16:17 Poprvé, ale zato absolutně a navěky.
00:16:22 Chodil jsem okolo ní a netroufl jsem si ji ani oslovit.
00:16:27 Proběhl týden, druhý týden, a vlastně se nic nepřihodilo.
00:16:34 A byl poslední večer, takový ten rozlučkový.
00:16:40 Všichni se veselili, zpívali, hrálo se na kytaru...
00:16:46 A já jsem najednou zjistil,
00:16:49 že tam tak stojím a všichni se na mě dívají,
00:16:53 že všichni poznali, že jsem tak zamilovaný.
00:16:58 Tak jsem se potichu vytratil.
00:17:02 Vyšel jsem ven před chalupu, sám,
00:17:07 byla krásná jiskřivá noc,
00:17:11 hvězdy svítily, měsíc svítil,
00:17:14 a já jsem si v té chvíli přál, aby se stal nějaký zázrak.
00:17:21 A on se opravdu stal,
00:17:24 protože najednou se ozval ten zvonek, co je nad dveřmi,
00:17:29 otevřely se dveře,
00:17:31 a na zápraží vešla ona dívka.
00:17:34 Ona, s velkým O.
00:17:36 My jsme se vzali za ruce a šli jsme tou krásnou přírodou.
00:17:44 Mlčeli jsme a všechno bylo takové čisté a krásné,
00:17:49 milé, neopakovatelné...
00:17:57 Mně na to zůstala tahle vzpomínka.
00:18:01 Úplně čistá a krásná vzpomínka na první lásku.
00:18:08 My jsme se potom vrátili do chalupy,
00:18:11 snad jsme se už pak ani neviděli,
00:18:14 takže z toho žádný milostný románek nebyl.
00:18:17 To je škoda.
00:18:19 Jenom ta vzpomínka,
00:18:22 a ta se mi k těm Vánocům bude vždycky vracet
00:18:26 s tou zasněženou přírodou znovu a znovu.
00:18:29 Jak říká krásně František Hrubín: Až k umírání si ten obraz ponesu.
00:18:45 PÍSEŇ
00:18:47 Do prázdných brázd snáší se sníh,
00:18:54 zpívám, zpívám o Vánocích.
00:19:04 Po ránu mráz do skel mi dých,
00:19:12 zpívám, zpívám o Vánocích.
00:19:20 Tehdy byl stejný čas,
00:19:24 stejný sníh, vždyť já vím,
00:19:29 srdce tvé však ve tmě tmoucí chtělo tlouci shodně s mým.
00:19:39 Hezčí se zdál, bílý ten sníh,
00:19:46 tenkrát, tenkrát o Vánocích.
00:19:55 Ten sníh, co tál na ústech tvých,
00:20:03 tenkrát, tenkrát o Vánocích.
00:20:11 Tehdy byl stejný čas,
00:20:15 stejný sníh, vždyť já vím,
00:20:20 srdce tvé však ve tmě tmoucí chtělo tlouci shodně s mým.
00:20:30 Hezčí se zdál, bílý ten sníh,
00:20:37 tenkrát, tenkrát o Vánocích.
00:20:46 Ten sníh, co tál na ústech tvých,
00:20:54 tenkrát, tenkrát o Vánocích.
00:21:11 Když babička děti budila, oznamovala jim,
00:21:14 že přijel svatý Martin na bílém koni.
00:21:17 Děti rychle vyskočily z postelí, běžely k oknu, a hle, všude bílo.
00:21:22 Na jeřábu, který stál blíže stavení
00:21:26 a na němž viselo několik zmrzlých strůčků, seděla vrána.
00:21:30 Drůbež na dvoře stála tiše
00:21:32 a dívala se s podivením na tu novotu.
00:21:36 Jen vrabci skákali vesele po záspí,
00:21:38 sbírajíce ještě, co slepice ležet nechaly.
00:21:41 Kočka, vracejíc se z lovu, oklepávala při každém kroku tlapky
00:21:46 a rychle pospíchala na pícku.
00:21:48 Psi ale, zrousaní po kolena, vesele se proháněli ve sněhu.
00:21:53 Sníh, sníh! To je dobře,
00:21:56 budem jezdit na saních, zavejskly si děti,
00:22:00 vítajíce zimu, která jim přinášela zase jiných radostí.
00:22:05 A zase jsme u dětských radostí.
00:22:09 Proč se při té Babičce koukáš na mě?
00:22:14 Já se na tebe dívám proto tak hezky,
00:22:18 protože jsi velice pěkně hrála Boženu Němcovou,
00:22:22 takže máš plné právo teď mluvit o Vánocích.
00:22:27 Božena Němcová v Babičce líčí ty krásné zvyky,
00:22:37 kdy se pouštěly ve skořápkách svíčičky po vodě,
00:22:45 děti třásly bezem, lilo se olovo,
00:22:48 půlily se jablíčka, hledaly se křížky a hvězdičky.
00:22:52 My jsme to chtěli taky zkusit, protože to je krásný dobrodružství,
00:22:57 ale víte, jak to chodí v hereckých rodinách o vánočních svátcích.
00:23:02 Práce je třikrát tolik než v ostatním roce,
00:23:07 takže se nám to opravdu nikdy nepodařilo.
00:23:12 Na Štědrý den se sice nehraje, to ne,
00:23:19 to se ty rodiny užijou,
00:23:22 ale jednou jsme na Štěpána seděli takhle u stolu
00:23:27 a bylo to pro nás nezvykle nový a hezký...
00:23:33 Protože jsme byli všichni spolu.
00:23:35 Počkej, ty mně kazíš pointu.
00:23:38 Já se od talíře s rybou kouknu na tu naši starší dcerku,
00:23:43 a vidím, že má takový zaslzený očička a je tam to dojetí.
00:23:47 A ona říká: Tatínku, maminko,
00:23:53 víte, že je to poprvé v mém životě,
00:23:58 kdy jsme všichni o vánočních svátcích pohromadě?
00:24:04 Tak jsme se s Luďkem na sebe s nevěřícným úžasem podívali,
00:24:09 protože jsme si s hrůzou uvědomili, že tý naší dceři je dvaadvacet let.
00:24:15 Je to pravda, je to tak.
00:24:18 Je to prakticky dva roky zpátky, a když o tom tak přemýšlím...
00:24:23 Mimochodem, jak to bude letos, když jsou tu zase dny svátků?
00:24:38 PÍSEŇ
00:24:40 Zas tu jsou dny svátků s mísami cukroví,
00:24:50 odlesk na pozlátku a v koutě strom jedlový.
00:24:59 Odlesk na pozlátku a v koutě strom jedlový.
00:25:11 Zvonky, na něž cinkám, dárky a dětský smích,
00:25:21 chvíle ke vzpomínkám
00:25:25 a v závěji bílý sníh.
00:25:30 Chvíle ke vzpomínkám a v závěji bílý sníh.
00:25:42 Stromky ve tmě září záplavou štíhlých svíc.
00:25:52 Pár dní v kalendáři, a všem bude o rok víc.
00:26:01 Pár dní v kalendáři, a všem bude o rok víc.
00:26:13 Zas tu jsou dny svátků
00:26:17 s tóny mých dětských škál v lesku na pozlátku,
00:26:26 však čas letí dál a dál.
00:26:32 V lesku na pozlátku, však čas letí dál a dál.
00:26:46 To byla německá vánoční píseň, stará asi sto padesát let.
00:26:51 Promiňte.
00:26:55 Teď se zase díváš na mě, jako bych měl vyprávět něco já.
00:27:00 Teď je to chvilku vaše, pane řediteli.
00:27:02 Tady každý říkáte nějakou příhodu o Štědrém dnu,
00:27:07 a já ji samozřejmě mám taky.
00:27:10 Je dávno už tomu, jak by řekla Božena Němcová,
00:27:13 když jsem jezdíval na koni.
00:27:16 A měli jsme s kamarádem zvláštní tradici,
00:27:19 my jsme jezdili na tradiční štědrovečerní vyjížďku.
00:27:22 Jednou jsem přijel domů tak strašně pozdě,
00:27:25 že jsme téměř neměli vánoční stromeček,
00:27:28 ale o tom hovořit nebudu, já chci mluvit o něčem jiném.
00:27:31 My jsme měli spolu takovou úmluvu, že jsme ráno osedlali koně
00:27:35 a jeli jsme pozdravit Vánoce tímto koňským způsobem.
00:27:39 Jednou takhle osedláme koně, vyjedeme ven,
00:27:42 a vůbec nebyl žádný sníh.
00:27:45 Ono to spíš vypadalo na předjaří, že na keřích začnou růst kočičky.
00:27:50 Ano, to jsou ty Vánoce,
00:27:53 že za našeho dětství bylo vždycky víc sněhu...
00:27:56 Tak tohle byl Štědrý den, kdy sníh vůbec nebyl,
00:28:00 jenom pár zmrzlých kaluží.
00:28:02 My jsme ty koně opatrně vedli, jeli jsme do lesa,
00:28:05 pak jsme vyjeli z lesa ven, někdo z nás řekl, že nacváláme,
00:28:10 oba současně jsme dali pobídku a ty koně se rozeběhli.
00:28:15 Před námi v dálce byla vesnice a my jsme začali cválat.
00:28:20 To je strašně krásný pocit, když vám kolem uší zašumí vítr,
00:28:25 když cítíte, jak z těch koní do vás přechází jejich síla,
00:28:30 z těch jejich boků vám přechází do nohou,
00:28:33 stáváte se jedním celkem a máte pocit radosti z pohybu.
00:28:37 My jsme s kamarádem tenhle pocit velice důvěrně znali,
00:28:41 ale v tenhle Štědrý den to bylo něco úplně jiného.
00:28:45 Psi z té vesnice nás už zdálky vycítili a rozštěkali se,
00:28:49 a my jsme se řítili na těch koních jak ve westernu k první chalupě.
00:28:54 Vašek se přiřítil v plném cvalu, švihl bičem a dal ránu do dveří.
00:29:00 Opakovali jsme to několikrát, vůbec nevím, co to do nás vjelo.
00:29:04 Měli jsme takový barbarský výraz ve tváři,
00:29:08 to je něco, co v nás zůstává po předcích, takový ty prapudy.
00:29:14 Možná jsme něco i křičeli, já nevím.
00:29:18 A na prahu toho stavení,
00:29:21 které jsme takovým nevánočním způsobem dobývali,
00:29:25 na prahu této budovy, která byla vesnickou hospodou,
00:29:30 se najednou objevil drobný útlý človíček v podvlíkačkách,
00:29:35 měl vyhrnutou košili a rozespale mžoural do sluníčka.
00:29:40 On nás poznal, koně už byli klidní, už jsme je drželi.
00:29:43 Takhle se drbal na tváři a povídá: Ale hoši, já už nic nemám.
00:29:49 Oni měli myslivci včera hon a všecko vypili.
00:29:53 A Vašek povídá: Ale to nejde, dědo, na Štědrý den si musíme připít.
00:29:58 Musíme si připít na zdraví všeho živého,
00:30:02 na zdraví právě narozeného.
00:30:05 Ten pan hostinský se na nás díval, jako bychom přišli z jiného světa.
00:30:12 Odešel, ale za chvilku se vrátil.
00:30:16 Na tácku nesl tři skleničky, ve kterých byla tekutina,
00:30:22 která voněla po hruškách, po jabkách, po švestkách,
00:30:30 zkrátka po celé zahradě dohromady.
00:30:33 Podíval se takhle k nám nahoru, my jsme se sklonili dolů,
00:30:38 vzali jsme ty sklenky, přiťukli jsme si,
00:30:43 a to jediné cinknutí se rozeznělo po celém vesmíru.
00:30:48 Tak na zdraví, šťastný a veselý.
00:31:07 PÍSEŇ
00:31:09 Pastýři, nespěte, ej, pastýři, nespěte.
00:31:17 K Betlému pospěšte, ej, k Betlému pospěšte.
00:31:25 Zdali jste to znamení neviděli na nebi,
00:31:33 co se stalo o půlnoci při slavném narození,
00:31:40 o příchodu Mesiáše, jaké to podivení.
00:31:49 Zdali jste to znamení neviděli na nebi,
00:31:57 co se stalo o půlnoci, při slavném narození,
00:32:04 o příchodu Mesiáše, jaká to věc podivná.
00:32:23 Dřív bývala řeka ochotnější. Nezahálela jedinou zimu,
00:32:27 lidé se hemžili jako mravenci po zhrublém zasněženém ledu,
00:32:31 jen tak, od mostu k mostu,
00:32:34 nebo po klouzačkách rovných jako linka,
00:32:37 nebo za korunu mezi čtverci obšancovanými sněhovým valem.
00:32:42 Do valů byly zapíchány jedličky,
00:32:44 z opadaných větví vlály papírové třásně, červené a bílé.
00:32:50 Na kluzištích, vypulírovaných dřevěnými hrábly, se nehemžilo,
00:32:54 tam se kroužilo, jako když se mele kafe.
00:32:58 Kroužilo se sólo, za ruku, přes ruku,
00:33:00 do pasu, vlak a had, skok a dřep.
00:33:04 Dneska je z toho cítit Erben,
00:33:07 přestože ta doba je mnohem blíž Nepelovi než Erbenovi.
00:33:11 Ale pamětníkům voní starorůžovou všechno, co minulo.
00:33:17 To píše velice hezky můj přítel, spisovatel Adolf Branald.
00:33:22 Vám toho minulo už taky dost, co myslíte, Milane?
00:33:25 Asi je na co vzpomínat.
00:33:28 Já samozřejmě takový pamětník jako pan Branald nejsem,
00:33:31 ale mám už taky dost za sebou.
00:33:36 Já to tak osobně nemyslel.
00:33:38 Jako kluci jsme chodili bruslit na Vinohrady
00:33:42 do Slovenské ulice, kde bylo přírodní kluziště.
00:33:46 Jak píše pan Branald, jezdili jsme dokolečka.
00:33:51 Bylo to tam hrozně hezký, byla tam taková dřevěná bouda,
00:33:57 kde se za levný peníz dal koupit čaj s malinovou šťávou a sušenky,
00:34:02 hrála tam hudba z gramofonových desek,
00:34:06 některý holky se pokoušely krasobruslit,
00:34:09 a my jsme vždycky do toho hloučku jakoby náhodně vlítli.
00:34:13 Ale nejvíc jsme se těšili na večer, protože když se setmělo,
00:34:18 tak se rozsvítila světla a to kluziště začalo zářit.
00:34:23 A v určitou chvíli se rozezvučelo, protože jak se rozsvítilo světlo,
00:34:29 tak všichni začali řvát a pištět, začal jásot.
00:34:34 Tam šlo o to, kdo bude mít nejsilnější hlas, když se rozsvítí.
00:34:42 To jsem většinou býval já se svým vysokým pištivým hlasem,
00:34:49 já měl hlasivky z nerez plechu.
00:34:53 Takže když spustil ten hukot a řev,
00:34:57 tak já jsem ke konci zůstal sám v takovém sólu
00:35:01 a viděl jsem ty závistivý pohledy ostatních kamarádů.
00:35:05 Já měl vždycky hroznou radost, že jsem byl vítěz,
00:35:09 a to mi zůstalo dodnes.
00:35:13 A když moje dítko začalo bruslit...
00:35:18 -Na stejném kluzišti?
-Ano, na stejném kluzišti.
00:35:22 Já jsem se tam přišel podívat, taky to bylo k večeru.
00:35:26 Stál jsem tam za plotem a sledoval jsem,
00:35:29 jestli se tenhle zvyk zachoval.
00:35:31 A jak se zešeřilo a rozsvítila se světla,
00:35:34 tak to najednou vypuklo, celý kluziště začalo řičet.
00:35:39 Já jsem se koukal na to svoje dítko s takovou pýchou,
00:35:44 protože se zase ozval ten ječivý hlas na plný pecky.
00:35:49 A to dítko se zase koukalo na mě s takovým otazníkem v obličeji.
00:35:54 A já jsem najednou zjistil, že nekřičí moje dítko,
00:35:58 ale že to řvu já, jako tenkrát zamlada.
00:36:02 A byl jsem zase vítěz.
00:36:09 PÍSEŇ
00:36:11 Zas rozkvetou okna jeslí, děda Mráz tam kvítka kreslí.
00:36:16 Zase pojedem na saních, padá sníh, padá sníh, padá sníh.
00:36:21 Zase vyběhnem na klouzačky, budou pády, nářky, plačky.
00:36:26 Zimy neužít byl by hřích, padá sníh, padá sníh, padá sníh.
00:36:31 Koule lítají sem a tam, taky já už jsem jednu slíz.
00:36:36 Sněhu za krkem spoustu mám, taková zima má říz.
00:36:42 Zase klouzačky vítr brousí, střecha stříbrné má vousy.
00:36:46 Nám se červená v tváři smích, padá sníh, padá sníh, padá sníh.
00:36:59 Padá sníh, padá sníh, padá sníh.
00:37:09 Padá sníh, padá sníh, padá sníh.
00:37:12 Ruce začaly pěkně zábst, taky fouká to od remíz.
00:37:17 V poli závěje místo brázd, taková zima má říz.
00:37:22 Zase vyběhnem na klouzačky, budou pády, nářky, plačky.
00:37:27 Zimy neužít byl by hřích, padá sníh, padá sníh, padá sníh.
00:37:32 Padá sníh, padá sníh, padá sníh.
00:37:36 Citát Rudolfa Křesťana:
00:37:39 Naši předkové hovořili v zimě s oblibou o krajině pocukrované.
00:37:43 Snad se tehdy sypaly silnice něčím sladším.
00:37:47 My solíme. Sůl je účinná a dokáže divy.
00:37:51 Odstraňuje sněhovou vrstvu, odstraňuje náledí,
00:37:54 odstraňuje karoserie i podrážky bot.
00:37:58 Sůl se vsakuje pozvolna do půdy
00:38:01 a následky se jednoho dne musí dostavit.
00:38:05 V lepším případě porostou ředkvičky už slané,
00:38:09 v horším případě vyroste slaná cukrovka.
00:38:12 Myslím, že jsem citoval dostatek klasiků.
00:38:16 -Rudo, ty jsi téměř klasik.
-Ano, téměř.
00:38:19 Nechtěl bys citovat sám sebe? Já znám jeden velice krásný článek,
00:38:23 a jsem takový kamarád, že jsem si ho na tebe přinesl.
00:38:27 Je o taky Vánocích, buď tak hodný, přečti to.
00:38:30 -Já bych to tak neuměl.
-Jestli na to uvidím.
00:38:33 Já ti půjčím brejle. Nebo máš svoje?
00:38:35 No vidíš.
00:38:38 Mě totiž vždycky zajímalo a pořád ještě zajímá,
00:38:41 co takové Vánoce dovedou s lidmi udělat.
00:38:47 Najednou se z ničeho nic usmívají,
00:38:52 z ničeho nic jsou jaksi jiní než po celý rok.
00:39:00 Ohleduplní, laskaví, tolerantní, prostě jaksi jiní.
00:39:07 Možná takoví, jací jsou v podstatě po celý život,
00:39:12 a snad z jakéhosi ostychu to skrývají.
00:39:17 Projevují se a ukazují v pravém světle
00:39:21 jenom ten jediný den v roce, na Štědrý den.
00:39:25 Možná, ale možná je to taky všecko jinak.
00:39:29 A tak je mi vždycky trochu líto,
00:39:32 že ty Vánoce přejdou tak rychle, že každý den v roce není štědrý.
00:39:37 Ale možná, že je to tak správné, že je to dobře,
00:39:41 protože všeho moc škodí a Štědrý den by nám mohl zevšednět.
00:39:45 A to by asi byla škoda. Ale přece jenom si tak myslím,
00:39:49 jestli bych s tou ohleduplností, tolerancí a laskavostí k lidem
00:39:55 neměl začít letos nebo příště o něco dříve,
00:40:00 třeba už začátkem prosince, nevím.
00:40:04 Asi bych se do té laskavosti, ohleduplnosti
00:40:07 a tolerance musel nutit, a to by asi nebylo dobře.
00:40:10 Nemyslím tím domov,
00:40:12 doma se naštěstí do ničeho nutit nemusím. Naštěstí.
00:40:16 Jenomže nemohu pořád sedět doma.
00:40:19 Přece jenom občas musím vyjít ven, mimo domov,
00:40:22 a setkávat se s různými lidmi,
00:40:25 kteří si tu svoji laskavost, ohleduplnost a toleranci
00:40:29 šetří až na ten jediný den v roce, na Štědrý den.
00:40:34 Ale to se s nimi nesetkám, protože na Štědrý den,
00:40:37 od chvíle, kdy odešel Jan Werich,
00:40:40 bývám pravidelně celý den doma,
00:40:42 a tak vlastně ani nevím, jací ti lidé ve skutečnosti jsou.
00:40:46 Nevím, jak vypadají když jsou usměvaví,
00:40:49 ohleduplní, laskaví, tolerantní, a asi to nikdy vědět nebudu.
00:40:54 Možná, že je to tak dobře,
00:40:57 a možná, že je to všechno trošku jinak.
00:41:00 Ale asi to přece jenom příště zkusím
00:41:03 a začnu se usmívat na lidi o něco dříve,
00:41:07 třeba od prvního prosince, nebo od patnáctého, dvacátého.
00:41:11 Možná si toho někdo povšimne
00:41:14 a možná se začne usmívat také o něco dříve než obvykle.
00:41:21 Ale každý den je dobrý. V každém případě to příště zkusím.
00:41:28 Příště.
00:41:32 Rudo, že ty máš rád Jiřího Suchého? Já to vím.
00:41:35 -Velice rád, všechny jeho texty.
-A Purpuru zvlášť.
00:41:40 Purpuru mám velice rád.
00:41:42 Tak já ti teď přímo...
00:41:44 Ale to by bylo divný, na Vánoce někomu něco nařizovat.
00:41:48 Já tě moc poprosím, zazpívej nám.
00:41:50 Nepros, poroučej.
00:41:53 Ale já jsem řekl, že Purpuru mám velice rád,
00:41:57 a ty mě teď nutíš, abych ubližoval něčemu, co mám rád.
00:42:03 -Rudo, věř si.
-Tys to chtěl, máš to mít.
00:42:17 PÍSEŇ
00:42:19 Tiše a ochotně
00:42:22 purpura na plotně voní,
00:42:28 stále voní.
00:42:34 Nikdo si nevšímá
00:42:38 jak život mění se v dým.
00:42:50 Snad jenom v podkroví
00:42:54 básníci bláhoví pro ni slzy roní.
00:43:07 Hrany jí odzvoní
00:43:11 a rampouchy křišťálový.
00:43:23 Slunce se vynoří,
00:43:27 hned však se k pohoří skloní,
00:43:34 rychle skloní.
00:43:40 A pak se ustaví dlouhá a pokojná noc.
00:43:55 Tiše a ochotně
00:43:59 purpura na plotně voní,
00:44:06 stále voní.
00:44:12 Po ní k nám vklouzlo
00:44:15 to tajemné kouzlo Vánoc.
00:44:30 Jeden český spisovatel,
00:44:32 schválně nebudu říkat, který, doufám, že ho poznáte,
00:44:36 píše, že jistý štábní kapitán Kropáček,
00:44:40 který velel minometnému oddílu a jeho bratranci Skalickému,
00:44:44 prožili tuto příhodu.
00:44:46 Když dovolíte, já vám ji přečtu.
00:44:49 Těsně před Štědrým dnem
00:44:52 se tento štábní kapitán zeptal při raportu své roty:
00:44:56 Kdo umí dobře malovat, zvedněte ruku.
00:44:59 Nezvedl ji nikdo, protože takový nositel zdvižené ruky
00:45:04 se obvykle poslal na nějakou nedůstojnou práci.
00:45:08 Jenže v téhle rotě jeden opravdický vyštudovaný malíř byl,
00:45:13 a proto všichni, kdo nechtěli jít zametat dvůr, volali:
00:45:17 Skalický, pane štábní kapitáne. Skalický to umí!
00:45:23 Skalický, řekl Kropáček, zítra v jedenáct se u mne hlaste.
00:45:28 Rozkaz, pane štábní kapitáne, zachroptěl mistr Skalický.
00:45:33 V jedenáct hodin se tedy přihlásil,
00:45:37 a Kropáček si ho odváděl domů, do své vily.
00:45:41 Doma mu nejprve nařídil zout bagančata
00:45:45 a obout si přes onuce trepky s bambulemi,
00:45:49 a pak ho odvedl do koupelny.
00:45:52 Ve vaně, pod šňůrami s kalhotkami paní štábní kapitánové,
00:45:57 plavali dva kapři.
00:46:00 Skalický, řekl temným hlasem velitel,
00:46:03 bouchnete mi ty kapry.
00:46:06 Skalický chtěl srazit paty k sobě,
00:46:09 ale v těch trepkách to nedalo ten efekt.
00:46:12 Taky neřekl: Rozkaz, pane štábní kapitáne,
00:46:15 nýbrž začal koktat:
00:46:17 Ale když já, pane štábní kapitáne...
00:46:20 Žádné ale, Skalický, umlčel ho Kropáček,
00:46:23 bouchnete mi ty kapry.
00:46:26 Bratranec hleděl na oba šupináče a jeho senzitivum začalo pracovat.
00:46:32 Představoval si, jak probíhá celý ten popravčí proces,
00:46:36 a když došel v myšlenkách až k tomu, co nesnášel,
00:46:40 bez hlesu se v té koupelně svalil.
00:46:44 Tohle štábní kapitán nečekal.
00:46:48 Přivedl si muže na bouchání, protože nesnášel pohled na krev.
00:46:53 Nenapadlo ho, že ještě někdo jiný by pohled na krev nesnášel.
00:46:59 A Skalický nesnášel nejenom pohled, ale ani pouhé pomyšlení.
00:47:05 Teď se štábní rozhodoval,
00:47:08 zda ho pokropit nebo odtáhnout do haly na koberec,
00:47:12 ale jak se k němu sehnul, všiml si jeho nosu.
00:47:17 Skalický si ho při pádu trošku narazil
00:47:21 a začala mu téci červená.
00:47:23 Jakmile si ji Kropáček všiml, složil se přes Skalického,
00:47:28 takže jedinými živými tvory, kteří v této chvíli
00:47:33 zůstali v koupelně při vědomí, byli ti dva kapři.
00:47:37 Paní štábní kapitánová, která se vrátila krátce poté,
00:47:42 nevěděla v první chvíli,
00:47:44 zda jim koupelnu nevyvlastnili na márnici,
00:47:48 byla však první lidskou bytostí,
00:47:52 která v této místnosti neomdlela, a věděla, kde je čpavek.
00:47:57 Převedla tedy svého muže i Skalického k vědomí
00:48:03 a posadila je v kuchyni k černé kávě.
00:48:07 Než ji vypili, tak ty kapry bouchla sama.
00:48:13 František Nepil, Dobré a ještě lepší jitro.
00:48:17 Tak dobré a ještě lepší Vánoce, pane Nepile.
00:48:20 Já musím říct, že tu paní ohromně obdivuju,
00:48:25 protože jako bývalá zdravotní sestra
00:48:29 sice zrovna hned neomdlívám, když vidím krev,
00:48:33 ale musím říct, že prostě nemám to srdce
00:48:38 zabít ne kohokoliv, ale prostě ty kapry.
00:48:42 To jsem nikdy nedokázala a nedokážu.
00:48:47 Samozřejmě, že na to mám vždycky o Vánocích lidi.
00:48:51 -Vy si je zjednáváte?
-Ano, zjednávám.
00:48:54 Teď jsem si vzpomněla na první objednávku,
00:48:57 kterou jsem učinila u nás v domě, kdy jsem poprosila souseda,
00:49:02 o kterém jsem se domnívala, že je kvalifikovaný v této profesi.
00:49:06 Bohužel jsem se dost zklamala,
00:49:09 protože jsme díky tomu málem vyhořeli.
00:49:11 Já vám řeknu, jak to bylo. On prostě přišel...
00:49:15 -A omdlel.
-Ne, on zatím neměl proč.
00:49:18 Já měla na stole na prkýnku připraveného toho kapra,
00:49:22 a soused samozřejmě přišel jako velkej frajer,
00:49:26 první bylo, že si zapálil cigáro.
00:49:29 Cigáro měl takhle v koutku, toho kapra si přidržel
00:49:35 a v ruce měl to bacítko, jak se s ním ten kapr švihne.
00:49:41 Na to já se obyčejně nekoukám.
00:49:44 Ale on si nevšiml, že máme nad stolem stahovací lustr.
00:49:51 A aby bylo dobře vidět, tak ten lustr byl hodně nízko.
00:49:55 On se tím bacítkem rozpřáh, a jak se rozpřáh...
00:49:58 Tak zhasnul.
00:50:01 Jenomže ten pohyb už se nedal zastavit,
00:50:04 takže se v tý tmě praštil do svý levý ruky.
00:50:07 Pochopitelně zařval, a to cigáro mu vypadlo z pusy
00:50:11 rovnou do koše, kterej byl plnej papírů.
00:50:14 Dopadlo to dobře, uhasili jsme to, ale mohli jsme usmažit stejně,
00:50:18 jako jsem potom smažila toho kapra.
00:50:26 PÍSEŇ
00:50:28 Cinkají, cinkají na celý svět,
00:50:32 zvonky, jež znám už od dětských let.
00:50:35 Všem nesou lásku a do duší jas,
00:50:38 nám tak vítaný v tento čas.
00:50:42 Cinkají, cinkají, že končí rok,
00:50:45 a je v nich swing a trochu i rock.
00:50:48 Cink, cink, a kdo má tu náladu rád,
00:50:52 chvíli zůstane stát.
00:50:55 A možná, že se otáže i svého svědomí,
00:51:01 a pak se krásně odváže
00:51:05 a začne zpívat zrovna jako my.
00:51:08 Cinkají, cinkají, cinkají zas, ukryty kdesi v nás,
00:51:15 je v nich láska a pokoj a klid,
00:51:19 cink, cink, jak to má být.
00:51:35 A možná, že se otáže i svého svědomí,
00:51:41 a pak se krásně odváže
00:51:45 a začne v synkopách si zpívat, zrovna jako my.
00:51:48 Cinkají, cinkají, cinkají zas, ukryty kdesi v nás.
00:51:55 Je v nich láska a pokoj a klid,
00:51:59 cink, cink, tak to má být.
00:52:11 Stromeček je dostrojen, je dovyprávěno, dozpíváno,
00:52:15 tak bych vám rád za nás za všecky popřál především zdraví,
00:52:22 protože bez zdraví není nic.
00:52:25 Hezké a příjemné Vánoce,
00:52:28 a trošku štěstí, alespoň tak do dlaně.
00:52:31 A jestli vám bylo s námi aspoň trošku tak hezky,
00:52:35 jako nám tady ve studiu,
00:52:37 tak si zazpívejte poslední písničku.
00:52:39 A třeba zase někdy na shledanou.
00:52:42 Mějte se dobře.
00:52:47 PÍSEŇ
00:52:49 Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme, přátelé,
00:52:54 po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé.
00:53:02 Bez prskavek, tvrdil Slávek, na Štědrý den nelze být,
00:53:06 a pak táta s minimaxem zavlažoval byt.
00:53:09 Tyhle ryby neměly by maso míti samou kost,
00:53:13 říká táta vždy, když chvátá na pohotovost.
00:53:17 Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme, přátelé,
00:53:24 po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé.
00:53:32 Proč ten děda říct si nedá, tluče o stůl v předsíni,
00:53:36 a pak běda, marně hledá kapra pod skříní.
00:53:39 Naše teta peče léta na Vánoce vánočku,
00:53:43 nereptáme, aspoň máme něco pro kočku.
00:53:47 Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme, přátelé,
00:53:54 po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé.
00:54:02 Jednou v roce na Vánoce strejda housle popadne,
00:54:06 jeho vinou se z nich linou tóny záhadné.
00:54:09 Strejdu vida, děda přidá Neseme vám noviny,
00:54:13 čímž prakticky zničí vždycky večer rodinný.
00:54:17 Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme, přátelé,
00:54:24 po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé.
00:54:32 A když sní se, co je v míse, televizor pustíme,
00:54:36 v jizbě dusné všechno usne v blaženosti své.
00:54:39 Mně se taky klíží zraky, bylo toho trochu moc,
00:54:43 máme na rok na klid nárok, zas až do Vánoc.
00:54:47 Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme, přátelé,
00:54:54 po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé.
00:55:05 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Legendární herec a zasvěcený vypravěč Luděk Munzar (1933–2019) sezval pod slavnostně ozdobený vánoční televizní stromek řadu svých divadelních i nedivadelních přátel, aby jim dle svých představ a momentální nálady navodil atmosféru Vánoc. Herci a zpěváci si budou povídat, zpívat hezké písničky, vyprávět příběhy, a tak v době vánoční a svátku zimního slunovratu můžete strávit příjemnou hodinku společně s nimi.
Uslyšíte nejen titulní píseň Vůně jehličí skladatele Felixe Bernarda Smitha a textaře Ivo Fischera, ale také melodie První bílý sníh, Uspávanka, O Vánocích, Zas jsou tu dny svátků, Pastýři, nespěte a další. Zpívat budou Naďa Urbánková, Viktor Preiss, Iveta Bartošová, Jana Hlaváčová, Milan Drobný, Pavel Bartoň a další zúčastnění na této podomácku laděné vánoční sešlosti.
