Původní televizní inscenace komické opery F. Koníčka a F. Nepila pro malé i velké (1988). Zpívají a hrají: K. Petr, A. Švorc, P. Horáček, B. Maršík, R. Tuček, M. Frydlewicz, M. Veselá, L. Šmídová, R. Stupková a další. Kamera J. Osten. Scenář a režie J. Bonaventura

Opera je prý tuze vážná věc. A tak se pro děti snad ani nehodí. Ovšem libretista František Nepil a hudební skladatel František Koníček to vidí jinak. Záleží prý, o čem ta opera je. A jaká je. A asi mají pravdu, protože Lotři od Zubaté tety pro děti vskutku jsou. Ten „lotrovský humor“ má něco z dětské duše – z duše malých občasných též lotříků.

Příběh je prostý a stal se ve skutečně existujících Vibrnicích pod Krkavčí Horou u Nižboru, což je i na mapě. Františku Nepilovi to vyprávěli místní, ale prý každý jinak. Ale přibližně jde o následující: Sedlák vykope na poli stříbrný zvon, loupeživí lotři ho ukradnou… a jak to vše skončí? Hádejte podle názvů částí opery, které vymyslel sám František Nepil:

– Vzpomínka na zlaté časy

– I Hejkal vzpomíná

– Zamilovaná klíčnice

– Proč se pařez červená

– Sedlák Půlpán našel stříbrný zvon

– Podrobnosti o nálezu stříbrného zvonu

– Hejkal prorokuje

– Vážná porada o zvonu

– Nevítaní hosté

– Pozdě bycha honiti!

– Zvon mění majitele

– Tatouchovo utrpení

– Tatouch a Hejkal rozmlouvají

– Smutný návrat domů

– Poustevníkovo utrpení pokračuje

– Vrána k vráně sedá

– Ženské starosti

– Všichni proti loupežníkům

– Kdo je větší padouch

– Hejtman v hroší kůži

– Potrestání nevinných a odměnění viníků

– Kletba pominula

– Záchvat spravedlnosti

– Z basy rovnou do chomoutu

– Rozdělení lupu

– Hejkal zasahuje

– Naučení

– Každý padouch je v závěru kusu po zásluze potrestán

– Když si ženská něco usmyslí, tak toho nakonec dosáhne

– Chudák vždycky dopadne jak sedláci u Chlumce.

A není-li vám zcela jasné, jak vše dopadne, tak se na operu podívejte.

Napište nám