Boleslav Polívka a Jiří Stivín ve filmové hudební fantazii o slavné době šašků za panování Karla IV., která i dnes inspiruje básníky, malíře, hudebníky k vyjádření starodávné historie.
Kamera J. Špelda. Scénář a režie V. Sís.
  • Vyrobeno 1982
  • Země původuČeskoslovensko
    • Formát 4:3

Šašek je označení pro komickou postavu. Její výskyt lze prokázat již v řeckých a římských komediích, později ve středověkých fraškách. Šašek se uplatňoval zejména na panovnických dvorech. Nejinak tomu bylo na Pražském hradě v době Otce vlasti - Karla IV. Nezbedný kejklíř býval obvykle oděn v pestrém oblečení, na hlavě míval kuklu s rolničkami nebo s umělýma oslíma ušima.

Tradice dvorních šašků má své kořeny již ve starém Egyptě. V Evropě se rozšířili v období vrcholného středověku, patrně pod vlivem křížových výprav, v muslimském světě byli šašci obvyklou součástí panovnických dvorů již od 7. století. Šašky byli nejčastěji muži, jsou však doloženy i dvorní šaškyně, jako byla např. šaškyně Jana, sloužící anglické královně Marii Krvavé, nebo několik šaškyň ruské carevny Anny Ivanovny. Někteří šašci se uplatnili zároveň jako diplomaté nebo rádci panovníků. Z českých dějin je známý např. Mossén Borro (vlastím jménem Antonio Talander), působící na dvoře císaře Zikmunda Lucemburského, nebo Jan Paleček, šašek a dvořan Jiřího z Poděbrad. Legendárním byl kouzelník Žito, čaroděj na dvoře krále Václava IV. O vtipech, ale i moudrosti a důvtipu všech těchto osobností se dochovala řada pověstí či anekdot, které se často tradují dodnes. Zde vystupují v šaškovských maskách flétnista Jiří Stivín (Svach zvaný Zlatá ručka) a Bolek Polívka (šašek Mařík), kteří se pohybují v gotických prostorách staré Prahy.

Napište nám