Králové a královny tanečního parketu nám zodpověděli anketu

  1. Využíváte ještě někdy dovednosti získané ve StarDance?
  2. Utkvěly Vám v paměti spíše tvrdé tréninky, či stresující přenosy?
  3. Kdyby to bylo možné, zúčastnil/a byste se StarDance znovu?

Roman Vojtek

  1. Je to už 13 let, co jsme s Kristýnkou Coufalovou vyhráli první StarDance, a je to neuvěřitelné, ale asi deset let jsme každý rok vystupovali na různých akcích a plesech. Rok od roku to bylo sice těžší a těžší, ale moc nás to vždy bavilo.
  2. Tréninky určitě tvrdé byly. V posledním měsíci jsme na zkušebnách České televize snad i žili. Nebyly výjimkou devítihodinové zkoušky a moje tělo to patřičně cítilo! Přenosy, pro mě nikdy nebyly stresující. Spíš jsem se vždy těšil na ten adrenalin, velkou výzvu a neuvěřitelnou zábavu. Byl to první ročník. Nikdo nevěděl, jak pořad dopadne, jestli bude mít úspěch, a nikomu vlastně ani nešlo o to zvítězit, ale bavit se.
  3. Tak to sám nevím. Ještěže je tato možnost jen teoretická. Nejspíš by to po třinácti letech dost bolelo, ale StarDance byla jedna z nejkrásnějších prací, které jsem ve svém životě dělal. Takže asi velké ano!

Aleš Valenta

  1. Jak se říká, rychle nabyl, rychle pozbyl. Naposledy jsme si s manželkou zatančili na plese České televize.
  2. Jako první si vzpomenu na skvělé lidi kolem sebe. Nejen soutěžící, ale i celý štáb byl velmi profesionální a povzbuzující. Vždy jsem se těšil jak na trénink, kdy mě Iva naučí něco nového, tak i na přenos, kde si to budeme moci užít.
  3. Byla to krásná a zároveň náročná zkušenost, za kterou jsem moc rád. Nicméně každý máme Achillovu patu. A ta moje nevydržela. Takže už ne pata, špička, pata, špička, ale jen pata, pata.

Dana Batulková

  1. Ano. Pořád ještě tančím s Honzou Onderem. Držím si tak kondici, tu potřebuju zase při práci v divadle.
  2. Určitě ten nejkrásnější poslední večer, kdy jsme vyhráli StarDance. Šokující nádhera! A pak si vzpomenu, co to stálo. Ty nervy z přímých přenosů, tréninky, kdy jsem propadala beznaději, že se to nikdy nenaučím.
  3. Už ne. Jsem zase o deset let starší. Ale třeba jeden večer ano, pro vzpomínku.

Pavel Kříž

  1. Dovednosti získané během StarDance jsem využil krátce po skončení soutěže v představení divadla Ungelt „Šest tanečních hodin v šesti týdnech“. Naposledy zhruba před třemi lety.
  2. Vybaví se mi neopakovatelná atmosféra sobotních přímých přenosů, které jsem měl velmi rád.
  3. Do StarDance bych dnes už nešel, ale jenom proto, že moc dobře vím, jak je tento pořad časově náročný.

Kateřina Baďurová

  1. Využívám je velmi často. S Honzou Onderem stále vystupujeme a tančíme.
  2. Byla to velká dřina, myslím, že jsme trénovali opravdu hodně, ale zároveň to byla veliká zábava a radost. Rozhodně na to období nevzpomínám jako na stresující a atmosféra páté řady StarDance, které jsem měla tu čest se zúčastnit, byla natolik příjemná a veselá, že stresy z přenosů naprosto překonala!
  3. Myslím si, že je dobře, že to možné už není, ale jsem ráda, že jsem před sedmi lety řekla ano a šla do toho.

Anna Polívková

  1. Určitě, občas ještě tančíváme na plesech, naposledy ve Stockholmu. Já tancovala vždy moc ráda, přímo tomu soutěžnímu druhu tance se ale spíš už nevěnuji. V La Fabrice hráváme s Michalem Kurtišem představení Tango, ó tango.
  2. Asi hlavně překvapení, že postupujeme dál a dál. A Michalova věta: „Pravou… Tou druhou.“ Strany se mi totiž pletou. Pohyb vždy patřil k mému životu, tak mě to spíš ohromně bavilo, než že bych to vnímala jako dřinu.
  3. Určitě ano. Je to prostě jedinečný zážitek. Musela bych ale mít zase tak skvělého partnera, jakým mi byl Michal Kurtiš.

Marie Doležalová

  1. Musím říct, že když se tanec netrénuje, tak tělo velmi rychle zapomíná. Jediné, co na sobě cítím, je to, že zatímco dřív jsem neuměla používat při pohybu svoje ruce, od dob StarDance už je to dobré. Ale jinak, co se týče kondice, škoda mluvit. Láska k tanci ale zůstává a vím, že když se jednou s Markem rozhoupeme udělat společné taneční vystoupení, bude to sice bolet, ale dám to!
  2. Vybaví se mi ten moment, kdy před přenosem scházíme ze schodů, ten jsem totiž měla strašně ráda. A potom mám taky nejoblíbenější vzpomínky na to, jak s Markem přicházíme na parket v polostínu tančit nový tanec, to byl vždycky úplně neskutečný pocit, že už je to tady. Taky jsem se vždycky strašně těšila, že už tu naši novou choreografii lidé uvidí. Z těch horších momentů si vždycky vzpomenu na 8. kolo, kdy nám najednou přibyly dva tance, a na jeden konkrétní trénink, kdy jsme byli oba opravdu na dně.
  3. Jestli myslíte, kdyby se vrátil čas, tak to je odpověď samozřejmě ano, to bych byla úplně pitomá, protože StarDance mi dala moji životní láskou. A jestli myslíte někdy znova v budoucnu, tak to jsem asi ráda, že už to nejde. Moment… Vlastně kecám, s Markem bych do toho šla kdykoli znovu.

Zdeněk Piškula

  1. Myslím, že je využívám každý den, když chodím. Snažím se držet tělo vzpřímeně.
  2. Vybaví se mi celých šest měsíců jiného života. Opravdu to pro mě bylo, jako bych žil mimo realitu, a jediné, na co myslel, byla choreografie, nášlapy a držení těla.
  3. Těžko říct. Kdyby to byl ročník všech výherců, asi bych to bral jako výzvu a šel do toho.

Jiří Dvořák

  1. 1. Dohodli jsme se s Lenkou Norou, že si i po StarDance sem tam skočíme. Tanec mě baví, a tak jsem si řekl, že tenhle druh stresu si udržím.
  2. Co na to říct? Já jsem měl to štěstí, že vedle mě byla Lenka. Úžasná tanečnice a úžasný člověk. A jestli mi někdy bylo ouvej, jako že bylo, tak Lenka mě z té vývrtky vždycky dostala. Nikdy jí to nezapomenu. A doufám, že jsem jí někdy pomohl i já. Je to jako na jevišti. Ve chvíli, kdy tam vstoupíte, nemůžete couvnout. Ať je vám jakkoli. A existuje jen partner, divák a vy. Určitě se mi také vybaví půl roku úplně jiného život. Přátelé, noví známí, dřina a bolest, radost a smutek. A hlavně úcta ke všem, kteří tohle martyrium podstoupili…
  3. Hodně lidí se mě na to ptá. To je jako s polibkem. Když je něco poprvé, tak je to poprvé. A žádný další pokus