Hudba Johna Lennona a Yoko Ono zůstává i dnes opravdu nezaměnitelná. A to i navzdory tomu, že v těchto dnech uplynulo už čtyřicet let od úmrtí slavného muzikanta. Spolupráce obou osobností na albu Imagine i jejich vzájemné soužití ožívá díky aktuálním rozhovorům i dosud nevydaným záběrům. Britský dokument
00:00:04 -Klapka, jedeme.
00:00:06 -Tohle nám včera nešlo.
00:00:09 ZPĚV
00:00:12 -Česká televize uvádí dokumentární film.
00:00:19 -A pak přijde...
00:00:24 Je to trochu delší. A potom...
-Vezmi to ještě jednou.
00:00:29 -Odtud?
00:00:31 ZPĚV
00:01:28 -Věděl jsem, že John nahrává.
00:01:30 Netušil jsem, co přesně, jestli to bude single
00:01:33 nebo celé album.
00:01:36 Věděli jsme, že je u sebe ve studiu a pracuje.
00:01:41 -Dokončil své poslední album a chtěl mi ho
00:01:44 u sebe v ložnici přehrát.
00:01:47 Měl takovou velkou hi-fi věž, ale nedokázal ji zapnout.
00:01:50 Prostě mu to nešlo.
00:01:53 A tak si vyndal takový malý přehrávač,
00:01:55 co měl tehdy každý, a pustil mi to na něm.
00:02:01 -Přijel jsem si poslechnout to nové album a všiml jsem si,
00:02:05 že to pořád odkládá.
00:02:08 -Četli jste, co píšou v amerických novinách
00:02:10 o té akci v Selfridges?
00:02:12 "Johna Lennona a jeho ženu Yoko Ono pronásledovali
00:02:15 v největším londýnském obchodním domě Selfridges
00:02:17 ječící fanoušci."
00:02:19 -Navrhl, abychom se šli projít ven.
00:02:22 Pak jsme si dali ledový čaj.
00:02:25 To už bylo skoro sedm hodin a já myslel jen na to,
00:02:28 že chci slyšet to album.
00:02:31 Dal tam desku.
00:02:33 Neměla žádný název, nebyl tam ani žádný seznam písniček.
00:02:36 A řekl: ?Už to nemůžu poslouchat. Nahrál jsem to, smíchal,
00:02:40 poslouchal snad tisíckrát.
00:02:42 A nevím, jestli je to dobré nebo špatné.?
00:02:45 Chtěl, abych si to poslechl a řekl mu, co si myslím.
00:02:48 Bez obalu.
00:03:00 -Říkal jsem si, že to není úplně špatné.
00:03:04 Ptal se, co si myslím. Mně se to líbilo.
00:03:08 A co je na druhé straně?
00:03:10 Otočil desku a začala hrát Imagine.
00:03:15 -Jdeme na to. Začneme?
00:03:18 -Když jsem si to album ve studiu poprvé poslechl,
00:03:22 hned první písnička byla Imagine.
00:03:26 To ještě byla nahrávka bez smyčců.
00:03:42 -Pustil jsem gramofon a začala hrát Imagine.
00:03:46 Tehdy ještě neměla žádný název. Netušil jsem, co z toho bude.
00:03:52 A vůbec to nebylo špatné.
00:03:55 -Asi po 30 vteřinách jsem si pomyslel,
00:03:59 že tohle by rozhodně mělo být na první straně.
00:04:03 Otočil se na Yoko:
00:04:05 ?Ray si myslí, že by měla být na první straně.?
00:04:08 A ona na to, že jí se taky líbí.
00:04:11 Nikdy nezapomenu, že se vážně ptal,
00:04:13 jestli je to dobré.
00:04:17 -Řekl jsem Johnovi, že to bude hit.
00:04:20 A on se pořád ptal, jestli jsem si jistý.
00:04:26 -Mně se ta písnička opravdu líbila,
00:04:29 i když ještě neměla název.
00:04:31 Říkal, že ji nejspíš pojmenuje Imagine
00:04:34 a že se tak bude jmenovat celé album.
00:04:36 Tehdy jsem mu řekl, že to lidé budou poslouchat
00:04:39 ještě za 10 let.
00:04:41 Vyhnal mě s tím. Vždyť je to jen rockové album!
00:04:47 JOHN LENNON A YOKO ONO
-ABOVE US ONLY SKY
00:04:52 -Tak, kam pojedeme? Vy nás budete sledovat?-Ano.
00:04:57 -Pojedeme se podívat na...
-Na labutě.
00:05:00 -Na labutě. Nebo na husy?
00:05:08 Jsou tam? Vezmeme to ještě jednou dokola.
00:05:42 -Chtěli pryč z Londýna, pryč z kanceláří,
00:05:45 od všech těch lidí.
00:05:47 Kdo s nimi chtěl mluvit, musel jet za nimi.
00:05:53 -Tehdy se od společností Apple úplně odstřihli.
00:05:56 Pamatuju si, že jsem jim posílala zprávu,
00:05:58 že teď budeme pracovat z Tittenhurst Parku
00:06:01 pod značkou Bag Productions.
00:06:03 Už nechtěli být s Apple Records nijak spojeni.
00:06:13 -Tittenhurst bylo nádherné světlé místo s obrovským parkem.
00:06:17 Lány země a nádherné stromy. Měli tam oslíky.
00:06:20 Bylo tam i jezírko.
00:06:22 Všechny ryby bohužel pomřely, ale nápad to byl hezký.
00:06:26 Bylo to tam vážně rozlehlé.
00:06:28 -Rád na to vzpomínám.
00:06:32 Táta a Yoko pracovali na svých věcech
00:06:34 a já si dělal, co jsem chtěl.
00:06:36 Tittenhurst měl asi 40 hektarů.
00:06:39 Jako dítě jste se v těch lesích mohli snadno ztratit.
00:06:45 -Měli jsme první schůzku se zahradníkem jménem Frank.
00:06:50 Byl to Angličan ze staré školy, v tvídovém kabátě, s kloboukem.
00:06:54 Stál a čekal na první setkání.
00:06:57 A Yoko mu řekla, že chtějí jen černé nebo bílé květiny.
00:07:01 On na to: ?Prosím?? ?Jen černé nebo bílé květiny.?
00:07:06 Řekl, že bílé určitě zajistí, ale...
00:07:09 ?Ale tulipány jsou černé?, řekla Yoko.
00:07:15 Nakonec tam byly různé barvy.
00:07:25 -John a Yoko trávili hodně času nahoře ve svém pokoji.
00:07:29 Byla to velikánská ložnice se šatnou.
00:07:32 A k tomu ještě balkon. Většinu času trávili tam.
00:07:35 Četli dopisy, knížky. Poslouchali hudbu.
00:07:39 Chodily jim snad všechny hudební časopisy,
00:07:42 tak si je procházeli.
00:07:44 Chtěli vědět, co se děje.
00:07:46 -Rád jen tak seděl v posteli, hrál na kytaru, kouřil
00:07:50 a sledoval televizi.
00:07:52 Nerad vyrážel ven, pokud k tomu neměl
00:07:55 opravdu dobrý důvod.
00:07:57 Lidé jako John jsou zvyklí, že svět přichází za nimi.
00:08:01 On snad v životě neviděl nikoho, kdo by ve tváři neměl výraz
00:08:05 ?co pro vás můžu udělat??
00:08:08 Tím pádem vám ale taky nikdo neřekne pravdu.
00:08:12 Nikdy nebo jen velmi zřídka dostanete užitečnou zpětnou vazbu.
00:08:17 A od toho si potřeboval odpočinout.
00:08:30 -Tehdy jsme si užívali, že můžeme být spolu
00:08:33 a moc jsme o tom nepřemýšleli.
00:08:35 Kdybychom na to příliš mysleli, určitě by se objevily obavy
00:08:39 a možná i něco horšího.
00:08:49 Tehdy se soustředili na nahrávání Imagine.
00:08:53 Díky tomu jsem měl spoustu času sám pro sebe.
00:08:58 Když jste dítě, ve studiu vás to baví jen chvíli.
00:09:03 Ale když tu písničku posloucháte pořád dokola...
00:09:21 -John chtěl své vlastní studio.
00:09:26 Když se na to dívám z dnešního pohledu,
00:09:29 nejspíš chtěl odejít z města.
00:09:31 Chtěl mít klid.
00:09:34 Najít si místo, kde by se mohl uvolnit.
00:09:36 Nakonec se rozhodl, že nejvhodnější místo
00:09:39 bude přístavba.
00:09:41 Byla dost blízko kuchyně a svačinkám.
00:09:43 A zároveň dost daleko od domu, aby nezasahovala do jeho chodu.
00:09:48 -Byl hrozně netrpělivý.
00:09:50 Než vybudujete něco takového, tak to trvá.
00:09:53 Musíte myslet na hodně věcí, všechno vyzkoušet.
00:09:56 Postavit a dobře vybavit studio připomíná ladění
00:09:59 hudebního nástroje.
00:10:01 -John se nemohl dočkat, až začne nahrávat.
00:10:04 Využil jsem jeho nadšení, abych mohl jít s ním.
00:10:07 Řekl jsem mu, že jestli chce jít do studia zkoušet,
00:10:11 rád bych si poslechl, jestli všechno funguje, jak má.
00:10:14 Dá se říct, že John byl takový náš pokusný králík.
00:10:21 -Dobrý večer, dámy a pánové.
00:10:25 Dnes večer tu máme Plastic Ono Band,
00:10:27 který vám zahraje trochu rokenrolu.
00:10:39 -Měli bychom zkusit získat Erika. Volal jsem mu, ale spal.
00:10:44 A pak to nezvedal.
00:10:47 -Bydlel jsem s Erikem. Budil jsem se dřív.
00:10:52 On vstával mnohem později než já.
00:10:55 Jednou ráno telefon hrozně dlouho zvonil,
00:10:58 tak jsem ho nakonec zvedl.
00:11:00 Byl to Spector. Řekl, že mám Erika vzbudit.
00:11:05 Já ho budit nechtěl, nemohl jsem jen tak
00:11:08 jít k němu do ložnice.
00:11:11 Říkal, že by chtěli, aby si s nimi přišel zahrát.
00:11:15 A pak se zeptal, jestli bych si s Johnem
00:11:18 chtěl zahrát i já.
00:11:20 Okamžitě jsem souhlasil.
00:11:30 -Pracoval jsem pro hudební časopis Sounds.
00:11:33 Řekli mi, že mám jít do Lennonova domu,
00:11:35 abych udělal fotky pro jeho nové album.
00:11:38 Myslel jsem si, že je to vtip.
00:11:41 Přišel jsem, ještě byli v posteli. Bylo asi pět hodin odpoledne.
00:11:44 Asi půl hodiny nebo hodinu jsem čekal.
00:11:47 Najednou se oba objevili.
00:11:49 Prostě vpluli do pokoje, jako by zrovna vylezli z postele.
00:11:53 Probudili se, vylezli z postele, učesali se.
00:11:56 On vlastně ani ne. Vypadal dost zanedbaně.
00:12:00 -Dáme si toast s vejci. Mám radši rajčata z konzervy.
00:12:05 -Nevěděl jsem, kolik mám času. Nakonec to bylo asi sedm hodin.
00:12:09 Zeptal jsem se ho, jestli ho můžu začít fotit.
00:12:12 A on na to: ?Jen do toho.?
00:12:25 Bylo tam hodně lidí. Pořád někdo přicházel.
00:12:28 Byl tam Klaus Voormann, baskytarista.
00:12:31 Taky Nicky Hopkins.
00:12:33 A ještě další lidi, které jsem neznal.
00:12:36 Pak se objevil George Harrison a já byl jako u vytržení.
00:12:40 -Všichni jsme tehdy pracovali na Imagine.
00:12:43 Ráno jsme autem vyrazili, dojeli jsme na místo,
00:12:49 dali si snídani, kávu a pustili se do práce.
00:12:56 -Bydlel jsem ve Friar Park. Měl jsem tam takovou malou chatu.
00:13:00 George měl nádherná auta. Rád jsem s ním jezdil.
00:13:04 Tehdy jsem měl malé mini, bylo celé pomalované
00:13:07 indickými motivy.
00:13:09 Dal mi ho George.
00:13:12 Ale když jsme spolu jezdili, měl mercedes nebo něco podobného.
00:13:15 To bylo skvělé. Byla to zábava. Miloval jízdu autem.
00:13:25 -Přijel Phil Spector. Měl na sobě oblek a kravatu.
00:13:29 Uprostřed anglického léta na rockové sešlosti.
00:13:34 Mračil se a nebyl moc příjemný. Vypadal hrozivě.
00:13:42 V jednu chvíli si Phil stoupl a zašeptal něco
00:13:45 jako ?měli bychom začít?.
00:13:48 A John hned zmlknul a všem řekl, že nás Phil chce ve studiu.
00:13:51 Bral lidem hrnky z rukou.
00:13:54 -Poslechneme si záznam, nebo budeme pokračovat?
00:13:59 Tak jdeme na to. Georgi, jdeš? No tak jdeme. Jdeme. Do toho.
00:14:11 Začínáme v a moll.
00:14:17 Pak f. Tam chvíli zůstaneme.
00:14:23 Septakord od A.
00:14:28 A teď to přijde.
00:14:30 POPĚVEK
00:14:41 Jo. A septakord od D.
00:14:49 -Otevřeme okno.
00:14:52 -John přišel do studia, zahrál písničku a myslel si,
00:14:56 že ji všichni budou hned umět.
00:14:59 To byl celý on. Byl hrozně netrpělivý.
00:15:03 -Ne. Možná B7.
00:15:06 -Bral to podle sebe.
00:15:09 Ale stačilo si to párkrát ve studiu zahrát
00:15:12 a všichni jsme si našli svou cestu.
00:15:24 -Nejdřív jsem neslyšel slova, protože to šlo přes mikrofon
00:15:27 do nahrávací místnosti.
00:15:30 První věta zněla: ?Seržant Pepper tě překvapil.?
00:15:40 A já si pomyslel, že je to písnička o fanoušcích,
00:15:43 protože mě Seržant Pepper rozhodně překvapil.
00:15:47 A pak tam byla ta věta:
00:15:50 ?Jediná tvá dobrá věc byla Yesterday.?
00:16:00 ?A od chvíle, cos odešel, je to prostě Another Day.?
00:16:10 A já si uvědomil, že jsou to názvy dvou písniček
00:16:14 Paula McCartneyho.
00:16:25 Bylo jasné, že John a Paul se nepohodli.
00:16:28 Ale publikum o tom podle mě nevědělo.
00:16:32 -Využil jsem vzteku, který jsem vůči Paulovi cítil,
00:16:37 k napsání téhle písně.
00:16:39 Vlastně jsem jen reagoval na několik Paulových narážek.
00:16:44 Já vydávám i texty, on ne. Musíte pozorně poslouchat.
00:16:48 -Ale umělecky a hudebně...
-Je to dobrá písnička.
00:16:52 -Je to krásná písnička.
00:16:59 -Paul to ode mě nevnímá jako urážku.
00:17:03 Minulý týden jsme spolu byli na večeři.
00:17:06 Nejde o Paula. Jde o mě.
00:17:13 -Líbili by se mi dva bubeníci.
-Dva bubeníci? No, máme Steva.
00:17:20 -Nemáme další nástroj.
-Cože?
00:17:23 -Nemáme další nástroj.
-Chápu. Kam je dáme?
00:17:26 -Tehdy se nahrávalo tak, že všichni hráli společně.
00:17:36 To je hrozně důležité. Byla to velká zábava.
00:17:40 John se taky bavil, i když se soustředil na písničku,
00:17:44 kterou jsme zrovna dělali.
00:17:46 Všichni jsme si to užívali.
00:18:05 -Všechno ohledně Imagine měl v hlavě. Všechno.
00:18:10 -Georgi, až budeš mít pauzu, mohl bys zahrát melodii?
00:18:14 -Jasně. Jakou?
-Něco takového...
00:18:19 Stačila by i jedna nota.
00:18:24 -Všechny písničky z toho alba měl v hlavě. Nebyly napsané.
00:18:28 Možná pár kousků. Prostě začal hrát.
00:18:44 -Zazpíval písničku, vy jste si ho poslechli.
00:18:48 Stačilo se mu podívat do očí a pochopili jste.
00:18:57 Pojetí písně bylo jasné jen z toho, jak to zahrál.
00:19:01 A k tomu jeho texty. Ty měly vždycky váhu.
00:19:12 Pak nám texty rozdal, abychom pořádně pochopili,
00:19:16 co tím chtěl říct.
00:19:19 -Proč je tu 4000 kopií Oh my Love?
00:19:23 -Rozdal všem texty a nechal nám trochu času
00:19:28 si je nastudovat.
00:19:31 A pak jsme začali hrát.
00:19:39 -Měl by to být trochu řinčivý zvuk.
00:19:46 Poslechni si to.
-To je hezké. Takové jemné.
00:19:54 Jako z alžbětinské doby.
00:19:57 -Přesně tak. Tak to zkusíme. Dva, tři, čtyři.
00:20:47 -Když někdo přišel s dobrým nápadem,
00:20:50 třeba s nějakým riffem nebo zvláštním rytmem,
00:20:53 vyzkoušel to.
00:21:09 -To byl celý on.
00:21:11 Dokázal dělat rychlá rozhodnutí, která prostě fungovala.
00:22:03 -Myslím, že bychom neměli končit, když George hraje...
00:22:09 -Baskytara zmlkne.
-Jo. Takže skončíme...
00:22:15 -Už hlavně skončete.
00:22:18 -Můj první dojem z Yoko byl, že je velmi tichá.
00:22:22 Na jedné z fotografií jsem ji zachytil ve chvíli,
00:22:25 kdy John zpívá, a ona tam sedí na podlaze
00:22:29 a píše texty.
00:22:31 Připadalo mi, že fungují jako tým.
00:22:35 -Viděl jsem Yoko a viděl jsem ty dva,
00:22:39 jak spolu pracovali.
00:22:41 Jak k tomu došlo. Jak zajímavá umí Yoko být.
00:22:44 Výborně si rozuměli.
00:22:46 -Ale v japonštině to není...
00:22:52 -To je moc dlouhé. Chci jen jeden řádek.
00:22:55 -Ne. Já vím, ale v japonštině... Já vím, že už jsi to slyšel.
00:22:58 Ale v japonštině je to špatně.
00:23:02 -Všichni na světě to tak říkají.
00:23:05 -Ale potíž je v tom, že to neřekneš v jednom verši.
00:23:08 Zní to hrozně divně.
-Zkusím to.
00:23:14 -Něčím byla hrozně roztomilá.
00:23:17 Nedovedu to přesně popsat, ale byla úplně jiná,
00:23:20 než jak se o ní psalo, čemu nás nutili věřit.
00:23:24 Že to byla ďábelská žena, cizinka, která zničila Beatles.
00:23:27 -Paní Yoko Ono.
00:23:30 -Snažím se představit určitou nedokončenou situaci,
00:23:34 kterou si lidé mohou sami domyslet.
00:23:43 -Přišla jakoby odnikud.
00:23:45 O její rodině v New Yorku jsme nevěděli nic.
00:23:48 Byla to velmi zajímavá osoba.
00:23:51 -Yoko, kdy jste poprvé udělala něco takového?
00:23:54 Kdy jste poprvé skutečně něco vynalezla?
00:23:58 -Když mi byly asi čtyři roky, to jsem byla v Japonsku,
00:24:04 tak jsem dostala skvělý nápad.
00:24:09 Kdybychom rozřízli všechna semena...
00:24:15 -Všechna co?
-Semena. Různé druhy semen.
00:24:18 Kdybychom slepili různá semena k sobě a pak je zasadili,
00:24:22 pak by mohl vzniknout úplně jiný svět.
00:24:25 Vzájemně promíchaný. Borovice s jablky a podobné věci.
00:24:30 Mně to připadalo krásné.
00:24:43 -Umělecký svět byl tehdy hrozně seriózní.
00:24:46 Většinou se jednalo o takové uhlazené akce
00:24:49 v uměleckých galeriích.
00:24:52 Ale galerie Ours byla jiná. Jedině tam mohla Yoko vystavovat.
00:24:56 Mně se líbila. Měl jsem rád její nápady.
00:25:00 Prostě mě oslovila.
00:25:03 -Jedna věc se jmenuje Malba na stropě.
00:25:07 Na stropě je něco namalované.
00:25:10 Napadlo mě, že by lidé lezli nahoru
00:25:14 po dlouhém žebříku.
00:25:16 Museli by vylézt až nahoru, aby se dostali ke stropu.
00:25:19 A tam by si prohlédli, co na stropě je, ?ano?.
00:25:22 -Stojí tam ?ano?.
00:25:24 To mě přimělo jít se podívat na zbytek výstavy.
00:25:27 Kdyby tam bylo ?ne? nebo třeba ?aha?, tak bych odešel.
00:25:30 Ale stálo tam ?ano?.
00:25:32 Řekl jsem si, že je to první výstava,
00:25:34 která mi řekla něco vřelého, a rozhodl jsem se
00:25:37 prohlédnout si zbytek.
00:25:39 A tak jsme se potkali.
00:25:41 -Ať už to byl ten kousek se slovem ?ano? na stropě
00:25:44 nebo něco jiného, John v její práci
00:25:47 viděl určitou otevřenost vůči světu.
00:25:54 To ?ano? představovalo základní přístup k životu.
00:26:03 -Viděl obraz sebe sama. Byl umělec.
00:26:09 S Yoko to bylo jiné.
00:26:12 Yoko dělala všechno jinak, než jak jsme zvyklí.
00:26:18 Ať už dělala cokoliv, museli jste vždycky hledat
00:26:21 opačným směrem.
00:26:23 -Zasáhlo ho to. Yoko ho zasáhla.
00:26:28 Jako by hledal něco, co mu chybělo. Cítil prázdnotu.
00:26:39 -Setkal jsem se s ním, když dělali Strawberry Fields Forever.
00:26:44 Byl na tom tehdy vážně špatně.
00:26:48 Procházeli jsme se spolu po zahradě.
00:26:55 Posadil se a upřeně se díval na jeden keř.
00:27:00 Otrhal mu všechny listy.
00:27:03 Řekl jsem mu, že ten keř za to nemůže,
00:27:07 že ho nemusí ničit.
00:27:11 Odpověděl: ?Klausi, já jsem hrozně nešťastný.?
00:27:16 Byl opravdu zničený. Dokonce se rozplakal.
00:27:30 -V době jejich největší slávy neměli moc prostoru.
00:27:35 Neměli zrovna na vybranou, nemohli si zvolit,
00:27:40 co by chtěli nebo nechtěli dělat.
00:27:43 Na začátku to nejspíš byla docela zajímavá zkušenost.
00:27:48 Ale pak jste si uvědomili, že svůj život
00:27:52 vůbec nemáte ve svých rukou.
00:27:55 Že je to jejich život a vy se v tom ztrácíte.
00:28:12 -Když se objevila Yoko, přišel obrat o 100 procent.
00:28:16 Dala mu všechno, co potřeboval. Úplně se změnil.
00:28:35 -Přestaňte se ptát, jestli to bude fungovat.
00:28:38 Zkuste sami něco udělat.
00:28:48 Změna je možná jen nenásilnou cestou.
00:28:51 Násilí se tu zkouší už miliony let.
00:28:54 Pořád se snaží prosadit válku, násilí.
00:28:57 My musíme odpovědět.
00:29:00 -Když máte krásnou báseň, ale nemůžete ji s lidmi sdílet,
00:29:04 je to na nic.
00:29:06 Svět se dá změnit jen změnou myšlení.
00:29:08 To můžeme dokázat.
00:29:11 -To je zlé.
00:29:14 Jděte pryč.
00:29:41 -Johne, vedla přítomnost Yoko k napětí ve skupině?
00:29:45 Způsobila váš rozchod?
00:29:47 -Napětí jsme cítili už dřív.
00:29:50 Jestli máme mluvit o Beatles, budete muset vlézt do toho pytle.
00:29:53 -Tak dobře.
-Je to sportovec.
00:29:57 -Jen kvůli tomu rozhovoru, Johne.
00:30:04 -Chceme jen říct: ?Dejte míru šanci.?
00:30:07 Ale pokud je třeba lidi rozesmát, klidně ze sebe uděláme klauny.
00:30:10 -Mysleli si, že Yoko je cvok.
00:30:15 A že John přišel o rozum, když je s ní.
00:30:19 -Byla jsem zděšená a konsternovaná,
00:30:22 když jste vrátil Řád Za zásluhy.
00:30:25 Využil jste dvě tragické události nevýslovné hrůzy.
00:30:29 Přitom jste mohl jednoduše říct, že jste se ráno vzbudil
00:30:32 s bolestí hlavy.
00:30:35 -Využil k čemu?
-Abyste vrátil řád.
00:30:43 -Byl to můj první den v práci.
00:30:45 A první, co jsem musela udělat, bylo napsat
00:30:47 na hrozně starém psacím stroji dopis, ve kterém stálo:
00:30:50 ?Vaše Veličenstvo, vracím řád za zásluhy
00:30:53 na protest proti zapojení Británie do událostí v nigerijské Biafře,
00:30:57 proti naší podpoře Spojeným státům ve Vietnamu.
00:31:00 A taky proto, že Cold Turkey v hitparádách spadlo.
00:31:03 S láskou, John Lennon.?
00:31:05 -Hned mi volal do Evening Standardu a řekl mi,
00:31:08 co udělal.
00:31:09 Já na to: ?Dobrý bože, co žes udělal??
00:31:12 Ptal jsem se ho, jestli chce vážně spojovat
00:31:14 válku v Biafře a Cold Turkey.
00:31:17 Zrovna moc se to k sobě nehodilo.
00:31:19 -Jestli se mám dostat na titulní strany,
00:31:22 chci se tam dostat se slovem ?mír?.
00:31:24 -Udělal jste ze sebe hlupáka.
00:31:26 -Ten řád s tím nemá nic společného.
00:31:28 -Ani bych neřekla.
-Takže?
00:31:30 -To díky němu máte publicitu.
00:31:32 -Bez něj by žádná publicita nebyla.
00:31:34 Musel bych vymyslet něco jiného, abych zaujal
00:31:37 naše přátele od tisku.
00:31:39 A místo starosti o délku mých vlasů
00:31:41 a o patřičnosti zmínky o Cold Turkey a skutečnosti,
00:31:44 že jsem si dovolil urazit královnu,
00:31:47 hlavním cílem bylo...
00:31:48 -To jsou řeči.
-Aspoň tím otevřu nějaké dveře.
00:32:32 -Napadlo mě vytvořit kapelu, která nebude mít žádné členy.
00:32:37 Místo nich by byly jen takovéhle plastové krabičky.
00:32:52 -Pamatuju si, že jsem hrál na té show
00:32:55 a sledoval jsem, kam šla Yoko.
00:32:59 Rozhlížel jsem se kolem.
00:33:01 Na podlaze byl velký pytel, ve kterém byla Yoko s mikrofonem.
00:33:06 Netušil jsem, odkud ten zvuk přichází.
00:33:11 Bylo to zajímavé.
00:33:14 Tehdy to prostě byl způsob jejího vyjádření.
00:33:22 -Když jsme hráli v Torontu, najednou vylezla ven
00:33:27 a začala křičet a dělat různé věci.
00:33:33 Publikum s tím nemohlo nic dělat.
00:33:36 Byli jsme rádi, že po nás nezačali házet rajčata.
00:33:43 -Skutečnost, že je cizinka, zmiňovali pořád.
00:33:48 Pamatuju si, jak mě šokovalo, to jsem ještě Johna
00:33:52 ani Yoko osobně neznal, jak odporné některé útoky
00:33:56 vůči ní byly.
00:33:58 Falešné, zlé, rasistické.
00:34:30 -Musíte si uvědomit, jaký vztah měli Britové k Beatles.
00:34:35 Byli naši!
00:34:36 Milovala je celá země. Nedá se to vypovědět.
00:34:40 Byli tu Beatles a královna. To bylo všechno.
00:34:44 A pak se najednou objeví ta zvláštně vypadající žena
00:34:48 s vlasy, které jí zakrývají skoro celý obličej.
00:34:52 Záhadná, pořád v černém.
00:34:56 A ta žena nám našeho Johna ukradne.
00:35:11 -Musí být těžké, když na vás najednou
00:35:14 všichni mají vztek.
00:35:16 V jednu chvíli vás miluje celý svět
00:35:19 a pak vás najednou všichni zatracují.
00:35:22 Když jste zažili takovou popularitu,
00:35:25 musí být hrozně těžké obhájit si svůj vlastní život proti všem.
00:35:30 Byl to obrat o 180 stupňů.
00:35:41 -Věděl jsem, že z toho chce utéct.
00:35:43 Být jedním z Brouků, to bylo, jako být v pasti.
00:35:48 Opravdu s tím chtěl skončit. Chtěl být umělcem. Prostě umělcem.
00:35:52 Chtěl být John. V té písni stojí:
00:35:56 ?Teď jsem prostě John a mí přátelé
00:35:59 se s tím budou muset vyrovnat.?
00:36:33 -Líbíš se mi.
00:36:37 -Yoko, netušila jsem, že jsi pořád tak zamilovaná.
00:36:40 -On je zamilovaný.
-Jen jestli to nehraje.
00:36:43 -To on umí.
00:36:53 -Konečně jsem to pochopila. Došlo mi to.
00:36:58 Připravoval se na svou roli. A teď se bude muset předvést.
00:37:07 -Omlouvám se. Dělám to pro lásku, rozumíte.
00:37:11 A pro umění.
-Jen se chtěl svlékat.
00:37:14 -Nechtěl jsem se svlékat.
00:37:34 -Yoko se vždycky snažila o to, aby přiměla obecenstvo,
00:37:39 každého diváka, zapojit vlastní mysl.
00:37:43 Probudit ji.
00:37:45 To ji, myslím, dokonale vystihovalo.
00:37:50 -Je skvělé, že jste tu dnes s námi
00:37:53 na autogramiádě knihy.
00:37:56 Máme tu paní Selfridgeovou, pana Selfridge
00:38:00 i malá Selfridgata.
00:38:02 -?Oblaka. Představte si, jak oblaka kapou.?
00:38:06 -?Vykopejte na zahradě díru a dejte je tam.?
00:38:10 -Jaro 1963. Je to vtipné.
00:38:14 Oblaka samozřejmě nemůžete nacpat do díry na zahradě.
00:38:18 Je to jen zábavný způsob, jak říct:
00:38:20 ?Probuďte svou fantazii.?
00:38:23 -Tohle je pro mě klasická Yoko. Začíná slovem ?představte si?.
00:38:29 -Jsou to tak trochu existenciální nesmysly.
00:38:33 Mě to neohromilo.
00:38:35 -?Oblaka kapou?. Je to dobré, nebo špatné?
00:38:39 A můžete se jich zbavit, když je dáte do díry na zahradě?
00:38:43 -Představuji si, jak pláču, a mé slzy mě posilují.
00:38:51 -Zákazník má vždycky pravdu.
00:39:28 -Studio Davida Baileyho. 265 poprvé.
00:39:32 -Skloňte trochu bradu.
-Kdo?
00:39:35 -Vy nejste jedno tělo?
-Ano. Vtipné.
00:39:40 -Byli spolu propojeni.
00:39:43 Byli víc než jen manžel a manželka,
00:39:45 víc než jen partneři.
00:39:48 Byli dokonale citově propojení.
00:39:50 -Pro koho to děláme? Pro vaše vnoučata?
00:39:53 -Ne. Abychom měli nějaký záznam událostí.
00:39:56 -Skvělé. Zůstaňte takhle. Dobře. Nehýbat.
00:40:01 Ten prst trochu dolů.
00:40:04 Bylo to jen focení. Nic zvláštního.
00:40:06 Jen jsem je nechal, aby mě vedli.
00:40:09 Bradu trochu dolů. Ještě.
00:40:15 Dobře. Pohled na mě.
00:40:18 On byl pěkné kvítko. Byl jsem nadšený.
00:40:22 Rozuměli jsme si. Jako by se narodil v Londýně.
00:40:25 -Protože ty jsi ten slavný David Bailey.
00:40:28 Takže je životně důležité, aby to vyšlo.
00:40:31 Jsi jeden z těch hrozných Angličanů.
00:40:34 -Ne, nejsem.
-Ale no tak. Stejně jako my.
00:40:37 -Ne, mnohem míň.
-Hloupost.
00:40:39 -Já nikdy nebyl na Kings Road.
00:40:41 -Já taky ne, dokud jsem o tom nečetl v novinách.
00:40:44 -Svým způsobem s ní flirtoval. Přímo před fotoaparátem.
00:40:48 -Předtím to bylo lepší. Ta ruka se mi nelíbí.
00:40:51 -Taky si myslím.
00:40:53 Mám ji dát dovnitř? Tam je to příjemné.
00:40:56 -Snažil jsem se, aby to bylo víc sexy.
00:40:59 Působilo to trochu dětinsky. Tak jsem to tehdy cítil.
00:41:02 Skvěle. Dobře. Polib ji, Johne.
-Jo.
00:41:07 -To je pěkný. Dobře, dobře. Vypadá to hezky.
00:41:11 Opravdu se mu líbila.
00:41:14 Dělal to tak trochu pro nás. Ukazoval své city k ní.
00:41:19 Chtěl, abychom to viděli.
00:41:44 -Jealous Guy byla krásná písnička.
00:41:49 Typicky lennonovsky intuitivní.
00:41:53 Jako by o nic nešlo. A to, jak Klaus pojal rytmus...
00:42:01 -Mám ji rád, protože je pro mě velmi osobní.
00:42:05 Právě tehdy jsem hlouběji pochopil,
00:42:08 co chce říct a jak dělá muziku.
00:42:11 Nevěděl jsem, co hraju. Jako bych byl v transu.
00:42:16 Nevěděl jsem ani, v jaké je to tónině.
00:42:19 Prostě to šlo samo.
00:42:31 -Slyšel jsem ho zpívat.
00:42:34 Díval jsem se a poslouchal ty nádherné akordy.
00:42:37 Cítil jsem, že je to jemná věc, ale zároveň, jak to říct,
00:42:42 nebylo to vyumělkované.
00:42:45 Prostě jsme jen doprovodili slova.
00:42:54 -Dalo by se říct, že ve vztazích opouštíme majetnický koncept?
00:42:58 -Rozumově ano, ale když se skutečně
00:43:00 do někoho zamilujete, máte sklony žárlit,
00:43:03 chcete ho vlastnit.
00:43:05 Já tedy ano.
00:43:07 Rozumově jsem si už dávno říkal, že někoho vlastnit je nesmysl.
00:43:11 Ale miluju Yoko a chci, aby byla jenom moje.
00:43:15 Ale nechci ji dusit.
00:43:17 -Pracujeme na tom.
00:43:19 -Podle mě je to tím, že se vám v dětství
00:43:22 nedostávalo lásky.
00:43:24 Když ji pak najdete, držíte se jí tak moc,
00:43:26 že ji můžete i zabít.
00:44:33 -Pamatuju si, když se nahrávala písnička
00:44:36 Jealous Guy.
00:44:38 Bylo asi pět hodin ráno.
00:44:40 Zavolal všechny, aby si to šli poslechnout.
00:44:43 Byla to velmi dojemná píseň. Hodně silná. Něžná a přitom silná.
00:44:47 Byly v ní opravdové city.
00:45:34 -Skvělé.
-Díky. Lžeš, mizero.
00:45:47 -Jednou ráno mi Diana řekla, že přišel telegram,
00:45:50 který zněl:
00:45:52 ?Ahoj, jsem na cestě, brzy dorazím.? Podepsán Claudio.
00:45:56 Všichni si mysleli, že nepřijde.
00:45:59 Já si nebyl tak jistý a najednou se objevil u brány.
00:46:03 Byl to veterán z Vietnamu.
00:46:05 Mladík, který byl v nemocnici někde v San Franciscu.
00:46:08 Tehdy ho právě propustili.
00:46:11 -Nepleťte si písničky a vlastní život.
00:46:14 Možná že se nějak vašeho života dotýkají,
00:46:17 ale to i spousta jiných věcí.
00:46:20 -Policie ho chtěla zatknout a John je prosil,
00:46:24 aby to nedělali, aby mu neubližovali.
00:46:27 -Zavolal mi chlapík jménem Claudio.
00:46:30 Řekl mi, že přijde, že mě chce jen vidět,
00:46:33 aby pochopil.
00:46:35 A pak se najednou objevil u mých dveří.
00:46:38 -John ho evidentně fascinoval. Poslal mu spoustu dopisů.
00:46:41 Někdy si myslel, že on je John.
00:46:43 Zároveň se s ním zoufale chtěl setkat.
00:46:47 -Tak jste mě viděl. Jsem jen chlap, co píše písničky.
00:46:53 Navzájem se pozdravíme a co dál?
00:46:57 -Říkal jsem si, že když se setkáme, poznám to.
00:47:02 -Co poznáte?
00:47:05 -Jestli je pravda to, co si myslím.
00:47:08 -A je to pravda?
-Asi ne.
00:47:11 -Jsem taky jenom člověk.
-Jo. Ale všechno to sedí.
00:47:17 -Může to tak vypadat. Zvlášť, když člověk něco vezme.
00:47:22 -Pamatujete si tohle?
00:47:24 Můžete vyzařovat všechno, co jste. Dostat se, kam budete chtít.
00:47:30 -To byla jen hra se slovy.
00:47:32 -Mysleli jsme ?vyzařovat ? spojovat?.
00:47:36 -Tak to napsala. Vyzařovat a spojovat.
00:47:40 Jen jsem si hrál se slovy. Ten text neměl hlubší smysl.
00:47:44 -To je pravda.
00:47:46 -Dělá to tak Dylan i spousta dalších.
00:47:49 Prostě vezmou slova a spojí je. Sledujete, co se stane.
00:47:52 Vezmete pár slov, dáte je dohromady a zjistíte,
00:47:56 jestli něco znamenají.
00:47:58 Některá ano, některá ne.
00:48:00 -Hare Krishna vás nepoznamenalo.
-Ne. V tom to není.
00:48:14 Moje poslední album bylo o tom, jak jsem přišel o svůj sen.
00:48:21 -Možná to bylo jiné.
-Co?
00:48:26 -Před posledním albem. To, jak jste ho vystavěl.
00:48:30 -Pro mě to byla jen představa, sen.
00:48:33 -Teď je to taky tak.
00:48:37 -Správně. Snít můžete celý život.
00:48:45 A pak je najednou konec.
00:48:51 -Nemyslel jste někoho konkrétního, když jste to zpíval?
00:48:54 -Jak bych mohl? Jak bych mohl myslet vás?
00:48:58 -Nevím. Možná ne mě, prostě někoho.
00:49:00 -Přemýšlím o sobě nebo ještě tak o Yoko,
00:49:04 když je to milostná píseň.
00:49:07 Možná že přemýšlím o publiku obecně.
00:49:10 Když zpívám o Hare Krishna, mluvím ke všem starým přátelům,
00:49:14 kteří nás poslouchali.
00:49:17 A říkám jim, že na to zapomeneme, že je to pryč.
00:49:20 Aspoň pokud jde o mě.
00:49:25 Ale v podstatě zpívám o sobě.
00:49:29 Říkám: ?Měl jsem špatný den, tohle jsem ráno cítil.
00:49:34 Miluju tě, Yoko?.
00:49:36 Zpívám o sobě a o svém životě.
00:49:39 Jestli tím oslovím jiné lidi, v pořádku.
00:49:47 -Měl obrovskou empatii. Což může být velmi bolestné.
00:49:51 Záleželo mu na lidech.
00:49:53 -Máte hlad?
-Jo.
00:49:57 -Dáme mu něco k jídlu.
00:50:43 -Byl jsem tam asi třikrát nebo čtyřikrát.
00:50:46 Někdy kvůli rozhovoru, někdy jen tak.
00:50:49 Jednou mi John zavolal a říkal, že chce, abych přišel.
00:50:53 Že má novou písničku, kterou mi chce zahrát.
00:50:57 Měla být na jeho nové desce.
00:51:00 -Letos jsem napsal jen tři.
00:51:03 Ostatní už jsem složil dřív a jen jsem je upravil.
00:51:06 Je tam jedna, co se jmenuje Crippled Inside.
00:51:09 Potom ti ji zahraju.
00:51:12 -Povídali jsme si.
00:51:14 Musel jsem si oholit knírek a ostříhat vlasy,
00:51:16 protože jsem měl falešné doklady.
00:51:19 -To jsem četl.
-Slyšeli jsme o tom.
00:51:22 -Mluvili jsme o vládě, o tom, co se dělo ve Vietnamu.
00:51:26 O kulturní revoluci v Číně. O studentském hnutí v Japonsku.
00:51:31 -Máš nějaké dobré zprávy z Číny?
00:51:35 -Přicházejí dobré zprávy z Vietnamu.
00:51:37 Máme pocit, že kdybychom o tom mluvili víc,
00:51:41 Vietnamci by to ocenili.
00:51:44 Zajímali se o to, co zajímalo celou naši generaci.
00:51:48 Především o válku ve Vietnamu.
00:51:52 Dnes se těžko lidem vysvětluje, jak moc nás ta válka
00:51:57 radikalizovala.
00:51:59 A zvolením Richarda Nixona se rozšířila ještě dál.
00:52:04 Vpadli do dalšího státu, do Kambodže.
00:52:09 Bombardovali ji a zničili její vládu.
00:53:10 Největší vojenská mocnost na světě házela bomby na zemi vesničanů.
00:53:17 Úmyslně mířili na civilisty.
00:54:01 -Po celém světě se šířila revoluce.
00:54:06 Tehdejší mladí lidé říkali:
00:54:09 ?Nelíbí se nám svět, do kterého jsme se narodili.
00:54:12 Chceme ho změnit.?
00:54:28 -Na konci 60. let, kdy jsem začínal tušit
00:54:32 o hnutích za lidská práva, o válce ve Vietnamu,
00:54:35 jsem začal mít vážně vztek.
00:54:38 Cítil jsem se hloupě, že jsem byl součástí velké lži.
00:54:50 -Před americkou ambasádou se demonstrovalo.
00:55:02 Bylo jasné, že tehdejší vláda to zvorala.
00:55:05 A starší generaci se to nelíbilo.
00:55:09 -Vláda patří lidem, lidé mají sílu.
00:55:12 My ji v nich jen musíme probudit.
00:55:32 -Ty výjevy mám před očima pořád. Nikdy na ně nezapomenu.
00:55:37 Díky nim se mé postoje hodně zradikalizovaly.
00:55:43 Hodně jsme si o všem povídali. Yoko to věděla.
00:55:46 Věděla, co udělali Japonsku, jak bombardovali její zemi.
00:56:09 -Válka pro ni nebyla jen slovo. Zažila to na vlastní kůži.
00:56:14 Yoko pocházela z nesmírně vlivné rodiny bankéřů.
00:56:26 A pak se najednou z nebe začaly snášet bomby.
00:57:04 Vyprávěla mi, jak byla na venkově
00:57:10 a hledala jídlo a nějaké útočiště.
00:57:17 Hledala cestu k domovu, který už neexistoval.
00:57:38 -Během 2. světové války jsem byla uprostřed dění.
00:57:43 Všechny děti se musely evakuovat. My jsme odjeli na venkov.
00:57:52 Dodnes si vzpomínám na svého bratra,
00:57:55 který byl vždycky hrozně veselý.
00:58:01 A najednou seděl takhle.
00:58:05 Ptala jsem se ho, co se děje.
00:58:10 Měl hlad.
00:58:12 Nevěděla jsem, co dělat, protože jsme neměli žádné jídlo.
00:58:16 A tak jsem řekla, že si vymyslíme celé menu.
00:58:24 Co by sis nejraději dal?
00:58:27 Zmrzlinu. Dobře, zmrzlinu. Pomalu se rozveseloval.
00:58:33 Byla jsem za to opravdu šťastná.
00:58:39 -Takže jste si představovali jídlo?
00:58:42 -Představy mi v životě pomohly mnohokrát.
00:58:48 -Dej to Jacqueline.
-Jo. Jsi druhá nejstarší.
00:58:52 -Já nemám ráda čtení.
-Ale máš.
00:58:55 Dostala jsi z něj dobré známky, nebo ne?
00:58:57 -Nedostala.
-Ale dostala.
00:58:59 -Vážně nedostala.
00:59:01 -2000 balonků letí vzduchem. Jaro 1964. Létání.
00:59:08 Když ty balonky stáhnete z kůže, nebudou létat.
00:59:14 Musíš použít fantazii. Jinak to nic neznamená.
00:59:21 -Uděláme klapku. A 1. Jedeme.
01:00:05 -Trvalo to jen asi dvě nebo tři hodiny
01:00:08 a základ Imagine jsme měli hotový.
01:00:11 Zbytek nahrávání jsme to jen vylaďovali.
01:00:20 -Zahrajeme to přes tvůj riff.
-Nevím, jestli to bude lepší.
01:00:26 -Takhle to nevyzní.
01:00:28 -Nebo piano pod tím. Aby mohlo vyniknout.
01:00:35 -Až to nahrajeme, dojedu tam.
01:00:38 -Nicky, můžeme to zkusit o oktávu výš.
01:00:43 -John tohle dělal.
01:00:45 Prostě si sedl a zahrál si se mnou.
01:00:49 Zahráli jsme si to a zkoušeli jsme to ještě vylepšit.
01:01:03 Vymysleli jsme, že použijeme klavír
01:01:06 v bílé místnosti, protože byl mnohem lepší
01:01:09 než klavír ve studiu.
01:01:11 Měl lepší zvuk.
01:01:21 -Yoko, pojď sem a poslechni si to.
01:01:33 Zkusíme to s klavírem, baskytarou a s bicími.
01:01:40 Dobře. Zkus to zahrát v F dur.
01:01:43 Asi to pak budeme muset změnit, ale zkusíme to.
01:01:47 -John to zkusil, ale nebylo to ono.
01:01:50 Zvuk se tam moc odrážel a ke klavíru se to nehodilo.
01:01:57 -Ano?
-Ten klavír zněl hrozně.
01:02:00 Bude to lepší zahrát tady. A zkusit trochu pozdější nástup.
01:02:05 To by mohlo být řešení.
01:02:07 -Dobře. Zkusím to a pak si to sám nahraju.
01:02:11 Vezmeme to ve stejné stupnici.
01:02:13 -Stejný rozsah.
-Dobře.
01:02:15 -Problém je ten pokoj.
-Tak to zkusíme.
01:02:18 -Hrozně se to rozléhá.
-Mohli jste to říct dřív.
01:02:25 ?A svět bude jedno.?
01:02:27 Budeme to muset udělat někdy jindy, dámy a pánové.
01:02:33 Trvalo totiž jen hodinu, než nám řekli,
01:02:36 že zvuk se tu příliš rozléhá.
01:02:52 -Bylo to odpoledne.
01:02:55 Myslím, že to byla hned první písnička,
01:02:58 kterou jsme tehdy hráli.
01:03:01 Všichni chtěli nahrát Imagine.
01:03:09 A tak jsme tam všichni stáli a poslouchali.
01:03:13 Bylo jasné, že to bude opravdu velký hit.
01:03:25 -Hrál ji na klavír, rozdal všem text a chtěl,
01:03:28 abychom si to přečetli.
01:03:38 Ten text byl tak úžasný, že jsem vůbec nevnímal,
01:03:41 co mají hrát bicí.
01:03:44 Řekl jsem si, že se prostě přizpůsobím tomu,
01:03:47 co ta skladba potřebuje.
01:04:18 -Bylo to tak prosté a krásné.
01:04:21 Dodnes si myslím, že kdyby ji zahrál jen na klavír,
01:04:25 bez baskytary, bicích, smyčců, úplně by to stačilo.
01:04:32 Už tehdy byla hotová.
01:04:46 -Vokály a význam slov, to bylo prostě úžasné.
01:05:01 -Představte si, jaké by to muselo být,
01:05:04 kdybychom se mohli zbavit všech těch nálepek,
01:05:07 kategorií, všeho, co nás rozděluje.
01:05:10 To je cesta k míru.
01:05:12 Ale nejdřív to musíte vidět, musíte si to umět představit.
01:05:16 Představivost není důležitá jen v umění.
01:05:19 Vede k lidskosti.
01:05:28 -On to ale lidem nijak nevnucoval, a to na něm obdivuji.
01:05:34 Nejde o náboženství ani o politiku.
01:05:37 Jde o lidskost, o lidský život.
01:05:42 -Něco si představovat neznamená pasivní přístup.
01:05:47 Pokud chcete svět, o jakém se zpívá v té písni,
01:05:52 musíte pro to něco udělat.
01:05:55 Byla to jasná výzva k akci.
01:06:06 -Spousta lidí říkala, že je to jen sen.
01:06:09 Ale všichni vlastně chceme to, o čem tam zpívá.
01:06:13 Všichni to chceme.
01:06:15 A proto je ta píseň podle mě pořád tak důležitá.
01:06:20 Smutné je, že svět se zatím moc nezměnil.
01:06:23 Proč by nebylo možné ty sny naplnit?
01:06:40 -Vždycky mi říkal, že náš vliv je omezený.
01:06:43 Že musíme oslovit víc lidí.
01:06:51 Myslím, že chtěl, aby píseň Imagine
01:06:54 byla něco jako manifest.
01:06:57 Utopický manifest progresivního hnutí.
01:07:02 Chtěl oslovit vnější svět.
01:07:06 Pokud s tím souhlasíte, přidejte se k nám
01:07:11 a vytvoříme nový svět.
01:07:15 To bylo poselství té písně.
01:07:31 -Slyším v tom Yoko. Jsou to její slova.
01:07:35 Slova jako ?miluji Johna?. To byla její slova.
01:07:40 Mluvila skrze něj.
01:07:45 Nemám pocit, že by to svět pochopil.
01:07:48 Ale od chvíle, kdy se setkali, to byl jazyk Yoko.
01:07:54 Ona ho naučila mluvit tímhle jazykem.
01:08:13 -Pod tou písní by měli být jako autoři uvedeni Lennon a Yoko.
01:08:18 Velká část textu a celý koncept pochází od Yoko.
01:08:21 Byl jsem trochu sobecký.
01:08:23 A tak jsem ji tak nějak zapomněl zmínit.
01:08:26 Ale vycházel jsem z její knihy Grapefruit.
01:08:29 Je tam celá pasáž o tom, co by si měl člověk představit.
01:08:33 Tak to musím uznat aspoň teď.
01:08:35 -Svým způsobem mám pocit, že John a já
01:08:40 jsme se potkali, aby mohla vzniknout tahle píseň.
01:09:33 -Jdu si odskočit.
01:09:40 -Tak se bude jmenovat?
-Imagine.
01:09:44 -Kde začneme?
-Rád bych to dodělal do neděle.
01:09:48 Myslím to vážně. Musíme to dokončit co nejdřív.
01:09:51 Yoko měla představu, že by John měl v očích oblaka.
01:09:56 -Dobře, zítra seženu ty brýle.
01:09:59 -Zítra dopoledne budeme mít ty brýle.
01:10:02 Odpoledne udělám tuhle fotku, tuhle fotku a tuhle fotku.
01:10:11 -Mělo by to jít odsud těsně nad obočí.
01:10:15 -Udělám to trochu větší, abychom s tím mohli pracovat.
01:10:19 Vzal jsem pár Johnových fotek a vystřihl jsem z nich oči.
01:10:24 Pak jsme vyfotili oblaka a dali je místo očí.
01:10:35 -Ne. V pozadí by měl být vidět nápis Imagine.
01:10:39 -Imagine.
-Ano.
01:10:42 -Jenže to vypadalo divně.
01:10:44 -Mohlo by se to udělat jemnější.
-Co navrhuješ?
01:10:47 -Bude se to jmenovat Imagine?
-Jo.-To je skvělé.
01:10:51 -Divné, co?
01:10:53 -Když jsme byli v Tittenhurst Parku,
01:10:56 John i všichni ostatní tam běhali s polaroidy.
01:11:00 Pak přišli na ten nápad s dvojitou expozicí.
01:11:07 Udělali jste snímek a pak jste vyfotili oblohu.
01:11:11 Oblaka nebo tak něco.
01:11:18 -Měl takový ten polaroid s velkým nosem.
01:11:22 Byl určený na focení portrétů.
01:11:25 A tehdy ho napadlo, že udělá fotku a k tomu další.
01:11:29 A udělá dvojitou expozici.
01:11:32 Yoko vyfotila Johna a pak vyfotila mraky.
01:11:37 A pochopitelně se trefila.
01:11:51 -Promiň, jdu pozdě.
01:11:54 -To nic. Jdeš právě včas. Chci tě mít v úvodu.
01:11:58 Prostě začneme a pak půjdeme od A do D.
01:12:22 To je ono.
01:12:25 Chci, aby se všichni chytli na saxofon.
01:12:28 Čekají na to celou nahrávku.
01:12:32 Budeš v záběru. Je ta kamera v záběru? Není.
01:12:49 Jen klid. Není to zas tak důležité.
01:12:52 Prostě se chovej přirozeně.
01:12:54 Není to opravdový film. Bude sloužit jen jako pozadí.
01:13:36 -Tehdy jsme v Anglii natočili hodně materiálu.
01:13:39 Na různých místech. Byl to velký experiment.
01:13:44 Pořádně jsme netušili, co budeme dělat.
01:13:59 -Je tu hrozné horko.
01:14:02 -Šli jsme za nimi do pokoje v hotelu St. Regis.
01:14:06 Točili jsme všechno, co se dalo.
01:14:16 Netušili jsme, co nás čeká.
01:14:19 Věděli jsme jen, že musíme natočit materiál
01:14:22 a sestříhat ho s písničkami.
01:14:25 Takový byl plán.
01:15:02 Měli jsme kilometry materiálu.
01:15:05 Všechno, co si jen dovedete představit.
01:15:08 Hodně toho bylo z Tittenhurst. Tam jsme točili hodně.
01:15:14 Politickou demonstraci v ulicích Londýna.
01:15:23 Záběry u jezera.
01:15:37 Kromě toho, co se natočilo v Tittenhurst Parku
01:15:41 a na dalších místech kolem Londýna,
01:15:44 jsme docela hodně točili i v New Yorku.
01:15:46 Chtěli jsme ve filmu mít i tuhle část jejich života.
01:15:50 A vlastně jsme neměli nic, čím bychom zdokumentovali,
01:15:53 co v New Yorku dělali.
01:15:59 Část Šeptání se mi na Imagine líbila asi nejvíc.
01:16:03 Byl to koncept Yoko.
01:16:06 Lidé, které Yoko znala, většinou byli taky slavní,
01:16:10 přišli navštívit Johna a Yoko.
01:16:13 Stáli tam všichni vedle sebe a šeptali si.
01:16:22 Nevěděli jste, co si říkali.
01:16:26 Důležité bylo, že si mezi sebou šeptali.
01:16:30 V životě je hodně tajemství. Mnohá z nich nemají velký význam.
01:16:35 Takže je jedno, jestli je slyšíte, nebo ne.
01:16:39 Prostě si jen tak šeptali.
01:16:47 Po pár písničkách jsem si uvědomil,
01:16:50 že to všechno dává smysl.
01:16:53 Malovali obraz svého života.
01:16:55 Jak ho vnímali, jak žili, co se v jejich životě zrovna dělo.
01:17:03 Myslím, že John energii New Yorku miloval.
01:17:07 O tom není pochyb.
01:17:09 Byl rád, že dostal možnost stát se Američanem.
01:17:21 -New York mu připomínal Liverpool, tu část, kde byla umělecká škola.
01:17:25 A Yoko je svým způsobem Američanka.
01:17:29 Jistě, původem je Japonka, ale podstatou je Američanka.
01:17:34 Chtěla tam žít, cítila se tam šťastná.
01:17:40 -Milovali New York, rozhodně. Byli z něj nadšení.
01:17:44 Bylo to město pro ně. Tím to bylo dané.
01:17:48 Bydlel ve Village, které bylo centrem kultury.
01:17:52 Byl z něj John Lennon. A ne ten John z Beatles.
01:18:04 -Jak se vám líbila výstava Yoko Ono?
01:18:07 -Bylo to trochu zvláštní.
01:18:09 -Líbila se vám výstava Yoko Ono?
-Rozhodně ano. -Děkuji.
01:18:14 -Yoko?
-Ono.
01:18:16 -Yoko Ono. Ano. Viděl jsem ji.
-Líbila se vám její práce?
01:18:21 -Moc toho o ní nevím. Je Japonka, ne?
01:18:24 -Máte na Yoko hodně otázek?
-To mám.
01:18:28 -Jednou ráno jsem seděl v kanceláři.
01:18:31 Vešla moje sekretářka a řekla, že mám telefon.
01:18:37 Ptal jsem se, kdo to je? Prý ředitel Muzea moderního umění.
01:18:41 Ptal se, jestli jsem už viděl noviny.
01:18:44 A třetinu stránky zabírala zpráva o výstavě v Muzeu moderního umění.
01:18:50 O výstavě Yoko Ono.
01:18:54 -Znáte práci Yoko Ono?
-Ne.
01:18:58 Nikdy jsem ji neviděl, ale viděl jsem její filmy.
01:19:02 Viděl jsem ten její film, kde je vidět tělo,
01:19:05 po kterém se prochází moucha.
01:19:08 -Zavolal jsem Yoko a řekl jsem jí, že mi právě telefonoval
01:19:12 ředitel Muzea moderního umění, že se v něm má dnes konat výstava.
01:19:17 Potvrdila to.
01:19:20 Ptal jsem se, jaká to bude výstava.
01:19:23 Říkala, že jde o konceptuální umění.
01:19:26 Nechápal jsem.
01:19:28 Řekla, že je to jen v její hlavě, že je to jen koncept.
01:19:31 -Tady žádná výstava Yoko Ono není.
01:19:34 -Naštvalo mě, že jsem sem dojela a nic jsem neviděla.
01:19:37 Je to docela vtipné.
01:19:39 -Je to trochu praštěné. Rozumíte mi?
01:19:42 -Ne. Co tím myslíte? Bláznivé?
01:19:45 -Ano. Prostě liverpoolský dialekt.
01:19:51 -Mockrát děkuji.
-Připadá mi to trochu přehnané.
01:19:55 -Je to, jako když se díváte na nějaký obraz.
01:19:58 Napadne vás spousta věcí.
01:20:01 -Přesně tak. Ano.
01:20:03 Ale tady není obraz, na který bychom se mohli dívat.
01:20:06 Je to jen v naší hlavě. Jsou to naše myšlenky.
01:20:09 -Proto je to skvělé.
01:20:14 -V půl čtvrté volala Karen. Kolik tam je? Já to nevidím.
01:20:22 Už je čas.
01:20:30 A ve tři čtvrtě rozbiju světlo.
01:20:35 To se stane ve tři čtvrtě.
01:20:51 NEW YORK ? VÁNOCE 1971
01:21:06 Vždycky jsem chtěl napsat vánoční píseň, která by přetrvala.
01:21:19 -Najednou mi John zavolal a říkal, že by chtěl udělat
01:21:22 vánoční nahrávku.
01:21:24 Muselo to být rychle. Ať prý zamluvím studio.
01:21:33 -Není tam baskytara.
01:21:35 Phil to produkoval. Moc se nám to povedlo.
01:21:38 -Nicky, ty začneš v D dur.
01:21:40 Baskytara a bicí začnou ve stejnou chvíli.
01:21:43 Společně.
01:21:45 Začnou samotné kytary a pak se připojí basy.
01:22:13 -John říkal, že chce postupovat v souladu s písní.
01:22:16 Chtěl mít billboard na Times Square.
01:22:20 Byl nadšený, že se to líbilo Yoko. Bylo to dobré místo.
01:22:24 Všude obrovské billboardy s reklamou na všechno,
01:22:28 co si umíte představit.
01:22:45 Všechny byly v jasných barvách.
01:22:48 A uprostřed svítil jasně bílý billboard,
01:22:51 který nic neprodával, ale místo toho říkal lidem,
01:22:55 že válka může skončit, když tomu budou věřit.
01:23:04 Yoko věřila tomu, že když budou lidé
01:23:08 něco opravdu hodně chtít, mohou toho dosáhnout.
01:23:12 Věřila, že když bude dost lidí chtít konec války,
01:23:15 tak válka skončí.
01:23:28 -Válka skončí, když to budete chtít.
01:23:32 To je umělecké vyjádření. Válka skončila.
01:23:36 Ve skutečnosti sice ne, ale konceptuálně ano.
01:23:57 -Ve městě se toho děje hodně.
01:24:00 V Tittenhurst Parku byli odříznutí.
01:24:03 I po umělecké stránce.
01:24:12 Yoko nikdy úplně nevyhovoval život na anglickém venkově.
01:24:22 -Později to samozřejmě byla Yoko, kdo řekl, že ten ostrov,
01:24:26 na kterém tady žijí, je pro ni moc malý
01:24:30 i moc velký zároveň.
01:24:33 Nechtěla to.
01:24:35 A John mi oznámil, že se stěhují na Manhattan.
01:24:39 Že to už Yoko nemůže vydržet. Kdo by se mu divil?
01:24:54 -V Tittenhurst Parku jsme zažili hodně hezkého.
01:24:58 Mám na to hezké vzpomínky.
01:25:00 Jak jsem se smál s tátou, jak jsme si jen tak povídali.
01:25:05 Jenomže jsem nevěděl, jestli to vydrží,
01:25:09 jestli to tak bude i dál.
01:25:11 Můžu s tím počítat? Budu tady ještě tenhle víkend?
01:25:15 A příští víkend? To bylo asi nejtěžší.
01:25:20 Ta neustálá změna. S tou jsem se nesrovnal.
01:25:25 Mysleli jste si, že už se to všechno usadí.
01:25:29 Ale to se nikdy nestalo.
01:25:40 -Snažím se vzpomenout si, kdy vlastně odjeli do Států.
01:25:44 Tehdy jsem je viděla naposledy. Už se nevrátili.
01:25:47 Nevzpomínám si, že jsme se loučili.
01:25:52 Nemohla jsem se s ním rozloučit.
01:26:13 -Trochu jsem ztratil rytmus.
01:26:16 -Johne, ty můžeš začít. Měl bys být první.
01:26:19 Prostě to povedeš.
-Rozumím.
01:26:25 -Pojedeme. Klapka 99. Kamera B.
01:27:00 Skryté titulky: Tomáš Seidl Česká televize, 2020
V roce 1971 vyšlo nejúspěšnější album Johna Lennona Imagine. Přestože je pod ním podepsaný hlavně slavný ex-Beatle, samotné album provází příběh vztahu Johna a Yoko Ono. Vztahu, kde se osobně i profesně propojují a inspirují dvě umělecké osobnosti. Výsledkem ale není jen hudba, ale i jasně deklarovaný světonázor, který pár veřejně obhajoval.
Režisér Michael Epstein během práce na dokumentu získal přístup k rozsáhlému Lennonovu archivu, kde se mimo rozhovorů a videí ze studia našla i vůbec první nahrávka titulní písně Imagine. Součástí filmu jsou ale také nové rozhovory s nejbližšími Lennonovými spolupracovníky z doby nahrávání alba.
