Ch. Gounod: Faust a Markéta
Jedním z prvních francouzských skladatelů, kteří prosazovali nový směr ve zpěvoherní tvorbě - lyrickou operu (opéra lyrique) - jako protipól tehdy vševládné "velké opery" meyerbeerovského typu, byl Pařížan Charles Gounod /1818-1893/. Jeho mistrovské hudebně dramatické dílo "Faust a Markétka", k němuž ho inspirovala proslulá Goethova literární předloha, se stalo již při premiéře 19. března 1859 v Paříži skutečnou senzací. Z Goetha sice libretisté Jules Barbier a Michel Carré použili v podstatě dějovou kostru a několik písňových textů, zato Gounodovo hudební pojetí tématu bylo zcela nové, životně opravdové. Něhu milostné lyriky tu střídá s dramaticky vypjatými scénami, s baletním pojetím rozkošnické Valpuržiny noci a dochází až k andělsky průzračnému Markétinu vykoupení. Všechny tyto nuance literárního a především hudebního nazírání na nový vztah člověka k člověku ztvárnil s vrcholnou poetičností režisér Petr Weigl ve svém filmovém ztvárnění z roku 1973 a do hlavních rolí obsadil něhyplnou Magdu Vášáryovou a mužného Milana Kňažka, jimž své pěvecké hlasy propůjčili sopranistka Marta Boháčová a tenorista Jiří Zahradníček. Nejslavnější Gounodovu operu uslyšíte v českém překladu Evy Bezděkové.